Obchodní komora v Brémách vydala prohlášení, v němž si stěžuje na omezení, která poškozují západoněmecký vývoz. Jak známo, dne 30. listopadu ustal veškerý obchod mezi NDR a Západním Německem, protože na nátlak USA odmítla Adenaurova vláda uzavřít novou obchodní smlouvu, ačkoliv tím poškozuje zájmy západoněmeckého lidu. Následky této politiky mohou být jen jedny: stagnující výroba kromě válečného průmyslu, rostoucí nezaměstnanost, snižování mezd a vzestup životních nákladů.

V britském parlamentě probíhají v těchto dnech poučné debaty o státním rozpočtu na rok 1952, který končí vysokým schodkem. Anglická vláda provedla zdražení zemědělských produktů na účet nejslabších spotřebitelů a odbourává cenové intervence. Státní sekretář pro kolonie Oliver Lyttelton, v soukromí multimilionář a vedoucí osobnost bývalého nacistického koncernu pro těžbu kovů, uděluje anglickým pracujícím skutečně cenné rady, jak zvýšit své příjmy a snížit životní náklady. Navrhuje jim sedmidenní pracovní týden a omezení kouření a pití piva.

Není proto divu, že se v kapitalistických státech i v podnikatelských kruzích projevuje stále častěji mínění, které má jiný směr než oficiální vládní politika. Stále širší vrstvy v kapitalistických zemích chápou, že rozdělení světa, nesmyslné zbrojení a vzájemná isolace není cesta k ozdravění vlastního jejich hospodářství. Jedině návrat k normální výměně zboží mezi všemi zeměmi světa může vést opět k navázání mezinárodni spolupráce a zažehnání nebezpečí války. Z tohoto poznání vyšel návrh, formulovaný na zasedání Mezinárodního přípravného komitétu v Kodani, na uspořádání Mezinárodní hospodářské konference v Moskvě.

Vycházejíc ze základních skutečností mezinárodních hospodářských vztahů dneška - byť za existence dvou různých sociálních a hospodářských systémů - má tato konference ukázat možnost a nutnost mírového soužití na základě vzájemných hospodářských styků, založených na rovnoprávnosti. Aby tohoto cíle bylo dosaženo, bylo výslovně zdůrazněno, že politické otázky, které nyní rozdělují svět, nebudou na konferenci projednávány. Historický význam tkví v tom, že po prvé se sejdou v Moskvě, v hlavním městě socialistické velmoci, představitelé hospodářství celého světa, aby na základě výměny názorů došli ke konkrétním obchodním transakcím. Přítomnost zástupců podnikatelských kruhů, družstevníků a odborů na konferenci má pomoci k navázání hospodářsko-obchodních styků mezi průmyslovými a obchodními představiteli různých zemí.

Ve všech hospodářsky zainteresovaných zemích se ustavily přípravné výbory. Tak na pr. podnikoví ředitelé anglické firmy Hercules, Cycle and Motor Co., žádají, aby se mohli zúčastnit konference, aby společnost mohla navázat obchodní spojení s čínskými zástupci.

Výbor složený ze zástupců ředitelství a zaměstnanců francouzské společnosti pro konstrukci a stavbu leteckých motorů žádá, aby zástupci tohoto závodu se zúčastnili konference, neboť obchod s východní Evropou jím umožní obnovení výroby a obstará suroviny, o něž je nouze.

Také západoněmecký tisk projevuje velký zájem o konferenci. Píše, že západoněmecké hospodářství musí projevit iniciativu, aby značně rozšířilo obchod s Východem. Zdůrazňuje přitom velký význam obchodu s SSSR v době velké hospodářské krise pro německé hospodářství. Je faktem, že na př. v r. 1932 zakoupil Sovětský svaz v Německu 35 % produkce obráběcích strojů.

