Při rozboru zprávy o splnění státního
rozpočtu za rok 1965 a po zprávě ministra
financí s. Dvořáka konstatoval výbor
pro plán a rozpočet, že cíle, které
jsme si stanovili pro rok 1965, byly splněny jen zčásti.
Díváme-li se objektivně na loňské
výsledky našeho hospodaření - bez růžových
nebo černých brýlí - musíme
konstatovat, ze přes nesporné úspěchy
dosažené v růstu společenské
výroby se nepodařilo odstranit poruchy v průběhu
ekonomických procesů. Růst průmyslové
výroby byl i loni spojen s ještě rychlejším
růstem výrobní spotřeby a tím
i s poklesem podílu národního důchodu
na společenském produktu.
I v minulém roce se uplatňovala vysoká investiční
náročnost a závody žádaly další
pracovní síly. Stále nízká
efektivnost národního hospodářství
způsobila, že i zdroje vytvořené nad
plán se spotřebovaly a bylo nutno použít
státní finanční rezervy. Je pravda,
ze výsledky našeho hospodaření v roce
1965 byly podstatně ovlivněny neúrodou a
živelními pohromami, které nikdo v tak velkém
rozsahu nemohl předvídat. Je také pravda,
ze plán na rok 1965 nebyl zcela vyrovnán a že
proto vláda musela vyvinout mimořádné
úsilí, aby se maximálně využily
všechny rezervy v národním hospodářství,
posílila tvorba finančních zdrojů
a provedly úspory rozpočtových výdajů.
Každý rozumný člověk uzná
objektivní potíže a překážky.
A my jistě nepatříme mezi ty malicherné
jedince, kteří hledají slepici chlup na zobáku,
mají z kritiky radost a kritizují vše a za
každou cenu.
Jestliže přesto byly při projednávání
státního závěrečného
účtu ve výboru pro plán a rozpočet
velmi vážné a kritické připomínky,
zejména na adresu centrálních orgánů
a podniků, pak je to proto, že jsme přesvědčeni,
že i před nepředvídané objektivní
potíže mohlo být dosaženo lepších
výsledků hospodaření.
Schválením státního závěrečného
účtu dáváme absolutorium všem,
kteří loni hospodařili s prostředky
společnosti. V tom je naše velká odpovědnost
a my jsme si toho plně vědomi.
Zdůrazňuje-li se právem význam kontrolní
funkce Národního shromáždění,
pak mezi nejdůležitější patří
kontrola plnění zákonů o státním
plánu a státním rozpočtu. Aby Národní
shromáždění a jeho orgány mohly
účinněji posuzovat a kontrolovat výsledky
hospodaření, bude podle mého mínění
nezbytné, aby ministerstvo financí v závěrečném
účtu hodnotilo, jak a z čeho jsme získali
zdroje pro státní rozpočet, co jsme za ně
pořídili, a národohospodářský
rozbor doplnilo rozborem výsledků hospodaření
jednotlivých resortů. Dosavadní způsob
neukazuje problematiku hospodaření podle státního
rozpočtu v plném rozsahu.
Jak hodnotil výbor pro plán a rozpočet zprávu
o hospodaření podle státního rozpočtu
za minulý rok? Ve výboru se především
věnovala pozornost tomu, že výdaje se proti
rozpočtu zvýšily o 4600 mil. Kčs. I
když je to ve zprávě a v projevu s. ministra
financí odůvodněno mimořádnými
poměry a současně se zvýšily
příjmy, přesto nelze toto chápat jako
věc běžnou. Příděly podnikům
ze státního rozpočtu např. na ostatní
potřeby oproti plánu schválenému NS
o 2 miliardy Kčs i prováděné změny
plánů ve prospěch podniků zvyšují
jejich nadplánované zdroje, které se pak
pomoci vládních usneseni musí odčerpávat.
Celkový plán odvodu zisku do ústředního
rozpočtu se během roku šestkrát změnil,
což dokazuje, že jak původní plán,
tak i úpravy byly stanoveny bez hlubších znalosti
podkladů. Úpravy byly ovlivňovány
některými resorty k změkčování
plánu, aby se dosáhlo zisků nad plán,
a tím i výhody pro podniky. Podniky mají
pak relativně více finančních prostředků
než státní rozpočet.
Je skutečností, že v centru ještě
nedovedeme odhadovat rezervy v národním hospodářství.
