Branný zákon tu vyjadřuje vůli lidu, který tyto spojenecké svazky, zpečetěné společně prolitou krví v boji za osvobození naší vlasti střeží jako nejdražší odkaz a nejspolehlivější záruku společné šťastné budoucnosti. Minulost i přítomnost nás denně poučují, že nepřátelé našich přátel, zejména pak nepřátelé Sovětského svazu, jsou také našimi nepřáteli.

Branné moci může být v mimořádných případech použito na přechodnou dobu při pohromách ohrožujících lidské životy nebo důležité hospodářské statky. Tak se stává naše branná moc hybnou pákou také při socialistické výstavbě a přestavbě naší vlasti.

Jestliže je obrana státu podle § 34 ústavy vrcholnou povinností a služba v armádě nejvyšší ctí pro každého občana, pak spravedlivým důsledkem této zásady musí býti, že veřejné služby a funkce mohou zastávat jen osoby, které řádně splnily povinnosti, jež jim branný zákon ukládá.

Toto pojetí bylo cizí brannému zákonu z roku 1920, zejména pak celé předmnichovské praxi. Sloužit v předmnichovské armádě znamenalo utrpět újmu v občanském životě oproti těm, kdož sloužit nemohli, nebo se vojenské službě vyhnuli.

Osnova branného zákona naproti tomu zaručuje osobám konajícím vojenskou službu, že nebudou výkonem této povinnosti poškozeni. Proto doba strávená výkonem vojenské služby se vojenským osobám započítává do celkové doby občanského pracovního poměru, a to jak co do nároku na plat, tak i co do posuzování nároků na pensijní, invalidní a starobní zaopatření, jakož i nároků na dovolenou. Nový branný zákon zabezpečuje vojáka republiky tak, aby vojenskou službou sám nic neztratil a na jeho účet nikdo nic nezískal.

Důsledné provádění této zásady zvýší neobyčejně smysl pro plnění služebních povinností a stoupne tím i sebedůvěra, odpovědnost a branná morálka vojenských osob.

Charakteristické pro předmnichovskou republiku a starý branný zákon bylo, že branná povinnost se týkala pouze mužů, kdežto ženy byly vyloučeny nejen z branné povinnosti, ale bylo jim vzato i právo na obranu státu.

Naše ženy prokázaly v druhé světové válce doma i v zahraničí tutéž mravní odvahu a sílu jako muži. Dovolte mi, abych připomněl v této souvislosti skutečnost, že londýnské MNO činilo překážky československým ženám hlásivším se do jednotek l. čs. armádního sboru v SSSR, které chtěly bojovat za vlast. Vůle žen bojovat byla však silnější nežli tyto měšťácké předsudky, lze-li to tak nazvat. Je přece známo, že londýnské MNO nedovolovalo bojovat ani mužům. Přesto se tyto ženy vyznamenaly přímo v boji a měly velký podíl na osvobození naší vlasti. (Potlesk.)

Branný zákon, vycházeje z ústavního zrovnoprávnění mužů i žen a z historického hodnocení zásluh, které si naše ženy vydobyly v boji o osvobození našeho státu, zavádí služební povinnost žen, zejména v době mimořádného ohrožení, pokud se nepřihlásí dobrovolně.

Z uvedeného je zřejmé, že náš branný zákon roste z jiných základů, než tomu bylo v předmnichovské republice, a že je odrazem nových poměrů ve státě. Uskutečněn mohl býti teprve po slavném únorovém vítězství našeho lidu, kdy brzdící a rozvratné živly v Národní frontě přestaly také na tomto úseku podlamovat naše branné úsilí.

Vítám proto tento nový branný zákon, který klade nové právní základy naší branné moci, odčiňuje křivdy v minulosti a jako nástroj v rukou lidu umožní vystupňovat všestranně naše branné úsilí k zajištění naší samostatnosti.

Nový branný zákon uvádíme v život v době, kdy si všechen náš lid u příležitosti desátého výročí likvidace první republiky připomíná rozdíl mezi brannou politikou předmnichovské buržoasie a brannou politikou vlády lidu. Tento rozdíl tkví v tom, že buržoasie přivedla naše národy na okraj katastrofy a podpořila tím útočné a dobyvačné síly fašismu, kdežto vláda lidu zajišťuje dnes svojí brannou politikou šťastnou budoucnost oběma našim národům a podporuje tím i tábor světového míru.

