Je potřebí, abychom si uvědomili, že také země Česká bude muset přihlédnout při možné parcelaci, kterou jí dává také k realisaci předkládaný návrh zákona, k tomu, že i tam, v jižních Čechách, jsou určité potřeby drobných zemědělců. Věříme, že nová správa tohoto objektu vyhoví těmto potřebám drobných zemědělců po půdě, pokud jen to v zájmu účelnosti přebíraného celku, ale také vzhledem k potřebě a touze po půdě bude možno.

Chtěla bych ještě upozornit na jednu otázku, která by neměla být opomenuta. Je to nevyřešená otázka mezi bývalým schwarzenberským panstvím a schwarzenberským majetkem a obcí pražskou. Obec pražská před časem, již před druhou světovou válkou, žádala, aby jí ze schwarzenberského polesí byla uvolněna část polesí Velechvín ve výměře asi 1.800 ha. Doufáme, že tato transakce, která zůstala nevyřízena a neuskutečněna pro státoprávní změny, bude nyní nějakým uspokojivým způsobem realisována a že země Česká přihlédne zejména k rekreačním potřebám obce pražské a umožní právě také obci pražské, aby v jižních Čechách nalezla možnosti pro náležitou a účelnou rodinnou rekreaci svých obyvatel.

Věříme, že tímto aktem se uskutečňuje opravdu veliká národní, sociální, ale také historická skutečnost, a přejeme těm, kdož přebírají opravdu odpovědný a závažný úkol správy tohoto velikého majetkového objektu, aby touto správou a výsledky své činnosti sloužili především našemu lidu a republice Československé. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Vilím. Dávám mu slovo.

Posl. Vilím (uvítán potleskem): Paní místopředsedkyně, paní a pánové!

Již v důvodové zprávě k návrhu právě projednávaného zákona zabýval jsem se hospodářskými důvody, které mne vedly k podání tohoto návrhu a které tak znamenitým způsobem rozvedli zde všichni páni zpravodajové. Chtěl bych však při této příležitosti zdůraznit, že projednání a schválení projednávaného zákona má velký význam politický. Když roku 1945 celý náš národ stál na prahu velikého úsilí o vybudování nově osvobozené republiky, uvědomovali jsme si, že v myslích našeho lidu bude třeba bojovat o koncepci, kterou se máme řídit při obnově naší republiky. Vzpomenete si, že r. 1939 celý náš národ formoval své síly k boji proti nacistickým okupantům a velmi mnoho dobrých a statečných vlastenců bylo pevně přesvědčeno o tom, že den našeho vítězství a porážka okupantů bude dnem, kdy se vrátíme k dobám před druhou světovou válkou, k dobám prvé republiky.

Domnívám se, že právě při této příležitosti je třeba zdůraznit, do jaké míry při úsilí o vybudování našeho nově osvobozeného státu navazujeme na tradici, kterou jsme si vytvořili v letech 1918-1938. Víte, že naše veřejné mínění - a někdy velmi záměrně - je rozdělováno oceňováním tohoto prvého dvacetiletí naší československé samostatnosti. Na straně jedné je Československá republika z let 1918-1938 představována našemu lidu, a bohužel také naší mládeži, jako stát kapitalistický, stát agrárně-policejního teroru, stát, jehož vnitropolitický vývoj nemohl vésti nikam jinam nežli k Mnichovu. Na straně druhé pak slyšíme, že Československá republika z této doby byla státem skutečně demokratickým, že jsme tehdy měli skutečnou demokracii a žádnou náhražku a že bychom se měli vrátit k těmto dobám let 1918-1938.

