- 4 -
2. Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi stanoví délku pře-
stávky zmíněné výše v odstavci 1 a popř. její rozdělení.
Článek 8
1. Řidičův odpočinek mezí dvěma pracovními dny má trvat nej-
méně deset za sebou jdoucích hodin v průběhu dvaceti čtyř hodin
počítaných od začátku pracovního dne.
2. Odpočinek mezi dvěma pracovními dny může být vypočítáván prů-
měrem za období, která stanoví příslušný úřad nebo orgán v každé
zemi; přitom v žádném případe odpočinek mezi dvěma pracovními dny
nesmí činit méně než osm hodin a ani být snížen na osm hodin ča-
stěji než dvakrát týdně,
3. Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi může stanovit různou
délku odpočinku mezi dvěma pracovními dny podle toho, jde-li o do-
pravu cestujících nebo zboží nebo zda si řidič vybírá odpočinek
v bydlišti nebo mimo ně za podmínky, že bude dbáno ustanovení od-
stavců 1 a 2 tohoto článku o minimálním počtu hodin.
4. Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi může stanovit výjimky.
Z ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku, pokud jde o délku odpo-
činku mezi dvěma pracovními dny a způsob jeho čerpání pro vozidla
s osádkou o dvou řidičích a pro vozidla, která užívají trajektu
nebo vlaku.
5. Na řidiči nelze žádat, aby. během svého odpočinky mezi dvěma
pracovními dny zůstal ve vozidlo nebo v jeho blízkosti, pokud uči-
nil potřebná opatření k zajištění bezpečnosti vozidla a jeho nákla-
du.
Článek 9
1. Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi může povolit jako do-
časné výjimky, ale jen, pokud je toho třeba pro vykonáni nezbyt-
ných prací, prodloužení doby řízení, prodloužení, nepřetržité pra-
covní, doby a zkrácení doby odpočinku mezi dvěma pracovními dny,
jak jsou stanoveny v článcích 5, 6, 7 a 8 této úmluvy:
a) v případě nehody, poruchy, nepředvídaného zpoždění, poruchy ve
službě nebo přerušení provozu;
b) v případě vyšší moci;
- 5 -
c) v případě, je-li toho naléhavě a výjimečně třeba k zajištění
chodu služeb ve veřejném zájmu.
2. Jestliže vnitrostátní nebo místní podmínky, ve kterých se
provádí silniční doprava, samy neumožňují přísné zachovávání člán-
ků 5, 6, 7 nebo 8 této úmluvy, příslušný úřad nebo orgán v každé
zemi může také povolit prodloužení doby řízení, prodloužení nepře-
tržité pracovní doby a zkrácení doby odpočinku mezi dvěma pracov-
nimi dny, které jsou v těchto článcích stanoveny, a povolit výjim-
ky, pokud jde o provádění článků 5, 6 nebo 8, řidičům zmíněným vý-
še v článku 1, odst. 2. V takovém případe dotčený členský stát má
v prohlášení připojeném k své ratifikaci popsat vnitrostátní nebo
místní podmínky a prodloužení, zkrácení a výjimky povoleno podle
tohoto odstavce. Takový členský stát musí ve svých zprávách podle
článku 22 Ústavy Mezinárodní organizace práce uvést, jaký pokrok
byl uskutečněn k důslednějšímu nebo širšímu provádění článků 5, 6,
7 a 8 této úmluvy, a může své prohlášení kdykoli zrušit pozdějším
prohlášením.
Článek 10
1. Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi má stanovit:
a) zavedení kontrolní knížky pro jednotlivce, podmínky pro její
vydání, její obsah a způsob, jak ji mají řidiči vést;
b) způsob zaznamenáváni hodin odpracovaných podle článku 9 odst.
l této úmluvy a okolností, které je odůvodňují.
2. Každý zaměstnavatel je povinen:
a) vést záznamy způsobem schváleným příslušným úřadem nebo orgá-
něm v každé zemi, které ukazují dobu práce a odpočinku každého
řidiče u něho zaměstnaného;
b) dát tyto záznamy k disposici kontrolním orgánům způsobem stano-
veným příslušným úřadem nebo orgánem v každé
zemi.
