Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Po dobu platnosti šlechtitelského osvědčení je jeho majitel povinen odrůdu nebo plemeno udržovat a na výzvu ministerstva bezplatně dodat materiál k ověření jejich biologických vlastností.

Ověření provádějí organizace pověřené ministerstvem. U plemen a odrůd, na něž se vztahují zvláštní předpisy, provádějí ověřování biologických vlastností organizace pověřené k tomu těmito předpisy.

Trvání ochrany odrůd vyžaduje možnost ověřovat, zda odrůda nebo plemeno jsou s ohledem na své biologické vlastnosti stále totožné. Proto zákon ukládá majiteli šlechtitelského osvědčení udržovat odrůdu, resp. plemeno po celou dobu platnosti šlechtitelského osvědčení a na výzvu ministerstva dodat materiál k ověření jejich biologických vlastností. Toto ověřováni budou provádět organizace pověřené ministerstvem. Ověření není třeba u odrůd a plemen těch zvířat, na něž se vztahují zvláštní zákony, které ověřovacími zkouškami přímo pověřily příslušné organizace.

Budou-li ověřovacími zkouškami zjištěny závady, předloží odborná organizace doporučení ke zrušení šlechtitelského osvědčení.

Odborné orgány a organizace mají v souladu s platnými cenovými předpisy právo vůči přihlašovateli na úhradu za výkony spojené s posuzováním odrůd a plemen přihlášených k ochraně a vůči majiteli šlechtitelského osvědčení na úhradu za provádění ověřovacích zkoušek.

Průzkum přihlášek i provádění ověřovacích zkoušek jsou časově i odborně náročnou činností, která státu zalištuje právní jistotu v udělené ochraně. Je proto třeba, aby přihlašovatelé a majitelé šlechtitelského osvědčení se finančně podíleli na nákladech s tím spojených. Tato praxe je běžná ve všech státech, které právní ochranu poskytují. Placení úhrady má současně i regulační účel z hlediska počtu podávaných přihlášek, takže se předpokládá, že budou přihlašovány jen nejlepší odrůdy a plemena.

Šlechtitelské osvědčení platí

a) u odrůd chmele, vinné révy, ovocných a okrasných dřevin a podnoží těchto druhů, jakož i u brambor 25 let, u ostatních odrůd 20 let,

b) u plemen po dobu trvání plemene.

Šlechtitelské osvědčení zaniká, jestliže

a) uplyne doba jeho platnosti,

b) není zaplacen správní (roční udržovací) poplatek,

c) majitel šlechtitelského osvědčení písemně oznámí ministerstvu, že se šlechtitelského osvědčení vzdává.

Šlechtitelské osvědčení ministerstvo zruší, jestliže

a) dodatečně vyjde najevo, že nebyly podmínky pro jeho vydání; v tomto případě se na šlechtitelské osvědčení hledí, jako by nebylo uděleno,

b) majitel šlechtitelského osvědčení nedodá množitelský materiál pro ověřovací zkoušky,

c) odrůda nebo plemeno již nevykazují znaky, zjištěné v době vydání osvědčení,

d) majitel šlechtitelského osvědčení nezaplatí úhradu za provedení ověřovacích zkoušek.

Platnost šlechtitelského osvědčení je stanovena s ohledem na vlastnosti biologického materiálu, které se u odrůd průběžné obnovují. U odrůd je stanovena obecná ochranná lhůta 20 let, která se s ohledem na zásadu č. 10 počítá ode dne podání přihlášky. U vybraných druhů je stanovena lhůta 25 let. Stanovené lhůty jsou v souladu s Mezinárodní úmluvou o ochraně nových odrůd.

U plemen je doba ochrany stanovena odlišné, což je dáno menší rozmnožovací schopností a různorodostí plemen, které z biologického hlediska neumožňují stanovit jednotnou dobu ochrany. Proto zákon vychází z toho, že šlechtitelské osvědčení platí zásadně po dobu trvání plemene.

