Musíme mít stále
na zřeteli i velký význam zahraničního
obchodu. Obchodní styk s cizinou je dosud velmi omezen.
Ale již nyní dostáváme cenné
dodávky surovin ze Sovětského svazu, hlavně
železnou a manganovou rudu, bavlnu, též uhlí
ze zony Německa okupované Sovětským
svazem, ze Švýcarska pak živý dobytek;
dále máme již určitý styk s okolními
zeměmi, tak na př. dostáváme sůl
z Rakouska a naftu z Maďarska. K tomu přistupují
obchodní úmluvy ať již sjednané
nebo sjednávané s řadou evropských
států - s Francií, Velkou Britanií,
Kanadou, Švédskem, Holandskem, Jugoslavií,
Rumunskem, Maďarskem a Bulharskem. Znamená to, že
máme dostati značný počet nejrůznějších
druhů zboží, kterých nutně potřebujeme.
Přesto vše trpí náš průmysl
a ještě nějakou dobu bude trpět nedostatkem
surovin.
Vnitrozemská poloha našeho státu činí naše hospodářství zvlášť citlivým k dopravním obtížím, které se v sousedních zemích následkem války zvlášť uplatňují. Právě náš zahraniční obchod potřebuje pro plynulý chod dovozu a vývozu dobře fungující dopravy do přístavů. Té v prvých měsících nebylo. Přesto, že situace je dosud obtížná, přece již dochází k určité úlevě a můžeme právem doufati, že naše spojení s mořem bude brzy obnoveno alespoň v některých směrech, čímž odpadnou největší překážky, jež dosud brzdily vývoj našeho zahraničního obchodu.
Základním problémem
životního významu je obnova hospodářství
uhelného, neboť uhlí je klíčovým
produktem pro celé hospodářství a
všechen náš život. Z okupace jsme zdědili
doly s těžbou rozvrácenou, se slojemi kořistnicky
vyčerpanými, se zanedbanými zabezpečovacími
a přípravnými pracemi a s rozvrácenou
pracovní morálkou. Těžba kamenného
uhlí, která v roce 1937 činila průměrně
měsíčně 1,400.000 tun, klesla v květnu
na 18 %, to je asi na 270.000 tun, při čemž
sám nejdůležitější revír
ostravsko-karvínský vykazoval pokles na 15 %. I
těžba hnědého uhlí, která
před válkou činila měsíčně
průměrně rovněž asi 1,400.000
tun, se snížila v květnu až na 33 % tohoto
množství. Proti tomu stála velká potřeba
uhlí v průmyslu, v domácnostech, na drahách
a jinde a vláda se octla před složitým
úkolem, jak všechny tyto potřeby uspokojiti.
Po řadě dílčích opatření
učinila vláda ve své schůzi ze 7.
srpna 1945 několik opatření zásadních,
kterými byl doplněn stav osazenstva na dolech, zlepšeny
mzdové a vyživovací poměry horníků,
doplněna potřebná zařízení
těžební a materiál a zřízena
instituce t. zv. Vládních zmocněnců
na dolech. Snahy vlády mohly býti úspěšné
dík úsilí našich horníků
a správců dolů, závodních rad
a všeho obyvatelstva, které vytvořilo dobrovolné
pracovní brigády. Tak se nám podařilo
zvýšiti těžbu uhlí do září
t. r. z 15 % na 60 % předválečné těžby
v uhlí kamenném a z 33 % na 80 % těžby
uhlí hnědého.
Zvýšenou těžbou
bylo především třeba uhrazovat postupně
se zvětšující potřebu železnic
a dodávat potřebné uhlí sezonním
průmyslům, zejména cukrovarnickému.
Nebylo možno při tom zapomínat ani na potřeby
některých krajů a měst válkou
zvláště těžce poškozených.
Dnešní stav dolů
znamená těžké finanční
oběti a bude úkolem vlády, aby již v
nejbližší budoucnosti důlní podnikání
bylo uvedeno do finanční rovnováhy a aby
mu byly zabezpečeny všechny nezbytné předpoklady
zdárného vývoje.
Ještě obtížnější
kapitolou našeho hospodářského života
je doprava.
