Další rozvoj socialistických společenských
vztahů vyžaduje pronikavější organizátorskou
práci, daleko účinnější
uplatňování prostředků a metod
výchovy, morálního a ideologického
působení. To se týká činnosti
všech státních a hospodářských
orgánů a širokého rozvinutí úlohy
lidu i v oblasti upevňování zákonnosti.
Základem veškeré preventivní práce
je úplné objasnění každého
trestného činu a porušení zákonnosti,
odhalení příčin a podmínek,
které umožnily jeho spáchání,
jakož i přijetí účinných
opatření k jejich odstranění.
V zájmu úspěšné výchovné
činnosti se náš stát nemůže
zříkat ani státního donucení,
a to nejen vůči pachatelům závažných
trestných činů, ale i vůči
osobám, které porušují práva
a svobody občanů, socialistické soužití,
neplní své občanské povinnosti. Takové
donucení neukázněných a nepoctivých
občanů se musí opírat o systém
trestních orgánů. Ale ani ostatní
státní orgány a organizace nesmí zůstat
stranou. Musíme vidět, že se nadále
setkáváme s různými protispolečenskými,
v podstatě maloburžoazními prvky v myšlení
i jednání lidí, a že také boj
mezi kapitalismem a socialismem v mezinárodním měřítku
rozdílně ovlivňuje občany naší
společnosti a oživuje různé předsudky
buržoazního zřízení a vede k
útokům proti společenskému státnímu
zřízení, socialistickému vlastnictví
a právním svobodám občanů.
Skutečnost, že všestranné rozvíjení
socialistické demokracie a ochrana socialistického
vlastnictví, jakož i obrana země, patří
mezi nejdůležitější funkce socialistického
státu, musí proniknout ještě více
do společenského vědomí a prolnout
veškerou činnost pracovníků ve všech
státních orgánech, hospodářských
i společenských organizacích. Ještě
více musí být pochopena významná
úloha, která při řízení
státu a společnosti připadá socialistickému
právu a zákonnosti. To platí i především
o nás, o pracovnících prokuratury. Proto
soustřeďujeme úsilí na další
zvýšení kvality práce a na zabezpečení,
aby každý pracovník plnil své úkoly
cílevědomě, s aktivním a disciplinovaným
přístupem, za plného využiti své
pravomoci. Naše zákony a celá socialistická
soustava k tomu poskytují všechny předpoklady.
Důsledné rozpracování a plnění
úkolů, vycházející z uskutečnění
směrnic XIII. sjezdu strany na úseku státnosti
a zákonnosti, jsou spolehlivou zárukou správné
další cesty. (Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
generálnímu prokurátorovi s. Bartuškovi.
Uděluji nyní slovo předsedovi Nejvyššího
soudu dr. Literovi.
Předseda Nejvyššího soudu dr. Litera:
Soudružky a soudruzi poslanci, vážené
Národní shromáždění!
Dovolte mi, abych ve své zprávě o stavu socialistické
zákonnosti v rozhodování soudů a o
činnosti Nejvyššího soudu se nejdříve
zabýval některými zásadními
otázkami, které charakterizují současný
stav našeho soudnictví a současně se
zabýval některými problémy, jejichž
řešení je v zájmu dalšího
upevnění socialistické zákonnosti
v soudní praxi zvlášť naléhavé.
V průběhu posledních dvou let byla v justičním
resortu provedena řada aktivních opatření
k zabezpečení úkolů, vyplývajících
pro justiční složky všech stupňů
z usnesení XII. sjezdu KSČ. Dosažené
výsledky nám umožňují, abychom
i v současném období učinili další
významný krok k dalšímu zkvalitnění
celého procesu, k upevňování socialistické
zákonnosti v rozhodovací činnosti soudů.
Pracovníci našeho socialistického soudnictví
mají významné společenské poslání
při ochraně státu a společnosti před
pachateli trestných činů, zajišťují
a upevňují zákonem chráněná
práva a zájmy občanů a organizací.
