§ 155 nové ustanoveni o petitorní ochraně
užívacích práv k cizí věci. Komise považuje
za vhodné rozhodnouti výslovným předpi-
sem na tento způsob rkontroversy pojící se
k otázkám dotčeným zvláště v plenárním
usnesení nejvyššího soudu ze dne 17. května
1932, Pres. 1965/31 (Sb. n. s. č. 11674).

K hlavě 7 (§§ 156 až 173).

Nato superrevisní komise přijala rubri-
ku paragrafů umístěných v hlavě 7
"Nabytí vlastnictví přivlastněním a ná-
lezem".

Podle návrhu subkomitétu vypuštěny
byly §§ 380 a 381 obč. zák., spočívající na
nesprávné teorii občanského zákoníka o ti-
tulu a modu acquirendi. § 382 obč. zák. byl
převzat v § 156 bez věcných změn. Slova
"freistehende Sachen" přeložena byla jako
"věci bez pána". To odpovídá i německému
"herrenlos" i francouzskému "sans maitre"
a italskému "senza padrone". K návrhu
subkomitétu byl § 383 obč. zák. škrtnut.
Považoval se jednak za archaistický, jed-
nak odkazoval k zákonům zvláštním.

Subkomitét rozvedl § 384 obč. zák. na
jednotlivé předpisy a připojil k nim předpis
§ 963 něm. obč. zák. o spoluvlastnictví spo-
jených rojů. K tomu doplnil subkomitét
tento předpis i odkazem na nález ztrace-
ných zvířat domácích. Superrevisní komise
vynechala z (návrhu subkomitétu odstavec
2 a 4 a upravila v § 157 tekst § 384 obč.
zák. mimo jiné i tím, že uložila náhradu
škody tomu, kdo na cizím pozemku svůj
roj stíhá, a že položila podmínku, že zvířeti
nebylo zabráněno, aby se k svému pánovi
vrátilo. § 385 obč. zák. superrevisní komise
vynechala, majíc za to, že je kryt zněním
§156 (§382 obč. zák.).

§ 158 o derelikci věcí přejímá s malou
změnou § 386 obč. zák. Co do zapsaných
nemovitostí nepovažuje superrevisní komi-
se ani za praktické ani za vhodné a nutné,
aby se jich derelikce ve veřejných knihách
prováděla. O jich derelikci musí platiti to-
též, co (platí o derelikci věcí movitých.
V osnově z r. 1931 dala komise zvláštní
předpis, že věci jsou po zákonu opuštěné,
nevykoná-li vlastník vzhledem k ním po zá-
konnou dobu promlčecí vlastnického práva.
V mezíministerském řízení projeveny byly
obavy, že podobné ustanovení v praksi by
snadno mohlo býti nebezpečné a že by často
vyvolalo spory. Konečná redakce je proto

vypustila. Ustanovení § 158 nevylučuje,
aby derelikce nemovitých věcí byla prove-
dena tím, že se vloží do veřejných knih.
Případ tento bude však asi velice řídký.
Superrevisní komise připojila jako § 159
ustanovení o sjednocení knihovního stavu
se skutečným stavem právním.

