Požaduje se odstranění daně z obratu a uhelné daně a přehlíží se, že to není proveditelné bez současné restrikce rozpočtu, leda za rozvratu veřejných financí."

Prosím to je tedy zamítavá odpověď na návrhy, které, věcně posuzovány, zasloužily by si nejen obezřetného studia, konkretního projednání a určitého splnění.

Já jsem již uvedl, proč žádáme zrušení aspoň dočasné - od dnešní většiny nemůžeme očekávati trvalého - zrušení cel zemědělských. Uvědomíme-li si, kam vede práce přes čas, pochybuji, že by se někdo domáhal, aby zrušena byla druhá směna, která v závodech je zavedena. Je vždy lepší druhá směna v závodech, než 3 až 4 hodiny práce přes čas, poněvadž se tím znemožňuje zaměstnání dělníků ostatních.

Slavný senáte! Jestliže v debatě o hospodářské krisi a s ní související nezaměstnanosti neslyšeli jsme z úst zástupců občanských stran, že by chtěli pracovati k realisování řady požadavků, slyšeli jsme naproti tomu slova, svědčící o zaujatosti, o třídní a politické nenávisti k dělnictvu a k socialistickým stranám. Naše občanské strany zahajují útok, české občanské strany společně s německými učinily předmětem svého útoku sociálně-politické vymoženosti, o nichž prohlašují, že tvoří těžká sociální břemena, zatěžující průmysl, obchod i zemědělství. Já jen tak mimochodem vzpomínám. Když jsme letošního roku jednali o zemědělských clech, byl to kolega Sáblík, který dokazoval, že zemědělská cla potřebují proto, poněvadž od 1. července budou přispívati také na sociální pojištění. Nyní zemědělská cla mají obsažena i v cenách, ale stejně křičí a žádají, aby zákon o sociálním pojištění byl novelisován, aby vyřazeni byli z něho učni, aby vyloučeni byli z něho přechodně zaměstnaní dělníci a dělnice a v zemědělství aby pojistný příspěvek byl snížen. Útoky, které tu jsou podnikány a k nimž také sekunduje velmi pěkně naše strana živnostenská, svědčí o tom, že je zahájen nový kurs, ale svědčí také o neprozíravosti těchto stran, které bolesti svých vlastních straníků, velmi často uměle vyvolané, chtějí léčiti útoky na socialisty, případně zhoršováním jejich sociálně-politických a jiných vymožeností. Není tato politika správná. Včera pan kolega Pastyřík se vyslovil, že zákon o sociálním pojištění musí býti novelisován. Ač před tím odmítal diktaturu zleva i zprava, sám nyní přichází s prohlášením diktátora, že musí býti novelisace provedena. Pánové, vy se tak málo o ty dělníky staráte! Pečujte o své vlastní stavovské zájmy a bolesti dělnické třídy ponechejte těm, kdož jsou jejich exponenty. Jestliže my jsme tu k tomu, abychom jménem dělnické třídy mluvili a stavěli se proti zhoršení zákona o sociálním pojištění, pak máme k tomu legitimaci, nás dělnictvo k tomu pověřilo. Víme, že byste rádi do své káry zapřáhli dělníky málo prozíravé, takové dělníky, které dovede agrární strana v některých vesnicích, v jednotlivých okresech získati k podpisu protestu proti zákonu o sociálním pojištění. Živnostenské a průmyslové dělnictvo soudí jinak, a zemědělské dělnictvo bude souditi rovněž jinak, až pozná, co vlastně agrární strana svým odporem nebo svojí soupisovou akcí sledovala. (Sen. Sechtr: My si to vyrovnáme!) Vy si to vyrovnejte se svými stoupenci, ale zemědělské dělníky nesvádějte! Ti k vám nepatří, poněvadž vy nedovedete vytvořiti jednu rodinu mezi velkými, středními a malými rolníky, a tím méně se zemědělskými dělníky, kteří než docílili četných zákonů sociálně-politických, velmi často vyřizovali své sporné záležitosti se svými zaměstnavateli jiným, často nevhodným způsobem.

