V. Hospodářské a finanční důsledky zákona

Prováděním zákona nevzniknou nové nebo zvýšené finanční náklady. Naopak lesní zákon přispěje k takovému hospodaření v lesích, že se to výhledově projeví zvýšením výnosů lesa a lepším plněním funkcí lesa ve prospěch celého národního hospodářství.

V přechodné době bude ovšem provádění zákona znamenat zatížení orgánů pečujících o lesní fond a organizací hospodařících na něm.

Odborná správa lesů bude vykonávána v lesích, jež nebudou spravovány organizacemi lesního hospodářství v oboru působnosti ministerstev zemědělství, lesního a vodního hospodářství a národní obrany. Jak je uvedeno dále ve zvláštní části důvodové zprávy (k § 19 až 22), počítá se s tím, že příspěvky za odbornou správu lesů nebudou vybírány od organizací státního socialistického sektoru a že budou sníženy pro jednotná zemědělská družstva, podstatně však budou zvýšeny pro soukromé vlastníky (uživatele) lesů. Příspěvky za odbornou správu lesů činí v roce 1960 podle dosud platných sazeb (vyhláška č. 139/1952 Ú. l.) asi 17,200.000 Kčs. Podle návrhu nových sazeb se předpokládá, že v roce 1961 budou činit příspěvky a odbornou správu lesů cca 18,800.000 Kčs. S dokončováním socializace na vesnici se však budou příspěvky snižovat a předpokládá se, že v roce 1965 dosáhnou výše toliko 11,800.000 Kčs. Odborná správa lesů bude přitom zlepšena a budou tak vytvořeny podmínky pro postupný růst výnosovosti ve všech lesích pod odbornou správou. Úkoly odborné správy lesů obstarávají krajské správy lesů zřízené vl. nař. č. 2/1956 Sb., o organizaci lesního hospodářství. Počítá se s tím, že krajské správy lesů zvládnou zvýšené úkoly odborné správy lesů bez zvyšování osobního stavu.

Lesní hospodářské plány budou vyhotovovány organizacemi pro hospodářskou úpravu lesů i pro majitele drobných lesů (kteří dosud lesní hospodářské plány většinou neměli) bez zvláštní úplaty, neboť úhrada za pořizování plánů bude zahrnuta do příspěvků za odbornou správu lesů. Pořizování lesních hospodářských plánů též pro majitele drobných lesů si nevyžádá zvýšení osobního stavu organizací pro hospodářskou úpravu lesů.

B. Zvláštní část

K části prvé

K §§ 2 až 4:

Lesní fond je souborným označením a vymezením základního výrobního prostředku lesního hospodářství, který vyžaduje nutně ochrany. Prohlášení pozemku za součást lesního fondu neznamená zásah do vlastnictví nebo správy.

Zákon vychází z toho, že určité pozemky jsou již ze zákona součásti lesního fondu (§ 2 odst. 1) a jiné mohou být za součást lesního fondu prohlášeny (§ 2 odst. 2 a 3).

Do první skupiny se zahrnují pozemky včetně porostů na nich, které se již podle biologického pojetí považují za les. Patří sem však i pozemky porostlé kosodřevinou, jakož i pozemky nezalesněné, které slouží provozu lesního hospodářství (např. lesní cesty, plochy lesních skladů).

Do druhé skupiny patři pozemky, které lze nejhospodárněji využít zalesněním (zejména pozemky svémocně odňaté pěstování lesa), pozemky, které zalesněním a v rámci lesního hospodářství mohou poskytovat ochranu důležitým zájmům a zařízením, anebo vyžaduje-li to jiný důležitý obecný zájem (obrana státu apod.). Dále sem patří stavby a jiná technická zařízení na pozemcích sloužících lesnímu hospodářství (provozní budovy, lesní skladiště, ochranné hráze, meliorační zařízení apod.).

