Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, p. posl. dr Mackovi.

Zpravodaj posl. dr Macek: Dámy a pánové! Rozpočtový výbor při jednání o této předloze se omezil na diskusi o jejích finančních následcích. Poněvadž je to výsledek dlouholetých jednání mezi věřiteli a dlužníky, mezi věřiteli, kteří chtěli z reparací dosáhnouti alespoň částečně úhrady svých ohromných dluhů, a dlužníky, kteří dokazovali, že mají sami co dělati s odčiněním vlastních škod, které jim válka způsobila, bylo jednání velice těžké a vleklé a skončilo kompromisem, jak ani jinak býti nemohlo.

Máme-li posouditi kvalitu tohoto kompromisu, nezbývá, než ujasniti si jeho světlé a stinné stránky, jeho aktiva a pasiva. Dovolte tedy, abych vám stručně - jen v milionech před oči uvedl tato aktiva a pasiva. Jak pan kol. dr Hnídek, referent zahraničního výboru, již uvedl, největším aktivem, kterým toto jednání skončilo, je definitivní zproštění našeho státu od domnělého závazku platiti za postoupené statky. Této slavné sněmovně nepotřebuji říkati, že náš stát, i když se nemohl ubrániti v původní mírové smlouvě jistému závazku v tomto směru, vždy se snažil redukovati tuto cifru na míru co nejmenší, poněvadž dokazoval, že již sama koncepce je pochybená, neboť tyto státní statky Rakousko-Uherska, jež bychom byli měli platiti, povstaly převážnou většinou, z 99%, z příjmů rakouskouherské monarchie, jež převážně zase byly odvozeny z poplatnosti obyvatelstva dnešního našeho státu.

Tedy Čechoslováci nejen zaplatili ty statky, které nyní přejímají, nýbrž oni ve své velké poplatnosti zaplatili také mnoho za to, co zůstalo v území bývalého Rakousko-Uherska, které nepřipadlo do našeho území. My jsme tedy až příliš dobře zaplatili z Rakousko-Uherska to, co na našem území z konkursní podstaty Rakousko-Uherska zůstalo. Bránili jsme se tedy velice vážnými a jistě mravnými důvody proti tomuto požadavku. Ale zde narážel argument na moc, resp. na nouzi. Velmoci potřebovaly peníze, a proto nás tímto způsobem chtěly zdanit. Při zdanění není měřítkem poplatnosti jen pro spěch toho poplatníka, nýbrž jeho schopnost platit. Je již starou přijatou zásadou, že se daň platí ne podle toho, co poplatník od státu má, nýbrž podle toho, co platiti může. A to byl argument, kterým velmoci proti nám operovaly. "Můžete platit, proto plaťte", resp. můžete platit více než jiní nástupci Rakousko-Uherska, proto plaťte více než oni. Proti tomuto argumentu byla těžká obrana, nicméně skončilo toto jednání úplným přijetím zásady, že náš stát nebude za postoupené statky platiti ničeho.

Dále dosáhli naši vyjednavači na foru mezinárodním velké úlevy v břemeni, které kdysi se nazývalo poplatek za osvobození. Ne ani tak ta věc sama, jako její název způsobil u nás zlou krev. Název byl šťastně sprovozen se světa úplně a věc sama do velké míry. Ze 4 miliard 950 milionů Kč, na které byl evaluován tento poplatek, zbyla nám renta alespoň myslím v té rentě převážně se zračí ten poplatek za osvobození - která při skromné kapitalisaci, 5%, představuje kapitálovou částku nějakých 1.348 mil. Kč. Tedy také zde je úspěch nepopiratelný. Zůstala nám asi čtvrtina tohoto poplatku, nota bene ještě v málo tíživé formě, totiž ve formě dočasné renty.

Dále dosáhl náš stát prominutí náhrady za státní statky na Hlučínsku a za vagony a lodi na Labi a Dunaji, kteroužto kapitálovou částku možno evaluovati sumou 190 1/2 mil. Kč.

