Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Poměry rozhlasové jsou nejen v Československu, nýbrž v celé Evropě velmi svízelné, poněvadž nedostačující počet délek vln a umísťování nových rozhlasových stanic v okruhu daných vlnových pásem zaviňuje vzájemné rušení rozhlasu. K tomu přistupuje ještě velmi komplikovaný fysický zjev zvaný propagace vln, který je ještě ve stadiu vědeckého studia a jehož působením se stává, že některá rozhlasová stanice není slyšitelna ani v blízkém okruhu, ač v okruhu vzdálenějším je zcela dobře slyšitelna. O těchto obtížích široké veřejnosti téměř neznámých je třeba obšírněji se zmíniti, aby vynikla nesnadnost situace, před jejíž řešení jsou postaveny telegrafní správy všech států.

Otázka rozdělení délek vln je komplikovanější, než by se na první pohled zdálo. Jest totiž již dnes počet vysílacích stanic větší, než by byl počet stanic, které by bylo lze teoreticky v daném pásmu délek vln od 230 m do 545 m umístiti. Věc souvisí těsně s touto skutečností: rozhlasové stanice nevysílají vysokofrekventí energii pouze o jedné, přesně definované frekvenci (resp. délce vlny), nýbrž vysílají celý svazek čili pásmo frekvencí, jež jest tím širší, čím jest vysílací stanice dokonalejší, t.j. čím vyšší tóny o výšce asi 7000 kmitů ve vteřině. Naproti tomu bezvadná reprodukce celé tónové škály, t. j. i barvu dodávajících tónů hudebních, vyžaduje přenos vyšších harmonických kmitů o počtu až 10000 - 15000 v jedné vteřině. Moderní rozhlasové stanice jsou již skutečně tak dokonalé, že přenášejí frekvence od nejnižších period, as 30 v sekundě, až do 11.000 period v sekundě. To značí, že moderní rozhlasová stanice zaujímá v pásmu vln místo odpovídající šířce 20.000 až 22.000 period za sekundu. Jinými slovy řečeno: za předpokladu naprosto konstantní nosné vlny (kteréhožto požadavku lze již dnes rovněž dosáhnouti) měla by býti mezi dvěma sousedícími rozhlasovými stanicemi mezera nanejméně 20 až 22 kilocyklů. Je-li tato mezera menší, nastává při současném vysílání dvou sousedních stanic rušení zvané interferencí, a to pokaždé, když obě stanice současně vysílají vysoké tóny. Jelikož hudební program obsahuje pravidelně všechny tóny (s hlediska interference jest lhostejno, zda jako tóny základní neb pouze harmonické), nastává interference pokaždé na takovém místě, kde obě stanice jsou dosti silné, i když jejich vlna nekolísá - za předpokladu, že jejich základní frekvence jsou sobě blíže než as 20 kilocyklů. V praksi se ovšem seznalo, že při úplně stálých základních frekvencích lze zúžiti interval mezi dvěma stanicemi i na pouhých deset resp. devět kilocyklů. Nutno si však uvědomiti, že jest to jen kompromis vynucený stavem okolností, jehož nevýhody se právě projevují jako interference mezi některými stanicemi.

Ale nejen vzájemná vzdálenost ve frekvenčním pásmu, nýbrž i intensita příjmu rozhlasových stanic má vliv na kvalitu a míru eventuelních interferencí. Tato věc úzce souvisí s propagací vysokofrekventní energie a ovšem i s energií jednotlivých vysílacích stanic. čím silnější jsou sousední stanice (energie ve vysílací anteně), tím větší pravděpodobnost rušení. Velmi však záleží na tom, o jakou délku vlny (frekvenci) se jedná. Zhruba lze říci, že propagace delších vln jest pravidelnější než u vln kratších. Vlny krátké vykazují zvláštní vlastnost: síla příjmu v okolí vysílače je značná, pak se vzdáleností od vysílací stanice klesá velmi rapidně, až v určité vzdálenosti nastane t. zv. mrtvé pásmo, ve kterém prakticky nelze stanici vůbec přijímati. Vzdalujeme-li se ještě více od vysílací stanice, tu se příjem opět zesiluje, až nabude mnohdy větší hodnoty, než jakou lze zjistiti v blízkosti stanice. Ve skutečnosti jest však problém ještě komplikovanější. Propagace vysokofrekventní energie z anteny vysílací stanice jest značně závislá jak na povaze krajiny v bezprostředním okolí vysílače, tak i na povaze krajiny, ležící na dráze probíhané energií. tu se objevují tudíž činitelé, kteří se vymykají přímé kontrole i přesnému sledování mathematickým výpočtem. Nelze tudíž při rozdělování vln jednotlivým stanicím postupovati s mathematickou přesností resp. nelze přesně předvídati, jaké poměry nastanou.

