Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Státní rybářský úřad vede v celé republice soupis všech vydaných rybářských lístků, kteréž má pokládati za tiskopisy, jež se přísně súčtují. K žádosti rybářských výborů zašle jim státní rybářský úřad rybářské lístky dle toho, mnoho-li jich potřebují proti tříměsíčnímu vyúčtování. Rybářské výbory zasílají pak rybářské lístky poříčním svazům k jejich žádosti a proti hotovému zaplacení.

Poříčním svazům přináleží právo vydávati rybářské lístky pro nájemce rybolovu, pro sportující rybáře a pro pomocníky rybářské.

Taxy za rybářské lístky plynou do státního fondu pro zvelebení rybářství.

Vzorky rybářských lístků stanoví státní rybářský úřad jednotně pro celý stát.

Ve státě Československém nesmí nikdo provozovati rybářství, kdo není opatřen úřední legitimací (rybářským lístkem) s vlastní podobiznou a přesným označením, pro který obvod a který kalendářní rok a k jakému úkonu (jakým nářadím) platí.

Legitimace se vydávají:

1. Jako lístky rybářské s podobiznou pro Československou republiku:

a) pro nájemce revíru lístek na dobu šesti let

b) pro sportující rybáře lístek roční,

c) pro pomocníky rybářské lístek roční.

Za pomocníky rybářské nepovažují se funkcionáři rybářských spolků a sdružení, ani funkcionáři poříčních svazů, i když zastávají funkce porybných nebo dozorců.

Nárok na vydání lístku rybářského mají jen osoby zachovalé.

Nájemce rybolovu je oprávněn vybrati pro sebe od všech, kterým rybařiti dovolí, zvláštní poplatek pro sebe a musí své dovolení na lístku vyznačiti s udáním náčiní a jeho počtu, jakým rybařiti dovolil.

Poříční svazy a rybářské výbory kontrolují počet vydaných dovolení jednotlivými nájemci rybolovu, kteří o tom vésti musí přesný seznam a jsou povinni podrobiti se obmezení, které by jim určil poříční svaz. Mohou se jen odvolati z tohoto nařízení k rybářskému výboru, jehož rozhodnutí je bez dalšího odvolání platné.

Lístky rybářské vyhotovené způsobem jiným, nežli na blanketech úředních, jsou neplatny.

Těm, kdož vydávají lístky rybářské, ponechává se na vůli, aby blankety vyplnili vedle jazyka československého na místě prvém, také jiným jazykem v území obvyklým.

Státní rybářský úřad ve srozumění s rybářskými výbory má pro každou zemi ustanoviti jednoho nebo dle potřeby, při rozsáhlosti povodí několik inspektorů, jich odměny a náklady správní uhražují se ze státního rybářského fondu pro zvelebení rybářství.

Tito inspektoři jsou podřízeni rybářskému výboru a jest jim uloženo:

a) odbornými znalostmi napomáhati poříčním svazům při organisaci revírů rybářských;

b) jako znalci intervenovati při všech řízeních, které dotýkají se zájmů rybářských při úpravě vod, zřizování průmyslových závodů, odvádění kanalisačních odpadků, a v jiných případech;

c) poučovati a cvičiti družstva a nájemce revírů ve všem, co souvisí s plněním zákona tohoto, zejména v oboru hospodaření, v chráněných útulcích a trdlištích, ve zřizování umělých trdlišť, podniků pro chov říčních ryb, osazování povodí atd.;

d) vykonávati pravidelnou odbornou přehlídku poříčních svazů, spolků a sdružení rybářských i hospodaření v jednotlivých revírech, aby se včasně mohly vytknouti vady tohoto hospodaření a hledati prostředky k jich nápravě;

e) cvičiti a instruovati dozorčí orgány pro službu rybářsko-policejní i dozorčí službu na trzích.

Podrobná ustanovení o právech a povinnostech inspektorů vydá státní rybářský ústav.

Ochranou rybářství jsou pověřeni:

a) Přísežní dozorci ve službách nájemců rybolovů, rybářských spolků, sdružení a poříčních svazů.

b) Poříční dozorci rybářských výborů.

c) Četnictvo a polní stráže obecní.

Pro poříční dozorce vydá státní rybářský úřad zvláštní instrukce. Četnictvo a polní stráže řídí se zákonem a prováděcími nařízeními.

