Tak v prvom ohľade je tá t. zv. rečová otázka. Máme rečový zákon, tuším, z r. 1922, ktorého § 4 hovorí: Je jedna úradná čsl. reč, ale zpravidla v Čechách sa úraduje po česky a na Slovensku po slovensky. - To hovorí ten zákon. No - a nám naše skúsenosti uka-zujú, že presne sa tento zákon nerešpektuje, kde by sa aj mohlo a kde by to ani ťažkosti nerobilo.

My máme dneska Čechov na Slovensku, ktorí snáď peknejšie, krásnejšie vyprávajú ako mnohí Slováci. Tam sa naučili slovensky. My tu máme úradníkov v ministerstvách, ku ktorým keď prijdeme, začnú s nami slovensky rozprávať. Pýtame sa: Kde ste sa naučili? Ja som 2, 3 roky bol na Slovensku a naučil som sa tam slovensky. Nuže, prosím, keď sa mnohí za 2, 3 roky môžu naučiť a neškodilo jim to, nevadilo im to, myslím, že ich radi prijali i do ministerstiev a nepovažovali ich za odpadlíkov, že sa poslovenčili, tak aj my tam na Slovensku - a to je všeobecná pravda, ktorú do smrti budeme zastávať - sme ich z počiatku potrebovali (Tak je!) a oni tam historickú misiu konali. (Výborně!) My by sme neboli vedeli naše školy obsadiť, naše železnice, pošty a berné úrady a všetko. (Sen. Mikulíček: A četnické stanice!) To bolo na vás! - A prišli tam mnohí poctiví ľudia, za 2, 3 roky si osvojili slovenčinu, ale prišli tam i ľudia nesúci, ktorí mnoho zlého nám tam narobili, ale podarilo sa ich už odstrániť.