Snahy o odstranění interferencí v rozhlase a umožnění rozhlasu vůbec vedly evropské rozhlasové společnosti k tomu, že utvořily v roce 1924 ústřední orgán rozhlasový nazvaný ťMezinárodní radiofonní unieŤ. Tato soukromá instituce zabývala se všemi otázkami, souvisejícími s rozhlasem, především pak bděla nad dodržováním přidělených délek vln. Mezinárodní radiofonní unie nezastupuje ovšem příslušné státní správy, a proto také její usnesení neměla žádoucí závaznosti. Pokud jsou v Unii zúčastněni orgánové státních telegrafních správ - na př. orgány státní telegrafní správy československé, německé, dánské - zastupují zde pouze příslušnou rozhlasovou společnost svého státu, do jejíhož vedení jsou státní správou vysláni.

První plán rozdělení délek vln v Evropě, který Mezinárodní radiofonní unie vypracovala, t. zv. plán ženevský z r. 1926, byl založen na rozdílu 10 kc mezi dvěma vlnami v plánu sousedícími, ačkoliv podle theorie, jak již výše vysvětleno, by měl býti tento rozdíl dvakrát tak veliký, aby se dosáhlo dobrého poslechu. Přijetí rozdílu 10 kc bylo tudíž kompromisem, který si vynutil nedostatek rozhlasových vln.

Neustálé zvyšování počtu stanic v Evropě přinutilo Unii, aby ve svém novém plánu t. zv. bruselském snížila zmíněný rozdíl na 9 kc, poněvadž bylo nutno rozmnožiti počet rozhlasových vln. Tento vynucený kompromis má ovšem své nevýhody, neboť podmiňuje mezi jinými zvýšení selektivity přijímacích přístrojů. Je přirozeno, že v prvních dobách plán takový jest podroben nepříznivé kritice posluchačů rozhlasu, poněvadž mnoho jich nemá selektivních přístrojů a nemůže tudíž jednotlivé stanice dobře vyladiti. Zlepšení nastane teprve průběhem další doby, až výroba přijímacích přístrojů se zařídí na přísnější podmínky příjmu. Totéž platí ovšem o stanicích vysílacích, zejména o stanicích starší konstrukce, které také se musí přizpůsobiti nové situaci, zvláště pokud jde o stabilitu vysílané vlny.

Mezinárodní radiofonní unie jakožto soukromá instituce nemá, jak již řečeno, potřebné exekutivy, aby mohla své členy přidržeti k plnění svých usnesení založených na dobrovolných dohodách a proto mnohé stanice nedodržovaly přidělených délek vln. tím ovšem vznikly další značné obtíže v rozhlasovém vysílání, které pak veřejnost klade nesprávně na vrub plánu rozdělení vln. K podnětu československé telegrafní správy byla proto svolána do Prahy podle článku 14 washingtonské mezinárodní radiotelegrafní smlouvy konference evropských telegrafních správ, k níž byla přizvána i Mezinárodní radiofonní unie. Nejdůležitějším bodem programu na této konferenci byla právě otázka rozdělení rozhlasových vln v Evropě. tím dostala se tato otázka rozhlasových vln na příslušné forum oficiální. Výsledkem právě v posledních dnech ukončené pražské radioelektrické konference je přijetí nového plánu rozdělení délek vln pro rozhlas, který má nabýti účinnosti do 30. června t. r. a němž lze doufati, že přinese, zvláště pro Československo, podstatné zlepšení přijímání rozhlasu, zvláště rozhlasu našich domácích stanic.

