Plně počítáme s iniciativou pracujících, s rozvojem těch jejích forem, které napomáhají vědeckotechnickému pokroku přímo na jednotlivých pracovištích, které takříkajíc "lámou" tradiční bariéry a vedou k rychlejšímu postupu.

Když budeme směrem k zabezpečení rozhodujících úkolů rozvíjet svoji konkrétní politickovýchovnou, řídící a organizátorskou činnost, pak zároveň vytváříme základní podmínky, aby byly splněny záměry hospodářské výstavby schválené XV. sjezdem KSČ. V tom vidíme náš společný cíl, a je to zároveň prosba, abyste i vy, soudružky a soudruzi poslanci, svojí prací přispívali i nadále k prosazování technického pokroku v praxi. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda SL V. David: Děkuji ministru soudruhovi Šupkovi.

Soudružky a soudruzi, písemnou zprávu ministra ČSSR pro technický a investiční rozvoj projednaly všechny výbory sněmovny kromě výboru mandátového a imunitního.

Zpravodajskou zprávu přednese místopředseda Sněmovny lidu a předseda výboru pro průmysl, dopravu a obchod Sněmovny lidu poslanec Alois Hůla. Dávám mu slovo.

Společný zpravodaj výborů SL místopředseda SL A. Hůla: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, vědeckotechnický rozvoj - technická úroveň výroby a kvalita výrobků má hluboké objektivní základy, vyrůstá ze samé podstaty socialistického hospodářského systému, je proto prvořadým celospolečenským úkolem dát potenciál vědy a techniky plně do služeb socialistické výstavby - efektivního rozvoje národního hospodářství a zabezpečení dalšího růstu životní úrovně lidu.

Kritériem určité technické úrovně výroby musí být dosahovaný růst produktivit práce a růst souhrnných úspor společenské práce, včetně snižování materiálové a energetické náročnosti a zvyšování kvality i celkové užitné hodnoty výrobků. Důležitým hlediskem je i dodržování základních podmínek ochrany životního prostředí.

Cílem jednání Sněmovny lidu a jejích orgánů je posoudit, jak jsou realizovány úkoly v této oblasti, které vytyčil XV. sjezd a jednotlivá zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa.

Úlohu vědeckotechnického rozvoje v naší společnosti Sněmovna lidu zdůraznila již ve II. volebním období na své 3. schůzi dne 30. října 1973, kdy projednávala zprávu o zaměření vědeckotechnického rozvoje v Československé socialistické republice.

Ve výborech jsme také posuzovali, jak byla usnesení Sněmovny lidu uplatněna, a konstatovali jsme, že

- se podařilo zlepšit koordinaci základního a aplikovaného výzkumu, vývoje a výroby, a vyvolat zájem těchto pracovišť o vzájemnou spolupráci s výrobními organizacemi. Bylo společně vyřešeno více úkolů než v předchozím období;

- i přes významné změny byla méně úspěšná snaha o koncentraci a specializaci výzkumně vývojové základny. Její dořešení je úkolem pro další období;

- došlo také ke zvýšení vlivu licenční politiky na rychlejší uplatnění vědeckotechnického rozvoje v národním hospodářství, což je zřejmé i z toho, že zhruba 10 % všech výrobků je vyráběno na základě licencí. Přesto zdaleka nedošlo k tak výraznému obratu a efektu, jaký je možno v této oblasti získat;

- předmětem pozornosti byly tehdy i některé další otázky - jako rozvoj elektroniky a výpočetní techniky, o kterých bude ještě na jednání hovořeno;

- podařilo se také ve značném rozsahu rozvoj pracovní aktivity a pozornost pracujících zaměřit na uplatňování vědeckotechnického rozvoje v praxi;

- pozitivních výsledků bylo dosaženo zejména na základě plnění stranických usnesení.

K přípravě dnešního jednání přistoupily výbory Sněmovny lidu s vědomím, že jde o naléhavý úkol, který vyžaduje koncentrovat veškeré dostupné síly a prostředky - mobilizovat tvůrčí schopnosti a energii techniků a dělníků, zejména v rozhodujících odvětvích národního hospodářství. Chtěl bych zejména zdůraznit kolektivní přístup všech výborů k přípravě dnešního zasedání Sněmovny lidu.

Jednotlivé výbory stanovily pracovní skupiny pro přípravu podkladů a provedení poslaneckých průzkumů, kterých bylo organizováno celkem 115.