Dnes už sa pomery nedajú porovnať s tými pomermi, ktoré tam po prevrate boly. Dneska máme také pomery, že keď v mojom gymnáziu v Trnave riaditeľ rozkázal: všetké vysvedčenia musia byť vystavené slovensky, a jeden profesor Čech just napísal ich po česky, tak keď ich doniesol riaditeľovi k podpisu, riaditeľ chytil všetkých 400 vysvedčení a roztrhol ich. A my sme presvedčení o tom, že celkom dobre, spravedlive jednal. A mnohé iné prípady sú tam. Ale včuľ, keď sa posledné demonšťrácie v Bratislave odohraly vraj "za tú slovenčinu" - dobre. Mladí žiaci sú horkokrevní, oni si musia niekedy demonštrácie usporiadať, aby ukázali, že krv a nie vodu majú v žilách. Urobili demonštrácie s heslom: Na Slovensku po slovensky! Toto heslo schvaľovať celkom nemôžeme, lebo, prosím, čo sa robilo v mnohých prípadoch na Slovensku? To rozširovali, lepili po mesťách a dedinách a vylepili to v niektorých mestách tým najväčším Slovákom, ale Maďarom, Nemcom a židom to nevylepili. (Sen. Mikulíček: Ti to měli doma!) No, vidíte. Ja neviem, podľa akých zásad to lepili, mne to tiež vylepili, ale čiste maďarské domy to nemaly. Tédy zle robili tú propagandu a preto nedocielili žiadneho úspechu. Ale včuľ, keď sa jedná o základnú otázku, máme na univerzite mnoho dobrých českých profesorov, ktorí sa už naučili slovensky a slovensky aj prednášajú. Starší ľudia cudzej reči ťažšej sa učia, a vedeckú prácu konať v cudzej reči je tiež ťažko. Ale aspoň to by sme si mohli povedať a žiadať, aby Komenského univerzita, ktorá má byť slovenská, aspoň tie ohlášky, tie oznamy a to razítko mala slovenské. (Sen. dr Buday: Len to?) Riekol som: "aspoň toto", ostatné časom príde. Ale toto považujú mnohí za najväčšie dráždenie a urážku, že v 20. roku republiky rečový zákon tak málo sa tam rešpektuje. V rečovom ohľade som presvedčený, že nemáte proti tomu nič a nesledujete mienku, že dnes mohlo by sa a malo by sa na Slovensku niečo prednášať, kde je to možné slovensky a keď aj mnohí väčší pánovia, ako sú Česi na Slovensku, dávajú lepší príklad. Mali sme tam akúsi slávnosť pred troma rokmi v Bratislave a prišiel tam náš pán predseda senátu, urobil prejav po slovensky a boli by ste videli tú dobrú náladu, čo prejav urobil. Bola nedávno promocia nášho prezidenta dra Eduarda Beneša na bratislavskej univerzite, pán rektor ho víta česky a on odpovedá peknou slovenčinou. Tak nemôžeme my si tie domáce spory medzi sebou vyrovnať a musia prísť takí páni dávať isté mravné poučenie istým pánom, ktorí sa nechcú prispôsobiť? Darmo, Československú republiku Česi a Slováci udržovať budeme a musíme. Mluvte vy česky tu a nám tam dovoľte, aby sa mluvilo, úradovalo, písalo po slovensky. (Sen. Mikulíček: Největší chyba byla u Babylonské věže!) Keby nebolo Babylonskej veže, ani komunistov by nebolo. Babylonská veža bude aj vo vašich hlavách. (Veselost.) Nám nesmie ísť o rečovú jednotu, u nás musí byť duchovná jednota, jednota v srdciach, jednota v presvedčení; my sme Slováci, vy ste Česi, najbližšie dva slovanské kmeny, a túto republiku spoločne si musíme udržať. (Výborně!) Toto presvedčenie musíme šíriť v cudzine proti tým všelijakým útokom, ktoré odoznejú, a musíme presvedčiť cudzinu o tom, že tí Česi a Slováci neidú ešte na nože, lebo čítame v novinách o tom, že sa bijú, na seba strieľajú - jedny maďarské noviny pri bratislavských demonštráciách to priniesly. Potrebujeme ísť do zahraničia? Vyrovnajme si všetko medzi sebou a uvidíme, že nie sú medzi námi tak veľké rozpory, ktoré pri dobrej vzájomnej vôli by sme nemohli riešiť. Mnoho závisí aj na tom, áko sa naši bratia Česi na Slovensku chovajú. Musíte vedeť, že či už j e tam Čechov 130 až 150 tisíc - neviem to istotne - je fakt, že tam nezamestnaného Čecha nemáte. To je prirodzené, veď všetci sú tam poslaní ako úradníci. Ale naši Slováci vidia: To sú všetko dobre platení Česi úradníci a my hladujeme, my strádame, my sme nezamestnaní atď. Tak z tohoto potom pochádzajú veľké nedorozumenia. Prosím, všetko to, čo sa vydá na Slovensko, keď i štát na niektoré podniky dopláca, nevy- týkajte nám a nemluvte proti nášmu slovenskému stanovisku. Áno, prosil by som, aby pán kol. Marcha tuná pár minút ešte zostal. Práve včera tam spomínal tu Podbrezovú a vypočítal, že od r. 1919 podnes každý rok koľko sa tam doplatilo. (Sen. Mikulíček: Prosím, kolik že se tam utratilo milionů?)

No, dobre. V tom súhlasím ja s vami.

Tedy, pánovia, my veci dobre poznáme, túto Podbrezovú, i za starého režimu, a vieme, že maďarská vláda na to miliony doplácala z maďarizačných dôvodov. Ona vedela, že to nie je aktívny podnik, ona tam dala robotníkov z celého kraja, poslala medzi nich Maďarov - vy ich tam pomaďarčíte. Prvý úkol toho celého podniku bolo maďarčenie, keď i maďarský štát na to doplácal. Po prevrate mnoho súkromných podnikov zaniklo pre nešťastnú politiku a všelijaké iné pomery. Keby náš štát bol ešte aj tú Podbrezovú zatvoril, po- vezdte mi, aký zlý rozruch, akú ozvenu by to bolo vzbudilo. (Předsednictví převzal místopředseda dr Bas.) Keď sa ona myšlienka naskytla, že tú mincovňu v Kremnici majú odmontovať a odviezť do Prahy, celé Slovensko protestovalo proti tomu. Keby nám boli zatvorili ešte tú Podbrezovú, neviem, čo by sa na Slovensku stalo. (Sen. Mikulíček: Stoupal má 26 milionů z hospodářství státních lesú a statků! To je svaté!) Páni moji, my dobre vieme, že aj v českých zemiach sa prekročily mnohé podniky, vieme, koľko stamilionov sa doplatilo pri Vranove na tej prehrade. A keď sa to stane tiež na Slovensku, že štát pár milionov ročne dopláca a pri tom skoro 4. či 5. tisíc ľuďom chlieb dáva, prosím, vytýkať to ministerstvu, verte mi, že tým sa cíti byť skoro každý Slovák urazený. (Sen. Pichl: Tak jest!) I vy sami, pravda, nepovažujete to za spravedlivé. Keď sa inde sto milionov dopláca, nech sa Slovensku 20, 30 milionov dá. Prospeje to konsolidácii Slovenska... (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

