Velké rozhořčení mezi obyvatelstvem způsobilo propuštění bývalého starosty obce Kyje u Prahy, Josefa Zloského, příslušníka agrární strany, který r. 1939 udal, že v obci je ve funkci členů obecního zastupitelstva několik komunistů. Zloský má na svědomí několik životů českých lidí. Vyšetřující komise okresního národního výboru odevzdala veškerý materiál o Zloském mimořádnému lidovému soudu na Pankráci. Materiál vážil několik kilogramů a obsahoval 53 spisy, které byly doručeny soudu 8. ledna 1946. Dne 10. ledna 1946 byl však již Zloský na pokyn veřejného žalobce propuštěn. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Mohl bych uvádět řadu jiných dokladů. Je tu například známá rodina Džbánků, Josef Džbánek, Jiří Džbánek, Hermína Džbánková atd., majitelé textilního obchodu v Praze II., Spálená ulice. Je prokázáno i výslechy svědků z personálu, že Josef Džbánek vyhledával za okupace velmi často styky s německými osobnostmi ve význačném postavení, že se stal vlivem těchto osobností jako člověk požívající jejich důvěry předsedou textilního odboru hospodářské skupiny maloobchodu, předsedou Ústředního svazu obchodu a komerčním radou. Čechům prodával na body, kdežto Němcům bez bodů a obstarával jim přepychové zboží. Využil svého postavení a styku s Němci k obohacení a ucházel se o židovské obchody. Svým zaměstnancům, Janě Jelínkové a Mrázkové, několikrát vyhrožoval pro maličkosti, že je dá pracovnímu úřadu, dr Gülichovi, úředníku Svazu, přikázal, aby na jeho domovníka Nováka učinil oznámení na gestapu. Výlohy svého obchodu upravoval při různých příležitostech obzvlášť okázale, vystavoval obrazy Hitlera a protibolševické plakáty atd. Své zaměstnankyni Jarmile Domecké vyhrožoval, že udá jejího otce pro poslouchání cizího rozhlasu. Je to typ velkoobchodníka, který za války zbohatl na obchodování s Němci na úkor českého obyvatelstva. Jeho bratr Jiří a matka Hermína se této jeho činnosti zúčastnili. Oznámení předložené veřejnému žalobci bylo bez jakéhokoli dalšího řízení téměř obratem odloženo a nebyly shledány důvody, aby na Džbánka a příslušníky jeho rodiny byla podána žaloba. (Výkřiky komunistických poslanců.) Ministerstvo spravedlnosti a celý náš stát to bude stát hodně práce, než se všechny tyto chyby jednou napraví.

A tu jsem u druhé důležité otázky, o které chci mluvit, totiž u otázky národní očisty, prováděné našimi závodními radami. Budu znovu a znovu tvrdit, že ve věci národní očisty si naše závodní rady počínaly lépe než mnozí prokurátoři. (Potlesk.) Nedaly se jen tak lehce ani skuhráním ani proklínáním zastánců staré spravedlnosti svést na scestí; byly také lépe instruovány.

Zásadní pokyny ÚRO v tomto směru zněly: "Revoluční hnutí má své zákony a práva. (Potlesk.) Nejzákladnějším zákonem revoluce ve chvíli, kdy se odboj aktivně rozhořel, je jednat rozhodně a rychle, zničit a zneškodnit všechny otevřené nepřátele a usvědčené zrádce a usilovat o odstranění podezřelých a nespolehlivých osob z důležitých míst. (Potlesk.) Jedině z tohoto zorného úhlu je nutno se dívat také na všechna opatření, která u nás byla v době odboje a převratu provedena. Opatření tato je nutno uznávat, i když se mohou v některých případech ukázat přehnanými. K zajištění porážky nepřítele a k zabezpečení se proti možné zradě je vždycky lépe učinit více než méně." (Potlesk.)

