Chtěl bych uvést příklad, ve kterém se stavíme do popředí světové technické úrovně. Jistě jste slyšeli o tryskovém stavu. Tento vynález laureáta státní ceny soudruha Svatého upoutal pozornost textilních odborníků celého světa. Na výstavě československého průmyslu v Moskvě si získal největší popularitu z vystavených exponátů. Přednost tohoto stroje před ostatními v praxi používanými je ve vysoké produktivitě a navíc odstraňuje z velké míry hlučnost tkalcoven, čímž se zlepší pracovní prostředí.

Jsem hrdý na to, že právě v našem podniku vybudujeme první tryskovou tkalcovnu na světě. Není to úkol lehký, ale za to radostný. Mohu slíbit za naše dělníky a techniky, že tuto novou techniku zvládneme a využijeme jí tak, aby své ovoce přinášela státu co nejdříve.

These ÚV KSČ a vlády ukládají všem průmyslovým ministerstvům, aby ještě ve větší míře zajišťovala další technický rozvoj závodů. Nové strojní zařízení - to jsou však vysoké investiční náklady a je správné, že návrh zákona ukládá vedoucím, aby zajišťovali plné využití těchto milionových hodnot.

Je nutno míti na vědomí, že sebelepší technika a automatisace výroby by nemohla přinésti to, co se od jejího zavedení očekává a vyžaduje, jestliže by jí nebylo náležitě využíváno. Proto s novou technikou musí jíti ruku v ruce i vyšší kvalifikace pracovníků. Tam, kde je nízká kvalifikace, není moderní stroj mnoho platný.

Hlavním argumentem reakce proti znárodnění bylo poukazování na ztrátu konkurenčního boje. Ve snaze zachránit si fabriky navrhovali postavit proti sobě národní podniky a kapitalistické podniky ve vzájemné konkurenci. Jedině tak se prý může zachránit náš průmysl od úpadku.

Tato záminka byla ovšem příliš průhledná, aby mohla zastavit znárodňování.

Namísto dravé konkurence se v našich závodech rozšířila socialistická soutěž. A co nám dokazuje skutečnost? Výroba bez konkurenčního boje neupadá, ale právě naopak. Už sama podstata socialistického vlastnictví výrobních prostředků umožňuje, aby socialistická soutěž, jakožto hnací síla výroby, povznesla náš průmysl na nebývalou výši, a to bez obav, že dojde ke krisi a krachu, jak tomu bylo při existující kapitalistické konkurenci.

Co se tu dále změnilo, je myšlení dělníka, jeho náhled na práci, která není pro fabrikanta, ale pro všechen lid, tak jak je uvedeno v § 1 návrhu zákona.

V návrhu zákona se též jedná o osobě ředitele, o jeho právech a povinnostech. Zákon vyžaduje dodržování zásady jednoho odpovědného vedoucího.

Praxe nám ukazuje, že tam, kde není této zásady dbáno, kde příkazy dává každý, ale odpovědnost nenese žádný, nemůže jíti výroba kupředu, že nastává nepořádek, vznikají ztráty národnímu hospodářství a neplní se ukazatelé státního plánu.

To ovšem neznamená, že ředitel je na podniku samovládce, který všechno zná, všechno ví a kterému do jeho "ředitelování" nemá žádný co mluvit. Takovýto stav vede podnik také ke špatným koncům. Stávají se však i takové, dnes již ojedinělé případy, kdy ředitel zapomíná, že on sám bez kolektivu dělníků není vlastně nic.

Řízení národního podniku si vyžaduje, aby jak ředitel, tak zaměstnanecké složky a celý kolektiv pracovníků byli vedeni jedním cílem, a to je splnit úkoly plánu podniku ve všech ukazatelích.

Tam, kde se správnou formou podílí na řízení podniků či závodů co nejširší kolektiv zaměstnanců, tam je také nejlepší předpoklad k plnění úkolů.

Účast pracujících na vedení podniku se hlavně projevuje již při sestavování technicko-průmyslových a finančních plánů, kde podávají návrhy na zlepšení organisace výroby, na technické zdokonalení, na lepší využití materiálu a pod. V průběhu plnění plánu kritisují vzniklé nedostatky a na výrobních poradách podává jim vedoucí zprávy o opatřeních, která zařídil pro zlepšení.

