Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936.

IV. volební období. 2. zasedání.

280.

Návrh

poslanců Petra, Bezděka a dr Mičury

na novelisaci zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří
ze dne 9. října 1924, čís. 221 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 18. listopadu
1928, čís. 184 Sb. z. a n. a vládních nařízení ze dne 15. června 1934, čís. 112 Sb.
z. a n. a ze dne 11. července 1934, čís. 143 Sb. z. a n., ve znění vyhlášeném
dne 25. července 1934, čís. 189 Sb. z. a n.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne........1936,

na novelisaci zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří
ze dne 9. října 1924, čís. 221 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 18. listopadu
1928, čís. 184 Sb. z. a n. a vládních nařízení ze dne 15. června 1934, čís. 112 Sb.
z. a n. a ze dne 11. července 1934, čís. 143 Sb. z. a n., ve znění vyhlášeném
dne 25. července 1934, čís. 189 Sb. z. a n.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

§ 6 se mění a zní:

b) pojištěnec, který dokonal nebo pře-
kročil 60. rok svého věku dne 1. VII. 1936
nebo kdo po tomto dni po dokonaném
60. roce vstoupí poprvé do zaměstnání
zakládajícího pojistnou povinnost, ač-li
převodem podle §§ 240-242 a přísluš-
ným započtením příspěvkové doby vstup-
ní věk nebyl snížen pod 60. rok.

2

Pojištěnka, která po dokonaném 55. vě-
ku vstoupí poprvé do zaměstnání zaklá-
dající pojistnou povinnost, jestliže před
tím nebyla nikde pojištěna a nesníží-li se
jí její vstupní věk do pojištění příslušným
započtením příspěvkové doby podle §§
240-242 pod 55. rok věku.

§ 112, odst. 1 se doplňuje:

Pojištěnce za stejných podmínek ostat-
ních, náleží starobní důchod od 60. roku
věku.

§ 106.

Ústřední sociální pojišťovna jest povin-
na poskytovati:

a) důchod invalidní a starobní,

b) důchod vdovský a vdovecký,

c) důchod sirotčí,

d) výbavné,

e) odbytné,

f) pohřebné,

g) pomoc v nemoci.

§ 107.

K nabytí nároku na dávky uvedené v
§ 106 jest zapotřebí, aby:

a) byly splněny podmínky stanovené
pro nápad příslušné dávky;

b) u dávek vyjmenovaných v § 106,
písm. a) až g) a u odbytného v případě
§ 121, odst. 2 uplynula čekací doba sto
příspěvkových týdnů (§ 108) než nastal
pojistný případ.

§ 119 a).

Sirotčí důchod přísluší i staršímu dítěti,
prokáže-li neschopnost ku práci, nebo stu-
duje-li aspoň s dobrým prospěchem až do
dokonaného dvacátéhoprvého roku věku.

§122.

Nárok na odbytné musí býti uplatněn
do dvou roků po smrti pojištěncově (dů-
chodcově), jinak zaniká. Nárok na odbyt-
né pro osiřelé dítě zaniká ve dvou letech
ode dne kdy dovršilo sedmnáctý rok vě-
ku. Zaniklý nárok na odbytné jednoho dí-
těte přechází na dítě druhé.

§ 122 c).

Pozůstalým po pojištěnci (důchodci),
kteří nemají nárok na jiné dávky, přišlu-

3

ší k úhradě pohřebních výloh pohřebné,
jehož výše se řídí podle třídy, ve které
byl pojištěnec (důchodce) naposledy před
svou smrtí pojištěn a činí ve tř. Aa: Kč
500. -, ve tř. Ab: Kč 575. -, ve tř. B: Kč
650. -, ve tř. C: Kč 725 a ve tř. D: Kč
800. -. Byly-li pohřební výlohy menší než
pohřebné, snižuje se toto pouze na výši
skutečných nákladů. Pohřebné může býti
vyplaceno i jiné osobě, ústavu nebo ne-
mocnici, která vypravila pohřeb. Nárok
na pohřebné není, mají-li pozůstalí nárok
na pohřebné od nemocenské pojišťovny
(§ 95, odst. III). Nárok musí býti uplatněn
do dvou roků ode dne smrti pojištěnce
(důchodce), jinak zaniká.