ÚRO však neváhala hned na začátku července rozhlasem, tiskem i na schůzích upozorňovat:

"Tak, jak bylo v květnu potřeba, bez ohledu na to, jaký chaos tím vznikne, bouřit se proti platným zákonům a pořádku, bourat je a podkopávat, stejně takovou, ba ještě větší nutností je dnes na všech stranách budovat a v zájmu rychlého vybudování chaos odstraňovat, pořádek zavádět a dobrovolné disciplíně se podřizovat. K obnovení řádného chodu výroby nestačí dnes už jen se bouřit, bourat, odstraňovat a trestat, dnes je také třeba především stavět, organisovat, vychovávat, vyhledávat zdatné odborné síly a správně je do práce na rozhodující místa ve výrobě zasazovat. Nejsme sadisty, jako byli naši okupanti, netrestáme proto, že by nám trestání jiných působilo radost, zakročujeme a trestáme proto, abychom zamezili páchání dalších zločinů a působení chyb a škod. Závodní rady i orgány jednotných odborů nesmějí dopustit, aby pod rouškou snahy o národní očistu se uplatňovaly osobní sobecké zájmy a aspirace jednotlivců. Pro posouzení viny není rozhodující, jak kdo ublížil mně, jednotlivci, rozhodující je, zda svým činem poškodil celek, pracující třídu, národ, republiku. Odmítněme proto všecky ty, kdo chtějí svádět dílo národní očisty na cesty osobního zájmu anebo sobeckého klikaření. Nebojte se korigovat rozhodnutí, shledáte-li, že bylo učiněno pod dojmem štvavé kampaně, rozdmychované buď jednotlivcem nebo i určitou klikou za účelem vyřizování si osobních nevraživostí nebo sledování sobeckých, prospěchářských cílů."

Vydali jsme také pokyny, instrukce, svolali konference, pořádali kursy, chodili do závodů a přesvědčovali dělníky, jak je nutno se na věci dívat, jak postupovat a čeho se vyvarovat. Kladouce důraz především na důsledné provedení očisty a odsouzení těch, kdo odsouzení zasluhují, neváhali jsme říci:

"V případech, kde se závodní rady zřejmě dopustily přehmatů, a takové zjevy přece jen jsou, nesmíme se bát případné nesprávné rozhodnutí korigovat. V těchto případech nemohou být rozhodujícími otázky prestiže. Neztrácí autoritu ten, kdo má odvahu napravit a odčinit křivdu, která se stala. Autoritu ztrácí ten, kdo z důvodů prestižních každému znatelnou a viditelnou chybu dále brání a jejímu napravení odpírá.

Pro takové řešení musí naše odborové orgány a jejich funkcionáři zjednávat cesty a možnosti. Musí jíti na závodní schůze. Nesmí se bát dělníkům říci pravdu do očí. Musí rozhodně vystoupit proti tzv. radikálům, kteří ať z jakýchkoli důvodů chtějí uplatňovat politiku osobní msty nebo sobeckých zájmů, a ne politiku prospěchu celku." - Tak mluvila ÚRO při své očišťovací akci a tyto zásady mezi dělníky v továrnách prosazovala.

Lidová demokracie a spravedlnost i soudcovská nezávislost, to není, jak vidíte, jen individuelní rozhodování jednoho člověka u zeleného stolu podle svého vlastního názoru, to je rozhodování v duchu požadavků a cílů národní revoluce (Potlesk.), pro které desetitisíce a statisíce lidí krvácelo, pro které statisíce lidí obětovalo své životy. To je také chození mezi lid, který je jediným zdrojem státní moci, to je jeho přesvědčování o správnosti a spravedlnosti tohoto postupu. (Potlesk.)

Netvrdím a nikdy jsem netvrdil, že přes všecky naše instrukce se závodní rady při provádění očisty nedopustily žádných nedopatření a chyb. Kdyby zde nebylo chyb, nemusili bychom usilovat o jejich nápravu. Ale tvrdím, že většina chyb vyplynula z dobré vůle provést očistu co nejdůkladněji, a ne očistu sabotovat.