Vykonávati zákon tento mimo případy trestní, náleží, pokud týká se poměrů smluvních mezi nájemcem a státem, poříčním svazům, rybářským výborům a minist. zemědělství, v ostatních případech nestanoví-li tento zákon jinak, politickým úřadům. Úřady ty mají při tom, pokud jde o otázky odborné, vyslechnouti znalce; není-li poříční svaz rybářský nebo rybářský výbor sám stranou, možno výrok jeho v odborné otázce rybářské pokládati za dobré zdání, které postačuje, aniž třeba dále vyslechnouti znalce.

Co se týče takových opatření, při kterých vzhledem k poloze nebo rozsahu některé vody jest zapotřebí anebo prospěšno postupovati v souhlasu s cizozemskem, buď vyžádáno opatření ministerstva zemědělství.

V případech, kde běží o poměr rybářství k záležitostem, jež co do hlavní věci upraveny jsou v zákoně o právu vodním, v zákoně lesním aneb v řádech o plavbě lodní a vorové (jako zejména o poměr k nařízením pro užívání a regulování vody ke stavbám pro plavení dříví, plavbu lodní a vorovou) platí také v příčině řízení a rozhodnutí o poměru tom ustanovení obsažená v dotyčných zákonech a předpisech o příslušnosti úřadův a řízení, zahrnujíc v to i ustanovení o dovolení prací předběžných na cizím pozemku, o odvoláních a o zapravení nákladu řízení, pokud předpisy řečené hodí se na případ, o nějž jde.

Nicméně dbáti jest při těchto řízeních také meritálních ustanovení tohoto zákona, jež na případ ten se hodí, a budiž rozhodnutí ve třetí stolici, nepřísluší-li dle oněch předpisů ministerstvu zemědělství samému, učiněno v souhlasu s ním.

Kde tento zákon v záležitostech, jež nespadají pod § 56., přikazuje některé řízení úřední nebo opatření politickému úřadu okresnímu, jest k němu příslušný ten úřad, v jehož okresu leží dotyčný dílec vody rybné.

Přesahuje-li dílec tento přes okres aneb jde-li o úřední řízení neb opatření, jež dle předmětu neb účelu svého vyžaduje postupu jednotného, jenž zahrnuje v sobě také vodní dílce okresu jiného, má politický úřad zemský ustanoviti ten ze súčastněných úřadův okresních, jemuž nastoupiti jest jako stolici první.

Řízení se stranami koná se pravidelně ústně při čemž jsou připuštěni jak právní, tak i odborní zástupci stran. Dle potřeby buďtež k řízení přibráni znalci z povinnosti úřední. V případech méně důležitých může politický úřad k provedení řízení zmocniti též představenstvo dotyčné obce.

O každém řízení budiž sepsán protokol.

Jde-li o zapravení nebo náhradu nákladu na určité opatření nebo o odškodnění, pokud se týče o příspěvky k nákladu a odškodnění, má úřad politický, jenž jest první stolicí, také o tom řízení konati a rozhodnouti šetře ustanovení následujícího § 60.

Náleží-li úřadu správnímu aby rozhodl o nákladu a odškodnění aneb o příspěvcích k nákladu a odškodnění, má v rozhodnutí svém, nedocílí-li se dohodnutí stran súčastněných, ustanoviti zároveň lhůtu ve které ti, kteří s rozhodnutím nejsou spokojeni, mají nastoupiti porad práva a úřadu o tom oznámení učiniti.

Lhůta tato má vyměřena býti nejméně na 30 dnů, počítajíc ode dne doručeného nálezu.

Z tohoto nálezu a z vyměřené lhůty dle předcházejícího odstavce odvolání v pořadí instancí správních se nepřipouští.

Vynesený nález lze vykonati, jakmile promeškána byla lhůta, stanovená k nastoupení pořadu práva.

O tom, komu náleží nésti náklad řízení, rozhodnouti mají úřady politické pořadem instančním spolu s věcí hlavní, při čemž třeba vycházeti ze zásady, že náklad nésti má především ona strana, která žádala o to, aby řízení bylo zavedeno, aneb vinou svojí to způsobila.

