Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Ve všech otázkách, týkajících se mezinárodní přepravy, vysoké smluvní strany se odvolávají na Úmluvu a Statut barcelonský z 20. dubna 1921 o svobodě transitu. Jejich vzájemné styky se budou nadále říditi ustanoveními těchto ujednání.

Vysoké smluvní strany použijí ve vzájemném styku ve všech otázkách, týkajících se mezinárodního režimu železničního, ustanovení Úmluvy a Statutu o mezinárodním režimu na železnicích, sjednaných v Ženevě 9. prosince 1923.

U plavby na mezinárodních řekách se vysoké smluvní strany odvolávají na ujednání upravující tuto plavbu a zejména na úmluvu a Statut barcelonský z 20. dubna 1921 o režimu vodních cest mezinárodního významu a na Mezinárodní Úmluvu pařížskou z 23. července 1921, stanovící definitivní mezinárodní statut dunajský. Jejich vzájemné styky se budou nadále říditi ustanoveními těchto ujednání.

Vysoké smluvní strany se dohodly, že ve vzájemném styku uvedou bezodkladně v účinnost ustanovení Úmluvy a Statutu ženevského z 9. prosince 1923 o mezinárodním režimu námořních přístavů s výhradou doplňujících ustanovení, uvedených níže.

Lodi československé mohou vplouti do jednoho nebo do několika přístavů francouzských, aby zplna nebo z částî bud' vylodily cestující nebo náklady přicházející z ciziny, anebo nalodily cestující nebo náklady do ciziny určené.

Vláda československá se zavazuje, že neučiní žádných opatření aniž připustí, aby organisace jí kontrolované učinily jakákoli opatření a že nesjedná s cizími vládami nebo organisacemi jakoukoli dohodu, které by ve svém účinku vylučovaly francouzské lodi a námořní obchod nebo zacházely s nimi v kterémkoli směru méně příznivě než s vlajkou československou neb s vlajkou státu třetího, zejména jestliže jde o přepravu statků, cestujících a vystěhovalců z Československa neb z některého státu cizího, kteří by projížděli částí území československého kteroukoli cestou nebo do kteréhokoli přístavu nebo z něho. Vláda francouzská přijímá se své strany tentýž závazek, co se týče československých lodí a námořního obchodu.

Vysoké smluvní strany budou zacházeti s loďmi, s plavebními společnostmi nebo s vystěhovaleckými podniky druhé smluvní strany stejně jako s loďmi, společnostmi a podniky domácími nebo kteréhokoli státu třetího, požívajícího nejvyšších výhod, při přepravě vystěhovalců, kteří přicházejí z jejich území, nebo jimi projeli a nalodí se v kterémkoli přístavu.

Tímto článkem nejsou však nikterak dotčena ustanovení zákonů a předpisů o podmínkách, kterým jest podrobeno buďto oprávnění k přepravě vystěhovalců nebo zřizování jednatelství těmito společnostmi nebo podniky.

Vysoké smluvní strany budou uznávati národnost lodí podle vlastních zákonů a předpisů a zjistí ji podle dokumentů a listin, chovaných na palubě a vyhotovených příslušnými úřady země, které loď patří.

S každou československou lodí, která by byla donucena nepohodou nebo vyšší mocí uchýliti se do některého francouzského přístavu, bude se ve všech směrech zacházeti jako s loďmi státu, požívajícího nejvyšších výhod. Stejně tomu bude, uvázne-li nebo ztroskotá-li československá loď na pobřeží francouzského území.

Vysoké smluvní strany budou zacházeti ve vodách vnitrozemských, stejně jako ve svých vnitrozemských přístavech otevřených obchodu, s loďmi druhé smluvní strany a s jejich posádkami i náklady stejně jako s loďmi, s posádkami i s náklady státu požívajícího nejvyšších výhod.

Při veškerých poplatcích a dávkách spojených s vnitrozemskou plavbou, vysoké smluvní strany nebudou ve svých vnitrozemských vodách nebo ve svých vnitrozemských přístavech, otevřených obchodu, zacházeti s loďmi druhé strany, s jejich posádkami i náklady méně příznivě než se svými vlastními loďmi, posádkami i náklady nebo s loďmi, s posádkami i s náklady státu, požívajícího nejvyšších výhod.