O tom všetkom by sme mohli vyprávať podrobne. (Sen. Mikulíček: Celé knihy!) Celé knihy napísať o slovenskej otázke. O tých druhých veciach nechcem sa tu už rozširovať. My si prajeme, aby sa so Slovenskom spravedlive nakladalo, aby Slovensko z každého štátneho podielu - nežiadam viac - spravedlivú čiastku dostalo, aby Slovensko postupovalo a rozvíjalo sa. I s tohoto miesta musím odsúdiť tých, ktorí len fňukajú a nechcú uznať, že na Slovensku voľačo za tých 20 rokov sa stalo. (Výborně!) Pred tým Slovensko bolo - však tí, ktorí chodili z vás na Slovensko, to vedia - také primitívne, jednoduché, tie domky, tie školy, tie kostolíky atď., všetko primitívne. Po tých cestách, ktoré sme mali, sa nedalo ľudsky chodiť. (Sen. Pichl: Ty byly povéstné!) Áno, povestné. V každej župe župan a podžupan mali trochu upravenú cestu, kam chodili na poľovky, ale o ostatné sa nestaral nikto, tam ubohí sedliaci s kravičkami jazdili, až sa to koleso do blata zaklesávalo. (Sen. Šelmec: Po panskej ceste nesmel sedliak jazdiť, lebo ich tam bičovali!) Áno, po tých jednoduchí proletári ani chodiť nesmeli. A dnes? Neviem, či môže byť ten človek nespokojný s tým, čo sa tam za 20 rokov urobilo. (Tak jest! - Výborně!) Porovnajte, v akom stave bolo Slovensko pri prevrate, a nehajte to mienke objektívnych ľudí, nech povedia nad tým úsudok! Vieme, všetko nemáme v poriadku, ale ani Rím nebol za jeden den vystavaný. My toľko môžeme povedať, že na našom Slovensku za tých posledných 20 rokov toľko sa urobilo, ako snáď v starej dobe ani za tisíc rokov. (Výborně!) Áno, veď v akom stave sme našli Slovensko a dnes, keď po tých krásných cestách ideme a na naše slovenské dediny sa dívame - aspoň polovica dedinky je z nových domov vybudovaná od prevratu. Všetko sa okrašľuje, ozdobuje. Pravda, ťažké časy máme všetci. Všetko naraz, to by ani, bohovia nedoviedli. Buďme spokojní s tým, napravujme náš pomer medzi sebou, buďme dôverou naplnení jedni k druhým, nevidzme hneď v každom vlastizradcu, len kde je to dokázané, tam celou silou zakročme, ale ináč odstraňujme príčiny nedôvery medzi nami a pracujme spoločne na udržaní tejto republiky! Inej vlasti nemáme, o tom sme presvedčení. Keby zahynula republika, Slovák viac sa nevzkriesi a nevstane z hrobu. To majme ustavične pred očima. I vo všetkých našich politických ťažkostiach tohoto sa domáhajme. Ludia, Česi a Slováci, nebijme sa, Česi a Slováci, milujme sa, podporujme sa a udržujme si svoju spoločnú republiku! (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen pan sen. Mikulíček. Uděluji mu slovo.

Sen. Mikulíček: Dámy a pánové!

Na příčiny napjatých poměrů na Slovensku ukazujeme my v zákonodárných sborech již od těch dob, co komunistická strana má v Československu své poslance. Podívejte se, jak dnes, kdy záleží na každé jednotlivé osobě vzhledem k mezinárodnímu nebezpečí, mstí se staré hříchy, páchané na slovenském lidu, a jak tyto staré hříchy jsou v rukou nepřátel celého státu a národa i demokracie zbraněmi ve štvaní proti českému živlu.