Bylo mluveno o učních. Budeme míti ještě příležitost mluviti o potřebě vyřazení učňů ze zákona o sociálním pojištění. Poznamenávám jen, že mnozí páni živnostníci, kteří dnes tak úsilovně volají po vyloučení učňů, byli také učni. Snad byli v tom patriarchálním poměru, ale mnozí mladší již ne, a ti vědí velmi dobře, jaký los je učni údělem, jaký byl a jaký je ještě dnes. (Výkřiky). Já jsem to učňovské mládí prožil rovněž tak jako vy a nikdo mně nebude tvrditi, že učeň, je-li zaměstnán v dílně, nemůže podléhati úrazu nebo invaliditě. (Sen. Sechtr: To je vedlejší!) Pane kolego, všichni učni nepodléhají úrazovému pojištění. Doporučuji vám, abyste si přečetl zákon o úrazovém pojištění dělnickém, a shledáte, že je velmi mnoho dílen a podniků, které nepodléhají zákonu o úrazovém pojištění, a proto také nepodléhají zaměstnanci, ať jsou to dělníci nebo učni. Ale nehledě k tomu, máme také odbory, kde učni se učí 4 roky a za učení musí jeho rodičové učebnímu pánu platiti. (Výkřiky. - Hluk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím pány senátory o klid! Neračte vyrušovati!

Sen. Dundr (pokračuje): V takovém případě je nejméně na místě volati, aby učni byli vyloučeni ze sociálního pojištění, a zejména je nejméně na místě ona akce, kterou v jednotlivých obvodech některé politické strany zahájily za tím účelem, aby učňové z učebního poměru byli propuštění, aby za ně pojistný příspěvek nemusil býti placen. Jen krátce se této věci dotýkám a považuji za nutné, varovati předem před snahami, které by mohly vésti ke zhoršení zákonů sociálně-politických, poněvadž vytváříte podmínky, které se mohou jedenkrát velmi podivným způsobem vymstíti.

Jeden z pánů kolegů mluvil o tom, že v Australii byli by povděčni, kdyby v sociálně-politickém ohledu byli tak daleko jako Československo. Československo na poli sociálně-politickém stojí na jednom z předních míst mezi evropskými státy. To není ovšem zásluhou těch, kteří dnes volají po zrušení sociálně-politických vymožeností, nýbrž těch, kteří tu byli exponenty zájmů dělnických a těch, jimž šlo také o uspořádání poměrů ve státě. V Australii je pracovní doba kratší než u nás, a nikdo nevolá po jejím prodloužení.

Slavný senáte! Dnes se útočí na socialisty. Ten názor nebyl vždycky takový. Tvrdí se, napsal to před několika dny pan sen. Dyk v "Národních Listech", že socialisté přišli republice draho, hospodářsky a politicky. Tak se ovšem nesoudilo vždycky. Loni 9. srpna 1925 řekl pan dr Kramář v Berouně: "I ti sociální demokraté, kteří dnes nepochopitelným způsobem volají po volbách, nezapomenou, co jim musíme spravedlivě uznati, že našemu státu dovedli obětovati jednotu své strany". Dnes se přijde a říká se: Socialisté přišli republice draho. Naopak, republice přišly draho ty vrstvy, které z práce druhých kořistily, které lichvařily a které na zničených existencích vytvořily si svoje místo na slunci.

Jestliže se tímto způsobem soudí a mluví, tož bychom se mohli ptát, zač přijdou republice naše německé občanské strany, zač přijde republice naše ludová strana? (Výkřiky.) My se to, pánové, dozvíme, a nikdy od těchto politických stran neuvidíte, že by se dovedly obětovat pro stát. Možná, že sejdeme se v dějinném období, kde ti, na jejichž pomoc proti socialistům dnes spoléháte, budou státi v rozhodujícím a kritickém okamžiku na straně našich nepřátel a budou se vám odměňovati za koncese, které jim dnes v politickém, hospodářském i národním životě propůjčujete.

