Lidová správa jako orgán státní správy a moci, po únoru 1948 očištěná od reakčních živlů, postavila se plně za budovatelský program, za splnění osevních plánů, za provedení sklizně, udělala první kroky k přechodu vesnice k socialismu.

Byly chyby a nedostatky v národních výborech, jako byly překážky, a byla jich řada při naplňování úkolů našeho plánu. Bylo nutno bojovat se starou buržoasní a maloburžoasní ideologii, která zůstala ve vědomí lidí. Bylo třeba překonat obrovskou sílu zvyku a předsudků, vytvořit nový poměr k zájmům a potřebám pracujících. Byly to dětské nemoci rodícího se krásného zítřka. Překážky byly překonány, z chyb se učíme a nedostatky rychle odstraňujeme.

Paní a pánové, čísla státního závěrečného účtu za r. 1949 mluví jasnou řečí. Nebylo jediného úseku lidské činnosti, aby se nám zde neprojevil. Nebylo lidských potřeb, které by nebyly splněny úměrně produktivitě práce. Státní závěrečný účet dokazuje, že nebylo zapomenuto na kulturu, vědu, umění, zdravotnitcví a sociální péči. Jestliže státní rozpočet za r. 1949 byl v kapitole 24 - Odpočivné a zaopatřovací platy a v kapitole 17 - Ministerstvo vnitřního obchodu překročen, pak toto překročení, které nečiní ani 350 mil. Kčs, je zdaleka vyváženo přebytkem přes 35 miliard Kčs. I toto překročení rozpočtového úvěru je znakem dobrým, neboť ukazuje, že ministerstvo vnitřního obchodu věnovalo všechnu péči, aby šatenky, jimiž spravedlivě měla býti rozdělena výroba textilií mezi pracující, nebylo zneužito falšováním sabotážníky a spekulanty, a proto věnovalo tisku šatenek větší péči než dříve, a tím byl také větší výdaj.

Překročení kapitoly pensí znamená vlastně důkaz toho, jak lidově demokratická republika se staví k těm, kteří již nemohou pracovat, ať už je tomu z jakéhokoliv důvodu.

Stejně jsme splnili všechny závazky, které vyplývaly z našeho státního dluhu, ať vnitřního, ať zahraničního, závazky, které nám zanechalo kapitalistické hospodářství.

Splnili jsme úrok i úmor a u dluhu zahraničního jsme nejen zaplatili běžné závazky, ale ještě o 750 mil. Kčs více. Splnili jsme závazky ze zahraničního dluhu a navíc jsme zaplatili ³/₄ miliardy Kčs. Lehce se to snad řekne, ale musíme zase vidět, že to bylo umožněno příznivým vývojem naší výroby, která zvýšeným vývozem vyprodukovala devisy, jimiž jsme závazky, a to navíc, mohli zaplatit.

l když čísla státního závěrečného účtu mluví opravdu jasnou řečí, přece je nutno vidět a dovést ocenit za nimi veliké snažení, velikou práci všech obyvatel republiky. Zásluhu o to má naše dělnická třída - pracující lid, jeho velká tvůrčí energie a avantgarda dělnické třídy, komunistická strana Československa.

Nechci přirovnávat naši hrdou bilanci hospodaření za r. 1949 k bilancím západních států, kde je ještě vláda kapitalistů. Snad by to bylo do určité míry poučné srovnati v procentech, kolik dáváme my na věci a zařízení, sloužící kultuře, spokojenosti a blahobytu lidu a kolik oni, ale byla by to urážka našich budovatelů socialismu. Copak je vůbec možné srovnávat naše mírové úsilí s činností vrahů korejských žen a dětí? Copak je vůbec možné srovnávat náš plán výstavby socialismu s Marshallovým plánem poroby, hospodářského a politického znásilňování států?

To přece nelze! Budeme se dívat na země, které nás v budování socialismu předhonily; je budeme dobíhat, od nich se budeme učit. S nimi se budeme srovnávat, s nimi budeme soutěžit.

