Náklady odvolacího řízení
§ 224
(1) Ustanovení o nákladech řízení před soudem prvního stupně platí i pro řízení odvolací.
(2) Změní-li odvolací soud rozhodnutí, rozhodne i o nákladech řízení u soudu prvního stupně.
(3) Zruší-li odvolací soud rozhodnutí a vrátí-li věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, rozhodne o náhradě nákladů soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci.
Další průběh řízení
§ 225
Soud prvního stupně doručí rozhodnutí o odvolání, pokud je nedoručil odvolací soud přímo.
§ 226
Bylo-li rozhodnutí zrušeno a byla-li věc vrácena k dalšímu řízení a novému rozhodnutí, je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.
Odvolání proti rozhodnutí státního notářství
§ 227
Ustanovení o odvolání se použije obdobně, rozhoduje-li soud o odvolání proti rozhodnutí státního notářství.
Hlava druhá
OBNOVA ŘÍZENÍ.
Přípustnost
§ 228
(1) Pravomocný rozsudek může účastník napadnout návrhem na obnovu řízení:
a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci;
b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení, pokud mohu přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci;
c) byla-li mu postupem soudu odňata možnost jednat před soudem;
d) nemělo-li řízení proběhnout pro nedostatek podmínek řízení nebo rozhodoval-li vyloučeny soudce anebo byl-li soud nesprávně obsazen;
e) bylo-li rozhodnuto v jeho neprospěch v důsledku trestného činu soudce.
(2) Návrh na obnovu řízení má vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 3) obsahovat označení rozsudku, proti němuž směřuje, důvod obnovy, skutečnosti, které svědčí o tom, že je návrh podán včas, důkazy, jimiž má být důvodnost návrhu prokázána, jakož i to, čeho se navrhovatel domáhá.
§ 229
Obnova není přípustná proti rozsudkům,
a) kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není;
b) jejich zrušení nebo změny lze dosáhnout jinak, nepočítaje v to stížnost pro porušení zákona.
§ 230
(1) Návrh na obnovu řízení je nutno podat ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit.
(2) Po třech letech od právní moci rozsudku může být návrh podán jen pro důvod uvedeny v § 228 odst. 1 písm. c) a e).
(3) Navrácení lhůty k obnově řízení není přípustné.
§ 231
Návrhem na obnovu řízení lze napadnout i usnesení, kterým byl schválen smír, lze-li důvody obnovy vztahovat i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován, a je-li tu důvod podle § 228 odst. 1 písm. c) až e), i platební rozkaz.
Řízení o obnově
§ 232
(1) Návrh na obnovu řízení projedná soud, který o věci rozhodoval v prvním stupni.
(2) Pro řízení o obnově platí přiměřeně ustanovení o řízení v prvním stupni.
§ 233
Je-li pravděpodobné, že návrhu na obnovu řízení bude vyhověno; může soud nařídit odklad vykonatelnosti rozhodnutí o věci.
§ 234
(1) Návrh na obrovu řízení soud usnesením buď zamítne nebo obnovu řízení povolí.
(2) Zamítá-li soud návrh na obnovu řízení proto, že není přípustný, nebo proto, že jej podal někdo, kdo k němu nebyl oprávněn, nebo proto, že je zřejmě opožděný, nemusí nařizovat jednání.
(3) Povolením obnovy řízení odkládá se vykonatelnost rozhodnutí o věci.
§ 235
(1) Jakmile nabude rozhodnutí o povoleni obnovy právní moci, soud bez dalšího návrhu věc znovu projedná. Přitom přihlédne ke všemu, co vyšlo najevo jak při původním řízení, tak při projednávání obnovy.
(2) Novým rozhodnutím o věci se ruší původní rozhodnutí.
(3) V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního řízení i řízení o obnově.
Hlava třetí
STÍŽNOST PRO PORUŠENÍ ZÁKONA
Přípustnost
§ 236
(1) Stížností pro porušeni zákona (dále jen stížnost) lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu nebo státního notářství z toho důvodu, že v řízení nebo při rozhodování byl porušen zákon.
(2) Pro vady řízení lze podat stížnost jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci anebo jestliže vada spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o věci, která nepatří do pravomoci československých soudů (státních notářství).
(3) Stížnost není přípustná proti rozsudkům,
a) jimiž bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že není;
b) jimiž Nejvyšší soud rozhodl o stížnosti pro porušení zákona.
§ 237
(1) Ke stížnosti je ve všech případech oprávněn generální prokurátor a předseda Nejvyššího soudu; jejich stížnost je příslušný projednat Nejvyšší soud, a to v senátu.
