Velkým pomocníkem je nám v současné době ČSM, který věnuje zemědělské mládeži velkou pozornost. Vede mládež k pomoci výstavbě společných zařízení pro výživu půdy, organizuje zakládání kompostů a jiné dobré akce. Rozvinul a dále prohlubuje jičínsko-senické hnutí za získání mládeže natrvalo do zemědělství. První výsledky se už dostavují. Tuto práci ČSM vysoko vyzdvihl na celostátní konferenci mládeže pracující v zemědělství tajemník ÚV KSČ s. Krutina. Zatím bylo v prvé polovině letošního roku získáno 5297 chlapců a děvčat z průmyslu, úřadů a soukromě hospodařících rolníků do JZD.

Do III. sjezdu mládeže bude splněn závazek založit 250 000 m³ kompostů a vybudovat celkem 534 objektů pro společnou živočišnou výrobu jako zemědělské stavby mládeže.

Je to dále ustavování pracovních čet mládeže za vedení zkušených starších pracovníků v JZD, které ale dosud naráží na nepochopení i samých předsedů JZD, i jejich rodičů pracujících v družstvu. Musíme si však uvědomit a musíme vidět, že tato, byť i dobrá a nadšená iniciativa ČSM sama nestačí. My posílení zemědělské výroby mládeží musíme učinit záležitostí celonárodní.

Druhá pětiletka zajistí veliký počet strojů na ulehčení práce. Právě na této skutečnosti musíme postavit naše besedy s mládeží o perspektivách práce v zemědělství.

Zpravodaj s. Pašek ve své zprávě uváděl velký počet strojů, které budou dodány zemědělské výrobě ve druhé pětiletce. Avšak sám počet strojů by nebyl zemědělské výrobě velkou pomocí, kdyby se brzy a pronikavě nezlepšila jejich kvalita, účelnost a dostatek potřebných náhradních dílů. To vše je, bohužel, stále předmětem oprávněných stížností ze strany JZD a STS. A když si položíme otázku: je náš vysoce vyspělý metalurgický průmysl, naše strojírenství, které má světovou úroveň, schopno dodat dobré stroje, nikdo nebude pochybovat, že ano. Při té příležitosti si vždycky vzpomenu na světovou soutěž o kvalitu strojů, která se letos jela v Garmisch Partenkirchenu. Z novinových a rozhlasových zpráv o největším úspěchu, jaký kdy v dějinách motorismu byl dosažen našimi jezdci, víme všichni, že jezdecké umění, vůle a snaha zvítězit je jenom jednou z hlavních podmínek, ale že přece rozhodující je kvalita materiálu a dovednost a poctivá práce našich dělníků, inženýrů a techniků na strojích, kterých jezdci použili.

Soudružky a soudruzi, kdyby se šestidenní jela na zemědělských strojích, tak by při sebelepším jezdeckém umění nebyla získána ani ta poslední bronzová medaile. (Veselost, potlesk.)

Z rozhodnutí presidenta republiky provedené sloučení ministerstva automobilového průmyslu a zemědělských strojů do jednoho ministerstva všeobecného strojírenství vytvořilo předpoklady pro zlepšení kvality zemědělských strojů. Jsme přesvědčeni, že nový ministr s. Poláček nebude podceňovat výrobu zemědělských strojů, jako tomu bylo dosud, ale že bude věnovat pozornost této výrobě takovou, jaké si právem tyto stroje zasluhují.

Ne všechna vina je ovšem na výrobních strojírenských závodech. Na celostátní ekonomické konferenci o zemědělské mechanizaci, konané v září letošního roku v Prostějově, bylo v diskusi poukazováno na kvalitu materiálu dodávaného z hutí našemu strojírenství. U strojů vyráběných z materiálu, zařazeného do tzv. programových zakázek, se dodržuje konstruktéry předepsaná kvalita materiálu. Bylo uváděno, že zemědělské stroje do této kategorie zařazeny nejsou, a tak velmi namáhané součástky se dělají pak z toho, co je po ruce a k dostání, bez ohledu na následky při použiti strojů v zemědělské velkovýrobě.