My můžeme srovnat život pracujících u nás, život dělníků u nás se životem dělníků v kapitalistických státech. Zatím co se u nás žije lépe, viditelněji a hmatatelněji se zvětšuje životní míra pracujících, ve státech západních roste nezaměstnanost, roste bída a je hlad. Zatím co se u nás přeměňuje práce v radostnou povinnost, ve státech kapitalistických bojují dělníci stávkami za právo na práci, za právo na kus chleba. Musíme ujistit dělníky západních států, že naše vítězství na poli práce bude i jejich vítězstvím, že nezradíme mezinárodní proletariát a že jim v jejich spravedlivém boji budeme pomáhat. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Polanský.)

Paní a pánové, státní závěrečný účet za rok 1949 je prvým účtem, který podle § 62 ústavy 9. května sestavovalo ministerstvo financí a pokud jde o Slovensko, povereníctvo financí. Podkladem byly dílčí závěrečné účty všech poukazovacích a účtujících úřadů a orgánů a závěrečné účty státních podniků a fondů. Za rok 1949 se do této práce začlenily po prvé i všechny krajské a okresní národní výbory. Státní závěrečný účet za rok 1949 je tu již výsledkem práce velkého kolektivu a s jeho dílčími úseky je již náš lid obeznámen. Účelem jeho je podat přesné a průhledné účty o státním hospodářství a zároveň v ročním i běžném účtování hledat nové cesty a nové formy, které by ze státního účetnictví vybudovaly přesný a pružný kontrolní instrument. Státní účetnictví má úspěchy i závady v plnění státního rozpočtu nejen registrovat, nýbrž také včas analysovat a dávat tak podklady pro správné usměrnění vývoje státního hospodářství. Státní závěrečný účet je kritikou rozpočtu a je na nás, abychom výsledky sebekriticky zhodnotili. Byl-li v roce 1949 úspěšný, musí a také budou všechny ostatní úspěšnější a lepší.

Úspěchy prvého roku Gottwaldovy pětiletky jsou dobré. Plány a úkoly byly proměněny ve skutek. A za to, že můžeme takto radostně pracovat, že můžeme u nás budovat socialismus, vděčíme velikému Sovětskému svazu, jeho lidu, který za velkých a krvavých obětí vybudoval na jedné šestině světa socialismus, který za ještě větších a krvavějších obětí ve druhé světové válce porazil nacistické Německo, osvobodil malé národy, mezi nimi i Československou republiku. Jsme si vědomi, že bez Sovětského svazu by nebylo Československé republiky, nebylo by budovatelského nadšení u nás. Nebyli bychom svobodni, ale byli bychom kolonií amerického imperialismu. Máme rádi Sovětský svaz, máme rádi jeho lid, máme rádi velikého vůdce dělníků celého světa. Slovy se nedá naše vděčnost vyjádřit. Slova jsou málo. Naši lásku a vděčnost budeme i nadále vyjadřovat prací, zvýšenou prací pro socialismus a zvýšenou prací pro udržení světového míru. Za úspěchy, kterých jsme dosáhli v prvním roce pětiletky, děkujeme naší KSČ a zvláště jejímu předsedovi a presidentu naší republiky K. Gottwaldovi. (Potlesk.) Vede nás neúchylně a jistě. Je zárukou, že nesejdeme s cesty, a on nás také dovede ke konečnému cíli - ke komunistické společnosti. Se soudruhem Gottwaldem v čele se nebojíme žádných překážek. Víme, že je překonáme a víme, že zvítězíme!

Paní a pánové, myslím, že můžeme být hrdi na výsledky práce našeho lidu, a mohu jistě prohlásit, že budeme souhlasit, aby celá částka přebytku příjmů nad výdaji v roce 1949 byla přidělena Fondu znárodněného hospodářství, a že budeme rádi hlasovat pro schválení státního závěrečného účtu za rok 1949. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Polanský (zvoní): Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku, p. posl. Bínovi.

Posl. Bína: Pane místopředsedo, paní a pánové!

S historickými změnami, které nastaly u nás po květnové revoluci a zejména po slavném únorovém vítězství, kdy náš lid porazil domácí reakci, bylo možno přistoupit po obnově našeho hospodářství, docílené ve dvouletém plánu, ke konkrétní přestavbě a výstavbě našeho průmyslu tak, aby to odpovídalo změněným podmínkám a potřebám našeho lidově demokratického, k socialismu spějícího řádu.