3. Tradiční prostředky kontroly zmíněné v odstavcích 1 a 2 toho-
to Článku budou, ukáže-li se to potřebné pro určité druhy dopravy,
pokud možno nahrazeny nebo doplněny použitím moderních způsobů,
jako např. tachygrafy, podle pravidel stanovených příslušným úřa-
dem nebo orgánem v každé zemi.
- 6 -
Článek 11
Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi má stanovit:
a) vhodnou soustavu inspekce s kontrolami v podnicích a na cestách;
b) přimeřené sankce pro případ porušení požadavků této úmluvy.
Článek 12
Ustanovení této úmluvy budou provedena zákony nebo jinými
právními předpisy, pokud nebudou provedena prostřednictvím kolek-
tivních smluv, rozhodčími výroky nebo každým jiným způsobem odpo-
vídajícím vnitrostátní praxi.
Článek 13
Tato úmluva mění úmluvu o době práce a odpočinku (silniční
doprava), 1939..
Článek 14
Formální ratifikace této Úmluvy budou oznámeny generálnímu
řediteli Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.
Článek 15
1. Tato úmluva zavazuje toliko členské státy Mezinárodní organi-
sace práce, jejichž ratifikace byla zapsána generálním ředitelem.
2. Nabude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel
zapíše ratifikace dvou členských států.
3. Pro každý další členský stát tato úmluva nabude účinnosti
dvanáct měsíců od data, kdy jeho ratifikace byla zapsána.
Článek 16
1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji vy-
povědět po uplynutí deseti let ode dne, kdy tato úmluva poprvé na-
byla účinnosti, písemným sdělením generálnímu řediteli Mezinárod-
ního úřadu práce, který je zapíše. Výpověď nabude účinnosti jeden
rok po dni, kdy byla zapsána.
- 7 -
2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu a který ne-
použije práva ji vypovědět podle tohoto článku během roku násle-
dujícího po uplynutí období deseti let, jak uvedeno v předchozím
odstavci, bude vázán úmluvou na další desetileté období a poté ji
bude moci vypovědět vždy po uplynutí desetiletého období za pod-
mínek uvedených v tomto článku.
Článek 17
1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem člen-
ským státům Mezinárodní organisace práce zápis všech ratifikací a
výpovědi, které mu členové organisace sdělí.
2. Když bude členským státům Organisace sdělovat zápis druhé ra-
tifikace, jež mu byla oznámena, generální ředitel upozorní člen- -
ské státy Organisace na datum, kdy tato úmluva nabude účinnosti.
Článek 18
Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí generál-
nínu tajemníkovi Spojených národů k zápisu podle článku 102 Char-
ty Spojených národů úplné údaje o všech ratifikacích a výpovědích,
které zapsal podle ustanovení předchozích článků.
Článek 19
Vždy, bude-li to. považovat za nutné, správní rada Mezinárod-
ního úřadu práce předloží generální konferenci zprávu o provádění
této úmluvy a přezkoumá, zda je záhodno dát na pořad jednání
ge-
nerální konference otázku její úplné nebo částečné revise.
Článek 20
1. Přijme-li generální konference novou úmluvu revidující úplně
nebo částečně, tuto úmluvu a neustanoví-li nová úmluva jinak:
a) ratifikace nové revidující úmluvy členským státem způsobí ipso
iure okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na ustanovení
článku 16, a to s výhradou, že nová revidující úmluva nabude
účinnosti;
- 8 -
b) od doby, kdy nová revidující úmluva nabude účinnosti, tato
úmluva přestane být členským státům otevřena k ratifikaci.
2. Tato úmluva však zůstane v platnosti ve své formě a obsahu
pro ty členské státy, které ji ratifikovaly a které neratifikova-
ly revidující úmluvu.
Článek 21
Anglické a francouzské znění této úmluvy má stejnou platnost.
Doporučení č.. 160
Doporučení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v přístavech.