Nemohu končiti jinak, než odmítnutím nejapných vývodů pana sen. Chlumeckého. Pan sen. Chlumecký musí si uvědomiti: Jestliže sociální demokraté pracovali a byli zastoupeni ve vládě, činili tak na základě rozhodnutí složek strany a tato účast ve vládě znamenala prospěch pracujícího lidu. Kdyby nebyl tak málo politicky vyspělým, pak již z těch útoků, které dnes podnikají občanské strany na socialisty a sociální demokraty, seznal by, že účast sociálních demokratů ve vládě měla význam i prospěch pro pracující lid. (Hlas na lavicích komunistických: Až na ty zákony, jako zákon na ochranu republiky! To je hanbou vaší, to jste neměli dělati na dělnictvo!) Za zákony, pro které sociální demokracie hlasovala, také odpovídá a za ně přijala odpovědnost. My se ovšem nepůjdeme učiti zákonodárství do státu, který je vám vzorem. I tam jsou zákony na ochranu republiky, zákony drsnější a přísnější. My chceme z naší republiky míti také republiku socialistickou, a republiku demokratickou, ne ovšem republiku, která by byla republikou diktatury několika jedinců, několika diktátorů! (Výkřiky.)

Slavný senáte! Považuji za nutno zde zdůrazniti, že vedle těch občanských stran, o nichž zde byla řeč, ještě zaslouží alespoň malé pozornosti naši političtí živnostníci. Volají po reformách a volali po nich již dříve. Pan kolega sen. Trčka podle "Reformy" 10. srpna 1926 řekl na projevu živnostníků a obchodníků v Břevnově toto: "Je nutno, aby se konečně prováděla restrikce ministerstev. Vedle sdružení pošty se železnicemi, odstranění ministerstva zásobování, chtěl bych přeměnu, aby ministerstvo sociální péče, které stojí ohromné stamiliony ročně, přeměnilo se v ministerstvo převýchovy dělnické, aby nechuť k práci, kterou dnes dělnictvo je otravováno svými žurnály, se přeměnila v chuť k práci."

Pánové z tábora živnostenského zapomněli na jednu věc, v prvé řadě, že nikdo neotravuje dělníky, že u nich nikdo nevyvolává nechuť k práci, naopak, že právě žurnály dělnické jsou to, které volají po práci pro dělnictvo. Ale pánové budou míti příležitost, aby nacházejíce se v koalici působili na ministerstvo sociální péče, které tu má nejen úkoly sociální, ale patrně také úkoly křesťanské, katolické, aby ve smyslu jimi projeveného přání to přebudování ministerstva sociální péče uskutečnili. Já to uvádím jen proto, abych ukázal, jaké názory jsou myslitelné i po všem tom, co ministerstvo sociální péče pro klid, pro zdraví postižených v tomto státě vykonalo právě v té době, kdy v ministerstvu sociální péče byli sociální demokraté, naši soudruzi Habrman a dr Winter. Jak je možno, že právě v této době ministerstvo sociální péče mělo by se snížiti na nějaký bezvýznamný společek, nebo že by se mu měla přiděliti funkce, která s jeho existencí naprosto nesouvisí? Pánové, nastoupili jste cesty podle našeho soudu nesprávné. Nastoupili jste cesty, na kterých se vám bude těžko pracovati. Svou politikou vyvoláváte zneklidnění, svou politikou vyvoláváte nespokojenost a bouře. Já nemluvím o vyvolávání bouří z důvodů politických, ale vy vyvoláváte bouře, jichž příčin kotví v neudržitelných hospodářských a sociálních poměrech. Nastupujete cesty, které podle našeho soudu jsou neschůdné a jimiž ani sobě a ani státu neprospějete. Nám neuškodíte. Pracující lid mohli byste snad tu a tam z některých posic přechodně zatlačiti, ale zatlačení zpět neznamená ještě porážku. Bude znamenati vzchopení se, seskupení sil, bude znamenati přípravu k boji, který konečně povede ke sražení všech těch, kdož tu neprovádějí onu politiku, která odpovídá demokratickým a pokrokovým zásadám. (Výkřiky. - Místopředseda dr Hruban zvoní.)

