FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1985
IV. volební období
171
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění československé so-
cialistické republiky k souhlasu Konzulární úmluva mezi Česko-
slovenskou socialistickou republikou a Laoskou lidově demokratic-
kou republikou podepsaná ve
Vientiane dne 15. března 1985
Návrh schvalovacího usnesení;
Federální shromáždění
Československé socialistické
republiky souhlasí s Konzulární
úmluvou mezi Československou
socialistickou republikou a
Laoskou lidově demokratickou
republikou podepsanou ve
Vientiane dne 15. března 1985.
Důvodová zpráva
Čs. -laoská spolupráce se začala aktivně rozvíjet od
vzniku Laoské lidově demokratické republiky.
Důležitými mezníky ve vývoji vzájemných vztahů byla
celá řada návštěv významných představitelů obou zemí. Vyvrcho-
lením těchto vztahů byla návštěva stranické a státní delegace
ČSSR vedené generálním tajemníkem ÚV KSČ a prezidentem ČSSR
Gustavem Husákem v Laoské lidově demokratické republice v úno-
ru 1980. Na závěr návštěvy byla podepsána Smlouva o přátelství
a spolupráci mezi ČSSR a LLDR.
Tato smlouva, spolu s dalšími smluvními dokumenty, vy-
tváří pevný základ pro další rozvoj přátelských vztahů mezi
lidem obou zemí a pro vzájemně prospěšnou spolupráci.
ČSSR poskytuje Laoské lidově demokratické republice účin-
nou pomoc při rozvoji jejího národního hospodářství v oblasti
hospodářské a vědeckotechnické spolupráce. Postupně jsou vytvá-
řeny podmínky i pro další rozvoj obchodní výměny. Plánovitý
charakter dostaly čs. -laoské ekonomické vztahy po ustavení
mezivládní komise pro hospodářskou a vědeckotechnickou spolu-
práci při návštěvě místopředsedy vlády R. Rohlíčka v LLDR
v listopadu 1982. V období 1981 - 1985 se rozvíjí spolupráce
ve formě vzájemné obchodní výměny, jakož i prostřednictvím čs.
úvěru a bezplatné pomoci.
V této pětiletce prošlo v ČSSR odbornou přípravou téměř
300 laoských občanů a každý rok je na čs. vysoké a střední Ško-
ly přijímáno 40 laoských studentů.
Spolupráce se rozvíjí i v dalších oblastech, včetně kul-
turní spolupráce.
- 2 -
K rozvoji vzájemných vztahů významně přispívají kontak-
ty mezi společenskými organizacemi, zejména mládežnickými, od-
borovými a organizacemi žen.
Rostoucí vzájemná všestranná spolupráce má za následek
zvyšování počtu osob i organizací obou států, které působí na
území druhého státu. To vyvolává potřebu účinného zajištění
ochrany jejich práv a zájmů ve státě, v němž působí. Dosažení
tohoto cíle má napomoci i Konzulární úmluva mezi Českosloven-
skou socialistickou republikou a Laoskou lidově demokratickou
republikou.
Konzulární styky, resp. postavení a činnost konzulárních
úřadů a jejich členů, upravují pravidla mezinárodního práva,
která jsou od r. 1963 kodifikována v mnohostranné Vídeňské
úmluvě o konzulárních stycích. Vídeňská úmluva, do níž byla
převzata pravidla platného obyčejového práva, dnes představu-
je obecně přijímaný mezinárodní standard.
Dvoustranná Konzulární úmluva mezi ČSSR a LLDR proto
z Vídeňské úmluvy vychází a přejímá její hlavní ustanovení,
přičemž některá z nich dále rozvíjí nad jejich rámec. Upravuje
rovněž otázky, jež jsou výlučně záležitostí dvoustranné smluv-
ní úpravy, jako je otázka konzulárních funkcí.
Úmluva je obsahově členěna do 3 meritorních hlav upravu-
jících základní otázky provádění konzulárních styků /hlava II/,
výhody, výsady a imunity konzulárních úřadů /hlava III/ a kon-
zulární pravomoc a konzulární funkce /hlava IV/.