Vážení pánové, průmysl na Slovensku byl odbourán, stroje odmontovány a odvezeny. Lid myslel, že dostane podklad pro existenci v půdě. Ale jak dopadá ta pozemková reforma právě v okolí Trnavy, když pan předřečník mluvil o tom, že je z Trnavy? Ať se podívá, kdo vlastní nejkrásnější půdu po pozemkové reformě.

Pan Sonnenfeld má 1.800 měřic, pan Teitelbaum 2.000 měřic, pan Reich 2.000 měřic, a ve Farkašíně pan Slezák, čistokrevný Čech, má dva statky a cukrovar. A když jsme tam svého času urovnávali mzdové poměry, kdy dělníci chtěli mít ze 7 Kč mzdu pro muže zvýšenu na 9 Kč a pro ženy z 5 Kč na 8 Kč, víte, co řekl ten Čech, když jsme se domlouvali v kavárně v Trnavě? Ten Teitelbaum a pan Reich a Sonnenfeld chtěli vyhověti požadavkům dělníků, ale ten čistokrevný Čech nám řekl: Dělníci budou dělati třeba za odpadky, ani 8 Kč denně jim nedám. To byl pan Slezák, Lech, který byl ještě horší nežli ti bývalí židovští majitelé velkostatků. Myslíte, že si to ten slovenský dělník nepamatuje? Ten si to pamatuje velmi dobře, a to je nejlepší půda pro štváče, kteří chtějí rozvrátiti stát, kteří jsou ve službách fašismu ať německého, maďarského či jiného.

Vážení! Co jsme se narvali v zákonodárných sborech proto, aby bylo konečně na Slovensku, kde je tak horká půda, daleko opatrněji zacházeno s bodákem a puškou než u nás v Čechách a na Moravě! Byl náš hlas slyšen? Kolikrát se střílelo do chudáků na Slovensku! Do bohatých lidí, bankéřů a statkářů nikdy, ale kolik desítek chudých lidí na Slovensku padlo! Šlo to tak daleko, že když posl. Major vedl 40 dělníků do Košic, aby jim sdělil, že stávka proti dioseckému cukrovaru skončila, nadporučík Janošík, který velel 20 mužům ozbrojených četníků, dal rozkaz do těch 40 dělníků střílet. Byli mrtví, ranění, a místo aby se zavřel na několik měsíců Janošík, zavře se dělnický poslanec Major a zbaví se mandátu.

Vážení! Vy vždycky říkáte: bolševické gesta, bolševická demagogie, ale my vždycky upozorňujeme včas na důsledky, které event. mohou nastati; našeho hlasú se však nedbá. A pak ovšem je to voda na mlýn Jehliczkům, Tukům, Sidorům a ostatním. My jsme projeli z rozkazu strany kolonie od Bratislavy po Žitném ostrově až po Komárno, objeli jsme také východní Slovensko, a starostové, nebyli to jen komunisté, ale z ľuďáckých řad, když jsme přišli jako poslanecká delegace a ohlásili se, neptali se, ze které.strany jsme, a ukázali nám listiny, podle kterých musili platiti 16 % úroků z dluhů. To je ještě větší zločin než rána pendrekem, poněvadž brát 16 % úroků od chudáků, kteří si musili vypůjčiti, znamená v krátké době připraviti jejich hospodářskou zkázu a tím docela automaticky u nich vyvinouti protistátního ducha, poněvadž on, ten chudák, je v Československé republice a doufá, že bude chráněn před takovými věcmi. A zatím opačně, když nezaplatí, přijde český exekutor s českým četníkem a seberou mu poslední kravku nebo jej vyženou z baráčku. To jsou staré hříchy, které se mstí na Slovensku, a my varujeme aspoň pro dnešek, aby se tímto způsobem neřešila svoboda a hospodářské zabezpečení slovenského lidu, poněvadž nevíme dne ani hodiny, kdy zítra, pozítřku, za týden nebo za rok budeme je potřebovati, aby si vzali to, co mají v ruce, k obraně tohoto státu a nebyli vklíněni mezi nepřátele.

