Celkově řečeno, uplatňuje se tedy dvojí měřítko při stanovení cenové hladiny. Zatím co se volá po všeobecném snižování cen, zvyšují se ceny železa a textilu velmi podstatně. Jde-li o zabezpečení výživy, zemědělská práce se velebí, ale jde-li o její hodnocení, je někdy považována za méněcennou. Právě v tom vidí zemědělci dnešní sociální nespravedlnost.

Uvedl jsem, že bez odstranění cenové disparity a podle ní i disparity mzdové nebude trvale odstraněn nedostatek zemědělského dělnictva. Je samozřejmé, že zlepšení hmotného postavení zemědělského dělnictva musí být následováno i jeho zlepšením sociálním. Na příklad zavedením výcviku v povolání, který by zemědělského dělníka postavil na roveň ostatním odvětvím, dále podporou staveb dělnických domků a pod. V té souvislosti bude však nutno, aby si také celý národ vytvořil správný názor na podstatu ruční práce, zejména zemědělské, která je stejně tak hodnotná a čestná, jako každá jiná práce, tedy i práce duševní. Každý člen národa měl by považovat práci v zemědělství za jeden z nejvyšších národních úkolů. Pak věřím, že se nám podaří, aby vedle svobodného zemědělce na svobodné půdě stál svobodný zemědělský dělník, vědom si své sociální důležitosti a zbaven dosavadního komplexu méněcennosti.

Považuji za svou povinnost zcela otevřeně s tohoto místa upozorniti na to, že nebude-li získán dostatečný počet pracovníků pro zemědělství, nebude splněn dvouletý plán vlády, pokud jde o zemědělskou výrobu. Tento plán počítá na příklad s tím, že do konce roku 1948 bude proti nynějšímu stavu zvýšena výroba hovězího masa o 35 %, másla o 10 % a mléka o 75 %. Mimo to se počítá se zvýšením osevu cukrovky, která se stala jedním z nejdůležitějších artiklů pro získávání devis. Popravdě nutno však říci, že vlivem zvyšujícího se nedostatku stálého dělnictva se už nyní projevuje proces opačný. Počet hovězího dobytka klesá, a nebudou-li provedena vhodná opatření, poklesne i osev cukrovky.

Naznačený vývoj, paní a pánové, není ovšem zaviněn zemědělci. Ti neprovádějí žádnou reakci. To není ani odpor ke zdravým socialisačním snahám vlády, které zemědělci upřímně vítají. Naopak. Zemědělci mají tu nejlepší vůli splnit, ba překročit budovatelský plán vlády. Vždyť ukázali již při prvních národních žních a zejména letos, že jsou stachanovci v pravém slova smyslu. Opatřili národu chléb a zabezpečili mu vyživovací základnu. A teď volají k vládě, aby jim ona opatřila pracovní sily. Bez nich to nepůjde ani na malých, ani na středních selských statcích, či na tak zv. rodinných hospodářstvích, má-li se hospodařit intensivně. V případě, že vláda zemědělcům tyto potřebné síly neopatří, nebude to jejich vinou, že u nás v zemědělství dojde k poklesu produktivity. Na tuto okolnost upozorňujeme my zemědělci vládu již předem.

Přetíženost zemědělského obyvatelstva je dnes taková, že ohrožuje tento stav i zdravotně. Jeho výkony jsou někdy přímo nadlidské. Nemůžeme tedy od zemědělského lidu žádat další zvyšování pracovní výkonnosti. Na rozdíl od pětidenního pracovního týdne a osmihodinové pracovní doby pracuje zemědělec a zejména zemědělská žena dvanáct, čtrnáct až šestnáct hodin denně a nedovolává se za to žádných výkonnostních přídavků. Chápu, že na příklad ministerstvo posílá komisi k přehlídce pracovních brigád, ale kdo se stará o to, za jakých nesmírných potíží pracuje náš zemědělec? Toho obšťastní spíše nějaká kontrola a pokuta za to, že nemohl dostát své dodávkové povinnosti anebo nenasil tolik zeleniny, kolik mu bylo předepsáno. Právem by se mělo při tom zkoumat, kdo zavinil, že zemědělec neobdržel vůbec anebo včas objednaný stroj, který nutně potřebuje, aby splnil předepsanou dodávku.

