Mimo to jsme a byli jsme si vždy dostatečně vědomi toho, že naše ani nejvěcnější výklady nemohou nic změniti na daných poměrech. Již z toho vyplývá celá neudržitelnost oněch obvinění, která s oblibou líčila naše pravdivé výklady v rozpočtovém výboru nebo na schůzích náhle jako jakési lezení ke křížku. Museli bychom chodit po celou dobu se zavázanými očima a ušima, kdybychom nevěděli, na základě jakého čachrování dochází zde ke koaličním usnesením. Znamenalo by to vzdávati příliš velkou čest zdejšímu parlamentarismu, kdybychom se však po nabytých zkušenostech oddávali mylnému domnění, že by věcné výklady svobodně zvolených zástupců lidu, a ještě k tomu z oposice, mohly míti nějaký vliv nebo dosíci změny usnesení, k nimž došlo za kulisami. Nerozhoduje právo a rozum, nýbrž jen holé násilí a koaliční zájmy. Poněvadž se zde nesmí vůbec rozvinouti vůle jednotlivcova, zvrhá se zdejší parlamentarismus ve vyloženou frašku. Podobá se dobře namazanému stroji, ale není nic jiného než krásným olemováním násilného panství, které máme ve skutečnosti. Jednotlivci jakož i celé strany musí se prostě podříditi tlaku, který na nich leží, pokud nebudou míti odvahy, aby svrhli se sebe tento systém. Diktátorem v případě našeho vydání jest uměle vzrušená česká ulice, jejíž požadavky se ovšem plně shodují se zbožnými přáními mnoha vládních stran. Jest tedy a zůstává právě úsilím všech, aby vzkvétající nár.-socialistické hnutí a tím nejaktivnější část našeho národa byla zdeptána nebo aspoň aby se zabránilo jejímu dalšímu rozkvětu. Po této stránce jsou německé vládní strany úplně za jedno se svými českými koaličními druhy. Kdežto jedni, jako neomezení držitelé moci a síly, obávají se sudetského němectví sjednoceného aspoň svými požadavky a cíli, nenávidí nás druzí, poněvadž cítí, že jejich další existence jest velmi těžce ohrožena národním socialismem. Obě strany spojuje tedy strach před nár.-socialistickým hnutím, které si napsalo na své prapory národní samosprávu a tím svobodu našeho národa. Obě strany se domnívají, že pronásledováními a násilnými opatřeními mohou udržeti nár.-socialistické hnutí při zemi. Naprosto nehledě k tomu, že se v tom těžce mýlí, německé vládní strany ve své stranicko-politické úzkoprsosti také přehlížejí, že boj českého šovinismu směřuje nejen proti nár. socialistům, které tak nenávidí, nýbrž proti veškerému sudetskému Němectví a především proti stále více sílícímu hnutí sudetských Němců za samosprávu. Kdežto všechny české strany stojí dnes již úplně pod diktátem pana Stříbrného a jeho bulvárního tisku, snižují se německé vládní strany z čistě stranicko-politického záští stále více a více na náhončí českého šovinismu. Tím však stává se také parlament stále více a více povolným nástrojem ulice a národní nesnášenlivosti několika českých rozpálených hlav.