První úkol, to je učiniti
sjízdnými trati aspoň nouzově, se
dík úsilí technických sil železničních
a vydatné pomoci technických útvarů
naší i Rudé armády podařil. Nebyl
to úkol snadný, uvážíme-li, že
byly rozbity téměř všechny trati slovenské
a poškozena těžce i síť na více
než polovině území moravského.
Regenerace železniční dopravy začala
na zachovalé síti české, kde se již
několik dní po 5. květnu podařilo
pohotovostí železničních zaměstnanců
obnoviti dopravu, která dnes čítá
asi 75 % mírových spojů. V nákladní
dopravě dosáhli jsme více než 80 %,
bohužel nejsou to všechno úkony pro naší
vnitřní hospodářskou potřebu.
Jsme zavázáni obstarávat velmi značnou
dopravu repatriantů, o jejímž rozsahu svědčí,
že jsme vypravili od května 675 zvláštních
vlaků se 750.000 repatrianty, nehledě na repatriaci
prováděnou v rámci dopravy normální;
vedle toho byli jsme s to trvale obstarávat velké
transporty, souvisící s přesuny armády
naší i spojenecké i jejich materiálu.
Jde o výkony veliké. Dopravili jsme již přes
180.000 vozů, bohužel tyto přesuny znamenají
zároveň i ztrátu, neboť ne všechny
vagony, které odesíláme přes hranice,
se vracejí. Dnes jsme v kritické situaci právě
vlivem nedostatku lokomotiv a hlavně vagonů, jichž
nám zbylo asi čtvrtina normálního
stavu. Stav nákladních vozů je dnes v důsledku
toho takový, že na požadovaných 14.400
nákladních vozů denně můžeme
přidělit sotva 4.000. Vláda, jsouc si vědoma
hrozivé situace před podzimní kampaní,
se usnesla na četných opatřeních za
tím účelem, aby počet vozů
k dopravě byl rozmnožen a aby přeprava byla
urychlena, jakož i aby výkonnost železnic byla
udržena a vystupňována. Vláda učinila
vše, co bylo v jejích silách, ale přesto
nelze očekávat, že by se tato těžká
situace v dohledné době zlepšila. Obtíže,
před kterými dnes stojíme a jejichž
velkou závažnost netajím, nedají se
v potřebném rozsahu odstraniti, nebude-li nám
alespoň na přechodnou dobu poskytnuta výpomoc
rychlým vrácením našich vozů,
nalézajících se v zahraničí,
po případě urychleným přidělením
vozů cizích, aspoň v takovém rozsahu,
v jakém od nás odešly a nevrátily se.
Veškerá naše veřejnost si musí
být těchto obtíží vědoma.
Starosti s vnitřní
dopravou jsou provázeny snahou o navázání
aspoň nejnutnějšího železničního
spojení s cizinou. Stejně pečlivě
sledujeme i možnosti dopravy po říčních
spojích, zejména na Labi, kterážto řeka
byla právě uvolněna pro naši dopravu.
Naše péče platí i letectví.
Silniční doprava, která
tak vydatně přispěla k překonání
největších obtíží zásobovacích,
trpí jak nedostatkem vozidel a pneumatik, tak i nedostatkem
pohonných hmot. Vláda se usilovně snaží
o odpomoc, zejména dovozem vozidel z ciziny.
Poštovní správa
stála po ukončení války před
úkoly vskutku mimořádně obtížnými.
Jak síť poštovní, tak i telekomunikační,
včetně radiokomunikací, utrpěly válkou
značné škody a v prvních dnech po osvobození
provoz téměř uvázl. Poštovní
a telekomunikační spojení je však nezbytným
předpokladem pro všechny obory naší veřejné
i soukromé činnosti. Celá organisace státní,
hospodářská, sociální i kulturní
doslova závisí na dobrém chodu pošty,
telegrafu, telefonu a rozhlasu. Proto bylo s rekonstrukčními
pracemi započato ihned a s veškerým úsilím.