To po stránce Slovenska. Ale nyní k rozpočtu samému. Stoupenci vládní koalice se stále ohánějí demokracií. Ale když rozebereme projednávaný státní rozpočet, shledáváme, že tady demokracie silně pokulhává. Odpočítáme-li z prelimináře daně důchodové, pozemkově celou všeobecnou výdělkovou daň a velkou část domovní daně, kterou platí lépe situovaní proletáři práce tělesné i duševní, pracující rolníci a živnostníci a chudí domkáři, zjistíme, že ti, co mají bez práce roční miliardové zisky, zaplatí sotva 14 až 15 % státního rozpočtu, kdežto chudé, ožebračené vrstvy musí zaplatiti plných 85%. A k tomu ještě potřebnou částku k vyrovnání státního rozpočtu mají opět ze ³/₄, zaplatit dnes už vydrancovaní konsumenti. To nelze nazvati demokracií. A proto my, jako zástupci pracujícího lidu, pro takový rozpočet v celku hlasovati nebudeme a nemůžeme.

Další věc, vážení pánové! Dnes dopoledne ve Smetanově síni v Obecním domě jsme vítali pana ministra Delbose. Delbos je zahraničním ministrem francouzské vlády, vlády Lidové fronty, proti které připravovaly kapitalistické stvůry povstání po vzoru Franca ve Španělsku se všemi hroznými důsledky vraždění bezbranných žen, dětí a starců, ničením vzácných uměleckých památek a bořením krásných měst. Tito cagoulardi mají svoje přátele také mezi štábními kapitány, kteří slouží aktivně v československé armádě, jak dokazuje interpelace našich poslanců v poslanecké sněmovně.

Jednou z věrných složek parlamentní většiny, ze které se vytvořila vláda lidové fronty, jsou ve Francii komunisté. Bez nich by neměla Lidová fronta většiny. A vláda t. zv. levicová musela by se poděkovati a jistě by nastoupila vláda reakce. Doufám, že tato fakta, která jsou známa každému politickému dítěti, jsou také známa p. ministru nár. obrany Machníkovi. Přes to si pan Machník nemohl odpustiti, aby si před ministrem vlády francouzské lidové fronty nezademonstroval a neotřel se o bolševiky. Inu, proti gustu žádný dišputát. Ale velmi silně pochybujeme, že by pan ministr Machník touto demonstrací před francouzským hostem dokázal svoji státnickou a politickou vyspělost.

Žádám s tohoto místa zavedení disciplinárního řízení proti odpovědným radům, resp. sekčním šéfům v ministerstvu zemědělství a v ministerstvu financí pro jejich úřední jednání proti jasnému znění zákona. Mluvil jsem o tomto případu již vícekrát, ale neustanu, dokud nebude podle výslovného platného znění §§ 1 až 4 zákona č. 65 z r. 1936 učiněna náprava.

Svědectví, pronesené v rozpočtovém výboru ze strany vládní paní kol. sen. Plamínkovou, dokazuje, že pánové v ministerstvu zemědělství a ministerstvu financí jednali s hlediska platných zákonů protizákonně, chcete-li trestně v čem? V Otrokovicích žádalo 50 lidí státní půdu podle §u 1; při tom bylo také vyhověno §u 4, kde se říká, že půda se dá vedle hotových komunikací, to byla půda zrovna vedle silnice. Když jsem vytýkal v rozpočtovém výboru, že páni nepřišli přes to, že jsem byl smluven s pány kolegy z různých stran, abychom zajistili těm 50 lidem půdu, paní Plamínková prohlásila, že v této deputaci sice nebyla, by1 v ní jediný pan senátor Pechanec z lidové strany, ale že sama intervenovala na ministerstvu. Zjistila však, že již byly vydány,dekrety, aby tato půda 37,5 měřic, byla dána 50 uchazečům podle jejich žádosti ze začátku března r. 1937. Dále zjistila, až po tomto faktu, že byly vydány dekrety, že se začalo vyjednávati s firmou Baťa, níž se nejednalo proto, že dávala směšně nízké ceny. Podle zákona do 15 dnů, jak zákon káže, se neodpovědělo, ale za půl roku jsme se dověděli, že je půda zašantročena firmě Baťa, která má 20.000 měřic bohaté země, a odepřena těm lidem, aby si postavili baráčky podle výslovného znění zákona.