A jako výstražný příklad pro ty, kteří se domnívají, že hospodářskou blokádou zastaví postup socialismu u nás, připomeňme v této souvislosti politiku buržoasních vlád první republiky v čele s Masarykem a Benešem, které v otrocké závislosti na americko-anglických imperialistických monopolech sabotovaly hospodářské vztahy s SSSR. V době, kdy se u nás pro hospodářskou krisi zavíraly desítky a stovky strojírenských závodů, dolů a hutí, kdy se střílelo do zástupů bezbranných dělníků, dělnických žen a dětí, volajících po práci a chlebě, jako tomu bylo v Duchcově, v Mostě, v Košutech a jinde, náš zahraniční obchod se Sovětským svazem nedosahoval ani jednoho procenta z celého obratu našeho zahraničního obchodu, zatím co sovětské zakázky mohly dát práci všem našim nezaměstnaným a uchránit československé hospodářství před nedozírnými škodami. A je přirozené, že jsme tím vybudování socialismu v SSSR nezastavili.

Československo vítá iniciativu kodaňského komitétu. Jsme ochotni spolupracovat po boku Sovětského svazu na rozvoji mezinárodních hospodářských styků, vidouce v tom důležitou podmínku zajištění míru a bezpečí všech národů. (Potlesk.)

Budujeme socialismus, a všechny naše síly a prostředky, tedy i zahraniční obchod, musí sloužit především tomuto vznešenému úkolu. Znamená to však, že dnes nebo snad v budoucnosti nehodláme udržovat hospodářské styky s kapitalistickými státy? Nikoliv. My jen nechceme, aby naše hospodářství bylo závislé na dobré náladě amerických kongresmanů a jejich chlebodárců. My nikdy neprodáme budování své socialistické vlasti ani za nejvzácnější statky na světě. Ale jsme ochotni a přejeme si rozšířit své hospodářské styky se všemi zeměmi na světě za podmínek úplné rovnoprávnosti a vzájemných výhod.

Hlavním úkolem hospodářské konference bude zkoumat konkrétním způsobem problém hospodářské spolupráce, založené na úplné rovnoprávnosti a vylučující jakékoliv diskriminace. A tady můžeme ukázat na slibné výsledky našeho rozvíjejícího se obchodu na př. se zeměmi Blízkého a Středního Východu, Jihovýchodní Asie a jinými zeměmi. Rozvíjíme s těmito zeměmi hospodářské styky, abychom za svoje výrobky, za kvalitní práci našich lidí získávali potřebné suroviny a výrobky pro naše hospodářství. Nevyvážíme kapitál, nýbrž pomáháme jim budovat jejich vlastní průmysl, pomáháme jim zužitkovat přírodní bohatství, což přispívá k rozmachu jejich národních sil, k hmotnému a kulturnímu povznesení lidu. Náš zahraniční obchod není spojen s žádnými mocenskými zásahy do vnitřních záležitostí našich obchodních přátel. A to je jistě schůdná cesta i pro ostatní kapitalistické státy, zejména státy západní Evropy, jejichž hospodářství pod americkým diktátem v důsledku drastických omezení obchodu s Východem se nezadržitelně hroutí. Ohlas, s jakým se tam setkala hospodářská konference v Moskvě, je důkazem toho, že i na Západě si začínají uvědomovat, že omezení obchodu s Východem má mnohem nepříznivější důsledky pro Západ než pro Východ a že umělá bariéra, kterou americký imperialismus staví mezi hospodářské styky světa kapitalistického se zeměmi socialismu, musí být odstraněna.

Představitelé našeho hospodářství, kteří se zúčastní v Moskvě hospodářských porad, dostávají pro své jednání mocný a účinný nástroj. Je to státní rozpočet na rok 1952, který právě projednáváme. Je důkazem veliké hospodářské síly lidově demokratického Československa, je přínosem k upevnění mezinárodních hospodářských styků, založených na rovnoprávnosti, je významným přínosem věci míru. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Polanský: Dále uděluji slovo posl. Krosnářovi.