Dále zástupci našeho státu obhájili závaznost rozsudků arbitrážních soudů na prospěch našich občanů částkou asi 50 mil. Kč. Dále zachránili pro náš stát majetek některých nadací a kolektivit, jež se páčí na 172 mil. Kč, a dosáhli přiznání 1% na reparacích maďarských a bulharských, kterážto částka kapitalisována představuje přibližně sumu asi 25 milionů Kč.

Tato částka má velký význam negociační, poněvadž - jak již p. ministr v lednu zde vyvodil - umožňuje nám, abychom reklamovali svou účast při všech budoucích jednáních, která by nějak hýbala východními reparacemi, a kdyby při budoucím jednání mělo se cokoliv snižovati na východních reparacích, my jakožto strana věřitelská na tom zúčastněná, měli bychom vzhledem k tomu plné právo žádati nějaké kompensace v ústupcích na náš prospěch.

Když sem ještě připočteme podíl na fondu B, který pan ministr zahraničních věcí odhaduje částkou okrouhle 1/4 miliardy Kč, a když sem konečně ještě připočteme slevy, kterých dosáhli vyjednavači našeho státu na dluhu, kterým jsme povinováni Francii a Italii za válečný materiál a za zásoby, jež jsme od těchto dvou států koupili, slevy, jež se páčí na 683 miliony, myslím, že je tím dosti řečeno o aktivech, kterými se končí toto jednání.

Naproti tomu postavme si pasiva, resp. závazky, které jsme přijali při této velké likvidaci.

Největší je závazek 10 milionů zlatých marek, jež máme platiti po 37 let v librách šterlinků, jak je šíře uvedeno v důvodové zprávě a jak také p. ministr o tom podrobně vykládal.

Dále jsme se zřekli pohledávek za Rakouskem z titulu války. O tom jednal kol. dr Hnídek. Dále sem musíme připočítati značné snížený svůj závazek Francii a Italii za výzbroj našich vojáků od těchto států. Francii máme zaplatiti 340 milionů, Italii 330 mil. Francii to budeme platiti dočasnou rentou, která činí 10 mil. francouzských franků dnešních po 50 let, Italii budeme platiti 2 1/2 mil. zlatých marek po dobu 37 let.

Když si tyto renty přepočteme na Kč, vyjde nám při dnešním kursu francouzského franku a německé zl. marky částka asi 113 mil. Kč. V této výši bude trvati 37 let a později od 38. do 50. roku potrvá jen renta francouzská 10 milionů francouzských franků.

Velectění pánové! Byly činěny pokusy kapitalisovati tuto dočasnou rentu. Neváhám říci, že nepovažuji tyto pokusy o kapitalisaci této renty za aktuelní nebo praktické. Myslím, že by to bylo aktuelní a mělo by to praktickou cenu jen v tom případě, kdyby šlo o konversi této renty v jiný závazek a když by se tedy musil dnešní závazek vyjádřiti kapitálem. Poněvadž pochybuji, že by mohlo v dohledné době dojíti ke konversi a tedy ke kapitalisaci této renty, nepovažuji tyto spory za aktuelní. Absolutní výše těchto reparačních závazků jistě představuje citelná břemena pro náš stát, pokud máme na mysli to, co by se bylo dalo za tyto věci opatřiti uvnitř našeho státu, co škol, nemocnic a silnic bylo by se dalo postaviti. O tom není sporu.

Jako poplatníci to pocítíme. Naši radost, kdybychom nebyli musili platiti nic, byl by jistě pan ministr zahraničních věcí jako poplatník sdílel s námi a byl by mohl k této radosti, kdyby se mu bylo podařilo ještě více snížiti naše reparační závazky, připojiti ještě potěšení z dosaženého úspěchu pro náš stát, řekněme, vědomí osobní zásluhy.

Není pochyby, že měřiti dnešní resultát, tento státní závazek tím, co jsme mohli za tuto částku si koupiti, kdyby nám byla bývala úplně prominuta, jest měřítko sice náramně působivé, ale málo rozumné, když si naproti tomu postavíme cifru, kterou bychom byli bývali ochotni zaplatiti, abychom se dostali z Rakousko-Uherska. (Výborně!)