V prováděcích předpisech bude stanoveno, které pozemky, na nichž bylo vysázeno stromoví z jiných důvodů než v § 2 odst. 2 uvedených (vodohospodářské důvody) nelze prohlásit za součást lesního fondu.

Za součást lesního fondu nebudou prohlašovány železniční provozní pozemky ani pozemky přilehlé k silnicím, pokud jsou jejich součástmi nebo slouží přímo silničnímu provozu, zejména silniční pomocné pozemky, ani pozemky sloužící provozu vodohospodářských děl a zařízení (s výjimkou lesnickotechnických meliorací).

K § 5:

Pouhé stanovení lesního fondu bez zajištění jeho řádného přehledu by bylo neúčelné. Lesní fond je jednou ze základních materiálních podmínek lesního hospodářství, a proto není možno se obejít bez jeho řádného přehledu. Takový přehled je předpokladem jak ochrany lesního fondu a jeho rozšiřovaní, tak i podmínkou reálného plánování lesní výroby. Přehled o lesním fondu bude veden v rámci jednotné evidence půdy. Součinnost národních výborů s orgány Ústřední správy geodezie a kartografie je upravena předpisy o zakládání a vedení jednotné evidence půdy.

K §§ 6 až 10:

Rozvoj investiční výstavby, stoupající těžba nerostů, budování nových sídlišť, průmyslových závodů, vodních přehrad, budování a rozšiřování komunikací často vyžaduje odnětí lesní půdy lesnímu hospodářství. V těchto případech je však třeba zajistit, aby odnětí lesní půdy bylo vždy předem dobře polit. a ekonomicky uváženo, a pokud k odnětí půdy musí dojít, aby se tak stalo s co nejmenšími škodami na lesním fondu. Ustanovení § 6 sleduje ochrany a řádné využití lesního fondu. V této ochraně nelze spatřovat neúčelné a jednostranné omezování výstavby, nýbrž záruku, že před odnětím půdy lesní výrobě bude předem uváženo na jedné straně ekonomické zdůvodnění výstavby vyžadující odnětí půdy a na druhé straně i ztráty, které tím na lesní výrobě vzniknou.

Při ukládání opatření k ochraně lesního fondu a lesní výroby musí být co nepřísněji přihlédnuto k hospodárnosti a účelnosti takových opatření, takže vždy bude třeba předem ukládané opatření náležitě ekonomicky uvážit. To platí zejména při ukládání povinnosti skrýt kulturní vrstvu půdy.

Okresní národní výbor bude rozhodovat o vynětí součástí lesního fondu, jestliže půjde o její odnětí lesnímu hospodářství, v těchto případech nebude rozhodující, zda jde o odnětí dočasné či trvalé (§§ 6 až 8). Naproti tomu nepůjde o vynětí, jestliže půjde jenom o geologický nebo hydrologický průzkum, popřípadě o položení nadzemních či podzemních vedení (§ 9), poněvadž dotčená lesní půda se ihned po provedeni prací lesnímu hospodářství zase vrátí.

K části druhé

K § 12:

Soukromí vlastníci lesů a i kapitalistický stát omezovali vstup do lesa, chůzi v lese a sbírání lesních plodin ráznými zábranami, popřípadě zakazovali je vůbec.

V socialistickém státě nelze připustit, a to ani u lesů, které jsou dosud v soukromém vlastnictví, omezení nebo zákaz vstupu do lesa a sběr lesních plodin. Není však možno z důvodů bezpečnosti osob, majetku a bezpečnosti a plynulosti provozu lesního hospodářství připustit vstup do lesa bez výhrad.

Osnova připouští, že určité části lesa nebo zařízení mohou být prohlášeny za zahájené, tj. nepřístupné. Nebylo by však správné zahajovat i takové části lesa, kde toho není nezbytně třeba. Proto mohou být prohlášeny za zahájené jen ty části lesa a zařízení, k jejichž zahájení dá souhlas okresní národní výbor. Zahájená místa budou v přírodě vyznačena páječkami, výstrahami a jinými technickými zařízeními (závorami apod.). Zahájením lesa nelze však znemožnit výkon práva myslivosti.