Soudní řízení musí maximální
měrou přispívat i k výchově
občanů z hlediska důsledného zachovávání
zákonů a pravidel socialistického soužití
a současně je vést k čestnému
plnění povinností ke státu a společnosti.
Přesto, že na uvedených úsecích
se mnohé zlepšilo, přesto, že bylo dosaženo
řady pozitivních výsledků na všech
úsecích soudní praxe, nelze nevidět,
že do vědomí některých našich
soudcovských kádrů nepronikl ještě
takový způsob práce, který by odpovídal
náročným požadavkům, kladeným
na jejich ideologickou a odbornou úroveň. Toto zjištění
nás zavazuje ještě k vyšší
náročnosti na plnění úkolů
socialistického soudnictví a současně
nám ukládá velkou odpovědnost za důsledné
prosazování směrnic KSČ a vlády
k dalšímu upevňování zákonnosti
na Všech úsecích našeho společenského
života.
Chci v této souvislosti zdůraznit, že všechna
přijatá stranická usnesení vycházejí
z vědecké analýzy politického a společenského
významu socialistické zákonnosti jako jedné
z metod rozvíjení socialistické společnosti.
K zajištění těchto cílů
musíme uplatňovat dané direktivy v naší
každodenní práci, což ovšem klade
vysoké nároky na řídící
a organizátorskou činnost Nejvyššího
soudu, zaměřenou k sjednocování a
usměrňování praxe soudů a v
rámci této činnosti sledující
též zvýšení ideologické
a odborné úrovně soudcovských kádrů.
Důležitým úkolem soudů je též
preventivně výchovná činnost, směřující
k tomu, aby naši pracující dobrovolně
dodržovali a sami chránili předpisy právního
řádu, který vyjadřuje jejich vůli
a jejich základní zájmy.
Z těchto hledisek je proto třeba především
hodnotit význam našeho soudnictví, podle jehož
výkonu je posuzován stav socialistické zákonnosti,
která spočívá nejen ve sféře
státního donucení, ale zároveň
i ve výchově ke správnému chápání
smyslu a účelu našeho právního
řádu. Aby soudy mohly s úspěchem tyto
úkoly plnit a svoji politickou a společenskou funkci
náležitě vykonávat, musí být
ve veškeré své činnosti samy vzorem
přesného a důsledného zachovávání
socialistické zákonnosti.
Nejvyšší soud s vědomím své
ústavní odpovědnosti za rozhodovací
činnost soudních orgánů provedl v
poslední době řadu zásadních
opatření, aby rozhodování soudů
bylo zdokonaleno a společenská účinnost
jejich rozhodování byla prohloubena v souladu se
zájmy socialistické společnosti. Provedená
opatření vycházela z důkladného
rozboru současného stavu socialistické zákonnosti
v rozhodovací činnosti soudů, stanovila základní
linii soudního dozoru a hlavní články,
na které bude třeba v budoucnu soustředit
plnou pozornost.
Cílevědomější dozor Nejvyššího
soudu prováděný v úzké součinnosti
s krajskými a vyššími vojenskými
soudy, se příznivě projevil v úrovni
rozhodování ostatních soudů.
V trestném soudnictví byla vedle celé řady
dalších zásadních problémů
věnována mimořádná pozornost
především otázkám trestní
politiky obecných a vojenských soudů při
ukládání trestů.
Účinnost soudního rozhodnutí na převýchovu
pachatele je podmíněna nejen přesným
zjištěním jeho viny, ale i uložením
spravedlivého trestu. K dosažení těchto
cílů vydalo plénum Nejvyššího
soudu směrnici, v níž zhodnotilo praxi soudů
při ukládání trestů a dalo
soudům instruktivní pokyny pro jejich další
postup. V prvém pololetí tohoto roku provedl Nejvyšší
soud kontrolní prověrku, jejíž výsledky
ukázaly, že opatření Nejvyššího
soudu bylo v soudní praxi správně pochopeno
a realizováno.