Výbory zaměřily svoji pozornost na rozhodující organizace, které jsou a mají být nositeli nové techniky a které mají zajišťovat usnesení předsednictva vlády ČSSR č. 178 z 25. srpna 1977 "O opatření ke zvýšení úrovně kontroly jakosti ve všech rozhodujících fázích výroby a k vytváření účinného státního systému řízení jakosti, včetně zkušebnictví". Jsou to v prvé řadě výrobní hospodářské jednotky a přímí realizátoři - výrobní podniky a závody.

Ověřování bylo současně prováděno i na odborných útvarech vybraných resortů a s Úřadem pro normalizaci a měření. Výběr jednotlivých resortů byl proveden tak, aby postihl rozhodující odvětví národního hospodářství, zejména strojírenství, na kterém je založena klíčová úloha 6. pětiletky a které má být nositelem dynamických tendencí. Dále na federálním ministerstvu paliv a energetiky a federálním ministerstvu dopravy.

Výbory vedle plánovacích, organizačních a odborných jednání při průzkumech soustředily také svoji pozornost na důležitou oblast rozvoje pracovní aktivity a iniciativy se zaměřením na uplatňování vědeckotechnického rozvoje a jeho účinnou propagaci a popularizaci a kvalitu práce. Tyto činnosti byly zejména předmětem jednání na Ústřední radě odborů, na Ústřední radě Československé vědeckotechnické společnosti a na ústředním výboru Socialistického svazu mládeže. Důležitým podkladem pro informaci poslanců z jednotlivých výborů byla zpráva ministra ČSSR pro technický a investiční rozvoj, kterou v měsíci srpnu všichni poslanci obdrželi.

Příprava schůze Sněmovny lidu k otázkám vědeckotechnického rozvoje byla projednávána na 30 schůzích výborů a na 4 schůzích předsednictva Sněmovny lidu. Na přípravě schůze sněmovny se aktivně podíleli téměř všichni poslanci Sněmovny lidu a spolupracovali i poslanci Sněmovny národů. Důležitou přípravou pro informovanost poslanců byly i odborné semináře k problematice vědeckotechnického rozvoje a k uplatňování kvality výrobků. Velmi prospěšná a účelná byla i spolupráce poslanců České a Slovenské národní rady, kteří se aktivně při poslaneckých průzkumech i vlastními poznatky na přípravě podíleli.

Účinnost práce výborů byla zajišťována předem stanovenou dělbou úkolů:

- výbor ústavně právní se soustředil na uplatňování a využívání zákona o objevech, vynálezech, zlepšovacích návrzích a průmyslových vzorech a na uplatňování zákona o státním zkušebnictví.

- výbor zahraniční se zabýval vědeckotechnickou spoluprací se zeměmi RVHP a ostatními zeměmi, a jejím využíváním v 6. pětiletce

- výbor branný a bezpečnostní se zabýval vlivem předvojenské výchovy organizované Svazarmem a rozšiřováním znalostí a poznatků vědeckotechnického rozvoje mezi mladými lidmi

- výbor pro plán a rozpočet se zabýval plánováním a řízením rozvoje a modernizace výrobní základny, kvalitou a technickou úrovní dodávek pro investiční výstavbu

- výbor pro průmysl, dopravu a obchod se zabýval uplatňováním nové techniky při programu modernizace základních fondů a nových výrobků ve vybraných odvětvích - federálním ministerstvu paliv a energetiky, federálním ministerstvu všeobecného strojírenství, federálním ministerstvu hutnictví a těžkého strojírenství a federálním ministerstvu dopravy. Dále uplatňováním státní politiky zvyšování kvality a rozvoje pracovní aktivity a iniciativy ve vědeckotechnickém rozvoji

- výbor pro zemědělství a výživu se zaměřil na podmínky organického propojení základního a aplikovaného výzkumu prováděného Zemědělskou akademií věd s vývojem a výrobou, dále režimem uplatňování poznatků a potřeb z přímé zemědělské praxe pro formování úkolů vědeckotechnického rozvoje a jeho uplatňování, pro zvýšení technické úrovně výroby i výrobků potravinářského průmyslu

- výbor kulturní se zabýval usměrňováním a využíváním poznatků základního výzkumu při formování státní politiky rozvoje československé ekonomiky - výchovou a přípravou vědeckých pracovníků ČSAV a na vysokých školách a spoluprací škol s výrobními organizacemi. Dále se zabýval formami práce hromadných sdělovacích prostředků, zejména televize a rozhlasu při rozšiřování poznatků rozvoje vědy a techniky

- výbor pro sociální politiku projednával využívání vědy a techniky ve zdravotnictví.