Generální konference Mezinárodní organisace práce,
která byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce do
Ženevy a tam se sešla dne 6. června 1979 na svém šedesátém-
pátém zasedání,
rozhodnuvší přijmout některé návrhy, týkající se revise úmluvy
o ochraně proti úrazům (přístavní dělníci) (revidované); 1932
(č. 32), které jsou čtvrtým bodem jednacího pořadu zasedání, a
stanovivší, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodního doporu-
čení, jež doplňuje úmluvu o bezpečnosti a ochraně zdraví při
práci v přístavech, 1979,
přijímá dne 25. června 1970 toto doporučení, která bude označováná
jako Doporučení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v přísta-
vech, 1979:
I. Pole posobnosti a definice
1. Pro účely tohoto doporučení výraz "práce v přístavech" se
vztahuje na veškeré práce nebo jejich kteroukoli část při nakládá-
ní nebo vykládání všech lodí a veškeré práce s tím souvisící; de-
finice takové práce by měla být stanovena vnitrostátním právem ne-
bo praxi. Při vypracování nebo změně této definice by měly být sly-
šeny zúčastněné organisace zaměstnavatelů a pracovníků nebo se na
nich jinak podílet.
2. Pro účely tohoto doporučení
a) výraz "pracovník" znamená každou osobu zaměstnanou prací v pří-
stavu;
b) výraz "příslušná osoba" znamená každou osobu, která má znalosti,
a zkušenosti požadované pro výkon některé nebo několika určitých
povinností a jako taková jo přijatelná pro příslušný úřad:
c) výraz "odpovědná osoba" znamená každou osobu ustanovenou podle
povahy případu zaměstnavatelem, velitelem, lodi nebo vlastníkem
- 2 -
zařízení, která zodpovídá za provádění některé nebo několika
určitých povinností a jež má dostatečné znalosti a zkušenosti
a potřebnou autoritu pro řádné vykonávání této povinnosti nebo
těchto povinností;
d) výraz "oprávněná osoba" znamená každou osobu, kterou zaměstna-
vatel, velitel lodi nebo odpovědná osoba zmocnila, aby provedla
jeden nebo několik určitých úkolů, a jež má potřebné odborné
znalosti a zkušenosti;
c) výraz "zdvíhací zařízení" zahrnuje všechna pevná nebo pohyblivá
zařízení, užívaná na břehu nebo na lodích k zavěšování, zvedání
nebo spouštění břemen nebo k jejich přemisťování z jednoho mí-'
sta na druhé v zavěšeném nebo zvednutém stavu, včetně nábřež-
ních ramp mechanicky ovládaných;
f) výraz "vázací prostředky" zahrnuje všechny prostředky, pomocí
nichž břemeno může být upevněno na zdvíhacím zařízení, jež však
nejsou nedílnou součástí zdvíhacího zařízení nebo břemena;
g) výraz "příchod" zahrnuje rovněž východ;
h) výraz "loď" zahrnuje všechny druhy lodí, plavidel, nákladních
člunů, odlehčovacích člunů a vznášedel s výjimkou válečných
lodí.
II. Obecná ustanovení
3. Při provádění úmluvy o bezpečnosti a ochrano zdraví při práči
v přístavech, 1979, každý členský stát by měl přihlížet:
a) k ustanovením příslušných úmluv, pravidel a doporučení, jež by-
ly přijaty pod záštitou Mezivládní poradní organisace pro ná-
mořní plavbu, zejména k ustanovením mezinárodní úmluvy o bez-
pečnosti přepravníků (kontejnerů), 1972, s přihlédnutím k pří-
padným pozdějším změnám;
b) k příslušným normám, přijatým uznanými mezinárodními organisa-
cenii, jež se zabývají normalisací;
c) k ustanovením příslušných úmluv, pravidel a doporučení, které
se týkají vnitrozemské plavby, jež byly přijaty pod záštitou
mezinárodních organisací.
- 3 -
4. Při vypracování opatření podle článku 4 odst. 1 úmluvy o bez-
pečnosti a ochraně zdraví při práci v přístavech, 1979 každý člen-
ský stát by měl přihlédnout k technickým podnětům uvedeným v po-
sledním vydání Sbírky praktických, směrnic o bezpečnosti a ochraně
zdraví při práci v přístavech, vydáno Mezinárodním úřadem práce,
pokud mohou být vhodné a významné se zřetelem k vnitrostátním okol-
nostem a podmínkám.
5. Při provádění opatření zmíněných v článku 4 odst. 1 úmluvy o
bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v přístavech, 1979, každý
členský stát by měl přihlížet k ustanovením části III tohoto dopo-
ručení, která doplňují ustanovení části III úmluvy.
