První část podrobné rozpravy, obsahující část politickou, totiž ze skupiny I. Vlastní státní správa:

Oddíl A. Ústřední orgány státu: kap. 1. President republiky a kancelář presidenta republiky, kap. 2. Zákonodárné sbory a kanceláře sněmoven, kap. 3. Předsednictvo min. rady.

Oddíl B. Správa zahraniční a vojenská: kap. 4. Ministerstvo zahraničních věcí, kap. 5. Ministerstvo nár. obrany.

Z oddílu C. Správa vnitřní:

a) politická: kap. 6. Ministerstvo vnitra;

b) justiční a unifikační: kap. 7. Ministerstvo spravedlnosti s Nejvyšším soudem, kap. 8. Ministerstvo pro sjednocení zákonův a organisace správy, kap. 9. Nejvyšší správní soud a Volební soud.

Druhá část podrobné rozpravy, obsahující část kulturní a sociální, totiž ze skupiny I. Vlastní státní správa, z oddílu C. Správa vnitřní:

c) kulturní: kap. 10. Ministerstvo školství a nár. osvěty;

e) sociální: kap. 17. Ministerstvo soc. péče, kap. 18. Ministerstvo pro zásobování lidu, kap. 19. Ministerstvo veř. zdravotnictví a tělesné výchovy, kap. 20. Odpočivné a zaopatřovací platy.

Třetí část podrobné rozpravy, obsahující část hospodářskou a dopravní, totiž:

Ze skupiny I. Vlastní státní správa, z oddílu C. Správa vnitřní, lit. d) hospodářská a dopravní: kap. 11. Ministerstvo zemědělství, kap. 12. Státní pozemkový úřad, kap. 13. Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností, kap. 14. Ministerstvo veř. prací, kap. 15. Ministerstvo pošt a telegrafů, kap. 16. Ministerstvo železnic.

Skupina II. Správa státních podniků.

Čtvrtá část podrobné rozpravy, obsahující část finanční, totiž:

Ze skupiny I. Vlastní státní správa:

Oddíl D. Správa finanční: kap. 21. Ministerstvo financí.

Oddíl E. Kontrola státní správy: kap. 22. Nejvyšší účetní kontrolní úřad. Skupina III. Podíl samosprávných svazků a fondů a podíl silničního fondu na státních daních, dávkách a poplatcích.

Skupina IV. Správa státního dluhu.

Finanční zákon.

V 70. schůzi posl. sněmovny dne 25. září 1930 bylo usneseno, aby o prohlášení p. ministra financí, které v oné schůzi učinil, předkládaje rozpočet, vykonala se rozprava sloučeně s projednáváním osnovy rozpočtu a finančního zákona. Podle tohoto usnesení provede se tedy rozprava o tomto prohlášení ministra financí s přítomnou rozpravou rozpočtovou.

Lhůtu řečnickou navrhuji podle usnesení předsednictva tak, aby pro celou rozpočtovou rozpravu činila: pro klub o deseti a více členech tolikrát 12 minut, kolik klub má příslušníků; pro klub s méně než deseti členy tolikrát 14 minut, kolik je příslušníků klubu; nejmenší doba pro klub činiti má půl druhé hodiny. Na úhrn poslanců bez klubovní příslušnosti jest pohlížeti jako na jeden klub.

Jsou nějaké námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.)

Není jich. Řečnická lhůta jest tedy podle něho stanovena.

Zahájíme tedy nyní nejprve povšechnou rozpravu o státním rozpočtu republiky Československé a finančním zákoně pro rok 1931.

Až dosud se přihlásili k této povšechné rozpravě řečníci: na straně "proti" pp. posl. dr Mayr-Harting, Kurťak, inž. Kallina, Eckert, inž. Jung; na straně "pro" pp. posl. dr Černý, Polach, dr Nosek, Rázus, Slavíček, dr Winter, a Srba.

Zahajuji povšechnou rozpravu.

Uděluji slovo prvému řečníku přihlášenému na straně "proti", p. posl. dr Mayr-Hartingovi.