Uplynutím doby platnosti šlechtitelské osvědčení zaniká. V některých případech zaniká i dříve, tj. v případě, že majitel šlechtitelského osvědčení nezaplatí správní poplatek za ověřovací zkoušky, nebo se šlechtitelského osvědčení vzdá. K zániku šlechtitelského osvědčení dojde v tomto případě přímo ze zákona, bez dalšího rozhodování.

Ke zrušení šlechtitelského osvědčení v případech uvedených pod písmenem a) dochází zpětně ke dni podání přihlášky. Půjde zejména o případy, kdy se dodatečně zjistí, že odrůda nebo plemeno byly již uvedeny do oběhu dříve, než stanoví zásada č. 9.

V dalších případech jde o zrušení šlechtitelského osvědčení ke dni vydání rozhodnutí. To se týká případů, kdy v průběhu ověřovacích zkoušek se zjistí, že odrůda nebo plemeno již nevykazují potřebné znaky uvedené v zásadě č. 9, a dále kdy není možno pokračovat v ověřovacích zkouškách proto, že majitel šlechtitelského osvědčení nezaplatil úhradu za jejich provedení, nebo nedodal do zkoušek množitelský materiál.

O zrušení šlechtitelského osvědčení rozhoduje ministerstvo ve správním řízení.

Vznikne-li v průběhu řízení o přihlášce spor o to, zda přihláška byla podána oprávněným přihlašovatelem, pokračuje ministerstvo v řízení o přihlášce, avšak rozhodnutí o ní vydá až po právní moci rozhodnutí příslušného orgánu.

Občanskoprávní spory vzniklé z právních vztahů na základě tohoto zákona rozhodují soudy, hospodářsko-právní spory rozhodují orgány hospodářské arbitráže.

Zákon se významným způsobem dotýká práv a povinností občanů a organizací. Není proto vyloučeno, že může dojít i k občanskoprávním a hospodářsko-právním sporům, a to jak po zveřejnění přihlášky, tak i po vydání šlechtitelského osvědčení.

Tyto spory se například mohou týkat původcovství (zásada č. 3) a podílu na finančním přínosu (zásada č. 11). Zde půjde o obdobu autorských sporů a jejich rozhodování nesporně spadá do působnosti soudů. V úvahu mohou přijít i spory o to, kdo je oprávněn podat přihlášku, jakož i spory z obchodního využívání chráněných odrůd a plemen, i když se předpokládá, že k těmto sporům dojde jen zcela výjimečně. Pokud by jejich účastníkem byl občan, je dána působnost soudů; pokud by šlo o spory mezi československými socialistickými organizacemi, byla by - v souladu s československým právním řádem - dána k jejich rozhodování působnost orgánů hospodářské arbitráže.

Návrh nepočítá se zavedením institutu smírčího řízení, protože by to znamenalo buď další rozšíření správní působnosti ministerstva, nebo vydání dalšího obecně závazného právního předpisu, který by tuto působnost svěřil orgánu ROH a Svazu družstevních rolníků. S ohledem na to, že se neočekává větší počet těchto sporů, nejeví se zavedení povinného smírčího řízení účelným.

Zahraniční fyzické a právnické osoby mají za podmínek vzájemnosti stejná práva a povinnosti jako českoslovenští občané, avšak jedině tehdy, jestliže stát, jehož je tato osoba příslušníkem nebo v němž má své sídlo, poskytuje danému druhu rostlin nebo zvířat ochranu.

Pokud mezinárodní smlouva, kterou je Československá socialistická republika vázána, nestanoví jinak, může být přihláška k ochraně československých odrůd a plemen v zahraničí podána až po přihlášení v Československé socialistické republice, pokud ministerstvo v tomto směru nepovolí výjimku, a se souhlasem ministerstva.

Ustanovení mezinárodních smluv, jimiž je Československá socialistická republika vázána, zůstávají nedotčena.