Na druhé straně je jistě také špatné zacházení se stroji v STS a JZD, zejména jejich ponechávání na dešti a sněhu příčinou jejich velké poruchovosti a rychlého opotřebování.

I o těchto vážných otázkách bude jednat IV. sjezd JZD. O poměru ke společnému vlastnictví, o nutném zvýšení částek na nedělitelné fondy, z nichž si potom JZD budou sama kupovat různé druhy strojů.

A teď ještě připomínku ke státním statkům. K tomu mne přiměl diskusní příspěvek s. Kozelky, když hovořil o jídelně při výstavbě nového závodu v Pelhřimově. Jsem přesvědčen o tom, že té jídelny je rozhodně zapotřebí, ale je třeba říci, že máme v potřebě výstavby investic stejně vážnou situaci na státních statcích, pokud jde o bytovou výstavbu. Jsme, soudružky a soudruzi, právem hrdí na Havířov, Porubu a jiná nová sídliště. Když však vidím bytovou úroveň ve Fortě, Janovicích, v Jičíněvsi nebo Dolním Ždiaru, musím říci, že k této kategorii příslušníků dělnické třídy, bývalých deputátníků, pracujících dnes na společném všelidovém vlastnictví, ale v zemědělské výrobě, se opravdu chováme macešsky.

Druhá pětiletka dá 330 000 bytových jednotek a přitom státní statky třeba v Novém Bydžově a v Hradci za posledních 7 let dostaly 2 bytové jednotky.

Vím, že je to otázka rozsahu výstavby, ale přece jenom bychom tady měli pořadí priority dávat tak, aby zemědělská prvovýroba na státních statcích dostala to, co nezbytně a nutně potřebuje, zejména v bytové výstavbě. Včera jsem hovořil s ředitelem státního statku v Hradci Králové s. Hynkem. Říká, že mu velitel okrsku veřejné bezpečnosti v Jičíně poslal dopis, jímž ho činí odpovědným za byt v Jičíněvsi, kde je houba až do výše vrchních rámů oken. A ředitel státního statku říká, že nemá žádné finanční prostředky, a pokud chce ten byt zlepšit - prozradíme na něj to, co mi důvěrně řekl, že musí vzít prostředky na to z investic, které jsou dávány na výstavbu kravína a na výstavbu prasečince, protože jinak na to žádné jiné peníze nemá. Říkám to tu proto, abychom těch 6000 bytových jednotek, které státním statkům patří, jim už také opravdu dali, protože tato základní prvovýroba vyžaduje, aby i bytová kultura byla základnou pro to, aby i tam přišli lidé kvalifikovaní, kteří nám budou zárukou zvýšené výroby, a pak nebudeme mluvit o tom, že na státní statky stále doplácíme.

V druhé a třetí pětiletce vstupuje naše zemědělská výroba do velké soutěže na světové úrovni. Vedle závazku - pětiletku za 4 roky - si postavíme veliký cíl, dohnat a předehnat nejvyspělejší kapitalistické státy západní Evropy. Jsme v pořadí zatím na osmém místě na světě. V roce 1956 - 1957 bylo například dosaženo nejlepších průměrných hektarových výnosů v Holandsku - u pšenice 40,5 q, v Belgii 35,8 q. Přirozeně nebudeme si brát za příklad USA, kde bylo docíleno 14,2 q a v Kanadě 11,5 q z 1 hektaru.

Stejně je tomu i s dojivostí krav. V roce 1956 byla průměrná dojivost na 1 krávu za rok v Dánsku 3300 l, v Holandsku 3800 l, v Belgii 3700 l.