(2) Proti rozhodnutí okresního soudu ve věcech, o nichž tento soud rozhoduje s konečnou platností; je ke stížnosti oprávněn krajský prokurátor a předseda krajského soudu; jejich stížnost je příslušný projednat krajský soud, a to v presidiu.
(3) Proti rozhodnutí místního lidového soudu je ke stížnosti oprávněn okresní prokurátor a předseda okresního soudu; jejich stížnost je příslušný projednat okresní soud, a to v senátu.
§ 238
(1) Stížnost je třeba podat do jednoho roku od právní moci rozhodnutí.
(2) Jde-li o stížnost generálního prokurátora nebo předsedy Nejvyššího soudu, může soud výjimečně prominout lhůtu podle odstavce 1, je-li tu se zřetelem na mimořádné okolnosti případu důležitý zájem společnosti na zrušení rozhodnutí.
§ 239
(1) Stížnost se podává písemně u soudu, který je příslušný ji projednat.
(2) Ve stížnosti musí být kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 3) uvedeno, proti kterému rozhodnutí a v jakém rozsahu směřuje a v čem se spatřuje porušení zákona. Stížnost musí být náležitě odůvodněna.
(3) Rozsah i důvody stížnosti lze měnit.
Projednání stížnosti
§ 240
K projednávání stížnosti nemusí soud nařizovat jednání. Před rozhodnutím si soud vyžádá stanovisko příslušného prokurátora. Může také provést potřebná šetření nebo vyžádat si stanovisko účastníků.
§ 241
Před rozhodnutím o stížnosti může soud, který o ní rozhoduje, odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
§ 242
(1) O stížnosti rozhodne soud rozsudkem, a to tak, že ji buď zamítne nebo vysloví, že byl porušen zákon, a zruší napadené rozhodnutí. Rozsahem a důvody stížnosti je soud vázán.
(2) Rozsudek se doručí účastníkům a prokurátorovi.
§ 243
(1) Po zrušení rozhodnutí jedná soud (státní notářství), jehož rozhodnutí bylo zrušeno, dále o věci. Přitom je právní názor soudu, který rozhodoval o stížnosti, závazný.
(2) V novém rozhodnutí rozhodne soud (státní notářství) znovu i o nákladech původního řízeni.
(3) Právní poměry někoho jiného než účastníka řízení nemohou být novým rozhodnutím dotčeny, ledaže mu porušení zákona musilo být známo.
Hlava čtvrtá
PŘEZKOUMÁNÍ ROZHODNUTÍ JINÝCH ORGÁNŮ
§ 244
(1) Má-li soud podle zákona přezkoumávat rozhodnutí jiných orgánů, použije se pro takové řízení ustanovení tohoto zákona, pokud není zvláštním předpisem stanoveno něco jiného.
(2) Soud přezkoumává také rozhodnutí odborových orgánů a orgánů výrobních družstev v jiných než dávkových věcech nemocenského pojištění.
§ 245
(1) Přezkoumávat rozhodnutí jiných orgánů jsou příslušné okresní soudy. Jde-li však o rozhodnutí ve věcech důchodového zabezpečení a nemocenského pojištění, jsou příslušné krajské soudy.
(2) Místně příslušný je soud, v jehož obvodu má sídlo orgán, jehož rozhodnutí se přezkoumává; jde-li však o rozhodnutí ústředního orgánu, je příslušný obecný soud toho, koho se rozhodnutí týká, popřípadě krajský soud, v jehož obvodu tento soud je.
§ 246
Účastníky řízení jsou ti, kteří jimi byli v řízení u jiného orgánu, a orgán, jehož rozhodnutí se přezkoumává.
§ 247
(1) Řízení se zahajuje na návrh, kterým je opravný prostředek proti rozhodnutí orgánu.
(2) Návrh se podává u příslušného soudu ve lhůtě třiceti dnů od doručení rozhodnutí.
(3) Návrh je podán včas i tehdy, byl-li ve lhůtě podán u jiného soudu nebo u orgánu, který vydal rozhodnuti. Neobsahuje-li rozhodnutí řádné poučení o opravném prostředku, lze je napadnout do šesti měsíců od doručení.
§ 248
Dokud soud nerozhodne, může orgán vydat nové rozhodnutí, kterým návrhu zcela vyhoví; vydá-li orgán takové rozhodnutí, zastaví soud řízení.
§ 249
(1) K projednání návrhu na přezkoumání rozhodnutí jiného orgánu nařídí soud jednání. Usnesením se přezkoumávané rozhodnutí buď potvrdí, nebo zruší.