Pánové, my půjdeme do boje proti vám a zejména proti vaší politice, řídíce se slovy, která již před 15 nebo více ještě lety u nás nynější president, tehdy profesory Masaryk na Valašsku na jedné schůzi prohlásil: "Je nutno pracovati, aby v tomto státě - a já to aplikuji na poměry v našem státě - aby v tomto státě chudých a žebráků nebylo." Vaše politika vede k ožebračování, vaše politika zlepšení podmínek životních k úpravě existenčních poměrů. Naše politika ukázala, že prospívá těm, na něž vy i ostatní občanské vrstvy jste zapomínali.

Z toho důvodu budeme také odhalovati vaši politiku, budeme ukazovati, co zaviňuje vaše politická činnost, a jsem přesvědčen, že nadejde okamžik, kdy pracující lid odpoví jasně, určitě a tím také učiní konec oné umělé vládní většině, kterou jste s takovou námahou a za velkých koncesí byli utvořili. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Ad. Scholz. Uděluji mu slovo.

Sen. Ad. Scholz (německy): Jestliže jsem se hlásil o slovo k nynějšímu vládnímu prohlášení, abych objasnil naše stanovisko k němu, pak mohu to učiniti po vývodech pana zástupce německé sociální demokracie s jistým zadostiučiněním, s radostí, ba řekl bych s jistou pýchou. (Sen. Jokl [německy]: Napsal jste si to?) Ano, poznamenal jsem si to, neboť, že strana pana kolegy dr Hellera odedávna nebyla přítelem, nýbrž jedním z největších nepřátel naší strany, nepotřebuji dokazovati, to je přece jasné. (Sen. Jarolim [německy]: O to jste se sami starali!) U nás praví přísloví: nepřítelova chvála má cenu. A právě z jeho úst jsme včera jak na začátku, tak také ke konci jeho řeči slyšeli, že nynější semknutí všech měšťáckých stran živě vítá a schvaluje. (Výkřiky.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Pánové, prosím, abyste řečníka nevyrušovali!

Sen. Ad. Scholz (pokračuje): Je to do jisté míry nepřímé jeho přiznání, že jsme to my, kterým dlužno připisovati velkou zásluhu, ba převelikou zásluhu. (Sen. Stark [německy]: Jen vyčkejte!) že všenárodní koalice, která našemu lidu zasadila největší rány, byla rozbita. Jeho všechny výtky proti panu sen. Lukschovi odporují si proto, neboť jestliže ho dnes chválím za tento skutek, nemohu ho odsuzovati, jestliže před rokem potíral ministerstvo, jehož šéfem náhodou také je šéf dnešního ministerstva. Nezměnil se právě Luksch, nýbrž Švehla, jenž onoho času nemluvil o rovném k rovnému. (Hluk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Pánové, prosím o klid!

Sen. Ad. Scholz (pokračuje): S díky mohu kvitovati také slova pana sen. Kroihera, který tím dnes odpoledne dokázal, že skutečně zde nastala změna směru. Slovy, která včera pronesl, zbavuje mne pan sen. dr Heller povinnosti poněkud blíže označiti politické a národnostní momenty našeho vstupu. Dovolí však, abych jeho hospodářské důvody vzal trochu blíže pod lupu. Pan dr Heller řekl včera, že prý jsme se semkli, abychom naplnili své kapsy. (Sen. Stark [německy]: To jste již učinili!) Myslím, že nejen vy, nýbrž také pan dr Heller lituje, že pronesl toto příkré slovo, a kdyby byl skutečným Němcem, musil by těchto slov hluboce litovati. Neboť německá činnost, německá poctivost, německá svědomitost mají na celém světě dobrý zvuk (Hluk trvá.) a jsou to první ctnosti našeho národa, a všichni, kteří smýšlí poctivě, jsou o tom přesvědčeni, že vstupem německých ministrů samotným již velmi mnoho se stalo k ozdravění národního hospodářství v tomto státě . . . (Výkřiky.)