Při zavádění hospodaření podle chozrasčotu se rozvíjí na závodech uzavírání osobních účtů úspor. V našem národním podniku má 1186 zaměstnanců uzavřeny osobní účty úspor, zaměřené na šetření surovinou, pomocnými a provozovacími látkami, na zlepšení kvality a přeplňování plánu.

Osobní účty nám dopomohly k tomu, že jsme snížili náklady proti plánu za tři čtvrtletí letošního roku o 636.000 Kčs.

Je správné, že i v zákoně je ustanovení o ředitelských fondech, které jsou dnes již velkou podporou v rozvoji socialistické soutěže, technického zdokonalování výroby a zlepšování kulturní i tělovýchovné péče o pracující. V našem národním podniku jsme jen za I. pololetí letošního roku na odměnách nejlepším pracovníkům poskytli z ředitelského fondu 149.800 Kčs. A při zlepšování výroby jsme použili již 330.000 Kčs. A dalo by se hovořit o dalších zlepšeních pro zaměstnance, jako je vybudování bytových jednotek, pořízení autobusu atd.

Naši pracující jsou si vědomi, že to vše je možné jen tehdy, když se plní úkoly státního plánu, když existuje skutečná spolupráce vedení a kolektivu všech zaměstnanců.

Je pravda, že jsme nemohli ani za 10 let odstranit všechny nedostatky, které ještě v národních podnicích máme.

Denně je nutné, aby vedoucí i ostatní zaměstnanci řešili spoustu různých problémů. Ale i když jsou to problémy mnohdy velmi těžké, přece se s nimi dokážeme vypořádat.

Využívám přítomnosti delegace zástupců Nejvyššího sovětu Sovětského svazu při příležitosti projednávání návrhu tohoto zákona k tomu, aby tlumočili náš dík sovětskému lidu, neboť on byl pro naši práci v národních podnicích vždy vzorem a oporou při překonávání potíží a samotný zákon se právě o sovětské zkušenosti opírá a z nich vychází. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Dávam slovo posl. ing. Čtvrtníčkovi.

Posl. inž. Čtvrtníček: Vážené Národní shromáždění!

Každý poctivý pracovník našeho znárodněného průmyslu prožívá zajisté dnešní den jako den sváteční. Vždyť náš znárodněný průmysl dostává dnes do vínku takové zákonné opatření, jež ve svých důsledcích mu propůjčí vlastnosti bájných Pegasových křídel. A při té příležitosti současně se promítne každému myslí uplynulých 10 let. Co úsilí, vůle, naděje a pevného odhodlání ukrývá se v této prožité době! Jak přátelskou a přitom vědoucí jeví se nám pomocná ruka Sovětského svazu, s jejíž pomocí jsme zdolávali překážky, obcházeli úskalí a vybředali z rozporu. A neváhám říci, že díky sovětskému vědění, díky sovětské pracovité a zkušené ruce můžeme dnes přistoupiti k tak významnému počinu, abychom našemu vyspělému průmyslu umožnili další růst, další rozmach, další cestu k budoucnosti našeho národa. Jsem poslancem za jeden z obvodů Ostravského kraje, v němž zejména si vede čile pravé dítě února, znárodněné stavebnictví. Rozvoj Ostravského kraje, zejména pánve, by nebyl ani myslitelný bez intensivní činnosti tohoto nejmladšího odvětví našeho národního podnikání a jemu nejen my Ostraváci, ale celý náš stát vděčí za takovou krasavici, jako je Nová huť, za desítky tisíc bytových jednotek v našich městech, za nemocnice, školy atd.

Je třeba však otevřeně přiznat, že celá usilovná stavební činnost trpěla a trpí podnes spoustou nedostatků. A není divu. Vždy sama problematika, s níž se tam výstavba zabývá, je jednou z našich nejvážnějších vůbec. Vždyť jen takový úkol jako postavit tisíce bytů v těžkém poddolovaném území, se složitými geologickými poměry, při nedořešeném problému zásobení a hospodaření s vodou, je jedním z největších v technickém i hospodářském světě. A přece nám rostly výrobní závody, hutě a doly, přece se rozžíhala světla obytných domů na dosud holých pláních a socialistický život pomalu, avšak nezadržitelně naplňoval dech ostravské země. A právě včas zazněla slova ÚV KSČ, jimiž řešeny problémy stavebnictví, a jako polnice volající k dalšímu útoku za nový svět zahřměly these strany a vlády o technickém pokroku.