Pochopení, obětavost a iniciativa poštovních
zaměstnanců zasluhuje zvláštního
uznání, neboť materiálové nedostatky
byly zejména v první době značné
a citelné, ba větší než ve válce
samé. Poštovní správě se podařilo
poměrně velmi brzy zdolati tyto obtíže
a dosáhnouti spojení na všechny strany, jak
uvnitř státu, tak i do ciziny. Co znamená
tento výkon pro konsolidaci našich poměrů,
netřeba zdůrazňovati.
Potíže ve vnitřním styku poštovním byly zvládnuty již v květnu a v červnu bylo možno říci, že poštovní doprava dosáhla opět normální úrovně ve všech oborech služby. Při tom dlužno vyzdvihnouti výkon naší pošty a jejích zaměstnanců v pohraničí, zejména při hladkém průběhu výměny markových platidel. Také navazování poštovních styků s cizinou dálo se rychlým tempem. Již v květnu jsme ohlásili svůj návrat do světové poštovní unie. V druhé polovině června byla zahájena letecky doprava poštovních zásilek do Velké Britannie, brzo potom následovalo obnovení poštovních styků s Polskem, Sovětským svazem, s nímž jsme právě v poslední době uzavřeli zvláštní ujednání o styku poštovním a telekomunikačním, s Francií, Švýcarskem, dále pak s celou Amerikou, Afrikou a s Přední Asií. Od srpna a září jsme, s výjimkou Německa, Japonska a některých zemí Dálného východu, prakticky v poštovním styku s celým světem. Také všechny služby Poštovní spořitelny, ústavu pro náš hospodářský a finanční život tak důležitého, byly velmi brzo v plném rozsahu normalisovány.
Velmi těžké úkoly
řešila a řeší poštovní
správa na poli telekomunikačním. Válka
postihla nejcitelněji naše telekomunikační
zařízení, zejména na Slovensku a na
Moravě. Téměř všechny tamější
rozhlasové stanice a velmi mnoho cenných telekomunikačních
zařízení, mezi tím deset automatických
ústředen a deset zesilovacích stanic kabelové
sítě, bylo zničeno, 70 % dálkových
kabelů a 60 % vzdušných tratí bylo vyřazeno
z provozu. Proto v prvých dnech po osvobození existovalo
telegrafní a radiotelegrafní spojení jen
s několika místy v republice. Naším
jediným spojením s cizinou bylo několik nepoškozených
rozhlasových a krátkovlnných radiotelegrafních
vysílačů, jež se hrstce odvážných
poštovních zaměstnanců podařilo
vyrvati nepříteli z rukou. Obnovovací práce
byly ihned zahájeny v tempu hodném obdivu. Síť
dálkových kabelů byla opravena do té
míry, že dnes je v provozu již 85 %, síť
vzdušných vedení pracuje na 90 %, při
čemž zvláštní péče
je věnována znovuzřízení železničních
vedení. Tyto rekonstrukční úspěchy
umožnily telegrafní styk téměř
se všemi místy v republice. Až na oblast východního
Slovenska je rovněž zcela obnoven i telefonní
styk. Naše radiotelegrafní stanice umožnily nám
přímé i nepřímé spojení
s celým světem, zejména s Londýnem,
Moskvou a Amerikou. Tím se stalo Československo
důležitým střediskem mezinárodního
telegrafního transitu.
Dobré telegrafní spojení
mělo v zápětí, že Praha se stala
i důležitým střediskem světové
žurnalistiky.
Nedostatek pracovních sil jest jedním z příznačných zjevů našeho nového hospodářství; tohoto nedostatku dřívější doba neznala. Byl způsoben především osídlením pohraničí a v nemalé míře též pochopitelnou únavou obyvatelstva po šestiletém strádání. Aby i zde učinila vše, co jest v jejích silách, odhodlala se vláda stanoviti dekretem pracovní povinnost všech osob, jejichž sil není dosud v celkovém pracovním procesu využito. Při začleňování těchto osob do práce přihlíží se k zdravotním, socialním i jiným poměrům. Všichni občané musí podle svých sil přispěti k zdolání mimořádných úkolů našeho nového hospodářství.
