Říšský ministr dr Frick prohlásil v těchto dnech: "Německý národ musí socialisty a komunisty rozdrtiti svou vlastní silou. Německý lid si musí najíti jinou ideu než je marxismus, ideu lepší, pokrokovější." A Hitler vám připravuje v Německu reformu zákona o zemězradě. Dosud máte v Německu na zemězradu 15 let káznice až doživotní žalář. To se vám v republice ještě nestalo. (Výkřiky a odpor německých poslanců.) Když jsme již mnoho odkoukali z Německa, snad by nebylo špatné, kdybychom to také bývali z Německa odkoukali. (Výkřiky posl. Horpynky.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Volám pana posl. Horpynku k pořádku. (Stálé výkřiky posl. Horpynky.)

Posl. Pechman (pokračuje): Pane kolego, už jste ochraptělý, šetřte se.

Slavná sněmovno! Tento zákon dnes Hitlerovi ještě nestačí. Dnes se říká, že zákon o zemězradě musí býti v Německu zostřen. Nestačí tedy ani 15 let nebo doživotní žalář, snad se bude dělati zákon, aby byl někdo ještě 50 let po smrti potrestán. (Výkřiky německých poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.)

Nyní, když jsem se zmínil o něm. soc. demokratech, měl bych otázku na jejich svědomí, a to proto, poněvadž včera socialistická internacionála v Curychu vydala toto prohlášení:

"Ve spojení s velkokapitalistickou a feudální reakcí převzal Hitler v Německu vládu. Rozhodující boj mezi fašismem a dělnictvem je v Německu." (Výkřiky posl. dr Hanreicha.) Nemusíte to poslouchati, můžete jíti ven, nepovídám to pro vás. Vím, že to neradi slyšíte.

Prohlášení pokračuje: "Jsou v sázce nedozírné věci. Podaří-li se mu v Německu svoji moc nastoliti a upevniti, pak budou ztraceny s německou demokracií a Německou republikou výsledky půlstoletého proletářského boje. Srazí-li fašismus dělnictvo v Německu, pak je ohrožen proletariát v celé střední Evropě, pak bude v celém světě reakce podnícena, aby podnikala útok na sociální vymoženosti dělnictva. Proto spoléháme, že němečtí dělníci, s jejichž těžkým a obětavým bojem socialisté všech zemí se cítí solidárně spojeni, porazí fašismus a kontrarevoluci. Proto voláme k dělníkům všeho světa, aby německý proletariát podporovali u vědomí dějinného významu a boje."

Kdepak máte p. ministra dr Czecha, zdali už to ví a je-li o tom už informován? Snad to ještě neví, poněvadž dělá pravý opak toho, co tady socialistická internacionála říká (Výkřiky německých poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.) a co tady nařizuje. Ano, já to vím, vám dnes dělá všecko dobře a jsem přesvědčen, kdyby tu pan ministr dr Czech jako německý soc. demokrat byl přítomen, že je ochoten pan Krebs a ti ostatní vzíti ho do náručí a s ním se políbiti. (Veselost.)

Slavná sněmovno, jestliže jsem se zmínil o Hitlerovi... (Výkřiky posl. Krebse. - Místopředseda Špatný zvoní.) Nerozčilujte se, pane kolego, já mám tady pro vás něco pěkného. Mluví-li se o Hitlerovi, mluví-li se o tom, co se v Německu děje, mám tady, vážení pánové z německých lavic, také něco pro vás, co tvrdí Hitler a s čím bych také já úplně souhlasil a co bych také úplně podepsal. Tedy podívejte se, že to nevypadá tak špatně. (Výkřiky německých poslanců.) Prosím, snad mě budete poslouchat, když vám budu citovati, co vám Hitler říká a vzkazuje.