Posl. dr Mayr-Harting (německy): Slavná sněmovno! V tomto roce máme řídké potěšení, že se můžeme dvakrát zabývati státním rozpočtem. Možno o tom pochybovati, je-li to vůbec potěšení zabývati se rozpočtem, nemůže však býti o tom pochyby, že není potěšením zabývati se rozpočtem tentokráte, neboť dva veliké cíle zdravého rozpočtu, jejichž dosažení a udrženi bylo slávou posledních let a tudíž také tolik haněného občanského bloku, tyto dva cíle byly v projednávaném rozpočtu puštěny se zřetele: rovnováha a stabilita.

Rovnováha jest sice navenek, řekl bych zdánlivě ještě zachována, neboť rozpočet končí přebytkem 5 milionů Kč. Bylo nám dosti často zdůrazněno, že nepřijde na výši aktiva, že jest hlavní, je-li státní rozpočet vůbec aktivní. Může to býti od základu správné, jde-li však o 5milionové aktivum při celkovém 10miliardovém rozpočtu, pak jest přec dovolena mírná pochybnost, sluší-li bráti toto aktivum za pravdu či jde-li při tom jen o předstíranou aktivnost, a toto podezření jest tím spíše odůvodněno, vidíme-li, že přece vzrůstání státního rozpočtu - tentokrát vzrostl o více než půl miliardy - že tento vzrůst státního rozpočtu, jak se nám praví oficiálně, nesouvisí snad s potěšitelným a překvapujícím vzrůstem příjmů, nýbrž že tento vzrůst, tento nezbytný, zarmucující a nevyhnutelný vzrůst výdajů byl hrazen jen uměle přivzetím tak zvaných záloh, to jest, že tentokrát byl učiněn pokus poctivěji sestaviti rozpočet tím, že byly příjmy zařaděny očekávaným skutečným výtěžkem, kdežto v dřívějších letech byly příjmy zařaděny co možná nízko, aby právě byla větší volnost pohybu. Nyní však jest již samo sebou pochybné, zda budeme moci právě v příštím roce a v nejbližších letech počítati s takovými přebytky. Jak ministr financí tak zpravodaj varovali již loni před přehnaným optimismem a vidíme zvláště z účetní uzávěrky, že příjmy z přímých daní poklesly přímo hrozivě a že výnos daní zůstal daleko za rozpočtem. Budeme také musiti počítati s ohromnými nedoplatky splatných a dlužných daní. Dále se nám praví, že se v rozpočtu nepočítá s úhradou učitelských platů, jež činí několik milionů, bude tedy rovněž vzata ze záloh, a tak smíme dojista vskutku pochybovati, že bude účetní uzávěrka za příští rok končiti skutečně aktivem.

Při tom se předem zříkají stability. To znamená, jak příjmy tak vydání ukazují veliký vzrůst, ačkoli letos na jaře poukázali při projednávání posledního státního rozpočtu rovněž ministři a zpravodaj na to, že náš rozpočet jest příliš vysoký a že se pozvolna musí pomýšleti na snížení, možno-li o 1 miliardu. Místo toho letos stoupl rozpočet o půl miliardy. Namáhali jsme se po léta, abychom vydání udrželi na stejné výši a dosáhli přebytků, tudíž abychom pozvolna umožnili určité úlevy a konečně se sice ukázala nezbytnost určitých větších výdajů, ale ty byly odčiněny přiměřenými úsporami na jiné straně. Teprve nynější většina má nepopiratelnou zásluhu, že se odchýlila od zdravé zásady stability a učinila státní hospodářství opět hospodářstvím čistě spotřebním, jež řídí výdaje podle potřeb jednotlivých politických stran a ponechává soukromému hospodářství, aby dodávalo státu potřebné příjmy. Za tuto politiku zvýšeného berního tlaku jest odpovědna většina, jež považuje stát za prostředek k ukojení svých stranických požadavků, bez ohledu, jsou-li tato břemena ještě snesitelná pro celek. Vydání vzrostla účetně o 471 milion - v důvodové zprávě samotné se praví o 545 milionů - jedním slovem skorem jest číselně dosažena desátá miliarda, a ve skutečnosti jest nejen dosažena, nýbrž i překročena, počítají-li se k tomu průběžné položky, jež se na straně příjmů a vydání vyrovnávají a proto nejsou vzetím do rozpočtu pojaty, ačkoliv patří do řádného rozpočtu. A tážeme-li se, co způsobilo tento větší výdaj, pak vidíme nejprve reparace, jež budou po 37 let činiti více než 114 milionů. Bylo již opětovně podotčeno, že finančně jest to naprosto snesitelné břemeno a podle toho, co nás čekalo, v určitém směru dokonce příjemné překvapení, avšak po stránce politické jest přece pozoruhodné, že Československo dopadlo při těchto zdlouhavých, obtížných vyjednáváních podstatně nepříznivěji než malé a tak zvané poražené státy, kdežto Československo přec patří ke státům vítězným. Z toho můžeme pozorovati jakýsi nedostatek zahraničně politické vážnosti státu, jenž by měl si z toho vzíti moudré naučení, aby konečně přizpůsobil svoji zahraniční politiku skutečným poměrům a především měl rovněž budovati na přátelství a dobrých vztazích k sousedním státům, místo aby odpovědní, ba příští vedoucí ministři veřejně prohlašovali, že stát jest obklopen samými nepřáteli a velebili, nevím na čí počest a radost, chuť vlastního státního národa k pračkám a loupeži.

