1. Ženám činným dosud pouze v domácnosti se zajistí pracovní příležitost v odvětvích vhodných pro ženskou práci, a to ve všech krajích Československé republiky. Zároveň se určí, které druhy prací mají jim být vyhrazeny přednostně. Ženy budou zařaděny pokud možno v okruhu místní dopravy s ohledem na vlastní volbu zaměstnání. Pracovní úkoly žen budou ulehčeny rozmnožením a lepším vybavením mateřských školek, útulků pro děti, závodních jeslí, školních stravovacích stanic, závodních kuchyní, levných prádelen, správkáren, racionalisací práce v domácnosti a pod. Vdaným ženám bude dána možnost polodenní práce v povoláních, v nichž se mohou dobře uplatniti. Při řešení mzdových otázek budou odstraněny veškeré rozdíly mezi mzdami žen a mužů, pokud vykonávají stejnou práci. Rozvrh prodejní doby bude stanoven takovým způsobem, aby i zaměstnané ženy si mohly obstarati své nákupy.

2. Plánovité zařadění dorostu. Při respektování zásady svobodné volby povolání a osobní kvalifikace jednotlivců bude příliv dorostu plánovitě usměrňován do oněch učebních a pracovních oborů, které jsou důležité pro splnění úkolů dvouletého plánu a v nichž může dorost najíti trvalé uplatnění. Rovněž bude regulován příliv dorostu do středních a odborných škol. Zájem mládeže o produktivní práci bude zvýšen péčí o odbornou výchovu pracovního dorostu, zlepšením pracovních a sociálních podmínek učňů, řádným vybavením učňovských škol a výchovou k úctě pro rukodělnou práci. Budovatelské úsilí mládeže bude podchyceno organisováním dobrovolných akcí na úsecích hospodářské výstavby, které by byly ohroženy nedostatkem pracovních sil.

3. Poživatelům důchodů invalidních a pensijních budou přednostně zajištěny pracovní příležitosti v zaměstnáních, která odpovídají jejich pracovním schopnostem a bude jim zachován nezkrácený nárok na dosavadní důchod invalidní nebo pensijní.

4. Zařadění osob vyhýbajících se práci je morálním závazkem vůči těm, kteří své povinnosti plní dobrovolně.

5. Reemigrace zahraničních krajanů bude provedena plánovitě organisovanými akcemi a při umísťování bude jim zabezpečeno přednostní pořadí.

6. Slovensko poskytne ze svých přebytků výpomoc zemědělství, stavebnictví a průmyslu v českých zemích.

Návrh zákona ukládá, aby výkonnost byla do konce roku 1948 zvýšena průměrně o 10% ve srovnání s rokem 1937.

Zvýšení výkonnosti bude dosaženo opatřeními organisačními, technickými a sociálně-politickými. Je třeba provést účelnou organisaci podniků, podporovati autoritu a utužiti pracovní kázeň. Je nutno zjednodušiti výrobní programy, provésti dělbu práce mezi závody, intensivně normalisovati a typisovati výrobky. Aby výroba byla co nejhospodárnější a umožnila se její kontrola, je třeba vytvořiti normy pracovní, normy pro spotřebu materiálu, energie a pro jakosti výrobků. Aby bylo dosaženo úsporného hospodaření pracovními silami, je třeba plánovati jejich potřebu i v jednotlivých dílnách, sledovati výkonnost a rozšiřovati práci v úkolu, případně zaváděti prémie. Účelnými mzdovými úpravami budiž zvyšována i přitažlivost oborů důležitých pro dvouletý plán.

V oblasti opatření sociálně-politických je nezbytně nutno vychovávati ke kladnému postoji k práci a postupovati přísně proti těm, kteří kazí pracovní morálku.