Hitler, říšský německý kancléř, u příležitosti rozhovoru s jedním anglickým žurnalistou prohlásil: "Komunism nemá co dělati"... (Výkřiky posl. inž. Kalliny. - Místopředseda Špatný zvoní.) Pánové, já bych rád, abyste mne slyšeli a také tento výrok Hitlerův. (Hluk. - Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.) Hitler prohlásil, že komunistický problém nemá co dělat s cizím státem, nýbrž že je to rozkladný zjev, který se musí řešiti jako problém vnitrozemský. Pánové z německých lavic, to vaše hakenkrajclerské hnutí je pro nás podobného rázu a my také s tím nemáme co dělati. Také toto hnutí v německé říši je pro nás problémem, a také cizím problémem je pro nás komunismus. Ale poněvadž jsou to rozkladné zjevy ve vnitrozemí, je zapotřebí, abychom tyto rozkladné zjevy také vnitrozemským způsobem rozřešili. (Posl. Al. Beneš: My budeme v republice poroučet! - Výkřiky a odpor německých poslanců.)

Slavná sněmovno, naskytá se zde otázka, proč naše vláda při této příležitosti neměla pevnou ruku a proč nejednala tak, jak by bylo potřebí? (Hluk.) Dnes vidíme důsledky této vládní politiky, která je kompromisem materialismu a egoismu na úkor naší národní věci a na úkor státu. Je třeba jednati bezohledně, jak zákon káže, bez ohledu na levo a na pravo a potírati nepřátele státu bez rozdílu národnosti a politické příslušnosti. (Výkřiky posl. Jiráčka, Kejmara a dr Schollicha.) Vy jste si, pánové, nemohli dosud stěžovati, a to proto, poněvadž se zde dosud nevydávali poslanci, že by byli bývali vinni, nýbrž zde se to dělalo podle toho, jaké kdo měl silné politické postavení a jak se dovedl politicky uplatniti. (Posl. dr Jabloniczky [německy]: Sodovka!) To je pro vás slabé, vy byste potřeboval koňak a slivovici.

Slavná sněmovno, četl jsem v posledních dnech také v listu strany soc.-demokratické, kde se mluvilo o českém fašismu u nás, že fašismus - byl to nadpis úvodního článku je banda fašistická, která je žhářem ve vlastním domě, a že je zapotřebí, aby tato banda byla vyhlazena. (Posl. Horpynka [německy]: Při tom jste vy všichni fašisty!) Počkejte, nechte mne mluvit, jsem u toho; mějte jenom trpělivost. Já jsem slušný člověk a víte, že vám nikdy nenadávám. (Různé výkřiky. - Hluk. - Místopředseda Špatný zvoní. - Výkřiky posl. dr Schollicha.) K Schollichovi mám jíti do školy?

Užil-li však někdo výrazu, že máme u nás českou fašistickou bandu, je třeba uvážiti, že máme v republice tři rozkladné živly: jsou to čeští fašisté, němečtí fašisté a komunisté. (Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.) Je-li správné, že naši čeští fašisté jsou banda, pak tu máme v republice tři bandy, je tu tedy ještě banda německých fašistů a banda komunistů.

Slavná sněmovno, poukazovalo-li se zde v debatě - a zejména vy Němci jste na to poukazovali - na případ, který se stal v Brně-Židenicích, a na případ Gajdův, je třeba, abychom si to tváří v tvář řekli a vysvětlili. Prohlašuji za svou osobu i za svůj poslanecký klub: My jsme byli vždycky proti každé reakci, proti každé diktatuře, ať levé nebo pravé (Výkřiky posl. Horpynky.), a toto naše stanovisko bylo tisíckrát potvrzeno ústy předsedy našeho klubu kol. Najmana. Co se v Brně stalo, je velezrada, která se bude právě tak trestat podle §§ 2 a 17 zákona na ochranu republiky, jako budete potrestáni vy. My se toho neujímáme, ale je zde potřebí zdůrazniti, že to bylo hnutí, které nebylo připraveno, že to nebylo cílevědomé hnutí, nýbrž hnutí bez programu, které nikdy nebylo pro nás tak nebezpečné jako hnutí komunistické a hakenkrajclerské. (Potlesk.)