První odstavec této zásady vychází z článku 3 Mezinárodní úmluvy o ochraně nových odrůd, který umožňuje, aby zásada formální reciprocity byla částečně omezena aplikací reciprocity materiální v tom směru, že členská země Unie může pro cizí státní příslušníky omezit přiznání ochrany jen na ty druhy rostlin, které je možno chránit i v mateřské zemi zahraničního přihlašovatele.

Podávání přihlášek československých odrůd a plemen k ochraně v zahraničí se řídí stejnými zásadami jako přihlašování vynálezů.

K podání přihlášky v zahraničí je oprávněn přihlašovatel (zásada č. 6) nebo majitel šlechtitelského osvědčení (zásada č. 10).

Organizaci, která poruší povinnosti stanovené tímto zákonem tím, že

a) obchodně využívá chráněnou odrůdu nebo plemeno bez souhlasu majitele šlechtitelského osvědčení,

b) při obchodním využívání chráněné odrůdy nebo plemene užívá pro ně jiný než jejich registrovaný název nebo užívá jejich registrovaný název pro jinou odrůdu nebo plemeno téhož nebo příbuzného rodu, a to i po uplynutí ochranné lhůty,

může ministerstvo uložit pokutu až do výše 500 000 Kčs.

Při stanovení pokuty přihlédne ministerstvo zejména k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání.

Pokutu lze uložit jen do jednoho roku ode dne, kdy se ministerstvo o porušeni povinnosti dozvědělo, nejpozději do 3 let ode dne, kdy k němu došlo.

Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o jejím uložení nabylo právní moci.

Výnosy z pokut jsou příjmem státního rozpočtu federace.

Účelem sankcí proti organizacím je zajistit dodržování práv, povinností a zákazů, uvedených v tomto zákoně. Sankce lze uložit za taxativně vyjmenovaná porušení zákona.

Výše pokuty se navrhuje obdobně jako např. v zákonu o ochraně zemědělského půdního fondu.

Subjektivní i objektivní lhůta k uložení pokuty je dána potřebou urychlené stíhat protiprávní jednání organizací. Odpovědnost pracovníků organizace, která zaplatila pokutu, se řídí předpisy upravujícími pracovně právní a členské vztahy.

Uložení sankcí nevylučuje uplatnění nároků z náhrady škody a jiných nároků podle občanskoprávních a hospodářsko-právních předpisů.

Ukládání pokut spadá do působnosti ministerstva.

Občan, který poruší práva, povinnosti a zákazy stanovené tímto zákonem tím, že neoprávněně obchodně využívá chráněnou odrůdu nebo plemeno, se dopouští přestupku, za nějž lze uložit pokutu až do výše 5 000 Kčs.

Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí o přestupcích a jejich projednávání obecné předpisy.

Českoslovenští občané nemohou chráněné odrůdy a plemena obchodně využívat, protože podle zvláštních předpisů jsou k tornu oprávněny jen pověřené organizace. Proto nelze přestupky formulovat stejně jako u porušení zákona ze strany organizací; pojem "neoprávněné obchodní využívání" zde zahrnuje jak případné obchodní využívání, k němuž čs. občané nejsou oprávněni vůbec, tak i obchodní využívání bez souhlasu majitele šlechtitelského osvědčení v případě zahraničních subjektů, pokud by k němu došlo na území ČSSR. Neoprávněné obchodní využívání by u zahraničních odrůd zahrnovalo též neužívání registrovaného názvu chráněné odrůdy nebo plemene nebo jeho využívání pro jinou odrůdu nebo plemeno stejného nebo příbuzného rodu.

Výše pokuty byla přizpůsobena právním předpisům upravujícím obdobné hospodářské přestupky.

Úprava obecných zásad a řízení o přestupcích není nutná, protože se budou řídit obecnými předpisy, na něž zásada odkazuje. Jde o zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Řízení o přestupcích bude proto provádět příslušný národní výbor. Správu pokut bude vykonávat finanční orgán příslušný podle zvláštních předpisů ke správě pokut vybíraných za přestupky.