Finanční plány a nástroje nejsou stále
ještě tím činitelem, který podstatně
ovlivňuje hospodaření podniků, a úloha
financí se zvyšuje teprve v souladu s novými
ekonomickými opatřeními v národním
hospodářství. Je pravda, že kvalitativní
ukazatelé plánu: produktivita práce, vlastní
náklady a rentabilita byly splněny téměř
ve všech odvětvích, ovšem podrobnější
rozbor ukazuje, že někde se tak stalo vlivem úpravy
cen a organizačními změnami, a plán
se tak mohl plnit bez zvláštních zásluh.
Dovolte mně několik připomínek k tomu,
co řekl ministr financí s. Dvořák
o investiční výstavbě. Soudruh ministr
označil kritiku nízké efektivnosti investiční
výstavby ve výboru pro plán a rozpočet
za oprávněnou. Chci říci, že
ve výboru se kritizovalo zejména to, že chyby
se stále opakují a že tkví především
v neujasněnosti koncepce oborů a podniků,
ve velké rozestavěnosti, v překračování
rozpočtových nákladů a v obtížném
dokončování investic. Přesto, že
podle plánu se měla rozestavěnost snížit
v minulém roce o 3300 mil. Kčs, zvýšila
se o 2200 mil. Kčs, takže ke konci roku jsme měli
rozestavěny investice za téměř 38
miliard Kčs. Průměrná doba výstavby
staveb ve státním sektoru se od roku 1961 do konce
roku 1965 prodloužila o celý rok. To znamená,
že umrtvujeme obrovské prostředky určené
z národního důchodu na akumulaci a - jak
řekl ve výboru posl. inž. Macho - dáváme
často do nových staveb 7 let starou techniku.
V roce 1965 jsme do národního hospodářství
investovali téměř 43 miliardy Kčs.
Z toho jsme dali do výrobních základních
prostředků 32 432 mil. Kčs, do nevýrobních
10 389 miliónů Kčs. Rozsah a objem investic
byly příliš velké vzhledem ke kapacitním
možnostem naší výroby, což se projevilo
zejména v pomalém dokončování
investičních úkolů. Přitom
některé resorty investují neuváženě,
bez řádné přípravy, jak jsme
o tom ve schůzi našeho výboru podali doklady.
Proto také plánovaná struktura investičních
prací a dodávek se často mění,
a to pochopitelně nepříznivě ovlivňuje
efektivnost investic. Každý z nás z obvodu
své působnosti by mohl o tom přinést
mnoho dokladů.
Nelze však přehlédnout, že i v investiční
výstavbě bylo loni dosaženo některých
dobrých výsledků, především
splněním krátkodobých opatření.
Ovšem k výraznějším změnám
v investiční výstavbě nedošlo
především pro velkou rozestavěnost.
Velmi neuspokojivý je podíl investic pro nevýrobní
odvětví. Činil pouze 24,3 %, z toho u státního
sektoru dokonce jen 17,7 %.
Je proto správné, že do budoucna se podíl
investic do nevýrobních odvětví zvyšuje,
zejména do bytové výstavby. I když problém
bytový je velmi palčivý a na venkově
není pouze problémem sociálním, ale
především ekonomickým a politickým,
musíme nalézt prostředky také pro
větší investice ve školství a zdravotnictví.
Pochopitelně je můžeme nalézt jedině
v dobrých výsledcích ve výrobě.
Máme v mnoha místech staré nevyhovující
školní budovy a výstavbu nových škol
nemůžeme stále odkládat s odůvodněním,
že musíme investovat především
v místech, kde se rozšiřuje výroba.
Jako příklad mohu uvést svůj volební
okres Třebíč, kde je velmi naléhavá
potřeba nových škol, ale ve IV. pětiletce
se plánuje pouze stavba jedné školy. A je mnoho
okresů, kde situace není lepší. Mají-li
se uvolnit stavební kapacity z větší
části než dosud pro nevýrobní
sféru, pak nezbývá než důkladněji
zvažovat investice ve výrobě, zvláště
když využívání základních
fondů klesá. V roce 1965 bylo nižší
o 11 % než v roce 1961 a podniky to zdůvodňují
především nedostatkem pracovních sil.
A přesto žádaly a prosazovaly stále
nové investice s nárokem na další pracovníky.
