Podepsaní navrhují: Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé rač se usnésti:

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zákon č. 128/1946 Sb. se mění a doplňuje takto:

1. § 4, odst. 1 zní:

"(1) Nárok přísluší tomu, kde neplatným převodem pozbyl věci (práva) nebo kdo jiným neplatným majetkově-právním jednáním byl poškozen, anebo jejich právním nástupcům; nárok nemůže býti uplatněn jménem toho, jehož pobyt není znám, jménem pozůstalosti pak jenom tehdy, je-li znám pobyt aspoň jednoho dědice. Byla-li by však oprávněna osoba státně nespolehlivá, přísluší nárok státu jako majetek konfiskovaný podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Pokud nárok uplatňuje národní správa zavedená do podniků (závodů) a jiných majetkových podstat podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945, č. 5 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů, na Slovensku podle nařízení Slovenské národní rady ze dne 5. června 1945, č. 50 Sb. n. SNR, o národní správě, hledí se na ni jako na osobu státně spolehlivou."

2. V § 6, odst. 1, větě třetí se za slovem "vázány" nahrazuje středník tečkou a věta "na veřejné zájmy se nelze odvolávat, nedojde-li prohlášení ministerstva spravedlnosti do tří měsíců ode dne, kdy žádost o uznání veřejných zájmů došla ministerstvu spravedlnosti (pověřenectvu pro soudnictví)." se vypouští.

3. V § 6 se za odstavec 2 vkládá jako odstavec 3 toto ustanovení:

"(3) To platí zejména, jde-li o vrácení zemědělského majetku (§ 4 dekretu presidenta republiky ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, § 2 nařízení Slovenské národní rady ze dne 23. srpna 1945, č. 104 Sb. n. SNR, o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel slovenského národa), pokud by pak tomu, proti komu nárok směřuje, zbylo celkem méně než 15 ha zemědělské půdy, a

1. ten, proti komu nárok směřuje, předloží osvědčení o státní spolehlivosti - na Slovensku osvědčení místního národního výboru potvrzené okresním národním výborem o tom, že se neexponoval za nacismus nebo fašismus, ani nebyl funkcionářem nacistických nebo fašistických organisací, ani horlivě nepůsobil v takových organisacích anebo v organisacích, které nacistickému nebo fašistickému režimu přisluhovaly, a že se ani jinak neprovinil proti zájmům Československé republiky a českého a slovenského národa -, dále potvrzení místního národního výboru o tom, že sám jako výkonný zemědělec na půdě hospodaří, jsa existenčně na zemědělství převážně odkázán, jakož i o tom, že celková výměra jeho zemědělské půdy je menší než 15 ha, anebo o tom, při vrácení jaké výměry požadovaného majetku by mu zůstalo zachováno celkem 15 ha zemědělské půdy, a

2. ten, kdo nárok uplatňuje, není výkonným zemědělcem, který by na vrácené půdě hospodařil."

4. Ustanovení § 6, odst. 3 bude odstavcem 4 a ustanovením § 6, odst. 4 bude odstavcem 5.

5. V § 11, odst. 1 se vkládá tato další věta:

"K účinnosti soudní i mimosoudní dohody je třeba souhlasu příslušného Fondu národní obnovy."

(1) Nebude-li nárok na vrácení podniků průmyslových a živnostenských, jakož i zemědělského majetku (§ 4 dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb., § 2 nařízení Slovenské národní rady č. 104/1945 Sb. n. SNR), které jsou ve správě Fondu národní obnovy anebo do nichž byla zavedena národní správa podléhající dozoru tohoto fondu anebo které spravuje Národní pozemkový fond při ministerstvu zemědělství, uplatněn do tří měsíců ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti, lze žádati jedině náhradu podle čl. III.

(2) Po uplynutí lhůtí dané v odstavci 1 lze na podniky a zemědělský majetek, uvedené v odstavci 1, použíti obdobně předpisů o rozdělení konfiskovaného majetku.

(1) Jestliže by nárok na vrácení věci (práva) směřoval podle § 4, odst. 2 zák. č. 128/1946 Sb. proti osobě, která věci (práva) nabyla podle předpisů o rozdělení konfiskovaného majetku, a nejde-li o případy upravené v čl. IV tohoto zákona, přísluší tomu, kdo je oprávněn podle § 4, odst. 1 zák. č. 128/1946 Sb., nárok místo proti řečené osobě proti příslušnému Fondu národní obnovy, a to jedině nárok na náhradu (§ 6 zák. č. 128/1946 Sb.).

