283/13 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra na interpelaci senátora Hokkyho
o zákazu vystupování umělců z Maďarska na Slovensku (tisk 175/2).
Policejní ředitelství v Košicích zamítlo žádost majitele koncertní kanceláře A. Vitéza o udělení povolení k pořádání klavírních koncertů na zdejším státním území maďarskému státnímu příslušníku Imrichu Ungárovi, poněvadž k žádosti nebyly připojeny předepsané doklady ani o totožnosti, zachovalosti ani o umělecké hodnotě jmenovaného, jenž je policejnímu ředitelství zcela neznámý.
Eventuální přezkoumání tohoto rozhodnutí v instanční cestě zemským úřadem znemožnili jmenovaní sami tím, že, ač byli ve výměru policejního ředitelství poučeni o možnosti opravného prostředku, odvolání nepodali.
Tvrzení interpelace, že žádost byla zamítnuta, poněvadž se v Maďarsku v podobných případech neuděluje povolení zdejším umělcům, neb že dokonce byl vydán zákaz vystupování umělců z Maďarska na Slovensku, neodpovídá podle výsledku konaného šetření skutečnosti. Není proto důvodu k žádaným opatřením.
V Praze dne 22. července 1936.
Ministr vnitra:
Dr. Černý v. r.
Překlad ad 283/13.
Válasz
a belügyi minisztertől Hokky szenátor interpellációjára
a magyarországi művészek szlovenszkói
szereplésének betiltása tárgyában (175/2. nysz.).
A kosicei rendőrigazgatóság Vitéz A. hangversenyirodatulajdonosnak Ungar Imre magyar állampolgár által államunk területén rendezendő zongorahangversenyek engedélyezése iránt benyújtott kérvényét elutasította azért, mert a rendőrigazgatóság előtt teljesen ismeretlen művész személy-azonosságára, feddlwdütlen előéletére és művészi értékére vonatkozó megkívánt okmányok a kérvényhez nem csatoltattak.
E határozatnak az országos hivatal által felebb-viteli úton leendő felülvizsgálatát nevezettek maguk tették lehetetlenné azáltal, hogy - jóllehet a rendőrigazgatóság rendelvényében a jogorvoslat lehetősége felől felvilégosíttattak, - felebbvitellel nem éltek.
Az interpelláció amaz állítása, hogy a kérvény azért utasíttatott el, mert Magyarországon a mi művészeinknek hasonló esetekben engedély nem adatik meg, sőt hogy a magyarországi művészek szlovenszkói fellépésének tilalma adatott ki, a megejtett vizsgálat eredményéhez képest nem felel meg a valóságnak. Ez okból valamiféle intézkedés megtételére nincsen ok.
Praha, 1936. július 22.
A belügyminiszter:
Dr. Černý s. k.
283/14.
Odpověď
ministra zemědělství a ministra spravedlnosti
na interpelaci senátora Nedvěda
ohledně ničení a ožebračení malých pachtýřů velkostatkářem Jaroslavem Lískou v Cerhenicích (tisk 175/3).
V roce 1929 jednal Státní pozemkový úřad se zástupcem ministerstva vnitra a zemědělství, jakožto správci nadačního jmění, a požadoval nadační velkostatek Cerhenice pro pozemkovou reformu.
Konečným ujednáním obsaženým v generální dohodě ze dne 19. května 1930, č. j. 74.317/30-IV/1 byl statek propuštěn ze záboru podle § 11 z. z. Státní pozemkový úřad si však vymínil, že veškeré dosavadní drobné pachty v Cerhenicích budou ponechány v drobném pachtu resp. propachtovány na 24 léta dosavadním pachtýřům za pachtovné, na kterém se vlastník s pachtýři dohodne.
Po propuštění ze záboru prodala nadace statek Cerhenice ve výměře 77 ha za cenu trhovou 1.120.000 Kč smlouvou ze dne 26. dubna 1932 Jaroslavu Lískoví, který převzal v odst. III. této smlouvy i povinnost dalšího pronájmu drobných pachtů.
Před tímto prodejem nabídla nadace pozemky dvora Cerhenice drobným uchazečům za týchž podmínek jako Jaroslavu Lískoví, ale drobní uchazeči podle zápisu ze dne 15. října 1930, č. j. 155.119/30-IV neměli zájmu na získání do vlastnictví za těchto podmínek, ježto cena 1 ha činila cca 20.000 Kč a byla tudíž pro ně vysoká.