Nejvyšší soud po provedení rozboru soudní
praxe konstatoval, že soudně trestní politika
vůči pachatelům závažných
trestných činů, recidivistům a protispolečenským
živlům v zásadě odpovídá
požadavkům zákona. Ukládané tresty
vystihovaly stupeň nebezpečnosti trestných
činů těchto pachatelů i ztíženou
možnost jejich nápravy. Tak např. v r. 1965
bylo za trestný čin loupeže uloženo 86,9
% nepodmíněných trestů, u trestných
činů příživnictví to bylo
62 %, u mravnostních deliktů byli postižení
pachatelé z 55,3 % nepodmíněných trestů,
u majetkových deliktů proti osobnímu vlastnictví
to bylo 80,9 %, při zanedbání povinné
výživy 45 %, u násilných deliktů
31,3 % apod. Základní požadavek, aby při
ukládání trestů bylo důsledně
dbáno zásady individualizace, je v konkrétních
případech zpravidla správně uplatňován.
Přes toto kladné hodnocení soudní
praxe dochází, byť i ojediněle, k uložení
trestu, který náležitě nevystihuje všechny
okolnosti případu a v důsledku toho neplní
svůj výchovný účel. Příčina
těchto pochybení spočívá zpravidla
v tom, že soud nevěnoval náležitou pozornost
osobě pachatele, motivaci jeho činu nebo míře
jeho zavinění, nebo nepřihlížel
ke společenskému zájmu, který byl
trestným činem pachatele dotčen. Zjištěná
pochybení jsou zpravidla napravována krajskými,
respektive vyššími vojenskými soudy, nebo
i Nejvyšším soudem ke stížnosti pro
porušení zákona.
Nejvyšším soudem bylo dále zjištěno,
že bude třeba věnovat větší
pozornost průběhu výkonu podmíněných
trestů a trestů nápravného opatření
z hlediska dovršení převýchovy odsouzených.
Neúčinnost těchto trestů neplyne v
některých případech jen z toho, že
byly nesprávně uloženy, ale i z té skutečnosti,
že jejich výkonu není ze strany soudů
věnována náležitá pozornost.
Proto soudy musí projevit větší iniciativu
při zabezpečování výchovného
vlivu společnosti na pachatele odsouzené k těmto
trestům. Půjde především o hlubší
spolupráci se společenskými organizacemi
a i širší uplatňování nových
institucí trestního řízení,
to je záruk společenských organizací,
společenských žalobců a obhájců.
Nutnost většího výchovného vlivu
společnosti je mj. zřejmá už z té
skutečnosti, že dosud velmi často dochází
k výkonu podmíněně odloženého
trestu odnětí svobody nebo k přeměně
trestu nápravného opatření zpravidla
proto, že odsouzený se ve zkušební době
nebo během výkonu trestu nápravného
opatření dopustil dalšího, někdy
dokonce velmi závažného trestného činu.
Nejsou výjimečné případy, že
k páchání nové trestné činnosti
dochází po velmi krátkém časovém
odstupu. Proto v roce 1965 došlo ve 2044 případech
k přeměně podmíněně
odložených trestů a trestů nápravného
opatření na trest nepodmíněný.
Tato nežádoucí skutečnost dokazuje,
že záruka společenských organizací
je mnohdy vykonávána formálně nebo
vůbec ne, často v důsledku přecenění
výchovné síly kolektivu soudem.