Že tomu tak jest, dokazuje nikoliv na posledním místě také neslavné chování německých vládních stran. Jest více než politování hodné, jestliže před tímto forem musíme prohlásiti, že němečtí soc. demokrati a Svaz zemědělců jsou vlastními původci pronásledování proti německým nár. socialistům, které trvá již několik měsíců, a nadto proti veškerému sudetskému Němectví. (Posl. Krebs [německy]: Oni dodali výzbroj!)) Ovšem. Oněch pět mladých lidí, kteří sedí již plný rok ve vězení, a oba ostatní zároveň s nimi, jakož i mnoho jiných, kteří byli v posledních týdnech a měsících z nicotných důvodů odsouzeni, děkují za svůj osud nikoliv na posledním místě pusté štvanici, kterou rozpoutaly německé vládní strany a zvláště jejich tisk proti německým nár. socialistům. Ale také ostatních 263 nár. socialistů, kteří budou v nejbližší době souzeni, a všichni, kteří ještě budou následovati, jsou nejen obětí české psychosy strachu a čichání velezrady, nýbrž za svá pronásledování musí děkovati nikoliv z nepodstatné části stálému podezřívání, nízkému hanobení, ba dokonce denunciaci nejhoršího druhu německého soc.-demokratického tisku a tisku Svazu zemědělců. Na týž účet třeba připsati také nikoliv z nepodstatné části i nyní projednávané vydání polovice klubu nár. socialistických poslanců. Mylně se domnívajíce, že tím zadrží vlastní rozpad a súčtování se svou neblahou vládní politikou, bezmezně štvali veřejně i tajně proti národnímu socialismu a jeho přívržencům. Na tomto místě nebudu se pouštěti do podrobností, jen bych chtěl poukázati na přímo provokační obrázky a štváčské zprávy v časopisech soc. demokratických, ale i Svazu zemědělců. Ale v této souvislosti nesmí zůstati beze zmínky také konstatování pana ministra vnitra Slávika, který veřejně prohlásil, že se proti "Volkssportu" muselo zakročiti, poněvadž se jím cítily provokovány především německé strany. Z toho samo sebou vyplývá, že německé vládní strany i tajně podpichovaly i štvaly proti nár. socialistům. V jakém duchu nesla se tato štváčská práce, dokazují řeči pana min. Spiny, jakož i jiných vedoucích politiků z německých vládních stran, mezitím i nejnovější denunciace pana dr Hellera v rozpočtovém výboru senátu. Působí tedy přímo směšně, snaží-li se opory systému ze strany soc. demokratické i ze Svazu zemědělců vzbuditi dojem, jako kdyby s celým pronásledováním neměly nic společného. Proti takovému pokusu, který se rovná zastírání skutečnosti, musíme se postaviti se vsí rozhodností a strhnouti těmto fariseům masku s obličeje. Kol. Jung již dostatečně a správně charakterisoval chování německých vládních stran a jejich tisku, takže se nemusím podrobněji zabývati dalšími jednotlivostmi. Ale stále a stále musíme se zmiňovati o smutné skutečnosti, že hlavními vinníky pronásledování Němců v tomto státě jsou Němci, kteří ze strachu před ztrátou svých posic a ministerských křesel propůjčili se k tomuto ostudnému řemeslu a několikráte volali po státním zástupci.

Český bulvární tisk, nemaje dosti na vlastních výplodech mozku, chopil se s největší radostí podezřívání a hanobení soc. demokratických i ze Svazu zemědělců, dovolával se jich, neslýchaným způsobem je dále nafoukl a učinil z nich nejen pustou štvanici proti německým nár. socialistům, nýbrž proti všem sudetským Němcům vůbec. Zakrátko stala se tato štvanice téměř společným statkem veškerého českého tisku, který se v tom snažil vzájemně se překonávati. K jakým výstřelkům to vedlo, již výstižně vylíčil kol. Krebs. Tento tisk a česká ulice, uměle jím vzrušená, diktovaly však státnímu zástupci, diktovaly soudům a nyní diktují také parlamentu a vládním stranám, které jedině a pouze ze strachu před ztrátou hlasů musí se podříditi tomuto diktátu ulice.

Moře bouří a žádá svých obětí, úplně lhostejno, jde-li o skutečnou vinu či nikoliv, úplně lhostejno, zda z toho vznikne přiostření vnitropolitické situace, úplně lhostejno, že tyto události mohou míti v zápětí velmi vážné zápletky rázu zahraničně politického. Podle mého skromného mínění nemáte práva nás obžalovati. Naopak, my žalujeme před celou světovou veřejností a před naším vlastním národem na systém zde vládnoucí a jeho nositele, na zdejší druh demokracie a její obhájce. Soudcem bude však lid, dík jeho zdravému rozumu, který není totiž zatemněn měněním prostředí. Na soudce bude povýšena jistě však také veškerá světová veřejnost, v jejichž očích musí klesnouti vážnost státu, v němž jsou možny takovéto věci.

Německé vládní strany mohou vskutku býti hrdé na tento úspěch - zajisté jediný za svého bezpodmínečného spoluvládnutí. Nezávidíme jim tento druh výsledků, neboť s velikou jistotou můžeme říci, že jej těžce ponesou. Výsledek svého jednání si jistě představovaly poněkud jinak, než se nyní ukázalo.