Linie, kterou dnes nastoupila z velké části státní prokuratura, je linie opačná. Ona se snaží národní očistu co možná nejvíc zúžit a co možná nejvíc usvědčených provinilců bez soudu prohlásit za beztrestné. To je to, co pobuřuje. To nemá se spravedlností a soudcovskou nezávislostí vůbec co dělat. Kdyby měla býti nadále spravedlnost v praxi takto porušována, došli bychom tam, před čím varoval včera posl. dr Šíp, že místo lidové republiky měli bychom peleš lotrovskou. Je vskutku ironií, když u nás mnozí veřejní žalobci propouštějí kolaboranty a podávají žaloby na účastníky odboje. Není to lichotivé, když časopis "Partyzán" charakterisuje vývoj poměrů u nás vtipem: "Nač potřebujeme organisovat partyzány a platit příspěvky? No, abychom mohli zaplatit náhradu za mosty, železnice atd., které jsme v revoluci rozbořili, až nás pro tyto činy budou odsuzovat."

Bývá ustáleným zjevem, že po prohrané revoluci jsou odsuzováni ti, kteří ji dělali. Ale že by byli před soudy hnáni ti, kteří dělali vítěznou revoluci, o tom jsem nikdy neslyšel. Tato rarita se objevuje teprve u nás. (Potlesk.)

Já tu nemohu nyní uvádět všechny příklady. Poukáži jen na jeden.

69 zaměstnanců Státní tiskárny je žalováno vrchním faktorem Novákem, kterého vyhodili z tiskárny v době revoluce proto, že se stal vrchním faktorem za okupace z milosti Němců a s nimi kolaboroval. Na prvém místě mezi obžalovanými je úředník, jehož sestra a švagr byli popraveni za přímou účast na Heydrichově aféře a kterého Novák persekvoval. Tato žaloba byla samozřejmě soudem přijata a je projednávána.

Tento a podobné případy pochopitelně vyvolávají nepokoje a dělníci se oprávněně ptají: Kam že to spějeme?

Tyto věci měl jsem na zřeteli, když jsem mluvil o poměrech v naší justici. Po svém projevu jsem měl příležitost mluvit s mnoha soudci z povolání a dostal jsem mnoho dopisů. Se všemi soudci jsem se úplně dobře dohodl, ať náleželi do kteréhokoli politického tábora. Vždyť jsou dnes členy naší jednotné odborové organisace. Nasbíral jsem při tom mnoho nových zkušeností.

Nač si stěžují soudci? Budu citovat jednotlivé úryvky:

"Žádný stav v republice není tak nesvobodný, není tak svázaný a tudíž ne svou vinou neschopný jíti s proudem doby, jako stav soudcovský. Podle mého názoru soudcové nemohou a nebudou ve velké většině dobře soudit a budou stále na ně stížnosti, budou označováni za reakcionáře do té doby, dokud jim nebude dovoleno jednati tak, jak by ve velké většině chtěli, ale jak jen malá část si dovoluje dnes jednati. Soudce je poután starou ústavou, je vázán starými zákony, jichž největší část pochází z doby rakousko-uherské monarchie, i mnohými předpisy dokonce z doby Marie Terezie a Josefa II a mnohými i z doby protektorátu. Dokud tomu tak bude, budou soudy ve většině případů soudit proti lidu a ponesou nadále stigma reakcionářů".

To je hlas okresního soudce u okr. soudu civilního v Praze.

A nyní jiný příklad: "Jsme svědky, jak mnohý předpis je vykládán proti duchu a požadavkům dnešní doby, jak mnohdy takový výklad napomáhá reakčním silám, ačkoliv předpis by nejen mohl, ale také měl být vyložen ve smyslu nových hospodářských a společenských představ lidové demokracie. Přímo klasický příklad takového vadného způsobu výkladu je výklad ministerstva spravedlnosti ve zvláštním výnosu ze dne 14. 9. 1945 k ustanovení § 3, odst. 2 retribučního dekretu. Toto ustanovení obsahuje tresty pro funkcionáře fašistických organisací a vypočítává příkladno některé takové organisace, jako Vlajku, Hlinkovu gardu a pod. a stanoví výslovně, že se též vztahuje i na jiné fašistické organisace podobné povahy. Ministerstvo spravedlnosti to vyložilo tak - a vydalo o tom instrukce - že prý funkce v Národní obci fašistické pod tento předpis nespadá. (Výkřiky.) Jak rozuměti takovému výkladu, když je přece jasné, že zákon chtěl postihnouti všechny fašistické organisace, a když je známo, že právě Národní obec fašistická byla přední hlídkou světového fašismu u nás a že Gajdovi fašističtí ofensoři byli jen kopií nacistických úderných tlup. Bylo by třeba, aby nám ministerstvo spravedlnosti vysvětlilo, z čí iniciativy vyšel tento návrh a tyto instrukce."