Generální směrnici pro přestavbu a výstavbu našeho hospodářství dal na IX. sjezdu KSČ president republiky s. Klement Gottwald. Tato směrnice plně odpovídá potřebám našeho dalšího politického i hospodářského vývoje ve změněných podmínkách, kdy náš průmysl a jeho závody byly dány do rukou lidu a kdy celé naše hospodářství, zbavené kapitalistických upírů a kořistníků, slouží pouze zájmům lidu. V této generální směrnici je jasně zdůvodněna skutečnost, že skladba našeho hospodářství a zejména průmyslu, která byla tvořena v podmínkách kapitalistického vývoje, nemůže vyhovovat a nevyhovuje novému společenskému řízení, t. j. lidově demokratickému, k socialismu spějícímu řádu.

Náš průmysl byl budován v době panství kapitalismu, tudíž byl budován v jeho zájmu a orientován tak, aby sloužil jako prostředek kořistnických, egoistických a sobeckých zájmů kapitalistických jedinců. Náš průmysl - jako celé hospodářství - měl tvořit a tvořil ekonomickou základnu třídního panství buržoasie a sloužil tudíž jako prostředek k soustavnému absolutnímu i relativnímu zbídačování našeho lidu. Někteří kapitalističtí národohospodáři v údobí prvé republiky tvrdili, že jsme přeindustrialisovanou zemí, protože jsme zdědili ³/₄ průmyslu rakousko-uherské monarchie a pouze ¹/₄ jejího obyvatelstva. Viděli totiž problém pouze ve ztrátě trhu, který byl ztracen zánikem Rakousko-Uherska; to znamená: viděli jej s hlediska kapitalismu.

Vada však není v tom, že ČSR zdědila příliš velký průmysl v celku, nýbrž jde o to, že jsme měli průmyslové obory, které byly předimensovány v poměru k oborům jiným. Zastaralá je totiž nejen územní skladba průmyslu - jak tomu nasvědčuje industrialisace Slovenska - nýbrž i jeho vnitřní struktura, jeho složení podle jednotlivých výrobních oborů. Patřili jsme mezi země, které imperialističtí dravci přeměňovali ve své přívěsky, a i když byla ČSR před válkou průmyslovou zemí, byl i u nás průmyslový rozvoj jednostranný. Odvětví převážně lehkého a báňského průmyslu, dávající možnost využít nejhůře placených pracovních sil, byla uměle zvětšována bez jakéhokoli spojení s vnitřními potřebami, zatím co rozvoj odvětví pro zemi životně důležitých byl uměle zdržován.

Tento jednostranný rozvoj průmyslu znetvořoval celé hospodářství země a činil je závislým na angloamerickém a německém kapitálu. Klasickou ukázkou toho je náš textilní průmysl, kde pouze hladové a žebrácké mzdy umožňovaly konkurenci na zahraničních trzích. Kromě toho skutečnost, že jsme byli schopni vyrábět ve stovkách textilních továren miliony metrů látek a při zničení nebo vyřazení strojů jsme byli odkázáni na kapitalistické země, potvrzuje záměrné úsilí kapitalistů na západě udržet naše hospodářství v područí a v závislosti na nich. Vedle toho je v tom skryta i obchodní nevýhoda proto, že jsme museli dovážet množství surovin pro lehký průmysl a že výrobky z těchto surovin jsou ve své hodnotě nižší než stroje a vůbec výrobní prostředky.

Naši kapitalističtí podnikatelé a průmyslníci, spojeni a svázáni řadou mezinárodních úmluv a smluv, neměli ovšem zájem na tom, aby náš průmysl sloužil zájmům národa a společnosti, nýbrž jejich jediným zájmem byl jejich vlastní zisk, kterémužto molochu zaprodali zájmy národa pro své úzce sobecké, třídní zájmy.

Základní změna našeho společenského řádu, v němž rozvoj výrobních sil je v úzkém vztahu k soustavnému zvyšování životní úrovně našeho lidu, si vyžádala nezbytně velkorysou plánovanou přeměnu skladby celého našeho hospodářství a zejména jeho podstatné složky, t. j. průmyslu. Bylo nutno od základu změnit skladbu našeho průmyslu tak, jak to narýsoval a zdůvodnil ve svém historickém projevu na IX. sjezdu KSČ s. Klement Gottwald.