Je proto naléhavé, aby soudy při ukládání
trestů nespojených s odnětím svobody
nespoléhaly jen na výchovný účinek
soudního řízení, ale aby daleko důsledněji
zabezpečovaly výchovné působení
pracovních kolektivů, společenských
organizací, zejména ČSM a ROH a jeho průběh
i výsledky soustavně sledovaly. Možnosti, které
soudům poskytuje platná právní úprava
i dané společenské podmínky, nejsou
ještě zdaleka vyčerpány. Politický
význam tohoto úkolu vyplývá i z velkého
počtu těchto druhů trestů i z počtu
osob předčasně z výkonu trestu propuštěných.
V další části své zprávy
chci poukázat na stav a vývoj kriminality z hlediska
stavu a vývoje soudně projednávaných
případů. V této souvislosti se rozhodně
nelze smířit se skutečnosti, že v roce
1965 došlo ke zvýšení trestné činnosti
u některých druhů trestných činů.
Vzestup se projevil především u trestných
činů spáchaných v dopravě,
u trestných činů opilství, úmyslného
ublížení na zdraví a rvaček.
Z celkového počtu soudně projednaných
trestných činů tvoří trestné
činy v dopravě kolem 25 %, ke škodě
osobního vlastnictví 16,7 %, trestné činy
rozkrádání národního majetku
15,1 %, opilství 11,4 %, ublížení na
zdraví 10,8 %, příživnictví 5,2
%, útoky na veřejné činitele 4,9 %
a výtržnictví 3,6 % atd.
Pro tyto trestné činy, s výjimkou trestných
činů spáchaných v souvislosti s dopravou,
je charakteristické, že se na nich podílejí
ti pachatelé, kteří již byli pro týž
nebo obdobný trestný čin soudem postiženi.
Pachatelé, kteří se opětovně
dopustili trestného činu, tvoří 40,7
% z celkového počtu odsouzených, zatímco
v roce 1964 bylo těchto pachatelů z celkového
počtu odsouzených 39,7 %. Pachatelům, kteří
se opětovně dopustili úmyslných trestných
činů, což nesporně svědčí
o jejich značné morální narušenosti,
byly ve více než 52 % uloženy nepodmíněné
tresty odnětí svobody.
Nepříznivý vývoj ve stavu kriminality
si nutně vynucuje, aby soudy využívaly všechny
možnosti a prostředky, které jim dává
zákon v boji proti kriminalitě použitím
přísných represívních opatření
proti pachatelům závažných trestných
činů a nenapravitelným živlům
na straně jedné, i uplatněním účinných
výchovných a preventivních opatření
v ostatních případech na straně druhé.
Proto bude nezbytné činnost soudů dále
zdokonalovat tak, aby účinky jejich práce
mohly ještě mnohem výrazněji přispívat
k postupnému snižování kriminality.
K prohloubení prevence v činnosti soudů je
třeba, aby soud v každé konkrétní
věci důsledně odhaloval příčiny,
které vedly k trestné činnosti nebo umožnily
její páchání. Soud, který zjistí
v tomto směru určité nedostatky a závady,
je povinen na ně upozornit státní či
jiný orgán, podnik nebo organizaci, již se
zjištěný nedostatek nebo závady týkají,
a orgán, podnik nebo organizace jsou povinny taková
upozornění projednat a soudu do dvou měsíců
sdělit, jaká opatření byla provedena
k nápravě.
V roce 1965 provedly soudy celkem 539 takových upozornění.
Nejčastěji se tak stalo v souvislosti s projednáváním
trestných činů rozkrádání
majetku v socialistickém vlastnictví, dále
trestných činů ublížení
na zdraví z nedbalosti, trestných činů
neoprávněného užívání
věcí z majetku v socialistickém vlastnictví
a trestných činů opilství. Upozornění
byla adresována dopravním podnikům, dále
podnikům spotřebního průmyslu, státním
statkům, podnikům potravinářského
průmyslu a podnikům státního obchodu.
V této souvislosti je však třeba konstatovat,
že tato opatření prováděná
soudy i ostatními orgány činnými v
trestním řízení nijak se neodrazila
v poklesu trestní činnosti na těchto úsecích.
