Předseda Fierlinger: Děkuji zpravodaji posl. Kučerovi za podání zprávy.

Přerušuji schůzi na 20 minut.

Podpredseda NZ Valo (zvoní): Otvárám prerušenú schôdzu. K slovu sa prihlásil súdruh minister dr. Neuman. Dávam mu slovo.

Ministr spravedlnosti dr. Neuman: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi!

Dovolte, abych při projednávání vládních návrhů nových trestních kodexů především poukázal na základní skutečnosti, které vedly k jejich vypracování, dále abych zdůraznil hlavní principy nových kodexů a konečně abych osvětlil základní cíle, které sledují.

V průběhu dvanácti let, následujících po historickém vítězství dělnické třídy v únoru 1948, dobudoval náš pracující lid - vedený Komunistickou stranou Československa - materiálně technickou základnu socialismu. Socialismus v naší zemi - po Sovětském svazu v druhé zemi na světě - úplně a definitivně zvítězil.

V procesu socialistické výstavby došlo k převratným změnám v chování, myšlení i morálce lidí. Ve vztazích člověka k člověku, v poměru občana ke státu přibývá kladných rysů, mění se poměr člověka k socialistickému vlastnictví a k práci pro společnost, prohlubuje se socialistické vlastenectví. Práce se stává nezbytností a samozřejmou potřebou. Člověk si osvojuje nové poznatky a rozvíjí své schopnosti, aby mohl zítra pracovat lépe než pracuje dnes. Rodí se nový, socialistický člověk.

To ovšem neznamená, že v naší společnosti již neexistují i negativní jevy. Stále ještě se setkáváme s jednotlivci, kteří jako parazité, rozkradači, násilníci a lajdáci nám působí zbytečné a mnohdy vážné škody. Představa zděděná z dob kapitalismu, že jednotlivec může získat pro sebe víc než druzí na úkor ostatních členů společnosti, působí v myslích lidí jako přežitek i v době, kdy byly již dobudovány socialistické výrobní vztahy. Setkáváme se s tím, že v některých závodech a jednotných zemědělských družstvech jsou kladeny dílčí zájmy nad zájem celostátní, že hospodářské smlouvy nejsou dodržovány, že se plán plní bez ohledu na sortiment a na úkor kvality výrobků. Dosud se vyskytují u některých jednotných zemědělských družstev spekulační tendence, sledující jednostranný prospěch bez ohledu na potřeby společnosti. Dosud se projevuje u některých členů společnosti neúcta k právům spoluobčanů, porušování pravidel socialistického soužití, zanedbávání povinností vůči rodině a dětem a podobně.

Všechny tyto negativní jevy pramení v podstatě z pozůstatků kapitalistické lžimorálky. Jak významná jsou v této souvislosti prozíravá slova prohlášení představitelů komunistických a dělnických stran, jimiž na poradě konané v listopadu 1960 v Moskvě byl zdůrazněn mimořádný význam ideologických otázek v současných podmínkách. Zvlášť aktuální je dnes pro nás poučení, že přežitky kapitalismu ve vědomí a jednání lidí se udržují po dlouhou dobu i po nastolení socialistického zřízení.

Je radostným zjištěním, že negativních jevů v naší společnosti čím dále tím více ubývá. Výrazný a trvalý pokles kriminality je beze sporu v přímé souvislosti se stálým růstem hmotné i kulturní úrovně obyvatelstva, s upevňováním socialistických vztahů v naší společnosti a se stálým růstem socialistického uvědomění jejích členů.

Nesmíme se však oddávat iluzi, že celý tento proces proběhne bez soustředěného a aktivního úsilí. Na tom, jak rychle se nám podaří zlikvidovat zmíněné protispolečenské jevy, závisí ve značné míře i rychlost postupu do další, vyšší fáze společenského vývoje.

To je důvod, proč zesilujeme boj proti těmto negativním společenským jevům a proč považujeme za nutné namířit proti nim morální sílu celé naší nové společnosti.

Významnou úlohu v tomto boji má i socialistické trestní právo. Jsme si vědomi, že nemůžeme v něm spatřovat lék na řešení všech problémů a že jím nelze nahrazovat rozsáhlou a mnohostrannou politickou, organizátorskou a výchovnou činnost státních orgánů a společenských organizací. Spatřujeme však v něm důležitý prostředek pomocný. K prostředkům trestního práva je nutno se uchylovat tam, kde jiné prostředky nestačí. To je jeden ze základních principů, který v socialistické společnosti určuje zase působení trestního práva.