Pokud jde o Václava Paroulka, bylo zjištěno při jednání, které se konalo dne 11. března 1936 u státní obvodové úřadovny pro pozemkovou reformu v Praze, že podle nájemního protokolu najal p. Václav Paroulek určité pozemky od velkostatku Cerhenice a to na dobu šesti po sobě jdoucích roků, počínaje od 1. listopadu 1932 až do sklizně hlavní plodiny v r. 1938, nejdéle však do 31. října téhož roku.
Podle tohoto protokolu byl pachtýř povinen platiti nájem ve dvou pololetních lhůtách předem a to vždy 1. listopadu a pak 1. května každého roku nájemního; nezaplacením nájemného ztrácí pachtýř úplně nároky z pachtovní smlouvy a vlastník má pak právo bez soudního zásahu propachtovaný pozemek ihned převzíti a to v kterémkoliv čase ročním bez jakéhokoliv odškodnění nájemce, a tak sobě hraditi nároky povstalé z nedodržení smluvních podmínek.
Při jednání shora uvedeném doznal Václav Paroulek, že nezaplatil dosud nájemné podle nájemního protokolu sjednané a uvedl, že složil na ně jen částku 400 Kč, kdežto celkové nájemné ze všech pronajatých pozemků podle nájemního protokolu bylo smluveno 1600 kg pšenice ročně. Vlastník pozemku čekal pachtýři až do r. 1935 (do 1. května 1935) a teprve pak po bezvýsledném upomínání dřívějším, odvezl si úrodu, když pachtýř mu úrodu na srážku dlužného nájemného dobrovolně dopisem postoupil. Vzniklý spor mezi vlastníkem a pachtýřem je projednáván pořadem civilního práva u okresního soudu v Kouřimi.
Vlastník pozemku, aby umožnil urovnání této věci do budoucna, t. j. počínaje rokem letošním až do roku 1938, prohlásil na doporučení zástupce státní obvodové úřadovny, že je ochoten pachtýři ponechati propachtované pozemky v dalším nájmu a to od 1. listopadu 1936 až do 31. října 1938 za dříve smluvené nájemné, ovšem v předpokladu, že pachtýř mu řádně zaplatí pololetní nájem předem dnem 1. listopadu 1936, jinak by nájemní smlouvu zrušil podle nájemního protokolu.
Václav Paroulek nabídku vlastníka velkostatku nepřijal a prohlásil, že ponechá věc soudnímu projednání.
Jde tedy v daném případě o plnění na základě svobodně uzavřené smlouvy pachtovní, do které zasahovati není v pravomoci ani ministerstva zemědělství, ani ministerstva spravedlnosti. O tom, zda smlouva odporuje dobrým mravům či nikoliv, přísluší na základě platných zákonů rozhodnouti pouze soudům.
Není tedy ani se strany ministra zemědělství, ani se strany ministra spravedlnosti důvodu k nějakému opatření.
V Praze dne 1. července 1936.
Ministr zemědělství:
Dr. Zadina v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dérer v. r.
283/15.
Odpověď
ministra vnitra na interpelaci senátora Nedvěda
ohledně zákazu nezávadné divadelní hry a
persekuce mladoboleslavským okresním
úřadem (tisk 175/4).
Okresní úřad v Mladé Boleslavi neudělil povolení k předvádění divadelní hry J. Haise-Týneckého "Na děkanství" v Kosmonosích, ježto již vyvěšení plakátů o této hře - jichž zabavení bylo nařízeno státním zastupitelstvím - vyvolalo veřejné pohoršení, a se zřetelem k zvláštním místním (hlavně náboženským) poměrům, bylo nebezpečí, že provozováním hry bude porušen veřejný klid a pořádek. Naproti tomu plakáty, jimiž byly v Kosmonosích ohlašovány "Pašijové hry", nebo hra ("Nic než smůla", nebyly příčinou žádných rekriminací, takže úřad neměl důvodné příčiny k obdobnému zákroku.
Proti trestnímu nálezu podal Bohumil Vašák odvolání, takže zákonitost postupu okresního úřadu bude náležitě přezkoušena zemským úřadem v pořadu instančním.
Za tohoto stavu není důvodů k nějakému dalšímu opatření.
V Praze dne 4. srpna 1936.
Ministr vnitra:
Dr. Černý v. r.
283/16.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci senátorů J. Kvasničky a R. Bergmana
ohledně vyplacení nocležného a stravného příslušníkům státní policie v Mostě a v ostatních městech na severu Čech (tisk 185/3).
Diety za vedení dvojí domácnosti za listopad 1935 až leden 1936 byly gážistům m. sl. třídy policejního strážního sboru v Mostě již vyplaceny. Výplata se zdržela pro nedostatek úvěrových prostředků.