- 3 -
Hlava I úmluvy vymezuje obsah pojmů v úmluvě používa-
ných. Celkovou strukturou odpovídá předkládaná konzulární
úmluva ostatním konzulárním úmluvám, jež ČSSR doposud sjed-
nala.
Ustanovení hlavy II, upravující základní otázky prová-
dění konzulárních styků /zřizování konzulárních úřadů, jmeno-
vání jejich personálu, stanovení třídy konzulárního úřadu a je-
ho obvodu apod. /, jsou v zásadě převzata z Vídeňské úmluvy.
Hlava III úmluvy upravuje otázku výhod, výsad a imunit
konzulárních úřadů a jejich členů, a to způsobem, jenž přibli-
žuje postavení konzulárního úřadu a jeho členů statutu diplo-
matické mise a jejího personálu. Rozsah výsad a imunit konzu-
lárních úředníků, tj. členů pověřených konzulárními funkcemi,
je stanoven v zásadě na úrovni diplomatického zástupce. Konzu-
lární zaměstnanci, tj. v podstatě členové administrativního
a technického personálu, jsou podle čl. 40 vyňati z trestní
jurisdikce a občanskoprávní a správní jurisdikci nepodléhají,
pokud jde o výkon jejich úředních funkcí.
Hlava IV úmluvy, která podrobně vymezuje konzulární pra-
vomoce a konzulární funkce, představuje stěžejní část úmluvy.
Upravuje práva a povinnosti konzulárních úředníků při ochraně
zájmů vysílajícího státu a jeho státních občanů. Na čelném
místě /čl. 31/ zakotvuje povinnost konzulárních úředníků pod-
9
pórovat rozvoj obchodních, hospodářských, kulturních a vědec-
kých, jakož i jiných přátelských styků mezi oběma zeměmi.
V dalších ustanoveních této hlavy se stanoví a konkretizují
funkce konzulárního úřadu a oprávnění konzulárních úředníků
v jednotlivých oblastech. Velký praktický význam mají zejména
ustanovení o konzulárních pravomocech v otázkách pasových a ví-
zových, v matričních a notářských záležitostech, jakož i v dal-
ších otázkách /např. uzavírání tzv. konzulárních sňatků/.
- 4 -
Významné ustanovení představuje čl. 45, na jehož zá-
kladě jsou příslušné orgány přijímajícího státu povinny ne-
prodleně informovat konzulární úřad vysílajícího státu o za-
držení, vzetí do vazby nebo jiném omezení osobní svobody ob-
čanů vysílajícího státu. Konzulárním Úředníkům musí být umož-
něno spojit se, jakmile o to požádají, s těmito osobami.
Závěrečné klauzule /hlava V/ jsou obvyklé povahy a sta-
noví podmínky vstupu úmluvy v platnost, resp. možnost její vý-
povědi.
Úmluva, která byla podepsána dne 15. března 1985 ve Vien-
tiane, vytváří předpoklady pro další rozvoj konzulárních styků
mezi oběma zeměmi a očekává se, že výrazně přispěje i k rozvo-
ji jejich vzájemných vztahů na jiných úsecích.
Konzulární úmluva mezi ČSSR a Laoskou lidově demokratic-
kou republikou je smlouvou politické povahy, která se rovněž
dotýká problematiky vnitrostátně upravené zákony. Proto se
v souladu s čl. 36 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.,
o československé federaci, předkládá Federálnímu shromáždění
ČSSR k vyslovení souhlasu.
V Praze dne 23. července 1985
Předseda vlády ČSSR:
Štrougal v. r.