Místopředseda dr Hruban: Prosím o klid!

Sen. Ad. Scholz (pokračuje): . . . poněvadž za nich nahlédnutím do státních záležitostí je dána kontrola. Tím stává se nemožným, aby došlo ke korupcím, kterými se naše krvavé peníze na daních promarňují a rozhazují. Abyste jména, jako Spina a Mayr-Harting tím jaksi tahali do bláta, to se vám nepodaří. Pan dr Heller mluví o hospodářské krisi a o panující drahotě, za jejichž hlavní příčinu se uvádí zákon o ochranných clech a kterým se ovšem sedláci vykrmují. Nuže dovolte, abych se svého stanoviska blíže to osvítil na tyto důvody. Pan sen. dr Heller zdůraznil včera, že pšenice stála v květnu 180 Kč - stála 190 až 200 Kč - a že žito stálo 120 až 130 Kč. A nyní něco zajímavého. Dovoz cizího obilí činil po celý měsíc duben v letošním roce 1.702 tun pšenice a 2.038 tun žita. V době, kdy téměř již bylo jisto, že asi zavedena budou ochranná cla, tedy v měsíci červnu, shledáváme na jednou, že dovoz pšenice činil 38.749 tun a žita 36.142 tun. (Sen. Jarolim [německy]: Vezměte leden až červen tohoto a předešlého roku, a řekněte, mnoho-li tu bylo méně!) V prvých měsících se skoro ničeho nedováželo, ale dvacetinásobně tolik, že bylo dovezeno v červnu a rovněž tolik v prvé polovici července, když již se stalo usnesení o ochranném clu, až do chvíle sankcionování zákona. (Výkřiky. - Hluk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Pánové, prosím, žádné dialogy, slovo má pan sen. Ad. Scholz!

Sen. Ad. Scholz (pokračuje): Když tedy clo začalo působiti, byl velkoobchod, jedním slovem spekulace na týdny a měsíce zásoben, a když byl úplně kryt, šly ceny pšenice na 240 Kč a žita na 160 Kč do výše, kdežto od oné doby zase můžeme pozorovati klesající tendenci. Že nejsme my vinni drahotou, to vyslovuje také zcela otevřeně vaše soudružka Emma Freundlichová na Mezinárodní hospodářské konferenci v Ženevě, která praví: ze všech potravin přichází rolnictvu k dobru jen 37%, kdežto 63% pozře meziobchod. V témže okamžiku, kdy ochranné clo zde bylo přijato, pořádali jste ve všech obecních zastupitelstvech, všude, kde to jen šlo, protestní schůze, a to nikoli sami, nýbrž společně s německými nacionály, a tu je zajímavo, že jediný selský poslanec, kterého má německá nacionální strana, je to t. zv. sedlák ze slezských hor pan František Matzner, ve všech schůzích, které pořádal buď ve Slezsku, v severních Čechách, nebo v jižní Moravě, stále znovu mluvil o tom, že celní ochrana, kterou celní většina zavedla, selskému stavu nepomohla v nejmenším, že nemá pro něj nejmenší ceny. (Sen. Jokl [německy]: Obrátil se!) Nestojí na naší straně, stojí stále ještě na vaší straně. Vezměte snad, pane kolego Jokle, do rukou časopis "Volksfreund" č. 191, ze dne 17. srpna. Tam stojí: Obnáší-li cena pšenice v srpnu 230 Kč, pak můžeme si vypočítati, jak vysoká bude v zimě, až teprve všechny zásoby budou se nalézati v rukou spekulantu. Vy tedy doznáváte zcela a úplně, že nikdy rolník, nýbrž v prvé řadě spekulace, velkoobchod mají velikou zásluhu na těchto cenách obilí. (Sen. Jokl [německy]: Jak to je s obilními družstvy? - Hluk.) Vy mluvíte při dnešní hospodářské krisi stále o zemědělských plodinách, které prý dosáhly obrovské výše. (Hluk. - Výkřiky sen. Jokla.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Ad. Scholz (pokračuje): Nezmiňujte se však ani slovem, že je také velké množství zemědělských plodin, které neustále, rok od roku, měsíc od měsíce klesají v ceně. Chci jen zde uvésti: co je s řípou? Ta stála před dvěma lety 28 Kč, loni 24, a letos 15 a 14 Kč. (Sen. Polach [německy]: To si můžete vyjednati s cukrovarníky!) Myslím, že vaše strana stojí asi cukrovarníkům blíže nežli my. (Hluk. - Výkřiky.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Pánové, prosím o klid! Tak není možno vésti debatu!