(2) Náhrada za nevrácenou věc (právo) přísluší ve výši obecné ceny. Jde-li však o majetek zemědělský, který by v případě vrácení podléhal zákonným předpisům o trvalém uspořádání soukromého vlastnictví k půdě, sloužící zemědělské výrobě, přísluší náhrada za nevrácený majetek ve výši stanovené těmito předpisy. O tom, zdali jde o takový majetek a jaká náhrada by zaň příslušela, rozhoduje ministerstvo zemědělství.

(3) Náhrada se poskytne v státních dluhopisech, které stát na základě tohoto zákonného ustanovení vydá a které si Fond národní obnovy opatří u ministerstva financí. Osoba oprávněná (§ 4, odst. 1 zák. č. 128/1946 Sb.) je povinna dluhopisy přijmout místo plnění v hotovosti.

(4) Poskytne-li příslušný Fond národní obnovy náhradu podle odstavce 3, může od osoby, která věci (práva) nabyla podle předpisů o rozdělení konfiskovaného majetku, požadovati rozdíl mezi obecnou cenou věci (práva) a cenou nabývací, nebrání-li tomu sociální, osidlovací nebo jiné závažné důvody anebo důvody hospodářské výstavby státu.

(1) Jestliže by nárok na vrácení věci (práva) směřoval podle § 4, odst. 2 zák. č. 128/1946 Sb. proti tomu, kdo věci (práva) nabyl podle předpisů o znárodnění (o jeho rozsahu, zřizování národních podniků a začleňování do nich, zejména podle předpisů o rozdělování konfiskovaného majetku) nebo proti tomu, kdo věci (práva) takto nabude do pravomocného rozhodnutí o nároku, může osoba oprávněná podle § 4, odst. 1 zák. č. 128/1946 Sb. žádati (§ 10 zák. č. 128/1946 Sb.) jen o určení, že pozbyla věci (práva) neplatným majetkově-právním jednáním nebo neplatným zásahem do majetku z doby nesvobody. O náhradě a její výši se rozhodne v řízení podle předpisů o náhradě za znárodněný majetek.

(2) Jestliže však nárok na vrácení věci (práva) směřuje podle odstavce 1 proti osobě, která věci (práva) nabyla nebo do pravomocného rozhodnutí o nároku nabude podle předpisů o zřizování národních podniků z jiných než znárodněných majetkových podstat nebo podle předpisů o začleňování takovýchto podstat, ačli nejde o věc (právo), jež by byla jinak znárodněna podle předpisů o znárodnění a jeho rozsahu, může osoba oprávněná podle § 4, odst. 1 zák. č. 128/1946 Sb. žádati jen náhradu podle § 6 zák. č. 128/1946 Sb. Povinnost k zaplacení této náhrady však stíhá jen Fond znárodněného hospodářství. Tento fond poskytne náhradu v cenných papírech nebo v hotovosti obdobně podle předpisů vydaných k provedení ustanovení § 9 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků. Tato náhrada je splatna do šesti měsíců ode dne doručení soudního rozhodnutí řečenému fondu.

(3) O tom jde-li o věc (právo) řečenou v odstavci 1 nebo 2 rozhoduje příslušné ministerstvo.

(1) V případech zvláštního zřetele hodných může stát zcela nebo zčásti nahradit na vázaný vklad (dekret presidenta republiky ze dne 19. října 1945, č. 91 Sb., o obnovení československé měny) toho, proti komu nárok na vrácení věcí (práva) směřuje, nabývací cenu vrácené věci (práva) zaplacenou t. zv. slovenskému státu. O přiznání náhrady rozhoduje věcně příslušné pověřenectvo v dohodě s pověřenectvem financí podle směrnic ministerstva financí. Z přiznané náhrady uhradí se dlužné daně a jiné veřejné dávky toho, proti komu nárok na vrácení věci (práva) směřuje, pokud je lze platiti převodem z vázaných vkladů.

(2) Je-li nabývací cena vrácené věci (práva) v soudním depositu, poukáže ji soud na vázaný vklad složitele, nepodléhá-li depositum konfiskaci a nenabyla-li třetí osoba na toto depositum práva.

(3) Poskytne-li se tomu, komu nárok na vrácení věci (práva) přísluší, peněžitá náhrada místo vrácení věci (práva), nahradí mu stát částku, kterou ten, proti komu nárok směřuje, zaplatil jako nabývací cenu t. zv. slovenskému státu, po odpočítání daní a jiných veřejných dávek. Náhradu tuto poskytne stát v dluhopisech, které na základě tohoto zákonného ustanovení vydá, a ten, komu nárok na vrácení věci (práva) přísluší, je povinen dluhopisy místo plnění v hotovosti přijmouti. Případný rozdíl mezi uvedenou nabývací cenou a obecnou cenou doplatí ten, proti komu nárok na vrácení věci (práva) směřuje.