Odrůdy, které byly jako původní zapsány do státní odrůdové knihy před účinností tohoto zákona a nebyly v oběhu déle než čtyři roky, jakož i existující uznaná a povolená plemena, mohou být na základě žádosti přihlášeny k ochraně podle tohoto zákona. Přihlášku je nutno podat nejpozději do 12 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.

Smyslem této zásady je poskytnout právní ochranu významným odrůdám a plemenům vytvořeným před účinností tohoto zákona. U odrůd se přijímá časové omezení s ohledem na zásady Mezinárodní úmluvy o ochraně nových odrůd, poněvadž u odrůd, které byly dány do oběhu dříve než před čtyřmi roky, by nebyla v zahraničí poskytnuta ochrana. U plemen není toto omezení potřebné s ohledem na to, že nová plemena uznaná i před řadou let se neustále vyvíjejí a zlepšují a navíc podobné omezení není mezinárodně stanoveno.

Zrušuje se

1. ustanovení § 4 odst. 2 a 4 zákona č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby,

2. ustanovení § 1 vyhlášky ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství a ministerstva spravedlnosti č. 62/1964 Sb., kterou se vydávají prováděcí předpisy k zákonu o rozvoji rostlinné výroby.

Ustanovení § 4 odst. 2 zákona o rozvoji rostlinné výroby a § 1 prováděcí vyhlášky k němu konstatují, že šlechtění rostlin provádějí pověřené šlechtitelské a semenářské podniky. Takové omezení není v souladu s připravovaným zákonem ani se skutečným stavem.

Ustanovení § 4 odst. 4 omezuje částečně právo šlechtitelů - původců, protože je zavazuje po povolení odrůdy bezplatně odevzdat šlechtitelskou dokumentaci a dodat veškerý vyšlechtěný materiál pověřené organizaci. Ani toto ustanovení není v plném souladu se zásadami připravovaného zákona.

Z těchto důvodů je třeba uvedená ustanovení zrušit.

V závěrech XVII. sjezdu Komunistické strany Československa je zdůrazněn úkol rychleji rozvíjet vědu a techniku, realizovat jejich výsledky, rychle a v nejširší míře uplatňovat technologické inovace přinášející výrazný společenský efekt a vysokou technickou úroveň a kvalitu výroby.

V plném rozsahu to platí i při tvorbě nových odrůd rostlin a nových plemen zvířat.

V oblasti zemědělství a výživy jsou nové odrůdy rostlin a nová plemena zvířat a jejich další zušlechťování rozhodujícím biologickým zdrojem jejího rozvoje, mají mimořádný intenzifikační význam a současně umožňují zkvalitňování zemědělských výrobků pro následné zpracování v potravinářském průmyslu a pro uspokojování požadavků spotřebitele.

Pozitivní výsledky ve šlechtění nových odrůd rostlin (dále jen "odrůdy") v Československé socialistické republice a s tím spojené zahraničně obchodní zájmy jednotlivých států vedou k tomu, že v poslední době výrazně stoupl i význam ochrany práv k novým odrůdám. Přitom stále nákladnější šlechtitelské metody na jedné straně a stále kratší životnost odrůd na straně druhé způsobují, že není vždy ekonomicky výhodné šlechtit odrůdy pro potřeby jedné semenářské organizace, dokonce ani pro potřeby jednoho státu.

Vývoj proto směřuje ke specializaci ve šlechtění a k orientaci na obchod s odrůdami, který se stává stále více celosvětovou záležitostí. Státy s vyspělou zemědělskou výrobou proto věnují zvýšenou pozornost ochraně práv k novým odrůdám, která jim zajišťuje výlučné právo na množení a prodej odrůd a chrání je před zneužitím se strany jiných, zejména zahraničních subjektů. Tato práva jsou chráněna jednak prostřednictvím mezinárodních smluv, jednak vnitrostátním zákonodárstvím. V současné době má právní ochranu odrůd většina socialistických států a Československá socialistická republika je jedním z mála států v Evropě, který takovouto ochranu nemá.