Výsledkem práce výborů je celá řada poznatků. Dovolte mi, abych se o některých zmínil.

Ukazuje se, že přes nesporně pozitivní vliv řady opatření, přijatých na podporu vědeckotechnického rozvoje, je na všech stupních řízení dost rezerv a že nedošlo stále k žádoucímu obratu, aby se technický rozvoj stal organickou součástí činnosti řídících a hospodářských pracovníků. Je mu stále ještě věnována menší pozornost, než zajišťování běžné výroby. Zájmy podniků, ale i orgánů středního článku řízení jsou soustředěny především na dosažení ekonomických efektů vyplývajících z plnění krátkodobých úkolů plánu výroby. Na nedostatečné úrovni je i důsledné zhodnocování plánů vědeckotechnického rozvoje, což vede k tomu, že se požaduje stále více materiálů, energie i pracovních sil. To je někdy sice pohodlnější, než řešit jeho uplatnění v souladu s rostoucími požadavky, ale správné to rozhodně není. Je třeba dodat, že ani současná hmotná zainteresovanost, stimulace a úroveň závazností úkolů nepůsobí dost účinně ve prospěch technického rozvoje a při zavádění jeho výsledků do praxe.

Proto má ve výrobní sféře význam jen takový systém hmotné zainteresovanosti, který by zajišťoval, že plnění záměrů technického rozvoje a inovačních plánů, orientovaných ke zvyšování efektivnosti a kvality výroby, se jejich ekonomické podmínky nezhorší. Proti pohotovosti ve zkoušení, ověřování a zavádění nových technologií i nových výrobků do praxe působí některé plánovací i bilanční předpisy i dlouhodobé dodávkové lhůty materiálů, zejména kooperačních a kompletačních dodávek. Ukazují se také i rezervy v produktivitě práce u pracovníků vědeckotechnických kapacit, je jí třeba posílit, zejména účelnou spoluprací s vysokými školami a spoluprací základního a aplikovaného výzkumu. Výsledky vědeckotechnického rozvoje se ve výrobě a užití projevují se značným časovým odstupem, což neposiluje také exportní schopnosti československé ekonomiky. Obdobná situace je i ve využívání licencí; zde je třeba trvat na zkrácení lhůty od nákupu licencí k jejich realizaci a užití. Ne zcela uspokojivý je nákup licencí ze zemí RVHP.

Velmi důležitým úkolem je lépe a efektivněji zhodnocovat suroviny, energii a paliva. Úkol dosahovat 2-2,5 % úspor paliv a energie se plní a pravidelně překračuje. Poslanecké průzkumy však potvrdily, že jsou další využitelné zdroje úspor paliv a energie, zejména ve spotřebě elektrické energie, tepla pro vytápění a plynu. Stanovený program úsporností je překonán a vyžaduje zásadnějšího přehodnocení. Poslanci proto považují za správné a nezbytné další opatření vlády na snížení měrné spotřeby paliv a energie a budou vládu v těchto opatřeních podporovat. Uvítají zejména stanovení náročnějších požadavků na izolační vlastnosti u nových objektů, dále opatření k realizaci měření tepla a teplé vody a výrobu moderních zařízení pro dálkové ovládání spotřebičů elektřiny. Plně podporují záměr zavést závazné normy spotřeby energie na vybrané výrobky a doporučují propracovat tyto propočty a ukazatele tak, aby zohledňovaly i dosahované vlastnosti u nových výrobků.