Pan ministr dr Zadina odpověděl v rozpočtovém výboru, že prý ti uchazeči sami žádali o odložení rozhodnutí, aby se to vytyčilo politickou cestou. Paní Plamínková svým vyjádřením, které je ve stenografickém protokolu, dosvědčila, že pan ministr Zadina byl svým byrokratickým aparátem nepravdivě informován. A, pánové, to myslím, že je v právním státě a v demokratické republice ostudou, aby sekční šéf nebo ministerský rada, který odpovídá členu zákonodárného sboru, resp. členu výboru, nepravdivě informoval ministra.

Pan ministr dr Zadina prohlásil také v rozpočtovém výboru, že dík řízenému hospodářství dostali jsme se z krise. Já nevím. 500.000 drobných zemědělců je v nebezpečí; že je vyprodá exekutor. 100.000 drobných živnostníků hrozí týž osud. 300.000 nezaměstnaných máme dnes a každý den jich přibývá - a to nazývá pan ministr, jehož povinností je starati se o zadlužený venkov, že jsme bez krise, že jsme se dostali z krise usměrněným hospodařením.

Promiňte, když se tak mluví. k senátorům - sem do senátu se nikdo nedostane pod 45 let, a to se dá předpokládati, že člověk se 45 léty už vyzrál na rozumu - jak se potom mluví ke shromáždění, kam se nakomandují zaměstnanci státních lesů a statků nebo zaměstnanci odvislí na nějakém velkostatkáři? Jak se tam mluví, to nám ráno dokázal pan kol. Sechtr. Pan Sechtr ukázal zde sice ráno vrchol výkonnosti hlasivek, ale příliš státnické moudrosti, podle toho, jak jsem si to opsal ze stenografického protokolu, v tom nebylo. A bylo při tom - to zde prohlašuji nejslušněji, jak bolševik dovede - velká většina nepravdy. A myslím, že nepravdou žádný veřejný činitel nemá operovat, poněvadž je to politická nebo mravní porážka, když mu druhý dokáže, že tvrdil něco, co není pravda.

Bylo to legrační ráno, co prohlásil p. Sechtr: "Mohli bychom potřebné daně vybrat, kdybychom se ovšem starali lidem o práci a výdělek." To řekl zástupce statkářů, cukrovarníků a jiných, kteří platí ženě 60 hal. za hodinu a muži 1 až 1,20 Kč za hodinu. A on řekne: Postaráme se lidem o práci a o výdělek. O práci ještě, to ano, ale nad tím výdělkem musí každý splakat.

Vidíte, jaké je napětí dnes v Československu pro nemožnost, aby horníci byli spokojeni s tím, co dnes vydělávají, když zatím uhlobaroni shrabují ročně do svých wertheimek stamiliony korun. Všecky doly se dohodly na jednorázovém přídavku. My s tou mizernou almužnou nesouhlasíme. A prosím, naše odborové organisace, které nejsou bez vlivu mezi horníky, nebyly ani přizvány k jednání. Mnozí řeknete: Jsou početně slabé. Že to není pravda, to vám ukazuje, jaký vliv mají při volbách do závodních výborů, kde horníci mohou volit tajně. Tam se to ukáže, ne v počtu, ale ve výsledku voleb do závodních výborů. Všichni ti majitelé dolů, ať jsou obřezáni nebo pokřtěni, ať mluví německy nebo česky, se domluvili, ale na dole "Jan" v Mostě, který patří Agrární bance, odmítli pánové horníkům těch mizerných pár desítek korun drahotního příplatku, ke kterým se uvolili Petschek, Weimann, Rotschild, Larisch, a Wilczek na Ostravsku, a při tom zástupce strany, která diriguje v Agrární bance, tu křičí Musíme lidem opatřit práci a výdělek.