K ustanovením tohoto zákona přihlédne soud i v řízení opravném.

Zásady o poskytování náhrady ve státních dluhopisech nebo v hotovosti a ustanovení o vydání, úročení a umoření těchto dluhopisů a o jejich převoditelnosti, jakož i o vzájemném vypořádání nároků vzniklých prováděním tohoto zákona mezi Fondem národní obnovy, Národním pozemkovým fondem a československým státem, zastoupeným ministerstvem financí a ministerstvem zemědělství, stanoví vláda nařízením.

Ministr spravedlnosti se zmocňuje, aby upravil a ve Sbírce zákonů a nařízení uveřejnil úplné znění zákona č. 128/1946 Sb., jak vyplývá ze změn provedených tímto zákonem.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.

Návrh navazuje na iniciativní návrh č. t. 856 ÚNS, který v zásadě přejímá ve svém čl. I, č. 3 a v čl. V. Myšlenka, kterou vyjadřoval čl. II, č. 5 tohoto iniciativního návrhu byla formulována v čl. II tohoto návrhu, ovšem jen pro určité druhy majetku.

Změna proti dosavadnímu stavu má spočívat v tom, že nárok na vrácení majetku nemůže být uplatněn opatrovníkem nezvěstného; v zemích českých pak jménem pozůstalosti může být tento nárok uplatněn jen tehdy, je-li tu znám aspoň jeden z dědiců, a to buď dědicem samotným nebo - za podmínky, že dědic je známého pobytu (není nezvěstný) -, též na př. opatrovníkem pozůstalosti (§ 77, č. 1 a § 127 nesp. pat.). Účelem je vyloučit restituci, není-li jisto, zdali tu vůbec jsou nějací dědicové (právní nástupci restituentovi) a vyloučit tím tedy i event. odúmrť, která by státu připadla k jiným účelům, než který sleduje § 5, č. 6 zák. č. 141/1947 Sb. stran majetku, který nebude podle § 16, odst. 1 zák. č. 128/1946 Sb. vrácen. Fond národní obnovy totiž dnes nemůže v případech, kdy nárok na restituci uplatňuje opatrovník nezvěstného, sledovati, komu tento majetek připadne, a nelze tu vyloučit, že by mohl připadnout i osobám státně nespolehlivým a tedy k restituci nelegitimovaným.

Vypuštění tříměsíční lhůty v § 6, odst. 1 i. f. zák. č. 128/1946 Sb. a fikce záporného vyřízení, nedojde-li rozhodnutí ministerstva spravedlnosti v této lhůtě, se stalo proto, že rozhodování o důležitých zájmech veřejných nelze nikdy prekludovati se zřetelem na to, že důležitý zájem veřejný se může projeviti mnohdy i po uplynutí delší doby. Vzhledem k zkrácení lhůty k přihlášení restitučních nároků v některých případech (čl. IV) nutno ostatně očekávati náhlý příliv žádostí, jež by v stanovené lhůtě nemohly být projednány a vyřízeny. Přesto ovšem dlužno očekávat, že se ani v složitějších případech nebude vydání rozhodnutí zbytečně oddalovati.

Toto ustanovení je nutné vzhledem k poměrům slovenským a poukazuje se v tom směru na odůvodnění iniciativního návrhu č. t. 856 ÚNS.

Nepotřebuje zvláštního odůvodnění, jde jen o formální úpravu.

Jde o to, aby Fond národní obnovy byl v každém případě při řízení účasten a spolupůsobil při tomto jednání. Tím budou namnoze zachráněny velké peněžité částky nebo jiné hodnoty patřící státu.

Ustanovení toto zkracuje do značné míry lhůtu k uplatnění nároku na vrácení určitého druhu majetku proti ustanovení § 8 zák. č. 128/1946 Sb., takže po uplynutí tří měsíců od účinnosti zákona bude moci osoba oprávněná podle § 4, odst. 1 zák. č. 128/1946 Sb., požadovati pouze peněžitou náhradu. Účelem toho je, aby bylo včas postaveno na jisto, zdali restituent uplatní svůj nárok na vrácení in natura, a aby se tedy nezdržovalo řízení o rozdělení konfiskovaného majetku. Restituent může arciť i po uplynutí stanovené lhůty uplatniti nárok na náhradu, která mu bude poskytnuta podle ustanovení čl. III resp. čl. IV, a to až do konce promlčecí lhůty § 8 zák. č. 128/1946 Sb.