Správně založená zahraniční politika by přispěla dojista více ke skutečnému míru Evropy a především živě na tom zúčastněné střední Evropy než nákladná zahraniční propaganda, a tato nákladná zahraniční propaganda by byla uspořena přiměřenou ochotou k cizím návštěvníkům, čímž nejsou jen míněni oni ze sousedního Německa, nýbrž i z Ameriky a Anglie, vzpomeneme-li si, že angličtí a američtí cestující si stěžují v listech, jež jsou rozšířeny v milionech výtisků, na způsob, jakým se zde zachází s cizinci.

Další stoupající položkou výdajovou jest školství. To jest jen naprosto vítati, neboť pro školství se nikdy neudělá dosti. Vyšší výdaj činí 55 milionů, především na osobní výdaje. Mnohem méně potěšitelné jest národnostní rozdělení školského rozpočtu. Chci uvésti jen několik malých příkladů. Pro Národní divadlo v Praze, jež nyní přešlo do státní správy, jest vykázáno 14˙5 milionu. Pro všecka ostatní divadla republiky dohromady 6 milionů; pro českou konservatoř 3˙3 milionu, pro všecky ostatní hudební ústavy čítajíc v to německou hudební akademii, jež by vlastně vedle české konservatoře měla z různých důvodů zvláštní nárok na ohledy, opět dohromady 1 milion a několik stotisíc. Německá právnická fakulta, jež má přes 2000 posluchačů, má méně personálu než Brno, jež má sotva polovinu posluchačů, česká technika v Praze má 216 asistentů, německá technika přes 81: a když již mluvím o této otázce, pak bych rád řekl: Jest to velmi hezké a bude se zvláště v socialistických stranických listech a snad také jednou v čítankách velmi krásně čísti, že ministr vyučování chodí jako nebožtík Harun al Rašid a nepoznán prohlíží ústavy. Tak byl posledně také v německé universitě o potřásal hlavou a lámal rukama nad neutěšeným způsobem, jak jest umístěna německá universita. To však nevadilo, aby se o několik dní později nezmocnil podřízeny úřad české university o své újmě místností, jež až dosud patřily universitě německé a byly znovu zřízeny, aby sloužily novým účelům. To se děje, zatím co se prý ministr školství snaží, aby pečoval o požadavky německého školství.