Úřad politický má však rozhodnouti, nemá-li snad náklad ten v jednotlivém případě uložen býti částečně také druhým neb všem v řízení súčastněným stranám, a to hledě ku prospěchu, jejž mají z upravení věci hlavní, jakož i vzhledem k tomu zdali snad způsobeny byly jednotlivé jinak zbytné výlohy chováním té či oné strany.

Z rozhodnutí politických úřadů okresních možno se odvolati k politickému úřadu zemskému z rozhodnutí tohoto pak k ministerstvu zemědělství Odvolání ta musí do 14 dnů po doručení rozhodnutí podána býti písemně nebo ústně politickému úřadu, který rozhodl v první stolici.

Odvolání včas podané má účinek odkládací, leč že by důvody veřejné bezpečnosti vyžadovaly, aby opatření nařízené bez prodlení bylo provedeno.

Představenstva obecní četnictvo a přísežní zřízencové říční policie jsou zavázáni aby dohlíželi k tomu, zdali ustanovení tohoto zákona se zachovávají, a aby přestupky, které zpozorovali, politickému úřadu okresnímu nebo poříčnímu svazu oznamovali.

Stejná povinnost náleží zejména také zřízencům policie tržní ohledně zákazu, vydaného na základě § 51.

Těmto zřízencům k dozoru povolaným přísluší, s výhradou práv snad rozsáhlejších, s úředním postavením jejich spojených, práva uvedená v § 51., a vztahuje se zejména právo, prohlížeti rybní nádržky obchodníků, na zásobu ryb vůbec, kterou obchodníci rybami chovají v prodejních místnostech svých neb u nich v nádržkách nádobách a pod.

Přestoupení tohoto zákona a předpisů neb zvláštních nařízení na základě jeho vydaných trestá politický úřad okresní, pokud nevztahuje se na čin ten obecný zákon trestní, pokutou peněžitou od 10 do 100 korun, kterážto pokuta, opakuje-li se přestupek, jakož i tehdy, byla-li násadě rybí způsobena značná škoda, může býti zvýšena až na 200 korun.

V případě neschopnosti k placení budiž pokuta peněžitá změněna v trest vězení, při čemž deset korun rovná se jednomu dnu vězení.

Při přestupcích jichž se dopustí obchodníci neb hospodští, nedovoleným způsobem prodávajíce neb připravujíce ryby, budiž rozhodnuto, že ryby proti předpisu chycené, pokud se týče prodané nebo ku připravení ustanovené, propadají.

Při přestupcích, kterých se kdo dopustil užívaje náčiní zapovězeného, budiž rozhodnuto, že náčiní to propadá, a to bez rozdílu, zdali vinníkovi náleží čili nic.

Bylo-li zabaveno zapovězené náčiní, když bylo k rybolovu vyloženo, aniž by určitá osoba mohla býti stíhána neb odsouzena proto, že náčiní toho užívala, budiž o sobě rozhodnuto, že náčiní to propadá ve prospěch poříčního svazu.

Pokuty peněžité a výtěžek z propadlých ryb plynou do státního fondu ku zvelebení rybářství. (§ 24.).

Spolu s nálezem trestním budiž uložena také náhrada škody přestupkem způsobené, ač-li potřeba dalších průkazů nevyžaduje nezbytně toho, aby nárok na náhradu odkázán byl před soudy civilní.

Byla-li dle toho náhrada škody v pravoplatném nálezu trestním přiřknuta neb odepřena, jest tomu, jenž s výrokem tím není spokojen, volno, aby nastoupil řádný porad práva.

Vyšetřování a potrestání přestupků tohoto zákona odpadá promlčením, jestliže vinník do šesti měsíců od doby, kdy se dopustil činu trestného, nebyl vzat do vyšetřování, avšak bez újmy závazku odstraniti stav nezákonný, který následkem přestupku snad trvá.

Osoby pro přestupky tohoto zákona trestané pozbývají práva na vydání lístku rybářského po dobu 3 roků.

Co se týče příslušnosti úřadů politických k vyšetřování a potrestání přestupků tohoto zákona, lhůt odvolacích a dotyčného řízení platí předpisy, které platnost mají pro politické řízení trestní vůbec.

O trestech. a spojených s nimi náhradách škod a nákladu rozhoduje v nejvyšší instanci ministerstvo vnitra v souhlasu s ministerstvem zemědělství.