Dosavadní pracovní tempo zemědělci dlouho nevydrží. Jsou případy, že zemědělci umdlévají pod tíhou práce přímo na polích. Značná část zemědělského obyvatelstva je prací zdravotně zlomena. Z toho důvodu nemůže nás překvapit ani snížení porodnosti na venkově, která je již dnes pro nás hrozivým vykřičníkem. Jaký div, když jsou případy, že na hospodářství o 20 ha je sám hospodář se svou ženou, která je churava a s malými dětmi. Hospodář obsluhuje 2 páry koní a hospodyně 12 krav, které krmí a dojí, nehledě k práci na poli. Přitom má být tato žena matkou a vychovatelkou dětí, ve kterých národ právem vidí svou nadějnou budoucnost.

Paní a pánové! Taková je dnes situace v zemědělství. Zatím, co v továrnách je již dávno klid a osazenstvo pěkně oblečeno chodí po vesnicích, čeká na zemědělce ještě mnoho práce, než končí jeho pracovní den. Zemědělec tuto práci koná rád a se vší odpovědností, ale čeká, že mu bude pomoženo. Nebylo by nic nebezpečnějšího, než lhostejně přihlížet k této přetíženosti zemědělského obyvatelstva. Kdyby se měla práce zemědělců stát trvalou otrockou dřinou a ne radostným prostředkem, klesla by jejich láska k půdě a tento lid, který v historii zachoval národu půdu a jazyk, by se stal ke škodě národa fluktujícím elementem tohoto národního společenství.

Zejména naše pohraničí stojí bez pracovní pomoci. Přitom někteří zahraniční vojáci, volynští Čechové, dosud marně čekají na příjezd svých rodin, které by jim pomohly z jejich svízelné situace. Objevují se případy, že se vracejí vlastnické dekrety, že se dobytek vyhání do přírody a pole zůstávají neobdělána. Také ve vnitrozemí se vyskytují zjevy, že se půda pachtuje nebo opouští, k čemuž by jinak nedocházelo. To všechno volá po činech.

Paní a pánové, volám-li velmi důrazně po tom, aby otázka nedostatku pracovních sil v zemědělství byla trvale vyřešena, musíme si být všichni vědomi, že na uspokojivém splnění tohoto požadavku bude závislá existence našeho zemědělství, bez něhož by se národ dostal na zcestí. (Potlesk).

Podpredseda dr Böhm (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. Smejkal. Udeľujem mu slovo.

Posl. Smejkal: Paní a pánové!

Dovolte mi, abych se při příležitosti projednávání doplňku k zákonu o zajištění pracovních sil pro zemědělskou výrobu zabýval otázkou nedostatku pracovních sil v zemědělství podle svých praktických zkušeností.

Především k historii zákona samého. Již při projednávání zákona, který dnes doplňujeme, jsem měl příležitost v zemědělském výboru zaujmouti kritické stanovisko ke způsobu, kterým vláda předkládá osnovy zákonů parlamentu. Osnova zákona původního byla zemědělskému výboru předložena po projednání v soc.-politickém výboru předposlední den zasedání Prozatímního Národního shromáždění, takže prakticky nebylo možno v osnově provést nějaké opravy, které jsme já a řada mých kolegů navrhovali. Tentýž osud měla osnova o zemědělských pachtech. Přímý důsledek toho je, že obě osnovy po stránce praktického použití jsou nedokonalé a nevyhovující. Obě osnovy byly výsledkem práce legislativních oddělení ministerstev bez náležité spolupráce parlamentu. Vláda si musí parlamentu více vážit a parlamentní technika nesmí z poslanců dělat sbor, který musí s náležitou rychlostí projednávat vládní osnovy, aniž je může pečlivě zkoumat. V tomto podzimním zasedání sněmovny bude podle dvouletého plánu přikázáno zemědělskému výboru 25-30 osnov, a přestože zahajujeme parlamentní práce opožděně, nemůže být parlamentu předložen kromě této osnovy ani jeden vládní návrh zákona. V meziministerském jednání a ve vládě jsou osnovy, které jsou ještě sporné. Ptám se, proč vláda věnuje tak detailní pozornost projednání každého návrhu zákona, když tu je parlament, který může sám odstranit mnohé potíže při projednávání. Může za vládu dokončit přesnou stylisaci návrhu a urychlit tempo vládních prací. Promiňte, že jsem se dotkl parlamentní techniky dřív nežli samé osnovy.