Sen. Ad. Scholz (pokračuje): Přihlédneme-li dále k cenám lnu, vidíme, že cena lnu klesla od tří let ze 400 na 150 Kč za metrický cent.

Zastupuji ostravský volební kraj, a Moravská Ostrava je přece, jak známo největší průmyslové středisko. Minulého týdne pořádal jsem v oné krajině několik schůzí. Vy tedy stále udáváte, že všechny hospodářské výrobky neustále stoupají v ceně. Dotazoval jsem se u tamního zemědělského obyvatelstva, jaká je cena mléka, a bylo mně řečeno, že žádný rolník v oné krajině neobdrží za 1 litr mléka více nežli nejvýše 1.20 Kč. (Sen. dr Witt [německy]: Prohlašuji vám, že to není pravda!) Rolník neobdrží více, ostatní shrábne meziobchod. Měli jsme před krátkou dobou debatu o nouzové akci. Myslím, že to byl kolega Beutel, jenž sám plně uznal nouzi a bídu postižených osob. Bylo by tudíž frivolním, vzhledem k těmto živelním katastrofám, které právě v letošním roce zničily tisíce a tisíce selských existencí, rolnickému stavu ještě vyčítati zdražování, vyčítati mu, že si každý za tohoto stavu naplňuje měšec. Chtěl bych vám jen říci, že vy sami to jste, kteří zde každé zdražení popíráte. (Hluk.) Vezmete-li snad do rukou časopis "Sternberger Volkswacht", můžete v jednom srpnovém čísle čísti, že se tam sedlákům vytýkají jejich lichvářské mzdy. Tento list píše také, že mzdu, stravu čeledína první jakosti lze za 1 měsíc oceňovati nejvýše na 240 Kč. Dělte to 30, pak shledáte, že to činí 8 Kč denně. Nuže, počítáte-li stravu na 8 Kč denně, pak chci se vás tázati: znamená to skutečně nějak zdražení? Musím o tom pochybovati, neboť v témže čísle tohoto časopisu se sděluje, že v oné době v Olomouci tisíce stavebních dělníků vstoupilo do stávky, poněvadž všechny životní potřeby vykazují stoupající tendenci, a že pracovní mzda v té době, kdy dělníci vstoupili do stávky, obnášela 4.50 Kč za 1 hodinu. (Sen. Časný [německy]: 4 Kč 20 hal!) Nuže, to není žádný velký rozdíl. Předpokládáme-li, že tito dělníci právě tak jako sedláci musí pracovati denně 12 hodin, jak tito musí pracovati, chtějí-li existovati, pak přijde takovýto dělník na 50 Kč denně. (Sen. Časný [německy]: Stavební dělník pracuje přece jen