Konzulární úmluva
mezi
Československou socialistickou republikou
a
Laoskou lidově demokratickou republikou
Československá socialistická republika
a
Laoská lidově demokratická republika
přejíce si upravit konzulární styky mezi oběma
státy a rozvíjet tyto styky v duchu přátelství a spolupráce
rozhodly se uzavřít tuto konzulární úmluvu a za
tím účelem se dohodly na těchto ustanoveních:
- 2 -
HLAVA I
Definice
Článek 1
Pro účely této úmluvy mají následující výrazy tento význam:
a/ "konzulární úřad" je každý generální konzulát, konzulát, více-
konzulát nebo konzulární jednatelství;
b/ "konzulární obvod" je území určené konzulárnímu úřadu k výko-
nu konzulárních funkcí;
c/ "vedoucí konzulárního úřadu" je osoba pověřená vysílajícím
státem, aby vykonávala povinnosti, spojené s touto funkcí;
d/ "konzulární úředník" je každá osoba, včetně vedoucího konzu-
lárního úřadu, pověřená výkonem konzulárních funkcí;
e/ "konzulární zaměstnanec" je každá osoba, zaměstnaná v admini-
strativních, technických nebo domácích službách konzulárního
úřadu;
f/ "členové konzulárního personálu" jsou konzulární úředníci
vyjma vedoucího konzulárního úřadu a konzulární zaměstnanci;
g/ "členové konzulárního úřadu" jsou konzulární úředníci a konzu-
lární zaměstnanci;
h/ "člen soukromého personálu" je každá osoba zaměstnaná výhrad-
ně v soukromých službách člena konzulárního úřadu;
i/ "konzulární místnosti" jsou budovy nebo části budov a pozemky
k nim přiléhající, které jsou používány výhradně pro účely
konzulárního úřadu, bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem,
včetně sídla vedoucího konzulárního úřadu;
j/ "konzulární archívy" jsou veškeré listiny, dokumenty, korespon-
dence, knihy, filmy, záznamové pásky a rejstříky konzulárního
úřadu spolu s šiframi a kódy, kartotékami a zařízeními, určeným
k jejich ochraně a uložení;
- 3 -
k/ "úřední korespondence" je veškerá korespondence vztahující se
ke konzulárnímu úřadu a k jeho funkcím;
1/ "loď" je každá loď plující pod vlajkou vysílajícího státu s
výjimkou válečných lodí;
m/ "letadlo" je každé civilní letadlo registrované nebo imatriku-
lované ve vysílajícím státě v souladu s jeho právním řádem a
nesoucí znaky tohoto státu.
HLAVA II
Zřizování konzulárních úřadů a jmenování konzulárních úředníku
a konzulárních zaměstnanců
článek 2
1. Konzulární úřad může být zřízen na území přijímajícího
státu pouze s jeho souhlasem.
2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho třída a konzulární obvod,
jakož i počet členů konzulárního úřadu, jsou předem písemně dohod-
nuty mezi vysílajícím a přijímajícím státem.
3. Pozdější změny sídla konzulárního úřadu, jeho třídy nebo
změny konzulárního obvodu může provést vysílající stát pouze se
souhlasem přijímajícího státu.
4. Předchozího výslovného souhlasu přijímajícího státu je
zapotřebí též k zřízení úřadovny tvořící součást konzulárního
úřadu, která je však umístěna mimo sídlo tohoto úřadu.
Článek 3
Konzulárním úředníkem může být pouze občan vysílajícího
státu.
- 4 -
Článek 4
Vedoucí konzulárních úřadů jsou jmenování vysílajícím stá-
tem a přijímání k výkonu svých funkcí přijímajícím státem.
Článek 5
1. Vysílající stát musí vedoucího konzulárního úřadu opatřit
dokladem ve formě patentu nebo obdobného dokumentu vyhotoveného
pro každé jmenování zvlášť, který osvědčuje jeho funkci a v němž
je uvedeno zpravidla jeho plné jméno, kategorie a třída, konzu-
lární obvod a sídlo konzulárního úřadu.
2. Vysílající stát zašle patent nebo obdobný dokument diplo-
matickou nebo jinou vhodnou cestou vládě státu, na jehož území
má vedoucí konzulárního úřadu vykonávat své funkce.
Článek 6
1. Vedoucí konzulárního úřadu je přijímán k výkonu svých
funkcí na základě přivolení přijímajícího státu nazývaného
exequatur, ať již je forma přivolení jakákoliv.
2. Stát, který odmítá poskytnout exequatur, není povinen
sdělit vysílajícímu státu důvody svého odmítnutí.
Článek 7
Do té doby, než mu bude uděleno exequatur, může být vedoucí
konzulárního úřadu přijat k výkonu svých funkcí prozatímně. V ta-
kovém případě se budou na něho vztahovat ustanovení této úmluvy.