Dovolte mi, abych při této příležitosti co nejupřímněji poděkoval všem členům branného a bezpečnostního, právního a rozpočtového výboru, jakož i všem pánům zpravodajům za obětavou práci na přípravě nového branného zákona. Věřím, že tento nový branný zákon bude spolehlivou oporou naší branné moci jako strážkyně naší svobody, samostatnosti a pokojné cesty k socialismu a že se jím náš lid důstojně hlásí k boji za světový mír. (Dlouhotrvající hlučný potlesk.)

Předseda: Dále jsou přihlášeni řečníci: posl. Slánský, dr. Klinger, Polák, Holdoš, Ertingerová, dr. Polanský, Šalgovič, Pošusta, Vodička.

Dávám slovo panu posl. Slánskému.

Posl. Slánský (uvítán hlučným potleskem): Slavné Národní shromáždění!

Ve svém prvním rozkaze z 16. června loňského roku vrchní velitel naší armády Klement Gottwald řekl, že únorovým vítězstvím lidu vstoupilo budování naší armády do rozhodujícího období.

Nový branný zákon, který dnes projednáváme, stane se základním kamenem v dalším budování silné lidově demokratické armády, armády vzešlé z lidu a lidu oddané, která bude spolehlivou záštitou naší státní svrchovanosti a důstojným spojencem slavné a hrdinné sovětské armády. (Potlesk.) Nový branný zákon je svědectvím toho, s jakou vážností přistupuje náš pracující lid v čele s dělnickou třídou k tomu, aby zajistil bezpečnost naší republiky.

Pracující lid chce zajistit a také zajistí, aby se v naší historii již nikdy neopakoval Mnichov. A Mnichov se již nikdy nebude opakovat, protože o obraně republiky již nikdy nebudou rozhodovat bankéři, fabrikanti a velkostatkáři, jako tomu bylo za předmnichovské republiky. Kapitalistům nikdy neležel na srdci osud národa a republiky, jim šlo jen a jen o jejich zisky a majetky. Nikdy jíž nebude armáda sloužit vykořisťovatelům k obraně jejich protilidového režimu. Ta tam je doba, kdy vedení armády měli v rukou Machníkové a Syroví, jednající za zády národa a proti vůli lidu. Ta tam je doba, kdy na dodávkách pro armádu vydělával kdekdo, od ministra a korumpovaných poslanců až po dodavatele sena. Pro českou a slovenskou buržoasii byla vlastně jen předmětem kšeftů a spekulací. Jiný poměr k vlasti má lid, který se stal hospodářem země, který není už předmětem vykořisťování, kterému patří továrny, doly, banky i půda. Tuto svou zemi náš lid nikdy a nikomu nevydá, její nezávislost bude hájit a má sílu, aby ji uhájil. (Potlesk.)

Buržoasie se lidu bála, nechtěla se opřít o jeho sílu, její majetkové a vykořisťovatelské zájmy byly v rozporu se zájmy lidu. Pro zájmy svých kapes zaprodávala osudy národa. Proto byla ochotným služebníkem zahraničních kapitalistů, v nichž viděla ochránce svých privilegií proti vlastnímu lidu. Proto sloužila francouzským a anglickým bankéřům a plnila vždy jejich příkazy, proto po Mnichově se stala stejným otrockým služebníkem Hitlerovým.

Ale únor znamenal historický mezník i v zajištění bezpečnosti republiky. Místo zrádné buržoasie vzal kormidlo státu do svých rukou lid a převzal je už na věčné časy. Zmařili jsme jednou provždy pokus reakce vydat republiku znovu do područí zahraničním imperialistům. Zařadili jsme se jednoznačně do protiimperialistického tábora, do tábora míru. Základním pilířem naší bezpečnosti je pevné spojenectví se Sovětským svazem a zeměmi lidové demokracie. (Potlesk.)

V důsledku vítězství Sovětského svazu ve Velké vlastenecké válce se změnilo i strategické postavení Československa.

Dříve jsme byli obklíčeni ze tří stran nacistickým Německem. Dnes máme nejdelší hranici s Polskem, které již není beckovským Polskem, ale naším bratrským lidově demokratickým spojencem. (Potlesk.) Místo horthyovského Maďarska sousedíme s lidově demokratickým Maďarskem, s nímž jsme odstranili staré spory a s nímž v brzké době uzavřeme i spojeneckou smlouvu. (Potlesk.) Před válkou jsme neměli ani kilometr společné hranice se Sovětským svazem, dne sousedíme s tímto naším nejlepším a nejmocnějším přítelem a spojencem, který nám vydobyl naší svobodu, který umožnil, že náš lid si mohl po osvobození bez zásahu cizích imperialistů budovat svůj nový život, a který je nejmocnější a hlavní záštitou naší nezávislosti a svrchovanosti.