Pro zlepšení rozhlasové situace v Československu bylo v poslední době vykonáno mnoho. Nová stanice byla vybudována v Košicích. Dosavadní slabá stanice v Bratislavě byla nahražena moderní stanicí o energii 12 kw, v Moravské Ostravě buduje se nová stanice o 10 kw, která bude míti značný význam pro severovýchodní Moravu a severozápadní Slovensko. Připravuje se rovněž sesílení energie rozhlasové stanice brněnské. ústřední stanice o energii nosné vlny 60 kw, která bude postavena v okolí Prahy, jest již objednána a veškeré práce s vybudováním této stanice budou prováděny s největším urychlením. Lze očekávati, že po vybudování této stanice poslech rozhlasu i v západních Čechách se podstatně zlepší. za různé nepravidelnosti v šíření rozhlasových vln nelze se ovšem zaručiti a rovněž nelze ani při šesti vysílacích stanicích garantovati naprosto bezvadný příjem ve všech částech našeho státu, poněvadž nynější stav bádání v oboru radiotechniky a situace rozhlasových vln podobné záruky nemůže vůbec poskytnouti. Tyto okolnosti byly zdůrazněny i v oficielním komuniké pražské radioelektrické konference, jež varuje veřejnost, aby nepožadovala od rozhlasové techniky více než může poskytnouti podle svého nynějšího stavu.

V Praze dne 23. dubna 1929.

sociální pojištění na Hlučínsku upraveno bylo oddílem B vládního nařízení ze dne 4. května 1929, č. 321 Sb. z. a n. a vládním nařízením ze dne 15. ledna 1926, č. 13 Sb. z. a n.,, jakož i § 177, odst. 8. zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.

Vedle toho bylo učiněno i nutné administrativní opatření v otázce převodu starobního a invalidního pojištění dělnického od zemské úřadovny Všeobecného pensijního ústavu v Opavě na Ústřední sociální pojišťovnu (viz Věstník Ústřední sociální pojišťovny, ročník I., č. 6, str. 99).

Otázka konečné úpravy souvisí úzce s likvidací po rozumu člunku 312 mírové smlouvy Versailleské. V té příčině zahájilo ministerstvo sociální péče již v polovici roku 1927 jednání s vládou německou, jež jmenovitě počátkem tohoto roku značně pokročilo, po sjednání dohody s vládou německou k provedení článku 312. uvedené mírové smlouvy dojde pak na příslušnou vnitrostátní úpravu.

V Praze dne 25. dubna 1929.

Zemský vrchní účetní rada Josef Reček projevil před aktivací reformy politické správy na učiněný dotaz přání, aby byl ponechán na svém dosavadním služebním místě při školním oddělení slezské zemské účtárny, a to v Opavě, a nebude-li moci býti ponechán v Opavě, aby byl přidělen do jiného města s německým gymnasiem, na příklad do Brna. Zemský úřad vyšel mu ve příčině jeho služebního přidělení vstříc a ponechal jej i nadále v účetní školní agendě, musil jej však přeložiti do Brna, kam správa slezských školních fondů byla vládním nařízením čís. 159/1928 sb. z. a n. přenesena. Nelze tedy spatřovati příčinu tragického skonu jmenovaného úředníka v provedení zákona o organisaci politické správy, nýbrž toliko v těžké duševní poruše, kterou u jmenovaného zřejmě přivodil jeho prokázaně chorobný nervový a duševní stav. Byl totiž za války těžce raněn do míchy a přes rok proto ošetřován v různých nemocnicích.