§ 122 d).

Důchodcům, požívajícím důchod podle
tohoto zákona, náleží, pokud nemají ná-
rok z vlastního pojištění, bezplatná pomoc
v nemoci t. j. lékařské ošetření a potřeb-
né léky. Pomoc v nemoci jest na účet
Ústřední sociální pojišťovny povinna po-
skytnouti Okresní nemocenská pojišťov-
na, v jejímž obvodu důchodce bydlí. Jed-
ná-li se o důchodce-zemědělského dělníka
nebo pozůstalé po něm, stíhá tato povin-
nost Zemědělskou nemocenskou pojišťov-
nu.

§ 131 a).

Právo na přiznání důchodu invalidního
nebo starobního promlčuje se v pěti le-
tech ode dne kdy nastal pojistný případ.
Právo na přiznání důchodu vdovského
promlčuje se v pěti letech ode dne, kdy
vdova dovršila šedesátý rok věku. Jed-
notlivé měsíční splátky důchodu invalid-
ního, starobního nebo vdovského zanikají
v jednom roce ode dne splatnosti. Důchod
sirotčí vyplácí se v každém případě se
zpětnou platnosti ode dne úmrtí pojištěn-
ce. Nárok na sirotčí důchod musí býti u-
platněn nejdéle do pěti let ode dne, kdy
osiřelé dítě dovršilo sedmnáctý rok vě-
ku.

Článek II.

Provedením tohoto zákona pověřuje se
ministr sociální péče v dohodě se zúčast-
něnými ministry.

4

Odůvodnění.

K § 6, písm. b).

Tento § je nutno doplniti vzhledem k na-
vrhované změně textace § 112.

K § 112.

V pojištění invalidním a starobním ne-
máme dosud dostatek zkušeností, abychom
mohli spravedlivě posouditi nutnost hor-
ní hranice-věkové pro nápad na nárok na
důchod starobní. Jsme proto nuceni posu-
zovati tak vážné otázky, jakou nesporně
snížení hranice věkové je, podle stejných
nebo podobných pojišťovacích zákonů
předchozích. U nás máme analogii inva-
lidního a starobního pojištění v pojištění
pensijním, kde po bohatých zkušenostech,
i přes to, že do pojištění velmi rušivě za-
sáhla světová válka, došlo se k přesvěd-
čení, že ženy jsou do té míry přízni-
vým pojišťovacím risikem, že je jim mož-
no přiznati starobní důchod o plných pět
roků dříve než pojištěncům-mužům. Této
zkušenosti jest nutno využíti i v pojištění
dělnickém a snížit hranici věkovou pro
nápad nároku na důchod starobní pro že-
ny na 60 let.

K§ 106.

Ústřední sociální pojišťovně se ukládá
výplata pohřebného a poskytování bez-
platného lékařského ošetřování jakož i po-
třebných léků.

K § 107.

Tento paragraf doplňuje se tak, aby od-
povídal navrhované změně § 106.

K § 119 a).

Zákon přiznává bezpodmínečnou výpla-
tu sirotčího důchodu do sedmnáctého ro-
ku věku v předpokladu, že dítě až do té-
to doby vyžaduje péče a podpory. Této
péče a podpory vyžadují však ještě i mno-
hé osiřelé děti po dokonání 17. roku vě-
ku. Jsou to především děti postižené růz-
nými druhy trvalých nemocí, které je či-
ní ku práci neschopny a potom děti studu-
jící. Prvé zasluhují si podpory pro jejich
těžký osud a k ulehčení ostatním přísluš-
níkům rodiny, kterým je takové dítě veli-

kou přítěží. Studující osiřelé děti, dobře
se učící, zaslouží si podpory ve své sna-
ze státi se platným členem společnosti
lidské.

Oba druhy dětí zaslouží si tedy vším
právem podpory i po sedmnáctém roku
věku.

K § 122.

Nelze trestati osiřelé dítě odepřením ná-
roku na odbytné, neuplatní-li jeho jménem
nárok jeho poručník. Sirotek, který nemů-
že poručníkovi přikázati, co má dělati, ne-
může nésti vinu za chybu, které se poruč-
ník dopustil. Jest tedy nezbytné prodlou-
žiti promlčecí lhůtu v takových případech
až do doby, kdy osiřelé dítě může samo
svůj nárok u pojišťovny uplatniti (§ 137)
majíc možnost, s rozvojem a vývinem roz-
umu, získati i potřebné vědomosti o tom-
to zákoně a tím i o svých nárocích.