Ustanovení toto sleduje účel, aby nárok na vrácení věci (práva) nemohl být uplatněn proti přídělcům nebo jiným nabyvatelům majetku, kteří tohoto majetku nabyli podle předpisů o rozdělení konfiskovaného majetku (podle dekretů č. 12 a 28/1945 Sb., podle nařízení SNR č. 104/1945 Sb. n. SNR, ve znění novel, nebo podle dekretu č. 108/1945 Sb.), ač jde o majetek, který konfiskaci nepodléhá vzhledem k § 2, odst. 3 dekretu č. 108/1945 Sb. Osoby oprávněné podle § 4, odst. 1 zák. č. 128/1946 Sb. budou moci svůj nárok uplatnit v takovém případě jen proti příslušnému Fondu národní obnovy, a i když půjde o majetek zemědělský; nárok proti Fondu národní obnovy ovšem půjde nikoli na vrácení věci, jež není dobře možné, nýbrž jen na náhradu (§ 6 zák. č. 128/1946 Sb.).

Ustanovení pamatuje na to, aby náhrada (t. j. obecná cena) za nevrácenou věc (právo), mající zemědělský charakter, tam kde by takovýto odňatý zemědělský majetek podléhal režimu předpisů o socialisaci půdy, se pohybovala jen v té výši, která se poskytuje při provádění zmíněných socialisačních předpisů (zákon o revisi první pozemkové reformy a předpisy jej doplňující, zákonné předpisy o trvalé úpravě vlastnictví k půdě a pod.). Tato modifikace se však nechce dotýkati náhrady jiné, zejména náhrady, kterou upravuje ustanovení § 6, odst. 4 rest. zák.

Ustanovení upravuje formu náhrady a povinnost restituenta, aby se s touto formou spokojil.

Zde je umožněno Fondu národní obnovy, aby od nabyvatele majetku, který vrácen nebude, požadoval rozdíl mezi obecnou cenou majetku, kterou musí FNO poskytnouti pomocí dluhopisů získaných za úplatu restituentovi a mezi cenou nabývací (přídělovou), za kterou přídělce nebo jiný nabyvatel majetku nabyl. FNO upustí arciť od vymáhání tohoto rozdílu, kdyby se to příčilo zájmům veřejným, mezi které lze také počítati zájmy hladkého provádění pozemkových reforem.

Jde o to, aby za veškerý majetek, který byl znárodněn, z nějž byly vytvořeny národní podniky anebo byl do národních podniků začleněn, byla poskytována náhrada podle předpisů vydaných o znárodnění, pokud tento majetek vykazuje objektivní znaky majetku znárodnění podléhajícího. Naproti tomu se poskytuje plná náhrada podle § 6 zák. č. 128/1946 Sb., byl-li národní podnik vytvořen z majetku, který těchto objektivních znaků nemá anebo byl-li takovýto majetek do národního podniku začleněn. Náhrada je vždy poskytována v dluhopisech, podle obdoby ustanovení čl. III s rozdílem, že jde o dluhopisy Fondu znárodněného hospodářství.

To ustanovení bylo vyvoláno novelisací § 6 zák. č. 128/1946 Sb. navrhovanou v čl. I, pod č. 3 a má svůj význam jen pro Slovensko. Má odstranit obtíže, k nimž dochází při restitucích drobného zemědělského majetku na Slovensku, kde největší překážkou provedení restituce, ať už naturální, avšak hlavně v těch případech, kdy k naturální restituci nedojde, je otázka vrácení peněz, které drobný slovenský zemědělec zaplatil t. zv. slovenskému státu v době okupace za majetek přidělený mu býv. Štátným pozemkovým úradem v Bratislavě. Na přídělci je nyní požadováno zaplacení peněžité náhrady v nové měně v plné výši obecné ceny, ač on sám už přídělovou cenu za majetek zaplatil v Ks, po případě tento zemědělec má vrátit nemovitost ln natura a neměl dosud možnosti domoci se vrácení té částky, kterou svého času t. zv. slovenskému státu zaplatil. Vyřešení tohoto problému má za účel čl. V. Ostatně se poukazuje na důvodovou zprávu k č. t. 856 ÚNS.

Soud přihlédne z moci úřední k ustanovení tohoto zákona i v případech, ve kterých bylo řízení skončeno v prvé instanci a byl podán opravný prostředek, o němž dosud pravomocně nebylo rozhodnuto. Jde zejména o ustanovení čl. III a IV.

Konečná úprava podmínek stanovených tímto článkem vyžaduje formu vládního nařízení se zřetelem na povahu opatření, která je nutno učiniti ku provedení tohoto zákona.

Obsahují obvyklé klausule zmocňovací a prováděcí.