A když jsme pamětlivi toho, že nejtěžší obětí, kterou náš stát za své osvobození přinesl, jsou ti mrtví, těžce ranění, podživení a zmrzačení, a když tedy si uvědomíme, že ty naše vnitřní dluhy a náš zahraniční dluh jsou jen menší částkou té ceny, kterou náš stát za svoje osvobození zaplatil, myslím, že tuto cifru haagskou nebudeme považovati za příliš velkou.

Uvažme, že renta, kterou zde schvalujeme, aby náš stát platil, představuje okrouhle asi 1% našich ročních státních rozpočtových výdajů. Uvažme také, že tato renta představuje asi 1/20 toho, co obyvatelstvo našeho státu ročně prokouří. Když tedy tyto dvě věci se srovnají, myslím, že nebudeme mluviti o nějakém ohrožení finanční rovnováhy tohoto státu.

Mám za to, že významu tohoto velkého vypořádání nemůžeme si dnes ani dobře uvědomiti. Teprve časem pochopíme, co toto velké ulehčení našeho státu i států ostatních znamená pro znovunavázání nejen našich hospodářských styků, ale i pro morální kooperaci, pro to jisté vzájemné vycházení bývalých nepřátel, které se umožňuje tímto vypořádáním.

Našemu národohospodářství zmizí ta vyhrůžka ohromných daňových břemen, která by byla resultovala z oněch miliardových závazků, jež nám původně hrozily za postoupené statky. Náš stát bude si moci udělati jasný plán, jak v hospodářství administrativním, tak podnikovém. Nebudeme se muset báti, že poctivá východisková bilance našich veřejných podniků obrátí závistivé pohledy z ciziny k prosperitě našeho státu, aby nám zase nějaké závazky byly uloženy prostě z toho důvodu, o kterém jsem mluvil, totiž, že bychom mohli platiti. My začínáme sami před sebou mluviti pravdu. Naše soukromé hospodářství zbaví se strachu z těch velkých daní, zbaví se strachu před měnovými rozvraty, jež by snad mohly povstati z přemíry závazků určitého státu vůči jeho věřitelům, když by ten stát nemírně zdaněný musel za každou cenu, třeba dumpingem rozšiřovati vývoz svého zboží, aby si opatřil devisy k placení svých dluhů. Tato nejistota hospodářská, měnová a úvěrová přestane.

Možná že se náš stát rozloučí také s tou dluhovou fikcí, o které jsem zde několikráte mluvil, kterou představuje tak zv. státovkový dluh, kterým jsme - patrně také z důvodů sebeobrany - operovali na mezinárodním foru, jakožto břemenem, který jsme po Rakousku převzali, ač po mém soudu o nějakém dluhu zde nemůže býti řeči. Snad když se zbavíme toho strachu z "malých dluhů", tak si odpustíme také tento dluh, který jsme obětavě na sebe navalili a který jsme se méně rozumně pokusili platiti tak zv. majetkovou dávkou.

Mám za to, když spočteme velká aktiva tohoto velkého vypořádání a srovnáme je s pasivy, jejichž výši jsme si nikdy nezatajovali, uznáme, že se zástupcům našeho státu na mezinárodním foru podařilo docíliti vypořádání velmi úspěšného pro náš stát a proto mohu jménem rozpočtového výboru nejen požádati tento slavný sbor za schválení těchto smluv, nýbrž také za vyslovení upřímného uznání těm, kdo nám k tomuto úspěchu pomohli. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zpravodaji k odst. 2 pořadu jsou: za výbor zahraniční pan posl. Hrušovský a za výbor rozpočtový pan posl. Rýpar.

Dávám slovo prvému zpravodaji, panu posl. Hrušovskému.