Mluvím-li o školství, přichází větší náklad o těchto 55 milionů, jež jsou vykázány ve školském oboru, méně v úvahu než daleko více milionů, jež najdeme v ministerstvu veřejných prací. To jsou úvěry pro menšinové školy a pro stavby vysokých škol. Mluvím-li o menšinových školách, rád bych přec zas jednou - není to ponejprv - pro poučení ciziny konstatoval, co se tady rozumí školou menšinovou. Úmyslně jsem se opětovně tázal cizinců, kteří mne navštívili, co si představují jako menšinovou školu. Samozřejmě pravili: "To jsou školy pro národnostní menšiny ve státě", a byli velmi udiveni slyšíce, že z těchto tak zvaných menšinových škol, jak jsme naposledy slyšeli z oficiální strany, jest určeno 1400 pro české a jen 26 pro národnostní menšiny. Jméno tedy uvádí v omyl, to jest jedna věc, již jsem chtěl zjistiti. Pokud jde nyní o věc samu, jest v rozpočtu zařaděno 28 milionů na novostavby - a to opatrně hned ustanoveno na 10 let - 280 milionů, ještě k tomu s dodatkem, že se těchto 280 milionů nemusí právě spotřebovati v 10 lhůtách, nýbrž v jednom roce více, v druhém méně a že o výši této položky v příštích letech nebude rozhodovati Národní shromáždění, že jest úkolem příslušných ministrů aby ustanovili, kolik z tohoto účtu jest použíti rok od roku. Nemohu při této příležitosti opominouti, bych vyjádřil svůj podiv, že právě německé vládní strany s touto položkou bezpodmínečně souhlasily, když dříve se povedlo snížiti položku pro menšinové školy skorem o třetinu. Chtěl bych zdůrazniti, abych nevyvolal nedorozumění, že nejsme nepřáteli menšinových škol v tom či onom smyslu; jsme toho názoru, že nelze zříditi dosti škol pro děti, míníme to však, že tato zásada má platiti pro děti všech národností a že školy smějí býti především výchovnými a ne ústavy národnostní propagandy a že proto se nesmějí za žádnou cenu děti menšiny cpáti do škol většiny.

Pokud jde o stavby vysokých škol, dlužno naprosto vítati, že tato otázka má býti konečně řešena ve velkém slohu; na 15 let jest rozpočteno po 60 milionech. Také zde mám obavy, že jak se zdá, není slučitelno s demokratickým principem a rozpočtovým právem Národního shromáždění, že se zde vytváří jako u menšinových škol jakýsi fond, který u těchto vysokoškolských staveb se vymyká 15 let kontrole parlamentu. Pokud jde o stavby vysokých škol, nemohu opominouti, abych v tomto ohledu nevyjádřil pro futuro přání, aby z těchto úvěrů byl vzat přiměřeně ohled na menšinové vysokoškolské potřeby. Tomu tak v letošním rozpočtu není. Vidíme, že letos je na stavby vysokých škol vykázáno 40 milionů, v tom 8 milionů pro Moravu; v těchto 8 milionech jest pamatováno nejmenovanou částkou na předběžné práce pro strojní laboratoř německé techniky. Vše ostatní jest určeno pro české vysoké školy na Moravě. V Čechách jest pamatováno 30ti miliony, z toho 16 1/2 milionu pro účely technik a z těchto 16 1/2 milionu jeden milion pro Němce. Zdá se mi to býti trochu nespravedlivým rozdělením, zejména přihlížíme-li, že je přec známo, že stavební poměry německých vysokých škol, university a techniky v Praze, jsou zvlášť nesnesitelné a tudíž zvlášť potřebují nového uspořádání.

Náklad na stavby vysokých škol nepostačuje však sám, aby udržel vysoké školství na výši. Právě ve vysokoškolských otázkách má největší význam otázka platová a to proto, poněvadž musíme naše vysoké školy udržeti schopné soutěže na mezinárodním, abych tak řekl, vědeckém trhu. Hrozí nebezpečí, že na naše vysoké školy nepřijde nikdo z ciziny, zůstanou-li tak špatné platy jako dosud.

Mluvím-li již o platové otázce, musím v této souvislosti, byť i krátce, se zmíniti o okresních školních inspektorech. Schází stále ještě úprava poměrů okresních školních inspektorů, ačkoliv byla již za dřívější vlády skoro zralá a platová otázka nutně potřebuje úpravy o tom mezi Čechy a Němci není sporu.