Počet učiněných opatření
však zatím nevyjadřuje možnosti soudů
při využívání tohoto důležitého
institutu. Je tomu tak proto, že některé soudy
se nedostatečně zabývají příčinami
trestné činnosti při rozhodování
konkrétních soudních věcí.
Poznání příčin trestné
činnosti v konkrétní věci nemá
význam jen pro účel provedení preventivních
opatření, jak je to někdy nesprávně
v praxi soudů i ostatních orgánů trestního
řízení chápáno. Poznání
příčin trestného činu objasňuje
i způsob jeho provedení, pohnutku pachatele, pomáhá
soudu i k poznání osoby pachatele a k uložení
spravedlivého trestu.
Bude proto nutné soudní praxi v tomto směru
dále zdokonalit a zabezpečit, aby i ostatní
orgány trestního řízení věnovaly
těmto otázkám pozornost a společně
v součinnosti s ostatními státními
orgány i společenskými organizacemi prováděly
účinnější opatření
k dodržování socialistické zákonnosti,
státní a pracovní discipliny.
Soudružky a soudruzi poslanci, spolu s obecnými soudy
tvoří jednotnou soudní soustavu našeho
socialistického státu též soudy vojenské.
Významným úkolem vojenských soudů
je veškerou činností chránit bojeschopnost
ozbrojených sil, kázeň a pořádek
v nich stanovený a přispívat k zajištění
úkolů spojených s obranou naší
vlasti.
Nejvyšší soud na úseku vojenské
justice věnoval pozornost politické a odborné
úrovni nejen vlastní rozhodovací činnosti,
ale též zabezpečení dalšího
zkvalitnění rozhodovací činnosti vojenských
soudů, posílení její přesvědčivosti
a prohloubení výchovného vlivu trestního
řízení. Dozorová činnost byla
orientována především na ty úseky
trestné činnosti, které svou početností,
povahou, jakož i nebezpečností závažným
způsobem narušují zejména vojenskou
kázeň. V této souvislosti byla pozornost
soustředěna na praxi vojenských soudů
při postihu pachatelů násilných trestných
činů. Výsledky průzkumu ukázaly,
že rozhodování vojenských soudů
na tomto úseku je vcelku na dobré úrovni
a že ukládané tresty ve svém souhrnu
odpovídají zákonným hlediskům,
že však s účinnosti boje proti této
trestné činnosti se nelze stále ještě
spokojit, a to tím spíše, že jde o trestnou
činnost, která je v převážné
většině páchána pod vlivem alkoholu.
Charakteristickým rysem výkonu dozoru na činnost
vojenských soudů je, že je věnována
soustavná pozornost výkonu dozoru vyšších
vojenských soudů. Jsou totiž důležitým
článkem, který bezprostředně
vykonává dozor na rozhodování vojenských
soudů. Jejich rozhodnutí ve významné
míře ovlivňují praxi vojenských
obvodových soudů, proto musí být příkladem
dodržování hmotně právních
a procesních předpisů a přesvědčivostí
rozhodnuti a jejich instruktivností být ve všech
směrech vzorem pro nižší soud.
Je kladem, že při výkonu dozoru na činnost
vojenských soudů je uplatňován osobní
styk zejména s vyššími vojenskými
soudy. Stalo se pravidlem, že výsledky prověrek,
poznatky z rozborů a zásadní dokumenty Nejvyššího
soudu, týkající se rozhodovací činnosti,
jsou za účelem zobecnění a odstranění
nedostatků projednávány na celoobvodových
shromážděních vojenských soudů.
Byla věnována též stálá
pozornost aplikaci novelizovaných ustanovení trestního
zákona a trestního řádu, resp. zákona
o výkonu trestu odnětí svobody. V první
polovině roku 1966 provedl se průzkum praxe vojenských
soudů, zejména při zařazování
odsouzených do vojenského nápravného
útvaru.