Dalším významným úkolem je dosahování úspory pracovních sil, snižování pracnosti v dopravě a v manipulaci s materiálem i výrobky. Ročně jsou sice dosahovány relativní úspory pracovních sil, je však třeba, aby se více uvolňovaly pro vlastní výrobní proces. Průzkumy ukázaly, že v této oblasti se největší rezervy jeví v neracionální manipulaci a v nadbytečném skladování materiálu, polotovarů i výrobků. Je třeba optimalizovat materiálové toky jak uvnitř závodů, tak i mezi závody. Je to úkol komplexní, vyžadující vysokou úroveň řízení a organizace, někdy i zásahy do technologie. Máme však už podniky, které úspěšně tyto otázky řeší - je to např. Nová huť Klementa Gottwalda v Kunčicích, která přepravuje více než 10 tis. tun nových výrobků denně v železničních vagónech. Celou tuto agendu přenesl podnik na počítač. Tímto systémem uspořila denně zkrácení pobytu všech vagónů při nakládce v průměru o 600 hodin, dosáhla úsporu pracovních sil, snížila nároky na prostojový čas lokomotiv a zlepšila přesnost v evidenci a dokumentaci.

Při posuzování autority státního plánu plnění úkolů v oblasti vědeckotechnického rozvoje nemůžeme být plně spokojeni s úrovní dosaženou za dva roky 6. pětiletky. V roce 1976 nebylo v plánovaných rozsazích splněno 15,3 % z celkového počtu a v roce 1977 nebylo splněno 10 % úkolů. Dosavadní průběh letošního roku signalizuje opět ohrožení zhruba 14 % plánovaných výzkumných a vývojových úkolů. To znamená, že příslušné ústřední orgány a VHJ nevytvářejí dostatečné a úplné organizační, materiální, kádrové a finanční předpoklady pro zabezpečení všech úkolů státního plánu technického rozvoje.

Při průzkumech v jednotlivých organizacích jsou příčiny neplnění výzkumných a vývojových úkolů a realizačních výstupů zdůvodňovány - nezajištěním devizových a investičních prostředků na řešení, zpožděním subdodávek přístrojů, zařízení a materiálů z tuzemska i z dovozu, projektovou i stavební nepřipraveností, nezajištěností výzkumně vývojových a výrobních kapacit nebo technické přípravy výroby v potřebném rozsahu a čase i neúspěšným nebo neefektivním vývojem a výzkumem.

Výbory proto pokládají za správné, že se přistoupilo k přerozdělování devizových prostředků, s nimiž disponuje federální ministerstvo pro technický a investiční rozvoj. Toto opatření umožňuje zaměření nákupu přístrojů pro nejvýznamnější a ohrožené úkoly. Výbory také pokládají za správný důraz vlády na plnění státního plánu technického rozvoje, který vyjádřila svým usnesením číslo 314/1978.

Výbory jsou toho názoru, že je nutno prohlubovat opatření na podporu vědeckotechnického rozvoje v oblasti národohospodářského plánování, zejména propojením a návazností jednotlivých částí plánu.

Při průzkumech byl soustředěn velký zájem poslanců na současný stav i trendy uplatňování elektroniky a zejména mikroelektroniky v čs. národním hospodářství, na krytí těchto potřeb naší elektronickou výrobou. Jak známo, proces elektronizace ekonomiky probíhá ve všech průmyslově vyspělých zemích světa a jeho tempo stále roste. Elektronika a zvláště pak mikroelektronika jako hlavní nositel inovací se stávají jedním z nejdůležitějších vědních i průmyslových oborů, který proniká do všech ostatních oblastí hospodářského i kulturního života a stále vyšší měrou ovlivňuje dynamiku a technickou úroveň ostatních oborů a odvětví.

Elektronika jen např. ve formě výrobků výpočetní a automatizační techniky umožňuje osvobodit člověka nejen od namáhavé fyzické práce, ale i od složitého rutinérského myšlení. Není proto divu, že mnohé státy výrazně podporují jak rozvoj vlastního elektronického průmyslu, tak růst zapojení do mezinárodního obchodu elektronickými výrobky. Mimořádně stimulují rozvoj elektronické výroby, a to jak prioritní materiální podporou, tak i formami řízení a organizace až k vytváření resortních ministerstev elektrotechniky a elektroniky.

Čs. elektronika dosáhla v období 1950-1970 řady pozoruhodných úspěchů především jako výsledek vlastního vývoje. Také meziroční tempo růstu této výroby 15,1 % bylo vysoké a téměř dvojnásobné proti růstu čs. strojírenství. V průběhu 5. pětiletky se však toto tempo zpomalilo na 11 % a také inovační změny, zejména v mikrotechnice, se nepodařilo realizovat dostatečně rychle. To způsobilo jisté zpomalení růstu technické a technologické úrovně výroby i výrobků.