Článek 8
1. Nemůže-li vedoucí konzulárního úřadu z jakýchkoli důvodu
- 5 -
vykonávat své funkce nebo je-li místo vedoucího konzulárního
ví řad u dočasně uprázdněno, může vysílající stát funkcí dočasného
vedoucího konzulárního tirádu pověřit konzulárního úředníka
tohoto tirádu nebo jiného konzulárního úřadu nebo člena diplo-
matického personálu diplomatické mise; jméno této osoby sdělí
vysílající stát předem ministerstvu zahraničních věcí přijíma-
jícího státu.
2. Dočasnému vedoucímu konzulárního úřadu se poskytují prá-
va, výsady a imunity, jakých požívá podle této úmluvy vedoucí
konzulárního tirádu.
Článek 9
Jakmile je vedoucí konzulárního tirádu k výkonu svých funkcí
přijat, byť i jen prozatímně nebo ad interim, vyrozumí o tom při-
jímající stát ihned příslušné orgány konzulárního obvodu a učiní
příslušná opatření, aby vedoucí konzulárního tirádu mohl vykoná-
vat povinnosti vyplývající z jeho tirádu a požívat výhod vyplýva-
jících z této úmluvy.
Článek 10
1. Vysílající stát oznámí ministerstvu zahraničních věcí
přijímajícího státu:
a/ jmenování členů konzulárního tirádu, jejich příjezd po jmeno-
vání na konzulární tirád, jejich konečný odjezd nebo skončení
jejich funkcí a všechny další změny týkající se jejich posta-
vení, které mohou nastat během jejich služby na konzulárním
úřadě;
b/ příjezd a konečný odjezd rodinného příslušníka člena konzu-
lárního úřadu, který s ním žije ve společné domácnosti, a tam,
kde to přichází v úvahu případy, kdy osoba se stane neto pře-
stane být rodinným příslušníkem;
- 6 -
c/ příjezd a konečný odjezd členů soukromého personálu a tam,
kde to přichází v úvahu, skončení jejich služby v tomto posta-
vení;
d/ přijetí do zaměstnání a propuštění osob majících trvalý pobyt
v přijímajícím státě, pokud jde o členy konzulárního úřadu.
2. Příjezd a konečný odjezd se budou pokud možno rovněž
oznamovat předem.
Článek 11
1. Přijímající stát vydá každému konzulárnímu úředníku do-
kument, osvědčující jeho právo vykonávat konzulární funkce na
území přijímajícího státu.
2. Přijímající stát může kdykoli a bez udání důvodů svého
rozhodnutí písemně oznámit vysílajícímu státu, že některý konzu-
lární úředník je persona non grata nebo že kterýkoli jiný člen
konzulárního personálu je nepřijatelný. V takovém případě vysí-
lající stát podle povahy případu dotyčnou osobu odvolá, ukončí
její funkce na konzulárním Úřadě nebo zruší její jmenování.
3. Jestliže vysílající stát odmítne vyhovět nebo nevyhoví
v přiměřené době povinnostem, které má podle odstavce 2 tohoto
článku, může přijímající stát podle povahy případu odejmout pří-
slušné osobě exequatur nebo ji přestat považovat za člena konzu-
lárního personálu.
Článek 12
Funkce člena konzulárního úřadu končí mimo jiné:
a/ oznámením vysílajícího státu přijímajícímu státu o tom, že
jeho funkce skončily;
b/ odnětím exequatur;
- 7 -
c/ oznámením přijímajícího státu vysílajícímu státu o tom, že
ho přijímající stát přestal považovat za člena konzulárního
personálu v případech stanovených v článku 11 odstavec 3.
HLAVA III
Výsady a imunity
článek 13
1. Přijímající stát plně usnadní výkon funkcí konzulárního
úřadu a konzulárních úředníků a učiní nezbytná opatření, aby
mohli požívat práv, výsad a imunit stanovených touto úmluvou.
2. Přijímající stát bude jednat se členy konzulárního úřa-
du s náležitou úctou a učiní všechna vhodná opatření, aby by-
la zajištěna jejich ochrana, svoboda a důstojnost.
článek 14
1. Vysílající stát má právo používat v přijímajícím státu
svou státní vlajku a státní znak podle ustanovení tohoto článku.
2. Státní vlajka vysílajícího státu může být vyvěšena a
státní znak umístěn na budově konzulárního úřadu a na jeho vcho-
du, jakož i na rezidenci vedoucího konzulárního úřadu a na jeho
dopravních prostředcích, jestliže se jich užívá ke služebním
účelům.