Naprosto nehledě k tomu, že vášnivé pronásledování, které bylo jednou rozpoutáno proti německým nár. socialistům, se nezastaví, nýbrž postihne veškeré sudetské Němce, zlých duchů, které vyvolaly, samy se nyní nezbaví. Rozdmýchávajíce dále záští proti německým nár. socialistům domnívají se, že smějí hráti tuto komedii. Veřejně i tajně dodávajíce potravu požáru, který rozpoutaly, domnívaly se, že si při něm mohou ohřáti vlastní stranickou polívčičku. Přes veškerou podlost, jíž používaly ve svém boji proti nár. socialismu, pokoušely se dlouhou dobu obklopiti se gloriolou a buditi dojem, jako kdyby jim šlo o skutečnou a upřímnou obhajobu sudetsko-německých zájmů. Při brněnském procesu a v počátečním stadiu žádostí za vydání lehkověrný člověk mohl dojít i k tomuto mínění, nebo se domnívati, že německé vládní strany budou usilovati, aby věc byla plně objasněna a aby bylo hájeno právo. Ale tento manévr na oklamání netrval dlouho a velmi brzy vyklubalo se z něho neobratné klamání. V té chvíli, kdy mělo dojíti k otevřenému přiznání před národem, obrátili, vyhnuvše se jasnému rozhodnutí, a tím se dopustili otevřené zrady na svém národě. Zatím co horlivě pátrali po výmluvách a omluvách pro své přímo nepochopitelné chování, prohlašujíce, že ani jejich účast nebyla by nic změnila na odhlasování v imunitním výboru, nebo dokonce že Hitler jest vinen jejich chováním, vyprosili si od českých vládních stran ochranu a vyžebrali si na nich milost, aby se mohli vzdáliti při rozhodování. Po mnoha prosbách se jim podařilo nyní také vybojovati na svých českých druzích v koalici tento drahocenný ústupek i pro hlasování v plenu, aniž, jak se zdá, octli se v nebezpečí, že přijdou o své místo u koryta. Přejme jim ovšem mnoho štěstí k tomu, že z české milosti smějí i nadále zůstati bezmocnými a bezvlivnými oporami vlády. Zřetelněji nemůže se již projeviti jejich úplná bezvlivnost. Konečný rozsudek nad tímto chováním vynesou však němečtí rolníci a dělníci, kteří mají jistě velmi málo zájmu na takovéto spoluvládě. Pan čestný doktor Hodina, nejchytřejší a nejzkušenější politik Svazu zemědělců, dostane od rolníků jasnou odpověď na svou otázku v Žatci, má-li se pro tuto osobní věc upustiti od cesty poctivé práce pro národ, kterou nastoupily vládní strany. Věříme panu čestnému doktorovi a jeho straně doslova, že se velmi málo starali o "osobní věc čtyř jednotlivců" a o osud mnoha set německých rodáků a o blaho i strasti sudetských Němců, nýbrž daleko více o své vlastní blaho a svá ministerská křesla. Ale do jaké míry souhlasí s nimi v této věci naši němečtí rolníci, ukáže čas. Člověk nemusí však k tomu býti čestným doktorem, aby již dnes věděl, že lid soudí jinak než pan Hodina a jeho následovníci. Vůbec ani nežádáme, aby se pan Hodina a jemu rovní o nás starali. Pro svou vládní politiku mají zajisté dosti starostí o budoucí osud vlastní strany. Pro mne bylo by zahanbující, kdybych zvěděl, že jsem jen z milosti německých vládních stran unikl osudu, který mi hrozil. Znovu zdůrazňuji, že naše pokusy vylíčiti skutečné úsilí našeho hnutí nikdy neměly za účel vymoci pro nás milost. Podrobiti se zde vládnoucímu systému a jeho nositelům odmítáme co nejrozhodněji. Osud jednotlivce neznamená pro nás nic, pro nás jest rozhodující osud našeho národně a sociálně krutě utiskovaného sudetskoněmeckého lidu. Pro sebe nežádáme a nepožadujeme nic jiného, než své dobré svaté právo a spravedlnost, která nám patří. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Jest úplně zbytečné, abych se i já podrobněji zabýval obviněními, která byla vznesena proti našemu hnutí v brněnském procesu. Učinili to dosti obšírně kol. Jung, Krebs a Knirsch jednak v rozpočtovém výboru, jednak zde ve sněmovně. Kdyby i u protivníků byla jen jiskřička dobré vůle, bylo by bývalo jistě dosti příležitosti, aby se vážně zabývali nadhozenými otázkami. Naprosto nehledě k tomu, že bych musil jen opakovati, co již bylo řečeno, pokládám za více než zbytečné se tedy znovu proto zabývati s tohoto místa brněnským procesem, poněvadž se protivníci již napřed postavili proti veškerému lepšímu poznání. Další jednání bude tedy vedeno - ačkoliv to bude také velmi těžké, uvážíme-li, jaké máme u nás soudnictví - na jiném místě. Znovu však musíme bezpodmínečně trvati na tom, že při celé této pronásledovací akci proti německým nár. socialistům nejde o nic jiného, než o politickou persekuci nejhoršího druhu, a že brněnský proces, mírně řečeno, jest zřejmým justičním omylem. Ani nejkrásnější ujišťování neoklamou o těchto nezvratných skutečnostech. Naprosto nehledě k tomu, že brněnský státní zástupce několikráte prohlásil, že na lavici obžalovaných sedí idea a smýšlení, i kol. Krebs uvedl již řadu význačných hlasů z vládního tábora, které plně potvrzují tento názor. Jest zbytečno byť i jen upozorňovati, co o tom řekl pan dr Heller jako příslušník vládní většiny, když podle zprávy v "Sozialdemokratu" výslovně prohlásil:

"Rozsudek v procesu s ťVolkssportemŤ zakládá se však téměř výhradně na posudku vojenských znalců. Ihned po skončení procesu prohlásili jsme ve svém tisku úplně jasně, že nemůžeme schváliti toto řízení a tento rozsudek a že s určitostí očekáváme, že nejvyšší soud zjedná nápravu. Odmítnutí všech svědků nabízených obhajobou a skutečnost, že se rozsudek téměř výhradně zakládá na posudku znalců, nemohou nás přesvědčiti, že šlo skutečně o činy obžalovaných poslanců, které by měly býti stíhány soudem. Neboť k posudku vojenských znalců nemáme důvěry. Jakkoliv podporujeme každé stíhání činů, namířených proti demokratické státní formě nebo proti státu samotnému, nemůžeme pronásledovati pouhé smýšlení, které lze těmto lidem nanejvýš vytýkati." (Posl. Krebs [německy]: Jsem zvědav, co tomu nyní řekne jeho straník dr Meissner?) To jsme již slyšeli a ještě o tom promluvím, jak vývody dr Hellera jsou v křiklavém rozporu s vývody ministra spravedlnosti dr Meissnera.

Tyto vývody pronikají k jádru celého pronásledování a potvrzují tvrzení, které jsme stále a stále uváděli o neudržitelnosti brněnského rozsudku. Jsou však v rozporu s konstatováním pana ministra spravedlnosti, který v rozpočtové rozpravě senátu znovu prohlásil, že nelze mluviti o tom, "že se pronásleduje politické mínění" a že nelze mluviti o tom, že "byla podána žaloba jen proti mínění bez faktu". Jak se zdá, pan ministr spravedlnosti nebyl dobře informován, o co vlastně v brněnském procesu šlo a jakým způsobem došlo ke strašlivému rozsudku. Pokládám tedy za nutné přes příslušné základní vývody kol. Krebse ještě jednou zde uvésti to nejdůležitější. Nár.-socialistickému hnutí podkládalo se prostě od prvopočátku nesprávné "politické mínění", tím že se pro ně vymyslil vedle požadavku národní samosprávy zkrátka ještě "druhý, a to tajný cíl". Nedosti na tom, na základě vojenského posudku vybudovaného na nesprávných předpokladech, při čemž se zároveň přešlo přes všechny průkazní návrhy, zkonstruovalo se přímo šílené tvrzení, že se tohoto tajného cíle má dosíci "násilně". Tomuto násilnému dosažení cíle sloužily prý ve spojení s říšskoněmeckými údernými oddíly, které jsou označovány jako část říšské obrany, svaz "Volkssport" a dále pak také "Jugendverband" a "Studentenbund". Kolik domněnek a tvrzení, tolik omylů a zkreslení. Proto kol. Jung, Krebs a Knirsch v rozpočtovém výboru - poněvadž při procesu nebylo to možno - pokusili se tato nesprávná tvrzení jasně opraviti. Úplně jasně prohlásili, že my němečtí nár. socialisté tak jako dříve trváme na požadavku národní samosprávy. Vyložili, že nemůže býti řeči o nějakém tajném cíli, že tvrzení o násilném dosažení tohoto cíle hraničí se šílenstvím, a že se tedy musí všechny kombinace z toho vyvozované pokládati za nesmysl. Neméně zřetelně bylo zdůrazněno, že při svazu "Volkssport" - jak to ještě zvlášť vylíčí kol. Schubert - a ještě více ovšem u svazů "Studentenbund" a "Jugendverband" nešlo o vojenské organisace, nýbrž o úředně povolené spolky, které působily před očima úřadu. A přes to na základě úplně mylného posudku vojenských znalců byl vynesen neslýchaně krutý rozsudek, který uložil 7 mladým lidem 15 let vězení, ačkoliv případná malá provinění by byla měla býti potrestána nanejvýš podle spolkového zákona a malými peněžitými pokutami. Tento justiční omyl má nyní ještě také býti podkladem pro stíhání ostatních 263 nár. socialistů, a mimo to ještě jest také podkladem, aby se dostal nejen každý národní socialista, nýbrž i každý sudetský Němec vůbec do vězení. Také nyní se ho používá k tomu, aby se dosáhlo vydání a tím odsouzení čtyř nár.-socialistických poslanců.