Můžeme-li mluviti konkretně o cílech, které sleduje český, německý fašismus a komunisté, je také třeba si uvědomiti: čeští i němečtí fašisté chtějí nám odstraniti demokracii, za kterou my stojíme, a zavésti diktaturu. (Výkřiky posl. dr Jabloniczkého.) Vy ji tu nikdy nebudete mít, jděte si ji udělat do Německa, tam se vám to bude lépe dělat. Vaše německé hnutí hakenkrajclerské a hnutí komunistické usilují o rozvrácení a zničení našeho státu, kdežto české fašistické hnutí má jedinou výhodu, že sice také chce dělati diktaturu, ale říká, že vrcholem jeho ideí je udržeti a zachrániti tento československý stát. (Výkřiky posl. Horpynky.) A proto, kdyby to jednou dopadlo tak, tedy čeští fašisté by nám snad stát zachránili, ale vy, Němci, byste z republiky Československé udělali německou provincii a naši bolševici by nám udělali z našeho státu ruskou kolonii. (Posl. dr Schollich [německy]: On fantasíruje bez horečky. Sodovku!) Možná, pane kolego, že vás hlava pálí více než mne. Já vydržím, jsem otužilý.

Slavná sněmovno! Neřekl tu ani jeden řečník, že naše úřady postupují bezohledně proti českým fašistům - zatýkají všude, kde je příčina a podezření - a rád bych pro nás, pro domo sua zde sdělil, že podle výkazu ze Sušice byli tam zatčeni občané - sloupy českého fašistického hnutí: Avenarius, drogista, Jakoubek, holič, Richtr, sedlář, Flossmann, informační kancelář, Kadlec, klempíř, Legát, sklenář, Karl, obchodník obuví, Gregor, cementář, Bureš, obchodník, a k tomu 2 rolníci a 1 pensista. (Posl. dr Schollich: Pechman ne?) Pechman není fašista, Pechman je demokrat. (Výkřiky německých poslanců.)

V Horažďovicích byli zatčeni: Vrána, tesařský mistr, Ouředník, stavitel, Novotný, zubní technik, Junger, mlynář a 1 rolník.

Proč, slavná sněmovno, uvádím případ těchto zatčených živnostníků a obchodníků, těchto českých fašistů? Proto, poněvadž tu může jíti o nastrčené lidi, kteří si nebyli vědomi, co dělají, kteří si nebyli vědomi následků, které z toho mohou povstati, anebo na druhé straně jsou to lidé nešťastní, kteří jsou krutými daňovými zákony, které se v tomto Národním shromáždění usnesly, do té míry pronásledováni, že jsou v zoufalství, a kteří jsou tak naivní v tomto svém velikém neštěstí, že si myslí, že jediné jejich východisko by byl fašismus, za nějž nyní pykají a za nějž byli posláni do kriminálu. (Posl. Horpynka: Nebo to jsou kapsáři!) To nemyslím, domnívám se však, že těch kapsářů je u vás více, když jste se již o tom zmínil.

Pánové z německých lavic, myslím, že už nyní nebudete míti příležitost, abyste se se mnou hádali, poněvadž přejdu k jiné věci, k naší české věci; chci promluviti k našim českým a zejména vládním a koaličním stranám. Tak se zdá, že již u nás duch uvědomění národního ducha našich velkých českých dějin hyne. (Výkřiky posl. Krumpeho.) Naši čeští nár. demokraté v těchto dnech, a to plným právem, vzpomínali úmrtí svého příslušníka a velkého státníka, zasloužilého o vlast a stát, dr Rašína. Cituji jeho citáty jako odkaz pro celý národ. A co bylo jeho odkazem? (Posl. Kliment: Jeho odkazem bylo ožebračení lidu!) Vám tak jako tak nic neukradl, protože nic nemáte.