Zákonem tímto zrušují se dosavadní, na území státu Československého platné zákony, upravující právo rybářské ve vodách vnitrozemských.

Dosavadní zákony a nařízení rybářsko-policejní, pokud neodporují tomuto zákonu, zachovávají se naproti tomu v platnosti potud, pokud nebudou nahraženy nařízeními vydanými na základě tohoto zákona.

Pokud lístky rybářské vydané dle dosavadních předpisů zůstanou v platnosti ustanoví a vyhlásí ministerstvo zemědělství.

Provedení tohoto zákona ukládá se ministrům zemědělství, vnitra, veřejných prací, spravedlnosti a financí.

V měsíci květnu 1920 konán byl v Praze sjezd rybářských spolků v Československé republice, jehož súčastnili se zástupci všech tří zemských svazů rybářských spolků českých i německých, a to 115 delegáty, dále zástupce ministerstva zemědělství, zemědělské rady a poslanci různých politických stran. Podkladem jednání sjezdu byla úprava rybolovu na tekoucích vodách, při čemž bylo zjištěno, že naše říční rybářství jest v plném úpadku organisacním i hospodářském, a že jsou to jedině rybářské spolky, jež způsobem racionelním a nevýdělečným obhospodařují naše tekoucí vody. Přes to však dodnes k úpravě rybolovu na tekoucích vodách nedošlo a proto předkládají podepsaní shora uvedený návrh úpravy zákonné. V Československé republice je nyní přes 300 rybářských spolků se 100000 cleny, z nichž většina trvá již několik desetiletí a pečlivě se stará o umělé zarybnování tekoucích vod násadou obdrženou od zemědělských rad nebo vypěstěnou ve vlastních líhních. Od roku 1896 včetně do roku 1907 bylo v Čechách vypuštěno 13,193.700 násad českými rybářskými spolky a 4,173.067 německými rybářskými spolky V poctu jest zahrnuto 4,394.000 rybek a 2,036.000 jiker candátů. Při úpravě tohoto návrhu rybářského zákona, schváleného sjezdem rybářských spolků, bylo přihlíženo v podstatě k následujícímu:

Dožadujeme se, by všechny tekoucí vody v Československé republice byly dle zákona vodního majetkem státním, při čemž veškeré užitky těchto tekoucích vod přináležely by státu. Z důvodů čistě hospodářských žádáme, by užitky těchto vod, a to rybolov, sekání ledu dobývání písku, pěstování a zužitkování vodních rostlin, nebyly od sebe děleny - by tvořily jedno nedělitelné právo rybářské. V zájmu racionelního hospodářství nelze připustiti, by dobývání písku a zužitkování vodních rostlin patřilo jinému majiteli než rybáři, neboť hlavně v době tření musí obě tato práva býti vykonávána v souhlase s jeho říčním hospodářstvím.

Dosavadní zkušenosti zřejmě ukazují, že sebe lepší rybářský zákon nestačí k zadržení úpadku říčního rybářství, není-li také zabezpečeno jeho provádění řádnou organisací. Z té příčiny veškeré snahy rybářských spolků i československé jednoty rybářské ve Vodňanech vedly k tomu, by ústřední správní organisaci byla zabezpečena možnost co největšího dohledu a vlivu nad výkonem práva rybářského každého jednotlivce. Uskutečnění těchto snah spatřujeme v sestátnění veškerých tekoucích vod v Československé republice. Sestátnění jest ideální prostředek k racionelnímu obhospodařování tekoucích vod, a jest zároveň pro zákonodárce zárukou, že v tomto případě rybářský zákon bude prováděn důsledněji, jak vyžaduje to hospodářská závislost jednotlivých revírů i celých povodí.