Upevňující se morální a politická jednota lidu, jakož i vzrůstající aktivita veřejnosti při odstraňování negativních společenských jevů umožňují vyřizovat méně závažné případy porušení socialistického pořádku bez zákroku státních orgánů. Osnova trestního zákona omezuje proto okruh těch porušení socialistického právního pořádku, jimiž se budou zabývat vyšetřovatelé, prokurátoři a soudy. Za trestné činy se prohlašují toliko taková jednání, která vykazují vyšší stupeň nebezpečnosti pro společnost.

Drobné případy porušování socialistické zákonnosti nezůstanou ovšem bez povšimnutí. Zájem naší společnosti a smysl našeho lidu pro spravedlnost vyžadují, aby byli postiženi i pachatelé těchto drobných poklesků. Jejich projednání se však svěřuje jiným orgánům, jak zde zdůvodnili oba soudruzi zpravodajové. Důležitou úlohu na tomto úseku mají místní lidové soudy, které v sobě spojují vlastnosti společenské organizace i státního orgánu. V oboru vojenského soudnictví se podstatně rozšiřuje možnost vyřizovat případy tohoto druhu kázeňsky.

Tato úprava povede k tomu, že před soud nebudou stavěni pracující pro méně závažná porušování socialistické zákonnosti a že soudy se budou napříště zabývat pouze trestnými činy pachatelů, u nichž k dosažení nápravy je nutné použít prostředků trestního zákona.

Přesun věcí, které doposud vyřizovaly státní orgány, na místní lidové soudy a společenské organizace, to je jeden základní směr, jímž se rozšiřuje socialistická demokracie a jímž se veřejnost široce zapojuje do boje proti porušování socialistické zákonnosti.

Druhý základní směr záleží v zapojování společenských organizací pracujících do vlastního trestního řízení, zejména do řízení před soudem, a ovšem též do procesu nápravy a převýchovy pachatele trestného činu.

Úzká vzájemná spolupráce státních orgánů, které jsou pověřeny stíháním trestných činů, se společenskými organizacemi pracujících, bude podle nové úpravy jednou ze stěžejních zásad našeho trestního řízení.

Základní organizace Revolučního odborového hnutí a Československého svazu mládeže, jakož i JZD, budou mít právo nabídnout převzetí záruky za nápravu pachatele trestného činu menší nebezpečnosti pro společnost, jestliže pachatel činu lituje a projevuje snahu po nápravě. Přijme-li soud záruku, přihlédne k ní při rozhodování o trestu. Zvolí takový trest, který není spojen s odnětím svobody, upustí od potrestání, nebo postoupí projednání trestného činu místnímu lidovému soudu v místě bydliště nebo na pracovišti pachatele.

Společenská organizace, která převzala záruku za nápravu pachatele, přebírá tím povinnost starat se o jeho převýchovu a o to, aby nedošlo k opakování trestné činnosti.

Společenské organizace pracujících budou podle nových kodexů také oprávněny zúčastnit se projednávání trestních věcí před okresními soudy tím, že vyšlou k soudnímu jednání svého zástupce, který tam bude vystupovat ve funkci společenského žalobce nebo společenského obhájce.

Společenské organizace pracujících budou oprávněny informovat se o stavu převýchovy osob, které si odpykávají nepodmíněný trest odnětí svobody, nabídnout záruku za dovršení jejich nápravy a na tomto podkladě žádat za jejich podmíněné propuštění z trestu.

Společenské organizace budou moci za určitých podmínek žádat i za propuštění obviněného z vazby a o zahlazení odsouzení.

Všechny tyto úpravy souvisí se vzrůstajícím zájmem a vzrůstající aktivitou široké veřejnosti při upevňování socialistické zákonnosti. Osnovy umožňují, aby tohoto zájmu bylo využito k jejich aktivní pomoci při zvyšování výchovné stránky trestního řízení, při převýchově těch občanů, kteří se dopustili trestného činu.

Prohloubení výchovné funkce trestního soudnictví sleduje i nová úprava systému trestů a trestních sazeb. Zkušenost ukazuje, že převážná většina těch, kdo se dnes odpovídají před našimi soudy, nejsou nepřátelé pracujícího lidu; porušili zákon jen proto, že ještě plně nepociťují svoji odpovědnost vůči společnosti, že nepřekonali v sobě zbytky starého, egoistického způsobu myšlení a jednání, že jsou ještě zatíženi ve větší či menší míře vlivy a přežitky kapitalistické minulosti.