Tento státník dr Rašín řekl: "Budeme-li všichni držeti k sobě, udržíme republiku. Rozejdou-li se však strany ve všeobecném a vzájemném boji, ztratíme republiku." Slavná sněmovno, to jsou slova, o něž se opírají, jak jsem již řekl, zejména nár. demokraté. Nyní je třeba zeptati se, zdali nár. demokraté jako strana, která myslí, že má na vlastenectví patent, drží se tohoto odkazu velkého muže, zdali se snaží, abychom my, české státotvorné strany, drželi pohromadě a udrželi republiku, či nár. demokracie sama dělá opak, aby se vzájemně rozešla se stranami a tím přivodila to, co prorokoval dr Rašín, zničení republiky Československé. (Posl. Horpynka [německy]: Vy nejste už státotvorný!) Pane kolego, té československé státotvornosti se k vám učit nepůjdu, poněvadž jste ji jakživ neměl a neznal. Nár. demokraté právě v těchto posledních dnech velmi ostře a, řekl bych, případně kritisovali jednání německých soc. demokratů a německých agrárníků jako vládních stran, které se vyhnuly hlasování v imunitním výboru, když se jednalo o vaši záležitost. Klade se otázka, zdali prý může bvti nadále trpěno, aby v koalici zůstali lidé, kteří nechtějí plniti koaliční povinnosti, lidé, kteří tam, kde jde o koaliční hlasování, tomu se vyhýbají a hlasovati nechtějí. (Posl. Horpynka: Oni jsou tam ještě a vy jste venku!) Nevadí, pane kolego, budeme venku tak dlouho, jak budeme chtíti. Nám to nijak neškodilo, my po vládním spojenectví naprosto netoužíme. (Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.)

"Národní listy" v kritice tohoto dnešního desolátního stavu v republice praví - cituji závěr (čte):

"Min. předseda Malypetr ukázal, že se umí energicky postaviti ke každému problému. Žádáme ho, aby s touže energií rozřešil případ trapného porušení v koalici, jíž řídí. Veřejnost nemůže důvěřovati vládě, jejíž někteří členové svými činy dokumentují, že jejich smyšlení není přátelské myšlenkám, na nichž stojí existence tohoto státu. Žádáme ve smyslu veřejného mínění, aby min. předseda učinil prohlášení, jaké důsledky byly nebo budou odvozeny z demonstračního porušení kázně německých koalovaných stran, aby podal vysvětlení, proč se těmto stranám toleruje to, nač ostatní koalované strany v případech, jejichž povaha je mnohem méně zřetelná, nesmí ani pomysliti."

Co tu chtějí nár. demokraté od min. předsedy Malypetra? Vždyť přece znají poměry, jak to v koalici jde a vypadá. Vím, že již také bývalému min. předsedovi se vytýkalo, že nemá silné ruky, a jestliže se nyní tvrdí, že Malypetr silnou ruku má a žádá se, aby jí použil (Výkřiky.), tvrdím, že silná ruka nynějšího a bývalého min. předsedy pozůstává v tom, jakým způsobem min. předseda v koalici rozhoduje, jakým způsobem jeho hlas v koalici padá na váhu, a poněvadž víme, že za min. předsedy Udržala dělala si každá strana v koalici co chtěla... (Posl. (Horpynka: Vy také! - Veselost.) Prosím, to byste musel hodně dokazovati, kdybyste nás chtěl usvědčiti, že jsme dělali, co jsme chtěli.

Jedno je jisté, totiž, že tento poměr nyní trvá a že nár. demokraté, aby se z této věci vyzuli, hází ji nyní na krk min. předsedovi. Je přece věcí známou, když se dělala koalice s Němci, že to byli nár. demokraté, kteří hrozili revolucí, když půjdou Němci do vlády. Tu revoluci nedělali, s Němci ve vládě byli a i dnes tam sedí, kdy Němci zřejmě porušují koaliční disciplinu. Tito nár. demokraté nemají odvahy, aby přímo z toho vyvodili důsledky, nýbrž poukazují na předsedu vlády Malypetra, aby udělal pořádek a dal veřejnosti vysvětlení. (Výkřiky posl. dr Schollicha.)

Slavná sněmovno, kdo je to ta veřejnost? Vysvětlení v této záležitosti potřebuje především celá poslanecká sněmovna, parlament a potřebuje je celý československý národ. (Výborně! - Výkřiky německých poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.) Pánové, je vidět, že v tomto těžkém postavení nejste nikterak zarmouceni, že máte dobrý humor a že se těšíte, že vaše věc vám velmi dobře dopadne. (Hluk. - Posl. Horpynka [německy]: Vás máme bráti vážně? Patříte do sanatoria!) Pane kolego, kdybyste v tom sanatoriu byl vy před 10 lety, nestalo se žádné neštěstí.