6. Aby se předcházelo pracovním úrazům a nemocem z povolání, pra-
covníci by meli být dostatečně vyškolení nebo vycvičení v bezpeč-
ných pracovních postupech, pracovní hygieně a pokud je to potřebné,
v poskytování první pomoci a v bezpečném ovládaní manipulačních
zařízení.
III. Technické opatření.
7. (1) Všechny průjezdy by měly být
a) zřetelně označeny,
b) pokud je to dobře prakticky proveditelné, udržovány volné bez
překážek, které nesouvisí s. vykonávanou prací.
(2) Průjezdy užívané pro vozidla by měly být jednosměrné, pokud
je to dobře prakticky proveditelné.
8. (1) Přístupové cesty k lodím by měly být všude, kde je to dobře
prakticky proveditelné, vedeny mimo dráhu zavěšených břemen.
(2) Přístupové cesty na lodi by moly být všude, kde je to po-
třebné, opatřeny ochrannou sítí upevněnou tak, aby se zabránilo
nebezpečí pádu do vody mezi lodí a přístavní hrází.
G. Spojovací platformy užívané s rampami lodí vybavených techni-
kou průběžného nakládání (roll-on/roll-off) by měly být konstruo-
vány a užívány tak, aby zaručovaly bezpečnost.
10. (1) Všechny jícny nákladových prostorů na otevřené palubě ne-
zajištěné dostatečně vysokou a pevnou obrubou by měly být přikryty
nebo účinně ohrazeny.
- 4 -
(2) Všechny jícny na mezipalubí, pokud jsou otevřeny, musí být
účinně ohrazeny, do dostatečné výše.
(3) Takové ohrazení může být dočasně odstraněno ha každé straně
jícnu, kdo toho muže být zapotřebí pro nakládání nebo vykládání
zboží.
(4) Jestliže ustanovení odstavců (1) a (2) tohoto bodu nemohou být
z technických důvodů prováděna, oprávněná osoba by měla zajišťovat
bezpečnost pracovníků.
(5) Žádný náklad by neměl být umísťován na uzávěrech jícnu nákla-
dových prostorů ani by po nich nesmělo jezdit žádné vozidlo, pokud
takové desky nejsou dostatečně odolné pro takové použití.
. 11. Pokud to rozměry nákladového prostoru vyžadují, mělo by být
zajištěno více možností úniku.
12. Osoby obsluhující zdvíhací zařízení by měly před započetím
práce ověřovat, zda řádně pracují bezpečnostní opatření.
13. (1) Vozidlo a zdvíhací zařízení poháněná benzinem by neměla
čerpat pohonné hmoty v nákladovém prostoru lodi. Vozidla a zdvíha-
cí zařízení poháněná jinými pohonnými hmotami by mela být jimi zá-
sobována v podpalubí jen za podmínek, které zaručují, pokud je to
prakticky dobře proveditelné, bezpečnost pracovníků na lodi.
(2) Pokud je to prakticky dobře proveditelné, mělo by se v pod-
palubí užívat především motorů, které neznečišťují ovzduší.
14. Pokud je to prakticky dobře proveditelné, pracovníci by nemě-
li být nuceni pracovat v té části podpalubí, kde je v chodu trimo-
vací stroj nebo drapák.
15. Žádná nová součást zdvíhacího zařízení nebo vázacích prostřed-
ků by nemělo být vyrobena z pudlovaného železo.
16. Žádné vázací prostředky, by neměly procházet tepelným zpraco-
váním, loď za dohledu příslušné osoby a podle jejích pokynů.
17. Pokud je toho třeba, mělo by se užívat vhodného a dostatečné-
ho podkladového materiálu k ochraně smyček na břemenech, která
jsou jimi předem opatřena.
18. Pro předem provedené opatření břemen smyčkami by se v žádném
- 5 -
případe nemělo užívat smyček, které nebyly schváleny nebo neprošly
kontrolou.
19. Na všech zdvíhacích nosnících, zdvíhacích rámech, vakuových
a magnetických zdvíhacích pomůckách, které nejsou nedílnou součá-
stí zdvíhacího zařízení, a na všech jiných vázacích prostředcích;
které váží přes 100 kg, by měla být zřetelně označena jejich váha.