Dále se tu rozběhl p. sen. Sechtr, že se to musí změnit, aby při 200 nebo 300 tisících nezaměstnaných - u něho je to jedno, 100 tisíc sem nebo tam, copak na tom záleží, že jsme prohráli bitvu na Bílé hoře proto, že tam bylo poraženo 30.000 lidí a že národ proto ztratil na 300 let svobodu - ale je prý to ostuda, že páni nemohli dostat na žňové práce 30.000 dělníků. Promiňte laskavě, měl jsem čeledína 6 roků u sebe, než se oženil. Platil jsem mu 400 Kč měsíčně, 5krát denně jíst, byl a prádlo. Kdyby se byl neoženil, byl by u mne dosud. Neříkám, že kdybych nebyl měl poslanectví, že bych ho nebyl mohl tak platit, ale měl jsem 25 měřic v nájmu a musil jsem platit vysoké nájemné, jen 20 měřic jsem zněl svých. Ale když čteme po žních, že dělníci dostali při žňových pracích příplatek na hodinu po 2 až 5 hal., pak je to ostuda, při práci, při níž hnije člověku košile na těle potem, při které, když mlátí strojem, nevidí na oči a 3 dni z něho jde to, čeho se nadýchal ústy nebo nosem v tom prachu při mlácení - a oni přidají 2 až 5 hal. na hodinu! Promiňte, pánové, ti, co stavěli pyramidy v Egyptě, byli aspoň najedení, protože na poušti Židi Mojžíšovi vyčítali, že je odvedl od plných egyptských hrnců. Ale za 60 hal. na hodinu se nelze najíst. A proto zaplaťte pořádně a pak jistě nebude žádná nouze o dělníky. (Sen. Nedvěd: Kdybys byl jako Udržal, měl by tvůj syn u Bati 30.000 měsíčně!) Můj dělá jako absolvent průmyslovky v Praze za 600 Kč měsíčně. Baťa, nepopřel, že syn Udržalů v má u něho 30.000 měsíčně a Englišův 20.000, a také prohlásil, že jsou placeni podle zásluh. Je ovšem otázka, je-li placen podle zásluh mladého nebo starého.

Krajně musím odmítnouti, co podle stenografického protokolu prohlásil p. Sechtr vůči kol. Svobodovi: "Pán, který teď na mne vykřikuje, nemůže býti brán vážně jako člověk, který má starost o tento stát, poněvadž oni se vždycky stávali zrádci československého státu a jeho národa." Pánové, to je hulvátství nejvyššího stupně. My jsme, nikdy - a nikdo nám to nesměl vytýkati - nebojovali za změnu hranic tohoto státu. Kdy? Kde? (Sen. Nedvěd: Za režim!) Ano, za režim jsme bojovali, aby národ měl práci a chleba. A tu si dovolí pan Sechtr dnes na adresu jednoho z' našich senátorů výkřik, že, my jsme byli vždycky velezrádci, že jsme byli a proti národu. Vážení pánové, nás dnes a vždycky - nejen dnes při změně situace - přirovnávat k taktice těch pánů (ukazuje na senátory sudetskoněmecké strany), kteří chtějí odtrhnout ohromný kus území od tohoto státu, je myslím buďto neznalost věci - pak by to člověk omluvil - nebo darebáctví, když se vidí, jakou cestou naše politika v otázce celistvosti státu, vyrovnání mezi národy v republice Československé se brala po celých 19 roků, co tento stát existuje.

Pan senátor zde křičí, on neví, že páni z henleinovské strany, resp. jejich prostí příslušníci - nemyslím poslance a senátory - a provádějí velezradu. Tož z které strany je odsouzen každou chvíli někdo z velezrady? Kdo to byl ten 50letý, který dostal včera trest smrti za velezradu? Z které strany jsou ti lidé zpracováni pro takové činy, že je musí čsl. Soudnictví odsuzovati k trestu smrti? Kolik desítek a set.bylo trestů pro velezradu na 10 až 20 let? Ke které straně patřili tito odsouzení? O tom ovšem pan sen. Sechtr nic neví.