Chci nyní mluviti do řad našich českých státotvorných, ať už koalovaných nebo oposičních stran. Dnes je pro československý národ ostudou, co se zde odehrává. Je všeobecnou ostudou váš nestoudný útok, který vy proti českému národu a československému státu podnikáte. (Hluk. - Výkřiky.) My všichni s hrdostí jsme hlásali, že jsme národ Husův, národ Žižkův a národ Komenského. Hrdinné dějiny našeho národa, naše husitské dějiny jsou naší radostí, štěstím a pýchou. Je však otázkou, zdali my jako pokračovatelé těchto dějin, my české strany, které jsme v tomto zákonodárném sboru, do jehož rukou vložil celý československý národ svůj osud, jsme za těchto okolností hodni, abychom se zvali následovateli našich velkých mužů a našich nadšených vlastenců. (Výkřiky posl. Horpynky.)

Nyní bych se zmínil jen o jednom muži, o učiteli všech národů, Janu Amosu Komenském. Mohl bych mluviti o Žižkovi, Husovi a všech ostatních, ale cituji jenom, co českému národu odkázal Komenský, když se loučil s vlastí. (Výkřiky a posměch komunistických poslanců.) Vy se smějete, ale dějinám českého národa se může smát jenom jeho odpůrce, jen zlotřilý cynik, který nemá smyslu pro bohatost dějin svého národa. (Výkřiky posl. Horpynky. - Místopředseda Špatný zvoní.) Jan Amos Komenský pravil: "Věřím i já Bohu, že po přejití vichřice hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí Tvých k Tobě zase se navrátí, ó lide český, a pro tuto naději Tebe dědicem činím všeho toho, co jsem koli po předcích svých byla zdědila a přes těžké a současné časy přechovala, nýbrž i v čemkoliv dobrém skrze práci synů mých a požehnání Boží rozhojnění jsem přijala, to všechno Tobě odkazuji."

Náš J. A. Komenský nechal nám tento odkaz, toto proroctví, když se posledně loučil se svou českou vlastí a když posledně poklekl, aby ji políbil. A nyní položte si otázku, všichni příslušníci našich státotvorných stran v parlamentě, co by nám řekl J. A. Komenský, učitel všech národů a celého světa, kdyby se vrátil a viděl tu všechno? Zaradoval by se, že se správa věcí vrátila do rukou národa, jak prorokoval; ale kdyby se podíval, v jakých a jak spolehlivých rukou je správa tohoto českého národa, jistě by mnohem více a hořčeji zaplakal než tenkráte, když odcházel a navždy se loučil se svou vlastí. (Výborně! - Potlesk.). Slavná sněmovno, my máme v této chvíli povinnost připamatovati si tyto naše dějinné věci, poněvadž, co se v tomto Národním shromáždění odehrává, není jenom spor o to, mají-li býti vydáni němečtí hakenkrajcleři. To je konečně jejich soukromou záležitostí. Ale nám čsl. stranám jde na druhé straně o to, máme-li v československém státě náležitou ochranu, jsme-li si vědomi veliké odpovědnosti, že tento stát byl svěřen do našich rukou, a jsme-li tak silni a odhodláni tento stát udržeti. Doba je významná, historická, která nás nutí nejen k takovémuto přemýšlení, nýbrž také k činům, jakých tak vážná a důležitá doba vyžaduje. (Posl. Fedor: Už jste skončil?) Já nemám naspěch a nemáte-li trpělivost, můžete jíti za dveře. (Posl. Fedor: Začněte znovu, já jsem nerozuměl! - Místopředseda Špatný zvoní.) Nezačnu znovu, nýbrž pokračuji.