3. Při výkonu práva daného tímto článkem se bude přihlížet
k právním předpisům a zvyklostem přijímajícího státu.
Článek 15
1. Vysílající stát může v souladu s právními předpisy při-
jímajícího státu nabývat do vlastnictví a do užívání, vlastnit
- 8 -
a užívat pozemky, budovy nebo části budov určené pro potřeby kon-
zulárního úřadu nebo pro ubytování členů konzulárního úřadu,
kteří jsou občany vysílajícího státu.
2. Přijímající stát poskytne vysílajícímu státu při získává-
ní pozemků a budov nebo částí budov pro účely uvedené v odstavci
l veškerou potřebnou pomoc.
3. Vysílající stát není zbaven povinnosti dodržovat právní
předpisy přijímajícího státu o výstavbě a územním plánování nebo
jiná omezení vztahující se na oblast, ve které se tyto pozemky,
budovy nebo části budov nacházejí.
Článek 16
1. Konzulární místnosti jsou nedotknutelné. Orgány přijíma-
jícího státu do nich nesmí vstoupit, leč se souhlasem vedoucího
konzulárního úřadu, vedoucího diplomatické mise vysílajícího stá-
tu, nebo osoby pověřené některým z nich.
2. Přijímající stát má zvláštní povinnost učinit všechna
vhodná opatření k ochraně místností konzulárního úřadu před
vniknutím nebo poškozením a k zabránění jakémukoli rušení klidu
konzulárního úřadu nebo újmě na jeho důstojnosti.
3. Konzulární místnosti, jejich zařízení a jiný majetek v
nich nemohou být předmětem prohlídky, rekvizice, zabavení nebo
exekuce.
Článek 17
Konzulární archívy a dokumenty jsou vždy nedotknutelné, ať
M nalézají kdekoli.
Článek 18
1. Vysílající stát je v přijímajícím státě osvobozen od všech
daní, dávek a poplatků:
- 9 -
a/ z pozemků, budov a částí budov, používaných ke konzulárním úče-
lům nebo pro ubytování členů konzulárního úřadu, jestliže jsou
ve vlastnictví vysílajícího státu nebo jsou-li jeho jménem
najaty;
b/ ze smluv a úkonů, které se týkají nabývání nemovitostí, uvede-
ných v odstavci 1, písmeno a/;
c/ z výkonu konzulárních funkcí, včetně vybírání konzulárních
poplatků a dávek.
2. Vysílající stát je v přijímajícím státě rovněž osvobozen
od všech daní, dávek a poplatků z movitého majetku, který je
ve vlastnictví vysílajícího státu nebo který se nachází v jeho
držení nebo užívání, a který je určen výhradně ke konzulárním
účelům.
3. Osvobození stanovené v tomto článku se nevztahuje na
poplatky a dávky vybírané za poskytování zvláštních služeb.
Článek 19
1. Konzulární úředníci a jejich rodinní příslušníci, kteří
nejsou občany přijímajícího státu, ani v něm nemají trvalý
pobyt, nepodléhají trestní, občanskoprávní a správní jurisdikci
přijímajícího státu.
2. Konzulární zaměstnanci a jejich rodinní příslušníci,
kteří nejsou občany přijímajícího státu, ani v něm nemají trva-
lý pobyt, nepodléhají trestní jurisdikci přijímajícího státu.
Občanskoprávní a správní jurisdikci přijímajícího státu nepodlé-
hají, pokud jde o výkon jejich úředních funkcí.
3. Ustanovení odstavce 1 a 2 se nevztahují na řízení:
a/ vyplývající ze smlouvy, kterou konzulární úředník nebo zaměst-
nanec neuzavřel jakožto zástupce vysílajícího státu;
b/ týkající se dědictví, kde konzulární úředník nebo konzulární
zaměstnanec nevystupuje za vysílající stát, ale jako soukromá
osoba;
- 10 -
c/ zahájené třetí osobou v případě škody vzniklé v přijímajícím
státě z nehody způsobené vozidlem, lodi nebo letadlem;
d/ týkající se jakékoli soukromé nebo obchodní činnosti, které
konzulární úředník nebo zaměstnanec vykonává v přijímajícím
státě vedle svých úředních funkcí.