Základním prostředkem ke zvýšení a zajištění žádoucího hospodářského rozkvětu státu je národní soutěž ve výstavbě republiky, jejímž vedením a organisováním je pověřena Ústřední komise národní soutěže se svými oblastními orgány. V novém hospodářském uspořádání je soutěž nezbytným doplňkem plánu a vzpruhou, která nahrazuje dřívější kapitalistické oceňování soukromé iniciativy ve volné soutěži hospodářských sil. V plánovaném hospodářství musí soutěž přispěti k mobilisaci všech tvůrčích sil, ke zvýšení pracovní morálky a k zlepšení výkonnosti práce.

Pracovní soutěží chceme nejen dosáhnouti, ale i překonati výkony dosažené v minulosti, zvednout produktivitu práce, zvýšit rentabilitu znárodněné výroby, dosáhnout snížení cen, dostat se i ke zvýšení mezd a docílit lepšího hodnocení práce těch jednotlivců i kolektivních celků, kteří se o odstranění nedostatků nejvíce svojí prací a výkonem zasloužili.

Také investice třeba plánovati, poněvadž jejich zdroje jsou stejně omezeny jako reservy pracovních sil nebo zdroje surovin. Investice jsou omezeny dvěma okolnostmi. Předně jsou omezeny tím, že investičním účelům lze věnovat jenom určitý podíl z celého národního produktu. Tento podíl nelze libovolně zvyšovat, neboť každému zvyšování podílu investicí odpovídá snížení druhé části národního produktu, která připadá na spotřebu; také pro určení výše této spotřební části národního produktu platí určitá hospodářská i politická hlediska. Dále jsou investice omezeny množstvím investičních statků, jež za daného stavu možno dodávati, t. j. vyráběti nebo dovážeti. Jsou tedy omezeny kapacitou hlavních investičních průmyslových oborů, zejména průmyslu strojírenského, elektrotechnického, vozidel atd., dále kapacitou stavebnictví a možnostmi dovozu investičních statků. Z těchto důvodů nutno sestavovat rozvahu investicí, právě tak jak se bilancují pracovní síly a suroviny. Musí být jasno, že bez plánování investicí není plánovaného hospodářství.

V otázce, v jakém celkovém rozsahu jsou investice možné a únosné, se ještě často vyskytuje mylný názor. Tento názor vychází z toho, že rozsah investicí je dán finančními prostředky, jež jsou k disposici. To není správné. Jsou-li k disposici všechny hmotné zdroje investiční, t. j. pracovní síly, suroviny a výrobní možnosti investičních statků, jsou tyto investice proveditelné a úkolem finanční politiky je jedině mobilisovat finanční prostředky, aby hmotně proveditelné investice mohly býti uskutečněny. Vládní program vychází z tohoto stanoviska a říká v odstavci o finanční politice:

"Finanční politika státu má zabezpečiti splnění dvouletého plánu po finanční stránce. Musí dbáti, aby chystané investiční práce, pro něž jsou k disposici pracovní síly, suroviny a pracovní prostředky, nebyly brzděny nedostatkem finančních prostředků."

K otázce dvojího omezení investicí je nutno především odhadnouti celkovou výši národního produktu (čistého) nebo národního důchodu, s kterým lze počítat. Protože však nebylo možno vzíti při sestavování prvního dvouletého plánu za základ výpočet národního důchodu od hmotných zdrojů, byl použit běžný statistický materiál o národním důchodu.

Národní důchod za rok 1937 byl odhadnut částkou 60 - 67 miliard Kčs. Vládní program předpokládá, že se podaří přes odsun Němců zvýšit reálný objem národního produktu na předválečnou úroveň. Vzhledem k vzestupu cen a mezd přibližně na trojnásobek předválečného stavu činil by národní důchod ke konci roku 1948 nejvýše 200 miliard Kčs ročně. Nutno zdůrazniti, že jde o maximální částku. Na základě předběžných odhadů některých národohospodářů (Dr. Stádník) o národním důchodu za rok 1946 lze předpokládati, že národní důchod v roce 1947 bude přibližně 160 miliard Kčs a za celý rok 1948 přibližně 180 miliard Kčs.