A na otázku, zda je možné tohoto vysokého průměru dosáhnout, odpovíme výsledky našich předních družstev, kde už tato čísla byla skutečně splněna. Není to jen lesklá povrchní agitační fráze. Vždyť nejdůležitějším činitelem je právě ta skutečnost, že těchto výsledků bylo dosaženo ne na ploše 5 nebo 10 hektarů malého hospodářství, ale v podniku o několika stech hektarů a s počtem dojnic buď se blížícím anebo přesahujícím celou stovku, nehledě k další vysoké výrobě cukrovky, bramborů, ječmene, zeleniny a ovoce.

Vždyť jen v našem kraji máme zatím 20 JZD, která už překročila výrobu 1000 l mléka na 1 hektar zemědělské půdy.

Co nám brání, abychom pozvedli další družstva na tuto přední úroveň? Bude naším úkolem pozvednout všechna JZD na úroveň dobře hospodařících družstev, zejména během dvou let, jak to ukládá usnesení XI. sjezdu, zlepšit hospodaření některých zaostávajících JZD, a to nejen v pohraničí, ale také na dobrých úrodných půdách, v nížinách, a taková družstva máme ve všech krajích.

Příklad houževnatosti, píle a socialistického vlastenectví máme v práci sovětských lidí, kteří se pustili do obrovského zápasu s milióny hektarů panenské půdy a zvládli to a kteří už sklízí plody své poctivé práce. Zprávy o nikdy neslýchaných výnosech obilí a rýže z Čínské lidové republiky jsou předmětem zájmu všeho našeho lidu. A na otázku, jak je to možné, je jedna odpověď. Socialistické zřízení uvolnilo a vytvořilo všechny podmínky pro rozvinutí iniciativy a pracovního elánu širokých lidových mas.

Protože co lid nedokáže, nikdo nedokáže, a co lidem se nestalo, nikým se nestalo. A je-li tento lid veden svou komunistickou stranou a vládou, není na cestě překážky, kterou by nezdolal, a není problému, který by úspěšně a brzy nevyřešil. A s tímto vědomím přistupujeme také v naší zemi ke splnění úkolů druhé pětiletky v zemědělské výrobě. (Potlesk.)

Místopředseda NS dr. Polanský: Dále prosím, aby se ujal slova poslanec Mátl.

Poslanec Mátl: Vážené Národní shromáždění!

Jedním z důležitých úkolů, které zdůraznil XI. sjezd Komunistické strany Československa a jež podtrhuje i druhý pětiletý plán a směrnice pro další léta, je zvyšování životní úrovně lidu. Do roku 1965 se má osobní spotřeba obyvatelstva zvýšit proti loňskému roku o 45 %.

Ještě před krátkou dobou kapitalisté tvrdili, že socialismus není schopen vytvořit předpoklady k všeobecnému rozmachu. Že zná jen dřinu a starosti, vede k uniformitě v oblékání, obouvání, zařízení bytů, že vede k odstranění osobního vkusu apod. Kapitalisté byli vždycky špatnými proroky a kritiky socialismu a jejich kritika zkrachovala i zde.

Mezinárodní statistiky a srovnání naopak ukazují, že Československo se řadí na jedno z předních míst ve světě nejen co do celkového rozvoje výrobních sil, nýbrž i co do osobní spotřeby obyvatelstva.

Spotřeba obyvatelstva u nás roste, rozšiřuje se sortiment, zlepšuje se kvalita a výběr zboží. Tento růst nastal díky velké iniciativě našeho pracujícího lidu a že jsme v minulých letech pro to dovedli vytvořit předpoklady na rozhodujících úsecích. To znamená především v lehkém i těžkém průmyslu, zemědělství, stavebnictví a dopravě.

Je však třeba i nadále věcně a střízlivě stavět si před oči dosažené výsledky výroby a uvědomovat si, že jen na nich závisí další zlepšování v uspokojování našich potřeb. Je třeba zejména srovnávat, jak to u nás vypadalo dříve a jaká je životní úroveň našeho lidu dnes.