Slavná sněmovno! Je třeba, abychom se aspoň na okamžik podívali do doby, kdy se odehrával veliký světový zápas, světová válka, ve které náš národ československý hrál velkou a velmi důležitou roli. A tu mám na zřeteli jednu věc. V květnu 1917 se sešlo 222 českých spisovatelů a tito spisovatelé tenkrát vydali proklamaci k národu, ve které pravili (čte):

"Národ žádá na vás, pánové, abyste byli s touto velikou dějinnou chvílí (Předsednictví se ujal předseda dr Staněk.), abyste jí obětovali všechny své schopnosti, abyste jí obětovali všechny své zřetele, abyste jednali v té chvíli jako mužové nezávislí, mužové bez všelikých závazkův a prospěchův osobních, mužové svrchovaného mravního a národního vědomí. Nedovedete-li učiniti zadost všemu, čeho národ po Vás žádá a co Vám ukládá, vzdejte se raději svých mandátů, prve než na říšskou radu vejdete, a odvolejte se k své nejvyšší instanci: k svému národu." (Posl. Fedor: Již jste skončil?) Neskončil a neskončím ještě.

Proč cituji tento citát z manifestu českých spisovatelů? Poněvadž myslím, jako v květnu r. 1917 byla vážná doba, že také dnes, 23. února 1933 jsou stejně vážné a možná že ještě vážnější poměry, a proto myslím, že dnes také nejen čeští spisovatelé, nýbrž veškerý náš český a slovenský lid měl by k vám, k mužům a členům tohoto zákonodárného sboru opakovati tuto proklamaci, že by měl zahřmíti a opakovati: "Mužové svrchovaného a národního vědomí! Nedovedete-li učiniti zadost všemu, čeho národ po vás žádá..." A vy to nedovedete, vy to neumíte, poněvadž tento národ dnes žádá, abyste ho tu obhajovali, abyste obhajovali jeho nejsvětější práva, která má, a proto jestliže tenkrát měly býti vyvoděny důsledky, abyste se vzdali mandátů na říšské radě, bylo by jenom obdobným příkazem, abyste dnes udělali totéž, aby dnešní naše Národní shromáždění, naše české státotvorné strany vzdaly se svých mandátů a odvolaly se k nejvyšší instanci, kterou je náš svrchovaný národ československý. (Potlesk poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské.)

Slavná sněmovno, byli jsme svědky slavné přísahy, která se konala 13. dubna 1918. A jaká to byla přísaha? "Shromáždili jsme se zde jako povolaní zástupcové Tvoji, národe československý, abychom nahoru i dolů manifestovali, že všechen národ, sjednocen tak, jak toho dějiny Tvoje nejsou pamětníky, stojí jako žulová hradba za vším tím, co Tvoje poselstvo v památných svých a historických deklaracích zjevilo. Tak zde stojíme!

A v pevné, nezlomné důvěře v konečné vítězství nejsvětějších práv svých, v důvěře ve vítězství spravedlnosti, ve vítězství práva nad násilím, svobody nad porobou, demokracie nad výsadami a pravdy nad klamem ve velikém rozhraní dějin světových zvedáme ruce své a při drahé památce předků, před očima vzkříšeného národa a nad hroby padlých v mohutném souzvuku všech duší svých slibujeme dnes a pro všechnu budoucnost:

Zůstaneme, kde jsme stanuli! Věrni v práci, věrni v zápase, věrni v utrpení, věrni až do hrobu! Vytrváme, dokud nezvítězíme! Vytrváme, až pozdravíme samostatnost svého národa!"

Slavná sněmovno, tato přísaha se splnila, národ československý se domohl toho, več doufal a oč usiloval. A je otázka, zdali zase my, nejen národ, nýbrž tento zákonodárný sbor, tento výkvět národa, jsme zůstali věrni v práci, zdali jsme zůstali věrni v zápase, věrni v utrpení a věrni až do hrobu. Myslím - nezlobte se - že jsme nezůstali věrni v zápase, že jsme nezůstali věrni v utrpení a že jsme nezůstali věrni až do hrobu, nýbrž že jsme zbaběle ze zápasu utekli a že jsme národ československý zradili.

