Za účelom celkového zlepšenia situácie v energii je však nutné riešiť hlavne nasledovné problémy:

- dôsledne riešiť otázky náhrady a modernizácie zastaralého kotolného fondu pre tieto organizácie k výrobe tepelnej energie,

- stabilizovať a kádrove dobudovať útvary energetického hospodárstva na jednotlivých stupňoch riadenia, nekumulovať túto činnosť s inými funkciami,

- zavádzať každoročné rozbory odstrániteľných strát a zaisťovať ich znižovanie,

- prehodnotiť kádrové obsadenie energetických komisií a zabezpečiť ich pravidelnú činnosť,

- zvýrazniť rezortné súťaže na úspory a hospodárenie palivom a energiou,

- zaistiť dostatočný počet regulačných prvkov, najmä pre riadenie chodu elektrických akumulačných spotrebičov,

- zabezpečiť dôslednú racionalizáciu spotreby palív a energie už pri projektovaní nových objektov pre spomínané odvetvia,

- budovať ešte intenzívnejšie centralizované zdroje tepelnej energie,

- využívať všetky možnosti hmotnej stimulácie pracujúcich v týchto odvetviach na dosahovanie maximálnych úspor palív a energie.

Verím, že pracujúci potravinárskeho priemyslu a podnikov služieb dôslednou realizáciou týchto a ďalších opatrení zabezpečia rozvoj týchto odvetví podľa požiadaviek a uznesení XV. zjazdu KSČ a jednotlivých plén ÚV KSČ.

Předseda SL V. David: Děkuji poslanci Michalíkovi. Slovo má poslanec Michalski.

Poslanec SL K. Michalski: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, v přípravě na projednávání palivoenergetické problematiky na půdě parlamentu se výbor zahraniční Sněmovny lidu zabýval otázkou energetické krize v celosvětovém měřítku a otázkou, jaké důsledky z ní vyplývají pro náš stát, co musíme dělat, abychom tento mimořádně citlivý problém naší ekonomiky zvládli, jaké je pro nás východisko z této nepříznivé situace.

V současné době se ve světě těží na 3 mld tun ropy. Hlavními jejími spotřebiteli jsou především vyspělé kapitalistické státy, jejichž dovoz ropy vzrostl za posledních 30 let desetkrát. Zatímco například spotřeba západoevropských zemí dosáhla 550 mil. tun ročně, připadá na ně jen 90 mil. tun těžby. Jde i o takové země, které ropu mají, ale šetří si ji. K těm patří Spojené státy americké, které z vlastních zdrojů kryjí pouze polovinu své spotřeby. Tyto země drancují ropné zdroje rozvojových zemí, na které připadá polovina světové těžby.

Vinu za zostření energetické krize v 1. pololetí t. r. se kapitalistické státy snaží pochopitelně svalit na rozvojové země. Terčem jejich útoků se stal Írán. Srovnáme-li však čísla, uvidíme, že výpadek íránské nafty ve výši 200 tis. tun denně, při denní spotřebě nesocialistického světa téměř 7 mil. tun, nemohl otřást ropným trhem. Zvláště tehdy ne, když byl nahrazen těžbou v jiných zemích exportujících naftu. Nedostatek ropy a ropných výrobků na trhu nemohl být ani výsledkem zvýšení jejich cen. Spíše by se normálně dal očekávat určitý přebytek.

Tuto zdánlivě nelogickou situaci si můžeme vysvětlit jedině tím, že nedostatek ropy a ropných výrobků byl vyvolán uměle ropnými monopoly.

Tuto politiku nakonec zaplatí poplatník, jak ve spekulativně zvýšených cenách, tak i všude tam, kde se tyto promítají do inflačních trendů v široké paletě služeb a spotřebního zboží.

Ve vyspělých kapitalistických zemích jsou v důsledku palivoenergetické krize přijímána různá opatření v zájmu snížení závislosti na dovozu ropy a zajištění úspor v této oblasti.

Přestože naše sdělovací prostředky o tom přinesly celou řadu informací, dovolím si upozornit na některé z nich:

Především jde o hledání způsobu rozvoje alternativních zdrojů energie (jaderné, sluneční aj.). Pro kapitalistické země nejde o jednoduchý vývoj, jak by se na první pohled zdálo. Tyto záměry se v řadě případů dostávají do rozporu se zájmy nadnárodních monopolů, zejména ropných, které se snaží v této sféře udržet nadvládu a proto se samy v některých případech angažují v rozpracování alternativních zdrojů, které se mají v budoucnosti stát pro ně rovněž zdrojem superzisků.