Zemědělská politika našeho státu přechází do druhé etapy. První etapa, etapa revoluční, plná změn a pohybů, přesunu vlastnictví půdy, hlubokých zásahů do dosavadního systému, pomalu končí a přichází etapa druhá, v níž je třeba upevnit, zkonsolidovat a přivést naši zemědělskou výrobu na tu výši, kterou předpokládá dvouletý plán. Při tomto přechodu se nám ostře rýsují přednosti i vady etapy prvé. Neměly by se před nimi zavírat oči. Jsou tu a zemědělská politika se jimi musí zabývat. Nechceme využívat nesnází, jež přispěly k vytvoření dnešní situace v zemědělství, nechceme na bedra odpovědných činitelů klást, co tam nepatří. Odmyslíme-li si všechno, co nečekaně zasáhlo do zemědělské výroby, zůstává tu přece jenom nakonec mnoho toho, co jako přímý následek oficielní zemědělské politiky komplikuje situaci a dělá ji řešitelnou jen s neúměrnými obtížemi.

Jako poslanec čs. sociální demokracie nemohu jinak, než srovnat kampaň, jež byla vedena v otázce zeleniny a ostře politicky zahrocena proti ministerstvu výživy, s naším dnešním věcným postojem k úsilí přispěti k řešení problému nedostatku pracovních sil.

Vesnice je dnes v neklidu, plna roztrpčení a těžké resignace nad svou situací. Na vesnici dnes nedostatek pracovních sil a veliké národohospodářské škody tím vzniklé berou lidem víru ve spravedlnost, pořádek a řád. Střední zemědělci, kteří nutně pracovní síly potřebují k udržení nejnutnějšího provozu svého hospodářství, jsou v situaci, které dosud v našem zemědělství nebylo. Náš rolník má velmi dobře vyvinutý smysl pro hospodárnost. Ví, že malé nedostatky jsou počátkem ztrát. Bolí jej neosetá nebo špatně obdělaná pole vlastní jako sousedova. Vidí zahálet půdu, hladovět dobytek, trestat krávy nedostatečným vydojením; vidí hned za tím vším a vyčísluje ztráty v metrických centech obilí, masa a mléka. Bolí jej tato situace jako dělníka, když se dívá na fabriku, kterou kapitalista zbavil strojů. Od doby roboty nebyla situace na vesnici horší. Je tu hodně práce na málo rukou. Rolník hledá pomoc v protestech. Mnozí to nazývají reakcí. Pro mne je to však projev těch, kterým křivdíme a o jejichž potřeby se špatně staráme.

V otázce pracovních sil není výmluv. Všechna opatření nejsou vedena s náležitou energií. Jestliže odpovědní činitelé předpokládali, že si naše vnitrozemí pomůže samo, pročpak nezvládli situaci na pohraničních pastvinách? Co se tam děje, je vážná obžaloba příslušných ministerstev z lehkomyslnosti.

Sto milionů škod v pohraničí je mírný odhad. Kdyby naše ministerstvo zemědělství začalo studovat dnešní systém, který jsme teď v pohraničních pastvinách začali provádět, kdyby se zde uplatnila hlediska hospodářská, mohli bychom provést přeměnu tamějších oblastí na pastviny beze ztrát, které jsme utrpěli. Z pohraničních pastvin prodáváme dnes dobytek do již přeplněných stájí ve vnitrozemí. Zanedlouho jej budeme znovu kupovat. Nedovedli jsme pracovních sil Němců využít k částečnému provedení rekonstrukčních prací a nutných změn, kterými se nynější systém hospodaření změní na systém nový. Neopatřili jsme včas dostatečný počet odborníků, a pokud jsme je postavili v čelo pastevních družstev, nedali jsme jim pomoc, kterou jsme na poradách slibovali. Je to důkaz organisační neschopnosti příslušných oddělení, jimž byly na závadu v provádění jejich úkolů politické cíle, které sledovala. Mluvme si zde pravdu do očí, i když je nepříjemná. Prohráli jsme první etapu budování pastevních horských družstev, která mohla ukázat nové formy hospodaření v našich pohraničních oblastech. Několik výjimek jen potvrzuje pravdivost mých slov.