Zpravodaj posl. Hrušovský: Veľactená snemovňa! Bude tomu bezmála 10 rokov, čo som tu s tohoto miesta prehovoril ako zpravodajca k mierovej smluve trianonskej. Vtedy som vyslovil svoj pocit zadostučinenia, že mne, rodákovi slovenskému, pripadla úloha referovať o mierovej smluve s Maďarskom, o miere s tými Maďarmi, pod ktorých panstvom moji súkmenovci trpeli po dlhé storočia. Dnes pripadla mi úloha referovať o dôsledkoch mierovej smluvy trianonskej, o sporoch, ktoré vznikly z jednotlivých ustanovení mierovej smluvy trianonskej. Tieto spory zakládajú sa na finančných klausulách mierovej smluvy trianonskej a na ustanoveniach jej o reparáciách. Pán minister vecí zahraničných vo svojom expozé, prednesenom tu z tejto príležitosti zmienil sa o historii skoro 12 ročného boja našeho, vedeného na medzinárodných fórach práve vo veci riešenia týchto sporných otázok medzi námi a Maďarskom.

Je povahou všetkých medzinárodných smlúv, že zákonodarné sbory môžu ich prijať buďto en bloc alebo en bloc odmietnuť. Z tejto povahy veci vyplýva, že je úloha zpravodajcova pri medzinárodných smluvách iná, než úloha zpravodajcova pri aktoch vnútorného zákonodarstva. Tejto úlohe svojej referent môže zodpovedať len vtedy, keď náležite ocení dosah smlúv a vliv ich na život a na stav štátu a národa.

Pri svojom referáte učinenom pred 10 rokmi z príležitosti mierovej smluvy trianonskej spomenul som, že práve ustanovenia o reparáciách maďarských sú velice elastické. Kým ustanovenia smluvy versailleskej o reparáciách nemeckých boly veľmi jasné, nedvojsmyseľné, nepripušťajúce rozličných výkladov, zatiaľ tomu bolo pri reparáciách maďarských ináč, a prirodzene snažilo sa Maďarsko vyhnúť sa plneniu tých bremien, ktoré mu boly uložené ako štátu, ktorý bol jedným z pôvodcov války a jedným z porazených. Keď ale postupom doby u svetovej verejnej mienky počalo sa ináč nazierať na nemecké povinnosti reparačné, a síce priaznivejšie, prirodzene, že situácia Maďarska v otázkach reparačných musela sa tomu zodpovedajúce zmeniť. A preto je pre nás pochopiteľné, že keď úmluvy haagské znamenajú pre Nemecko veľmi veľké zredukovanie jeho povinností platobných pod titulom reparácií, eo ipso musí znamenať i parížska dohoda značné zníženie maďarských povinností reparačných, takže Maďarsko oproti plateniu ročitých 10 milionov zl. mariek od r. 1931 do r. 1943 a oproti plateniu 13.5 mil. zl. mariek od r. 1944 do r. 1966, zbaví sa všetkých tých bremien, ktoré mu boly uložené mierovou smluvou trianonskou pod titulom platov reparačných.

A všetky tie hrozné ustanovenia, ktoré sú obsažené v čl. 180 až 185 mierovej smluvy trianonskej, ktoré znamenajú vlastne prípadný sekvester všetkého majetku Maďarska a jeho občanov, sú týmto zrušené.

Jestli ale, veľactená snemovňa, nechcem povedať nespravodlivé, ale predsa len ťažké reparačné povinnosti Nemecka kalily mier Europy, my, ktorí musíme vítať konsolidáciu, upevnenie mierového snaženia sa vôkol nás, museli sme tiež vítať každú snahu, aby bola umožnená hospodárska spolupráca a pokojné spolužitie s naším súsedom na juhu, práve tak ako sme vítali Youngov plán, ktorý umožnil mierovú politiku na západe.

Ako som spomenul, dohody parížske sú predmetom dlhého a úmorného jednania a sú dielom kompromisu. Sú odlišné v tomto ohľade od mierových smlúv, o ktorých naši odporcovia hovoria, že boly diktátom. Dohoda prvá, označená ako prvá dohoda parížska, je dôležitá pre Maďarsko tým, že sa v nej osvobodzuje Maďarsko proti plateniu už zmieneného obnosu ročitého odo všetkých reparačných bremien. Pre nás prvá dohoda parížska je významná preto, že je v nej ustanovenie, v ktorom sa Maďarsko zaväzuje, že sa podrobí rozsudkom vyneseným vo sporných otázkach proti Maďarsku smierčím súdom rozhodčím, proti čomu sa Maďarsko dosud vždycky vzpieralo. Ačkoľvek touto dohodou je definitívne riešená otázka reparácií Maďarska, neboly ňou zmenené a zrušené záväzky Maďarska podľa trianonskej mierovej smluvy, nakoľko sa týče predválečných dlhov, a to dlhov tak zaistených, ako dlhov nezaistených.