Nový zákon o národních podnicích pak doplňuje zmíněná již opatření.

A je skutečně radostné, s jakou precisností a věcností si vybírá z našeho podnikového života právě ta nejpalčivější a nejtěžší místa a jasnou formulací ustanovuje jejich řád. Vždyť všem pracovníkům ve stavebnictví, co starostí a žluče stály ty věčné reorganisace prováděné za neznámým cílem, bez přípravy, bez řádného zakončení. A což stavbařům, ale našim pracujícím teprve, až osídlili domy ukryté za hromadami zeminy vykopané neznámým podnikem, rozvrtané dalším neznámým, k nimž se nikdo nehlásil. Kanály nefungovaly stejně jako vodovod a místo nápravy vyvstávalo začarované jméno - reorganisace. Nejlepší podnik v kraji - nositel praporu vlády - Pozemní stavby Opava - byl zreorganisován až mezi nejhorší podniky v republice. A teď zákon jasně stanoví možnost reorganisace jen tehdy, budou-li tím vytvořeny podmínky pro dosažení podstatně lepších výsledků.

Neméně významným krokem je uzákoněná spolupráce s národními výbory. Vždyť nebylo řídkým zjevem, že národní podniky čehy a národní výbory hot. A můžeme uvésti, soudruzi, kladné výsledky vzájemné spolupráce - můžeme. Jen jako příklad uvedu vzornou pomoc národního výboru v Porubě při zajišťování výstavby školní budovy. Stále rostoucímu počtu občanů nového města bylo třeba urychleně zajistit školní budovu. Stavební výroba sama nemohla zajistit zařízení kotelny. Požádala o zásah funkcionáře národního výboru a soudruzi mimořádnou akcí u výrobního podniku pomohli překonat dodávkové potíže projednali termíny dodávek přímo s pracujícími a topení tak zajistilo. A takových případů bych mohl uvésti desítky. Vždyť dobrá spolupráce vyplývá z toho, že národní výbory přijímají od stavební výroby hotová díla a uvádějí je do života. A jsou to opět národní výbory, jež nesou tak plnou odpovědnost před občany za defektní a nekvalitní stavby. Úplná spolupráce zákonně zajištěná stane se významným přínosem do dnešní praxe.

Vážným nedostatkem naší praxe byla jak neujasněnost výhledu, kdy rychle za sebou sledující nařízení a opatření často změnila původní smysl jejich, a podnik nakonec improvisoval z roku na rok. Nebylo cílevědomého úsilí, jež by podnik postavilo na pevné technické základy. Jak daleko lépe a účinněji lze nyní rozvíjet novou techniku a methody práce, když vedení podniku je povinno plánovitě usilovat o zdokonalování výroby a o zajištění národního hospodářství s výhledem na budoucí léta. Toť ona pravá základna pro moderní montážní práce a pro skutečný převod stavebních prací na stavebně montážní techniku.

Uvážíme-li pak toto ustanovení zákona v souvislosti s nejmodernější zásadou zavádět nejvyšší techniku a pokrokovou technologii, dostáváme skutečně opěrné sloupy našeho stavebního průmyslu. Co však by byla celá technika, co celá mechanisace bez rozhodujícího článku, živého pracujícího člověka. Vždyť on to jest, jenž řídí stroj, vymýšlí plány a nýtuje konstrukce. A nic by nebyla sebelepší technika platná, nic sebedokonalejší technologie, kdyby jí nevládl náš poctivý pracující lid. A tu ustanovuje zákon povinnost vedení podniku, aby pracující se aktivně zúčastnili příprav a sestavování plánu a byli seznámeni s úkoly pro ně vyplývajícími. Dovedete si, soudruzi, představit, co to je, když vyspělou techniku ovládne uvědomělá paže, vědoucí a znající cíl. Veškeré fantastické plány Julia Vernea budou překonány. Jeho nadpozemsky geniální inženýři budou překonáni cílevědomou vůlí, iniciativou a energií armády pracujících.