Nárok na příplatek za noc nemohl býti jmenovaným gážistům podle platných předpisů přiznán, ježto byli v novém služebním působišti kasernováni na státní útraty. Pouze několik těchto gážistů v policejním obvodu mosteckém oznámilo, že ubikace poskytnuté jim obecními úřady nevyhovovaly svému určenému účelu; potvrdí-li se konaným šetřením uvedené tvrzení, bude těmto žadatelům poukázán příplatek za noc za dobu, pokud nemožnost jejich kasernování skutečně trvala.
V Praze dne 2. července 1936.
Ministr vnitra:
Dr. Černý v. r.
283/17.
Odpověď
předsedy vlády na interpelaci senátora Josefa Kvasničky
ve věci provedení resystemisace míst ve státní službě a o vydání prováděcího nařízení k §§ 142, 146, 147 platového zákona č. 103, 104 z r. 1926 (tisk 185/4).
Poslední všeobecná systemisace služebních míst ve státní správě byla provedena v roce 1930.
Od té doby nemohlo býti k nové všeobecné revisi systemisace přikročeno, poněvadž nastalé mimořádné poměry na jedné straně uložily státní administrativě celou řadu nových důležitých úkolů, jejichž řádné obstarávání nutně vyžadovalo pronikavých změn v dosavadním personálním vybavení některých státních úřadů, s druhé strany však podstatně zhoršený stav státních financí učinil nanejvýš aktuelním problém zjednodušení a zúspornění státní správy a snížení osobní režie ve státní administrativě. Za těchto zcela mimořádných poměrů nebylo možno bezpečně přehlédnouti, jaká bude normální potřeba počtu sil v jednotlivých správních oborech v nejbližších letech příštích a zda zvýšená potřeba personálu v tom kterém oboru není zjevem pouze přechodným, takže tu scházely všecky předpoklady, nutné pro objektivní zjištění skutečné normální potřeby počtu personálu ve smyslu § 5, odst. 1 platového zákona.
Naproti tomu však kritický stav státních financí jasně naznačoval, že pro nejbližší příští léta bude nutno zrevidovati dosavadní systemisaci služebních míst ve státní správě při hodnocení jednotlivých míst, a to směrem dolů, t. j. snížením počtu služebních míst ve vyšších platových stupnicích, což by však bylo znamenalo pro stát. zaměstnance zhoršení dosavadní systemisace a zmenšení jejich vyhlídek na povyšování. Takové opatření však nepovažovala vláda za vhodné v době, kdy v důsledku nutných úsporných opatření personálních musily býti k docílení rozpočtové rovnováhy služební platy státních zaměstnanců opětně snižovány a proto byla všeobecná revise systemisace služebních míst ve státní správě odkládána na dobu hospodářsky i politicky k tomu příhodnější a ustálenější.
Tam, kde v důsledku zřízení nových úřadů, větších organisačních změn nebo v důsledku velmi značně a trvale vzrostlých nových pracovních úkolů nemohla již státní správa skutečně vystačiti s dosavadním systemisovaným stavem personálu, byla případ od případu částečná nová normalisace i systemisace služebních míst již provedena, jako na př. ve správě finanční, vojenské, justiční, politické, v státně policejní správě, v četnictvu, v oboru zahraniční služby, v automobilním silničním provozu a j. K všeobecné revisi systemisace byly již zahájeny přípravné práce, jež pro svoji obsáhlost a neobyčejnou komplikovanost - zejména pro obtíže bezpečně rozlišovati trvalou od přechodné potřeby - budou vyžadovati určité delší doby.
Pokud jde o vydání prováděcích vládních nařízení k §§ 142, 146 a 147 zákona č. 103/926 Sb. z. a n. a k obdobným ustanovením zákona č. 104/1926 Sb. z. a n., připadly přípravné práce s tím spojené také do doby mimořádných poměrů hospodářských, kdy zhoršený stav státních financí nedovoloval již zvyšovati osobní náklady ve státní správě na takovou míru, jaké by byly chystané úpravy vyžadovaly. Poněvadž finanční situace státu je dosud krajně tísnivá, není zatím, pokud by vydáním zmíněných vládních nařízení nastalo zvýšení osobních výdajů, jejich uskutečnění možno vzíti v úvahu.
V Praze dne 28. srpna 1936.
Předseda vlády:
Dr. Hodža v. r.
283/18.
Odpověď
ministra zemědělství
na interpelaci senátora dr Štefána Polyáka
o způsobu provádění pozemkové reformy v Ořechové u Trenčína (tisk 185/5).