Podle mého skromného mínění nikterak nepovznese vážnost soudnictví v tomto státě, dovolává-li se krajský soud v Praze ve své žádosti za vydání 5 nár.-socialistických poslanců tak otřeseného rozsudku, který mimo to vůbec ještě nenabyl právní moci, a přes to se ho používá jako podkladu k novému procesu s těžkými následky. Což takovéto jednání nemusí otřásti úplně vírou v t. zv. spravedlnost soudnictví? Při nejmenším by se tedy mělo vyčkati, dokud rozsudek nenabyl právní moci, neměl-li býti ve veřejnosti posílen dojem, že při stíhání národních socialistů a jejich členů ve sněmovně nejde o nic jiného než o politickou persekuci nejhoršího druhu. Jak velice jest celá pronásledovací akce přitažena za vlasy, vysvítá však dále také z toho, že se v prvé žádosti za vydání praví, že jest pouze podezření, že ve spolku "Volkssport" byli činni poslanci národně socialistické strany. Právem žádal tedy imunitní výbor, aby byly přesně uvedeny činy, které se přičítají jednotlivým poslancům. Jak tento požadavek imunitního výboru byl oprávněn, tak málo mu soud vyhověl, neboť i doplněk k žádosti za vydání, na základě něhož se imunitní výbor usnesl, aby čtyři poslanci byli vydáni, záležel opět jen ve všeobecném tvrzení, že z brněnského procesu vzniká podezření, že se všichni (Jung, Krebs, Knirsch, Schubert a Kasper) dopustili všech zločinů, za které byli odsouzeni Heider a společníci. Kol. Knirschovi a mně jak v žádosti za vydání, tak také v doplňku k ní neklade se za vinu nic jiného, než skutečnost, že naše jména byla společně zjištěna se jmény jiných kolegů na darovacích listech pro stavbu domu strany. Poněvadž jak kol. Krebs, tak také kol. Jung zaujali již stanovisko k oněm obviněním a kol. Schubert to ještě učiní v souvislosti se svými vývody o svazu "Volkssport", jest tedy zajisté nutno, abych se poněkud podrobněji zabýval zločinem, kladeným mi za vinu. A to tím spíše, poněvadž při mém vydání jde o zvláštní případ a poněvadž obvinění proti mně vznesená zasluhují, aby byla trvale zachována v análech parlamentu a dějin.