Princip jeho vedení a upevnění discipliny zákonem stanovené je logickým důsledkem, jímž tato armáda zajišťuje svůj nástup a své úspěchy. Ale ona půjde ještě dále. Důsledným uplatněním zásady nejpřísnější hospodárnosti dokončí svůj vítězný boj za socialistickou budoucnost. Takový nástroj zpodobněný zákonem o národních podnicích dává nám, soudruzi, naše vláda k tomu, abychom mohli včas se připraviti na budoucí naše úkoly. A úkoly ty budou nemalé. Vzdyť uvědomme si, že stojíme na prahu druhé naší pětiletky a stojí to za to, se řádně na ně připravit, zocelit svůj stroj a připravit svá srdce? Stojí. Vždyť vzpomeňme jen, s jakými představami a zkušenostmi a věděním jsme šli do prvé pětiletky. A ve srovnání s tím s jakou výzbrojí jdeme nyní do druhé. A to je, soudruzi, dobře. Dobře pro nás, dobře pro naše přátele, dobře pro celý mírový tábor. Pro nás poslance je zajisté zvláště významná ta okolnost, že k projednání tohoto zákona přistupujeme za přítomnosti delegace Nejvyššího sovětu SSSR, delegace to, před níž bude pro nás důležité nejen to, že odsouhlasením zákona dáme našemu průmyslu nedozírné možnosti rozkvětu, ale především to, že odsouhlasením zavážeme se k praktickému realisování zákona ve svém životě, na svém pracovišti, abychom tak pomohli posílit naši milovanou vlast, abychom tak upevnili věčnou družbu československého a sovětského lidu. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: K slovu sa už nikto nehlási, rozprava je skončená.

Dávam teraz zpravodajcovi poslancovi Štyndlovi slovo na doslov.

Zpravodajca posl. Štyndl: Vzdávam sa slova.

Podpredseda Valo: Pristúpime k hlasovaniu.

Zisťujem, že Národné zhromaždenie je spôsobilé uznášať sa. Keďže niet pozmeňovacích návrhov, dám hlasovať o celom vládnom návrhu odrazu podľa zprávy výborovej.

Sú proti tomu voľajaké námietky? (Neboli.)

Námietky nie sú.

Kto teda súhlasí s celým vládnym návrhom zákona o národných podnikoch a niektorých iných hospodárskych organizáciách v znení zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

Ďakujem. Je niekto proti? (Nikto.)

Zdržal sa voľakto hlasovania? (Nikto.)

Tým Národné zhromaždenie jednomyseľne schválilo vládny návrh zákona o národných podnikoch a niektorých iných hospodárskych organizáciách.

Tým je vybavený druhý bod poriadku schôdze. (Potlesk.)

Pristúpime k prerokovaniu tretieho bodu schváleného poriadku ktorým je

3. Zpráva výboru rozpočtového a hospodárskeho o vládnych nariadeniach

zo dňa 10. júna 1955 č. 34 Zbierky o riaditeľských fondoch v podnikoch štátneho obchodu, iných chozrasčotných odbytových, obchodných a zásobovacích organizáciách a v podnikoch turistického a cestovného ruchu a

zo dňa 6. júla 1955 č. 35 Zbierky o zmene a doplnení vládneho nariadenia č. 98 Zbierky z roku 1952 o štátnej obchodnej inšpekcii (tlač 35).

Zpravodajcom je poslanec Vaverka, dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Vaverka: Vážené Národní shromáždění!

Rozpočtový a hospodářský výbor NS mne pověřil, abych podal plenu NS zprávu o jednání rozpočtového a hospodářského výboru z 18. října t. r., kdy projednával vládní nařízení č. 34 Sb. ze dne 10. června 1955 o ředitelských fondech v podnicích státního obchodu, jiných chozrasčotních odbytových, obchodních a zásobovacích organisacích a v podnicích turistického a cestovního ruchu; dále pak projednával výbor vládní nařízení č. 35 Sb. ze dne 6. července 1955 o změně a doplnění vládního nařízení č. 98/1952 Sb. o státní obchodní inspekci.

V obou případech jde o vládní nařízení, která byla vydána podle zvláštního zmocnění § 15 odst. 1 zák. č. 12/1955 Sb. o státním plánu rozvoje národního hospodářství republiky Československé, takže uvedená vládní nařízení podléhají dodatečnému schválení našeho Národního shromáždění.

K vládnímu nařízení o ředitelských fondech.