Základní ekonomický zákon kapitalismu - dosahování maximálních zisků - projevoval se výrazně i na životní úrovni nejširších vrstev pracujících předválečného Československa. Hospodářské důsledky krize byly řešeny na úkor pracujících. Zatím co zisky kapitalistů i v období krize rychle rostly, mzdy pracujících jen stěží zajišťovaly minimální životní podmínky.

Pravým opakem těchto tendencí první buržoazně demokratické republiky ve vývoji životní úrovně je péče naší lidově demokratické republiky o stále plnější uspokojování hmotných a kulturních potřeb obyvatelstva. Tyto skutečnosti je si třeba připomenout zvláště v tomto období, kdy vzpomínáme dvacátého výročí mnichovské zrady a utrpení našeho národa v době šestileté okupace.

Všechny tyto události jsou příliš živé, než aby pracující lid zapomněl na pracovní knížky, tzv. vandrbuchy, na to, jak dělník mající poznámku v této knížce nedostal práci. Pracující lid nezapomněl na léta, kdy byl při bojích za nejzákladnější dělnická práva perzekvován, kdy bylo do demonstrujících stříleno atd. Nezapomněl na léta 1929 - 1934, kdy bylo u nás úředně zaregistrováno 920 000 nezaměstnaných a další desetitisíce pracovaly omezenou pracovní dobu. Je třeba si stále uvědomovat, kolik obětí a práce bylo třeba, aby k dnešním zásadním změnám u nás došlo. Zejména mladí lidé by měli hledat v dějinách dělnického hnutí prameny o tom, co dnešním podmínkám našeho života předcházelo.

Tyto změny nám nejlépe ukáže porovnání. Tak například průměrná měsíční mzda zaměstnance v roce 1937, v roce nejvyšší konjunktury před druhou světovou válkou, činila 764 Kčs. Mzdy dělníků byly však podstatně nižší a pohybovaly se u průmyslových dělníků kolem 500 Kčs a u zemědělských dělníků dokonce kolem 300 Kčs měsíčně.

V roce 1957 byla naproti tomu průměrná mzda zaměstnance v národním hospodářství 1248 Kčs a mzda dělníka v průmyslu 1313 Kčs. Největší vzestup jsme zaznamenali u zaměstnanců v zemědělství, kde byly odstraněny hladové mzdy a v roce 1957 již tam činil průměr 1012 Kčs.

K těmto částkám je však nutno přičíst odměny z neosobních fondů, rodinné přídavky, příplatky na stravování v závodních kuchyních atd. Kromě toho je třeba uvážit také vysokou zaměstnanost a perspektivu, že v důsledku vzájemných hospodářských vztahů a spolupráce socialistických zemí u nás v budoucnosti k nezaměstnanosti nedojde.

Náš pracující, bez ohledu na ostatní společenské příjmy, si mohl koupit v roce 1957 takřka o 36 % více zboží denní spotřeby a služeb než v roce 1937.

Tuto skutečnost ukazuje také neustálý vzestup maloobchodního obratu. Jestliže v roce 1953 činil 67 miliard 74 milióny Kčs, činil v roce 1957 89 miliard 246 miliónů Kčs při podstatném snížení cen.

Významnou položkou předválečného rozpočtu dělnické rodiny bývalo nájemné. To byla také příčina, proč i přes nízkou bytovou kulturu a vysokou poptávku po bytech byly byty volné. V roce 1937 činilo například v Praze nájemné u bytu sestávajícího z pokoje a kuchyně ročně 2612 Kčs, tj. měsíční průměr 217 Kčs. U dvoupokojových bytů s kuchyní 4444 Kčs ročně, tj. 370 Kčs měsíčně. Nemluvě ovšem o různých stavebních příspěvcích, o něž nejednou nájemník přišel vůbec.