Zbývá další otázka, jaký podíl z těchto částek lze použít pro investiční účely. Podíl investicí na národním důchodu ve vysoce vyvinutých kapitalistických zemích byl odhadnut v předválečných poměrech nejvýše na 10%. V Sovětském svazu podíl investicí na národním důchodu stoupl během první pětiletky asi na 24%, později však, když byl přidělovací systém zrušen a spotřeba stoupla, podíl investicí opět poklesl asi na 19%. Pro nynější poměry můžeme považovat za únosný podíl investicí na národním produktu 15%. To je větší podíl na národním produktu, než byl v Československu investován před válkou. Přesto to neodporuje vládnímu programu, který stanoví, že životní úroveň lidu má být zvýšena do konce roku 1948 nad míru předválečnou jak po stránce materiální, tak kulturní. Tím vládní program stanoví, že spotřeba na hlavu má být větší než před válkou. Nicméně lze zvýšit percentuální podíl investic na národním produktu, poněvadž národní produkt se nyní rozdělí na menší počet obyvatel. Tak lze při stejném národním produktu jako před válkou zvýšit spotřebu na hlavu a současně zvýšit podíl národního produktu, který je určen pro investice. Bude tedy možno investovat až do 15% národního důchodu. Včetně běžných náhradových investicí činil by celkový objem investicí v poměru k národnímu důchodu přibližně 20%.

Vezmeme-li za základ zmíněný odhad národního důchodu, docházíme k tomu, že bude lze investovati přibližně 20% z národního důchodu, který pro oba roky bude celkem činit přibližně 340 miliard Kčs. Bude tedy možno věnovati část národního produktu v hodnotě kolem 68 miliard Kčs na investice.

Zbývá otázka, zda průměrné roční investice v celkové výši asi 34 miliard Kčs se dají uskutečnit vzhledem ke kapacitě hlavních průmyslových odvětví, vyrábějících investiční statky. Nutno si především uvědomit, jak se investiční požadavky člení na stavební a nestavební investice. Podle požadavků, které byly předloženy pro dvouletý plán, i podle konečné jejich úpravy budou stavební a nestavební investice přibližně v poměru 55 : 45 nebo v poměru 18,4 : 15,6 miliard. Nutno projednati nejdříve možnost stavebních investicí v průměrné výši asi 18,4 miliardy Kčs. Rozsah stavebních investicí v roce 1937 vyjma zemědělský sektor je odhadován částkou 4,3 miliardy Kčs. Lze předpokládati, že se nám podaří index stavebních nákladů snížiti na 350 v poměru k roku 1937. Dále lze předpokládati, že se podaří zvýšiti objem stavební činnosti přes dnešní nepříznivý stav o 15% nad úroveň roku 1937, která nebyla nejvyšší. Za těchto předpokladů docházíme k roční kapacitě asi 17,3 miliardy Kčs (t. j. 4,3 miliardy X 3,5 X 1,15 = 17,3 miliardy). K tomu nutno připočítati stavební investice v zemědělství, které ovšem v celkovém rámci nehrají velkou roli a dosáhnou necelé miliardy. Podle tohoto výpočtu jsou tedy žádané stavební investice proveditelné. Je to ovšem maximální odhad a předpokládá, že bude do stavebnictví mobilisován dostatečný počet dělníků a že budou provedena zvláštní opatření.

Rozsah průměrných ročních strojových investicí potřebných v rámci dvouletého plánu byl, jak dříve uvedeno, odhadnut 45% z 34 miliard Kčs, čili 15,6 miliardy Kčs. Rozsah strojových investicí, jež se dají uskutečnit za dané kapacity průmyslu, se dá odhadnout podle běžné průmyslové statistiky. Hodnota odbytu hlavních oborů, t. j. průmyslu strojírenského, elektrotechnického i průmyslu vozidel, činila v průměru posledních tří měsíců, z nichž máme data, t. j. v průměru měsíců února až dubna 1946, 700 až 800 milionů Kčs měsíčně, tedy 10 miliard Kčs ročně. Lze předpokládat, že tyto průmysly jsou nyní využity jen asi z 50% a že výroba během dvouletky bude stupňována na plnou výkonnost. Možno proto počítat s roční výrobou v těchto oborech ve výši asi 20 miliard Kčs. Průmysl kovodělný sám počítá pro rok 1947 v průmyslu strojírenském, v průmyslu vozidel mimokolejových a v průmyslu elektrotechnickém s výrobou pro 1947 za 17,2 miliardy Kčs a pro rok 1948 s výrobou za 20,4 miliardy Kčs. Lze tudíž krýti strojové investice průměrně ve výši 15,6 miliardy Kčs ročně. Rozdíl mezi touto částkou a průměrnou roční výrobou je úhrn, s kterým lze počítat pro vývoz strojů a který by měl být vzat za základ pro obchodní jednání.