Než to učiním, rád bych však zcela určitě konstatoval, že se cítím úplně solidárním s ostatními kolegy jak pokud jde o jednání, tak také o odpovědnost, a že ani v nejmenším nežádám, aby se se mnou jednalo podle jiného práva než s nimi. Budou-li uznáni vinnými, chci býti také; neboť vím, že se oni nedopustili právě tak zločinu jako já a všichni příslušníci našeho hnutí. Jsou-li však, jak již vyložil kol. Krebs, jejich jména uváděna v rozsudku, ovšem v bezvýznamných souvislostech, hledal jsem v něm také své jméno, když jsem si chtěl zjistiti, z jakých trestných činů jsem podezříván. Nemohlo se tam však ani vůbec vyskytnouti, poněvadž jsem ve svazu "Volkssport" nikdy činným nebyl, jak již několikráte uvedl kol. Krebs. Výslovně však zdůrazňuji, že se to nestalo snad pro to, že bych byl spatřoval podle vzoru státního zástupce v organisaci "Volkssport" tajnou, vojenskou nebo dokonce státu nepřátelskou organisaci, nýbrž pouze proto, poněvadž jsem na to neměl čas pro jinou činnost.

Teprve ze žádosti o vydání jsem zjistil, že jsem podezřelý, že jsem se dopustil zločinu podle §u 2 a §u 17 zákona na ochranu republiky. Ovšem v žádosti za vydání, pokud se týká také mne, praví se pouze:

"ťHnědý důmŤ byla odbočka u ústředí, jejímž účelem bylo vystavěti spolkový dům podle vzoru říšskoněmeckých hakenkrajclerů. Byly sbírány příspěvky a vydávány listiny ve velkoněmeckých barvách s bulou, jíž byl potvrzován příjem příspěvků. Listiny byly podepsány poslanci Jungem, Krebsem, Knirschem a Kasperem."

Nyní jsem zvěděl, jakého strašlivého zločinu jsem se dopustil. Spolupodepsal jsem tedy potvrzení o zvláštních příspěvcích členů strany na stavbu domu strany, jaké mají soc. demokrati téměř ve všech větších městech. Při tom vskutku nemá významu, že takto zamýšlený dům strany byl nesprávně označen jako odbočka ústředí, a tvrdí-li se úplně mylně, že vydané potvrzení byla prý tištěna ve velkoněmeckých barvách.

Jistě ani zdaleka nebylo by to ještě zločinem, nejméně pak podle §u 2 a §u 17, kdyby listiny byly bývaly tištěny skutečně černým a červeným písmem na bílém podkladě. Toto složení barev můžeme denně nalézti nejen v německých, nýbrž i v českých časopisech, plakátech atd. Jak však je patrno z předloženého originálu, barvy na dotčené listině nejsou vůbec ani takto složeny. Jest sice pravda, že, aby působily poněkud účinněji, mají černé a červené písmo, ale podklad jest částečně šedý, částečně žlutý. K tomu ke všemu jest však prapor domu zobrazeného na listině červený, s bílým skobovým křížem. Jest k tomu vskutku již třeba velmi bohaté fantasie, aby člověk spatřoval v tomto nahodilém sestavení barev barvy velkoněmecké. Ale ještě více fantasie jest třeba, aby člověk z této listiny vyvodil zločin podle §u 2 a §u 17. Pokud vím, z takovýchto potvrzení nebo listin se dosud ještě ani nestřílelo, ani se jich nepoužilo k dobývání kasáren a pod. Jejich účelem bylo pouze opatřiti peníze na stavbu domu strany, o čemž úřady i ústecká státní policie byla zpravena. Zamýšlená stavba byla ohlášena ve všech časopisech, kdežto příslušné provolání, které vyšlo v časopise "Nationalsozialistische Nachrichten" z února 1932, bylo řádně předloženo k censuře a shledáno nezávadným ústeckou státní policií, která jistě pracuje bezvadně. Z tohoto provolání byl by také státní zástupce mezi jiným mohl zjistiti, jakému účelu měl sloužiti zamýšlený dům strany. Pražský krajský soud byl by si pak uspořil ostudu. Mimo to třeba však ještě také konstatovati, že k uskutečnění tohoto plánu dosud ještě vůbec ani nedošlo a že tedy státu nemohlo vzniknouti nebezpečí z této neexistující pobočky ústředí, správně domu strany.