Mluvím-li o vysokých školách, bylo by otázkou, netrpíme-li obráceně určitým nadbytkem vysokých škol. Po převratu se vydupávala jedna vysoká škola po druhé a ukazuje se, že, pozorujeme-li věc střízlivě, vlastně většinu jich nelze označiti jako života schopné; jinak nebyla splněna dodnes oprávněná přání, aby nové byly založeny a dosavadní vysoké školy vybudovány. Jinými slovy: bylo by v mnohém ohledu možno v oboru školství spořiti, aby tím bylo umožněno lépe ukojovati naléhavé požadavky. Příklad: je-li správné, což určitě nevím, co mně však bylo řečeno ze spolehlivého pramene, že bylo obětováno na československý právnický sjezd v Bratislavě, jehož jsem se sám s velkým potěšením zúčastnila který, jak jsem mohl zjistiti, měl velmi krásný a důstojný průběh, že bylo na tento právnický sjezd obětováno, pravím, 200.000 nebo 250.000 Kč státní subvence, zdá se mně to býti přece trochu přehnané, vzpomenu-li, že německý československý právnický sjezd, který se koná každý rok a již si vydobyl všeobecnou pověst, jež podstatně přispěla k tomu, aby pozvedla ve světě československé právnictví, že tento pokaždé vyjde s celkovým rozpočtem 80.000 až 100.000 Kč, a k tomu dostane nejvýše 8000 nebo 10.000 K státní subvence.

Třetí zvýšení položek týká se ministerstva soc. péče. Také to sluší jen vítati. Nutno však se diviti, že toto zvýšení dopadlo tak skromně. Zvýšení znamená proti loňsku jen 41 milionů, ačkoliv zvýšení důchodů, válečných poškozenců a podpora nezaměstnaných činí samy daleko více. Rozluštění hádanky spočívá v tom, že přes zvýšení částky na poškozence klesl celkový náklad na péči o válečné poškozence proti loňsku o 41 milionů. Myslím, že by se tu nemělo spořiti, nýbrž že by se tu mělo konečně říci, jestliže se dá na péči o válečné poškozence naprosto tolik ušetřiti, že konečně by nastávala doba, aby se těm několika ubohým poškozencům, kteří ještě existují, dalo přiměřené zlepšení a plně uspokojily jejich požadavky.

Největšího zvýšení nákladu vyžadují zvýšené osobní výdaje na pensisty atd. O tom netřeba ztráceti slov. Ostatní obory zůstaly celkem nezměněné. Vidíme však jedním slovem obrovské stoupání výdajů do nekonečna, tudíž tím bolestnější, ježto jest zapotřebí úspornosti zvláště u obou oborů, u nichž se každoročně, ovšem stále s touž bezvýsledností, vytýká nedostatek úspornosti, u ministerstva zahraničních věcí a u ministerstva národní obrany. Nutno opět znovu zdůrazniti, že není to nechuť nebo nedostatek zájmu pro stát nebo dokonce nepřátelství k tomuto státu, jsou-li nabádány právě tyto oba obory opět stále ke spořivosti. Nechci vůbec teprve nadhazovati otázku, zda by napříště nedosáhla naše zahraniční politika samo sebou větších úspor. Také se nechci dotknouti dvou oblíbených themat jedné strany, která dnes náleží ke vládním stranám, totiž odzbrojení a neutrality. Stojím spíše na stanovisku daných skutečností a tvrdím, že také za daných poměrů by se dalo v obou oborech uspořiti mnoho peněz, kdyby byly provozovány rozumně podle obchodních zásad.

Táže-li se kdo nyní, odkud vzal ministr financí úhradu na tuto půl miliardy vyšších výdajů, pak možno porozuměti, jestliže zároveň se svými právem oslavovanými padesátými narozeninami prý oslavoval také svoji 25. nebo 50. demisi. Neboť musí mu býti opravdu za těžko, aby přicházel v době všeobecných tísní s novými břemeny, aby zvyšoval břemeno daní, ačkoliv nás statistika učí, že daňové břemeno zdejšího poplatníka bylo již v roce 1929 dvakrát vyšší než přímo před válkou. A jest to tím smutnější, že zvýšení daňových břemen, které jest v rozpočtu jen opatrně naznačeno, jest, jak se zdá, jen počátkem všeobecně stoupajícího a zvýšeného daňového tlaku. Neboť právě nyní jsme teprve slyšeli o smutném stavu zemských financí. Nakonec se podařilo počtářským kouskem na př. zjednati rovnováhu v zemském rozpočtu pro Čechy. Ale každý ví, že snížení výdajů bylo přece jen provedeno zdánlivě, poněvadž hotové příjmy neuhrazují vydání, že však jde o vydání, která bude nutno učiniti a hraditi. Zvláště špatný jest poměr na Slovensku, kde jest schodek skoro 270 milionů, který se nedá jen takovými počtářskými kousky zprovoditi se světa. Budeme tedy nuceni počítati se značným stoupáním zemských přirážek a zemských příjmových zdrojů. Nejinak jest tomu s obecními financemi. Teprve nyní máme za zády reformu zákona o obecních financích, jež sice nezměnila ničeho na nedostatcích, jež byly zákonu o obecních financích vytýkány v jeho původním znění a jež záleží v tom, že omezuje samosprávu, a jen zvýšila obcím možnost, aby zavedly vyšší přirážky. Jest jasno, že většina obcí bude nucena použíti tohoto zvýšení přirážek velmi brzy a ve velmi širokém rozsahu.