K § 13:

Dobývání kamene, písku, hlín a rašeliny ve větším rozsahu ohrožuje pěstování lesů. Proto je třeba uživatele lesa v takové těžbě omezovat, popřípadě jí i zakázat. Uživatel lesa musí si pro těžbu i pro vlastní potřebu, nejde-li o těžbu v nepatrném rozsahu, vyžádat povolení okresního národního výboru.

Tímto paragrafem nejsou však dotčena ustanovení zákona č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horní zákon), zákonného opatřeni č. 61/1956 Sb., o těžbě rašelin, jakož i zákona č: 43/1955 Sb., o československých lázních a zřídlech:

K § 14:

V zájmu zajištění bezpečnosti osob a majetku před škodami, které mohou být způsobeny sesouváním půdy, pádem kamenů a stromů, lavinami apod., může okresní národní výbor uložit vybudování potřebných ochranných opatření (například ochranné zdí kolem silnic, železničních tratí apod.). Provedení takových opatření uloží okresní národní výbor tornu, v jehož zájmu mají být zřízena. Bude to i uživatel lesa, půjde-li o jeho zájem nebo bude-li nutnost zřízení ochranných opatřeni vyvolána jeho jednáním, jestliže tomu však tak nebude, stanoví osnova, že uživateli lesa lze ukládat toliko určitá omezeni ve způsobu lesního hospodaření (např. omezenou těžbu, vysazování vhodných dřevin k zpevnění půdy).

O provedení opatření na ochranu železničních tratí nebo pozemních komunikací budou rozhodovat příslušné orgány národních výborů, obstarávající výkon státní správy ve věcech drah, popřípadě ve věcech pozemních komunikaci, a to podle předpisů o drahách nebo o pozemních komunikacích.

K § 15:

Pro lesní hospodářství je někdy zvlášť důležité zajistit pro lesní dopravu právo užívat cizích pozemků. Tím bude umožněno zkrátit dopravu dřevní hmoty nebo zajistit její odvoz z částí lesa nepřístupných z dosavadní dopravní sítě.

K § 16:

Osnova rozlišuje mezi soukromými vlastníky (uživateli) lesů a mezi jednotnými zemědělskými družstvy jako uživateli lesů, sdružených do společného hospodaření.

V prvém případě je možno použít přiměřeně ustanovení vl. nař. č. 50/1955 Sb., o některých opatřeních k zajištění zemědělské výroby, podle něhož lze soukromé lesy odevzdat, popřípadě přikázat do užívání organizaci, která dosud vykonávala v těchto lesích odbornou správu.

Půjde-i však o lesy sdružené v jednotném zemědělském družstvu, předpokládá se, že k vytvoření ucelených lesních částí dojde zpravidla dohodou.

K části třetí

K § 17:

Přestože 87 % veškeré lesní půdy obhospodařují organizace státního socialistického sektoru a zbytek lesů je pod odbornou správou těchto organizací, je, nutné, aby stát svými k tomu zvlášť určenými orgány zajišťoval soustavnou a plánovitou péčí směřující k zachování a zvelebování lesů. Vynucuje si to úzká souvislost lesního hospodářství se zemědělstvím, zvláštní dlouhodobý charakter lesní výroby a různost důležitých funkcí lesa (zejména produkce dřeva, funkce vodohospodářská, klimatická, asanační atd.). Péči o zachovávání těchto důležitých funkcí lesa nemůže zajistit jen hospodářská organizace zaměřená především na produkci dřeva. Orgány státní péče o lesy, opírající se o širokou účast pracujících, jsou zárukou, že lesy budou řádně plnit všechny své funkce k prospěchu socialistické společnosti.