Úprava práv šlechtitelů a pěstitelů k novým odrůdám byla v Československu poprvé uskutečněna zákonem č. 128/1921 Sb., o uznávání původnosti odrůd, osiva a sádí a zkoušení odrůd kulturních rostlin. Tento zákon zavedl mimo jiné uznávání původnosti odrůd na základě přihlášky pěstitele a ochranu jeho práv. Prováděcím předpisem k zákonu bylo nařízení vlády č. 248/1921 Sb., které stanovilo bližší podmínky ochrany odrůd.

Uvedené právní předpisy byly na svou dobu značně pokrokové i v celosvětovém měřítku, protože jako první ve světě upravovaly uznávání původnosti odrůd a práva a povinnosti s tím spojené (v roce 1922 následovaly právní předpisy ve Francii, v roce 1930 ve Spojených státech amerických atd.), podporovaly rozvoj šlechtění a semenářství a kladně ovlivnily Československý vývoz osiva a sadby.

Citovaný zákon byl spolu s předpisy na něj navazujícími zrušen zákonem č. 188/1950 Sb., o zdokonalení rostlinné výroby. V současné době není tato problematika zákonem upravena.

Výsledky československých šlechtitelských organizací získávají v poslední době ve světě stále větší ocenění a v současné době jsou vyšlechtěny nové odrůdy, které se řadí mezi světové špičky. Licenční smlouva na československou odrůdu hrachu Bohatýr se např. v roce 1985 zařadila svým významem mezi aktivními licenčními smlouvami na čtvrté místo v celostátním měřítku a znamenala celkový přínos za vývoz osiva i licenční poplatky cca 40 mil. devizových korun. Úspěšná byla i aktivní licenční smlouva na pšenici Viginta. Tento trend byl zachován i v následujících letech. V současné době je v zahraničí ve státních odrůdových zkouškách více než čtyřnásobek československých odrůd oproti roku 1984 a více než dvojnásobek odrůd je tam již povoleno k hospodářskému využití. Přitom prakticky všechny odrůdy, které byly v zahraničí povoleny, se vyvážejí. Z odrůd, které jsou ve státních odrůdových zkouškách v nesocialistických státech, je 17 nadějných, tj. budou s největší pravděpodobností povoleny a předpokládá se, že jejich vývoz do nesocialistických států bude znamenat devizový přínos asi 55 mil. Kčs devizových korun a do socialistických států 60 mil. Kčs.

Zájem na zvýšení efektivnosti československého zahraničního obchodu bezpodmínečně vyžaduje, aby československé odrůdy, které jsou výsledkem mnohaleté práce celých týmů odborníků a jejichž vyšlechtění si vyžaduje i značné finanční prostředky, byly při vývozu do zahraničí chráněny před zneužitím, zejména aby bylo zajištěno, že nebudou v zahraničí obchodně využívány bez souhlasu oprávněných československých organizací. Okolnost, že Československá socialistická republika nemá vnitrostátní právní úpravu ochrany práv k novým odrůdám, znamená též, že nemůže poskytovat ochranu zahraničním odrůdám na svém území a s ohledem na obecně uplatňovanou zásadu reciprocity nemůže tuto ochranu získat v zahraničí pro československé odrůdy. To vede k tomu, že naše odrůdy přihlašují k ochraně zahraniční firmy pod svým jménem, což je proti obchodním zájmům naší republiky. I když ve většině případů zahraniční firmy dobrovolně uznávají práva československých organizací na množení a prodej odrůd, z právního hlediska jim nic nebrání v tom, aby s nimi v obchodních vztazích nakládaly jako s vlastními a je známo, že v minulosti došlo v zahraničí k případům poškození našich obchodních zájmů.