Domnívám se, že bude třeba, aby zde bylo zjednáno jasno. Víme velmi dobře, a je třeba to zdůrazňovat naší mládeži, že toto prvé období naší samostatnosti zůstane zapsáno zlatým písmem v dějinách našeho národa (Potlesk.) Bylo naším štěstím, že v čele českého lidu stál tehdy jeho největší syn. Bylo to období netušeného politického a kulturního rozvoje našeho národa. Nebýti těchto dvaceti let, nevydrželi jsme tu strašnou nacistickou vychřici, která se přehnala přes naši zem, nebyli bychom bývali schopni postavit do boje na všech frontách světa, i na té frontě domácí, desetitisíce a snad statisíce statečných bojovníků proti nacistickým okupantům. Mnichov nebyl důsledkem vnitropolitického vývoje u nás v Československu. Který stát na světě byl tak připraven na boj s nacismem jako Československá republika pod vedením dr Edvarda Beneše v roce 1938? (Potlesk.) Víme dobře, že Mnichov je tragedií mezinárodní solidarity pokrokových a demokratických sil. Z toho důvodu považujeme za velmi nebezpečné, že zejména před českou mládeží bylo pomlouváno toto krásné období dějin našeho národa.

Ale na straně druhé věděli jsme na prahu té veliké práce, toho velikého úsilí o obnovu naší republiky r. 1945, že je třeba čerpat z těch zkušeností, jež jsme získali při budování své republiky před druhou světovou válkou, kdy jsme poznali, že nejvyšší míra osobních a politických svobod nestačí k tomu, abychom si mohli vybudovat takový společenský kolektiv, v němž by byla každému pracujícímu člověku zajištěna práce a také plody jeho práce. Že v politické demokracii může se někdy vytvořit situace, kdy pracující člověk má pouze jedno právo: svobodně si zvolit místo, na němž smí svobodně zemřít hlady. Zkrátka a dobře - a to je, myslím, to veliké poučení, kterým se musíme řídit i v budoucnosti - ve skutečně lidově demokratickém státě, jakým chceme mít Československou republiku, je třeba demokracii politickou doplnit demokracií hospodářskou. (Potlesk.) Myslím, že nejlepším výrazem tohoto stanoviska bylo předložení návrhů na znárodnění těžkého a klíčového průmyslu, bank a pojišťoven.

Paní a pánové, při té denní a někdy velmi těžké práci v tomto sboru neuvědomují si mnozí lidé u nás v Československu dalekosáhlý a historický význam toho, co se nám podařilo od r. 1945 až do této doby. Měl jsem příležitost právě v poslední době přesvědčit se o tom, s jakým zájmem, ale také s jakým respektem sleduje celá pokroková a zejména socialistická cizina úsilí československého pracujícího lidu o vytvoření nové společenské organisace. Je pravda, že se dopouštíme určitých chyb, je pravda, že na některé z těchto chyb budeme také doplácet, ale, paní a pánové, neměly by být tyto chyby a některé nedostatky, se kterými ještě zápasíme, předmětem politické licitace mezi jednotlivými stranami, nýbrž měly by být předmětem společného zájmu o jejich odstranění. Teprve historie ukáže význam těchto minulých dvou let našeho národa, význam toho, co jsme dokázali my v Československu pro pokrok v celém světě. A já vyslovuji zde pevné přesvědčení, že cestu, kterou jsme nastoupili u nás v Československu v roce 1945, bude muset nastoupit i řada ostatních evropských států. (Předsednictví převzal místopředseda Petr.)

Paní a pánové, zdůraznil jsem toto všechno především proto, aby bylo pochopeno, že návrh, který se má dnes stát - a jak jsem přesvědčen - stane také zákonem, je jenom částí toho našeho velikého úsilí o vybudování lidově demokratické republiky, ze které bychom odstranili všecky přežitky minulosti. Je to svátek jižních Čech. Vracíme české lesy do rukou českého lidu. Měl jsem příležitost poznat v rozhovorech s mnoha zaměstnanci t. zv. schwarzenberského panství, s jakou láskou ošetřují tento veliký majetek, který je nesmírnou hodnotou pro celý náš národ. Ale tu bych chtěl zdůraznit, zejména k té diskusi o hodnotě majetku, o jehož převodu tady dnes jednáme a který byl vyjadřován v miliardách, že nám nejde o tu cenu, která může být vyjádřena v korunách nebo ve zlatě. Při řešení této otázky řídili jsme se hospodářskou a sociální funkcí, kterou tento celek má mít v našem hospodářství a v celé naší společenské organisaci, a schválení tohoto zákona nepovažujeme za dar zemi České jako samosprávnému svazku, nýbrž za závazek země České pečovat o tento majetek a starat se o to, aby svoji hospodářskou a sociální funkci také řádně plnil. Starat se však také o to, aby byla zajištěna a plněna všechna práva zaměstnanců schwarzenberského panství, která jsme se snažili zajistit v tomto zákoně.

