Jestliže nový zákon ukládá vedoucím pracovníkům podniku, aby vytvářeli podmínky pro nejširší účast pracujících na řízení výroby, pak těžiště odborářské práce musí být v ještě účinnější mobilizaci pracujících za splnění výrobních úkolů.

Chtěla bych zdůraznit, že nejde jen o účast na krátkodobých nebo dílčích a nárazových úkolech, ale o soustavnou činnost, při které se pracující seznamují se zamýšlenými opatřeními, před jejichž uskutečněním je třeba využít jejich zkušeností a připomínek. To platí především o povinnosti vedení závodu, aby umožnilo odborové organizaci účast na přípravách a sestavování plánu, na jeho soustavné kontrole, aby bralo v potaz stanovisko pracujících k zabezpečení technického rozvoje, k plánu práce, k otázkám odměňování a ke všem jiným důležitým opatřením.

Při vydávání statutu pro jednotlivá hospodářská odvětví nebo obory, jejichž vydání osnova předpokládá, bude třeba, aby příslušní ministři a ústřední výbory odborových svazů podrobněji rozpracovali a konkretizovali vzájemné vztahy vedení podniků a odborových orgánů.

Zvlášť citlivou otázkou v tomto směru je zabezpečení správného uplatňování zásad hmotné zainteresovanosti. Je nezbytné, aby již od počátku byla odborová organizace o připravovaných mzdových opatřeních nejen informována, ale aby k nim mohla uplatnit i své připomínky, které by byly vedením závodu též respektovány. Vždyť na úseku mzdovém jde o zásadní otázky, které jsou prostředkem k zabezpečení plnění výrobních úkolů a bezprostředně se dotýkají zájmů jednotlivců a celého kolektivu. Je třeba rozhodně se postavit proti praktikám, kdy zejména v některých menších závodech vedoucí pracovníci se snaží úpravu norem nadekretovat a se závodním výborem věc předem nedohodli a nezískali tak jeho podporu. Bude-li mzdové či jakékoliv opatření se závodním výborem předem projednáno a dohodnut postup při jeho uskutečňování, pak se bude závodní výbor cítit vázán svým usnesením a plně podporovat vedení závodu. Zkušenosti nám dokazují, že tam, kde se ředitel závodu pevně opírá o závodní výbor a celou odborovou organizaci, jeho autorita je velká a práce se daří.

Nemalý význam má i ustanovení, podle něhož jsou odborové orgány spoluúčastny při projednávání změn v osobě ředitele podniku. Rovněž spolurozhodování odborové organizace v důležitých otázkách týkajících se zaměstnanců je v nové osnově lépe a přesněji vyjádřeno než v dosavadních předpisech. Skutečnost, že k propouštění zaměstnanců i k jejich přijetí je třeba souhlasu závodního výboru, umožní, aby se zabránilo nadbytečnému narůstání pracovních sil, zejména administrativy, případně i uplatňování osobních zájmů při přijetí i propouštění zaměstnanců.

Osnova dává dále právní podklad pro vytvoření závazných pracovních řádů. Těžiště úprav bude ve vzorovém pracovním řádu, který připraví ÚRO i vláda. Půjde o to, aby tento pracovní řád správně vyjádřil pravidla socialistické organizace práce podniku, založené na družné spolupráci a vzájemné pomoci, vycházející ze zásady dobrovolné pracovní kázně, uvědomělého vztahu k práci a k socialistickému vlastnictví.

Jedním z nejdůležitějších nástrojů účasti pracujících na řízení výroby jsou kolektivní smlouvy. V těchto smlouvách jsou obsaženy hlavní směry rozvoje tvůrčí iniciativy pracujících, jsou v nich určeny konkrétní připomínky pro tento rozvoj ze strany vedení, jakož i opatření ke zlepšení všestranné péče o dělníky a zaměstnance. Proto také v osnově mají ustanovení o kolektivních smlouvách významné místo.