Z hmotného pojetí investicí a investičních možností vyplývají určité praktické závěry. Nemá se vycházet z toho, že lze investovat tolik, na kolik je peněžních prostředků, nýbrž nutno vycházet z hmotných zdrojů. Jedině náklady, které zatěžují národní produkt, jsou z hospodářského hlediska investicemi. Chce-li na příklad některý průmysl provést investice během pěti let, ale během dvouletky potřebuje na ně pouze finanční prostředky, jako závdavek, nejsou to investice, které by vázaly výrobní prostředky v prvních dvou letech. Nutno zkoumat, zda se tyto investice skutečně provádějí nebo zda jde pouze o finanční transakce. V určitém průmyslu bude snad možno provést investice tak, že podniky z pohraničí se přenáší do závodů, které mají být rozšířeny. Kupní cenou za tyto podniky nebude vázána část národního produktu na úkor spotřeby a nepředstavuje proto investice s hlediska plánu.

Další praktický závěr se týká dovozu. Tvrdí se, že dovezou-li se na příklad stroje ze zahraničí, nelze to pokládat za investice. I když však tyto stroje neváží výrobní prostředky, jsou tím vázány statky, které se musí vyvézt, aby se mohlo platit za dovezené zboží. Ovšem dovoz na úvěr nekladl by okamžitých požadavků na naše výrobní možnosti.

Možnost tohoto dovozu je ponechána jako reserva. Plán není totiž budován na předpokladu zahraničního úvěru.

Průmyslové podniky nebo průmyslová odvětví se nesmějí domnívat, že mohou investovat vlastními peněžními prostředky nad rámec plánu. Je přece samozřejmé, že investice, ať je platí kdokoliv, kladou vždy požadavky na pracovní síly, suroviny atd. S hlediska zatížení národního produktu, s hlediska kapacity strojírenského a stavebního průmyslu nehraje kapitálový pramen investice žádnou roli.

Jedině takové investiční práce, jež se provádějí vlastními silami podniku a místními surovinami, neváží dodatečné výrobní prostředky. Lze je proto s hlediska plánování investicí zanedbati.

Dvouletý budovatelský program vlády klade při výrobě investičních a spotřebních statků velké nároky na opatřování potřebných surovin.

Surovinové hospodářství má za úkol vyrobit, případně zajistit suroviny, hmoty a energie potřebné pro splnění úkolů vytčených vládním programem buď číselně (jako je tomu u uhlí, železa, oceli, pohonných látek, umělých hnojiv, elektřiny, lokomotiv, vagonů, nákladních aut a j.) nebo srovnáním příští výroby některých důležitých statků s poměry předválečnými.

Při zjišťování potřeby základních surovin, hmot a energie byl proveden podrobný rozbor požadavků kladených jednotlivými výrobními odvětvími. Požadavky byly posuzovány s hlediska jejich výše, účelnosti a naléhavosti pro potřeby dvouletého plánu. Při tom byla uplatňována snaha, aby v těch případech, kde potřebu nutno krýt dovozem, byla příslušná množství co nejmenší a nezatěžovala příliš dovozní a vývozní bilanci.

Celkem byla zkoumána a bilancována potřeba asi 165 základních surovin, hmot a energií.