Ale že komunistická strana zrazovala český národ - tak je to ve stenografickém protni kole - to nám tu slavnostně prohlašuje. Věřte, že kdyby se nejednalo o to, že taková nehoráznost, jakou zde řekl Sechtr, musí být uvedena na pravou míru, že by to ani nestálo za to se tím zabývat. Proč? Tvrdil tu takové vyložené nepravdy, jako že se agrární strana po zaplacení dávky z majetku postarala zadluženým rolníkem o oddlužení. Kde a jak? V Odboji pracujícího venkova byl článek, který byl konfiskován, a který jsem imunisoval v rozpočtovém výboru, kde je propočet, že z 855 zemědělských vyrovnání bylo provedeno vyrovnání pouze v 600 případech, a to většinou nad 100.000 a nad 150.000. Nebyli to tedy 5- nebo 10měřicoví domkáři, nýbrž ti, kteří dostali zbytkové statky za babku, prodlužili je nebo si koupili za ně papíry pivovaru na Smíchové nebo Škodovky. To censor zkonfiskoval. A Sechtr tady křičí - podle stenografického protokolu - že proti oddlužení byly strany, které volají po t. zv. lidové frontě. Podali jsme v únoru r. 1937 v posl. sněmovně návrh tisk 734, podle něhož chceme oddlužiti zemědělce na podobném plánu, jakým byla sanace bank. Na sanaci 101 banky se daly miliardy, a my v tom plánu chceme, aby na úroky těch oddlužovacích fondů platili cukrovarští lichváři 5 %, lihovarničtí 5 %, zbrojařští 10 % a aby také monopol dal nějaký krejcar i pivovarníci, zkrátka všichni, kteří na zemědělských plodinách vydělávají ročně ohromné miliardy. Na konec žádáme, kdyby to nestačilo, aby dal stát 50 mil. Kč potřebných k úrokování, jako dává každoročně na sanační fond bank. Ten návrh leží v zásuvce zemědělského výboru posl. sněmovny od února. Předsedou posl. sněmovny je několikanásobný statkář a cukrář Malypetr, předsedou zemědělského výboru je posl Mašata. Není třeba nic víc, než vytáhnouti ten návrh ze šuplíku a třeba opraviti nebo propracovat - vždyť nám na tom nezáleží, ponese-li jméno Mašaty a druhů - jen aby se ta provedlo. Kol. Sechtr se tu rozčiluje, že prý oni podali také návrh na oddlužení zemědělců. O ničem takovém nevím. Vím, že je vyrovnávací nařízení... (Sen. Rejmon: Nynější pan předseda vlády, ještě když byl ministrem zemědělství, vypracoval osnovu o úpravě zemědělských dluhů. Podle té osnovy měly býti věnovány nu úpravu zemědělských dluhů ze státních prostředků 2 miliardy a mělo to býti rozvrženo. Osnovu si vyžádalo ministerstvo financí k posouzení - a tam se celá věc ztratila!) Rád bych věděl, rozhoduje-li u nás ministr, který ministrem dnes je a zítra třeba ne, nebo koalice; a vy přece nebudete tvrdit, že v ní nemáte žádný vliv. (Sen. Rejmon: Nesmí se to brát agitačně!) Dělejte to třeba vy agitačně! To je jedno, budete-li to bráti vážně čili nic, ale proveďte to. Na tom nesejde, provedete-li to z demagogie, vážně nebo z legrace, ale ať se to uskuteční a ať nejsou statisíce lidí v nejistotě. (Sen. Rejmon: Úprava dluhů zemědělských, to je věc celostátní a ne jen věc agrární strany!) Proti tomu nic nemám, ale když jste prosadili obilní monopol, dovedete-li držet v rukou už pět čtvrtí roku protizákonné hospodaření s lihem, kterým je státní pokladna zkrácena už o více než 400 mil. Kč, to ví čert, proč nemůžete také něco udělat pro drobné rolníky. Předevčírem jsem byl v Brně zachránit jednoho rolníka z Bystřice pod Hostýnem. Potřeboval půjčku. Mluvil jsem s jeho právním zástupcem, který mi řekl, že o té věci mluvil s Marchou a s býv. posl. Bečákem, ale ti lidé prý nemají o malé lidi zájem. Nebylo přece třeba nic jiného než zajíti do Hypoteční banky. Ten rolník má majetek odhadnut na 40.000 Kč a dnes se měl prodat exekučně. Jest jedno. kdo ho zachrání, budete-li to vy nebo my, ale je třeba ho zachránit. Nestojíme o tu prioritu.

Vy sami jste přiznali ve slavnostním čísle "Venkova" z 28. října 1937, že ve všech státech byly již zadluženým domkářům a rolníkům poskytnuty úlevy v dluzích, jen Albanie a Československo že v té věci nic neudělaly. Ve Sivou řádcích jste také přiznali, že v prosinci r. 1934 schůze lidových komisařů škrtla veškeré dluhy soukromníkům a kolchozům. Když si, pan kolega dovolí tvrdit, že právě ti, kteří křičí po lidové frontě jsou proti tomuto návrhu, je to buď nepravda nebo vědomá či nevědomá sprostá lež. Ať jdu pro tu věc třeba do disciplinárky.