Posl. Krosnář: Paní a pánové, soudružky a soudruzi!

Právě před dvaceti lety, v r. 1932, v době hluboké hospodářské krise, jsem ve sněmovně mluvil k rozpočtu. Mluvil jsem nejen jménem naší komunistické strany, ale též jménem hladovějících z měst i venkova. Obžaloval jsem s tribuny vládu, ve které sedělo 7 ministrů, kteří si říkali, že jsou socialisté, že jejich rozpočet je novým prostředkem pro další zbídačování nejen dělníků, ale i pracujících horníků.

Každý rozpočet za celé trvání předmnichovské republiky byl novým vydíráním pracujících, protože se hospodařilo podle hesla "chudým vzít a bohatým dát". Ve své řeči jsem ukázal, že zatím co zvýšená daň z milionových tantiém vynese 12 mil. Kčs ročně, daň ze zápalek, která tehdy byla zvýšena a šla především z kapes pracujícího lidu, vynese o 70 mil. Kčs ročně více.

Na investiční práce, na podpory nezaměstnaných nebylo, ale banky dostávaly milionové subvence proto, aby nezkrachovaly. Fabrikantům a velkostatkářům, kteří dlužili více než 8 miliard na daních, byly na intervence vládních poslanců, na hrozby, že se zavřou závody, daně v milionech odpisovány.

V této době bylo úředně hlášeno 600.000 nezaměstnaných. Kolik bylo skutečně nezaměstnaných dělníků, nikdo nevěděl a vláda to ani vědět nechtěla. Z těchto nezaměstnaných malá část dostávala k životu nedostatečnou podporu podle gentského systému, část dostávala Zenklovy žebračenky a více než polovina nedostávala vůbec nic.

Statisíce lidí, mužů, žen i dětí nemělo práci, nemělo podporu, nemělo oděv, obuv ani chleba a nemělo ani střechu nad hlavou. Stále se křičelo ze stran vládních činitelů "Vše pro dítě", ale nikdo neviděl, že děti chodily bez jídla do školy, že děti od hladu při vyučování omdlévaly a tisíce žebráků chodilo byt od bytu, aby si vyžebrali kus chleba. Tehdy v popelnicích ani na smetištích nebyla ani kůrka chleba, ani slupka z brambor. Jen v Praze bylo v této době více než 16.000 prázdných bytů. Noclehárny, kde se platily 3 koruny za nocleh, byly rovněž poloprázdné, protože nebyly ani ty 3 koruny. Na nádražích, v čekárnách ten, kdo neměl lístek, ani na lavičku si v noci nesměl sednout, a proto - zatím, co byly prázdné byty - celé rodiny, které neměly na nájemné, spaly v jeskyních, ve stozích, ve stodolách - prostě všude, kde se dalo. Na boj se odpovídalo persekucí, nezaměstnaní byli mláceni pendreky, četnickými kolbami, byli zavíráni do kriminálů.

Nám, kteří jsme chtěli, aby se tito lidé najedli, aby dostali práci, aby bydlili jako lidé, se říkalo, že štveme. Naši poslanci byli mláceni, žalařováni, byli zbavováni poslaneckých mandátů, náš tisk byl censurován a zastavován. Ale to vše nás neodradilo v boji proti kapitalismu, persekuce a kriminály nás ještě více zocelovaly. Tisíce lidí děkují naší straně, že v tomto období nezemřeli hladem. Vše, co dostali, si vybojovali bojem, protože buržoasie a její lokajové nic bez boje nedali.

Byla to těžká doba. Statisíce lidí byly bez práce, na závodech se propouštělo, mzdy se stále snižovaly, na vesnici řádili exekutoři a každý den byly stovky exekucí, kdy se prodávala rolníkovi poslední peřina, poslední kráva, ba i koza z chléva. Zenkl vynašel tehdy novou robotu - nouzové kolony, kde za 50 korun celé tři dny bez nemocenského a úrazového pojištění se muselo pracovat. Na venkově pak agrárníci při odvodňování nebo investičních pracích platili 8-10 korun za den, a kdo nechtěl pracovat, nedostal ani tu jejich slavnou žebračenku.