Je nezbytně třeba, aby při spotřebě surovin, hmot a energie rozhodovaly tyto zásady:

a) nejšetrnější zacházení a hospodaření se surovinami, hmotami a energií, a pořízení a udržování jen nutných a účelných zásob,

b) vynaložení veškerého úsilí na zhospodárnění provozu v zájmu úspory surovin, hmot a energie,

c) provádění předvídaných investicí podle naléhavosti úkolů dvouletého plánu a také, aby byl postupně zhospodárněn provoz a dosaženo úspor na surovinách, hmotách a energii,

d) zvýšené úsilí o provádění sběru odpadků a starého materiálu, které tvoří důležitou součást potřebných surovin.

Základními surovinami jsou uhlí a železo, případně válcovaný materiál a odlitky, jejichž přehledné celkové bilance jsou přiloženy.

Základní energií je elektřina, jejíž přehledná bilance je také připojena.

a) Výroba hnědouhelného koksu.

b) Výroba plynárenského koksu.

c) Ostravské uhlí.

Zavedením plánovitého hospodářství u nás je náš zahraniční obchod postaven před úlohu daleko větší a odpovědnější než dosud, protože nejde jen o to, aby ministerstvo zahraničního obchodu uzavíráním obchodních smluv umožnilo mezinárodní styky obchodní, nýbrž také o to, aby zejména vypracovalo dovozní a vývozní program a aby se opíralo při jeho provádění o takové orgány, které jsou s to umožnit splnění programu dvouletky.

Řízení zahraničního obchodu se ovšem setkává se zcela zvláštními problémy, odchylnými od zásahů v některých jiných odvětvích hospodářství. Zahraniční obchod není totiž jenom výslednicí našeho vlastního úsilí, nýbrž je vždycky výsledkem jednání dvou partnerů, z nichž toliko jeden je v našem hospodářství a tudíž pod vlivem naší domácí hospodářské politiky.

Dovozní program se má zakládat hlavně na plánu výroby, musí ovšem brát v úvahu i speciální hlediska zahraničního obchodu. Výroba některého zboží, které pro dvouletý plán by se mohlo zdát zbytečným, jako na př. luxusní výrobky (broušené sklo a jiné), je pro vývoz a tím i pro zaplacení dovozu stejně důležitá jako na př. těžba uhlí pro výrobní plán.

Vypracování dvouletého plánu má praktické důsledky pro sestavení rozpočtů. Část rozpočtu státního a rozpočtu samosprávy je totiž již určena stanovením investicí v rámci dvouletého plánu. Rozpočtové výdaje je možno roztřídit do tří skupin:

1. Investice podle dvouletého plánu.

2. Další věcné výdaje.

3. Osobní výdaje.

První část je stanovena plánem. Rozsah druhé a třetí skupiny bude třeba stanovit, a to nepřímo tím, že jenom určitý podíl národního důchodu může být zachycen rozpočtem. Je-li určena část národního důchodu, která má být zachycena rozpočtem, pak je rovněž vymezen rozsah rozpočtových výdajů v druhé a třetí skupině, a to rozdílem mezi celkovou výší rozpočtu a stanovenými investicemi.

Bude otázkou sestavení rozpočtů, jaký má být poměr jejich výše k národnímu důchodu. Podle dat, jež jsou k disposici, dá se předpokládat, že tento poměr se bude pohybovati v dvouletce mezi 40 a 50%.

Příjmová stránka rozpočtu musí být zaměřena na to, aby se kupní síla spotřebitelů rovnala úhrnu spotřebních statků a služeb, jež přijdou na trh.

Při úvaze mezi plánovanými investicemi a rozpočtem nutno míti na zřeteli, že stát i samospráva budou s to provést určité investice nad rámec plánu. Jde o investice, jež mohou být uskutečněny místními pracovními silami, pro účely plánu nepoužitelnými, a z ryze místních zdrojů surovin. Příkladem takových investicí je údržba vedlejších silnic sezonní prací domkářů, kteří se nedají získat pro pravidelné zaměstnání, a pomocí místního materiálu, jako písku a štěrku. Jelikož takové investice neváží hmotné zdroje investičního programu dvouletého plánu, mohou být prováděny nad rámec plánu. Financováním spadají do druhé a třetí skupiny shora uvedených rozpočtových výdajových skupin, nikoliv do prvé skupiny investicí podle plánu. V plánování a provádění takových prací může se uplatnit velice cenným způsobem místní iniciativa. Ta může přispět k mobilisaci všech sil pro obnovu hospodářství.