20. Opotřebované palety a podobné poškozené pomůcky
a) by měly být zřetelně označeny nebo opatřeny štítkem, tak aby
bylo zřejmé, že jsou opotřebeny;
b) neměly by být užívány, pokud vykazují vady, které by mohly
ovlivnit jejich bezpečné užívání;
c) neměly by být znovu užívány.
21. Všechna břemena vzájemně zajištěná dráty nebo ocelovými pásy
by neměla být zvedána ani spouštěna pomocí háků nebo jiných pomů-
cek zachycených za dráty nebo pásy, ledaže by dráty a pásy byly
dostatečně odolné.
22. Měla by být učiněna všechna vhodná opatření, aby bylo co nej-
více sníženo ohrožení úrazem, pokud úkony rouši být vykonávány na
vrchu přepravníků (kontejnerů).
23. (1) S nebezpečnými látkami by se mělo manipulovat a měly by být
uskladněny a uloženy za dohledu odpovědné osoby.
(2) Pokud musí být s nebezpečnými látkami manipulováno a pokud
takové látky se uskladňují nebo ukládají, pracovnici pověření tě-
mito úkony by měli být informováni o zvláštní, opatrnosti, kterou
musí zachovávat, zvláště v případech, kdy náklad vytéká nebo ná-
hodně uniká.
24. Členové záchranné služby by míli být způsobilí použít vhodných
oživovacích a záchranných metod.
25. Zdvíhací zařízení, by měla být, pokud je to prakticky dobře
uskutečnitelné, opatřena prostředky umožňujícími opustit kabinu
řidiče v případě nebezpečí. Měla by být učiněna vhodná opatření pro
vynesení zraněného nebo nemocného řidiče, aniž by se tím zhoršil
jeho stav.
- 6 -
26. (1) Výsledky lékařských a zvláštních zkoušek zmíněných v člán-
ku 36 úmluvy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v přístavech,
1979, by měly být sděleny dotyčnému pracovníkovi.
(2) Zaměstnavatel by měl být informován o pracovníkově způsobi-
losti nebo nezpůsobilosti k práci, kterou má vykonávat, jakož i o
tom, jak může ohrožovat jiné osoby, pod podmínkou, že podle usta-
novení článku 39 úmluvy bude zachována důvěrná povaha těchto in-
formací.
(3) Zařízení zmíněná v článku 40 úmluvy o bezpečnosti a ochra-
ně zdraví při práci v přístavech,
by měla, pokud je to prak-
ticky dobře proveditelné, zahrnovat šatny.
Doporučení č. 161
Doporučení o pracovní době a dobách odpočinku v silniční dopravě,
1979
Generální konference Mezinárodní organisace práce,
která byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce do
Zenový a tam se sešla dne 6. června 1979 na svém 65. zasedání,
rozhodnuvší přijmout některé návrhy týkající se pracovní doby a
dob odpočinku v silniční dopravě, jež jsou pátým bodem jedna-
cího pořadu zasedání,
stanovivší, že tyto návrhy budou mít formu doporučení,
přijímá dne 27. června 1979 toto doporučení, které bude označová-
no jako Doporučení o pracovní době a dobách odpočinku (silniční.
doprava), 1979.
I. Rozsah platnosti
1. Toto doporučení se vztahuje na námezdní pracovníky v podni-
cích zabývajících se dopravou na účet třetích osob nebo v podni-
cích provádějících dopravu zboží nebo osob na vlastní účet, kte-
ří jako zaměstnání provozují vnitrostátní nebo mezinárodní silnič-
ní dopravu zboží nebo osob motorovými vozidly, zejména jako
a) řidiči,
b) pomocníci řidiče, závoznici, průvodčí a jiné osoby, které je-
dou ve vozidle pro silniční dopravu a jsou zaměstnány pracemi
týkajícími se vozidla, cestujících nebo nákladu v něm.
2. Části II a VII až IX, jakož i příslušná ustanovení částí X
až XI tohoto doporučení se dále vztahují na vlastníky motorových
vozidel, kteří jako zaměstnání provozují silniční dopravu, a na
členy jejich rodiny, kteří nejsou výdělečně činní, pokud pracují
tak, jak uvedeno v odstavcích a) a b) bodu 1.