Důležitým podnětem k zainteresování pracujících na plnění plánu jsou podnikové fondy. O použití prostředků z tohoto fondu, který je určen pro kulturní, sociální, zdravotní a tělovýchovné účely, pro bytovou výstavbu, rekreaci, studijní stipendia apod., má již podle zvláštních předpisů právo rozhodovat odborová organizace. Proto předložená osnova poslání podnikových fondů pracujících pouze stručně zdůrazňuje.

Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o národních podnicích a některých jiných hospodářských organizacích ve svém celku podstatně prohlubuje práva odborových organizací, rozšiřuje okruh otázek, které je vedení podniku povinno se závodním výborem projednávat, i okruh otázek, při jejichž rozhodování je vedení závodu vázáno na souhlas odborové organizace. Zdůrazňuje, že vedoucí všech stupňů řízení musí spolupracovat s odborovou organizací, musí se o ni opírat podstatně více než dosud, plně respektovat skutečnost, že odborová organizace je mluvčím pracujících a že jí přísluší spolurozhodovat ve všech základních otázkách.

To ovšem na druhé straně znamená, že naše odborové orgány si musí uvědomovat svoji zvýšenou odpovědnost a svých práv plně využívat.

Mnohotvárná odborářská práce je tedy rozhodující formou mobilizace pracujících, je schopna zajistit a uplatnit stále širší účast pracujících na řízení našeho hospodářství ve veřejném i kulturním životě. Tím splní nejlépe své poslání v boji za dovršení socialistické výstavby.

Soudruzi a soudružky!

Toto právo odborové organizace nepřišlo samo, stálo mnoho obětí, bojů, životů našich nejlepších lidí. Chci připomenout jak i naše rodina, spolu s jinými pracovníky rudých odborů, musela odjet z prvé kapitalistické republiky do ciziny, kde pro nás děti otec neměl chleba. Vystěhovalci - emigranti s ranečky na zádech, jsme opouštěli vlast. Kolik síly, víry a lásky k vlasti bylo v našich lidech, když nás rodiče učili doma číst a psát česky, znát dějiny našeho národa, veliké učení leninismu, abychom se neodrodili, věřili, že se vrátíme.

A tak jako my dříve, bojují dělníci v zemích kapitalistických za svá práva a o své děti. Slovy mladého francouzského odboráře, otce dvou dcerušek chci vyjádřit tento boj, když mi píše: S hlubokým zármutkem se Vás ptám: co říkají Vaši dělníci tomu, že francouzské armádě má velet vrah Speidel, že generál de Gaulle otvírá dokořán dveře fašismu, tomu, že válka v Alžírsku nás stojí 2 miliardy denně. Ale ujišťuji Vás všechny, že náš boj není dobojován.

Soudružky a soudruzi, úkol naší odborové organizace je zmobilizovat všechny naše občany tak, aby svými socialistickými závazky splnili úkoly na všech úsecích své práce a touto velikou naší silou zdvihneme vysoko náš rudý prapor - proletářského internacionalismu. Posílíme boj všech odborářů kapitalistických států a splníme nejlépe usnesení XI. sjezdu KSČ o dovršení výstavby socialismu v naší vlasti - Republice československé! (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Pořad přihlášených řečníků je vyčerpán.

Hlásí se ještě někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, je tedy skončena.

Dávám zpravodaji poslanci Vávrovi slovo k doslovu.

Zpravodaj posl. Vávra: Vzdávám se slova.

Místopředseda Fiala: Můžeme přistoupit k hlasování. Nebyl podán žádný pozměňovací návrh, dám proto hlasovat o celém vládním návrhu zákona najednou podle výrobové zprávy.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo tedy souhlasí s celým vládním návrhem zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o národních podnicích a některých jiných hospodářských organizacích, ve znění společné zprávy výboru ústavně-právního a výboru rozpočtového a hospodářského, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o národních podnicích a některých jiných hospodářských organizacích.

Tím jsme projednali čtvrtý bod denního pořadu.

Budeme nyní projednávat pátý bod denního pořadu, kterým je

5. Společná zpráva výboru ústavně-právního a výboru rozpočtového a hospodářského k vládnímu návrhu zákona o hospodářských vztazích mezi socialistickými organizacemi (tisk 264).