"Není také v justiční správě dosud provedena očista. Dodnes např. nebyla provedena suspense presidenta krajského soudu civilního v Praze dr Čermáka, kterého soudní zaměstnanci, to jest soudci sami odstranili v květnu 1945 ze služby pro národní nespolehlivost. Tento pán se měl vyjádřiti - mimo jiné projevy obdivu nacismu - "že koncentrační tábory jsou dobrým výchovným prostředkem pro studenty." A tento pán od května 1945 sice nepracuje, ale není suspendován a béře proto stále od republiky měsíčně téměř desetitisícový plat."

Jiný příklad. "Za okupace byl okupačním režimem jmenován presidentem krajského soudu v Písku dr Měsíček, jehož činnost za okupace byla v poslední době tiskem kritisována. Tento soudce byl totiž jmenován v době, kdy celá řada ostatních jeho kolegů soudců byla v nacistických žalářích nebo jinak persekvována. Ať nikdo neříká, že v této době Němci dovolili jmenovat někoho, kdo neměl jejich důvěru. že dr Měsíček důvěru měl, svědčí to, že byl jmenován poměrně mlád a že za svou činnost byl vyznamenán orlicí. Tento dr Měsíček podal nyní na Rudé právo, které ho kritisovalo, tiskovou žalobu. (Výkřiky.) Je možno se diviti jeho smělosti, když justiční správa, ačkoliv jeho jmenování jakožto jmenování za doby okupace bylo podle dekretu čís. 59/45 Sb. zrušeno, přes toto zrušení dr Měsíčkovi dodnes neoprávněně vyplácí presidentský plat?" (Výkřiky.)

Všechny tyto případy pochopíme při zjištění faktu, že v ministerstvu spravedlnosti byl znovu postaven na vedoucí místo dr Brožovský, ačkoliv byl v prvních dobách po revoluci odstraněn ze služby tehdejší revoluční závodní radou. Tento dr Brožovský sloužil v době okupace tak horlivě, že byl okupačním režimem nejen jmenován sekčním šéfem, ale byl také potom, když Krejčí převzal předsednictvo vlády, pověřen vedením celého ministerstva. Byl na výsluní v době okupace, kdy četní justiční zaměstnanci byli nacistickým režimem persekvováni. On je také formálně odpověden za všechno, co v té době z ministerstva vycházelo, zejména za to, že soudců, bylo nařizováno ukládání vysokých trestů českým příslušníkům, že justiční zaměstnanci byli posíláni na zákopy a nucené práce, že tito zaměstnanci byli justiční správou disciplinárně i kárně trestáni např. proto, že nerespektovali dostatečně německý jazyk a německé úřadování.

Bylo lze očekávati, že justiční správa nedovolí návrat takových úředníků. Dr. Brožovský však je dodnes na svém vedoucím místě a možná, že justiční správa dr Brožovského navrhla na nové povýšení v rámci všeobecného jmenování veřejných zaměstnanců, kteroužto všeobecnou akcí mají býti napraveny křivdy na zaměstnancích za okupace spáchané.

To jsou stížnosti z řad soudců. Měl bych zde ještě další: "Příkladem soudržnosti vysoké byrokracie je případ rozdílení tak zvaných budovatelských odměn, který vzbudil mnoho nevole v řadách zejména mladší generace soudců. Tyto odměny totiž nebyly uděleny těm, kteří měli skutečné zásluhy a hned po revoluci se ochotně a s veškerou energií a pílí ujali prací v místních nebo okresních národních výborech, fungovali ve vyšetřovacích komisích a zvládli tak v prvých dobách nezbytná justiční opatření, nýbrž jenom těm vedoucím úředníkům a soudcům, kteří v této zvláště odpovědné době stáli stranou a jen čekali, jak se události vyvinou. Jednotlivým vysokým úředníkům u ministerstva spravedlnosti byly vyplaceny budovatelské odměny desetitisícové."