§ 160 (§ 388 obč. zák.) superrevisní ko-
mise zjednodušila, vypustivši zmínku o prá-
vu pobřežním. Lze o něm mluviti jen při
mořském břehu. Při řekách vystačí se
s předpisy o nálezu. Ztracenou věcí dle při-
jatého tekstu je rozuměti i zaběhlé zvíře
krotké, a neuplyniulo-li 42 dní, i zaběhlé
zvíře zkrocené. § 161 (§ 389 obč. zák.) při-
jat byl podle znění subkomitétu jen s men-
šími změnami (místo dřívějšího držitele
klade se "kdo ji ztratil, nebo- vlastník");
tekst byl ale upraven tak, aby nalezená
věc nemusila býti vrácena tomu, kdo ji
u sebe měl neoprávněně (na př. kdo ji pra-
vému vlastníku odcizil). Setrvalo se při
ceně 20 Kč, aby se s drobnými věcmi k pří-
slušnému úřadu docházeti nemusilo. Který
úřad je příslušný, určuje Čl. XXVII úvoz.
a prov. předpisů. Na žádost nálezce vydá
mu úřad potvrzení, že nález řádně ohlásil.
V § 162 (§ 390 obč, zák.) upravila super-
revisní komise tekst subkomitétu. Rozhodla
zejména přiměřeně, jak se nález vyhlašuje,
jak se má nalezená věc uložiti, že ji lze,
nedá-li se bez značné škody uschovati, ve-
řejnou dražbou prodati, a je-li hodnotnější
nebo jde-li o peněžité částky vyšší než
1000 Kč, že ji lze uložiti u soudu. Uložení
dražebního výtěžku děje se stejným způ-
sobem, jak se ukládají věci nalezené. V §
163 (§ 391 obč. zák.) přijat byl návrh sub-
komitétu. Změněn však byl potud, že se
vydá nalezená věc po zaplacení nákladů a
nálezného, jakož i že nálezné přísluší ná-
lezci také tehdy, když vlastníka lze poznati
zřejmě buď ze znamení na věci nebo z ji-
ných okolností. Ustanovením posléz uvede-
ným chtěla superrevisní komise rozhod-
nouti kontroverse, které se v této příčině
v teorii vyskytovaly. V § 164 (§ 392 obč.
zák.) přijat byl tekst subkomitétu s malý-
mi změnami. Nálezce nabývá uplynutím
3 let k nalezené věci práva vlastnického.
Lhůty počítají se od vyhlášky, a nebyl-li
nález vyhlášen, od nálezu. Užíváním v tom-
to paragrafu se míní i požívání. Jako § 165
byl zařaděn nový paragraf navržený sub-
komitétem, že právo nálezcovo přechází na
obec místa nálezu, nechce-li nálezce naleze-
né věci nabýti; na nálezné obec právo nemá.

- 266 -

Jako §§ 166,167 byly zařaděny §§ 393, 394
obč. zák., první s tou změnou, že se ustano-
vení vztahuje jen na nálezce a že se mu
odnímají všechna práva, nejen právo na
nálezné; obci se přiznává stejné postavení
jako v případě § 165.

V subkomitétu bylo podle § 978 něm.
obč. zák. a čl. 722 švýc. civ. zák. navrženo
zvláštní znění o věcech nalezených v úřední
budově a v zařízení sloužícím veřejnému
užívání a dopravě. Ani subkomitét ani su-
perrevisní komise nepřijaly však toto
ustanovení, poněvadž ve většině případů
jsou to buď věci zapomenuté nebo věci,

o nichž platí zvláštní předpisy, jako na př.
pro železnice.

Ačkoliv se vyskytly náměty, aby se ne-
činil rozdíl mezi pokladem a věcmi skry-
tými, setrvala superrevisní komise přece
na rozlišení věcí skrytých od pokladu.
Předpisy o věcech skrytých (§§ 395 až 397
obč. zák.) však zjednodušeny byly pouka-
zem na věci ztracené s tou odchylkou, že
vlastník neplatí nálezné, když o skryté věci
věděl.

Občanský zákoník považoval za poklad
peníze a jiné drahocennosti. Subkomitét
podle švýc. civ. zákoníka (Wertgegen-
stand) shrnul všechny tyto věci pod jed-
notné označení "drahocenné věci", Švýc.
civ. zákoník přikazoval tyto drahocenné
věci státu, měly-li vědeckou hodnotu. Sub-
komitét při věcech hodnoty archeologické
a numismatické vyhradil státu do 6 měsíců
pouze požadovací právo. Disposice těmito
věcmi byla do té doby zapověděna. Subko-
mitét setrval na dosavadním právu, že při-
padá poklad polovicí vlastníku věci, v níž
byl nalezen, a polovicí nálezci. Připojil
pak předpis, dosavad zákonodárstvím opo-
míjený, že nedělitelná drahocenná věc při-
padá oběma těmto osobám společně. Znění
návrhu subkomitétu bylo tak pružné, že se
vztahovalo na poklad skrytý v nemovitosti

i movitosti. Ze švýc. civ. zákoníka čl. 724
připojil subkomitét předpis o kusech pří-
rody a o starožitnostech značné vědecké
hodnoty. Přikázal je do vlastnictví státu.
Superrevisní komise škrtla ustanovení
o požadovacím právu státu po podrobných
úvahách, které se zabývaly i výkupním
právem veřejných ústavů, věnovaných
sběru a výzkumu takových předmětů, škrt
byl proveden pro přílišnou složitost zamýš-
lených ustanovení a také proto, že věc ná-