Očekáváme, že financování
investic přímo podniky povede k důkladnějšímu
zkoumání potřeb výroby a k větší
odpovědnosti při posuzování efektivnosti
investic a že se nám tím uvolní část
stavebních kapacit pro nevýrobní odvětví.
Výdaje na rozvoj vědy a techniky dosahují
téměř 5 miliard Kčs. Počet
pracovníků výzkumné a vývojové
základny dosáhl 130.000, z nich 90.000 působí
v průmyslu a stavebnictví, 14.000 v zemědělství
a lesnictví a přes 13.000 v odvětví
vědy v Československé akademii věd
a na vysokých školách. Význam vědeckých
a výzkumných pracovišť není třeba
zdůrazňovat, ovšem to, co zpráva ministra
financí uvádí o roztříštěnosti
akcí, si zaslouží pozornosti. Dosud se nepodařilo
vyřešit a zvládnout složitý problém
vztahů mezi vědou a praxí. Maximální
koncentrace prostředků by měla jít
na rozhodující problémy a úkoly. Domníváme
se, že musíme rozvoj výrobních sil uvést
do proudu nastupující vědeckotechnické
revoluce ve světě.
My nemůžeme zajistit, abychom pro každý
úsek národního hospodářství
měli samostatný výzkum. Proto bude nutné
přezkoumat účelnost a možnosti výzkumných
pracovišť, zejména také s přihlédnutím
k využívání mezinárodní
spolupráce, především se socialistickými
zeměmi. Poněvadž značná část
vyřešených úkolů se nerealizuje,
měly by se úkoly, samozřejmě s výjimkou
základního výzkumu, hradit objednavateli
na smluvním podkladě. Tím by se dosáhlo
toho, že by se řešilo to, co výroba potřebuje.
Soudruh ministr Dvořák hovořil podrobněji
o vnitřním trhu, který byl v podstatě
stabilizován, ovšem nepodařilo se zajistit
dostatek zboží ve vhodné struktuře.
Ke konci roku se u některých druhů zboží
vysoko překračovaly normy zásob. Např.
chladničky o 143 %, jízdní kola téměř
o 100 % , tkaniny z umělého hedvábí
o 48 % apod. Naproti tomu v jiných skupinách byly
zásoby hluboko pod normou (u tkanin polyamidových
a vlněných, u obuvi, nábytku apod.). Ve výboru
pro plán a rozpočet byla proto znovu zdůrazněna
nutnost lepší spolupráce výroby s obchodem.
Přes tyto nedostatky byl plán maloobchodního
obratu překročen o 2 miliardy Kčs, z toho
nákupy obyvatelstva o 900 miliónů Kčs.
Bylo to umožněno překročením
plánovaných dodávek do tržních
fondů z výroby i ze zvýšeného
dovozu.
Příjmy obyvatelstva vzrostly v roce 1965 o 9 miliard
100 mil., to je o 5 miliard Kčs více než se
plánovalo. Srovnání růstu příjmů
obyvatelstva, kterých se dosahuje za vykonanou práci,
s výdaji na společenskou spotřebu ukazuje
změnu proti roku 1964. Tempo růstu se jak u příjmů
z práce, tak i společenské spotřeby
snížilo, avšak příjmy za práci
rostly rychleji než prostředky dané na společenskou
spotřebu. Růst příjmů z práce
je však dosahován především dalším
přírůstkem pracovních sil v průmyslu.
Místo zvyšování produktivity práce
zvyšujeme stále počet pracovních sil
v průmyslu, které nám pak chybí v
jiných oborech. Mzdová nivelizace, rovnostářské
odměňování bez ohledu na výkon
a kvalitu práce, je brzdou ve zvyšování
produktivity práce a negativně ovlivňuje
tvorbu národního důchodu. K zvýšení
efektivnosti výroby bude proto nutné sledovat takovou
mzdovou politiku, která by příznivě
ovlivnila pracovní morálku a stala se aktivním
nástrojem rozvoje výrobních sil.
Výdaje na tzv. společenskou spotřebu dosáhly
loni 55 miliard Kčs, to je o 2 miliardy více než
v roce 1964. Je to velká částka peněz,
ale požadavky jsou mnohem vyšší. Jen na
sociální zabezpečení jsme vydali 16
525 mil. Kčs, přičemž počet důchodů
již dosáhl téměř 2 700 000. V
tomto roce se plánuje zvýšení výdajů
na sociální zabezpečení částkou
17 546 miliónů Kčs. Všichni víme,
jakou starost nám působí nízké
důchody a že z těchto důvodů
by náklady na důchody bylo třeba ještě
zvýšit.