Chtěl bych také nakonec poděkovat všem pánům zpravodajům, kteří zde ve svých projevech dovedli vyjádřit význam zákona, jejž dnes sněmovna schválí, že dovedli zbavit se všech stranicko-politických zájmů a přistupovali k řešení této otázky jako skuteční poslanci našeho jihočeského lidu. Děkuji také všem ostatním pánům poslancům, zejména pak panu posl. Smrkovskému, který svými připomínkami, jež byly vtěleny do návrhu zákona přispěl ke zlepšení mého iniciativního návrhu.

A nakonec myslím, paní a pánové, je třeba říci ještě toto: Z té řady iniciativních návrhů, které přijala naše sněmovna, je toto nejvýznamnější návrh. Tvoříme novou tradici našeho československého parlamentu. Víme dobře, že před válkou nebylo v našem parlamentě téměř možné, aby se iniciativní návrh poslance stal zákonem; že iniciativní návrhy, tak jako interpelace poslanců, byly spíše formou demonstrace členů poslanecké sněmovny. Nám se již podařilo tady po několikáté schválit iniciativní návrhy jednotlivých poslanců a učinit je zákonem. Myslím, že je to dobrá cesta, kterou jsme nastoupili. Chtěl bych tu rozptýlit některé obavy, které by se mohly projevit zejména v kruzích vládních. Domnívám se, že je velmi mnoho otázek, které čekají ještě na vyřešení, avšak otázek, kterými by se dlouho nemohla zabývat naše vláda, ale které by mohly být z iniciativy poslanců vyřešeny přímo na půdě parlamentu. A proto myslím, že cesta, kterou jsme nastoupili také tímto zákonem, je cesta dobrá, cesta, na které my sociální demokraté jsme ochotni setkat se vždycky s poslanci všech ostatních stran Národní fronty. (Potlesk.) Ušetříme tím velmi mnoho práce a přispějeme k tomu, abychom se rychlejším tempem dostali tam, kde chceme být. V normálních poměrech měli bychom za sebou vyřešení všech důležitých otázek, které ještě na vyřešení čekají. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Soukup. Dávám mu slovo.

Posl. Soukup: Pane předsedo, paní a pánové!

Po vyčerpávajících projevech pánů zpravodajů i mých kolegů řečníků dovolte mi, abych projednávaný zákon doprovodil jen několika málo větami.

Vážení přátelé, jsme si vědomi toho, že jde v tomto případě o projednávání zákona kromobyčejně důležitého. Dotýká se převodu velikých majetkových podstat v jižních Čechách do rukou nového nabyvatele, jímž je ve většině případů země Česká.

Vážení přátelé, o velikosti tohoto majetku, který zde je převáděn, bývaly zvlášť v době předválečné pověsti a verse téměř pohádkové. Jedno takové rčení znělo, že majitel tohoto panství, Schwarzenberg, chce-li přejít z města Protivína někam až do Jindřichova Hradce, může tuto cestu vykonat po své vlastní půdě. Tato držba byla do značné míry, pokud se týká zemědělské části, zredukována již první pozemkovou reformou. Touto půdou byla tehdy značně doplněna držba půdy drobných zemědělců v této jihočeské oblasti, z této půdy byla tehdy dotována i zemědělská výrobní družstva, jako na př. Rábí, a z této půdy také vznikla i obec Holečkov v jihočeské oblasti. Přesto však, vážení přátelé, podstata toho majetku, i když klesla podstata zemědělské půdy, zůstává přece jen velmi veliká. Převážná část tohoto majetku je dnes představována lesy a hlavně zemědělskou půdou, menší část již rybníky. V celku, díváme-li se na tento podnik, jejž vedoucí osobnosti - nemyslím tu, prosím, majitele této ekonomie, nýbrž vedoucí osobnosti z řad úřednictva - spojily v ekonomický celek, je možno jeho produktivitu pochválit.