leží spíše do oboru zákona památkového.
Po meziministerském řízení byl v § 170
v zásadě restituován stav, jaký platil po-
dle § 399 obč. zák. před dvorským dekretem
ze dne 15. června 1846, č. 970 sb. zák. soud.,
a přiznává se státu opět právo na jednu
třetinu nalezeného pokladu. Superrevisní
komise připojila nový paragraf o zatajení
nálezu nálezcem nebo nálezcem a vlastní-
kem, při čemž rozumí zatajením porušení
povinností plynoucích z § 169. Připojila
k tomu přiměřenou sankci jednak na pro-
spěch vlastníka, jednak na prospěch obce,
v jejímž obvodu byl poklad nalezen. Pří-
rodninami, které mají vědeckou hodnotu,
míní se v § 172 ony, které mají tuto hod-
notu jako předmět vědeckého bádání. Na-
vrhovaná ustanovení o nálezu pokladu po-
zbudou valně na praktické ceně, až připra-
vovaný zákon podrobně upraví právní po-
měry památek; bez významu však nebudou
ani pak, neboť všechny věci, na které se
mohou vztahovati §§ 169 až 172, nebudou
památkami.

§ 402 obč. zák. jednající o kořisti a odka-
zující k jiným zákonům, subkomitét vy-
pustil. Superrevisní komise vyslovila s tím
souhlas. V § 173 byl přijat s malou změnou
§ 403 obč. zák. podle návrhu subkomitétu.

K hlavě 8 (§§ 174 až 186).

Schváleno bylo vypuštění § 404 obč. zák.
Bez věcné žíněný byl v § 174 převzat § 405
obč. zák., s malou změnou taktéž v § 175
§ 406 obč. zák. Vypustily se předpisy
§§ 407 až 413 obč. zák.; odůvodnění srv.
při čl. VI, č. 2 uvozovacích předpisů. S ma-
lou změnou byl převzat v § 176 § 414 obč.
zák. Taktéž převzat byl v §§ 177 a 178
§ 415 obč. zák. s dodatkem, že se klade dů-
raz na otázku, zdali lze uvésti věc do pře-
dešlého stavu bez značné ztráty hodnoty.
Rozdělení na dva paragrafy se stalo ze-
jména proto, aby § 177 spíše mohlo býti
užito i v případech § 179. Při spoluvlast-
nictví určují se podíly podle hodnoty
hmoty a práce a teprve, nelze-li to zjistiti,
podle § 204. Bez věcných změn byl schválen
§ 179 (§ 416 obč. zák.). § 180 (§ 417 obč.
zák.) převzat byl s malou změnou, že se
vypustila nejasná zmínka o "nejvyšší ceně
stavby" a místo toho se uložila tomu, kdo
jednal nepoctivě, náhrada škody. Vypuš-
tění slov § 417 obč. zák. "převedl-li je na
sebe jiným způsobem, nežli jak je ustano-

- 267 -

veno v § 367" neznamená věcnou změnu.
§ 418 obč. zák. rozdělila superrevisní ko-
mise na dva paragrafy, §§ 181 a 182.
V § 181 zařaděno bylo provedení stavby
bez vědomí vlastníkova ("bez vůle" jako
zbytečné bylo škrtnuto). V § 182 byl zařa-
děn předpis o tom, kdo staví poctivě za vě-
domosti vlastníkovy. K tomuto předpisu
připojeno bylo jako § 183 ustanovení o pře-
stávku. Superrevisní komise se odhodlala
k tomuto předpisu pro velké svízele, které
při stavbách takovými přestávky vzcházejí
a pro zavedení knihovního pořádku znač-
ných nákladů vyžadují. Řešení toto zdálo se
jí býti ve shodě s inedifikací podle na-
vrhovaného tekstu a rozhodně příhodnější,
než řešení dle §3 912 až 915 něm. obč. zák.,
které přestávky tyto nechávají nevyřízené
jako jakési omezení vlastnictví sousedova
proti tomu, že se sousedovi platí za toto
omezení renta.