K provedení tohoto úkolu nám slouží bohaté zkušenosti sovětské industrialisace, která nás učí, že podstata sovětské industrialisace není v jakémkoli růstu průmyslu, nýbrž v přednostním rozvoji těžkého průmyslu a především jeho jádra - těžkého strojírenství. Aby byla zajištěna přestavba a rekonstrukce všech odvětví našeho národního hospodářství na nové, vyšší technické základně, je nutno vytvořit a zesílit vlastní výrobu strojů a zejména těžkých strojů. Jádrem industrialisace a jejím základem je rozvoj těžkého průmyslu, konec konců výrobních prostředků, a rozvoj těžkého strojírenství. Platí i zde poučení a zkušenosti z SSSR, že bez výstavby těžkého průmyslu, vyrábějícího výrobní prostředky a tím vytvářejícího ekonomickou základnu našeho hospodářství, nemůže být zajištěn rozvoj ostatních složek našeho hospodářství a nemůže být zajištěna výstavba socialismu. To platí tím spíše proto, že po změně politických poměrů - po únorovém vítězství, ve kterém naše reakce ztratila svou legální ekonomickou základnu, o kterou se v boji s dělnickou třídou opírala - padla poslední naděje mezinárodní reakce na zvrat našich poměrů.

Tato skutečnost vyvolala a vyvolává nezbytně zesílenou politickou a hospodářskou diskriminaci kapitalistického západu, která by čím dál ve větší míře ohrožovala chod našeho hospodářství a tím spíše rozvoj našeho průmyslu v jeho dosavadní skladbě. A v tom právě spočívá historický význam usnesení IX. sjezdu KSČ o přestavbě a výstavbě našeho průmyslu s orientací na průmysl těžký, protože jen prvovýroba a těžký průmysl vytvářejí základnu dalšího rozvoje všech úseků našeho hospodářství.

Výstavba a přestavba našeho průmyslu směrem k rozšiřování podílu těžkého strojírenství tvoří základnu pro budování socialismu na vesnici, zvyšuje obranyschopnost naší země a zmenšuje naší závislost na kapitalistických zemích. Dalším důvodem pro rozvoj těžkého průmyslu je skutečnost, že pro tento rozvoj potřebujeme nejmenší množství surovin z kapitalistického západu; tím také vymaňujeme naše hospodářství z područí kapitalistického vlivu a zajišťujeme naše hospodářství před zhoubným vlivem kapitalistických hospodářských krisí se všemi jejich neblahými průvodními zjevy a důsledky.

Myslím, že je i samozřejmé, že rozvoj a výstavba těžkého průmyslu má mimořádný význam pro obranyschopnost naší republiky, zejména v nynější napjaté mezinárodní situaci, kdy se anglo-američtí imperialisté pokoušejí o rozpoutání nové světové války. Jistě by rozvoj našeho průmyslu v tehdejší jeho skladbě k obranyschopnosti republiky nepřispíval.

Jednou ze základních otázek socialistické industrialisace je otázka tempa rozvoje výrobních sil, zejména v průmyslu a v prvé řadě v těžkém průmyslu. Proto na zasedání ÚV KSČ v únoru 1950 byla dána další směrnice pro urychlení přestavby a výstavby našeho průmyslu, pro zvýšení tempa jeho rozvoje a zesílení orientace na těžký průmysl a jeho hlavní článek - těžké strojírenství.

Jaké máme výsledky na tomto nejdůležitějším úseku našeho hospodářství?

V souvislosti se shora uvedenou směrnicí byl plán jmenovitých úkolů těžkého průmyslu zvýšen v r. 1950 proti r. 1949 o 15,6%. Z toho v průmyslu báňském o 5%, energetickém o 10%, hutním o 8,5%, těžkém strojírenství o 26,6%, automobilovém a leteckém o 11,6%, chemie o 5,3%, přesné strojírenství o 20,2%, stavební hmoty o 8,4%.