Základní smysl ochrany práv k odrůdám je v tom, že šlechtitelský materiál, který byl předán smluvně nebo jiným způsobem do druhého státu, je v tomto státu chráněn, pokud stejnou ochranu poskytuje jeho odrůdám stát předávající. Kromě zahraničně obchodních zájmů vyžadují potřeby československého šlechtitelství, aby zahraniční odrůdy byly na našem území chráněny i z toho důvodu, aby je jejich majitelé zasílali do zkoušek v Československé socialistické republice bez obav, že zde nejsou chráněny. Stává se, že špičkové zahraniční odrůdy, o které mají naše organizace zájem, nejsou zasílány do našich zkoušek proto, že je známo, že ochrana odrůd není u nás právně zajištěna. To je na újmu šlechtitelské práce, která potřebuje sledovat světovou úroveň odrůd. Nepřímo tím vznikají i národohospodářské ztráty, protože nemohou být odzkoušeny a využity odrůdy, které by přispěly k zvýšení výnosů a byly by přínosem z hlediska nových kvalitativních parametrů.

Významné je i hledisko posílení právní jistoty šlechtitelů - původců, pro něž ochrana jejich práv bude současně stimulací pro šlechtění špičkových odrůd na světové úrovni. Tomu by mělo odpovídat i přiměřené ocenění jejich práce, obdobně jako je tomu u vynálezů a objevů.

Úprava práv k novým plemenům není pociťována tak naléhavě a oproti úpravě práv k odrůdám k ní přikročilo mnohem méně států. Její zařazení do připravované právní úpravy se navrhuje jednak z důvodů kontinuity ve vazbě na dřívější právní předpisy z tohoto úseku, které zahrnovaly jak odrůdy, tak i plemena, a zejména pak proto, že využívání nových metod rozmnožování zvířat a přenášení genů v budoucnu výrazně urychlí proces šlechtění a zlepšování plemenné hodnoty zvířat. To bude znamenat i aktualizaci problematiky ochrany práv šlechtitelů - původců k novým plemenům, což bude zajištěno navrhovanou právní úpravou. V této souvislosti je třeba uvést, že v rámci Unie pro ochranu nových odrůd se v současné době dostává do popředí zájem o problematiku ochrany plemen a že na příštím zasedání Unie má být jednáno o rozšíření Mezinárodní úmluvy o ochraně nových odrůd rostlin (Paříž 2. prosince 1961) i na ochranu plemen.

Právní ochrana odrůd bude přínosem jak z hlediska šlechtitelské práce, tak i z hlediska zemědělské výroby a zahraničního obchodu. Současné bude přínosem pro zdokonalování právních základů spolupráce členských států RVHP. V jejich rámci byla v lednu 1988 podepsána Dohoda o vzájemné právní ochraně odrůd kulturních rostlin. Při přípravě návrhu zásad zákona se vychází z této mnohostranné dohody a současně i z principů a cílů Mezinárodní úmluvy o ochraně nových odrůd rostlin, která má celosvětovou působnost a jejíž zásady uznávají a řídí se jimi nečlenské státy úmluvy. Přístup Československé socialistické republiky k této úmluvě je zahrnut do orientačního plánu sjednávání mezinárodních smluv a protože členem úmluvy se mohou stát jen ty státy, které pomocí vnitrostátního zákonodárství zajišťují ochranu práv šlechtitelů nových odrůd v souladu se zásadami úmluvy, navrhuje se řešit uvedené otázky komplexní právní úpravou na úrovni zákona.

Úprava práv k odrůdám a plemenům je v Československé socialistické republice vymezena platnými zákony a na ně navazujícími předpisy, upravujícími obdobnou nebo související problematiku. Tyto předpisy jsou uvedeny v příloze tohoto rozboru.