Pokud se týče pozůstalých po vrchním účetním radovi Rečkovi, t. j. vdovy a jednoho syna narozeného v roce 1916, byly jim poukázány zákonité zaopatřovací platy ve výši ročních 20.160 Kč kromě zákonitého úmrtného a mimořádné peněžité výpomoci. Pro poskytnutí jinaké hmotné pomoci nad zákonitou výměru není prozatím důvodu, ježto vyměřenými zaopatřovacími platy jest o slušnou existenci rodiny a řádnou výchovu syna zajisté dostatečně postaráno. Ostatně pozůstalí sami ani nežádali o nějaké opatření v tomto směru.

Neshledávám tudíž důvodu učiniti z podnětu této interpelace ve věci ještě nějaká další opatření.

V Praze dne 23. dubna 1929.

Zřízení expositury oderské obecné školy s čsl. jazykem vyučovacím ve Vitberku bylo ministerstvem školství a národní osvěty vysloveno za tím účelem, aby byla usnadněna školním dětem z Vitberku poměrně namáhavá docházka do školy oderské, zejména v době plískanic a v době zimní. Podobně byla ministerstvem školství a národní osvěty zřízena obecná škola s čsl. jazykem vyučovacím v Bravanticích, pol. okr. bílovecký, kde dosud školní docházka byla pro dítky národnosti československé spojena rovněž s podmínkami nepříznivými, pro děti národnosti německé v sousední obci Lhotce byla ministerstvem školství a národní osvěty též zřízena menšinová škola.

Před rozhodnutím o zřízení školy v Bravanticích proveden byl v místě v květnu 1928 na žádost rodičů soupis v úvahu přicházejících dětí. Při soupisu tom přihlásili rodiče, resp. zákonní zástupci celkem 19 dětí do menšinové školy pro případ, že bude zřízena. Jak bylo zevrubným úředním šetřením zjištěno, stalo se toto přihlášení úplně dobrovolně. Mezi přihlášenými dětmi nebylo ani jednoho, které by nebylo ve věku školou povinném, neb které by docházelo do střední školy. Na začátku školního roku někteří rodiče své přihlášené děti do školy neposlali, a to z obavy před hospodářskými škodami, kterými jim bylo hrozeno, hlavně ztrátou bytu a výdělku. Žee obavy ty nebyly bezpodstatné, bylo úředním šetřením potvrzeno. Pokud se týče umístění nové školy v přízemí německé obecné školy bravantické, podotýká se, že opatření to bylo ministerstvem školství a národní osvěty učiněno jako nutné provisorium teprve po řadě marných pokusů státní správy získati od obce potřebnou místnost. Ministerstvo školství a národní osvěty vyslovilo opětně ochotu upustiti od používání místnosti, jestliže obec dá k disposici místnost náhradní.

Pokud se týče provádění soupisu žactva pro obecnou školu s čsl. jazykem vyučovacím v Horním Benešově, pol. okr. bruntáský, jež byla zřízena rovněž na podkladě platných zákonných předpisů, bylo úředně zjištěno toto:

Správce obecné školy ve Velkých Heralticích přišel v červnu 1928 do Horního Benešova, aby podle seznamu, který si přinesl, provedl na žádost rodičů soupis žactva v úvahu přicházejícího. Nejsa v obci dostatečně obeznámen, požádal soukromě na četnické stanici, aby mu někdo ukázal, kde jednotliví rodičové bydlí. Žádosti jeho bylo vyhověno a jeden četník po skončení své služební činnosti doprovodil jej soukromě k některým občanům. Po 20. hodině, avšak ještě za denního světla, zašli pouze k jednomu otci, dělníkovi, který přes den byl zaměstnán.

V této mimoslužební činnosti četnictva, která není v žádném rozporu se stavovskými povinnostmi nelze shledávati závad a není proto také důvodu k nějakému opatření, zvláště když provedeným šetřením nebylo prokázáno, že by byl činěn nějaký nátlak na občany, aby dali zapsati své děti do české školy.

Po zahájení školního roku bylo zjištěno, že na jednoho z rodičů bylo působeno, aby neposílal děti do české školy a hrozeno mu odnětím podpory dobročinného spolku. Ježto bylo důvodné podezření z přestoupení zákona o útisku, byla věc četnictvem oznámena příslušnému soudu.