(2) Je-li návrh podán opožděně nebo tím, kdo k němu není oprávněn, nebo proti rozhodnutí; které přezkoumání nepodléhá; soud návrh zamítne. V těchto případech není třeba nařizovat jednání.
(3) Zruší-li soud rozhodnutí orgánu, je orgán vázán právním názorem soudu.
§ 250
Proti rozhodnutí soudu není přípustné odvolání ani obnova řízení. Je však možno podat stížnost pro porušení zákona.
ČÁST PÁTÁ
VÝKON ROZHODNUTÍ
Hlava první
NAŘÍZENÍ A PROVEDENÍ VÝKONU ROZHODNUTÍ
Předpoklady výkonu rozhodnutí
§ 251
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněny podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
§ 252
(1) Příslušný k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí je obecný soud povinného.
(2) Nemá-li povinný obecný soud v Československé socialistické republice, je příslušný soud, v jehož obvodu povinný má majetek; jde-li o výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky, je příslušný obecný soud dlužníka povinného.
(3) Tyká-li se výkon rozhodnutí nemovitosti, je však vždy příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitost.
§ 253
(1) Výkon rozhodnutí nařídí předseda senátu, a to zpravidla bez slyšení povinného.
(2) Předseda senátu nařídí jednání, jen považuje-li to za nutné nebo stanoví-li to zákon. Senát rozhoduje při provádění výkonu rozhodnutí, stanoví-li to zákon nebo nařídí-li se jednání.
§ 254
(1) Na výkon rozhodnutí se užije ustanovení předcházejících částí, není-li v této části uvedeno jinak. Rozhoduje se však vždy usnesením.
(2) Při výkonu rozhodnutí nelze přerušit řízení a prominout zmeškání lhůty. Nelze také podat návrh na obnovu výkonu rozhodnutí.
Účastníci řízení
§ 255
(1) Účastníky řízení jsou při výkonu rozhodnutí oprávněny a povinný.
(2) Jsou-li nařízeným výkonem rozhodnutí postiženy věci v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, je účastníkem řízení; pokud jde o tyto věci, i manžel povinného.
§ 256
(1) Proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněny, lze nařídit a provést výkon rozhodnutí, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo právo z rozhodnutí.
(2) Přechod povinnosti nebo práva lze prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu.
Způsoby výkonu rozhodnutí
§ 257
Nařídit a provést výkon rozhodnutí lze jen způsoby uvedenými v tomto zákoně.
§ 258
(1) Výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky lze provést srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky, prodejem movitých věcí a nemovitostí.
(2) Výkon rozhodnutí ukládajícího jinou povinnost než zaplacení peněžité částky se řídí povahou uložené povinnosti. Lze jej provést vyklizením, odebráním věci, rozdělením společné věci, provedením prací a výkonů.
(3) Jestliže je povinný předlužen, může některý z oprávněných podat návrh, aby byl výkon rozhodnutí proveden likvidací majetku povinného.
Činnost soudu před nařízením výkonu rozhodnutí
§ 259
(1) Požádá-li o to oprávněný před podáním návrhu na výkon rozhodnutí nebo při podání tohoto návrhu a považuje-li to předseda senátu za účelné, předvolá povinného a vyzve ho k dobrovolnému splnění povinnosti, kterou mu ukládá rozhodnutí. Použije přitom vhodných výchovných prostředků, zejména domluvy a vysvětlení následků nesplnění povinnosti uložené v rozhodnutí.
(2) Jestliže to pokládá za účelné, požádá předseda senátu při zajišťování dobrovolného splnění povinnosti, uložené povinnému v rozhodnutí, o součinnost národní výbor nebo společenskou organizaci.
§ 260
(1) Účastníku, kterému rozhodnutí přiznává právo, poskytne soud na jeho žádost pomoc při zjišťování bydliště toho, komu z rozhodnutí vyplývá povinnost. Soud přitom postupuje v součinnosti s jinými státními orgány a se společenskými organizacemi.
(2) Na žádost účastníka; kterému rozhodnutí přiznává právo na zaplacení peněžité částky, dotáže se předseda senátu toho, komu je zaplacení peněžité částky uloženo; zda a od koho pobírá mzdu nebo jiný pravidelný příjem, popřípadě u kterého peněžního ústavu má účet a jaké je číslo tohoto účtu.
(3) Dotázaný je povinen odpovědět soudu do jednoho týdne od doručení dotazu. Nesplní-li tuto povinnost nebo uvede-li v odpovědi úmyslně nepravdivé nebo neúplné údaje, může mu soud uložit pořádkovou pokutu (§ 53).