Nakoľko sa týče verejných dlhov predválečných, ukladá nám mierová smluva trianonská práve tak ako Maďarsku a ako všetkým ostatným cessionárskym štátom vo svojom 186. článku povinnosť, že všetky tieto štáty prevezmú na seba určitú časť tohoto predválečného nezaisteného dlhu v tom pomere, v akom na ich územie priemerná trojročná finančná berná schopnosť patričného územia pomerne vypočitáva podiel toho ktorého štátu.

Nakoľko sa týče zaistených predválečných dlhov, a síce zaistených na železniciach alebo iných štátnych statkoch, ukladá nám mierová smluva trianonská tak ako i Maďarsku a ostatným cessionárskym štátom prevzatie dlhov v tom pomere, v akom sa nachodia patričné majetky štátné, železnice alebo iné statky na území trianonskou mierovou smluvou rozdelenom. Tedy tieto záväzky týkajúce sa predválečných dlhov neboly parížskymi dohodami v ničom dotknuté, v ničom zmenené.

Mimo otázky reparačnej bola tu spústa sporných otázok medzi námi a Maďarskom, o mnoho viac sporných otázok než ich bolo na pr. medzi námi a Rakúskom, alebo medzi námi a Nemeckom. To je prirodzené. Historické zeme tvorily predsa osobitný administratívny celok, maly svoju historickú veľkostatkársku triedu, kdežto Slovensko netvorilo pred vznikom československého štátu nikdy samostatný administratívny celok, nemalo svoju vlastnú historickú veľkostatkársku triedu. Boli to väčšinou veľkostatkári, sídliací mimo územia dnešného Slovenska, mali tedy svoje majetky, pozemkovou reformou postihnuté na území inom než v ktorom sídleli, kde mali domovské právo, čím prirodzene vzniklo týchto sporov viac.

Tieto spory zakladaly sa na celom rade článkov mierovej smluvy trianonskej. Najdôležitejšie spory zakladaly sa na 250. článku mierovej smluvy trianonskej. Tento článok určuje, že vzhľadom k ustanoveniam o válečných záboroch, o válečných sekvestráciách, o sekvestráciách, ktoré boly prevedené od prímeria dňa 3. novembra 1918 až po vstúpenie do života mierovej smluvy trianonskej, vo všetkých týchto prípadoch Československo a ostatné cessionárske štáty býv. Rakúsko-Uhorska zaväzujú sa vydať príslušníkom maďarským všetky ich majetky v tom stave, v akom sa našly pred záborom, pred sekvestrom. Ovšem že toto sa vzťahovalo len na opatrenia v dobe pred mierovou smluvou trianonskou. Sú to opatrenia válečného rázu, ale maďarská vláda urobila z tohoto ustanovenia mierovej smluvy pre seba právny základ k tomu, aby mohla napadnúť našu pozemkovú reformu, nakoľko sa týče prevádzanie tejto reformy na pozemkoch tých vlastníkov, ktorí sú maďarskými štátnymi príslušníkmi.

Československá vláda naopak hájila a háji až do dnes ten svojprávny názor, že toto ustanovenie 250. článku mierovej smluvy nemôže sa vzťahovať a nevzťahuje sa na pozemkovú reformu. Predsa ale tak, ak to p. minister zahraničných vecí v svojom exposé tiež zdôraznil, západné medzinárodné právnické nazeranie na pozemkovú reformu prevedenú v Rumunsku, Jugoslavii, u nás a inde je príliš konservatívné a háji princíp vlastníckeho práva. A aj rozhodčí súd smiešaný tiež na základe práve tohoto 250. článku mierovej smluvy trianonskej vyhlásil sa za kompetentný riešiť, rozhodovať v otázkach pozemkovej reformy. Teda iste že bolo veľa otazným, či zvíťazí naše právne nazeranie alebo právne nazeranie maďarskej vlády na našu pozemkovú reformu. Z tohoto dôvodu je iste že výhodným pre nás riešenie otázky pozemkovej reformy, spor s Maďarskom o našu pozemkovú reformu tak, ako bolo to dojednané úmluvami v Paríži.