Článek 20
1. Členové konzulárního úřadu mohou být vyzváni, aby se
dostavili jako svědci k soudnímu nebo správnímu řízení. Konzu-
lární zaměstnanci nemohou, s výjimkou případů uvedených v odstav-
ci 4 tohoto článku, odmítnout podat svědectví. Odmítněli konzu-
lární úředník podat svědectví, nesmí vůči němu být uplatněno žád-
né donucovací opatření nebo jiné sankce.
2. Příslušná ustanovení odstavce 1 týkající se konzulár-
ních úředníků a konzulárních zaměstnanců se použijí obdobně na
jejich rodinné příslušníky.
3. Orgán, požadující svědectví, musí dbát, aby neomezoval
konzulárního úředníka při výkonu jeho funkcí. Kdykoli je to
možné, může přijmout svědectví v jeho rezidenci nebo na konzu-
lárním úřadě nebo přijmout od něho písemné prohlášení.
4. Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci
nemají povinnost podávat svědectví o skutečnostech spojených
s výkonem jejich funkci nebo předkládat úřední korespondenci
a dokumenty týkající se těchto skutečností. Jsou rovněž oprávnění
odmítnout podat posudek jako znalci vnitrostátního práva vysíla-
jícího státu.
Článek 21
1. Vysílající stát se může u člena konzulárního úřadu vzdát
výsad a imunit uvedených v článku 19 a 20.
- 11 -
2. Vzdání se výsad a imunit musí být, s výjimkou ustanovení
odstavce 3 tohoto článku, ve všech případech výslovné a musí být
sděleno přijímajícímu státu písemně.
3. Jestliže konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec
zahájí řízení ve věci, v níž by požíval vynětí z jurisdikce pod-
le článku 19, nemůže se dovolávat vynětí z jurisdikce, pokud jde
o žaloby navzájem souvisící přímo s hlavní žalobou.
4. Vzdát se vynětí z jurisdikce ve věcech občanských nebo
správních neznamená vzdát se tím též imunity, pokud jde o exekuč-
ní výkon rozsudku; této imunity je nutno se vzdát zvlášť.
Článek 22
Přijímající stát osvobodí členy konzulárního úřadu a jejich
rodinné příslušníky žijící s nimi ve společné domácnosti od
všech osobních služeb, veřejných služeb jakéhokoli druhu a od
vojenských povinností jako jsou rekvizice, vojenské kontribuce
a ubytování vojska.
Článek 23
1. Konzulární úředníci, konzulární zaměstnanci a jejich ro-
dinní příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti jsou vy-
ňati ze všech povinností uložených právními předpisy přijímající-
ho státu, pokud jde o registraci cizinců, povolení k pobytu, pra-
covní povolení a jiné formality, které se obecně vztahují na ci-
zince.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však nevztahují
na konzulární zaměstnance, kteří nejsou občany vysílajícího stá-
tu nebo vykonávají soukromou výdělečnou činnost v přijímajícím
státě, ani na jejich rodinné příslušníky.
- 12 -
Článek 24
1. S výhradou ustanovení odstavce 3 tohoto článku jsou členo-
vé konzulárního úřadu, pokud jde o služby, které vykonávají pro
vysílající stát, a jejich rodinní příslušníci žijící s nimi ve
společné domácnosti, vyňati z působnosti předpisů o sociálním
zabezpečení, které platí v přijímajícím státě.
2. Vynětí uvedené v odstavci 1 tohoto článku se vztahuje
také na členy soukromého personálu, kteří jsou výlučně zaměstnáni
u členů konzulárního úřadu, a to za podmínky:
a/ že nejsou občany přijímajícího státu nebo v něm nemají trvalý
pobyt,
b/ že se na ně vztahují předpisy o sociálním zabezpečení platné
ve vysílajícím nebo ve třetím státě.
3. Členové konzulárního úřadu zaměstnávající osoby, na které
se nevztahuje vynětí uvedené v odstavci 2 tohoto článku, musí
plnit povinnosti, které ukládají zaměstnavatelům ustanovení o so-
ciálním zabezpečení přijímajícího státu.