Nařízení výkonu rozhodnutí
§ 261
(1) Výkon rozhodnutí lze nařídit jen na návrh oprávněného. V návrhu na výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky uvede oprávněný, jakým způsobem má být výkon rozhodnutí proveden. Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, označí v návrhu organizaci, vůči které má povinný nárok na mzdu (plátce mzdy). Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky, označí v návrhu občana nebo organizaci, vůči kterým má povinny pohledávku (dlužník povinného) a uvede důvod pohledávky; jde-li o pohledávku z účtu u peněžního ústavu, označí oprávněný v návrhu podle možnosti i číslo účtu; z něhož má být pohledávka odepsána.
(2) K návrhu na výkon rozhodnutí je třeba připojit stejnopis rozhodnutí, opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti. Potvrzením o vykonatelnosti opatří rozhodnutí soud, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně. Stejnopis rozhodnutí není třeba připojit; jestliže se návrh na výkon rozhodnutí podává u soudu; který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně.
(3) Podá-li oprávněný návrh na výkon rozhodnutí u soudu; který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně; dotvrdí tento soud vykonatelnost rozhodnutí přímo na návrhu, a není-li sám příslušný k výkonu rozhodnutí, postoupí návrh příslušnému soudu.
§ 262
(1) Jestliže je to, co ukládá rozhodnutí povinnému, vázáno na splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti oprávněného, lze nařídit výkon rozhodnutí; jen prokáže-li oprávněný, že se podmínka splnila nebo že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému již splnil, popřípadě její plnění alespoň zajistil.
(2) V případech uvedených v odstavci 1 je třeba k potvrzení o vykonatelnosti rozhodnutí připojit listinu vydanou nebo ověřenou státním orgánem, z níž je patrno, že se splnila podmínka nebo že oprávněný splnil; popřípadě alespoň zajistil splnění ve vzájemné povinnosti.
§ 263
(1) Výkon rozhodnutí lze nařídit jen v takovém rozsahu, jaký stačí k uspokojení oprávněného.
(2) Navrhne-li oprávněný k vydobytí své peněžité pohledávky výkon rozhodnutí několika způsoby zároveň, ačkoli by k jejímu uspokojení zřejmě stačil pouze některý z nich, nařídí předseda senátu výkon rozhodnutí jen tím způsobem, který stačí k uspokojení pohledávky oprávněného.
§ 264
(1) Navrhne-li oprávněný výkon rozhodnutí způsobem, který je zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše pohledávky oprávněného a ceny předmětu, z něhož má být uspokojení této pohledávky dosaženo, může předseda senátu nařídit, a to po slyšení oprávněného, výkon rozhodnutí jiným vhodným způsobem.
(2) Výkon rozhodnutí proti organizaci lze nařídit jiným způsobem než přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, jen pokud pohledávka oprávněného nemohla být uspokojena z prostředků povinné organizace na účtu u peněžního ústavu.
(3) Předseda senátů zamítne návrh na výkon rozhodnutí, jestliže je již z návrhu zřejmé, že by výtěžek, kterého by se dosáhlo, nepostačil ani ke krytí nákladů výkonu rozhodnutí.
Provedení výkonu rozhodnutí
§ 265
(1) Po nařízení výkonu rozhodnutí se postará předseda senátu o jeho provedení. Může požádat o součinnost národní výbor a společenské organizace, kterým jsou známy poměry povinného a které mohou vést povinného k tomu, aby dobrovolně plnil, co mu rozhodnutí ukládá. Považuje-li to předseda senátu za vhodné, doručí jim také nařízení výkonu rozhodnutí.
(2) Jednoduchými úkony při prováděni výkonu rozhodnutí může předseda senátu pověřit pracovníka soudu (vykonavatel), který se při své činnosti řídí jeho pokyny. Upustit od dalšího provádění výkonu rozhodnutí bez příkazu předsedy senátu může vykonavatel jen tehdy, když s tím souhlasí oprávněný anebo splní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá rozhodnutí.
§ 266
(1) Na návrh může senát odložit provedení výkonu rozhodnutí, jestliže se povinný bez své viny ocitl přechodně v takovém postavení, že by neprodlený výkon rozhodnutí mohl mít pro něho nebo pro příslušníky jeho rodiny zvláště nepříznivé následky a oprávněný by nebyl odkladem výkonu rozhodnutí vážně poškozen.
(2) I bez návrhu povinného může předseda senátu odložit provedení výkonu rozhodnutí; lze-li očekávat; že výkon rozhodnuti bude zastaven (§ 268).