Nedosti na tom, musíme si uvědomiti, že jsou dvě veliké otázky, jež nutno nějak řešiti. Jest to při stoupající hospodářské bídě nová úprava úřednických platů a nová úprava péče o nezaměstnané. Neboť tím žebráckým grošem, o který byla nedávno zvýšena péče o nezaměstnané, se následky nezaměstnanosti právě tak málo zprovodí se světa, jako bída úřednictva vánoční remunerací. Jest přece charakteristické, že sotva byla zavedena vánoční remunerace, již třeba počítati se zvýšením činží, jež se dají uhraditi v nejmenším počtu případů z vánoční remunerace.

Tím jsme se po stránce finanční ocitli ve velmi svízelném stavu a přicházíme ke stále rostoucímu daňovému útlaku, místo aby podle daných poměrů nastalo zmírnění daní; neboť nesmíme přehlížeti také jedno: Státní rozpočet nebéře nijak ohled na všeobecné snížení cen, jež se již pociťuje, a proto se stává břemeno pro poplatníka stále citelnější, poněvadž toto snížení cen ještě neproniklo k malému spotřebiteli. Pan ministr zásobování, jakožto mluvčí vlády, mluví sice velmi mnoho o opatřeních, jež mají sloužiti tomuto snížení cen, ale jsme zvyklí slýchati od této vlády mnoho řečí, ale viděti málo práce, myslím viditelných výsledků.

Zasluhuje ostatně, aby bylo zdůrazněno - co do daňových břemen - že režim, za kterého se socialistický blok nejen vychloubá velikým vlivem, nýbrž také se tomuto vlivu těší, nezměnil na dosud platném daňovém systému zhola nic, ačkoli zástupce této strany loni, když hlasovala pro první rozpočet, se vymlouval, že nemůže dělati nic jiného, poněvadž krátký čas nepostačuje, aby se na zásadách rozpočtu něco měnilo. A porovnáme-li letošní rozpočet s loňským, vidíme - nerad bych použil tohoto agitačního obratu - že socialistické strany, strany protimilitaristické, nezmenšily vojenský rozpočet ani o haléř. Vidíme však především, že se také nezměnila ani čárka na celém daňovém systému, jediný rozdíl jest ten, že daňová břemena stoupla o tolik a tolik procent a že nepoměr mezi přímými a nepřímými daněmi se proti dřívějším časům stal ještě příkřejším, takže nepřímé daně činí více než 70% veškerých daňových břemen. Jest pozoruhodné pro demokratického ducha dnešní většiny a dnešní vlády, že mezi daněmi, jež jsou v rozpočtu již zařaděny, najdeme výnosy z takových daní, jež částečně nebyly vůbec ještě schváleny, když byl rozpočet předložen, a které také dnes ještě nejsou schváleny, ačkoliv má býti rozpočet již usnesen. Míním výnosy daně, o níž důvodová zpráva praví výslovně, že tyto daňové příjmy jsou v rozpočtu zařaděny asi 20 miliony, totiž zvýšení železničních lístků, kdežto dodnes není úředně o zvýšení těchto jízdních lístků ještě nic známo.