Ropná energetická krize se v důsledku zvýšení cen ropy dále odrazila na zhoršení obchodních a platebních bilancí i těch nejbohatších kapitalistických států. Není bez zajímavosti, že např. i Japonsko vykázalo v měsíci srpnu pasivní obchodní bilancí ve výší 1,5 mld dolarů. Celkově se počítá, že kapitalistické státy budou muset za dovoz ropy zaplatit o 30 mld dolarů více než se původně předpokládalo. Není pochyb o tom, že tyto zvýšené ceny za energii se koneckonců promítnou do cen na kapitalistických trzích. Západní monopoly využívají tohoto faktu ke zdůvodnění takových zisků, které s těmito otázkami nemají nic společného. Pravda je, že nastoupily cestu inovačních procesů, které nejsou investičně velmi náročné, avšak mají jeden zásadní sociálně ekonomický důsledek - totiž, že nevedou k likvidaci nebývale vysokého stupně nezaměstnanosti. To je také důvodem, proč dnes šestnáctimiliónová armáda nezaměstnaných na Západě nemá naději na to, že by se postupně zmenšovala. Naopak, předpovědi samotných kapitalistických ekonomů hovoří o pravém opaku.

Mluví-li se o tom, že energetické problémy mají celosvětový charakter - který nemůžeme přezírat - pak vidíme, že jejich řešení není v různých zemích nebo jejich skupinách totožné. Je dáno především politickoekonomickým zřízením, tj. zda jde o země socialistické nebo kapitalistické.

Soudružky a soudruzi, tato stručná charakteristika nynější světové energetické situace se zcela nutně promítne i do příštích let, protože objektivní i subjektivní faktory tohoto stavu budou působit i nadále. S tím musíme počítat zvláště proto, že s ohledem na nedostatečné vlastní zdroje budeme i v budoucnu primární energetické zdroje dovážet.

Podíl dovozu na naší domácí spotřebě paliv a energie má trvale rostoucí tendenci. Počátkem šedesátých let se pohyboval kolem 12 % a v současné době již činí zhruba 40 %, tj. více než trojnásobek. Až doposud jsme problémy spojené se zabezpečováním palivoenergetické bilance řešili ve spolupráci se socialistickými státy, především se Sovětským svazem, který vycházel a vychází vstříc našim požadavkům, věren principům socialistického internacionalismu. V této souvislosti stačí uvést, že za posledních 30 let jsme dovezli ze Sovětského svazu zhruba 200 mil. tun ropy a od roku 1967 na 30 mld m³ plynu, a to vše za ceny bez jakéhokoliv náznaku konjukturalismu či ziskuchtivosti, jak je tomu obvykle v kapitalistickém světě.

Tuto skutečnost jsme zvláště ocenili v roce 1973, kdy na kapitalistických trzích došlo k první ropné krizi a ceny za ropu doslova "přes noc" Vzrostly čtyřikrát. Postoj Sovětského svazu oceňujeme i nyní, kdy cena za jednu tunu ropy ve světě je v porovnání s obdobím před 9 lety nejméně desetkrát vyšší.

Sovětský svaz vynaložil mimořádné úsilí k tomu, aby zajistil rozvoj palivoenergetické základny zejména v ropném průmyslu, která by umožnila krýt nejen jeho vlastní spotřebu, ale i spotřebu bratrských socialistických států. Jestliže v roce 1950 těžil 40 mil. tun, pak v roce 1980 dosáhne zhruba 600 mil. tun, tj. za 30 let patnáctkrát více! Sovětský lid vykonal úctyhodné dílo, do kterého jsme měli možnost se zapojit i my našimi účelovými úvěry.

Ukazuje se však, že zachovat dosavadní tempo rozvoje těžby ropy v Sovětském svazu je čím dále tím obtížnější vzhledem ke geologickoklimatickým podmínkám a vzdálenostem spojeným s přepravou této suroviny. Kromě toho musí SSSR také přihlížet ke stoupajícím požadavkům na energii ve svém vlastním hospodářství. Přesto se jeho dodávky energetických surovin zemím RVHP v příští pětiletce zvýší, i když jejich struktura nemusí být totožná se strukturou v této pětiletce.

Pro členské státy RVHP z toho vyplývá, že od roku 1981 budou muset zvýšenou spotřebu ropy krýt dovozy i z nesocialistických států. Pro nás to znamená spotřebu nad 18,8 mil. tun. Z tohoto důvodu nám nemůže být lhostejné, co se děje na světových trzích ropy a jak se vyvíjí energetická krize v kapitalistickém světě.