§ 267
(1) Právo k věci, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí časti tohoto zákona.
(2) Návrhem podle třetí časti třeba též uplatnit popření pravosti nebo výše některé z pohledávek přihlášených k rozvrhu výtěžku tam, kde byl nařízen výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky, popřípadě prodejem movitých věcí a nemovitostí.
Zastavení výkonu rozhodnutí
§ 268
(1) Výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže
a) byl nařízen, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným;
b) rozhodnutí, které je podkladem výkonu, byla po nařízení výkonu zrušeno nebo se stalo neúčinným;
c) oprávněný navrhl zastavení výkonu rozhodnutí;
d) výkon rozhodnutí postihuje věci, které jsou z něho podle § 321 a 322 vyloučeny;
e) průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů;
f) bylo pravomocně rozhodnuto, že výkon rozhodnutí postihuje věc, k níž má někdo právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí (§ 267);
g) po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané
h) výkon rozhodnutí byl soudem prohlášen za nepřípustný, protože je tu jiný důvod; pro který rozhodnutí nelze vykonat.
(2) Týká-li se nařízeného výkonu rozhodnutí některý z důvodů zastavení jen zčásti nebo byl-li výkon rozhodnutí nařízen v rozsahu širším, než jaký stačí k uspokojení oprávněného, bude výkon rozhodnutí zastaven částečně.
§ 269
(1) Nařízený výkon rozhodnutí bude zastaven na návrh nebo i bez návrhu. K zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. g) může dojít jen na návrh povinného.
(2) V případech uvedených v § 268 odst. 1 písm. a) až f) zastaví výkon rozhodnutí předseda senátu. V případech uvedených v § 268 odst. 1 písm. g) a h) zastaví výkon rozhodnutí senát.
(3) Jako důvod zastavení výkonu rozhodnutí nelze uplatňovat, že se změnily okolnosti rozhodné pro výši a trvání dávek nebo splátek (§ 163 odst. 1)
Náklady výkonu rozhodnutí
§ 270
(1) Spolu s nařízením výkonu rozhodnutí uloží předseda senátu i povinnost k náhradě nákladů výkonu rozhodnutí, aniž stanoví lhůtu k jejich zaplacení. Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje i na tyto náklady.
(2) Oprávněný má nárok na náhradu všech účelných nákladů výkonu rozhodnutí.
(3) Pro náhradu nákladů výkonu rozhodnutí použije se i ustanovení § 147 až 150.
§ 271
Dojde-li k zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí, rozhodne soud o náhradě nákladů, které účastníkům prováděním výkonu rozhodnutí vznikly, podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo. Může také zrušit dosud vydaná rozhodnutí o nákladech výkonu, popřípadě uložit oprávněnému, aby vrátil, co mu povinný na náklady výkonu rozhodnutí již zaplatil.
Výkon rozhodnutí o výchově nezletilých dětí
§ 272
(1) Ustanovení § 252 až 271 se nepoužije, jde-li o výkon rozhodnutí nebo schválené dohody o výchově nezletilých dětí a o úpravu styku s nimi; o účastnicích platí ustanovení § 94.
(2) Před nařízením výkonu rozhodnutí předvolá si předseda senátu toho, kdo odmítá podrobit se soudnímu rozhodnutí nebo neplní soudem schválenou dohodu o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi. Poučí ho o následcích neplněni povinností stanovených v rozhodnutí nebo v dohodě.
(3) Předseda senátu zpravidla požádá též národní výbor a společenské organizace, aby vedly povinného k dobrovolnému plnění soudního rozhodnutí nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých děti a o úpravě styku s nimi, aniž by bylo třeba nařizovat výkon rozhodnutí.
§ 273
(1) Zůstane-li výzva předsedy senátu podle § 272 odst. 2 bezvýsledná, ukládá předseda senátu tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o výchově nezletilých dětí, popřípadě o úpravě styku s nimi, postupně pokuty. Jednotlivé pokuty nesmějí přesahovat 1000 Kčs a připadají státu.
(2) Předseda senátu může v součinnosti s národním výborem, popřípadě též s jinými státními orgány zařídit odnětí dítěte tomu, u koho podle rozhodnutí nebo dohody nemá být, a postarat se o jeho předání tomu; komu bylo podle rozhodnutí nebo dohody svěřeno; anebo tomu; komu rozhodnutí nebo dohoda přiznávají právo na styk s dítětem po omezenou dobu.
(3) Příslušný k výkonu soudního rozhodnutí nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi je obecný soud dítěte.