Mám tu celé memorandum o judikatuře nejvyššího soudu v Brně a jeho přisluhování okupantům. Není možno celé memorandum citovat. Říká: "výklad platného práva je usměrňován judikaturou nejvyššího soudu, vedenou v oboru trestního soudnictví podněty a návrhy generální prokuratury."

Dále se mluví o tom, jak si počínala generální prokuratura v době okupace. "V oboru trestního soudnictví podlehl nejvyšší soud zcela nátlaku ministerstva spravedlnosti, který byl vykonáván prostřednictvím presidia, jímž opět jen bylo tlumočeno přání úřadu říšského protektora. Vyhovuje odvolání státních zástupců či zamítaje odvolání obžalovaných nebo v kárných věcech obviněných, ukládal a potvrzoval tresty, jaké co do přísnosti se plně stavěly po bok soudnictví německému.

Nejvyšší soud postupoval v letech nesvobody trvale, mnohdy zcela zbytečně, celé řady spisů, kde o trestní vině obžalovaných rozhodovaly v prvé stolici soudy protektorátní, soudům německým. Bylo by vhodno zjistit někdy, jakými mimořádně vysokými tresty naši čeští lidé doplatili na tuto podivnou horlivost nejvyššího soudu."

Takto postupuje memorandum bod za bodem a ukazuje, že nejvyšší soud a nejvyšší prokuratura v době okupace skutečně spolupracovaly a kolaborovaly s Němci a vykonávaly nátlak na soudce, na neodvislé české soudce, kteří byli persekvováni a posíláni do kriminálů a do koncentračních táborů. Velká část těch vysokých úředníků sedí dále u nejvyššího soudu a generální prokuratury.

Měl bych zde ještě celou řadu námětů, návrhů a poznámek z řad soudců. Přiznám se, že mě naši soudcové přesvědčili, že by bylo nesprávné obviňovat paušálně soudcovský stav, že on je příčinou těch poměrů v justici, na které si oprávněně stěžujeme.

Proto jsme se usnesli v ÚRO pověřiti náš ústřední výbor zaměstnanců v justiční službě, aby vypracoval příslušné návrhy, jak poměry napravit, jak spravedlivost i nezávislost soudcovskou zajistit a jak trestat kolaboranty a ne účastníky národní revoluce. (Potlesk.) Ale řeknu upřímně, že to by nemělo dělat ÚRO. To měli dělat a měli to dávno udělat vysocí hodnostáři ministerstva spravedlnosti. (Potlesk.)

Nevím, zač potom sebrali a zač dostávají budovatelské prémie? Vždyť si mně stěžují mladí soudcové tzv. druhé skupiny, že čekají již 6 až 7 roků na jmenování okresními soudci a že jindy pravidelně byla tato věc již po půl roce soudní služby hladce vyřizována. U nás se to ještě dosud nestalo.

My bychom mohli uspořádat v rámci svého školení i výchovné kursy pro instruktáž státních prokurátorů a učit je, jak se mají dívat na ducha národní revoluce a jak mají podle něho při podání žalob postupovat. My jsme však už na sebe převzali víc než dost povinností, které by měli plnit jiní, a nechceme být ministerstvem spravedlnosti. My bojujeme za lidově-demokratickou spravedlivost v nové republice, za nového, skutečně nezávislého a nestranného soudce. (Potlesk.)

Věříme, že nám v plnění této snahy pomůže většina dnešních soudců, že nám při tom pomůže zvláště náš mladý právnický dorost. My na tento mladý právnický dorost spoléháme a nedočkavě čekáme, poněvadž jeho to bude úkolem, aby nalil novou, čerstvou, revoluční krev do žil naší spravedlnosti, která byla okupanty tak těžce zdecimována. (Potlesk. - Posl. Harus: Otrávena!)

Věříme, že když toho dosáhneme všichni, bude z toho mít prospěch celý národ, že z toho budeme mít radost my všichni a že z toho bude mít radost i pan ministr spravedlnosti. (Bouřlivý potlesk.)