K § 18

Správa národního lesního majetku byla v roce 1959 vyřešena ve smyslu usnesení pol. byra ÚV KSČ a příslušného usnesení vlády. Podle nich spravují v současné době lesní národní majetek organizace lesního hospodářství v oboru působnosti ministerstev zemědělství, lesního a vodního hospodářství a národní obrany. V působnosti ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství jsou to krajské správy lesů, zřízené podle vl. nař. č. 2/1956 Sb., o organizaci lesního hospodářství. Zmocnění ministra zemědělství, lesního a vodního hospodářství upravovat podle zásad schválených vládou právní poměry, organizaci, činnost, hospodaření a řízení organizací lesního hospodářství, umožni přizpůsobovat pružně organizací lesního hospodářství současným politickohospodářským potřebám.

Pouze výjimečně spravují malé části lesního národního majetku organizace v oboru působnosti ministerstva školství a kultury (fakultní lesní hospodářství). Nepatrné výměry lesů sloužící speciálním účelům jsou spravovány organizacemi jiných ministerstev např. chemického průmyslu. Některé národní výbory pak spravují tzv. lázeňské lesy (jde rovněž jen o nepatrné výměry lesů). Osnova nic nemění na těchto výjimkách. Pokud by bylo třeba učinit další výjimky, dojde k nim na základě zmocnění ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství v odstavci 1. Tyto výjimky by byly povolovány zpravidla z důvodu celostátního zájmu.

K §§ 19 až 22:

Řádné hospodaření v lesích, které nejsou spravovány organizacemi lesního hospodářství v oboru působnosti ministerstev zemědělství, lesního a vodního hospodářství a národní obrany, se zajišťuje odbornou správou lesů. Tato správu vykonávají organizace v působnosti ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství. Rozsah odborné správy bude v konkrétních případech odvislý od toho, jak uživatel lesa zajistí odborné hospodaření v lesích.

Výši ročních příspěvků, jež jsou uživatelé lesa pod odbornou správou povinni platit organizacím tuto správu vykonávajícím, stanoví vyhláška, kterou vydá ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady. Počítá se s tím, že příspěvky za odbornou správu lesů nebudou vybírány od organizací státního socialistického sektoru, budou sníženy pro jednotná zemědělská družstva, avšak podstatně zvýšeny pro soukromé vlastníky (uživatele) lesů.

K zajištění řádného hospodaření v lesích pod odbornou správou musí byt v zákoně dána organizacím tuto správu provádějícím možnost požadovat k tomu potřebná opatření a možnost vynucení takových opatření tím, že jejich provedení k návrhu organizace uloží okresní národní výbor uživateli lesa nebo dá na jeho náklad provést.

Ustanovení § 22 směřuje proti soukromým majitelům lesů, kteří neplní plánované úkoly, popřípadě se neřídí pokyny orgánů odborné správy lesů.

K části čtvrté

K §§ 23 až 27:

Aby bylo zabezpečeno uchování lesa, jakož i trvalost výtěžku a plnění všech funkcí lesa, musí lesní hospodářství plánovat daleko dopředu. Proto byly v lesním hospodářství zavedeny hospodářská plány. Lesní hospodářské plány respektující dlouhodobý vývoj se pořizují na dobu deseti let. Pro nákladnost hospodářské úpravy lesů bylo by jejich opakování v kratších dobách neekonomické. Během deseti let se musí obnovit všechny lesní hospodářské plány.

Pořízení lesních hospodářských plánů předcházejí různé práce a vypracování řady děl, zajišťujících komplexní úpravu lesního hospodaření, jsou to zejména jednotné lesnické mapy, různé speciální průzkumy, jako podrobný stanovištní průzkum, průzkum dopravních poměrů generálním plánem lesní dopravní sítě a jiné. Všechny tyto práce, jakož i založení a vedení pozemkové a hospodářské evidence se zahrnují pod odborný pojem "hospodářská úprava lesů".

Lesní hospodářské plány se vyhotovují pro určité lesní hospodářské celky, vymezené bez ohledu na vlastnictví, aby bylo zaručeno řádná hospodaření a umožněna dokonalá kontrola a sledování vývoje lesního hospodářství.