v létě!) Vyděláváme my něco v zimě? Řeknu vám jen toto: kdyby malorolník si přišel denně na 50 Kč, pak by se domníval, že je v sedmém nebi. (Sen. Jarolim [německy]: Denně 50 Kč? Vždyť platíte zemědělským dělníkům 50 Kč týdně!) Ano, to platíme, ale malorolník to nevydělá. Chci vás jen upozorniti na jiný případ stávky. Musím vám prohlásiti, že se moje strana za žádných okolností neztotožňuje s velkoprůmyslem. Nám do něho nic není. V mé krajině vypukla nedávno stávka u firmy Rudolf v Bílčici, a musím říci: ačkoli se nalézáme těsně před zimou, nechtěla ani tato firma prováděti restrikci dělníků, nýbrž jednalo se jí o to, aby dělníci jen pracovali přesně, neboť se ukázalo, že tato firma v posledních letech utrpěla nesmírné ztráty proto, poněvadž se pracovalo příliš ledabyle. A víte, jak dělnictvo v tomto případě jednalo? Ono samo to bylo, které, abych tak řekl, chtělo uříznouti větev, na které sedělo. Ačkoli firma Rudolf uzavřela smlouvy a měla dosti hotových výrobků, aby smlouvy také mohla dodržeti, zabránilo dělnictvo tomu, aby se v továrně zapřáhl vůbec 1 kůň. Firma za žádných okolností nesměla dostáti podmínkám nabídky, které jí byly předepsány. (Sen. Stark [německy]: To zde asi byl jiný důvod!) Nikoli, jedině z této příčiny nemohla firma dostáti podmínkám dodávky, takže musilo býti vyžádáno veškeré četnictvo a hotové zboží musilo býti vyvezeno po automobilech. Pozorujeme-li takovéto věci, zda nemusíme tu přijíti na myšlenku, že vy částečně na nezaměstnanosti jste sami vinni? Pan dr Heller vytkl, že organisace musí často na celé měsíce zálohou krýti státní příspěvek pro nezaměstnané. Pravím vám: my rolníci jsme na tom ještě hůře, neboť, chceme-li dnes provésti nutnou melioraci, která zajisté může zvelebiti národní hospodářství, obdržíme zákonitý příspěvek nikoli po měsících, nýbrž teprve po letech. Musíme si k tomu vypůjčiti zemský a státní příspěvek a platiti 8% úroků. Právě to je dnes znamením, že se blíží dvanáctá hodina, že v poslední době všechno se blíží hospodářské zkáze, že bylo nejkrajnější nutností, aby Němci vstoupili s sebou do vlády, že nastati musí ve všech směrech šetrnost. (Výkřiky.)