Několik slov k získávací akci slovenské. Jeden z vedoucích činovníků Jednotného svazu českých zemědělců dne 23. července tohoto roku oznámil v novinách toto: "Po předchozích úspěšných jednáních odjela početná delegace z ministerstva sociální péče a z ministerstva zemědělství do slovenských krajů, aby organisovala dobrovolný nábor z těch slovenských krajů, které mohou ihned několika tisíci stálých pracovních sil vypomoci na delší dobu českým zemědělcům. Tak bude kryta okamžitá potřeba stálých pracovních sil v těch nejnaléhavějších místech a tam, kde po odsunu Němců bude největší tíseň." 2. září tohoto roku podle zprávy, o jejíž věrohodnosti jsem se přesvědčil, bylo získáno přibližně 1000 pracovních sil v této akci. Závěr zprávy ze Slovenska zní: "Je proto bezpodmínečně nutné, aby odpovědní činitelé učinili taková opatření, abychom si byli v českých zemích pracovními silami soběstačni."

Páni slovenští poslanci obou našich stran, čeští zemědělci se právem domnívají, že zde naše Slovensko nepodalo našemu zemědělství ruku pomocnou tak, jak české země v prvních dobách budování státu učinily zemědělcům slovenským. Úředníci náborových komisí si stěžují na neochotu slovenských úřadů. Dát akci tempo a úspěch je ve slovenských rukou.

Vedle přímého získání slovenského dělnictva prosím Jednotný svaz slovenských rolníků o organisování široké akce k získání praktikantů pro hospodářství v českých zemích. Máme tisíce vzorných hospodářství v Čechách a na Moravě, která mají vysokou úroveň po stránce chovatelské, pastvinářské a speciálních kultur, a hospodářství, která zelinaří. Přijala by ráda mladé spolupracovníky na rok z řad rolnické slovenské mládeže, která by si tak rychleji osvojila praktické zkušenosti, které nutně potřebuje. Nedostatek pracovních sil v Čechách a na Moravě nedovoluje rolnické mládeži, aby odcházela do vzorných objektů na praxi tak, jak tomu bylo v letech minulých.

K nasazení mládeže ročníků 1927 a 1928: Akce sama je východiskem z nouze. Je rolníky přijímána zatím s reservou. Řada rolníků se o tyto síly nehlásí, ačkoli je potřebuje, a já varuji před tím, aby podle počtu umístěné mládeže těchto ročníků byl odhadován nedostatek pracovních sil. V řadách rodičů je též mnoho obav, a oprávněných. Akce vytrhne mládež ze zaměstnání před skončením doby učení a studií a před ukončením příprav pro povolání. Řešení, které by se v rámci celé národní mobilisace pracovních sil vztahovalo na mládež právě v okamžiku, kdy dokončí přípravu pro své životní povolání, bylo by jistě výhodnější. O nový a lepší poměr rolníků k těmto mladým spolupracovníkům musíme usilovat všichni. Rozmazlencům a mládeži, zvyklé na maminčiny sukně, nebude vždy lze vyhovět, ale převážná část mládeže si udělá o zemědělství takové představy, jaké v době svého pobytu v zemědělství nabude. Je třeba, aby si toho zemědělci byli vědomi a s plnou vážností se snažili mládeži pobyt na vesnici zpříjemnit a ulehčit.

Místní a okresní národní výbory se neukázaly v pomocné akci na výši. Mnohde to bylo politické zaujetí, jinde trestuhodná liknavost. Mnoho snah ministerstva sociální péče zůstalo na papíře nebo se pozdě provedlo právě jejich vinou. Větší aktivita orgánů lidové správy by zde byla na místě.

Otázka mzdy zemědělského dělnictva je problémem, který se musí řešit. Všeobecně se v zemědělství u stálých pracovních sil mzdy nedodržují a platí se víc nežli je předepsáno. Disparita mezd zemědělského dělnictva a průmyslového musí být odstraněna a k tomu je nutno při měnové politice zemědělské přihlížet. Zemědělští soc. demokratičtí poslanci položili ministerstvu soc. péče požadavek, aby za spolupráce s ministerstvem zemědělství se pokusilo vydat směrnice pro úkolové sazby v zemědělství. Je to na místě zejména tam, kde zemědělský dělník béře na sebe obsluhou většího stavu dobytka závazek vykonat práci, ke které by normálně bylo potřeba více lidí. Ale i při jiných zemědělských pracích je možno práci úkolovat, a tím dát příležitost k daleko větším výdělkům a přispět k zlepšení práce.