Tak vypadal ten jejich kapitalistický pořádek a tak vypadal i jejich kapitalistický rozpočet. Ne chleba a práci, ale pendrek, četnická kolba, kriminál a nakonec Duchcov, Košuty a Chust, tak chtěli v krvi udusit boj pracujícího lidu. To byla cesta Beranů, Zenklů, Hamplů a Preisů, ale nás vedla a sílila jiná cesta a jiné východisko. Tehdy před 20 lety jsem jim řekl, že jejich smích je brzy přejde, když se vysmívali bídě a hladu pracujícího lidu. Řekl jsem: Váš smích vás jednou také přejde, protože na našich ulicích bude také jednou svátek.

My komunisté máme cestu a východisko, na které sme hrdí, poněvadž naše cesta, naše cíle - toť Sovětský svaz. (Potlesk.) Je to cesta nesmrtelného Lenina, cesta velikého Stalina, je to cesta našeho soudruha Gottwalda a my komunisté pro tuto cestu budeme získávat dělnickou třídu.

A tak, soudružky a soudruzi, uplynulo 20 let a tehdejší mocipány přešel smích. Dnes v naší republice je dělnická třída stmelena v obrozené Národní frontě, vedena naší rodnou komunistickou stranou, skutečným hospodářem a budovatelem socialismu v naší vlasti. Dnešní státní rozpočet je pravý opak předmnichovského kapitalistického rozpočtu, jak to správně ukázal ve své řeči ministr soudruh Kabeš.

Naše socialistická výstavba, náš státní rozpočet je zárukou, že dnes se nemusí naši pracující bát o svou práci, nemusí mít strach z nezaměstnanosti. Není a nebude u nás vykořisťovatelů, není a nebude žebráků v naší republice. Dnes už nikdo nespí v brlozích, naše vláda jen za rok 1951 postavila 17.555 nových bytů vedle velkých socialistických staveb průmyslových a zemědělských. A dnes také už nejsou děti nevítaným hostem v dělnických rodinách, ale radostí, protože naše děti mají zajištěn nejen dnešek, ale i skvělou budoucnost.

Naše úspěchy však nedávají klidně spát západním imperialistům. Nemnohou stále zapomenout, že jim vypadlo tučné sousto z úst. S naším dalším postupem a s naší další socialistickou výstavbou se zostřuje třídní boj. Třídní nepřítel se nechce vzdát svých posic, pokouší se naší výstavbě škodit a ji brzdit, a když nemůže přímými akcemi, škodí rozséváním nedůvěry a různou šeptandou. Snad dvacetkrát do roka přicházejí a předpovídají, že u nás dojde ke krachu, že to praskne - a ono stále nic. Pokoušejí se odvrátit pozornost malověrných u nás od toho, co se děje ve světě, že ve Francii zoufale slepili již osmnáctou vládu, že již jednou musely všechny západní státy dělat měnovou úpravu, kde okradly pracující lid. Ve Francii, Anglii, Itálii i v jiných západních imperialistických státech ani dnes nevědí, kdy hospodářsky udělají krach a kdy zase budou na úkor pracujícího lidu muset dělat měnové úpravy. Aby kryli svůj bankrot, snaží se namluvit našemu lidu, že též u nás bude měnová reforma. Co tím sledovali? Chtěli poškodit naše plánovité hospodářství a výsledek byl ten, že poškodili ty, kteří nevěřili republice, kteří nalétli na špek a kupovali zboží, které nepotřebovali. A tak to dopadne vždy s každým, kdo bude poslouchat hlasu zbabělých zrádců. (Potlesk.)