Stali jsme se součástí mocného tábora míru, v jehož čele je vítězná země socialismu.

Síly tohoto tábora jsou na postupu, rostou a mohutní, zatím co v kapitalistických zemích se prohlubují všechny rozpory, zatím co kapitalistický svět stojí před hrozbou velké hospodářské krise. Rostou a mohutní síly Sovětského svazu, roste jeho mezinárodní autorita. Stamiliony lidí v kapitalistických zemích vidí v Sovětském svazu záštitu míru a pokroku.

Dnes je situace jiná, než byla před druhou imperialistickou válkou. Síly imperialismu jsou daleko slabší než tehdy. Sovětský svaz rozbil ve velké vlastenecké válce takové úderné síly mezinárodního imperialismu, jako bylo hitlerovské Německo, militaristické Japonsko, fašistická Italie. Před válkou měli imperialisté vybudovánu na hranicích Sovětského svazu hráz nárazníkových států. Dnes se národy těchto zemí, kterým Rudá armáda přinesla svobodu, definitivně vymanily z pout imperialismu a budují své lidově demokratické režimy, spojené pevným přátelstvím a spojenectvím se Sovětským svazem. Protiimperialistická fronta se rozšířila na mohutné prostory Číny, Indonésie, Vietnamu a jiné koloniální země.

Také pracující lid v kapitalistických zemích sjednocuje své síly v boji proti válečným paličům. Vidíme, jak v takových kapitalistických zemích, jako je Francie, Italie, je pod vedením komunistických stran rozvíjena velká mírová ofensiva, jakou širokou odezvu mají statečná prohlášení soudruha Thoreze a Togliattiho o tom, že francouzský a italský lid nikdy nebude podporovat válečné plány svých kapitalistů proti Sovětskému svazu. (Potlesk.) Miliony lidí ve všech zemích vítají a podporují svolání světového sjezdu obránců míru v Paříži.

Mezinárodní reakce v čele s americkými imperialisty je zachvácena panikou z nástupu mírových a demokratických sil, pokouší se hrozbami a uzavíráním atlantických i jiných válečných paktů mařit mírovou politiku Sovětského svazu a lidově demokratických zemí, dusit svobodu a ničit svrchovanost slabších a malých národů, potlačovat demokratická práva pracujícího lidu v kapitalistických a koloniálních zemích.

Ale stejné jako se mezinárodní reakci nepodařilo zardousit boj řeckého lidu, stejně jako utrpěla porážku v Číně, utrpí porážku i její nové dobrodružné válečné plány a její politika zotročování národů. Potvrdí se slova soudruha Stalina, že "v paměti národů jsou příliš živé hrůzy nedávné války a příliš mocné jsou společenské síly, které se stavějí za mír, aby je Churchillovi žáci v útočnosti mohli zlomit a vrhnout do nové války". Zkrachují i spekulace naší reakce, která také staví své naděje na válečných plánech západních imperialistů, do jejichž služeb se dala.

Dnes náš lid vidí, kde a jak končí česká a slovenská buržoasie, která si osobovala právo mluvit jménem národa a která otevřené přešla do tábora nepřátel republiky, do tábora imperialistických podněcovatelů války, do tábora, v němž se ocitá po boku německých nacistů i reakcionářů a fašistů všech zemí.

Její představitelé po útěku na Západ si podali ruce s Jakschem a s odsunutými sudetskými Němci, Prchalou a Sidorem, s Daladierem a lordem Runcimanem, se všemi nepřáteli republiky. S nimi pomlouvají naší republiku, s nimi spřádají válečné plány proti naší zemí v nadějí, že jim válka vrátí jejich moc a jejich privilegia. A otevřeně dnes již doznávají, že jejich plánem je nikoli samostatné Československo, nýbrž - jak to jejich anglo-američtí chlebodárci přikazují - obnova starého Rakousko-Uherska, vytvoření středoevropské federace, jejímž hlavním městem by byla Vídeň. Emigrantští zrádci otevřeně mluví o tom, že prý český a slovenský národ se musí vzdáti svrchovanosti svého státu, že národní samostatnost je přežitkem.

Ovšem, v táboře amerických imperialistů se stala samostatnost národů přežitkem, poněvadž překáží plánům nastolit světovládu Spojených států amerických.

Nedivíme se, že tento názor amerických kapitalistů přejali i představitelé naší buržoasie. Vždyť česká a slovenská buržoasie nikdy nehájila skutečné zájmy českého a slovenského národa, poněvadž byla vždy zvyklá sloužit zahraničním imperialistům. Za předmnichovské republiky byla ve službách francouzských imperialistů, po Mnichově jedna část, která zůstala v zemi, sloužila Hitlerovi, a druhá, která emigrovala do Londýna, se dala do služeb Churchillových. Dnes se stala služebníkem amerických imperialistů.