Pro umístění školy použito bylo dvou místností v bývalé tkalcovské škole, které nebyly právě používány a jichž používáno bylo jen případ od případu jako přechodné noclehárny pro účastníky kursů pořádaných korporacemi, jež budovu měly najatu; pro takovou noclehárnu upravena byla v budově jiná náhradní místnost.

V Praze dne 11. dubna 1929.

Ve věci interpelací dotčené poukazuji na odpověď, kterou jsem dal na interpelaci pánů poslanců dra Kapky a druhů o nedostatečném personálním obsazení okresních soudů (tisk 1993/XXX).

V Praze dne 25. dubna 1929.

Z peněz, složených stranami na tisk kandidátních listin do okresních zastupitelstev v obvodu chebské obchodní komory, byla polovina účtovaných nákladů tiskárnám zaplacena již v měsíci prosinci 1928. V prosinci byly vráceny tiskárnám také zálohy, pokud vůbec byly složeny. Druhá polovina těchto nákladů, kterou podle § 67 ř. v. do okresních zastupitelstev mají nésti okresy, byla tiskárnám rovněž již zaplacen. Průtah byl způsoben tím, že některé okresní úřady v době, kdy nebyla ještě ustavena zastupitelstva a zvoleny okresní výbory, neměly s dostatek peněz z prostředků okresních, aby mohly krýti náklady na tisk kandidátních listin.

V Praze dne 25. dubna 1929.

Okresní správa politická v Chomutově vyhláškou ze dne 28. července 1928 čís. 3422 dosadila v dohodě s okresní správní komisí pro prozatímní správu sloučené obce Chomutova a Horní Vsi 14 člennou správní komisi.

S provedením voleb do zastupitelstva sloučené obce Chomutova bylo sečkáváno z toho důvodu, že proti rozhodnutí zemského správního výboru o vypořádání majetkovém podle odst. 2 § 2 obec. zř. byla podána stížnost k nejvyššímu správnímu soudu a že bylo by nutno prováděti volby dvakráte, kdyby stížnosti bylo vyhověno. Proti tomuto odkladu správní komise obce nečinila námitek a provedení voleb se také nedomáhala. Poněvadž však podle dosavadního stavu věci nelze očekávati, že o zmíněné stížnosti v nejbližší době bude rozhodnuto, učinil jsem opatření, aby volby do obec. zastupitelstva byly nyní bez ohledu na tuto stížnost s urychlením vypsány.

Opatření okresního úřadu v Chomutově, jímž odvolala komisi pro prozatímní správu sloučené obce Chomutova a Horní Vsi a na její místo ustanovil vládního komisaře, není nezákonným, nýbrž jest právně opřeno o předpis odst. 3 § 106 obec. zř. Nešlo tu o rozpuštění obecního zastupitelstva, nýbrž o odvolání orgánu, jejž okresní správa politická v dohodě s okresní správní komisi pověřila prozatímní správou obce a o náhradu jeho orgánem jiným. Zmíněný předpis obecního zřízení do znal zákonem o organisaci politické správy (§ 99 odst. 2. org. zákona) změny jenom potud, že opatření za účelem prozatímní správy obce má nyní učiniti okresní úřad po slyšení okresního výboru.

Způsob, jakým má býti prozatímní správa obce opatřena, zejména má-li ke správě její býti povolána správní komise či vládní komisař, jest zůstaven volné úvaze okresního úřadu, jemuž též přísluší právo, aby po slyšení okresního výboru správní komisi odvolal a nahradil ji gerentem.

Pro zákonnost opatření okresního úřadu je právně nerozhodno, jaké důvody vedly úřad k tomuto opatření.

Neshledávám proto důvodu k dalšímu nějakému opatření.

V Praze dne 26. dubna 1929.