Zahraniční nepřátelé našeho lidu a s nimi společně zaprodaná emigrace se snaží našemu lidu namluvit, že budujeme socialismus z rozkazu Moskvy. My socialismus budujeme ne z rozkazu Moskvy, ale z hlubokého přesvědčení všech poctivých lidí, kteří poznali, že tak, jak jsme žili za "tatíčkovské" republiky, už nikdy žít nechceme a nebudeme. (Potlesk.)

Náš pracující lid odpoví všem nepřátelům tím, že ještě více upevní kázeň, disciplinu a jednotu. Naši nepřátelé zapomněli, že u nás se rodí nový, socialistický člověk, který miluje svoji socialistickou vlast a bude pracovat a budovat tak, aby byla silná, že ještě více rozvineme socialistické soutěžení, že ještě více se naši pracující budou učit od sovětských stachanovců a novátorů, aby republice dali více lepších a levnějších výrobků a tím ještě lépe a rychleji plnili pětiletý Gottwaldův plán. (Potlesk.) Zapomínají, že náš venkov ve svém nástupu v budování socialistické vesnice jde kupředu, aby zajistil lepší výživu našeho národa. Prostě zapomínají, že náš nový, socialistický člověk je zárukou, že socialismus v naší vlasti vybudujeme.

Našim nepřátelům říkáme jedno: na našem lidově demokratickém státě, na naší cestě k socialismu si vylámal zuby Zenkl a celá banda kolem něho (Potlesk.), vylámal si zuby Slánský a jeho banda, a stejně tak si je vyláme každý, kdo by chtěl naši socialistickou výstavbu zmařit. (Potlesk.)

Půjdeme cestou socialistického budování, půjdeme leninskou a stalinskou cestou. Uskutečníme generální linii naší milované strany - vybudování socialismu v naší vlasti. Úkoly nám uložené státním hospodářským plánem a státním rozpočtem na r. 1952 splníme s takovou důsledností. které se učíme od našeho milovaného presidenta soudr. Klementa Gottwalda. (Dlouhotrvající bouřlivý potlesk.)

Místopředseda dr. Polanský: Dávám slovo předsedovi Sboru pověřenců posl. Ďurišovi.

Posl. Ďuriš: Súdruhovia a súdružky, vážení priatelia!

Štátny národohospodársky plán, ako aj náš štátny rozpočet sú praktickým dokladom, ako úspešne rieši naša vláda a strana v duchu leninsko-stalinskej národnostnej politiky základné problémy Slovenska.

Súdruh Stalin na 10. zjazde komunistickej strany boľševikov v r. 1921 povedal toto o úlohe strany v národnostnej otázke v Rusku: "Hoci za sovietskeho režimu v Rusku a v republikách spojených s Ruskom, nie sú už ani panujúce, ani bezprávne národy, ani materské zeme, ani kolónie, ani vykorisťovaní, ani vykorisťovatelia, napriek tomu predsa len národnostná otázka v Rusku existuje. Podstata národnostnej otázky socialistickej federatívnej sovietskej republiky záleží v tom, že sa má odstrániť hospodárska, politická a kultúrna zaostalosť národov, ktorú sme zdedili v minulosti, že sa má umožniť zaostalým národom, aby dohonili centrálne Rusko aj v ohľade štátnom, aj v ohľade kultúrnom a hospodárskom."

Náš štátny národohospodársky plán a štátny rozpočet ukazujú, ako v duchu týchto stalinských poučiek budovanie socializmu v našom štáte dáva aj hospodárskej a kultúrnej výstavbe Slovenska novú, socialistickú základňu, na ktorej pomocou českého pracujúceho ľudu nielen doháňame, čo na Slovensku za kapitalizmu bolo zameškané, ale spolu budujeme už aj spoločnú ekonomickú základňu, vyspelý socialistický priemysel a socialistické poľnohospodárstvo.

V tomto všeobecnom prúde budovania novej socialistickej hospodárskej základne sa prehlbuje bratský zväzok našich národov a tvorí pevný a jednotný socialistický štát. (Potlesk.)