Společným zpravodajem je poslanec inž. Voborský, dávám mu slovo.

Zpravodaj poslanec inž. Voborský: Vážené Národní shromáždění!

Mohutný rozvoj národního hospodářství navazoval v uplynulých letech na znárodnění našeho průmyslu, združstevňování zemědělství a vytváření a prohlubování družstevní myšlenky na úseku služeb, drobných výrob a řemesel. Je přirozené, že tyto zásadní kvalitativní změny musely se také odrazit ve vztazích těchto organizací, které prakticky zahrnují celý náš hospodářský život.

Bouřlivý rozvoj socialistické společnosti vynutil si v průběhu let postupně dílčí úpravy platných právních předpisů speciálně pro závazkové vztahy mezi socialistickými organizacemi. Úpravy byly prováděny jak dílčími zákony, tak zákonnými opatřeními, vládními nařízeními a vyhláškami. Celostátní konference KSČ a zvláště XI. sjezd strany však vytyčily další smělé perspektivy a hlavně uložily uvést v život novou organizaci průmyslu. Proto byly mnohé z těchto právních norem dnes částečně překonány nebo neodpovídají již zcela velkým změnám, kterými naše hospodářství prochází. Bylo nutno přistoupit k vypracování jednotného a přehledného předpisu, který by odstranil složitost a roztříštěnost závazkových vztahů, k nimž dochází ve vzájemném styku socialistických organizací v souvislosti s jejich hospodářskou činností, tj. při sestavování a plnění plánu.

Vládní návrh zákona o hospodářských vztazích mezi socialistickými organizacemi je předkládán v době, kdy jsou postupně uváděny v život velké změny v řízení celého našeho národního hospodářství. Také jeho navrhovaná účinnost od 1. 1. 1959 souvisí s dostavbou nové soustavy organizace a řízení našeho hospodářství, zejména potom s novou metodikou plánování a financování.

Zavádíme-li do našeho národního hospodářství při zvýšené pravomoci a odpovědnosti podniků na základě decentralizace dlouhodobě upravené vztahy mezi dodavateli a odběrateli jako metodu lepšího plánování, přípravy výroby a zhospodárnění výroby při lepším uspokojování potřeb odběratelů co do sortimentu, je přirozené, že zde forma a zásady uzavírání smluv o dodávce a poskytování úkonů hrají důležitou roli.

Na druhé straně návrh zákona upravuje i všechny nově vznikající problémy, které by mohly nepříznivě působit při uvolnění iniciativy na podnicích, při posílení ekonomických podnětů a omezení direktivnosti rozpisu úkolů plánu shora. Jako hlavní zásadu a cíl vytyčuje proporcionalitu rozvoje celého národního hospodářství, jíž je nutno přizpůsobit činnost jednotlivých organizací, aby byla zaměřena v zájmu celé společnosti. Vytváří se rovněž předpoklady k tomu, aby byl ukončen proces přechodu odpovědnosti na dodavatele a tím zvýhodněno postavení odběratele při uzavírání hospodářských smluv.

Vládní návrh zákona je vypracován jako souhrnný právní předpis na úseku hospodářských vztahů mezi socialistickými organizacemi, jehož úkolem je stanovit jednotné a jednoduché závazkové vztahy při provádění státního národohospodářského plánu. Z tohoto důvodu vládní návrh zákona přejímá také některá ustanovení občanského zákoníka a přizpůsobuje je novým ekonomickým potřebám hospodářských vztahů socialistických organizací. Návrh tyto občanskoprávní vztahy upravuje, některé nově vytváří a zbývající vyjímá z rámce dosavadní úpravy a nově kodifikuje v rámci speciálního závazkového práva, které souhrnně upravuje hospodářské vztahy socialistických organizací. Pro komplexnost zákonných předpisů na tomto důležitém úseku našeho života je nutno některá ustanovení obsazená ve všeobecné části občanského zákoníka uvést a nejsou proto nadbytečná.