Ze zvoleného tekstu § 182 plyne, že ten,
kdo staví poctivě, nabývá vlastnictví po-
zemku zastavěného. Ze souvislosti s para-
grafem předcházejícím je patrno, že se
§ 182 vztahuje na případy, když celá stavba
byla vystavěna na cizí půdě. V závěrečné
redakci bylo doplněno, co platí, když také
stavebník nejedná poctivě. Superrevisní
komise byla si také vědoma, že celý § 182
nevyčerpává všech zvláštních případů.

§ 184, jenž nahrazuje § 419 obč. zák.,
ukládá, aby se užilo §§ 180 až 183, když se
staví na cizím pozemku a cizím stavivem.

§§ 180 až 184 jsou redigovány se zřete-
lem k stavbám, o nichž platí podle § 84, že
inaedificatio solo cedit.

V §§ 185 a 186 byly §§ 420 a 421 obč.
zák. přesněji redigovány.

K hlavě 9 (§§ 187 až 199).

Hlavě 9 byl dán nadpis "Převod vlastnic-
tví a podobné případy jeho přechodu".
Slovy "převod vlastnictví" kryjí se skut-
kové podstaty, které občanský zákoník na-
zýval "nabytí vlastnictví odevzdáním".
"Podobné případy" byly připojeny, aby byl
správným tekstem již v rubrice kryt § 197
(§ 436 obč. zák.), jenž hledí k nabytí vlast-
nictví příklepem, přikázáním pozůstalosti,
vyvlastněním, konfiskací, převzetím zabra-
né půdy podle § 26 zákona č. 329/1920 Sb.
z. a n. atp.

Superrevisní komise vypustila § 423 obč.
zák,, poněvadž obsahuje jednak předpisy
samozřejmé, jednak nebyl dosti přesný.

Co do skutečností, kterými se vlastnictví
převádí, superrevisní komise, hledíc k histo-
rickému vývoji novější doby, jednak se při-
držela zásady, že smlouva o převod vlast-
nictví není jednáním abstraktním (římská
mancipace, jasné stanovisko prvé osnovy
k občanskému zákoníku pro Německou říši),
jednak odmítla zásadu konsensní, známou
na př. právu francouzskému. Stojí tedy,
pokud jde o věci movité, na principu tradič-
ním, pokud jde o objekty tabulární, na prin-
cipu intabulačním (o nemovitostech neza-
psaných a o stavbách, které mají povahu
samostatné věci, srv. níže). Rozhodla se
tedy pro zásady vězící v §§ 424 a 425 obč.
zák., ale nepojala z nich do § 187, co v nich
uvázlo z pochybené formulace nauky o ti-
tulu a modu acquirendi, a ony dvě hlavní zá-
sady vystihla stručnou formulí, že k převo-
du vlastnictví je potřebí právního důvodu
a úkonu, kterým se převod dovršuje. Při-
pomíná se, že co do tabulárních objektů se-
trvala superrevisní komise na tom, k čemu
v našich zemích dospěl vývoj v právu tabu-
lárním. K převodu vlastnictví je potřebí vy-
hotovení listiny, která obsahuje právní dů-
vod, a vkladu nebo záznamu převodu vlast-
nictví do veřejných knih. Novější právo
tabulární odchýlilo se právě od dřívějšího
abstraktního převodu vlastnictví, jenž se
prováděl vzdáním a jejž ještě dnes ve formě
"Auflassung" zná občanský zákoník pro Ně-
meckou říši. Co do podmínek vkladu, zázna-
mu a spravení záznamu odkázala superre-
visní komise na právo knihovní.

Superrevisní komise, ačkoli má za to, že
je třeba, aby veškerá držebnost pozemková
byla zapsána do veřejných knih (srv. dů-
vodovou zprávu k § 98), pokládala za uži-
tečné, aby do tekstu osnovy byl zařaděn i
předpis o nemovitostech, které do veřej-
ných knih zapsány nejsou. Byl proto v § 191
recipován § 434 obč. zák. novelové verse.
Přes veškeré pochybnosti rozhodla se super-
revisní komise zachovati také předpis
o stavbách na cizím pozemku, které nenále-
žejí k právu stavby a mají samostatnou po-
vahu. Tyto stavby zejména na venkově
velmi se rozmohly. Jde zejména o stavby
pro venkovský pobyt na konci týdne,
o ochranné chaty horské a pod. Vlastník po-
zemku zhusta se neodhodlá zříditi právo
stavby. Proto byla pro ně zachována v § 192