Druhá a tretia dohoda parížska sú práve tými aktami, ktorými sa tento náš spor definitívne rieší. Podľa dohody druhej, ktorá upravuje otázky, týkajúce sa pozemkových reforiem a ktorá upravuje smiešané súdy rozhodčie, je vyslovená zásada, že síce tak Maďarsko ako aj Československo pridržiavajú sa svojho právneho stanoviska v pozemkovej reforme, ale práve tak Československo ako aj Maďarsko a ostatné malodohodové štáty sú naplnené túžbou po miere a po smirení sa a preto túto otázku chcú riešiť dohodou. Tým cieľom sa utvára fond t. zv. fond agrárny, ktorý bude v budúcnosti vyplácať nároky a obnosy, odsúdené rozsudky rozhodčieho súdu smiešaného. Nabudúce už nebudú môcť uplatňovať maďarskí príslušníci svoje nároky proti Československu, ale výlučne proti tomuto fondu agrárnemu, zvanému fond A. Týmto dostáva sa do úplne iných koľají celé sporné pokračovanie, nakoľko sa týka pozemkovej reformy a ktoré postihovalo maďarských štátnych príslušníkov.

Úvod k tejto druhej dohode, týkajúci sa pozemkovej reformy, dáva dosť jasný obraz o tom, o aké zásady sa vlastne jednalo v celom spore. Štáty Malej dohody v úvode, ako som sa bol už o tom zmienil, výslovne vyhlašujú, že sú ochotné zjednať túto dohodu v duchu smierlivosti, aby ukončily dnešné rozpory o tom s vládou maďarskou, ale vyzdvihujú, že nemôžu byť z tejto skutočnosti odvodzované žiadne závery, že uznávajú zmienené nároky za oprávnené, bárs v sebe menšej miere. Deklarácia maďarská naproti tomu znie, že maďarská vláda vyhlašuje, že s právneho hľadiska trvá na stanovisku, ktoré už zaujala k týmto otázkam a že chce zjednať túto dohodu v túžbe po miere a smiere. Nesmie však byť táto dohoda vykladaná ako zrieknutie sa práv, ktoré majú maďarskí príslušníci podľa názoru maďarskej vlády priamo podľa mierovej smluvy trianonskej zo všetkých skutočností, ktoré nie sú upravené v dohodách dnes zjednaných. Z týchto deklarácií je jasné, že vzdor podržania si svojich právnych stanovísk strany raz na vždy a úplne riešily otázky súvisiace s pozemkovou reformou následníckych štátov.

Druhá dohoda týkajúca sa pozemkovej reformy má ešte jedno dôležité ustanovenie, a síce to, že v budúcnosti všetky rozsudky o príslušnosti budú riešené medzinárodnými smiešanými rozhodčími súdy. Štáty Malej dohody a Maďarsko sa zaväzujú, že priznajú Stálemu dvoru medzinárodnej spravedlnosti príslušnosť odvolacej inštancie bez toho, že by bolo treba zvláštnej dohody o rozhodčím. V budúcnosti smiešané súdy rozhodčie medzi štátmi Malej dohody a Maďarskom budú doplnené zase dvoma členy, ktoré vybere Stály dvor z príslušníkov neutrálnych štátov za svetovej války. Súčasne Maďarsko ako aj štáty Malej dohody sa usniesly, že do 20. októbra 1930 budú vyzdvihnuté všetky projednavania týchto sporov, aby mohlo byť práve dosažené priamej dohody.

Kto preštuduje znenie druhej dohody parížskej, musí prísť k presvedčeniu, že v tejto dohode zračí sa nepopierateľne snaha po rekonciliancii a smierlivosti, a bez nadsadzovania môžeme tvrdiť, že táto dohoda tvorí základnu, na ktorej možno budovať stavbu mieru a smierneho spolužitia v strednej Europe, a všetci tí, ktorým záleží na miere, môžu túto dohodu s uspokojením privítať.