Nach § 12 des Gehaltsgesetzes ist das Hauptkriterium für die Einreihung der Gemeinden in die Gruppe der Orte die Einwohnerzahl. Die Bestimmung des Absatzes 7 dieses Paragraphen, welche die Einreihung einzelner Gemeinden in eine höhere Gruppe von Orten zuläßt, als in eine Ausnahmsbestimmung, wie nicht bloß aus seiner Textierung und dem diesbezüglichen Bericht des sozial-politischen Ausschusses des Abgeordnetenhauses, sondern auch aus der Bestimmung des Absatzes 5 betreffend die Einreihung einzelner Orte in die Gruppe der Orte B hervorgeht, woraus abgeleitet werden kann, welche außerordentlichen Teuerungsverhältnisse der Geseztgeber als Voraussetzung für die ausnahmsweise Einreihung von Gemeinden in eine höhere Gruppe von Orten im Auge gehabt hat. die Zahl der Gesuche um Umreihung in eine höhere Gruppe von Orten ist jedoch so groß, daß durch ihre günstige Erledigung der Ausnahmscharakter der Maßnahme, welche die erwähnte Bestimmung im Sinne hat, verwischt werden würde.

Die Regierungsverordunung vom 14. September 1928, Nr. 163 S. d. G. u. V. mußte sich deshalb auf solche besonders wichtige Fälle beschränken, in denen einzelne Gemeinden mit anderen sozusagen ein wirtschaftliches Ganzes bilden, so daß die Bemessung des Funktionsgehaltes auf Grund der Einwohnerzahl bei den einzelnen Gemeinden vom wirtschaftlichen Standpunkte aus nicht begründet war.

Bei der Stadt Jägerndorf sind vom obigen Gesichtspunkt aus die Bedingungen für die Umreihung in die Gruppe der Orte des Funktionsgehaltes nicht gegeben. Die Behauptung, daß Jägerndorf seit der letzten Volkszählung bereits über 25.000 Einwohner hat, kann nicht in Betracht gezogen werden im Hinblick auf die Bestimmung des Gesetzes, daß für die Umreihung als Grundlage das Ergebnis der letzten Volkszählung dient (§ 12, Absatz 7 des Gehaltsgesetzes), nach welcher Jägerndorf nur 21.129 Einwohner hat. Was die Gemeinden Jaktar und Katarein betrifft, so wurden diese Orte in die höhere Gruppe des Funktionsgehaltes aus dem Grunde umgereiht, weil sie ein wirtschaftliches Ganzes mit Troppau bilden. Bei der Stadt Jägerndorf besteht der wirtschaftliche Zusammenhang mit einer Stadt, welche in einer höheren Ortsgruppe der Funktionszulage ist, nicht, und es läßt sich daher der Fall des Ortes Jägerndorf mit den Fällen der Gemeinden Jaktar und Katarein nicht vergleichen.

Prag, den 12. April 1929.

Das Gesetz vom 24. Mai 1928, S. d. G. u V. Nr. 80 wurde am 23. Juni 1928 verlautbart und gleich nach seiner Verlautbarung gab das Finanzministerium mit Erlaß vom 9. Juli 1928. Zahl 75.197 Weisungen zu seiner Durchführung heraus. Für jene Bediensteten-Kategorien, für welche gemäß § 6 des genannten Gesetzes nach seinen Grundsätzen die Regelung der Zuzahlungen und Ergänzungen hätte durchgeführt werden sollen, wurde die Regelung einerseits durch Regierungsverordnungen, andererseits durch interne Verfügungen der zuständigen Zentralbehörde vorgenommen.

So geschah es durch die Regierungsverordnung

1.) vom 30. August 1928, S. d. G. u. V. Nr. 151, für Kanzleioffizianten,

2.) vom 30. August 1928, S. d. G. u. V. Nr. 152, für beeidete Steuerexekutoren und Aushilfsbedienstete,

3.) vom 26. September 1928, S. d. G. u. V. Nr. 171, für ehemalige Beamte der Post- und Telegraphenanstalt und

4.) vom 19. Oktober 1928, S. d. G. u. V. Nr. 175, für gewesene Bedienstete der Finanzwache.