V tomto paragrafu přihlíží se k historickému vývoji práva rybářského v Československé republice. V Čechách, na Moravě a Slezsku vyvíjelo se právo rybářské v celku stejně, a bylo původně svobodné. Později stalo se regálem čili právem zeměpánovým a jako takové bylo propůjčováno městům, klášterům i jednotlivcům. Během patnáctého a šestnáctého století dostalo se v moc vrchností světských nebo církevních. Roku 1849 byla s vyvozením pozemků rybářská práva vrchnostenská na cizím pozemku zrušena; stalo se tak prov. nařízením ze dne 27. června a ze dne 11. července 1849. Ministerským nařízením ze dne 31. ledna 1852, číslo 460, bylo pak stanoveno, že ten, kdo se zrušení vrchnostenského práva rybářského domáhá, musí provésti důkaz, že jest řečiště jeho vlastnictvím. Důkaz takový byl ovšem velmi obtížný, poněvadž nestačilo prokázati vlastnictví ku břehům, mezi nimiž rybná voda protéká a důsledek toho jest ten, že dnes velkostatky vlastní si právo rybářské na tratích vodních, jež protékají cizím pozemkem, po většině několika katastry pobřežních obcí. (Panství v Brandýse nad Labem vlastní si právo rybářské v katastrech 32 pobřežních obcí. Panství křivoklátské vlastní si rybolov v řece Berounce v katastrech 20 obcí.).

Obecný zákon občanský prohlašuje § 287 řeky za veřejný statek a rybolov v těchto § 382. za volný. Právo volného rybolovu bylo zrušeno říšským zákonem rybářským z roku 1885 a jeho vlastnictví upravuje se zákonodárstvím zemským. Na Moravě rybářským zákonem z roku 1895 připadl volný rybolov zemi, v Čechách pak zemský rybářský zákon dosud vydán nebyl. Oba tyto zákony rybářské, říšský z roku 1885 a moravský z roku 1895, vydávají předpisy o vlastnictví pouze pro ty vody, v nichž byl dosud provozován rybolov volný; dosavadních práv rybářských se nedotýkají, a tu jest příkazem sociální spravedlnosti, aby také tato práva byla podrobena státní revisi, a to ve smyslu tohoto paragrafu, jenž béře zřetel ku státu, co jedinému oprávněnému majiteli rybářství v řekách dle historického vývoje práva rybářského.

K odčinění nespravedlnosti, povstalé nemožností provedením výše citovaného min. nařízení z roku 1852, přihlíží se v odstavci čtvrtém, větě druhé.

Rybářské spolky mají býti kostrou organisace dohledu a správy nad výkonem práva rybářského. Tímto řešením vyhovuje se snaze pobřežních obcí, aby tyto na výkon práva rybářského měly patřičný vliv a to bez újmy a ohrožení racionelního obhospodařování tekoucích vod; volný rybolov, jenž patřil by pobřežním obcím jest z důvodu hospodářské závislosti jednotlivých revírů zamítnouti.

Rybářské výbory jsou ústřední dohlédající a správní organisace nad výkonem práva rybářského pro jednotlivé země. Jsou hlavou celkové zemské organisace a mají z větší části nahraditi působnost zemských politických úřadů, zvláště pokud týká se otázek hospodářských. Dožadujeme se, aby v těchto zemských organisacích byli zastoupeni pouze nájemci tekoucích vod, aby jim přináležela v otázkách hospodářských a správních úplná samospráva; zamítáme, by o těchto otázkách rozhodovaly politické úřady jako dosud.

S návrhem, by místo zemských rybářských výborů byly zřizovány v každé župě hospodářské sbory jednající o otázkách říčního rybářství nelze souhlasiti z těchto důvodů:

a) hospodářská závislost jednotlivých revírů i celých povodí vyžaduje soustředění správy, zvláště pokud týká se doby hájení a racionelního zarybňování tekoucích vod;

b) jednotlivé řeky protékají několika župami (Vltava třemi), čímž při decentralisaci správy utrpěla by jednotnost v obhospodařování těchto toků;

c) veškeré povinnosti, jež návrh zákona ukládá poříčním svazům, zřejmě ukazují potřebu scelení správy organisační v rámci jednotlivých zemí.

V případě nemožnosti uskutečniti tento úřad bylo by třeba zříditi v ministerstvu zemědělství rybářský odbor, tak jak již při reorganisaci tohoto ministerstva byl projektován; zřízení poradního sboru rybářského při stát. rybářském úřadě nebo rybářském odboru min. zemědělství jest nutné také z důvodu součinnosti samosprávy a státního ministerského úřadu.

Rybářům z povolání není možno dáti náhrady za případnou snad ztrátu živnosti z důvodů, že rybářský zákon dává jim možnost získati hospodářsky cennější revíry.

Provedení zákona nezatíží nijak státní pokladnu. Po stránce formální budiž návrh tento předán výboru ústavně-právnímu k podání zprávy plénu poslanecké sněmovny.