Vymezení trvalých lesních hospodářských celků musí vycházet z územní celistvosti a arondovanosti, jednotnosti stanovištních poměrů, gravitačních poměrů a možnosti napojení na veř. komunikace dále z orografických poměrů, z hlediska zvládnutelnosti a umístění správních jednotek a z jiných momentů ekonomických. Proto návrhy na určení těchto celků vypracují organizace hospodářské úpravy lesů a schvalují je krajské národní výbory.

Lesní hospodářské plány a ostatní elaboráty hospodářské úpravy lesů musí vyhotovovat jednotná služba hospodářská úpravy lesů. Poněvadž lesní hospodářské plány jsou podkladem celostátního plánování, musí být vypracovány jednotným způsobem. Náklad spojený s vypracováním lesních hospodářských plánů pro lesy soukromé bude uhrazen příjmem státní pokladny z příspěvků na odbornou správu lesů.

Lesní hospodářské plány schvalují krajské národní výbory, jimž se takto zajišťuje rozhodující vliv na lesní hospodářství.

Protože pro přechodné období (do roku 1970) stanoví státní plán rozvoje národního hospodářství zvýšení těžeb proti těžebnímu etátu (tj. únosné těžbě vyplývající ze skutečných produkčních možností lesů), počítá osnova (§ 24 odst. 5) s vyjadřováním těchto změn v lesních hospodářských plánech.

Pro organizace hospodařící na lesním fondu, pro organizace vykonávající odbornou správu lesů i pro organizace vyhotovující lesní hospodářské plány je nutné sestavování přehledů o výsledcích hospodaření podle lesních hospodářských plánů. Proto osnova ukládá povinnost vést tyto přehledy, které jsou nepostradatelným podkladem pro posouzení výsledků hospodaření.

K části páté

K §§ 28 až 34:

Různá hospodářské způsoby v lesích za uplynulých 150 let, založené ponejvíce na holosečném hospodářství způsobily v našich lesích velká strukturální změny. Aby se dosáhlo co nejrychlejšího zlepšení jejich stavu a zvýšení produkce, je nutno zavést dokonalejší a přirozenější způsob pěstování a řídit se novými pokrokovými zásadami a principy biologickými, technickými a ekonomickými. Trvalé nejvyšší produkce se dosáhne zachováním optimálních zásob dřeva (na stojatě) na plošné jednotce ve spojení s vhodným hospodářským způsobem a nejsprávnějším využitím stanovištních podmínek. Udržováním lesa na trvale nejvyšším produkčním stupni se zabezpečí nejlépe požadavek národního hospodářství na dřevní surovinu a i ostatní požadavky půdoochranné, klimatické, hygienické, estetické apod.

V lesích, a to i v lesích výnosových, je třeba soustavně posilovat vodohospodářskou funkci lesa v souladu s bilančními předpoklady státního vodohospodářského plánu.

Socialistické lesní hospodářství musí zapojit les plně do služeb společnosti. Lesy mají různá národohospodářská poslání a podle toho, které převládá, zařazují se do jedné z těchto dvou skupin:

1. lesy hospodářské (výnosové), jejichž hlavním účelem je produkce dřevní hmoty a jež v našich podmínkách plní vedle toho mnohdy i některé z funkcí lesů uvedených ve skupině druhé,

2. lesy zvláštního významu nebo určení (lesy účelové), u nichž převažují jiné funkce, než je výroba dříví. Přitom i účelové lesy budou poskytovat dříví, jak to bude připouštět plnění účelu, pro který byly za účelové prohlášeny.