- 268 -

právní forma zavedená v § 435 obč. zák. no-
velové verse. Podle osnovy z r. 1931 mělo
býti k tomu, aby takové stavby byly samo-
statným předmětem právního obchodu, po-
třebí povolení zemského úřadu. Mělo se tím
čeliti nezdravé a struktuře našeho právního
řádu se příčící tendenci, zastavovati pozem-
ky najaté i tam, kde není proti právu stavby
jiných námitek než pohodlí některých práv-
níků. Po meziministerském jednání bylo od
této myšlenky upuštěno a restituován tekst
třetí novely, když předtím již novým zně-
ním § 84 zajištěna byla takovým stavbám
povaha samostatné (a to podle § 83 nemo-
vité) věci.

Ustanovení o příslušnosti soudu k uklá-
dání listin a o způsobu, jak se ukládají, byla
vyhrazena v čl. XXVIII úvoz. a prov. před-
pisů zvláštnímu zákonu.

Jak pro movitosti tak pro nemovitosti a
stavby podle § 192 byl převzat předpis o ně-
kolikerém zcizení. Vlastnictví náleží tomu,
kdo dříve nabude držby nebo kdo dříve za-
žádá za knihovní zápis nebo za uložení listi-
ny. V podstatě přejímají příslušná ustano-
vení (§§ 193 až 195) obsah §§ 430 a 440 obč.
zák. Ze závěrečné věty § 430 obč. zák. utvo-
řeno bylo ustanovení pro všechny případy
společné.

Bylo sice poukazováno na to, že zejména
v knihovním právu nabývá nástupce často
více práv, než měl převodce, ale veliká řada
připomínek vyslovila se pro to, aby zacho-
vána byla zásada poslední věty § 442 obč.
zák., že nikdo nemůže převésti na jiného
více práv, než sám má. Superrevisní komise
tedy tento předpis převzala v § 196. Odká-
zala při tom k jiným předpisům buď v osno-
vě samé nebo v zákonech jiných, kde se na-
bývá práva vlastnického, třebas by převodce
vůbec vlastníkem nebyl.

Vedle převodu, jak již v nadpisu bylo uve-
deno, musí se rozeznávati také přechod
vlastnictví podle výroku soudu nebo úřadu.
O tom jedná § 197, jenž odkazuje na pří-
slušné předpisy, které se na tyto výroky
vztahují. Ovšem, jde-li o věci nemovité (po-
čítajíc v to stavby podle § 192), třeba pře-
chod práva vlastnického ve veřejných kni-
hách uvésti v patrnost nebo - jak v závě-
rečné redakci bylo dodáno - uložiti listinu
u soudu.

§ 198 přijal prvou větu § 442 obč. zák.

V § 199 převzat byl i § 443 obč. zák., jak
jej navrhoval subkomitét, zejména se zmín-

kou o tom, že osobní závazky přecházejí na
nového nabyvatele podle ustanovení o pře-
vzetí dluhu. Místo slova "břemena" užito
širšího slova "závady".

Superrevisní komise řešila také případy
střetů různých práv při vkladu. Již subko-
mitét, ačkoliv se o praktické řešení těchto
střetů pokoušel, nenavrhl nějaké předpisy.
Byl by musil tyto střety řešiti při různých
právech. Ale případy těchto střetů nejsou
časté. Superrevisní komise nepřijala tu také
žádného ustanovení a odkázala řešení do
práva knihovního.

§ 444 obč. zák. byl vynechán, poněvadž
zánik práva vlastnického je jednak kryt
převodem, jednak předpisy na jiných mí-
stech. Taktéž byly vypuštěny §§ 445 a 446
obč. zák.

K hlavě 10 (§§ 200 až 240).