O zaostalosti podnikatelstva, které šíleným koeficientem zřídilo čínskou zeď kolem státu, dlužno rovněž se zmíniti. A jestliže pan sen. dr Heller zde bojuje proti velkobankám, pak my jsme je právě tak a vždy co nejvíce potírali. Divím se jen, že dr Heller to mínil poctivě, poněvadž ve většině jich zastoupeni jsou jeho souvěrci. (Sen. Jarolim [německy]: To je fráze z antisemitické schůze, ale ne pro senát! - Hluk.) S jistým pathosem tázal se nynější vládní většiny, zdali si také troufáme vložiti ruku na největší vymoženost dělnictva, sociální pojištění. Že byste se všemi silami bránili a naše počínání zmařili. A nyní musím se vás tázati: kdo pak má veškeru vinu na nynější hospodářské krisi? Kdo pak je vinen, že všichni podnikatelé ceny svého zboží zvýšili již před 1. červencem, kdo je vinen, že jak sedlák, tak živnostník se musí obávati přibrati sobě ještě jednu pomocnou sílu? Co zavinilo to, že celá odvětví průmyslová dnes leží ladem a že nezaměstnanost denně nabývá většího rozsahu? Jste-li slepými, tažte se svých vlastních soudruhů, kteří po stech přicházejí do našich schůzí a s námi energicky se staví proti tomuto korunování demokratických zařízení, která jste vytvořili. (Sen. Jarolim [německy]: Odstraniti nemocenské pojištění, odstraniti úrazové pojištění, odstraniti sociální pojištění, to by bylo naším ideálem!) Když si vypočteme dávky, bylo by přece největším šílenstvím tyto zákony podržeti. Dvě až tři miliardy ročně mají býti odňaty národnímu jmění. Ve třiceti letech musilo by zmizeti veškeré jmění všech pokladen, všech bank, všech majitelů. (Sen. Jokl [německy]: Raději mají ve venkovských obcích staří lidé zahynouti!) My jsme se ještě vždy o ně postarali. A jestliže dnes již mnohé podniky pro nemožnost opatřiti si peníze musí výrobu zastaviti, anebo alespoň omeziti, musilo by již v několika letech nastoupiti všeobecné zastavení výroby. Nynější sociální pojištění však je přímo zločinem na zemědělském a živnostenském dělnictvu, jemuž podle nynější ústavy připadají jen břemena, těžká břemena, kdežto se mu nepřiznává v tomto zákoně nejmenšího práva. (Sen Löw [německy]: Vy chcete, aby chudí zase chodili dům od domu žebrat!)

Pánové, jsem si tím jist: kdyby se dnes uspořádalo všeobecné hlasování lidu o zrušení tohoto zákona, vyslovilo by se alespoň 80% všech pojištěnců pro to, aby tento zákon padl, zákon, který v prvé řadě neslouží ubohým dělníkům, nýbrž k tomu, aby dosazeni byli ředitelové, kteří mají tak vysoké roční platy. (Sen. Jokl [německy]: Tak to přece změňte!) Dělali jsme to my? S radostí ostatně pane kolego Jokle se dovídám, že již mluvíte o změně tohoto zákona, a mohu míti za to, že také skutečně nastane změna. (Sen. Jokl [německy]: Nikoli! Já jsem přece mínil, že to máte změniti s těmi řediteli!) Ale já říkám, že se nejen odvažujeme, nýbrž že to považujeme pro nás za první a nejdůležitější požadavek, prosaditi novelisaci tohoto sociálního pojištění. Domníváme se také o vás, jestliže to poctivě míníte s těžce pracujícím obyvatelstvem zde v tomto státě, že sami přiložíte ruku, aby tato změna byla provedena.

Neváhám prohlásiti otevřeně, že se zasazujeme pro toto vládní prohlášení, poněvadž jsme v něm přece nalezli slova, kterých nebylo v žádném dřívějším vládním prohlášení. Rovněž tak otevřeně prohlašujeme, že při změně směru nebudeme také váhati, zaujmouti zase jiné stanovisko. (Potlesk stoupenců.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Přerušuji jednání.

Udělil jsem dovolenou dodatečně pro včerejší, pro dnešní a zítřejší schůzi sen. Koutnému.

Dále oznamuji, že

do výboru rozpočtového na místo sen. Havleny nastupuje sen. Modráček, na místo sen. Hampla nastupuje sen. Kučera, na místo sen. Skaláka nastupuje sen. dr Houser,

do výboru kulturního na místo sen. Toužila nastupuje sen. dr Herz,

do výboru sociálně-politického na místo sen. Chlumeckého nastupuje sen. Reiter, na místo sen. Sochora nastupuje sen. Toužil,

do výboru ústavně-právního na místo sen. Toužila nastupuje sen. Kučera.

Navrhuji, aby se příští schůze konala zítra v pátek dne 22. října 1926 o 10. hodině s tímto

1. Pokračování v rozpravě o vládním prohlášení.

2. Nová volba předsednictva senátu, zapisovatelů a pořadatelů.

Jsou nějaké námitky? (Není jich.)

Zůstává při tom, co jsem prohlásil, a končím schůzi.