Ovšem každé podstatnější zvýšení
výdajů na společenskou spotřebu je
závislé na výsledcích naší
výroby. Na těchto výsledcích by se
mohli podílet i ti důchodci, kterým zdravotní
stav to umožňuje, kdyby dobrovolně pokračovali
v práci. Každý rok 170 000 našich občanů
se dožívá věku, v němž asi
60 000 z nich získává nárok na důchod.
Dnes máme téměř milión osob,
které starobní důchod pobírají.
Mnozí neradi opouštěli své pracoviště.
Při nedostatku pracovních sil je škoda, že
jim neumožňujeme i zvýšením hmotné
zainteresovanosti, aby v práci dobrovolně pokračovali.
S každoročním růstem nákladů
na školství a kulturu už počítáme
jako se samozřejmou věcí. Loni jsme na neinvestiční
výdaje školství vydali již 9599 miliónů
Kčs. V budoucnu bude nutné zvyšovat podstatněji
i investiční výdaje.
Také na zdravotnictví jsou každoročně
zvyšovány prostředky a loni dosáhly
již 7016 mil. Kčs. Avšak i ve zdravotnictví
bude v budoucnu nutné věnovat více prostředků
do zdravotnických zařízení. Některé
nemocnice - např. brněnská - už dávno
nevyhovují a nestačí a výstavbu nemůžeme
donekonečna odkládat.
Přesto však ve zdravotní péči
stále patříme mezi země, které
na ni věnují největší prostředky
ze státního rozpočtu. Je jen třeba,
aby i prostředky na školství, kulturu a zdravotnictví
se účelně a hospodárně používaly.
Velké prostředky dává naše republika
na péči o naši nejmladší generaci.
Jen přídavky na děti činily v roce
1965 4996 mil. Kčs, slevy na dani ze mzdy pro rodiny s
dětmi 4500 miliónů Kčs, dávky
v mateřství 630 miliónů Kčs,
příspěvky při narození dítěte
153 miliónů Kčs. Na dětské
domovy jsme vydali 600 miliónů Kčs, na mateřské
školky 573 mil. Kčs, na školní jídelny
356 mil. atd. Celkem to bylo 15 306 miliónů Kčs.
Lidé si často ani neuvědomují, jak
velké prostředky dáváme ze státního
rozpočtu na péči o mládež a pro
rodiny s dětmi. Nedávno jsem navštívil
Domovy mládeže v Jemnici a v Račicích
a řeknu vám, že jsem byl velmi dojat, ale i
hrdý na to, jak my pečujeme o opuštěné
děti i o mládež duševně zaostalou.
Sám jsem prožil těžké mládí,
nikdy jsem nedostal ani za haléř hračku;
od 8 roků jsem pracoval na poli často o hladu; to
bylo nejen ve městech, ale i na venkově. Viděl
jsem, jaký těžký život měli
lidé, kteří už nemohli pracovat, viděl
jsem a poznal také necitelnost těch, kteří
měli moc a bohatství. Mohl jsem proto srovnávat,
jak ohromný je rozdíl mezi minulostí a přítomností.
Naše práce a boje nebyly marné. A myslím,
že všichni bychom byli šťastni, kdybychom
péči o mládež i o staré občany
mohli ještě podstatně zvýšit, neboť
co může potěšit více než štěstím
rozzářená očka dětí
a spokojené stáří.
Je ovšem možné i s dosavadními prostředky
dosahovat lepších výsledků, budeme-li
všude s nimi rozumně a odpovědně hospodařit.
Zdůrazňujeme-li kontrolní úlohu NS,
myslím, že bychom i po této stránce
měli více sledovat, jak se s těmito prostředky
hospodaří. Ze státních prostředků
dáváme značné prostředky také
na ztrátové hospodářství. Například
ztráty národních výborů z bytového
hospodářství činí 1235 mil.
Kčs, neboť nájemné nestačí
na údržbu domů. Investorským útvarům
jsme vydali ze státního rozpočtu na státní
bytovou výstavbu včetně komplexního
zařízení 3075 mil. Kčs, kromě
toho byly stavebním družstvům poskytnuty příspěvky
ve výši 1084 mil. Kčs.