K § 122 c).

Každé úmrtí pojištěncovo (důchodcovo)
znamená pro Ústřední sociální pojišťovnu
nesporný zisk, tím spíše, zemře-li pojiště-
nec důchodce, který nezanechává po so-
bě nikoho, kdo by mohl právem uplatňo-
vati nárok na dávky (důchod vdovský, si-
rotčí nebo odbytné). Ve většině takových
případů není nikoho, kdo by se postaral o
slušné pohřbení zemřelého. Náklady po-
hřební postihují buď vzdálenější příbuzen-
stvo, pro které to znamená těžké hospo-
dářské poškození nebo domovskou obec,
či nemocnici, čímž zvětšuje se pasivní bi-
lance jejich hospodaření. Jest tedy spra-
vedlivé a odůvodněné, aby Ústřední so-
ciální pojišťovna ze zisku úmrtím takové-
ho pojištěnce (důchodce) docíleného, vě-
novala aspoň malou část na úhradu po-
hřebních výloh.

K § 122 d).

Není naprosto žádného sporu o tom, že
důchody poskytované Ústřední sociální
pojišťovnou, jsou tak nízké, že stačí krýti
životní náklady jenom v míře velmi ome-
zené. Při tom nemocenské pojišťovny ne-
uznávají důchodce za příslušníky rodiny

5

ve smyslu ustanovení § 96 tohoto zákona
a odmítají jejich léčení. § 250 vyřazuje je
z možnosti dobrovolným pokračováním v
pojištění nároky na pomoc v nemoci si
zajistiti a poněvadž ani obce ani komité-
ty pro léčebnou péči o nezaměstnané zá-
sadné lékařskou pomoc důchodcům nepo-
skytují, ocitají se tito bez jakéhokoliv ná-
roku a pomoci v době onemocnění. Dů-
chodci Ústřední sociální pojišťovny i ostat-
ní veřejnost poukazují právem na skuteč-
nost, že hospodářství Ústřední sociální po-
jišťovny vykazuje přebytky, kterých by
bylo dobře možno použíti na úhradu ná-
kladů léčebné péče tím spíše, že ani ne-
obyčejně pasivní pojištění hornické lékař-
skou pomoc svým důchodcům neodmítá.

K § 131 a).

Znalost zákona o invalidním a starob -
ním pojištění není dosud taková, aby si
byl každý vědom svých nároků. Důka-
zem tohoto jest mnoho žádostí o dávky
po uplynutí ochranné doby. Stává se ta-

ké, že poručník dětí po zemřelém pojiš-
těnci (důchodci) není sám na tomto záko-
ně přímo interesován a proto v důsledku
neznalosti zákonných ustanovení neuplat-
ní jménem osiřelých dětí nárok na důchod
sirotčí, čímž je citelně poškodí. Jest pro-
to nezbytně nutné stanoviti takovou pro-
mlčecí lhůtu, aby dítě, v případě, že tak
neučinil poručník, mohlo samo po doko-
naném 17. roku věku nárok na svůj dů-
chod uplatniti dodatečně. Promlčecí doba
u důchodu vdovského není v zákoně ni-
kde vyznačena. Navrhovaná změna sty-
lisace má za účel určiti přesně hranici, kdy
nároky na výplatu jednotlivých důchodů
bezpodmínečně zanikají.

Navrhované změny §§ 119a. 122 a 122c)
nevyžadují si značnějších nákladů a není
tudíž třeba navrhovati pro ně úhradu.

Náklady spojené s rozšířením § 122 a
§ 122d) uhradí Ústřední sociální pojišťov-
na z výnosu jmění a úspor docílených zru-
šením uznávacího poplatku.

V P r a z e dne 22. ledna 1936.

Petr, Bezděk, dr. Mičura,

Janalík, Otáhal, Hintermüller, dr. Jos. Dolanský, Košek, Vičánek, Řičář, Stanislav,
Sedláček, Knotek, Brukner, Stašek, Bayer, Schütz, Světlík, dr. Novák, dr. Hula,

Šamalík.