- 2-
3. (1) Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi může vyloučit z pro-
vádění ustanovení tohoto doporučení nebo některých z nich osoby
zmíněné v bodech 1 a 2 tohoto doporučení, které jsou zaměstnány
a) v městské dopravě nebo v některých druzích takové dopravy s
přihlédnutím k technickým provozním podmínkám jim vlastním a
k místním podmínkám;
b) v dopravě zemědělských nebo lesních podniků, pokud se taková
doprava provádí traktory nebo jinými vozidly určenými pro míst-
ní zemědělské nebo lesní práce a jichž se užívá výlučně k práci
v takových podnicích;
c) v dopravě nemocných nebo zraněných, osob, v dopravě záchranné
služby a protipožární služby;
d) v dopravě pro účely národní obrany a policejní služby a v do-
pravě pro účely jiných základních veřejných služeb, pokud ne-
konkurují podnikům, jež se zabývají dopravou na účet třetích
osob;
e) v dopravě taxi;
f) v dopravě, která vzhledem k druhu užitých vozidel, jejich nos-
nosti pro dopravu osob nebo zboží, omezenému dojezdu nebo nej-
vyšší povolené rychlosti lze považovat za dopravu, která nevy-
žaduje zvláštní úpravu doby řízení a odpočinku.
3. (2) Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi stanoví vhodné nor-
my doby řízení a odpočinku osob vyloučených z provádění ustanove-
ní této úmluvy nebo některých z nich podle ustanovení odstavce 1
tohoto bodu.
II. Porady zaměstnavatelů a pracovníků
4. Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi, dříve než rozhodne o
některé věci, která je předmětem tohoto doporučeni, projedná ji
se zúčastněnými representativními organisacemi zaměstnavatelů a
pracovníků.
- 3 -
III. Definice pracovní doby
5. Pro účely tohoto doporučení výraz "pracovní doba" znamená
čas strávený osobami uvedenými v bodě 1:
a) řízením, nebo jinou prací během jízdy vozidla;
b) pomocnými pracemi, které se týkají vozidla, cestujících nebo
nákladu v něm.
6. Doby pouho přítomnosti, čekání nebo pohotovosti strávené buď
ve vozidle nebo na pracovišti, během nichž pracovnici nemohou vol-
ně disponovat svým časem, a doba, kterou strávili při odborném vý-
cviku a zdokonalování, je-li o tom dosaženo dohody mezi, zúčastně-
nými organisacemi zaměstnavatelů a pracovníků, mohou být považová-
ny za část pracovní doby v rozsahu, který v každé zemi bude stano-
ven příslušným úřadem nebo orgánem, kolektivními smlouvami nebo
každým jiným způsobem odpovídajícím vnitrostátní praxi.
IV. Normální pracovní doba
A. Normální týdenní pracovní doba
7. Normální pracovní doba, totiž ta, na niž se nevztahuji vnitro-
statni ustanovení o práci přesčas, by neměla přesáhnout čtyřicet
hodin týdně.
8. Normální pracovní doba zmíněná v bodě 7 tohoto doporučení mů-
že být zavedena postupně a po etapách.
9. (1) V dálkové dopravě a při jiné dopravní činnosti, pro niž
norma stanovená v bodě 7 je neproveditelná během týdne, může se
tato norma vypočítávat průměrem nejvýše za čtyři týdny.
9. (2) Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi by měl určit nejvý-
še přípustný počet pracovních hodin v jednotlivém týdnu, jestliže
norma určená v bodě 7 se vypočítává průměrem podle odstavce (1)
tohoto bodu.
B. Normální denní pracovní doba
10. Normální pracovní doba, jak je definována v bodě 7 tohoto do-
- 4 -
poručení, by v průměru neměla přesáhnout osm hodin denně.
11. (1) Pokud normální týdenní pracovní doba je nerovně rozdělena
na různé dny týdne, pracovní doba by neměla přesáhnout deset ho-
din denně.
11. (2) Pokud normální pracovní doba obsahuje značně dlouhé doby
pouho přítomnosti, čekáni nebo pohotovosti nebo přerušení práce
nebo pokud je třeba umožnit osádce vozidla dojet do příhodného
místa pro odpočinek, nejvyšší maz uvedená v odstavci (1) tohoto
bodu může být vyšší než deset hodin, ne však více než 12 hodin
denně.