Musíme počítat s tím, že v důsledku nespravedlivé mezinárodní kapitalistické dělby práce bude nadále docházet k otřesům, provázeným růstem cen. Jinými slovy: na stabilizaci trhu energetických surovin nelze spoléhat.

Tím naléhavější se stává potřeba ještě semknutější spolupráce socialistických států na realizaci dlouhodobého cílového programu při zajišťování energie, paliv a surovin, potřeba zefektivnění naší výroby zahraničního obchodu, abychom mohli zajistit dostatečné množství prostředků k nákupům ropy na nesocialistických trzích a jejího racionálnějšího využívání, tím ostřeji vystupuje potřeba úspor paliv jak ve všech odvětvích našeho národního hospodářství, tak u všech individuálních spotřebitelů.

Poslanci výboru zahraničního Sněmovny lidu se zúčastnili průzkumů v Severočeském hnědouhelném revíru, v hutích a dolech na Ostravsku, slovenských dolech a jiných průmyslových podnicích naší vlasti. Je třeba vysoce ocenit, že pracující přistupují v těchto podnicích odpovědně k realizaci opatření při úspoře paliv a energie, jak jsme tomu byli svědky např. v NHKG v Ostravě, v Chemických závodech W. Piecka, kde mají vypracovanou vnitropodnikovou soutěž, v níž se nejlépe umístily kolektivy vedené soudruhy Štefanem Bezirou, Bohumilem Králem a dalšími, kde při hodnocení výsledků jsou přijímány konkrétní úkoly pro odstranění vzniklých nedostatků.

Při setkání s našimi voliči ve volebních obvodech jsme však také upozorňováni na to, a sami zjišťujeme, že ne všude vedoucí hospodářští činitelé mají odpovědný přístup k realizaci vládního usnesení v oblasti úspor v palivech a energetice. Každý hospodářský pracovník si musí uvědomit, že je třeba spolu s pracovními kolektivy a brigádami socialistické práce zavést přísný režim ve spotřebě paliv a energie, jak o tom mluvil předseda vlády soudruh Štrougal na celostátních oslavách Dne horníků a energetiků v Havířově.

Řešení palivoenergetické otázky nebude možné - jak zde již bylo řečeno - bez strukturální přestavby naší energetiky. V tomto směru sehraje životně důležitou úlohu naše spolupráce se Sovětským svazem a ostatními socialistickými členskými státy RVHP v oblasti jaderné energetiky, ve které svou významnou roli bude mít i naše strojírenství.

Z toho je třeba vycházet a při naší každodenní poslanecké práci plně a účinně podporovat úsilí našich stranických a vládních orgánů o těsnou a produktivní spolupráci, zdůrazňuji produktivní spolupráci všech zúčastněných resortů na řešení a plnění odpovědných úkolů, které vyplývají z integračních záměrů v oblasti paliv a energie.

Je to jediná cesta, jak zajistit plynulý a trvalý rozvoj našeho hospodářství, naší socialistické společnosti. Děkuji.

Předseda SL. V. David: Děkuji poslanci Michalskimu. Jeho vystoupením je vyčerpán seznam poslanců přihlášených do rozpravy. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? (Nikdo.) Nikdo. Rozprava je tedy skončena.

Soudružky a soudruzi, o slovo se přihlásil ministr zemědělství a výživy ČSSR soudruh Nágr, který odpoví na otázky poslance Římana. Dávám mu slovo.

Ministr zemědělství a výživy ČSSR J. Nágr: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, dovolte mi, abych stručně reagoval na otázky soudruha poslance Římana a informoval o tom, jak v současné době chceme řešit otázku výstavby lehkých staveb pro živočišnou výrobu.

Především bych chtěl informovat o tom, že v zájmu koncepčního vyjasnění celé problematiky výstavby lehkých, investičně i energeticky méně náročných staveb pro živočišnou výrobu jsme již v roce 1974 založili široký provozní experiment, v jehož rámci jsme vybudovali kapacity pro zhruba 10 tis. kusů skotu všech užitkových směrů, a to ve všech výrobních oblastech naší republiky.

Zkoumali jsme přitom různá konstrukční řešení, různé způsoby použitého materiálu a pochopitelně i provozní způsobilost a ekonomickou stránku celé této výstavby. Letošní tuhá zima nám umožnila vyhodnotit tento experiment a ukázat, do jaké míry cesta budování lehkých staveb pro zabezpečení potřebných kapacit pro rozvoj živočišné výroby je pro nás schůdná a jaké se vyskytují na tomto úseku problémy.