V doplňku k žádosti za vydání se znovu docela směle tvrdí, aniž se sebe méně přihlíželo k těmto pravým skutečnostem, že "průběhem řízení proti Heiderovi a druhům vzniklo podezření, že Jung, Krebs, Schubert, Kasper a Knirsch dopustili se činnosti podle §u 2 a §u 17 zákona na ochranu republiky". Aby byl podrobněji uveden trestný čin, jehož jsem se dopustil společně s ostatními kolegy, uvádí se v doplňku k žádosti za vydání toto:

"V ústředí ťVolkssportuŤ ve Fulneku byla zřízena zvláštní organisace. Jmenovala se ťHnědý důmŤ. Tato instituce pracovala v týchž intencích jako ťVolkssportŤ a podle vzoru říšskoněmeckého úderného oddílu. Jejím účelem bylo vybudovati spolkový dům pro příslušníky německé nár.-socialistické strany dělnické a ťVolkssportuŤ a jiných zpřízněných formací. Vydávala listinu ve velkoněmeckých barvách těm, kdo ji finančně podporovali. Tyto listiny podpisovali poslanci Jung, Krebs, Knirsch a Kasper."

Naprosto nehledě k rozporům ve znění tohoto doplňku s rozpory v žádosti za vydání, na prvý pohled lze mimo to již konstatovati, jak obvinění jsou násilně přitažena za vlasy, neboť text doplňku obsahuje tolik nepravd, kolik tvrzení bylo proneseno. Přípravnými pracemi ke stavbě domu strany byl pověřen podvýbor vedení strany. Jest tedy nepravda, že "Hnědý dům" byla zvláštní organisace u ústředí "Volkssportu" ve Fulneku. Zamýšlený dům strany měl býti vystavěn ve Střekově u Ústí n. L. a ani s Fulnekem, ani s "Volkssportem" neměl nic společného. Jest to tedy zcela zvláštní nepravda, abych neužil ostřejšího výroku, praví-li se, že domnělá organisace "Hnědý dům" byla zřízena přesně podle intencí "Volkssportu" a podle vzoru říšskoněmeckého úderného oddílu. Jest k tomu vskutku třeba více než živé fantasie na základě existence darovací listiny na stavbu domu usuzovati na neexistující tajnou organisaci a pak ještě vybásniti, že "pracovala v intencích ťVolkssportuŤ a úderného oddílu". Ale ještě fantastičtěji zní, tvrdí-li se, "že účelem ťHnědého domuŤ bylo vystavěti spolkový dům pro příslušníky německé národně socialistické strany dělnické, ťVolkssportuŤ a zpřízněných formací". Na to by byl vskutku jeden dům nestačil, nýbrž bylo by bývalo třeba již velmi velkého města. Ještě jen schází, aby byl pražský soud uvedl, že tam měli býti umístění ještě také příslušníci říšskoněmecké nár.-socialistické strany a celý úderný oddíl.

V zamýšleném domě strany nemělo však ve skutečnosti býti nic jiného, než místnosti pro hlavní sekretariát strany, pro správu a redakci časopisů strany. Že jest nepravdivé, tvrdí-li se, "že vydávané listiny byly v říšskoněmeckých barvách", již jsem konstatoval, takže jest jistě zbytečno, abych o tom dále mluvil. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Jediné a pouze na základě těchto zkreslení měla býti u kol. Knirsche a mne zrušena imunita. Na tvrzení p. kol. Ježka, který ve své zprávě v úterý uvedl, že moje jméno "bylo uvedeno v brněnském procesu dvakráte nebo třikráte", konstatuji výslovně, že ani to není správné. Ostatně však jak p. kol. Ježek, tak také zástupci koaličních stran sami jsou toho mínění, že podpis oné listiny jest velmi slabým odůvodněním pro vydání a ještě k tomu pro trestní stíhání podle §u 2 a §u 17 zákona na ochranu republiky. (Souhlas na levici.)

Tato okolnost byla také asi příčinou, že sám p. kol. Ježek navrhl, aby vydání kol. Knirsche bylo prozatím co nejmilostivěji odloženo, dokud se proti němu nevyhrabe něco jiného. Snad i mně byla by se také poskytla stejná lhůta z milosti jako kol. Knirschovi, kdyby se byl zatím nenašel neobyčejně spolehlivý svědek, že jsem prý přece připravoval násilné úklady o republiku.