Základním předpokladem úspěšné obnovy lesů a zalesňování, jakož i vypěstování přírůstových a dobrých lesních porostů je opatření kvalitních semen. Podmínkou kvality je i původ semene. Používáním semen nevhodného původu (z jiných oblastí a jiných stanovištních podmínek a z porostů nekvalitních) docházelo k zakládání porostů, jež nepřirůstaly a krněly, což znamenalo velké ztráty pro lesní hospodářství. Původ semene je tu o to důležitější poněvadž škody vzniklé z použití semene nevhodného původu se projeví až v daleké budoucnosti.

Ke sklizni, kromě sklizně pro vlastní lesnickou potřebu k luštění, výkupu a dodávce lesních semen, jakož k výkupu a dodávce sazenic je oprávněna toliko organizace pověřená k tomu ministerstvem zemědělství, lesního a vodního hospodářství. Je to nutné jak z důvodu zajištění odborného provádění, tak i kontroly.

Sběr semen lesních stromů pro jinou než lesnickou potřebu, zejména pro průmyslové zpracování nebo jako krmiva apod., povoluje ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství zásadně za předpokladu, že celostátní lesnická potřeba je kryta. Toto ustanovení nemá na mysli, že ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství bude na uvedeném úseku rozhodovat nějakými konkrétními akty, nýbrž že stanoví rozsah a podmínky pro sběr semen z lesních stromů pro jinou než lesnickou potřebu všeobecným předpisem.

Řádná obnova lesních porostů vyžaduje, aby každý uživatel lesa o výměře nad 200 ha si opatřoval sadební materiál sám. Proto se mu tato povinnost ukládá v osnově.

K § 35:

Osnova zdůrazňuje požadavek, aby lesy sdružené (střední) a výmladkové (pařeziny) byly postupně převáděny na lesy vysokokmenné (kmenoviny). Lesy výmladkové a lesy sdružené neprodukují potřebné kvalitní druhy dřeva.

K § 36:

Základním hospodářským způsobem lesů je způsob maloplošný pasečný (podrostní). Tento způsob hospodaření spočívá v tom, že se odstraňuje porost na menších plochách (jež nemají výměru holoseče ve smyslu § 37 písm. a), takže obnova se děje pod ochranou matečného porostu, tj. pod ním nebo na jeho okraji, popřípadě uvnitř porostu (kotlíky). Tím se zabrání škodám, které vznikají např. holosečí, náhlým porušením biologicky vhodného lesního prostředí, tj. půdy a klimatu (vysoušení půdy nebo její zamokření, rozklad humusu, změny fyzikálních vlastností půdy apod.) Při maloplošném pasečném (podrostním) způsobu hospodaření, zvláště při pěstování stinných dřevin, lze co nejvíce využít přirozené obnovy a lépe zajistit i umělé podsadby a mladý podrost, takže půda může sloužit produkci dřeva bez přerušení. Tímto způsobem lze dosáhnout obnovy s vhodnou druhovou skladbou v nejkratší době.

Výběrný způsob hospodaření je charakteristický tím, že obnova i těžba se dějí současně na celé ploše lesa, takže porost je tvořen jedinci všech vývojových stupňů počínaje semenáčky a konče dospělými stromy, které již dosáhly dimense tzv. mýtního typu.

K obnově lesa cestou přirozenou se musí přednostně přistupovat nejen proto, že je to méně nákladné a ušetří se na pracovních silách, ale zejména z hlediska biologického, protože přirozenou obnovou se zajistí udržení druhů dřevin, které jsou danému stanovišti již přizpůsobeny.

K § 37:

Osnova zásadně nepřipouští holosečný způsob těžby, neboť je po biologické stránce nevyhovující a poškozuje se tím les i lesní prostředí. Obnažená plocha nezadržuje totiž dostatečně vodu z dešťových srážek, půda se vodou snadno rozrušuje, přímé sluneční paprsky ničí mikroorganismy v půdě, půda se vysušuje a vyprahne. Les vzniklý holosečným hospodářstvím je charakterizován stejnověkostí, chudou druhovou skladbou a je biocenosou (společenstvím živých organismů) funkčně nevyrovnanou. Tato nevyrovnanost oslabuje odolnost porostu proti škodlivým účinkům (hmyz, vítr, sníh apod.), jak jsme svědky z posledních častých hmyzových a větrných kalamit. Ve stejnověkých porostech, zvláště smrkových a borových, se hromadí jehličí, jehož rozklad vyvolává poruchy v chemických (překyselení) a biologických pochodech v půdě, nastává její onemocnění a degradace. Při delším trvání holosečného způsobu nastává všeobecný úpadek produkce lesa a úplné rozrušení biocenosy v lese. Tyto stejnověké a stejnorodé porosty (monokultury) dospěly k takovému stavu, že musí být proto přeměňovány na porosty smíšené.

Podle ustanovení § 37 odst. 1 písm. c) nelze snižovat zakmenění porostů pod 0,7 (plné zakmenění rovná se 1). Tímto ustanovením se znemožňuje obcházet zákaz holoseči výběrem stromů po celé ploše stejnověkého porostu (clonný způsob), aniž se takové prosvětlení provádí ve prospěch přítomného nárostu.

K § 38:

Aby bylo zaručeno, že při obnově lesních porostů bude použito stanovištně vhodných dřevin, musí být proveden typologický průzkum jako jeden z elaborátů hospodářské úpravy lesů. Stanovištně vhodnými dřevinami jsou ony druhy, odrůdy nebo kříženci lesních dřevin a jejich směsi, jimž místní stanovištní podmínky vyhovují a jež poskytují záruku, že v daných poměrech vytvoří odolné, zdárně rostoucí porosty.

Lesní půda musí být včas zalesněna, neboť jinak by došlo k narušení produkce dřevní hmoty a ostatních funkcí lesa. Proto nesmí být otáleno se zalesněním, zejména vzniknou-li holiny. Každé zameškání zalesnění znamená ztížení prací, zvýšení nákladů, zhoršování vlivu podmínek prostředí, a proto je odůvodněno ustanovení, podle něhož musí být započato se zalesňováním do jednoho roku po vzniku holiny a porost musí být zajištěn do pěti let od začátku zalemování vylepšením a doplňováním. Výjimky z tohoto ustanovení bude možno povolovat jen zcela výjimečně v těžkých přírodních podmínkách, kdyby nebylo možné zákonnou lhůtu dodržet.

K § 41:

Po delimitaci zemědělského a lesního fondu bude třeba i některé nelesní pozemky zalesnit. Musí se tak stát ve shodě s ustanoveními této osnovy o použití uznaného osiva a sazenic, stanovištně vhodných dřevin, jako při obnově lesů a zalesňování půd lesních. Na těchto pozemcích musí být hospodařeno tak, aby se nevylučoval vznik přirozených náletů z okolních porostů.

K § 42:

Významnou pomocí národnímu hospodářství, a to nejen lesnímu, ale i vodnímu hospodářství a zemědělství, je provádění lesnickotechnických meliorací (bývalé hrazení bystřin) cestou biologickou ucho technickou. Úkoly této služby jsou tu uvedeny jen příkladmo. Lesnickotechnickými melioracemi se zajišťuje zejména úprava horních toků a ochrana půdy proti erosi.

Poněvadž lesnickotechnické meliorace jsou prováděny v širokém zájmu obecném, stanoví osnova povinnost vlastníka, popřípadě uživatele nemovitosti trpět provedení a udržování lesnickotechnických meliorací, zahrazovacích staveb na tocích a jiných opatření prováděných v povodí.

K části šesté

K § 43 až 48:

Ochrana lesů je důležitým činitelem lesního hospodářství. Jejím hlavním účelem je, aby již preventivně bylo zabraňováno vzniku škod na lesním fondu, a jestliže ke škodám již došlo, aby byly neprodleně likvidovány, jakož i aby bylo čeleno jejich dalšímu zvětšování nebo rozšiřování.