Tretia dohoda parížska je obzvlášte pre nás, ktorí sme zo Slovenska, dôležitou, ona pojednává o ustavení sa a o činnosti agrárneho fondu, nazvaného fondom A. Dojednanie tejto tretej dohody vyžadovalo snáď nejviac práce a námah a o ňu sa viedol najúpornejší boj, lebo sa dotýka práve finančného jadra sporu. V tejto dohode je stanovený spôsob riešenia sporov o pozemkovú reformu. Ako je známo, maďarskí príslušníci, majitelia pozemkovou reformou postíhnutých nemovitostí v Rumunsku, Československu a Jugoslavii, podali u smiešaného rozhodčieho súdu žaloby na tieto tri štáty. Podľa maďarského memoranda, predloženého konferencii v Haagu, tieto žaloby týkaly sa ohľadom Rumunska 578.556 kat. jutár vyvlastnenej pôdy, ohľadom Jugoslavie asi 150.000 kat. jutár vyvlastnenej pôdy a ohľadom Československa asi 500.000 kat. jutár vyvlastnenej a vyvlastniť sa majúcej pôdy, lebo v Československu sa pozemková reforma práve prevádza a ešte sa neukončila.

V maďarskom memorandume, predloženom v Haagu, žiadala sa náhrada za každé kat. jutro vyvlastnenej pôdy v Jugoslavii 500 zl. korún, v Československu 292 zl. korún a v Rumunsku 225 zl. korún, a tvrdila maďarská delegácia, že tento pomer zodpovedá priemernej bonite pôdy vyvlastnenej v týchto troch štátoch. Žiadala tedy náhradu za vyvlastnenie pozemkov v Rumunsku 130 mil. zl. korún, v Jugoslavii 80 mil. zl. korún a v Československu, poneváč tam vraj predpokladá liberálnu prax pri prevádzaní pozemkovej reformy, tak ako to bolo dosiaľ, a že tedy zo sporných 500.000 kat. jutár 50-25% nebude vyvlastnené, 100 mil. zl. korún. Úhrnom tedy 310 mil. zl. korún. Konferencia v Haagu snížila túto summu na 240 mil. zl. korún, snížiac tak maďarskom požadovanú náhradu na kat. jutro v pomere 310 ku 240.

Behom ďalšieho jednania zistilo sa, že maďarská delegácia pri svojom odhade ohľadne Československa neprišla s náležite pripraveným materiálom, a tak po novom šetrení o pozemkovej reforme v Československu bol celý kapitál náhradový snížený na 219,500.000 zl. korún, ktorý obnos tretia dohoda parížska určila za kapitál fondu A.

Pán minister zahraničných veci vo svojom exposé podrobne nastienil dohody, ktoré viedly konferenciu parížsku k tomu, aby alimentovanie tohoto fondu stalo sa spôsobom ustáleným v tretej dohode. Podľa tretej dohody parížskej bude fond tvoriť sa, že budú doň platené Maďarskom veriteľským mocnostiam platiť sa majúce reparácie, na ktorých participuje Belgia, Veľká Britania, Francia, Italia, Japonsko a Portugalsko, ďalej z čiastky bulharských reparácií, na ktorých participuje Belgia, Veľká Britania, Francia a Italia, a z ročných platov, konaných Veľkou Britaniou, Franciou a Italiou a konečne z platov Rumunska, Jugoslavie, Československa z titulu lokálnych rent čili miestnych náhrad.

Nakoľko sa týče platov na pozemkovej reforme v následníckych štátoch neinteresovaných mocnosti, tu nemôžeme ináč než odvolávať sa na exposé pána ministra zahraničných vecí, ako k týmto záväzkom zmienených mocností došlo.