Je proto zákon zdravý v tom směru, že po uspokojení sousedících zemědělců převádí hlavní podstatu tohoto zemědělského majetku na zemi Českou. Jsme toho názoru, vážení přátelé, že i podnik sám přinese zemi České prospěch, a to hlavně tehdy, překoná-li jeho správa všechny obtíže v oboru lesní držby. Vím, že v tomto oboru představuje toto panství moderně vybavený celek. Vzpomeňme jen na důmyslný tak zv. schwarzenberský kanál, jímž se dopravuje dříví z vysokých poloh lesa až do stanice nakládací.

Problémem do dlouhé budoucnosti však zde po mém soudu zůstane těžký nedostatek pracovních sil. Byl jsem v sobotu a v neděli v této oblasti. Přiznávám se, že jsem byl překvapen, když moravští zemědělci, kteří zde sklízejí sena a jetele, mi hlásili, že v obcích, v nichž tuto práci vykonávají, je dosud nevymlácené obilí nejen ve stodolách, nýbrž i ve stozích. Pociťovali to se smutkem, jako určitou nehospodárnost v těchto krajích. Já však věřím, drazí přátelé, že zemi České podaří se překonat tyto nedostatky a že se podaří zmoci obtížný úkol, který před sebou správa těchto velkostatků bude míti.

Dobré rysy tohoto zákona vidím ve třech jeho bodech. Především v tom, že se snaží splnit svou povinnost k drobným zemědělcům a že se také snaží dát cosi samosprávným svazkům. Uvítali jsme rádi, že z podstaty tohoto panství bude při dobré vůli možno dát do značné míry zemědělskou půdu oněm zemědělcům, kteří zde ještě zůstali ne plně uspokojeni po minulé pozemkové reformě. A také jsme rádi uvítali v tomto zákoně náznaky, že zde nastupujeme novou cestu, totiž že z podstaty tohoto panství chceme a budeme dávat lesní objekty, které leží v oblastech jednotlivých obcí a okresů, také do správy těchto samosprávných jednotek. Vážení přátelé, musíme si uvědomovat, že naše samospráva v minulosti to byla, která silně a výrazně podpírala sebevědomí našeho národa, a musíme si být vědomi také té skutečnosti, že na tuto naši samosprávu, na naše národní výbory, také v přítomnosti vznášíme těžké a zodpovědné úkoly. A proto tato podpora je výrazným dobrým rysem tohoto zákona.

Rád bych také ocenil druhý dobrý rys, t. j. snahu, aby touto majetkovou dotací, která je dána do rukou země České, byla země Česká podpořena v plnění svých sociálních úkolů. (Předsednictví převzal místopředseda dr Ševčík.) Jsou známa Kristova slova: Chudé budete míti vždycky s sebou. Já vím, že ve všech dobách budeme míti také potřebné vždycky s sebou. A jestli tímto chceme podpírat onu naši milou, dobrou zemi Českou, její hospodářství, aby plnila úkoly ve prospěch potřebného člověka v našem národě, vidím v tomto rysu zákona jednu z jeho předností.

A jestliže v závěru tohoto zákona nebylo zapomenuto ani na zachování oněch kulturních statků, které zde jsou, třeba v podobě kostelů, pak věřím také, že i tento dobrý rys, který je dán tímto zákonem, jenž vyplynul z aktivity - budiž to konstatováno - jihočeské Národní fronty, bude a musí být ctěn.

Vážení přátelé, při pohledu na tento zákon, který řeší obtížnou materii z oblasti jižních Čech, prohlašuji, že hlediska, která jsou v tomto zákoně, jsou schvalována i stranou, jejíž stanovisko mám čest tlumočit, a prohlašuji, že čs. strana lidová tento zákon vitá a bude pro něj hlasovat. (Potlesk.)

Podpředseda dr Ševčík: Ďalším rečníkom je p. posl. Janouš. Dávam mu slovo.