Hospodářský výsledek železnic
byl ztrátový 1299 mil. Kčs. To znamená,
že ceny jízdenek a tarify nekryjí náklady
dopravy a stát na ně doplácí. Jízdné
u nás je nízké také na pouliční
dopravě a ztráty hradíme ze státního
rozpočtu. Stejně tak mnohé výrobky
kupujeme levněji, za ceny, které nekryjí
náklady, a rozdíl platí stát.
Nároky na státní pokladnu jsou velké
a na druhé straně podniky vykonávají
tlak na ministerstvo financí, které podle našeho
mínění poněkud benevolentně
uvolňuje jim prostředky ze státního
rozpočtu.
To samozřejmě zvyšuje napjatost mezi zdroji
a potřebami, vždyť téměř
84 % příjmu státního rozpočtu
je ze socialistického hospodářství.
A my se nesmíme dostat do situace, že zdroje státního
rozpočtu budou nižší než potřeby.
Ještě několik slov k hospodaření
národních výborů. Jejich hospodaření
končí přebytkem 1900 mil. Kčs. Dobré
hospodaření národních výborů
v roce 1965 bylo nesporně ovlivněno vládním
usnesením o pravomoci národních výborů
při využívání všech rozpočtových
prostředků. Na příznivém výsledku
hospodaření se podílí i mimořádné
neplánované příděly, které
národní výbory dostaly ze státního
rozpočtu ve vsi 2573 miliónů Kčs.
Oceňujeme dobré výsledky hospodaření
národních výborů jako celku, jsou
však jednotlivé národní výbory,
kterým právem se vytýká nehospodárnost
ve vydávání rozpočtových prostředků.
Je však třeba vzíti v úvahu, že
dosavadní způsob plánování
a rozpočtového hospodaření málo
podporoval iniciativu národních výborů
a hospodárnost ve vydávání společenských
prostředků. V poslední době dochází
k zásadním změnám ve způsobu
financování a rozpočtového hospodaření
národních výborů, zejména místních
a městských. Na přípravě nového
opatření se významně podílely
i orgány Národního shromáždění,
zejména předsednictvo NS a výbor pro národní
výbory v souvislosti s přípravou celostátní
konference funkcionářů národních
výborů a s přípravami na XIII. sjezd
KSČ.
Soudružky a soudruzi, upozornil jsem na některé
problémy hospodaření loňského
roku, neboť chceme, abychom si všichni uvědomili
jejich závažnost, naši společnou odpovědnost
a hlavně abychom hledali cesty k jejich rychlému
řešení. Nesporně mnohé problémy
se vyřeší novou soustavou řízení
národního hospodářství, avšak
také na práci a postoji každého z nás
mnoho záleží, jak rychle obnovíme rovnováhu
našeho hospodářství. Naši lidé
nejsou lhostejní a apatičtí diváci.
Ukázala to živá diskuse k tezím ÚV
KSČ pro XIII. sjezd strany i posjezdové diskuse.
Všichni máme rádi tuto zemi, vždyť
tolik obětí jsme přinesli za její
svobodu, všichni chceme, abychom co nejvíce přispěli
k dalšímu jejímu rozkvětu a k obecnému
pokroku. Od osvobození jsme vykonali veliké dílo
a překonali mnohé překážky proto,
že náš lid věřil straně,
věřil v sebe a v socialismus.
Myslím, že bychom si měli stále připomínat
slova, která na závěr XIII. sjezdu KSČ
řekl president republiky s. Novotný: "Nyní
bude záležet na tom, jak budeme umět v praktické
činnosti strany, vlády, hospodářských
orgánů, národních výborů,
prostě všude realizovat úkoly a směry
vytyčené v přijatých dokumentech,
jak každý na místě, které zastává,
ponese svůj díl odpovědnosti za splnění
usnesení XIII. sjezdu."
Věřím, že Národní shromáždění
svůj díl odpovědnosti splní.
Jménem výboru pro plán a rozpočet
navrhuji, abychom vyslovili souhlas s vládním návrhem
usnesení, jímž Národní shromáždění
schvaluje podle čl. 41 ústavy státní
závěrečný účet Československé
socialistické republiky za rok 1965. (Potlesk.)