Pro hospodářský plán je nutno opatřiti vhodný právní podklad. Běží o úkol nesnadný, protože v našem právním řádě není vzhledem k povaze věci obdoby. Byly tu sice zákony o finančních rozpočtech, které vlastně představují roční dílčí finanční plán, ale tento plán obepínal toliko úsek státního hospodářství a byl ovládán jinými hledisky. Při navrhování právní normy bylo nutno se vmýšleti do situací, jakých u nás doposud nebylo, a předvídat vhodné prostředky a způsoby řešení.

Vládní návrh sleduje v podstatě dvojí cíl:

1. Je potřebí, aby zákonodárný sbor jako nejvyšší představitel lidu posoudil a schválil plán pro náš hospodářský život pro příští dvě leta a stanovil jeho obecnou závaznost.

2. Je nutné, aby byla vytvořena spolehlivá právní základna pro provedení plánu.

Těmto úkolům má vyhovět navrhovaná osnova.

Právní problémy osnovy.

Bylo třeba, aby se osnova vypořádala s několika základními problémy:

Především bylo nutno rozhodnouti, v jakém rozsahu má být hospodářská náplň pojata do zákona. Bylo jasné, že hospodářský plán nelze zařaditi do zákona jako celek. Do normy možno pojmouti toliko základní směrnice a základní úkoly, vyjádřené v množství, penězích nebo jinak,a to již z toho důvodu, že by se náplň hospodářského plánu jinak stala ztrnulou a nepružnou. Příslušné úkoly a opatření jsou obsaženy v prvé části návrhu zákona.

Na právní povinnosti, které vyplývají ze zařadění těchto úkolů a opatření do zákona, nutno ovšem použít poněkud jiných měřítek než obvykle. Žádné číslo plánu, žádný jeho úkol není absolutní v tom smyslu, že by musela být přesně dosažena stanovená mez a jen tato mez. Výsledek se bude vždy poněkud odchylovat směrem nahoru nebo dolů; dosažení přesného čísla bude jistě ojedinělou výjimkou. Odchylky, které se připouštějí, vyplývají z povahy věci, a není proto zapotřebí pamatovat i na ně v zákoně zvláštním předpisem. Mohou se ovšem na druhé straně za provádění plánu vyskytnout skutečnosti, které činí dosažení určitého plánovaného úkolu nemožným nebo nevhodným, takže se objeví nutnost změniti některé úkoly plánu. Souvisí to na př. s tím, že na hospodářství našeho státu působí nejen vlivy přírodní, nýbrž i spojitost s hospodářstvím světovým, kde mohou zklamat očekávání v oblasti zahraničního obchodu. Mohou se dostavit také takové technické pokroky, které způsobí, že uskutečnění určitého úkolu plánu by bylo neúčelné a nehospodárné. Poněvadž základní úkoly a opatření plánu jsou stanoveny zákonem, bylo nutno pamatovati na úpravu, jež by umožňovala pružnější změnu dotčeného úkolu nebo opatření, jestliže nastane podstatná změna v předpokladech, za nichž byl dvouletý plán sestaven, nebo budou-li toho vyžadovati jiné závažné důvody. Zároveň se při tom vyskytuje otázka, jako tyto změny formálně uskutečniti, aby vznik příslušných právních povinností byl řádně zajištěn. Věc byla vyřešena ustanovením § 16, odst. 3, podle něhož vláda může uskutečnit změny, o nichž je řeč, vládním nařízením, jakož i předpisem § 16, odst. 4, jenž umožňuje pružnějším způsobem přesuny nevyužitých věcných prostředků.