Již subkomitét a také Superrevisní ko-
mise připojila k vlastnictví předpisy o spo-
luvlastnictví, které se dosavad nalézaly
v §§ 825 až 858 obč. zák. Komise podrobila
povahu spoluvlastnictví podrobné úvaze.
Při ní se vytklo, že jsou při spoluvlastnictví
jednak rysy individualistické, pokud jde
o podíl spoluvlastníků, jednak rysy kolek-
tivní, pokud jde o spoluvlastnictví všech po-
dílníků. Toto společné vlastnictví brání
nebo alespoň mělo by brániti, aby vlastník
podílu nenakládal se svým podílem takovým
způsobem, že by tím disposise všech spolu-
vlastníků celou věcí bylo dotčena. Křiklavé
případy toho druhu jsou, když vlastník po-
dílu si svůj podíl tak zadluží, že celou věc
pak nikdo nepřevezme. Ale kolektivních
práv jednotlivých společníků je celá řada.
Proto se práva spoluvlastníků dělí na dvě
skupiny, na práva na podílu a na práva na
společné věci. Vzhledem k společné věci
poukázala teorie na vztahy, které zákonem
nebývají řešeny, na př. zda při derelikci po-
dílu spoluvlastníkova akreskuje jeho podíl
ostatním spoluvlastníkům. Mnohá otázka,
která by se snad řešila při společenství,
které se opírá o smlouvu společenskou, jež
je poměrem obligačním, vymyká se tako-
vému řešení, jde-li o spoluvlastnictví, které
se o takovou smlouvu neopírá. Důležitou je
také otázka, zda spoluvlastnictví může býti
hned zpředu omezeno časem'. Superrevisní
komise došla při těchto úvahách k výcho-
disku, že nejčastěji cestu ukazuje tu smlou-
va, podle které spoluvlastnictví vzniklo.

- 269 -

Při tom pojednávala superrevisní komise
vzhledem k bytové tísni také o dělení domů
na byty. Toto dělení vyskytuje se ve Fran-
cii. Je usnadněno tím, že není zde pozemko-
vých knih a vlastnictví se nabývá smlou-
vou. Může se proto nabýti jisté reální části
domu. Největší obtíže spočívají tu v úpravě
společné správy (opravy domu, ústřední
topení, placení daní, pojistného atd.). Musí
býti svěřena zvláštnímu orgánu, jímž jsou
důvěrníci jednotlivých nájemníků nebo je-
jich zvláštní zřízenec. K ulehčení bytové
nouze byly i u nás takové poměry navrho-
vány. Měly býti uvedeny v soulad s naším
pozemkovým zřízením. Navrhovalo se, aby
se zřídily bytové knihy, kde by jednotlivé
byty byly věcmi pro právní obchod, pro zci-
zení, zavazení i pro exekuci. Superrevisní
komise rozhodla, že se formy pro toto ře-
šení do občanského zákoníka přijímati ne-
mají.

Superrevisní komise obnovila částečně
v § 200 starý předpis § 825 obč. zák. o tom,
kdo jsou spoluvlastníky. Za zdroj spolu-
vlastnictví uvedla smlouvu, poslední poří-
zení, výrok soudu nebo úřadu a připojila
jinaké skutečnosti v zákoně uvedené, jako
je na př. nález pokladu podle § 170. Tyto
zdroje dle § 201 určují i práva a povinnosti
spoluvlastníků. S malou změnou (»spolu-
vlastník« místo »podílník«) přijala super-
revisní komise § 202 (§ 828 obč. zák.) po-
dle návrhu subkomitétu. Superrevisní ko-
mise obnovila v § 203 starý § 829 o dispo-
sičním právu vlastníka jeho podílem a vy-
tkla obsah tohoto disposičního práva co
možná podrobně. Jako samostatný § 204
byla zařaděna druhá věta § 839 obč. zák.

Subkomitét shrnul systematicky jednot-
livá práva spoluvlastníků a) na společné
věci, b) na účtování a rozdělení užitků, c)
na rozdělení společné věci. Superrevisní ko-
mise vrátila se k rozdělení občanského zá-
koníka. Nejprve se proto jedná o právu
spoluvlastníka vzhledem k podílu, pak
o právech a povinnostech spoluvlastníků
vzhledem k společné věci, vzhledem k užit-
kům, závadám a zúčtování, a konečně
vzhledem k rozdělení společné věci. První
jejich právo mohlo by se podle dnešního
nazírání označiti jako jejich právo indivi-
duální, druhá práva jako jejich práva spo-
lečenská. Práva individuální pojala super-
revisní komise do §§ 203 až 210. Byly pře-
vzaty s některými změnami z občanského
zákoníka. Superrevisní komise mnoho uva-