Ve své zprávě v úterý prohlásil p. kol. Ježek, že "podezření proti posl. Kasperovi bylo podstatně zesíleno výslechem svědka Václava Rebitzera, který obvinil posl. Kaspera z protistátní činnosti." Přes největší úsilí nemohl jsem však do dnešního dne zvěděti přesné znění Rebitzerových výpovědí, poněvadž p. kol. Ježek tvrdošíjně odpírá veškeré nahlédnutí do protokolu. V rozhodující schůzi jmenovaného výboru vytáhl p. kol. Ježek jako zpravodaj ze své aktovky protokol, který prý mne velice zatěžuje, který je úplně neznámý jak mně, tak většině členů imunitního výboru. Pan kol. Ježek podle sdělení, kterého se mi dostalo, uvedl, že dne 8. října 1932 jakýsi Václav Rebitzer ze Ždánova u Domažlic dostavil se na jablonecké policejní komisařství a tam prý do zápisu uvedl asi toto:

"Koncem r. 1929 přišel jsem do Teplic-Šanova a vstoupil jsem tam do skupiny "Volkssportu" nár. socialistů. Tato skupina pořádala každou sobotu a neděli cvičení v přírodě na Komářím vrchu a Milešovce a na jiných místech, kterážto cvičení konala se vždy za osobního vedení p. posl. Kaspera z Ústí n./L.

Posl. Kasper byl župním velitelem svazu "Volkssport" v teplické župě a jeho náměstkem byl p. Ginzel. Cvičení v přírodě pořádaná "Volkssportem" konala se vždy za osobního vedení p. posl. Kaspera."

Proti těmto údajům především konstatuji, že Václav Rebitzer nebyl nikdy příslušníkem skupiny "Volkssportu" z Teplic-Šanova (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) a že také jeho ostatní údaje obsahují tolik nepravd, kolik tvrzení. Především není pravda, že svaz "Volkssport" měl župní velitele, rovněž tak není pravda, že jsem byl župním velitelem teplické župy. Jest tedy také nepravdivé, že p. Ginzel byl můj náměstek, naopak, jest pravda, že jsem nikdy nebyl činným ve svazu "Volkssport", že jsem tedy také nikdy v něm neměl žádnou funkci, nejméně pak v teplickém obvodu. Dále jest pravda, že jsem v Teplicích nikdy nebydlil, nýbrž že jsem dříve bydlil ve východních Čechách a od května r. 1927 v Ústí n./L. Není pravda, že se každou sobotu a neděli konala cvičení v přírodě na Komářím vrchu, na Milešovce nebo na jiných místech. Dále jest úplně vymyšleno, že se tato cvičení konala pod mým osobním vedením. Poněvadž jsem nikdy nebyl župním velitelem a také jsem nikdy nezastával žádnou jinou funkci ve "Volkssportu", neřídil jsem ovšem také nikdy cvičení v přírodě. Pouze, aby vyšla pravda na jevo, konstatuji výslovně, že jmenované vrchy znám jen od vidění. Nikdy v životě jsem ještě, tedy ani soukromě, nebyl na vyhlídce na Komářím vrchu nebo na Milešovce. Až dosud, ač bych to byl rád udělal, neměl jsem na to času, nemluvě již o tom, že bych ho byl použil na cvičení v přírodě na uvedených vrších. Jak mohu bezvadně prokázati, ve druhém pololetí r. 1929 a v prvém pololetí r. 1930 dlel jsem téměř každé soboty a neděle buď v jižních, severních, východních nebo západních Čechách na schůzích. Poněvadž domnělé výpovědi Rebitzerovy jsou úplně vymyšlené a postrádají skutečného podkladu, podal jsem prostřednictvím advokáta dr Kreissla z Podmokel na Rebitzera trestní oznámení pro utrhačství na cti. Doufám, že tedy budu míti v nejbližší době příležitost Rebitzera vůbec poznati a postaviti se proti jeho nepravdivým tvrzením. (Posl. Krebs [německy]: Vždyť tě ani nezná!) Bylo by zajímavé, kdyby byl přinucen najíti mě ze skupiny lidí jako posl. Kaspera. Dnes mohu prokázati již téměř tisícem svědků, kteří mi potvrdí, že jsem nikdy nebyl župním velitelem teplické oblasti a že jsem v dotčené době téměř každou sobotu a neděli byl na schůzích, že jsem tedy nemohl říditi vůbec žádná cvičení v přírodě, i kdybych byl sám chtěl. Tím se mi také podaří naprosto bezvadně odhaliti odůvodnění svého vydání jako slátaninu nejtemnějšího druhu a původu, jakou totiž ve skutečnosti jest.