Ustanovení, obsažená v obou předchozích odstavcích, se netýkají přepravy mezi dvěma přístavy téže domácí vnitrozemské plavební sítě.

Veškeré lodi náležející Čechoslovákům nebo některé československé společnosti, rovněž lodi náležející Francouzům nebo lodi, které podle francouzského práva jsou uznány za lodi francouzské, pokládají se v duchu této úmluvy za lodi vysokých smluvních stran.

Pro všechny produkty požívající nejvyšších výhod, plodiny nebo výrobky přicházející a pocházející z republiky Československé hudbu požívati při dovozu do francouzských osad, zvaných assimilovanými, t. j. těch, jež mají v zásadě tentýž celní režim jako země mateřská, sazeb minimálního tarifu, ať již to jest tarif mateřské země, nebo ať jde o tarif zvláštní.

Při dovozu do celního území československého budou požívati plodiny nebo výrobky z francouzských osad, zvaných assimilovanými, jsou-li vyjmenovány v seznamu C, celních sazeb a výhod uvedených v řečeném seznamu, a ať již jsou v seznamu C vyjmenovány nebo nikoli, budou požívati nejvyšších výhod.

V osadách tak zvaných neassimilovaných, t. j. těch, jež mají zvláštní celní režim, a v Tunisu, budou požívati produkty pocházející a přicházející z republiky Československé nejnižších celních sazeb, jež tam jsou nebo budou přiznávány kterékoli jiné mocnosti v důsledku tarifních opatření nebo obchodních úmluv.

Produkty z francouzských osad, zvaných neassimilovanými, z protektorátů a z mandátových území budou při dovozu do Československa požívati nejvyšších výhod.

Ustanovení článků III., VI., VII., VIII., IX., X., XI., XII., XIII. a XIV. o výměně zboží mezi oběma zeměmi, platí též pro francouzské osady a Tunis.

V přístavech francouzských osad budou požívati obchodní lodi československé nejvyšších výhod, podvolí-li se ustanovením veřejného pořádku a bezpečnosti, jakož i místním zákonům a předpisům.

Přiznání nejvyšších výhod neopravňuje Československo, aby požadovalo přednostních výhod, jež Francie přiznává nebo přizná francouzským osadám, protektorátům a mandátním územím na svém celním území, nebo výhod, které osady a protektoráty přiznávají neb přiznají Francii, francouzským osadám, protektorátům a mandátním územím.

Jestliže by nastaly v jejich režimu celním, obchodním nebo měrovém změny, které by rušivě působily na provádění této úmluvy; vysoké smluvní strany přiznávají si podle vzájemné lahody právo předložiti kdykoliv jakoukoli žádost, směřující k dosažení změny nebo přizpůsobení této úmluvy, aniž by byly povinny napřed ji vypověděti.

Kdyby jednání o této žádosti neměla do dvou měsíců výsledku, může postižená strana vypověděti tuto úmluvu s tím, že pozbude platnosti po dvou měsících.

Neshody, jež by vznikly mezi vysokými smluvními stranami o výklad nebo provádění této úmluvy a nemohly býti vyřešeny cestou diplomatickou, budou předloženy, podle vzájemné dohody, kompromisní cestou bud' Stálému mezinárodnímu soudnímu dvoru za podmínek a podle řízení stanoveného jeho statutem, anebo soudu arbitrážnímu za podmínek a podle řízení stanoveného haagskou úmluvou z 18. října 1907 pro smírné řešení mezinárodních sporů.

Nedohodnou-li se obě strany na kompromisu, jedna i druhá strana bude míti po předběžném měsíčním ohlášení právo přednésti spor přímo cestou žádosti Stálému mezinárodnímu soudnímu dvoru.

Tato úmluva bude ratifikována a výměna ratifikací provedena bude v Paříži. Úmluva vstoupí v platnost dnem, o němž se obě vlády dohodnou.

Vysoké smluvní strany budou moci vypověděti tuto úmluvu počínajíc 1. dubnem 1929 tak, aby pozbyla platnosti po třech měsících.

ČEMUŽ NA SVĚDOMÍ příslušní plnomocníci, náležitě k tomu cíli oprávnění, podepsali tuto úmluvu a přitiskli na ni své pečeti.

DÁNO V PAŘÍŽI, dvojmo, dne 2. července 1928.