žovala zejména o tom, do jaké míry může
býti spoluvlastník uzavřenou smlouvou vá-
zán setrvati ve společenství. Posléz se roz-
hodla, aby platila zde doložka rébus sic
stantibus. Vyskytnou-li se poměry, že se
nemůže spravedlivě žádati, aby se v spole-
čenství setrvalo, lze se domáhati jeho zru-
šení. Z poslední věty § 832 obč. zák. byl
utvořen samostatný § 209, aby bylo více
patrno, že se vztahuje jak k § 208, tak
k § 207. Superrevisní komise připojila, pak
ještě zvláštní § 210, že obmezení disposič-
ního práva vzhledem k některému podílu
působí proti třetím osobám jen tehdy, když
bylo vloženo do veřejných knih. § 210 jde
nad § 145, že dopouští působnost omezení
proti osobám třetím, i když nejde o osoby
uvedené v druhé větě citovaného paragrafu.

Superrevisní komise nepovažovala za
nutné, aby přijala předpis o derelikci spolu-
vlastnického podílu, poněvadž se takové pří-
pady v praksi velice zřídka vyskytují.

Při společenských právech rozdělily se
paragrafy podle občanského zákoníka.
§ 211 (§ 833 obč. zák.) převzat byl s malou
změnou. V paragrafu tom jedná se pouze
o řádné správě a užívání. Většina hlasů,
které se počítají tu, i při řešení jiných otá-
zek, podle podílů, rozhoduje tu definitivně.
V § 212 jedná se však o důležité změny,
právě tak jako v § 834 obč. zák. Přehlaso-
vaným dána byla proto účinnější sankce.
Na místo práva spoluvlastníka, že může vy-
stoupiti ze společnosti, položeno přesněji
jeho právo domáhati se, aby se společnost
zrušila. Sankce tato je však možná teprve
tehdy, když se nedostane přehlasovaným
jistoty za budoucí škody. Jistota dá se po-
dle §§ 1212 až 1218. Vzhledem k rozdílným
právním následkům dle §§ 211 a 212 bude
se musiti při každém jednotlivém úkonu
prejudicielně rozhodovati, zda tento úkon
náleží do řádné správy nebo užívání. Vy-
skytnou-li se spory, bude potřebí, aby otáz-
ku rozřešil soud. V §§ 213 a 214 převzat byl
§ 835 obč. zák. se změnami, které jeho do-
sah mají učiniti jasnějším; osamostatně-
ním druhé věty cit. § 835 obč. zák. se zdů-
razňuje, že zásada její platí v případech
druhé věty § 211, stejně jako když jde
o důležité změny ve smyslu § 212. V § 215
byl převzat § 836 obč. zák. Soudní řízení
podle §§ 213 až 215 je nesporné (čl. XXIX
úvoz. a prov. předpisů).

§§ 216 a 217 převzaty byly podle občan-
ského zákoníka (§§ 837 a 838). Při tom

- 270 -

projevila superrevisní komise mínění, že
správcem společné věci může býti ustano-
ven i jeden ze spoluvlastníků, a je - li správ-
ců více, že rozhoduje mezi nimi většina
hlasů podle hlav, nechť jsou spoluvlast-
níky čili nic. Sem nedosahuje poslední věta
§ 211. Superrevisní komise neustanovila
zvláštní odměnu pro takového spoluvlast-
níka, který spravuje společnou věc pro
druhé, poněvadž se tu vystačí všeobecnými
pravidly (§ 1047).

V § 218 příhodně spojeny byly §§ 839
a 840 obč. zák. Paragraf tento obsahuje
zásadní předpis, že se užitky dělí dle po-
měru podílů. Třeba děliti v příhodné době,
a není - li dělení dobře možné, prodají se
užitky ve veřejné dražbě. Podle návrhu
subkomitétu (čl. 649 švýc. civ. zák.) při-
pojila superrevisní komise § 219 o nákla-
dech na správu a o závadách, které nesou
spoluvlastníci podle poměrů svých podílů.

Superrevisní komise se také zabývala
otázkou, zda se má každému ze spoluvlast-
níků dáti právo, aby samostatně hájil spo-
lečnou věc proti třetím osobám, kde ze-
jména nelze čekati na společný zákrok
všech spoluvlastníků nebo kde některý
z nich je nepřítomen anebo o věc se ne-
stará. Uznala však obtížnost tohoto řešení.
Mohlo by dojíti ke konfliktům mezi spolu-
vlastníky. I rozhodla se odkázati tu na
§ 216.