K úpravě odchylné od občanského zákoníka se dospívá zejména proto, že mezi socialistickými organizacemi při sestavování a provádění plánu

jde výlučně o vztahy mezi operativními správci národního majetku, popřípadě skupinovými vlastníky družstevního majetku,

že funkcí soustavy hospodářských smluv, popřípadě ostatních závazkových vztahů je stanovit, konkretizovat a zajišťovat plánované úkoly,

že zakládání, změny a zrušování závazkových poměrů se musí provádět vždy tak, aby se vyhovělo potřebám plánovaného proporcionálního rozvoje národního hospodářství,

že je nutno soustavně pečovat o plnění plánovaných úkolů z hlediska kvality a kvantity,

že je třeba v souladu se socialistickou zákonností výrazně prosazovat státní, plánovací, smluvní, finanční a rozpočtovou disciplinu jako stěžejní zásadu styků,

že je třeba dbát o to, aby se usměrňující bezprostřední vliv závazkových vztahů na hospodářskou základnu, zejména na základnu materiálně technickou, mohl co nejvíce prosazovat a byl vždy ve směru potřeb hospodářské politiky Československé republiky,

že jde o vztahy masové, které mají velký politicko-ekonomický význam a musí být zakládány, měněny a zrušovány tak pružně, jak toho vyžadují měnící se potřeby plánovaného hospodářství.

Projednávaný vládní návrh zákona sleduje tyto hlavní zásady:

Předně povinnost vzájemné spolupráce a pomoci.

Tato povinnost je zakotvena v § 3 jako základní směrnice, která musí platit pro vzájemný styk socialistických organizací při plnění plánovaných úkolů.

Nová organizace řízení národního hospodářství přímo počítá s užší a trvalou spoluprací a vzájemnou pomocí podniků a organizací nežli tomu bylo dosud. Stejně je zaměřena i celá konstrukce ročních i pětiletých plánů, které k dosažení značných přírůstků výroby vyžadují kvalitativní změnu ve vztazích mezi dodavateli a odběrateli, vytváří trvalé jejich spojení.

Podle zásad vzájemné spolupráce a pomoci musí postupovat vždy obě smluvní strany, jak organizace dodavatelská, tak i odběratelská. Jen tak je možno odstraňovat disproporce v národním hospodářství, přednostně i nedostatkovým zbožím zásobovat investiční činnost, kde zvláště v oblasti decentralizované výstavby a GO je provádění těchto prací založeno na přímých dodavatelsko-odběratelských vztazích. Je proto bezpodmínečně nutné, aby při uvolnění centrálního řízení úzké vlastní chozrasčotní zájmy nepřevážily zájmy celého národního hospodářství.

Druhou zásadou je ochrana soc. vlastnictví a přispívání k zajištění plánu.

Obrovské hodnoty socialistického vlastnictví jsou svěřeny do přímé nebo operativní správy socialistických organizací, kterým je uloženo starati se o jejich udržování a ochranu.

Povinnost chránit socialistické vlastnictví se však ukládá i těm organizacím, jimž nebyly svěřeny do správy. Při zachování zásady chozrasčotního řízení a jediného vedoucího nelze však ustanovení § 3 chápat jako právo zasahovat do působnosti druhé organizace. Tuto povinnost je třeba řešit jako pomoc tam, kde oprávněná organizace nemůže ochranu zajistit buď proto, že o její potřebě neví nebo to není v jejích silách. V prvém případě postačí upozornění, v druhém přiměřená pomoc, která odpovídá možnostem a poměrům třetí organizace. Smyslem § 3 je tedy podtrhnout a zásadně uložit socialistickým organizacím povinnost vzájemné spolupráce a pomoci. Princip prevence, která se zde zdůrazňuje, ovšem nevylučuje použití principu represe v souvislosti s ustanovením § 27 a následujících zákona, vznikne-li následkem porušení povinností škoda.

Třetí zásadou návrhu zákona je, aby závazky byly v souladu se zásadami hospodářské politiky.