To je třeba mít vždy na zřeteli při provádění trestního řízení i při odsouzení. Uložený trest má takovému pachateli trestného činu především napomáhat k tomu, aby poznal svoje chyby a aby je překonal. Nový trestní zákon proto umožňuje soudům ukládat ve větším rozsahu tresty, jejichž výkon není spojen s odnětím svobody a které dovolují svou povahou, aby bylo účinně využito výchovného spolupůsobení kolektivu. Kromě podmíněného odsouzení a kromě nápravného opatření soud bude moci uložit samostatně také jen trest zákazu činnosti, trest peněžitý a trest propadnutí věci.

K prohloubení výchovného účinku trestu směřuje i nová úprava trestních sazeb. Vzrůstající morální síla společnosti a dobrá práce nápravných zařízení, ve kterých se trest odnětí svobody vykonává, umožňují upravit trvání trestu odnětí svobody, jak to odpovídá i zásadě socialistického humanismu. Zkušenost ukázala, že příliš dlouhé tresty odnětí svobody neplní dobře výchovný účel, neboť neposkytují odsouzenému reálnou perspektivu návratu do společnosti.

Nový trestní zákon stanoví proto horní hranici trestu odnětí svobody na 15 let. Tato doba je dostatečně dlouhá nejen z hlediska pachatelovy převýchovy, ale i z hlediska ochrany společnosti před pachateli nejtěžších trestných činů. Jinak odkazuji na zprávu s. zpravodaje, který změnu horní hranice trestu odnětí svobody ve svém projevu přesvědčivě odůvodnil.

Přezkoumání výše sazeb trestu odnětí svobody u jednotlivých trestných činů, které bylo při vypracování nového trestního zákona provedeno, mělo za zřeteli nejen toto snížení nejvyšší přípustné hranice trestu odnětí svobody, ale také požadavek, aby výše trestní sazby odpovídala stupni nebezpečnosti toho kterého trestného činu pro společnost v současné době. Proto nebylo provedeno mechanické snížení trestů. V některých případech umožňuje nový trestní zákon dokonce postih přísnější než trestní zákon dosavadní. Platí to zejména o trestání těch, kteří spáchali trestný čin pod vlivem alkoholu. O tom zde bylo zevrubně hovořeno. Dále o trestání těch, kdož hrubou svou nedbalostí zavinili železniční či jinou katastrofu a tím smrt více lidí.

V souvislosti s uvedenými humanistickými principy nového trestního zákona, je třeba, soudružky a soudruzi, zdůraznit jedno. Zúžení trestní odpovědnosti, rozšířená účast společenských organizací pracujících na trestním řízení i změny v systému trestů mají především a z největší části zvýšit výchovné působení na pachatele z řad pracujících, kteří se dopustili trestných činů méně závažných, zejména když se tak stalo poprvé.

Na úseku trestního práva záleží humanismus socialistické společnosti v tom, že se řídí vysokými morálními principy této společnosti při volbě prostředků a způsobu ochrany společenského řádu, při posilování socialistické zákonnosti.

Není proto na místě sahat k tvrdým trestům u osob, které spáchaly poprvé trestný čin nepříliš závažný a u nichž dosavadní způsob života ukazuje, že jsou nápravy schopny a že k nápravě postačí prostředky mírnější.

Socialistický humanismus, a to podtrhuji, nemá však nic společného s liberalismem a nesmí být vykládán v rozporu se zájmy společnosti. Ochrana společnosti, ochrana práv a zákonných zájmů občanů, rozhodný boj s trestnou činností a s porušováním zákonnosti patří k náplni socialistického humanismu. Zájem společnosti vyžaduje, aby společnost byla zcela zbavena zatvrzelých zločinců, těch, kteří se dopouštějí těžkých, zvlášť nebezpečných trestných činů, aby byla zbavena zvlášť nebezpečných recidivistů. Vůči pachatelům tohoto druhu nelze projevovat shovívavost.

Nové trestní kodexy nezmění nic ani na přísném postihu těch agentů západních imperialistů, kteří by se pokoušeli u nás o provedení úkolů špionážního, teroristického a diverzantského charakteru. Tito agenti budou vždy zneškodněni a po zásluze přísně potrestáni.