Vedle příznivých
účinků zestátnění, o
kterých jsem se již zmínil, je tu ještě
jedna světlá stránka našeho hospodářství:
vybudování závodních zastupitelstev,
jimiž se rozšiřuje vliv zaměstnanců
v závodech ve věcech sociálních a
hlavně také pokud jde o kontrolu a spoluodpovědnost
za provoz podniku.
Svobodné a jednotné odbory všech pracujících členů národa tvoří složky, které se intensivně účastní výstavby nové republiky. Naše revoluční odborové hnutí podstatně rozšířilo okruh působnosti, který byl do dneška tradičně vyhrazen odborům. Zájem odborů, který původně byl omezen jen na pole sociálně-politické, a v němž se vždy spatřovalo těžiště jejich působnosti, byl rozšířen na širší oblast hospodářské politiky vůbec. To byl výsledek nezadržitelného vývoje, který vyplynul z poznání, že jsou to právě hospodářsko-politická opatření, jež vytvářejí podmínky sociální. Revoluce urychlila v tomto směru vývoj a je zcela přirozené, uplatňují-li dnes odbory svůj vliv i v širší oblasti hospodářské politiky.
Odbory zde vstupují na pole
nové, poctivě se snaží o plnění
svých úkolů a loyálně spolupracují
s vládou. Poukazuji na jejich účast při
řešení dalekosáhlého problému
zestátnění průmyslu, bank a pojišťoven,
vybudování závodních rad, národního
pojištění a podobně, na zastoupení
Ústřední rady odborů v Hospodářské
radě, v odborných komisích meziministerských
a jinde. To jsou podstatné znaky této spolupráce.
Účast v Prozatímním Národním
shromáždění je pak jejím významným
podtržením. Odbory však nepomáhají
jen touto cestou. Napomáhají také budovat
zdola. Jsou v nejtěsnějším kontaktu
s pracujícími a usilují o to, aby jejich
poměr k nové republice byl určen vědomím,
že republika je jejich, že pracují pro sebe.
To je patrno z činnosti odborů v organisování
pracovních brigád a vůbec ve výchově
a v povzbuzování pracovníků v nejdůležitějších
úsecích našeho hospodářství.
Vláda vítá tuto mnohostrannou činnost odborů. Vždyť poctivě pomáhají budovat lidovou republiku všemi prostředky, jež mají k disposici, všude kde mohou a všemi svými silami. (Potlesk.)
Totéž platí o
jednotných svazech zemědělství, jednotných
organisacích družstev a ostatních zájmových
organisacích.
Obraz našeho hospodářství,
který jsem Národnímu shromáždění
podal, není a nemůže zatím být
nanesen v barvách jasnějších. Ale nebylo
by odpovědné líčit nynější
stav lépe ani hůře než ve skutečnosti
jest.
Za účinné podpory
vlády rozvinul se v prvých týdnech po osvobození
kulturní život ve všech jeho projevech: bylo
ihned zahájeno vyučování na školách,
byla otevřena divadla a biografy, uzavřené
okupačním režimem pod průhlednými
záminkami, a byly i jinak důsledně odstraňovány
všechny škody, způsobené české
a slovenské kultuře nacisty. Nejvýznamnějším
činem vlády v tomto oboru bylo okamžité
znovuotevření českých vysokých
škol, násilně uzavřených Němci
na podzim r. 1939. Tím se dostává po šestileté
přestávce naší mládeži opět
možnost studia na vysoké škole. Vláda
si je vědoma, že jde o úkol neobyčejně
důležitý, neboť budovatelské úsilí
v osvobozené republice vyžaduje doplnění
prořídlých řad pracující
inteligence odborně kvalifikované a oddané
republice.
Dekretem o zřízení
vysoké školy politické jsme položili první
základ pro vybudování vysoké školy
zcela nového typu, jak to odpovídá potřebám
dneška. Státní péče osvětová
byla postavena právě vydaným dekretem na
nové organisační základny. Dalším
důležitým opatřením v oboru školství
je uzákonění vysokoškolského
studia pro učitele, jak po tom z odborných kruhů
bylo již dávno voláno, a zřízení
vysoké školy: Akademie musických umění.