Slavná sněmovno, když jsme oslavovali desetileté trvání našeho státu (Výkřiky.), měli jsme tu čest, že hlava našeho státu v obou komorách zákonodárného sboru přednesla nám svůj názor o desetileté činnosti v naší republice, ale také kritiku všeho, co jsme mohli vykonati, ale nevykonali. A vy pánové z německých lavic, když už s námi nesouhlasíte a jste vůči nám zaujati, myslím, že nemůžete říci, že byste měli stížnosti na hlavu našeho státu, na presidenta naší republiky, že za doby jeho vládnutí v této republice od r. 1918 by se nejen našim Němcům nýbrž všem národnostem jiným v tomto československém státě něco se strany hlavy státu stalo, co by se mohlo nazývati nespravedlivostí. (Výkřiky posl. Horpynky.) Tento náš president, hlava našeho státu a naší republiky dne 28. října 1928, tedy v den desetiletého trvání naší republiky, mezi jiným pravil:

"Netoliko naši Němci, nýbrž stejně ostatní příslušníci, třeba menší a malé minority, jsou všichni našimi spoluobčany a tudíž budou požívati demokratické rovnoprávnosti." (Výkřiky posl. Fedora.) Mohli jste chtíti od presidenta, hlavy státu víc? A co říká dále pan president Masaryk: "Rozumí se, že kdo chce míti stejná práva, musí loyálně vykonávati i rovné povinnosti, musí respektovati ústavu a zákony. Kdo se staví mimo zákon a nad zákon, tomu se nemůže svěřiti spoluspráva státu." (Posl. Fedor: To je demokracie?) To je demokracie, to je pravá, nefalšovaná demokracie. (Výkřiky.)

A nyní k jedné věci. Vytýkali jste nám, dokud německé strany byly v oposici, že my Čechové a Slováci v tomto státě vládneme proti vám, že vám ubližujeme. Ale nastala doba, kdy jste se postavili na půdu zákona, na půdu této republiky, a tu jste řekli: Ano, my jako Němci chceme býti stejnými loyálními občany tohoto státu jako vy Čechoslováci a chceme s vámi společně na budování, rozkvětu a udržení existence tohoto státu pracovati. (Výkřiky posl. Krumpeho.) To byste musil dokázati a proto nesmíte dělati velezradu. (Výkřiky. - Předseda zvoní.)

Prosím, nyní jsme u toho: Kde jsou ministři, kteří byli povoláni za zástupce německých stran do vlády, v tomto případě, když jde o chránění a dodržování zákonů, kde jsou, když se za chvíli má hlasovati o vaše vydání. Tito vaši ministři, když jde o to, aby byly potrestány úklady, které byly spáchány proti státu, staví se na stanovisko, že v tomto případě nebudou konati svoji povinnost, naopak protizákonně jsou ochotni podporovati ty, kteří se dopustili v tomto státě velezrady. (Posl. Al. Beneš: Potom nemají žádného místa ve vládě! - Posl. Fritscher: Najman tam byl!). Najman tam byl a Najman tam bude.

Slavná sněmovno! Když jsem mluvil o těchto dějinách, je třeba vzpomenouti si, že v síni, o níž jsem mluvil, máme památníky mužů, kteří se zasloužili o vlast. Vyznačili jsme si to zlatým písmem. Ano, zde kráčely ty nejkrásnější dějiny národa československého. Ale my Čechové a české státotvorné strany jsme na něco zapomněli. Tím, že jsme dosáhli samostatnosti po 300letém boji a tím, že se splnila spravedlivost vůči národu českému, nedokončily se dějiny národa československého, nýbrž tyto dějiny pokračují dále a tak jako tenkráte, jsou i dnes před námi.

Dnes je před námi veliký, důležitý historický okamžik. Slavná sněmovno, vy české státotvorné národní strany! Bojím se kritiky příštího dějepisce, až bude psáti o tom, co předevčírem a dnes se odehrávalo v tomto Národním shromáždění. Je to pokračování dějin, ale tato nit dějin není červená, nýbrž černá. Ty činy, které jsme zde dnes a předevčírem na obranu své vlastní vlasti, jako lidé, kteří jsme to povinni svému národu, vykonali, budou zaznamenány černým písmem a vedle toho černého písma by bylo potřebí na věčnou památku vyvěsiti černý smuteční prapor. (Hluk.)