Posl. Janouš: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Slezsko mělo svého vykořisťovatele a netvora Gera, kterého objevil v celé jeho hrůzné nahotě náš slavný básník Petr Bezruč. Jižní Čechy měly své Schwarzenbergy, kteří jako polyp, jako chobotnice, natahovali svá chapadla do všech okresů jižních Čech, která obepínala a vykořisťovala všechny obory lidského podnikání. Lomy, vápenky, pískovny, lihovary, pivovary, hostince, prostě všechny obory, kde se uplatňovala lidská práce, do všech zasahovala chapadla těchto velmožů. A nejen to, měli k disposici i své patronátní kostely a v těch kostelích své lavice a také své opěvovatele. Všechno sloužilo k tomu, aby bylo jejich jméno chváleno a velebeno.

A při tom jižní Čechy tímto upírem vyssávané trpěly a byly brzděny ve svém vývoji. Sami páni řečníci přede mnou, páni zpravodajové připustili, že některá města byla brzděna ve vývoji právě tím, že existoval Schwarzenberg. A nebylo to jenom jedno město, nebyla to jenom držba pozemků. Schwarzenberg seděl pomocí svých zaměstnanců ve vyšších službách též ve funkci starostů jednotlivých obcí. Ještě dnes vzpomínají mnohé jihočeské obce s hrůzou na tyto doby před válkou, kdy Schwarzenberg svým vlivem brzdil v těchto obcích výstavbu škol. Proč brzdil výstavbu škol?? Protože čím větší nevědomost v jihočeském lidu, tím byly jeho naděje a jeho možnosti vykořisťování větší.

A tak dnes, když pomocí tohoto zákona přistupujeme k napravení určitých křivd, jihočeský lid pociťuje velkou úlevu v tom, že se změní celý poměr k jihočeskému tak zv. schwarzenberskému panství. Byl jsme v posledních dvou měsících na řadě schůzí v jižních Čechách. A sám jako rodilý Jihočech, kterého jižní Čechy nemusely adoptovat, poněvadž jsem se tam narodil, věděl jsem už jako kluk, že zajíci v polích, ryby v řekách a rybnících a i ptáci v povětří patřili Schwarzenbergovi a že v té době výkonný aparát schwarzenberského panství stál proti lidu. A pociťuji velké zadostiučinění právě proto, že já sám jako kluk jsem tomuto panu Schwarzenbergovi sloužil jako nadháněč na honech. Mám k tomu tedy svůj zvláštní vztah.

Paní a pánové, domnívám se, že není možno mluvit o žádném daru zemi České. Proč? Poněvadž si musíme uvědomit, kdy rostl tento majetek a na čí úkor rostl. Tímto zákonem vlastně vracíme to, co Schwarzenberg jako náhončí a služebník nenáviděné habsburské dynastie českému národu uloupil. To si musíme uvědomit. Je to vrácení lupu, který kořistník ukořistil, není to žádný dar. A jestliže můžeme konstatovat, že na jedné straně tento velký majetek pomáhal panu Schwarzenbergovi v tom, že mohl sociální postavení svých zaměstnanců zlepšovat, tak to bylo jen proto, že tento majetek svou velkou obludností, tím, že vykořisťoval všechny vrstvy lidského podnikání, byl preferován, a jenom tím mu bylo umožněno, aby lépe mohl vykořisťovat, i když také zlepšoval sociální postavení svých zaměstnanců. Nebylo to dobré srdce pana knížete, nebylo to také ani dobré srdce jeho pana generálního ředitele, ale bylo to právě to, že vykořisťoval tisíce a tisíce jihočeských lidí přímo a další tisíce nepřímo.

Vítám tuto osnovu jako krok kupředu, ale dovolte mi, abych mohl prohlásit, že ji nepokládám za definitivní řešení ve věci celé této velké dynastie Schwarzenbergů, a to proto, poněvadž Jihočeši, rolníci v jižních Čechách, ještě dnes mají málo půdy a volají po půdě. Představenstvo tohoto velkého celku bude muset důkladně uvažovat, jakým způsobem sloučit tyto dvě věci, totiž jak sloužit národohospodářským účelům a jak také uspokojit volání rolníků v jižních Čechách po schwarzenberské půdě. Já se, paní a pánové, domnívám, že právě v tomto bodě bude muset být představenstvo daleko benevolentnější než dosud, aby zabránilo dalším sporům a aby také jihočeský rolník, který byl vykořisťován, byl uspokojen.