Při provádění pozemkové reformy na velkostatku Liborča bylo generální dohodou s vlastníkem velkostatku zajištěno pro odprodej podle § 7 z. z. v kat. území Ořechová asi 127 ha lesa. Ministerstvo zemědělství resp. dříve Státní pozemkový úřad zamýšlel označiti jako kupce této lesní půdy politickou obec Ořechovou. Z toho však sešlo, ježto obec Ořechová svou žádost o příděl odvolala. Přišli tudíž v úvahu vzhledem k povaze a poloze zajištěné lesní půdy jako nabyvatelé jednotlivci resp. sdružení jednotlivců. Mezi těmito uchazeči došlo již během řízení k rozporům, takže Státní pozemkový úřad měl obavy, že družstevní spolupráce přihlášených jednotlivců nebude v budoucnu možná. Přesto, že bylo učiněno několik pokusů o dohodu mezi zúčastněnými uchazeči, nepodařilo se dosud ustaviti jednotné družstvo, které by celou zajištěnou plochu převzalo do řádného obhospodařování. Jednání bylo velice obtížné a bylo v něm s určitými přestávkami pokračováno po dobu asi dvou let. V té době byly konány jednak úřední pokusy o dohodu mezi uchazeči, jednak jednali uchazeči také sami mezi sebou i se zástupci velkostatku. Ministerstvo zemědělství nezabývá se podrobně jednotlivými fázemi tohoto jednání v interpelaci uvedenými, jednak proto, že při některých nebyli ani přítomni úřední zástupci, jednak neměla tato jednání rozhodujícího vlivu na postup Státního pozemkového úřadu resp. ministerstva zemědělství.
Konečným výsledkem těchto jednání bylo, že lesní družstvo v Ořechové oznámilo Státnímu pozemkovému úřadu předběžnou dohodu o rozdělení zajištěných ploch mezi uchazeče, podle které lesní družstvo v Ořechové spokojuje se s lesními oddíly 6, 7, 9, kdežto lesního oddílu 8 se zříká ve prospěch jiných uchazečů.
Ježto šlo na obou stranách o zájem toliko osob soukromých, nikoliv o zájem veřejný, neměl Státní pozemkový úřad proti tomuto řešení zásadních námitek a označil rozhodnutím ze dne 17. listopadu 1934, č. j. 124.096/34 lesní družstvo v Ořechové za kupce oddílů 6, 7, 9.
Nato předložil vlastník velkostatku ministerstvu zemědělství dvě trhové smlouvy, a to:
a) s uchazeči z obce Ořechové na 86 ha,
b) s uchazeči z obcí Mnichova Lehota a Hamry na 36 ha.
Vzhledem k tomu, že v kupní smlouvě s uchazeči z obce Ořechové na oddíly 6, 7, 9 byla uvedena pouze asi 1/4 označených 24 žadatelů (členů lesního družstva), vrátilo ministerstvo zemědělství tuto smlouvu vlastníku velkostatku k rozšíření na ostatní uchazeče, neboť výměra 86 ha je pro všech 24 uchazečů dostatečná. Druhou smlouvu ministerstvo zemědělství schválilo.
Jak výše uvedeno, jde na obou stranách toliko o zájmy soukromé, ve kterých rozhodovati není úkolem ministerstva zemědělství. Nikdo z uchazečů nemá subjektivního nároku na příděl, tím méně na příděl určité nemovitosti, kterou si sám vybral, jak ustáleně judikuje Nejvyšší správní soud.
Postupem ministerstva zemědělství nebyly v tomto případě poškozeny ani zájmy veřejné, ani subjektivní nároky jednotlivých uchazečů. Rovněž nebyl postupem Státního pozemkového úřadu resp. ministerstva zemědělství porušen žádný zákonný předpis. Není proto důvodu k nějakému opatření.
V Praze dne 10. srpna 1936.
Ministr zemědělství:
Dr. Zadina v. r.
283/19.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci senátorů R. Bergmana, inž. Jos. Havlína
ve věci snížení poplatků za zbrojní pasy (tisk 198/2).
Dávkovým řádem vydaným vládním nařízením ze dne 27. prosince 1935, čís. 248 Sb. z. a n. o dávkách za úřední úkony ve věcech správních, upravena byla nově dávka za zbrojní pas.
Při této nové úpravě dávky byl vzat dostatečně zřetel k okolnostem v interpelaci uvedeným a je nyní umožněno i osobám méně majetným, aby si zbrojní pas pořídily.
V Praze dne 26. června 1936.
Ministr vnitra:
Dr. Černý v. r.