Für die übrigen in Betracht kommenden Bediensteten geschah dies durch interne Verfügungen der zuständigen Zentralbehörde.

Infolge des Gesetzes Nr. 80/28 S. d. G. u. V. und der angeführten Verordnungen und Verfügungen mußten mehr als 100.000 Akten individuell verhandelt werden, was mit der größten Anspannung der Kräfte auch außer der Amtsstunden erfolgte, und dank der angestrengten Bemühung der beteiligten Behörden wurden die erwähnten Akten zum größten Teile bis Ende des Jahres 1928 bearbeitet. Das Finanzministerium und die beteiligten Zentralbehörden haben den die Regelung durchführenden Behörden aufgetragen, auch die noch rückständigen Fälle mit möglichster Raschheit zu erledigen.

Was die Zuerkennung einer Zuzahlung oder Ergänzung nach § 5 des genannten Gesetzes betrifft, so wird die Voraussetzung für diese Regelung erst ein besonderes Gesetz schaffen, dessen Entwirf bereits ausgearbeitet ist, und eine gleichmäßige Regelung für die gewesenen Gaubediensteten und für die Gemeinde- und Distriktsnotare in der Slovakei und in Podkarpatská Rus wird ebenso durch ein besonderes Gesetz durchgeführt werden, dessen Entwurf bereits fertig ist. Die Regierung wird die Anträge beider Gesetze zur verfassungsmäßigen Behandlung vorlegen, sobald die Frage der Bedeckung gelöst sein wird.

Prag, den 22. April 1929.

Der Regierung ist es nicht möglich, derzeit schon einen Regierungsentwurf betreffend die Aufhebung des Ermächtigungsgesetzes Nr. 337/20 S. d. G. u. V. vorzulegen, denn es braucht die in diesem Gesetze enthaltenen Ermächtigungen noch zur Liquidierung der durch den Weltkrieg herbeigeführten Verhältnisse, wie dies z. B. im verflossenen Jahre durch die Regierungsverordnungen Nr. 60 und 101 geschah, durh welche die Wirtschaftsämter in Mähr, Osrau, Bratislava und Užhorod aufgelassen wurden.

Insofern sich vereinzelte Fälle zeigen, daß auf Grund des erwähnten Gesetzes auch neue Verfügungen getroffen werden, so handelt es sich hier regelmäßig nur um Verlängerung der Wirksamkeit bereits früher erlassener und gleichfalls die Regelung von durch den Krieg verursachten Verhältnissen betreffender Vorschriften, so z. B. die Regierungsverordnung Nr. 105 ai 1928 S. d. G. u. V., betreffend die weitere Unterbrechung von Prozessen betreffend einiger Verbindlichkeiten von Gemeinden. In allen diesen Fällen prüft die Regierung streng, ob tatsächlich alle Erfordernisse vorliegen, an welche das Gesetz Nr. 337/20 den Gebrauch der in denselben enthaltenen Ermächtigungen knüpft.

Die im Gesetze Nr. 300/20 S. d. G. u. V., betreffend außerordentliche Maßnahmen, enthaltenen Ermächtigungen, auf welche die Interpellation hinweist, sind ganz anderen Charakters. Es handelt sich hier um polizeiliche Verfügungen, während die Ermächtigungen nach dem Gesetze Nr. 337ú20 die Grundlage für Verfügungen wirtschaftlichen, sozialen und gesundheitlichen Charakters bieten.

Die Regierung kann auch derzeit nicht an die Aufhebung der Regierungsverordnung Nr. 516/20 S. d. G. u. V. denken, und zwar aus dem Grunde, weil die Konsolidierung der Verhältnisse auf wirtschaftlichem und sozialem Gebiete noch nicht beendet ist, denn durch den Krieg wurden Milliarden wirtschaftlicher Werte vernichtet, deren Restitution noch einer längeren Zeit bedarf.

Diese Anschauung wird auch von der praktischen Erfahrung bestätigt.

Prag, den 8. Feber. 1929.