Proti tomuto nezdravému finančnímu hospodářství nutno stále znovu zdůrazňovati, že to sice snad nynější poměry nedovolují, aby se dnes přicházelo s daňovým snížením, které jest v zájmu hospodářství, že se však vždy měl udělati pokus se vším možným, než se zvýšením daní; a vhodným prostředkem bylo by především, než se přikročí k daňové reformě, pomýšleti na vážnou reformu finanční správy, jíž loni věnoval zpravodaj velmi cenné poznámky, jež však bohužel zůstaly úplně bez povšimnutí. Schodek daňový dal by se dojista odčiniti zmenšením neproduktivních výdajů a vedením státní správy ve skutečně obchodním smyslu. Jest totiž stále pozoruhodno, řekl bych odstrašujícím příkladem, že na př. obrovský pozemkový majetek státu - státní lesy a statky - jest ve finančním rozpočtu vykázán se směšným výnosem 20 milionů. Rozumným hospodařením dalo by se také na př. vyhnouti tomuto velmi nepopulárnímu zvýšení jízdních lístků na železnicích, na železnicích, o jejichž neutěšeném finančním stavu jsme přece právě slyšeli z úst samého ministra. Neboť všecka tato daňová zvýšení buď přímo působí zdražení nebo při nejmenším maří zlevňování spočívající v přirozeném vývoji věcí. Je-li v zákoně o dani z piva učiněno opatření, že zvýšení cen piva smí se provésti se souhlasem těch a těch ministrů, pak nechci přísahati, zda se nedá souhlasu těchto ministrů dosíci v době nejkratší. Také nebude-li tomu tak, smíme býti zcela jistě přesvědčeni, že nebude v dohledné době provedeno zamýšlené snížení cen piva, na němž se usnesly velké pivovary.

Ruku v ruce s tímto nezdravým finančním hospodářstvím jde neméně nešťastná hospodářská politika bez plánu a cíle. Pan ministr financí uznal příležitostně s díky, že rozumné spořivosti dřívější, tolik haněné většiny, jest co děkovati, že vedle jiného byla především možná reforma přímých daní, která přivodila daňovou slevu více než půl miliardy ročně a že nad to bylo možno dosíci oněch záloh, z nichž nyní může poskytnouti mnohé, co tehdejší většině odepřel z úsporných ohledů, nebo snad také z mnohých politických postranních úmyslů. Ovšem je-li takových 300 milionů pro banky nouzí trpící takovým účelným použitím záloh, v době, jež trpí nadbytkem neproduktivních bank, ale nedostatkem produktivní pracovní péče, právě účelnou péčí, ponechávám úvaze. Jako bylo vůbec trpce zklamáno očekávání, že bankovnictví dozná za socialistického panství jaksi přísnější kázně. Neboť jako dříve se trpí nezdravý nákup vlastních akcií za účelem zpevnění kursu a jako dříve se dovoluje, aby podpůrný fond, zbavený vší veřejné kontroly, udržoval uměle při životě banky, jež nejsou vůbec života schopné, aby se tím zdržoval nezbytný proces bankovního soustředění.