Navržená právní úprava vykazuje některé obdobné znaky s úpravou práv vynálezců a objevitelů. Možnost právní úpravy cestou novelizace zákona č. 84/1972 Sb., o objevech, vynálezech, zlepšovacích návrzích a průmyslových vzorech, však není schůdná, protože řada odlišností, vyplývajících z povahy biologického materiálu by vyžadovala specifickou úpravu, která by byla značně složitá, vedla by k nepřehlednosti právních předpisů a nesledovala by zájem na zjednodušování právního řádu. Biologická podstata materiálu neumožňuje postavit vyšlechtění odrůdy nebo plemene na roveň technickému vynálezu, u nějž tvůrčí práce vynálezce končí a technické řešení, které je jeho předmětem, je kýmkoli reprodukovatelné. Na rozdíl od toho předpokladem další existence odrůdy po jejím vyšlechtění je provádění řádného udržovacího šlechtění, které zabezpečuje udržení genetického potenciálu a kvality odrůdy pro její další reprodukci. Další rozdíl je i v tom, že u vynálezu stačí k ověření novosti poměrně krátká doba, zatímco odrůdy i plemena se zkoumají několik let, protože kromě novosti musí být ověřeny i další vlastnosti biologického materiálu. Rozdíl je i v obsahu práva ochrany a v době jejího trvání.

Pro účely ochrany odrůd a plemen nelze využít formu autorského osvědčení k vynálezům, mimo jiné i proto, že podle zvláštních zákonů je mohou množit a obchodně využívat pouze organizace pověřené příslušným ministerstvem zemědělství a výživy republiky. S ohledem na mezinárodní obchodní vztahy a nutnost přizpůsobit se zásadami mezinárodní úmluvy o ochraně nových odrůd rostlin bylo třeba zvolit formu ochrany, která zajistí dispoziční právo organizacím, v nichž byly odrůda nebo plemeno vyšlechtěny.

Z hlediska ekonomického se bude šlechtitelské osvědčení, které bude zakládat právo k odrůdám a plemenům, nejvíce blížit ochraně podle zákona č. 159/1973 Sb., o ochraně značení původu výrobků; ekonomické výsledky budou patřit šlechtitelské organizaci, event. šlechtiteli - původci, a stát se na nich bude podílet prostřednictvím dalších ekonomických nástrojů, zejména odvody a daněmi.

Úpravy, provedené zvláštními zákony, tj. zákony o rozvoji rostlinné výroby, o plemenitbě hospodářských zvířat a o rybářství, se návrh nedotýká, naopak na ni navazuje. Vedle povolovacího řízení podle těchto zákonů, sledujícího hospodářskou hodnotu, bude současně probíhat řízení o ochraně práv šlechtitel - původce a šlechtitelských organizací, sledující jejich obchodní zájmy, včetně zahraničně obchodních.

Půjde tedy o Úpravu dvojích vztahů - jednak o ochranu vnitřních zájmů státu na kvalitní rostlinné výrobě (zákon o rozvoji rostlinné výroby), jednak o ochranu vnějších zájmů státu a práv šlechtitelských organizací a šlechtitelů - původců při obchodním využívání odrůd, což sleduje připravovaný zákon.

Nutnost zřízení jednoho přihlašovacího místa s ohledem na potřeby určování priority přihlášek, vedení rejstříků přihlášených a rejstříků chráněných odrůd a plemen, jednotné metodiky provádění zkoušek a přihlašování odrůd k ochraně v zahraničí vedou k jednoznačnému závěru, že orgán ochrany odrůd a plemen musí mít celostátní působnost. Zkušenosti ze zahraničí svědčí spíše o tom, že tímto orgánem by měl být - zejména pokud jde o odrůdy - samostatný orgán, specializovaný na problematiku odrůd, který by zajišťoval jak administrativní záležitosti, tak i provádění zkoušek a odborné posuzování jejich výsledků. V Československé socialistické republice to však naráží na skutečnost, že Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský v Praze (dále jen "ÚKZÚZ Praha") a Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský v Bratislavě (dále jen "ÚKZÚZ Bratislava) nemají celostátní působnost a nezabývají se problematikou plemen. Řízením o ochraně práv k novým odrůdám a plemenům je proto nelze pověřit, protože orgán ochrany odrůd a plemen musí mít federální správní působnost. Zřízení nového federálního orgánu státní správy pro ochranu práv k novým odrůdám a plemenům, který by se zabýval i jejich odborným posuzováním, by nebylo účelné, protože by nebyla dána potřebná spojitost se zkoušením odrůd pro potřeby jejich povolování k hospodářskému využiti jež zajišťují ÚKZÚZ Praha a ÚKZÚZ Bratislava, stejně jako následné ověřovací zkoušky.