Nelze také přehlížet, že dosud u nás existují zbytky příslušníků bývalých vykořisťovatelských tříd, kteří se nevzdali svého nepřátelského postoje k budovám nového společenského řádu. Tyto živly pozbyly sice už své hospodářské základny a přímý jejich vliv byl zlomen. To však neznamená, že není třeba je důsledně odhalovat a zneškodňovat všude tam, kde se pokusí nepřátelsky ovlivňovat svoje okolí a trestnou činností rušit výstavbu a upevňování socialistického společenského řádu.

Přísně bude také i nadále postupováno vůči těm jednotlivcům, kteří soustavně odmítají podřídit se zásadám socialistického soužití a zatvrzele vzdorují přesvědčování a výchově. Zejména budou přísně postiženi ti pachatelé, kteří ohrožují životy a zdraví našich pracujících.

Přísný postih všech těchto živlů je v zájmu socialistické společnosti a v plném souladu se zásadami socialistického humanismu.

Na všechny tyto živly je třeba vztáhnout slova, která byla uveřejněna v sovětském tisku při příležitosti vydání výnosů k zesílení boje proti zvlášť nebezpečným trestným činům a proti absentérům a parazitům, totiž: "veřejnost nebude hrát úlohu soucitné chůvy, která by do nekonečna jen napomínala a domlouvala." Myslím, že je to vyjádřeno správně. I když těchto živlů je v naší společnosti málo, musíme je tvrdě stíhat. Je to povinnost soudů, jejíž splnění požaduje drtivá většina našeho pracujícího lidu.

Naše socialistická společnost staví si, soudružky a soudruzi, reálný úkol kriminalitu nejen snižovat, ale úplně z naší společnosti vykořenit, zcela ji zlikvidovat. Uskutečnit tento politicky velmi důležitý úkol je možno toliko v podmínkách socialistické společnosti. Ve společenských řádech, založených na vykořisťování člověka člověkem, je uskutečnění takového úkolu naprosto nemyslitelné. V třídní antagonistické společnosti je kriminalita výsledkem neřešitelných rozporů, které mají svůj původ v samé skladbě společnosti. Zločinnost v kapitalistické společnosti vzrůstá a je zjevem, který je organicky spjat s tímto společenským řádem.

Buržoazie pokouší se ovšem zastřít třídní příčiny zločinnosti. Buržoazní kriminalisté snaží se šířit proto přesvědčení, že zločin je věčnou kategorií, že existoval, existuje a bude existovat v každé lidské společnosti. Úsilí o likvidaci kriminality prohlašují za pouhou utopií. U nich je všechno utopie, tak jako v roce 1920 jim bylo utopií všechno, o čem velký Lenin hovořil.

Socialistické společenské zřízení skoncovalo s vykořisťováním člověka člověkem. Odstranilo bídu a nezaměstnanost, dalo každému členu společnosti možnost živit se společensky prospěšnou prací a dává možnost plného uplatnění a harmonického rozvoje osobnosti. Socialistická společnost zaručuje každému, kdo poctivě pracuje, spravedlivý podíl na výsledcích společné práce a na vymoženostech společenského pokroku. Stále plnější měrou jsou uspokojovány všechny materiální a kulturní potřeby členů socialistické společnosti. Nikdo není nucen se uchylovat k trestné činnosti. V socialistické společnosti neexistují tedy už žádné neodstranitelné a ve skladbě společnosti tkvící příčiny kriminality. Kriminalita, která po staletí byla těžkou sociální chorobou lidstva, ztratila v socialistické společnosti svoji živnou půdu.

V socialistické společnosti se likvidace kriminality stala reálnou možností a byly vytvořeny všechny předpoklady pro to, proměnit tuto možnost ve skutečnost.

Soudružky a soudruzi, poukázal jsem již na to, že předkládané návrhy nových trestních kodexů zapojují do boje za odstranění kriminality a za upevňování socialistické zákonnosti v široké míře celou veřejnost, zejména společenské organizace pracujících.

I to je možné pouze v socialistické společnosti. V buržoazním státě je takové zapojení široké veřejnosti do boje s kriminalitou nemyslitelné. Vždyť buržoazní právo vyjadřuje vůli kapitalistů, vůli nepatrné menšiny společnosti a slouží právě jen této menšině k ochraně jejích třídních zájmů a k potlačování a vykořisťování ohromné masy pracujících. Proti pracujícím je ostří tohoto práva zaměřeno. Není proto možno pomýšlet na dobrovolné dodržování nebo dokonce na aktivní prosazování tohoto práva masami pracujících. Buržoazie v tomto směru je odkázána toliko na svůj státní - potlačovatelský aparát.