Bylo by nespravedlivé dávati vládě vinu na hospodářské tísni. Avšak, co možno vládě vyčítati, jest, že se dala touto tísní překvapiti, a že až dosud nepodnikla nic vážného, aby jí učinila přítrž. Včasné půjčky by byly vynesly dostatek peněz, aby hospodářství nově oživlo a nezaměstnanosti se postavila hráz. Účelné investice na drahách a ne podle příjmů z automobilové daně, ne úzkoprsé, nýbrž velkolepé stavby silnic by byly hospodářství a pověsti státu více posloužily než miliony na zbytečnou zahraniční propagandu. Poctivě prováděné, účelné investice - k čemuž nemohu bohužel počítati 280 milionů na zestátnění lesů a také zamýšlený investiční zákon pro vodní stavby proto, poněvadž tyto vodní stavby, jak se proslýchá, mají již opět v úmyslu převážně stranické a národnostně politické cíle - poctivě prováděné investice by mohly dojista učiniti přítrž hrozivé nezaměstnanosti, hrozivé proto, poněvadž počet úředně zachycených nezaměstnaných činil již v červnu 75.000, při čemž ovšem dávno nebyl zachycen skutečný počet. Zvláště však nutno litovati, neděje-li se nic vážného na potírání nezaměstnanosti, nýbrž jestliže se přímo z národnostně-politických úvah, řekl bych, nezaměstnanost uměle podporuje, jako v případě rotavském, kde byl podnik z tamního německého území přenesen do českého území na Moravu a tím zbaveni němečtí dělníci chleba, aniž bylo postaráno pro ty lidi o jiné zaměstnání, tím jest politování hodnější, že právě okres kraslický, kde leží tato Rotava, trpí beztoho velikou nezaměstnaností, a že všecky pokusy okresu, aby dosáhl od státu nějaké podpory, zůstaly marné. Před několika dny jsme slyšeli, že po Rotavě mají následovati zcela podobné události v Nejdku, přímo sousedícím. Jest neslýchané, jestliže v době, kdy nezaměstnanost nabývá tak hrozivých tvarů, dochází k takovým věcem. Táž pasivnost je na poli obchodní politiky. Vypověděli jsme obchodní smlouvy, ale s výjimkou obchodní smlouvy s Rumunskem, která podle mého mínění nemá právě vynikající význam pro náš vývozní průmysl, neuzavřeli jsme nové obchodní smlouvy. Jednání s Německem ještě stále vázne, rovněž nejde vpřed jednání s Rakouskem, s Maďarskem stojíme přímo před uplynutím obchodní smlouvy a dosavadní jednání nevedlo ke hmatatelnému výsledku. Ruská otázka jest ještě na mrtvém bodu. Mluvilo se o Malé hospodářské dohodě, ale místo toho slyšeli jsme o jakémsi sblížení obou ostatních členů Malé dohody s Maďarskem a o společném kroku těchto států v Ženevě stran konference o celním míru. Slyšeli jsme o pokusech, aby byl vytvořen agrární blok pod polským vedením. V poslední době byli to opět ostatní členové Dohody a Maďarsko, kteří v tomto ohledu se úže semkli, o Československu nebylo řeči.

Nepopiratelným schodkem v oboru obchodní politiky jest rovněž velmi politování hodný pokles obchodní bilance, tím politování hodnější, že přebytek obchodní bilance po delší dobu jest stále mizivější a v posledním roce poklesl i celkový obrat v obchodním styku. Již výkazy za červen a červenec ukazují, jak se plně uplatňuje tíseň; stále zřetelněji přibývá odbytových obtíží u důležitých druhů vývozního zboží, na př. cukru, zboží bavlněného, lněného, konopného a jutového, a není divu, vidí-li se na jedné straně vysoké protekcionářství Ameriky a na druhé straně obtíže, jež se staví v cestu opatřením ženevské dohody o snižování cel. Daňovými břemeny zvýšené výrobní náklady mají za účinek, že také domácí průmysl jest zvolna zatlačován na domácím trhu zahraničním průmyslem, který může pracovati za příznivějších předpokladů. Má-li se tedy udržeti domácí výroba a vývoz v zájmu státu a všech obyvatelských vrstev, zvláště pracujícího obyvatelstva, pak musí se státi pravý opak toho, co se děje. Rozumná a cíle vědomá finanční a obchodní politika musí pečovati o to, aby schopnost soutěže domácího průmyslu byla udržena a zvýšena. Není to jen stanovisko oposice, jež se lehce odbude výčitkou nepřátelství ke státu, nýbrž na příklad i stanovisko nikoho menšího než koalici dojista velmi blízko stojícího nynějšího presidenta Svazu průmyslníků Preisse, který tento názor nedávno vyjádřil v daleko tmavších barvách při jedné oficiální příležitosti. Kdož nevzpomene si dále na bouři, která se kdysi pozdvihla proti dřívější vládě a většině, když se viděly nuceny poskytnouti cukernímu průmyslu jisté daňové úlevy, aby byla odstraněna tíseň způsobená změnou anglické celní politiky a aby nestoupla příliš cena domácího cukru. Co udělala nová vláda a většina? Především totéž. Od té doby opět uplynul rok a neslyšeli jsme nic, že by se chopila nějakých jednání nebo pronikavých opatření v této nadmíru důležité věci. Patrně se potichu děje totéž, co bylo kdysi označeno cejchem jako neslýchaná loupež na chudém obyvatelstvu.