4. Vynětí stanovené v odstavci 1 a 2 tohoto článku nebrání
dobrovolné účasti na sociálním zabezpečení přijímajícího státu
za předpokladu, že tato účast je přijímajícím státem dovolena.
Článek 25
1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci a jejich
rodinní příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti jsou
osvobozeni ode všech daní a poplatků, ať osobních nebo věcných,
celostátních, oblastních a místních s výjimkou:
a/ nepřímých daní, jež bývají obvykle zahrnuty v ceně zboží nebo
služeb;
b/ daní a poplatků ze soukromých nemovitostí na území přijímají-
cího státu s výhradou ustanovení článku 18)
- 13 -
c/ dědických poplatků a poplatků z převodu majetku vybíraných
přijímajícím státem, s výhradou ustanovení písmene b/ člán-
ku 27,
d/ daní a poplatků ze soukromých příjmů všeho druhu, které pochá-
zí z přijímajícího státu včetně zisků pocházejících z převo-
du majetkových hodnot,
e/ daní a poplatků vybíraných za poskytování zvláštních služeb;
f/ registračních, soudních, hypotečních a kolkových poplatků,
s výhradou ustanovení článku 18.
2. Členové konzulárního úřadu, kteří zaměstnávají osoby,
jejichž platy nebo mzdy jsou podrobeny dani z příjmů v přijíma-
jícím státě, musí plnit povinnosti, které právní předpisy toho-
to státu ukládají zaměstnavatelům, pokud jde o vybírání daně
z příjmů.
Článek 26
1. Přijímající stát v souladu s právními předpisy, které
může vydat, povolí dovoz a poskytne osvobození ode všech celních
dávek, daní a ostatních podobných poplatků, vybíraných na zákla-
dě dovozu nebo v souvislosti s ním, kromě poplatků za skladování,
přepravu a podobné služby:
a/ u předmětů, včetně automobilů, určených pro úřední potřebu
konzulárního ví řadu;
b/ u předmětů určených pro osobní potřebu konzulárních úředníků
a jejich rodinných příslušníků žijících s nimi ve společné
domácnosti, včetně předmětů určených pro jejich počáteční
zařízení. Spotřební předměty nesmějí přesáhnout množství
nutné pro přímou osobní spotřebu příslušných osob.
- 14 -
2. Konzulární zaměstnanci požívají výsad a osvobození uve-
dených v odstavci 1 tohoto článku, jde-li o předměty dovezené
při jejich nástupu do úřadu.
3. Osobní spolu zavazadla konzulárních úředníků a jejich ro-
dinných příslušníků žijících s nimi ve společné domácnosti jsou
osvobozena od celní prohlídky. Mohou být prohlédnuta pouze v pří-
padě, že jsou vážné důvody k domněnce, že obsahují jiné předměty
než uvedené v odstavci 1 písmeno b/ tohoto článku nebo předměty,
jejichž dovoz nebo vývoz je zakázán právními předpisy přijímají-
cího státu, nebo na které se vztahují jeho předpisy o karanténě.
Tato prohlídka může být provedena pouze v přítomnosti konzulární-
ho úředníka nebo jeho příslušného rodinného příslušníka.
Článek 27
V případě úmrtí člena konzulárního úřadu nebo člena jeho
rodiny Žijícího s ním ve společné domácnosti přijímající stát
a/ povolí vývoz movitého majetku zemřelého s výjimkou majetku,
který byl získán v přijímajícím státě a jehož vývoz je zaká-
zán v době jeho úmrtí;
b/ nebude vybírat celostátní, oblastní nebo místní dědické poplat-
ky, ani poplatky z převodu majetku, jde-li o movitý majetek,
který byl na území přijímajícího státu pouze v důsledku poby-
tu zemřelého v tomto státě jako člena konzulárního úřadu nebo
rodinného příslušníka člena konzulárního úřadu.
Článek 28
1. Přijímající stát povolí a bude chránit svobodu spojení
konzulárního úřadu pro všechny úřední účely. Při spojení s vlád-
dou, diplomatickými misemi a ostatními konzulárními úřady vysí-
lajícího státu, ať jsou kdekoli, může konzulární úřad používat
všech vhodných spojovacích prostředků, včetně diplomatických