Naše buržoasie měnila své nacionální barvy podle toho, kteří cizí imperialisté jí slibovali ochranu jejích majetků a zisků. Dnes se všichni ti Zenklové a Lettrichové stali beznárodními kosmopolity, ochotnými prodat zájmy národa tomu, kdo jim slibuje vrátit jejich banky, továrny a velkostatky. Tak končí tito lidé, kteří dříve pokrytecky hlásali, že blaho vlasti je zákonem nejvyšším.

Nositelem skutečného vlastenectví a oprávněným mluvčím národa se stala jiná třída, třída, která je dějinami povolána, aby přivedla naši zemí k novému rozkvětu: dělnická třída. Zájmy dělnické třídy nejsou - jako je tomu u buržoasie - v rozporu se zájmy národa; její cíl, socialismus, umožní jak plné rozvinutí tvůrčích sil národa a rozmach národní kultury, tak i trvalé zajištění národní svobody. Je proto přirozené, že náš pracující lid v čele s dělnickou třídou věnuje všechny síly k zajištění bezpečnosti země a všechnu péči vybudování silné a spolehlivé armády.

Náš nový branný zákon umožní, aby armáda mohla plnit své nové úkoly, které jí přináleží v lidově demokratickém státě. Jejím úkolem je zabezpečit mírové budování našeho státu, zajistit socialistickou výstavbu naší země, hájit naší nezávislost a svrchovanost.

Aby mohla tento úkol splnit, musí to být armáda vysokých kvalit nejen po stránce vojenské a technické, ale především i po stránce morálně - politické. Aby naše armáda mohla splnit své nové úkoly, nesmí být oddělena od lidu čínskou zdí, ale musí být těsně spjata s lidem, žít s ním stejným životem, znát jeho úkoly, které ho čekají na cestě k socialismu, být prodchnuta týmž nadšením a elánem, s nímž pracující lid koná svou budovatelskou práci.

Základem morálně-politické jednoty naší armády musí být týž pokrokový duch, jakým je naplněn náš lid, sjednocený v Národní frontě. A jako stíháme všechny reakční rozvratníky národní jednoty, kdekoli se objeví, tím nemilosrdněji je musíme odstraňovat z armády.

Zvláště v armádě nesmíme podceňovat rozvratnou prácí naší reakce. Odhalení zrádcovské úlohy a protistátní činnosti generála Piky, Kutlvašra i jiných reakčních důstojníků bylo našemu lidu a naší armádě poučením, že musíme být bdělí vůči nepřátelům lidu zvláště v armádě. Od května 1945 se reakce snažila vybudovat si v armádě pevné posice, aby jich mohla na tomto důležitém úseku státního mocenského aparátu použít proti lidu. Proces se zrádným generálem Pikou ukázal, že tyto posice reakce byly zároveň posicemi cizích výzvědných služeb. Proto se zahraniční chlebodárci generála Piky v Londýně tolik zlobí, že jsme odhalili jejich temné a špinavé pikle v naší armádě. Budeme ještě více burcovat bdělost všech demokratických důstojníků a vojáků a nedopustíme, aby se v armádě mohly vyskytnout jakékoli nespolehlivé živly. Budeme neustále zvyšovat morálně-politickou úroveň naší armády, politicky v marxisticko-leninském duchu uvědomovat naše důstojníky ze řad pracujícího lidu.

Naše armáda musí být a bude spolehlivou a silnou oporou lidově demokratického režimu. Proto jí dáme vše, co potřebuje. Proto náš lid ji bude zahrnovat péčí, láskou a pozorností. Chceme a budeme mít armádu silnou a dobře vyzbrojenou.

Musíme potřít a vyhladit staré tvrzení naší buržoasie, že jsme malý národ, že nic nemůžeme a že tedy nemá cenu budovat silnou armádu a plést se do světového dění. Je to argument poraženců, argument reakce, která záměrně chce srážet národní sebevědomí a podlamovat brannou sílu naší země a tím i oslabovat světovou frontu míru a pomáhat imperialistickým podněcovatelům války.

Zvláště v národě, který má slavnou husitskou minulost, je argument o naší slabosti směšný a jeho lichost očividná. Český národ už jednou dokázal, že ač je počtem malý, báli se ho tmáři celé Evropy a před jeho lidovými vojáky prchala mnohonásobně větší vojska křižáků.