V. Maximální doba nepřetržité práce
12. (1) Každý námezdní pracovník by měl mít právo na přestávku po
pěti hodinách nepřetržité práče, jak je definována v bodě 5 toho-
to doporučení.
12. (2) Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi by měl stanovit dél-
ku přestávky zmíněné v odstavci (1) tohoto bodu a popřípadě jak ji
lze dělit.
VI. Délka směny v pracovním dnu
13. (1) Příslušný úřad nebo orgán v každé, zemi by měl předepsat
pro různá odvětví silniční dopravy maximální počet hodin, které
mohou uplynout mezi začátkem a koncem pracovního dne.
13. (2) Směna by neměla být tak dlouhá, aby zkracovala dobu odpo-
činku mezi dvěma pracovními dny, na niž má pracovník nárok.
VII. Doba řízení
14. (1) Žádnému řidiči by nemělo být dovoleno řídit nepřetržitě
déle než čtyři hodiny bez přestávky.
14. (2), Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi může s přihlédnutím
ke zvláštním vnitrostátním podmínkám povolit, aby doba uvedená vý-
še v odstavci (1) byla překročena nejvýše o jednu hodinu.
- 5 -
14. (3) Délku přestávky uvedené v tomto bodě a popřípadě její roz-
dělení by měl určit příslušný úřad nebo orgán v každé zemi.
14. (4) Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi může vymezit přípa-
dy, kdy ustanovení tohoto bodu jsou neproveditelná, protože řidiči
mají dostatečné přestávky při řízení vzhledem k zastávkám podle
jízdního řádu nebo vzhledem k přerušované povaze práce.
15. Celková maximální doba řízení včetně přesčasových hodin by
neměla přesáhnout ani devět hodin za den ani 48 hodin za týden.
16. Celková doba řízení uvedená v bodě 15 tohoto doporučení se
muže vypočítávat průměrem za období nejvýše čtyř týdnů.
17. Celková doba řízení uvedená v bodě 15 tohoto doporučení může
být snížena v případě přepravní činnosti vykonávané za zvlášť ob-
tížných podmínek. Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi může. vy-
mezit tyto činnosti a určit celkovou dobu řízení, která platí
pro
dotčeno řidiče.
VIII. Odpočinek mezi dvěma pracovními dny
18. Odpočinek mezi dvěma pracovními dny osob uvedených v bodech
l a 2 tohoto doporučení by měl činit nejméně 11 po sobě jdoucích
hodin během 24 hodin počítaných od začátku pracovního
dne.
19. Odpočinek mezi dvěma pracovními dny může být vypočítáván
průměrem za období, jež určí příslušný úřad nebo orgán v každé
zemi; v žádném případě by však nemel být kratší než osm hodin.
20. Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi může stanovit různou
délku odpočinku mezi dvěma pracovními dny podle toho, jde-li o
dopravu cestujících nebo zboží nebo zda si řidič vybírá odpočinek
v bydlišti nebo mimo ně, pod podmínkou, že budou dodržena ustano-
vení bodů 18 a 19 tohoto doporučení o minimálním počtu hodin.
21. Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi může stanovit výjimky
z ustanovení bodů 18 a 19 tohoto doporučení, pokud jde o délku od-
počinku mezi dvěma pracovními dny a způsob jeho čerpání pro vozid-
la s osádkou o dvou řidičích a pro vozidla, která užívají tra-
jektu nebo vlaku.
- 6 -
22. Na posádce by se nemělo žádat, aby během svého odpočinku me-
zi dvěma pracovními dny zůstala ve vozidle nebo v jeho blízkosti,
pokud učinila potřebná opatření k zajištění bezpečnosti vozidla
a jeho nákladu.
IX. Odpočinek v týdnu
23. Minimální délka odpočinku v týdnu by měla být 24 po sobě
jdoucí hodiny, jimž předchází a po nichž následuje odpočinek mezi
dvěma pracovními dny.
21. Odpočinek v týdnu by měl pokud možno připadat na neděli nebo
na dny volna podle tradice nebo obyčeje a mělo by být možno jej
čerpat během určitého období v bydlišti tolikrát, jak stanoví pří-
slušný úřad nebo orgán v každé zemi.