Zemědělskému průmyslu bych adresoval výzvu zvláštní. Na své nedávné cestě po lnářských oblastech na severní Moravě jsem se osobně přesvědčil o vydatné pomoci družstevních i soukromých tíren zemědělcům tam, kde zemědělci nemohou sami sklizeň a rosení lnu obstarat. Mnohde se to provádělo moderním trhacím strojem na len, který sám len rozkládá k rosení, jinde jednoduchou trhačkou a také někdy i ručně. Ukazuje se, že tam, kde se přemýšlí, kde se opravdu chce, může se i se strany zemědělského průmyslu rolníkovi pomoci. Totéž platí u cukrovarů a lihovarů. Při suchém počasí dá se řepa odvážet přímo s pole nákladními auty a traktory, a s polních vah teprve za nepříznivého počasí. Organisace v továrnách musí být taková, aby rolník nikde nečekal a šetřil časem. Každá maličkost, která přispěje k ušetření pracovních sil, je dobrá.

Distribuce pracovních sil v zemědělství musí být spravedlivá. Žádáme ustavení zvláštních komisí, které by na distribuci pracovních sil v zemědělství dohlížely. Nejdříve musí být kryta potřeba v hospodářství, kde nedostatek pracovních sil je katastrofální. Jednotný svaz českých zemědělců by zde měl v každé obci stanovit pořadí naléhavosti. Zdá se nám, že jeho aktivita v otázce pracovních sil nebyla plně rozvinuta, a že Svaz, který v každé akci politického rázu, jak jsme byli svědky u zeleniny, dává o sobě slyšet, zde je neobvykle skromný.

Zhoubný vliv dnešního stavu na zdraví venkovských žen je kapitolou, kterou se musím zabývat v závěru. Na průčelích četných našich hospodářství měla by vlát čestná vlajka stachanovců a většina našich venkovských žen měla by nosit odznak hrdinů práce. Měl jsem příležitost nedávno konferovat s okresními lékaři a sociálními pracovnicemi na venkově. Zhoubný vliv dnešního stavu na zdraví venkovských žen, na nichž leží největší tíha domácích prací, je daleko horší, nežli si myslíme. Není řídkým zjevem na vesnici, že na traktoru sedí 11letý chlapec, zatím co jeho otec pracuje s potahem, a kdy 10letá děvčata zastávají v hospodářství úkoly, které by samy stačily na jednu pracovní sílu.

Je nutno organisovat také širokou péči o zemědělské dělnictvo. Je nutno získati pro ně všechny výhody, které má dělnictvo průmyslové. Mám prosbu na p. ministra financí a p. předsedu ÚRO Zápotockého za naše nesčetné zemědělské dělníky, kteří trpce nesou rozdíl mezi dělníkem průmyslovým a zemědělským. Průmyslové dělnictvo závodů v našem kraji dostalo cigarety. V textilních továrnách dostal muž 100 cigaret a žena 50. Reklamuji stejný příděl pro všechny zemědělské dělníky, protože nelze tvořit žádný rozdíl ve výhodách. Věřím, že bude ÚRO spravedlivé a již předem jsem slíbil zemědělským dělníkům nápravu. Příděl žňovým pracovníkům, které teď obce přidělují, a Jednotný svaz přiděluje, je nepatrný, činí v některých vesnicích 2 ¹/₂ cigarety na jednoho mužského pracovníka.

Zjištění neproduktivních a přebytečných sil pokračuje velmi pomalu. Akce navrácení těch pracovních sil, které po revoluci ze zemědělství odešly, rovněž nepokračuje nijak úspěšně. Působí špatně na pracovní morálku, když na jedné straně máme, zejména v státních podnicích, sil nadbytek a jinde jich nedostatek. Vhodnou úpravou pracovní doby dalo by se ještě mnoho pracovních hodin pro naše zemědělství zachránit.