Činnost nově zřízeného
ministerstva informací přinesla opět nového
ducha v oblasti tisku, rozhlasu, filmu, publikací, státně-politické
propagace atd. Zvláště pak znárodnění
filmu znamená velký kulturní čin revolučního
dosahu. Úspěšně byly navázány
také kulturní styky se spřátelenými
národy východu i západu.
Ministerstvo zdravotnictví,
které bylo obnoveno, projednalo již v emigraci zdravotnickou
pomoc UNRRY. V Košicích i v Bratislavě zorganisovalo
první léčebnou pomoc krajům postiženým
válkou. Nebezpečí prudkých nakažlivých
nemocí, rozšířených zvláště
z koncentračních táborů, bylo zdoláno
za obětavosti našich lékařů,
zdravotnického personálu, nemocnic civilních
i vojenských, našich dobrovolných zdravotních
pracovníků a v Terezíně zejména
též vojenských lékařů
z řad Rudé armády.
Dalším úkolem
ministerstva zdravotnictví bylo postarat se o zdravotní
zabezpečení všech repatriantů. Také
tento úkol pod patronací meziministerské
komise při součinnosti vyšších
zdravotnických instancí, ÚRO a nositelů
nem. pojištění se provádí se
vší odpovědností.
Osídlení pohraničí
znamenalo pro ministerstvo zdravotnictví vybudovati spolehlivou
zdravotně-sociální službu. Řešení
není lehké, neboť naráží
na nedostatek lékařů - v Čechách
ubylo 45 %, na Moravě 35 % lékařů
proti r. 1938 - a nemá-li být nouzové, musí
býti vzorem pro plánovité přebudování
zdravotní služby i na ostatním území.
V rámci tohoto řízení zdravotně
významná místa byla již obsazena.
V péči o matku a dítě
pracuje ministerstvo zdravotnictví podle potřeby
doby. Zařídilo rekreační péči
a vitaminové akce a dále zřídilo zvláštní
oddělení, které připravuje populačně
důležitá opatření. Ministerstvo
pečuje také o to, aby veřejnost měla
všestrannou možnost zdravotnického poučení.
Ministerstvo zdravotnictví
provedlo přípravy k znárodnění
lázní, aby tím lázeňské
léčení bylo přístupné
nejširším vrstvám lidovým, a přípravy
k zestátnění léčebných
a ošetřovacích ústavů s patřičnou
reorganisací ústavní péče.
Nově zařazená
veterinární služba, jakmile podchytila nutné
zdravotnické opatření potravin, pečuje
o dokonalejší organisaci a jednotné zákonodárství.
Lékárnictví
zajistilo nejnutnější léčiva,
vypracovalo osnovu zákona o zřízení
Státní prodejny léčiv.
Po osvobození republiky za
vydatné pomoci Sovětského svazu a ostatních
našich spojenců přikročili jsme k budování
nové československé branné moci. (Potlesk.)
Základem nové armády se staly jednotky zahraničního
československého vojska, jednotky revolučních
gard a síly partyzánské. Jako vzor pro budování
armády byl přijat způsob armádního
zřízení v SSSR, (Potlesk.) vzhledem
k jeho vysokým hodnotám, osvědčeným
ve velkých bojích. Proto byl ihned navázán
úzký styk jak s brannou mocí SSSR, tak i
s vládními sovětskými činiteli,
aby spoluprací byl postaven na pevné základy.
Díky této spolupráci se již začíná
rýsovati struktura naší nové armády.
Sovětský svaz pomáhá při budování
naší armády i hmotně tím, že
nám poskytuje materiál pro výstroj a výzbroj
a uvolnil různé trofejní podniky důležité
pro vojenskou správu. Vysoce hodnotíme také
pomoc armády anglické, která svými
dodávkami nejmodernějších zbraní
značně přispěla k počátečnímu
vyzbrojení našich jednotek, zejména jednotek
motorisovaných a letectva. Stejně ochotně
potřebám budování nové československé
armády vychází vstříc armáda
americká, která ze svých zásob uvolnila
různý vojenský materiál. Výzbroj
a výstroj, poskytnuté československé
armádě našimi spojenci, budou postupně
doplňovány a vyměňovány výzbrojí
a výstrojem vlastní výroby.