25. Při dálkové přepravě by mělo být umožněno spojovat odpočinek
v týdnu za dva po sobě jdoucí týdny. Příslušný úřad nebo orgán v
každé zemi může ve vhodných případech dát souhlas ke slučování
takového odpočinku za delší období.
X. Výjimky a přesčasové hodiny
26. (1) Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi může povolit jako
dočasnou výjimku, ale jen pokud jo toho třeba pro vykonání, nezbyt-
ných prací, prodloužení pracovní doby, prodloužení doby řízení a
zkrácení doby odpočinku, jak je. stanoveno v předchozích bodech
doporučení:
a) v případě nehody, poruchy, nepředvídaného zpoždění, poruchy ve
službě nebo přerušení provozu;
b) v případě vyšší moci;
c) v případě, že je toho naléhavě a výjimečně třeba k zajištění
chodu veřejně prospěšných služeb.
26. (2) Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi může rovněž povo-
lit prodloužení pracovní doby, prodloužení doby řízení a zkrácení
doby odpočinku, stanovené v předchozích bodech tohoto doporučení,
- 7 -
aby se tak posádce umožnilo dojet do vhodného místa, k zastavení
nebo do cíle cesty pod podmínkou, že nebude ohrožena bezpečnost
silničního provozu.
27. Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi může dát souhlas k
dočasnému prodloužení normální pracovní doby v případě mimořádné-
ho návalu práce.
28. Veškeré hodiny odpracované navíc přes normální pracovní dobu
by se měly považovat za přesčasové a jako takové být odměňovány
vyšší sazbou nebo jinak nahrazeny způsobem stanoveným vnitrostát-
ním zákonodárstvím, kolektivními smlouvami nebo jinak ve shodě s
vnitrostátní praxi.
XI. Kontrolní opatření
29. Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi by měl stanovit:
a) zavedení kontrolní knížky pro jednotlivce, podmínky pro její
vydáni, její obsah a způsob, jak ji mají řidiči vést;
b) způsob zaznamenávání hodin odpracovaných podle bodu 26 tohoto
doporučení a okolnosti, které je odůvodňují;
c) řízení pro udělení souhlasu k odpracování hodin podle bodu 27
tohoto doporučení, jakož i počet hodin, k nimž může být dáno
oprávnění podle druhu dopravy, a způsob výpočtu pracovní doby.
30. Každý zaměstnavatel by měl:
a) vést záznamy způsobem schváleným příslušným úřadem nebo orgánem
v každé zemi, které ukazují dobu práce a dobu odpočinku každé
osoby, na niž se vztahuje toto doporučení a kterou zaměstnává;
b) dát tyto záznamy k disposici kontrolním orgánům způsobem sta-
noveným příslušným úřadem nebo orgánem v každé zemi.
31. Tradiční prostředky kontroly uvedené v bodech 29 a 30 tohoto
doporučení by měly být, ukáže-li se to potřebné pro
určité druhy
dopravy, nahrazeny nebo doplněny použitím moderních způsobů, jako
např. tachygrafy, podle pravidel stanovených příslušným úřadem
nebo orgánem v každé zemi.
- 8 -
32. Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi by měl stanovit:
a) vhodnou soustavu inspekce s kontrolami v podnicích a na silni-
cích;
b) příslušné sankce pro případ porušení ustanovení, která provádě-
jí toto doporučení.
XII. Prostředky a způsoby provádění
33. (1) Ustanovení tohoto doporučení mohou být provedena zákony
nebo jinými právními předpisy nebo kolektivními smlouvami, roz-
hodčími výroky nebo spojením těchto způsobů nebo každým jiným způ-
sobem odpovídajícím vnitrostátní praxi s přihlédnutím k vnitro-
státním podmínkám a potřebám každého druhu dopravy.
33. (2) Ustanovení tohoto doporučení, která mají přímou souvislost
s bezpečností silničního provozu, to jest ta, která se týkají ma -
ximální délky nepřetržité práce, doby řízení, odpočinku mezi dvě-
ma pracovními dny a kontrolních opatření, by měla být provedena
především zákony nebo nařízeními.