Za § 219 zařadila superrevisní komise
§ 220 o právu spoluvlastníka žádati počet,
pozměnivší také rubriku před § 218 ve
znění "vzhledem k užitkům, závadám a
zúčtování". Co se týká doby, kdy lze zúčto-
vání žádati, stál subkomitét na stanovisku,
že může se zúčtování žádati kdykoliv, jak-
mile se důvěra pozbude, a mimoto, kdyko-
liv se užitky vyberou. Superrevisní komise
toto právo časové omezila. Počtu lze se do-
máhati, jakmile se skončí spoluvlastnictví
anebo období odpovídající povaze správy,
a mimoto, když se vyskytnou důležité dů-
vody. K tomu připojil se nový § 221, jenž
odpovídá § 1200 obč. zák., pro případ ne-
poctivosti při vedení správy. Lze se tu do-
máhati počtu, i když spoluvlastník proti
účetní závěrce nic nenamítal anebo když
mu nepřísluší právo na účet, na př. proto,
že se ho spoluvlastník zřekl, nebo podle na-
řízení zůstavitelova a t. p. Právo domáhati
se účtu se nikdy nepromlčuje, ale zpravidla
bude lze spatřovati souhlas s vedením sprá-

vy, když se rozdělované užitky bez námitky
přijímají.

O právech a povinnostech spoluvlastníků
vzhledem k rozdělení společné věci jedná se
pod zvláštní rubrikou. Již subkomitét za-
býval se podrobně těžkými otázkami týka-
jícími se prodeje společné věci, když jeden
z podílů spoluvlastnických je přetížen. Po-
něvadž při soudní dražbě dobrovolné pře-
cházejí na nového nabyvatele všechny zá-
vady, tedy také přetížení jednoho ze spolu-
vlastnických podílů, navrhl subkomitét pro
exekuční řád zvláštní likvidaci, při níž by
přetížení jednoho podílu nebylo na újmu
soudnímu prodeji celé věci. Také pro
knihovní zákon odporučil poznámku roz-
dělení nebo prodeje společné věci, mající
za účinek, že pozdější závady na některém
spoluvlastnickém podílu nepřejdou při roz-
dělení na jednotlivé díly druhých vlastníků
a při prodeji na společnou věc. Superrevisní
komise podrobila otázky tyto zevrubným
debatám. Prostředky, kterými se věc měla
řešiti, měla při dělení býti subrogace reál-
ního dílu za podíl (ideální) a při prodeji
dražba s účinky dražby exekuční, takže by
se zatížení do rámce nejvyššího podání mu-
silo vtěsnati. Při tom obzvláště těžkou je-
vila se otázka, komu lze přiznati právo, aby
exekuční dražbu navrhl. Kdyby to byl spo-
luvlastník, tak by vlastně rozhodoval jako
vlastník o zástavách a jiných právech na
svém podílu, na podílu ostatních spolu-
vlastníků a také na společné věci. Jakýmsi
korektivem mělo býti, že by se bylo i zá-
stavním věřitelům právo na dražbu při-
znalo, kdyby na dělení společné věci se sub-
rogací reálního dílu za podíl (ideální) se
stejným knihovním zatížením přistoupiti
nechtěli. Poněvadž řešení bylo příliš slo-
žité, sjednotila se superrevisní komise po-
sléz na tom, že spoluvlastnictví se může
zrušiti (§ 222) rozdělením společné věci na
dílce stejné nebo penězi vyrovnané, pří-
padně se služebností pro některé dílce
(§ 230). Při reálním dělení přikáže soudce
na reální díl závady, které váznou na jed-
notlivých ideálních podílech (§ 226). Ne-
ní-li věc dělitelná nebo jen se značným zne-
hodnocením, může spoluvlastnictví býti
zrušeno veřejnou dražbou (§ 231). Na tyto
hlavní zásady připojeny byly pak předpisy
vedlejší, obsažené v §§ 844 až 848 a) obč.
zák., a to předpisy týkající se mezníků,
společných listin (§ 232), služebnosti při
dělení panujícího pozemku (§ 227) a

- 271 -