283/20.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci senátorů R. Bergmana, inž. Havlína
v záležitosti příliš vysokých poplatků a daní v případě převodu zemědělských usedlostí (tisk 198/4).
Ministru financí je známo, že si zemědělské kruhy stěžují na výši poplatků spojených s převody nemovitého majetku.
Ministerstvo financí zkoumá možnost úpravy těchto poplatků, zvláště u selských usedlostí menších. Úprava naráží ovšem na obtíž v tom, že se stát může dnes těžko odhodlat k omezení svých celkových příjmů a musil by tedy za úbytek na straně této opatřit náhradu na straně jiné. O úpravě v tomto smyslu jedná právě ministerstvo financí s ministerstvem zemědělství.
V Praze dne 22. srpna 1936.
Ministr financí:
Dr. Kalfus v. r.
283/21.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty na interpelaci senátora Františka Paulusa v příčině zřízení čsl. reálného gymnasia v Brně-Židenicích (tisk 198/5).
Ministerstvo školství a národní osvěty má potřebu českého středního školství v Brně, stejně jako všude jinde ve stálé bedlivé patrnosti a neopomíná v rámci daných možností z vlastního podnětu opatřovati, čeho třeba.
Přihlížejíc k středoškolským potřebám brněnských předměstí Židenic, Julianova, Černovic a okolních obcí, učinilo ministerstvo školství a národní osvěty opatření, aby tři pobočky IV. státního čsl. reálného gymnasia v Brně na Křenové, a to dvě pobočky I. třídy a jedna pobočka druhé třídy, pro něž v budově kmenového ústavu není potřebných učeben, byly ve školním roce 1936/37 umístěny ve dvou učebnách měšťanské školy na Táborské ulici v Židenicích a v jedné učebně obecné školy v Černovicích, kteréžto učebny tamní místní školní rady státu zdarma k tomuto účelu nabídly.
Pokud to hospodářské poměry a ústavně povolené prostředky dovolí, je ministerstvo školství a národní osvěty ochotno pojednati ve vhodné době s příslušnými činiteli o tom, aby z těchto poboček bylo postupně vybudováno samostatné čsl. reálné gymnasium pro Židenice a okolní obce.
V Praze dne 10. července 1936.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Franke v. r.
283/22.
Odpověď
ministra vnitra na interpelaci senátora Josefa Jurana
ohledně ztýrání Josefa Urbana ze Suchdolu
u Blanska štábním strážmistrem Filkou
z Blanska (tisk 198/7).
Nálezem okresního úřadu v Boskovicích ze dne 12. února 1936 byl Josef Urban potrestán pro neoprávněné provozování fotografické živnosti a četnictvu bylo zároveň nařízeno zabavení jeho fotografického přístroje.
Urbanovi byl zmíněný příkaz sdělen na četnické stanici dne 4. března 1936 a Urban vyzván, aby vydal přístroj. Urban však odepřel přístroj vydati a dal se na útěk. Když byl zadržen, oháněl se zuřivě rukama, tloukl do dveří až vyrazil výplň a urazil kliku. Nato byl spoután a dodán do vazby okresního soudu v Blansku.
Při lékařské prohlídce zjistil státní obvodní lékař podle povahy zranění, že si je Urban přivodil sám svým násilným odporem, pro který byl také krajským soudem v Brně odsouzen k nepodmíněnému trestu šesti týdnů žaláře.
Vzhledem k uvedenému nemám z podnětu interpelace důvodu k nějakému opatření.
V Praze dne 31. července 1936.
Ministr vnitra:
Dr. Černý v. r.
283/23.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci senátorů R. Bergmana, dra Josefa Matouška, inž. Havlína v záležitosti zajištění dělnictva pro sklizňové práce v roce 1936 (tisk 225/1).
Ministerstvo sociální péče vydalo pokyny, aby veřejné zprostředkovatelny práce vhodným způsobem upozornily zaměstnavatele na to, že jest nutné včas ohlásiti, jaký počet osob budou potřebovati pro sklizňové práce. Veřejným zprostředkovatelnám práce zároveň bylo uloženo, aby zjistily, kteří z uchazečů o zaměstnání mají potřebné znalosti v tomto oboru a zda jsou ochotni sklizňových prací se zúčastniti. Bude-li zaměstnavateli potřeba dělnictva včas hlášena, dá se očekávati, že vyrovnáním nabídky a poptávky v jednotlivých obvodech vzájemnou součinností veřejných zprostředkovatelen práce bude zabezpečen nerušený průběh žňových prací.
V Praze dne 2. července 1936.
Ministr sociální péče:
Inž. Nečas v. r.