Jednoznačně se ukázalo při vyhodnocování tohoto experimentu, že lehké stavby, zejména budované na bázi dřeva, jsou velmi výhodné, zejména pro mladý dobytek, ať už jde o odchov nebo výkrm, že ovšem v našich podmínkách se tato výstavba neobejde bez izolačních materiálů a určitého zateplení podle podmínek, kde jsou tyto stavby budovány.

Vyřešili jsme způsob izolace těchto staveb, která se v současné době provádí zhruba u kapacit na 100 tis. kusů skotu, které byly vybudovány v uplynulých letech a kde investiční náklady na tuto izolaci se pohybují kolem 500 Kčs na jeden kus.

Pokud jde o investiční náročnost na výstavbu lehkých staveb ve srovnání s tradičními způsoby výstavby, je stav asi takový, že jedno stájové místo prostřednictvím lehkých staveb pořizujeme zhruba za 4500 Kčs i po provedeném zateplení, zatímco u tradičního způsobu výstavby se investiční náklady na jedno stájové místo pohybují kolem 13 tis. Kčs.

Ukazuje se tedy jednoznačně, že závěry březnového pléna, které se podrobně zabývalo otázkami dalšího rozvoje zemědělství a že tlak na to, aby v investiční výstavbě bylo postupováno především hospodárným způsobem a využívány k tomu směry v investiční výstavbě, je cesta schůdná, poněvadž stále ještě u nás zhruba 52 % celkového stavu chovaného skotu není ustájeno ve vyhovujících stájových prostorech.

Naše projekční organizace dostaly za úkol do konce letošního roku na základě vyhodnocení experimentu a získaných zkušeností připravit projektovou dokumentaci pro jednotlivé typy hospodářských zvířat a dát ji k dispozici široké zemědělské praxi.

Počítáme s tím, že do konce 6. pětiletky bude možno tímto způsobem pořídit kapacity pro zhruba 360 tis. kusů skotu v naší republice a v tomto způsobu výstavby, který je v současné době již koncepčně v podstatě vyjasněn, budeme pokračovat i v průběhu celé 7. pětiletky a v letech dalších.

K druhé otázce - pokud jde o perspektivy využití odpadního tepla z kompresorových stanic tranzitního plynovodu pro zemědělství. Chtěl bych informovat, že máme propracovanou koncepci, ve které se počítá především s tím, že v letech 1979-1984 by mohlo být za určitých předpokladů vybudováno u nás zhruba 90 ha skleníků včetně fóliových krytů pro výrobu rychlené zeleniny. Chtěl bych vás informovat, že v letošním roce byla již ve třech lokalitách výstavba zahájena, a to na ploše 15 ha, a jsou předpoklady, že v prvních letech 7. pětiletky bude tato výstavba dokončena. Současně byla přijata zásada, že každoročně budou investičně připravovány akce v rozsahu zhruba 20 ha nových skleníků nebo fóliových krytů, kde by mohlo být využíváno odpadní tepelné energie. Tato otázka pochopitelně z hlediska realizace souvisí s investičními možnostmi, které budou dány zemědělství v příštím roce, ale také s tím, jak rychlým tempem bude provedena výměna výměníků stávajících přečerpávajících stanic za výměníky daleko výkonnější, než jsou používány v současné době.

Počítáme také s tím, že odpadního tepla bude využíváno při budování dalších sušárenských kapacit, které budou využívány jako nízkotepelné sušicí kapacity pro sušení píce v zemědělství. Konečně počítáme s tím, že bude možno přikročit k budování temperovaných skladů pro ovoce, zeleninu, popř. brambory. Kromě toho se ve výzkumu ověřují některé možnosti využití odpadního tepla jako ve Státním rybářství pro chov ryb nebo ve Výzkumném ústavu výživy hospodářských zvířat, pokud jde o výrobu bílkovin z koncentrátů, Hydroprojekt řeší problematiku sezónní akumulace tepelné energie v umělých vodních nádržích v blízkosti skleníkových hospodářství, a konečně počítáme i s dalšími možnostmi využití odpadního tepla na základě zahraničních zkušeností.

Chtěl bych ujistit s. poslance Římana, že priority, které dostal resort zemědělství při odběru odpadního tepla z tranzitního plynovodu, budeme chtít v odvětví zemědělství a výživy plně využít, především k rozvoji zemědělské výroby, ale také k dosažení úspor tradičních zdrojů energie.