Čo sa mňa ako zpravodajcu v prvom rade týka a musí mi ležať na srdci, je zhodnotenie tých ustanovení tretej dohody parížskej, ktorá sa týka Československa a jeho pozemkovej reformy, tedy t. zv. platov lokálnej renty. Nakoľko sa týka Rumunska a Jugoslavie, stanoví 9. a 10. článok tretej dohody parížskej príspevok do fondu a články 11 až 21 týkajú sa specielne Československa. Tu vidíme rozdielne ustanovenia, ktoré veľ mi výstižne znázorňujú charakter prevádzania pozemkovej reformy u jednotlivých štátov Malé Dohody. Predne z textov dohody a dokumentov tvoriacich ich prílohu je videť, že pokým v Rumunsku a Jugoslavii pozemková reforma bola prevedená prísne, u nás ešte nie je dokončena. Ďalej dokumenty dokazujú, že v Rumunsku a Jugoslavii bola pozemková reforma prevádzaná prísnejšie, odchylne od prípadov u nás. Samo memorandum maďarskej delegácie tvrdí, že kým na pr. v Rumunsku bolo maďarským príslušníkom vyvlastnené 92% pôdy, o ktorú je spor, a ponechané iba 8% príslušným vlastníkom, v Československu v prípadoch, kde nedošlo k dohode s vlastníkmi, bolo priemerne vyvlastnené len 50 až 75% pôdy a 25% až 50% bolo ponechané vlastníkom.

Memorandum maďarskej vlády sa nezmieňuje o tých prípadoch, kde sa čsl. vláda už pred tým dohodla s vlastníkmi - a také prípady týkaly sa 275.000 kat. jutár pôdy.

Z tohoto len stručného porovnania je videť, že Československo bolo neprirovnateľne liberálnejšie v prevádzaní pozemkovej reformy než Rumunsko a Jugoslavia, ovšem že by bolo chybou, keby sme chceli príčinu toho hľadať vo štátnom pozemkovom úrade. Príčinu treba hladať inde a to v našom zákonodarstve. Zákony o pozemkovej reforme, odhliadnuc od mnohých nedostatkov v ních, poskytovaly svojmi ustanoveniami, obsaženými v §§ 3 a 11 zákona záborového a v §e 20 zákona prídelového mocný inštrument veľkostatkárom, aby neboli tak príliš postihnutí pozemkovou reformou, ako sa to zprvu ukazovalo.

Neni mojou úlohou zpytovať otázku, prečo k týmto medzerám v našom zákonodarstve došlo, ani tú, prečo neboly zavčas napravené. Konštatujem iba fakt, s ktorým musela i parížska konferencia počítať. Štátny pozemkový úrad náš ostatne na parížskej konferencii skvele dokázal svoju pohotovosť a skutočne tento úrad, o úradnictvo ktorého bolo tak macošsky postarané, úradníctvo visiace tak rečeno v o vzduchu, učinilo všetko možné, aby vo spore s Maďarskom, ktorý bol riešený v Paríži, usnadnilo k nášmu prospechu naše vyjednávanie. Z druhej strany treba tiež poukázať na ten moment, že radikálne prevádzanie, ukvapené prevádzanie pozemkovej reformy by nám snáď mohlo priniesť národohospodárske škody, aké sme zpozorovali v iných štátoch Malej Dohody.

Otázka lokálnej renty bola upravená po istú mieru na základe kompenzácií s reparačnými nárokmi, ktoré malo Rumunsko a Jugoslavia voči Maďarsku, a tak došlo k tomu, že dohodou treťou zaviazalo sa Rumunsko z titulu lokálnej renty pri prevádzaní pozemkovej reformy platiť agrárnemu fondu počínajúc od r. 1931 až do 1. januára 1944 včetne ročný plat 500.000 zlatých korún. Poznamenávam, že v dôvodovej zpráve vládneho návrhu je chyba v sume. Tu stojí 600.000 zlatých miesto 500.000 zlatých korún, ktoré sú uvedené v texte dohody. To sa stalo tak, že v poslednom momente bol tento obnos snížený tak, že ti, ktorí tiskli vládny návrh, nemohli korigovať tento omyl. Podobne sa to stalo i pri vypočítaní obnosu, ktorý má platiť Rumunsko od r. 1944 do r. 1966, ktorý je ustanovený v ročnom plate 836.336 zl. korún a nie 1,100.000 zl. korún, ako je to tiež z tohoto pochopiteľného omylu uvedené v dôvodoch vládneho návrhu. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.)