Podle § 43 osnovy nejsou v zájmu ochrany lesa dovoleny některé činnosti. V odstavci 2 tohoto paragrafu se též stanoví, že bez souhlasu uživatele lesa není dovoleno používat lesa k průhonu dobytka mimo místa k tomu určená okresním národním výborem. Tato místa jsou již určena, takže rozhodování okresního národního výboru přijde v úvahu jen tehdy, bude-li později potřebí nějakých změn na dosavadním stavu.

Při pěstování lesa je třeba stale dbát o to, aby porosty byly řádně chráněny proti rostlinným i živočišným škůdcům. V osnově se zdůrazňuje preventivní ochrana, aby se zabránilo všelikým škodám, jež by mohly později vzniknout.

Důležitým preventivním opatřením je též odstranění nemocných, poškozených, chřadnoucích a suchých stromů z lesa, poněvadž ohrožují zdraví, odolnost a produkci lesních porostů. Proto musí být při každém výchovném úkolu přednostně vykonáván tzv. výběr zdravotní (sanitární), který spočívá v odstraňování uvedených stromů. Též zpracováni dřeva z těchto stromů musí být vykonáno podle všech pravidel ochrany lesa, aby se předešlo rozšíření škůdců a nákazy. Přitom se ovšem musí pečovat též o to, aby dřevo nebylo znehodnoceno.

Uživatel lesa musí hospodařit tak, aby les nevystavil ohrožení větrem. Stejnou povinnost má i vůči lesům sousedních uživatelů. Tato povinnost vyplývá ze skutečnosti, že lesy vytvářejí vždy ve značné míře ochranu proti větrům a chrání tak i samy sebe navzájem. Též při projektovaní průseků je nutno postupovat tak, aby les nebyl ohrožován větrem.

K části sedmé

K § 50:

Dnešní nedostatečná hustota a špatný stav lesních cest způsobují často zvýšení nákladů na dopravu, což vede k tomu, že jsou často těženy jen porosty v blízkosti dopravních cest, zatímco mýtně zralé porosty vzdálené komunikacím zůstávají těžebně nevyužity. Tím je vážně narušována zásada rovnoměrnosti těžby. Osnova proto ukládá uživatelům lesa zpřístupnit lesy dopravní sítí a řádně ji udržovat.

Dopravními zařízeními uvedenými v odstavci 2 se rozumějí skluzy, gravitační linky apod., nikoliv lesní dráhy.

K části osmé

K §§ 52 až 54:

Ustanovení této části vyzvedávají význam lidské práce a kádrů v lesním hospodářství.

V souladu se zásadami stále stupňované socialistické péče o člověka ukládá osnova všem vedoucím organizačních složek lesního hospodářství povinnost vytvářet pro pracující vhodné podmínky za účelem odstranění namáhavé fyzické práce, zvyšování produktivity práce a odměny za ni, a zejména pečovat o zdraví pracovníků.

Zvláštní charakter lesního hospodářství, zejména jeho dlouhá výrobní doba, vyžaduje, aby na odpovědných hospodářských funkcích byli kvalitní pracovníci, kteří prokáží způsobilost pro tyto funkce zvláštní zkouškou u objektivního orgánu. Tím se též sleduje, aby na uvedené funkce byli ustanovení pracovníci skýtající záruku, že jejich činnost, prováděná ke splnění úkolů v jednotlivých létech, bude k prospěchu celému lesnímu hospodářství v souladu s perspektivními úkoly. K dosažení tohoto účelu bude potřebí nejenom průkaz kvalifikace při zkouškách, ale i skutečnost, že pracovník předtím již prošel praxí, která mu umožní získat zkušenosti pro zastávanou funkci. Všechna uvedená opatření přispějí tak k stálému zvyšování kvalifikace pracovníků ve smyslu usnesení XI. sjezdu strany.

V Praze dne 8. záři 1960

Předseda vlády:

v z. dr. Dolanský v. r.

Ministr zemědělství, lesního a vodního hospodářství:

dr. Štrougal v. r.