Naproti tomu průměrné měsíční nájemné v roce 1956 činilo u dělnických rodin 47 Kčs, což je 2,3 %, u zaměstnaneckých rodin 64 Kčs, tj. 3 procenta z celkových příjmů.

Důležité je také, že četné předměty, považované dříve za luxusní, jako jsou rádiové přijímače, ledničky, pračky, vysavače atd., jsou dnes běžnou a nepostradatelnou součástí domácností.

Jen za rok 1957 bylo například prodáno 122 000 televizních přijímačů, 216 000 rozhlasových přijímačů, 264 000 elektrických domácích praček, 56 tisíc šicích strojů, 489 000 náramkových a kapesních hodinek, 67 tisíc motocyklů, 20 000 osobních automobilů, 279 000 jízdních kol atd. Přes tyto vysoké nákupy však se zároveň zvyšují vklady. V roce 1955 a 1956 bylo uloženo 4,7 miliardy Kčs, ale jen za rok 1957 více jak 3 miliardy Kčs.

V této souvislosti je třeba uvést, že po roce 1953 bylo u nás provedeno šest podstatných snížení maloobchodních cen a mzdy dělníků a zaměstnanců se rok od roku zvyšují.

Tyto úspěchy však neznamenají, že nemůžeme jít kupředu ještě rychleji, nebo že jsme již překonali všechny obtíže.

Je třeba zejména počítat i nadále s tím, že s vyšší životní úrovní se změnily i podmínky ve struktuře poptávky obyvatelstva. Zatím co dosud byla největší poptávka na spotřební zboží, jehož byl po válce nedostatek, přechází se nyní na kvalitní a výběrové zboží trvalé hodnoty. Naše výroba musí vedle kvantity zboží daleko více dbát, aby kromě běžných výrobků dodávala na trh novinky a zpestřila výběr spotřebního zboží. Že to dovedeme, ukázala naše expozice v Bruselu, ale i jiná srovnání s konkurenčními výrobky.

Půjde zejména o to, aby vývoj těchto výrobků šel daleko směleji kupředu než dosud, aby výroba co nejvíce zkracovala průběžné časy přípravy a výroby samotné.

Nesmíme přehlížet, že nežijeme v izolovaném prostoru, nýbrž v ostré konkurenci socialistického trhu s kapitalistickým. Dali jsme si úkol dohnat a předehnat kapitalistickou výrobu a touto cestou dosáhnout ještě pronikavějšího zvýšení životní úrovně. Tento úkol však musíme všichni společně na všech úsecích našeho života denně plnit.

Jedním z charakteristických znaků životní úrovně lidu a jejího růstu je bezesporně úroveň bydlení, kvantita a kvalita bytového fondu a tempo bytové výstavby, která by v souladu s celkovou hmotnou a kulturní úrovní odpovídala jeho potřebám a možnostem v kterémkoliv místě republiky.

Československo je na pátém místě v Evropě, pokud jde o úroveň bydlení. Za námi zůstávají i hospodářsky vyspělé kapitalistické státy jako Francie, Anglie, Švýcarsko, Holandsko a další.

Bytová výstavba zaznamenala v minulých letech i přes značné nedostatky, jež byly podrobeny oprávněné kritice, značné úspěchy. Zatím co v roce 1954 bylo postaveno například 38 193 bytů, v roce 1957 již 64 271 bytů a na rok 1958 je plánováno 68 800 bytů. Během druhé pětiletky bude předáno do užívání 330 tisíc bytových jednotek.

Od roku 1945 se také rychle zvyšuje průměrná velikost bytů a jejich vybavení, což nás i zde staví na jedno z předních míst v Evropě a ve světě vůbec.

Přes uvedené úspěchy je v našem státě zajištění obyvatelstva byty v poměru k růstu ostatních složek životní úrovně a s potřebami rozvoje národního hospodářství stále více než nedostatečné.