Celostátní hospodářský plán vyžaduje podrobného propracování směrem dolů až k podnikům, a to podle druhů hospodářské činnosti (dílčí plán pro průmysl, zemědělství, dopravu atd.), podle prostoru (kde příslušná činnost má být vyvíjena) a podle času (plány roční, čtvrtletní a měsíční, správné časové skloubení dílčích plánů). Právní podklad pro tento postup dává ustanovení § 12, odst. 1.

Poněvadž plnění dvouletky není myslitelno bez uplatnění našeho zahraničního obchodu, je naše devisové hospodářství v přímé souvislosti s plánem. Proto třeba věnovati stálou pozornost vývozu a dbát i o ona odvětví, která sice nejsou přímo ve dvouletce uvedena, ale která jsou důležitá pro vývoz a tím i pro naše devisové hospodářství. Tyto všechny zřetele mají na mysli ustanovení § 12, odst. 2.

Po sestavení a stanovení plánu nastává období jeho provádění, které je ještě obtížnější než stadium prvé. Provádění je nutno sledovati a pohotově zasahovati tam, kde plán není plněn, což ovšem vyžaduje všestranné kontroly. Je nutno čeliti tomu, aby provádění plánu se nerozpadlo v neorganické soubory činností, což by se snadno mohlo státi proto, že každý činitel, pověřený prováděním plánu, upírá přirozeně svůj zřetel na splnění svého vlastního dílčího úkolu. Zajištění jednotnosti provádění dvouletého plánu a kontroly jeho plnění je upraveno v § 13, odst. 1. Tím se samozřejmě nic nemění na právním postavení a působnosti Nejvyššího účetního kontrolního úřadu, resp. jeho výkonného orgánu na Slovensku, Nejvyššího kontrolního dvora (čl. III politické dohody, schválené vládou dne 28. června 1946). Ustanovení § 13, odst. 2 bylo pojato do osnovy jen proto, aby v tom směru byly vyloučeny jakékoliv pochybnosti.

Účast ústavodárného Národního shromáždění na kontrole provádění dvouletého plánu je zabezpečena ustanovením § 14.

Provedení hospodářského plánu vyžaduje soustředěného úsilí všeho občanstva. Proto stanoví § 15, odst. 1 povinnost plniti konkretní úkoly k splnění dvouletého plánu, při čemž se bere zřetel na osobní a sociální poměry a hospodářské možnosti občanů.

Vzhledem k tomu, že úspěch dvouletky závisí na zvýšených výkonech všech druhů podnikání (znárodněného, soukromého, družstevního) a na vzájemné jejich spolupráci, vkládá se do tohoto zákona (§ 15, odst. 2) i zásada jejich plné rovnoprávnosti. Uzákoňuje se tím to, co je tak charakteristické pro naši československou hospodářskou strukturu: je to systém, v němž stojí vedle sebe jako rovnoprávní partneři podnikání znárodněné, družstevní i soukromé; všem třem druhům podnikání se ukládají stejné povinnosti, i požívají stejných práv.

Ustanoveními § 16, odst. 1 a 2 má býti usnadněno provádění dvouletého plánu a zabezpečena koordinace jednotlivých aktů. Těchto cílů má býti dosaženo dvěma prostředky. Prvým z nich je zmocnění vlády, aby nařízením činila nutná opatření ke splnění úkolů dvouletého plánu, pokud k nim není třeba nového zákona. Druhým je požadavek schválení předsednictva vlády u těch opatření hospodářské povahy, jež mohou činiti jednotliví ministři pokud se tato opatření týkají provedení úkolů dvouletého plánu.

Provádějíc svůj program, učinila vláda první přípravná opatření usnesením ze dne 16. července 1946. Byla zejména zřízena zvláštní komise odborníků, v níž se soustřeďovaly nejvyšší úkoly plánovací služby; přípravné práce pak byly konány jednak u orgánů Hospodářské rady (generální sekretariát, Státní úřad plánovací), jednak v 16 komisích a v řadě subkomisí, ustavených při Hospodářské radě.