Vzhledem k tomu, že předmětem úpravy je problematika průmyslových práv, tj. práv šlechtitel - původců k novým odrůdám a plemenům jako k výsledku jejich tvůrčí práce, a navíc v širším kontextu ochrana výroby a obchodu s odrůdami a plemeny a jejich státní zkoušení, patří s ohledem na článek 24 písm. d) ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění ústavního zákona č. 125/1970 Sb. a ústavního zákona č. 43/1971 Sb. právní úprava této problematiky do působnosti Československé socialistické republiky.

Proto se navrhuje, aby orgánem ochrany odrůd a plemen bylo federální ministerstvo zemědělství a výživy, které je ústředním orgánem státní správy s federální působností, do jehož věcné působnosti spadá problematika odrůd a plemen a navíc bude zmocněno k provádění některých ustanovení zákona. Zveřejňování údajů týkajících se přihlášek a šlechtitelských osvědčení bude zajišťováno ve Věstníku Úřadu pro vynálezy a objevy.

Odborné posuzování vlastností odrůd a plemen bude vyžadováno v každém případě od specializovaných organizací. U odrůd jimi budou ÚKZÚZ Praha a ÚKZÚZ Bratislava, u drobných zvířat svazy chovatelů drobného zvířectva nebo některé pracoviště výzkumné základny. U plemen velkých hospodářských zvířat, drůbeže a ryb, na něž se vztahují zákony o plemenitbě a zákon o rybářství, se počítá s tím, že ochrana se bude bez dalšího posuzování přiznávat plemenům, jež byla uznána nebo povolena podle těchto zákonů.

Provádění zákona nebude klást zvýšené nároky na státní rozpočet Československé socialistické republiky.

Připravovaný zákon navazuje na tradice dřívější legislativní úpravy a na současnou úpravu průmyslových práv, zejména na ochranu označení původu výrobků a na ochranu práv vynálezců. Přispěje k posílení právní jistoty československých organizací i občanů o jejich právech k nově vytvořeným odrůdám a plemenům.

Zavedení výlučného práva šlechtitelských organizací k odrůdám a plemenům odpovídá zásadám úplného chozrasčotu a odpovědnosti organizací za výsledky jejich hospodaření. Bude stimulovat organizace k zabezpečení takové šlechtitelské činnosti, která povede k tvorbě špičkových odrůd a plemen a tím i k zvýšení jejich zisků z obchodní činnosti. Současné umožní vyžadovat od nich plnou materiální odpovědnost za výsledky šlechtění, včetně vytváření hodnotných zdrojů pro stimulaci práce šlechtitelských kolektivů a pro další všestranný rozvoj šlechtitelství.

Zákon zajistí též reciproční ochranu československých i zahraničních odrůd při vývozu, čímž přispěje k zvýšení objemu vzájemné výměny zboží i šlechtitelského materiálu. Vytvoří se tak předpoklad k zlepšení podmínek československého zahraničního obchodu a k zvýšení valutového přínosu z přihlášek zahraničních odrůd v Československu.

Zákon č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby.

Zákon ČNR č. 86/1972 Sb. a zákon SNR č. 110/1972 Sb., o plemenitbě hospodářských zvířat.

Zákon č. 102/1963 Sb., o rybářství.

Zákon č. 159/1973 Sb., o ochraně označení původu výrobků.

Zákon č. 84/1972 Sb., o objevech, vynálezech, zlepšovacích návrzích a průmyslových vzorech.

Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení.

Zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku.