Výnosy min. železnic ze dne 26. ledna čís
54718 a ze dne 4. srpna 1921 čís. 40064, které
vzhledem k zásadám a konstrukci právních
norem, jež obsahují, tvoří podstatnou
část služební smlouvy, zaručily
4 nebo 5 platových stupňů každému
zaměstnanci, jenž zavázal se k 6ti leté
službě na Slovensku a Podkarpatské Rusi a vyhověl
podmínkám smlouvy. K těmto zásadám
vydalo min. železnic řadu doplňujících
a vysvětlujících výnosů, z
nichž mnohé smysl původní smlouvy ruší
a nesprávně interpretují.
Tím jsou značně poškozováni zaměstnanci,
slovenskou (podkarpatoruskou) úpravu požívající.
Stejně také vládní nařízení
č. 15 ze dne 5. března 1927 zásady smlouvy
ruší.
Protiprávní praxí obou slovenských
ředitelstev st. drah při vyměřování
slovenského přídavku do vydáni nového
požitkového systému jsou poškozeni zejména:
1. Zaměstnanci po 1. lednu 1921 stabilisovaní (jmenovaní
definitivními), kterým byly ve slovenském
přídavku přiznány pouze jeden, dva,
neb tři platové stupně, ačkoli podle
ustanovení odstavce A (II. 5 citovaného výnosu
min. železnic, který tvoří předmět
smlouvy, mají nárok, aby slovenský přídavek
byl jim při jmenování definitivními
vyměřen znovu ve výši 4 nebo 5 platových
stupňů.
2. Zaměstnanci, kteří byli na Slovensko ustanoveni
po 1. lednu 1921 mají rovněž slovenský
přídavek (podkarpatoruský) nesprávně
vyměřen, a jsou platově poškozeni o
jeden neb více platových stupňů. Železniční
správa jest podle ustanovení citovaných výnosů
povinna přiznati jim 4 nebo 5 platových stupňů
s fiktivním počátkem
postupových lhůt ve slovenském pořadí
od 1. ledna 1921, bez ohledu, zdali službu na Slovensku nastoupili
před tímto termínem aneb po něm, při
čemž splatnost a finanční účinek
počíná dnem nástupu služby na
Slovensku. V odstavci A. I. 6. slovenské úpravy
jest zaručeno, že vedle automatických postupů
v platu základním dějí se pravidelné
postupy také v pořadí druhém - slovenském
- všeobecně s fiktivním počátkem
od 1. ledna 1921.
3. Výnosem min. železnic ze dne 4. května 1922
číslo 4224/I,/3 bylo rozhodnuto, aby pro vyměřování
slovenského přídavku a pro postupy v něm
bylo bráno za základ platové schéma,
platné v době vydáni slovenské úpravy
(Úř. v. min. žel. čis. 11 ex 1920 nař.
čís. 36) a ve prospěch zaměstnanců
státu llI-a a III-b dovoleno, aby v dřívější
VIII. služební třídě nebylo ve
slovenském přídavku přihlíženo
k platové stupnici 5508- (Kč 9636-), která
byla zavedena teprve podle výnosu min. železnic ze
dne 13. června 1921 čís. 13652 (Úř.
v. min. žel. čís. 32 ex 1921). To se však
u zaměstnanců, později
stabilisovaných neděje a tito jsou ve slovenském
přídavku zařazováni do platové
stupnice Kč 9636 -, místo 10.152-, ačkoliv
výnosy min. železnic a zejména výnosem
ze dne 13. července 1922 čís. 32925 se přikazuje
užiti výhodnějšího platového
schéma a platovou stupnici Kč
5.508 (Kč 9.636-) překročiti.
4. Celé řadě zaměstnanců železniční
správa upírá nárok na diety z titulu
nemožného ubytování a vedeni dvojí
domácnosti a mimořádný slovenský
přídavek (odbouračky), třebaže
jest odůvodněn právně a judikaturou
Nejvyššího správního soudu a Nejvyššího
soudu dostatečně vysvětlen. Zejména
nebyl proveden rozsudek Nejvyššího soudu o mimořádném
slovenském přídavku vynesený dne 1.
února 1926. Při posuzování nároků
poškozených zaměstnanců neřídí
se správa dráhy věcnými i
právními důvody a tyto nároky
posuzuje libovolně a podle volného výkladu.
5. Železničním zaměstnancům,
kteří byli povoláni k vykonávání
presenční služby, nebo následkem právního
chaosu v otázce státní příslušnosti
byli nuceni žádati znovu o čsl. státní
občanství, kterého nijak nepozbyli, není
přiznána slovenská (podkarpatoruská)
úprava I., ačkoliv jí původně
požívali. Uvedená praxe, kterou jsou poškozeni
zejména zaměstnanci nejnižších
kategorii, národnosti slovenské a rusínské,
nemůže býti v souladu s morálními
povinnostmi železničního resortu, ježto
citelně poškozuje nejen zaměstnance, který
vykonal občanskou povinnost, oproti tornu, jenž k
ní povolán nebyl, nýbrž také
na Slovensku a Podkarpatské Rusi těžce ohrožuje
brannou morálku. Ti zaměstnanci, kteří
z důvodů formálních
byli nuceni žádati znovu o státní občanství,
čsl. státní příslušnosti
nepozbyli a byli přijati do služeb čsl. st.
drah do 31. VII. 1922 stejně jako ti, kteří
po tomto termínu vrátili se z presenční
vojenské služby a před tím byli ve službách
dráhy mají právně odůvodněný
nárok, aby byla jim přiznána slovenská
(podkarpatoruská) úprava I.
6. Železničním zaměstnancům,
kteří v soutěži na vlastní žádost
nebo ze služebních důvodů jsou překládáni
do území mimoslovenského, nezákonným
nátlakem se upírá slovenský přídavek
tím, že jsou proti své vůli nepřímo
donucováni podepisovati prohlášení (revers),
jímž zříkají se nároku
na slovenskou úpravu, třebaže vykonávali
službu na Slovensku nepřetržitě 6 i více
let, po kteréž době se stal slovenský
(podkarpatoruský) přídavek
trvalým a regulérním služebním
příjmem. I po převodu do nových platů,
kdy nabyli pouze jedno platové pořadí, jest
tohoto nátlaku opět používáno,
ačkoliv se tak neděje v ostatních resortech
státní správy, kde zaměstnanci převedení
do nových požitků
podle platu dosaženého ve slovenském přídavku,
jsou překládáni s požitky, jež
převodem nebo při systemisaci nabyli. Nálezem
Nejvyššího správního soudu ze dne
11. května 1922 č. 6449 bylo rozhodnuto, že
slovenská výhoda zaniká, když zaměstnanec
jest přeložen na jiné místo mimo
Slovensko. Oproti tomu správa železniční,
využívajíc důvod pro přeložení
k nátlaku na druhou smluvní stranu, sociálně
slabší, pozbavuje přeložené zaměstnance
takto pravoplatně nabytého a trvalého nároku
na slovenský přídavek.
7. Zaměstnanci, kteří předčasně
byli ze služebních důvodů pensionováni
a jimž nebyla poskytnuta možnost dosloužiti předepsanou
dobu 6 let i když k dovršení slovenského
6ti letí zbývalo pouze několik dnů
nebo hodin, byli rovněž poškozeni o slovenský
přídavek, ačkoliv jich přihláška
k závazku 6ti leté služby na Slovensku byla
při příchodu přijata a uznána.
Naproti tomu nebylo umožněno dosloužiti 6ti letí,
k němuž zbývalo více než 6 měsíců
insp. Čeňku Zummerovi u řed. čsl.
st. drah v Košicích, přeloženému
do trvalé výslužby řízením
restrikčním, který 6ti letí dosáhl
teprve po dokončeném 35. služebním roce.
Touto nestejnou a libovolnou praxí jsou hmotně i
morálně dotčeni zejména nejstarší
zaměstnanci, pensionováni z jiných důvodů
než z invalidity, kteří mají
morální nárok alespoň na alikvotní
část slovenského přídavku k
požitkům zaopatřovacím.
8. Vedle poškození, jež vzniklo protiprávním
prováděním citovaných výnosů
min. železnic do 1. ledna 1926, jsou zaměstnanci na
Slovensku a Podkarpatské Rusi značně zkráceni
též při převodu do nových platů
podle zásad § 86 vlád, nař. čís.
15 ze dne 5. března 1927 tím, že byli převedeni
do nových platů, které již po převodu
rovnají se požitkům, jako kdyby slovenskou
úpravu neměli vůbec přiznanou, nebo
budou poškozeni, jakmile dosáhnou
v příslušné platové stupnici,
do níž byli převedeni nebo jmenováni,
konečných platových stupňů.
Při převodu objevuje se také důsledek
protizákonné praxe při vyměřování
slovenského přídavku do 1. ledna 1926, při
čemž o počet slovenských stupňů
protizákonně upíraných krátí
se rozhodná doba pro převod do nových platů
v časové míře postupových lhůt.
Platový zákon č. 103 Sb. z. a n. ze dne 24.
června 1926 měl podle vůle zákonodárců
zlepšiti hmotné poměry státních
zaměstnanců valorisací jejich služebních
příjmů a neobsahuje ustanovení, kterým
slovenská úprava se ruší byť i
textativně nebyla do zákona pojata. Také
pro obor státních drah nebyla slovenská a
podkarpatoruská úprava zrušena služebním
řádem, vydaným na podkladě platového
zákona a ani zrušena býti
nemohla, ježto podle soukromoprávního poměru
zaměstnanců st. drah jest smlouvou, již dlužno
posuzovati jen na podkladě práva soukromého,
zvláště, když při jejím
sjednání bylo zaručeno, že budoucí
platové zákony, tedy ani platový zákon
103, nemohou býti slovenskému
přídavku na újmu. Slovenský přídavek
v novém požitkovém systému státních
drah musí býti tudíž podle smluvních
zásad přiznán k tomu všemu, co jinak
nový požitkový systém zaručuje,
ve výši dalších 4 nebo 5 platových
stupňů s fiktivním počátkem
postupových lhůt ve slovenském pořadí
od 1. ledna 1921. Stejně také podle zásad
smlouvy musí býti postupováno i při
výměře slovenského přídavku
u zaměstnanců provisorních a těch,
kteří byli na Slovensko ustanoveni po 31. červenci
1922 a službu na Slovensku vykonávají.
Uvážíme-li, že slovenská (podkarpatoruská)
úprava, která byla poskytnuta železničním
zaměstnancům pro odlišné životní
podmínky na Slovensku a Podkarpatské Rusi, pro diferenciální
drahotní poměry, za cenné služby při
reorganisaci státních drah v této části
republiky, stala se podle právních norem, jež
obsahuje, pravoplatně trvající a nabytou
výhodou, shledáváme, že postup železniční
správy, odmítající revisi všech
nesrovnalostí, vyplývajících jednak
z nesprávné praxe do 1. ledna 1926 a jednak
při provádění v novém
požitkovém systému, jest protiprávní.
To zajisté nebylo úmyslem vlády a ústavních
činitelů, když za služby na Slovensku
a Podkarpatské Rusi byly železničním
zaměstnancům zaručeny určité
hmotné výhody a pod příslibem jich
pak na Slovensko a Podkarpatskou Rus
vylákáni. Odmítnutím odůvodněných
právních nároků v cestě řízení
správního jsou zaměstnanci přinuceni
domáhati se svých práv před řádnými
soudy republiky. Tato forma, jakou postižení zaměstnanci
musí uplatniti své právo, působí
nedozírné morální
i hmotné škody železničnímu podniku
a poškodí zajisté také dobrou pověst
čsl. státu, dojde-li k podání tisíců
soudních žalob na železniční erár,
jichž podání jest připraveno. Dosud
také asi 12.000 právních ohrožení
ve věci slovenské úpravy leží
u obou slovenských ředitelstev. nevyřízeno.
Nepochopitelné toto stanovisko železniční
správy k odstranění všech vylíčených
nesrovnalostí - třeba již judikaturou nejvyšších
soudních instanci bylo nebo bude korigováno - ohrožuje
také důvěru ostatní veřejnosti
k státní správě, právní
stav a pořádek ve státě a nutný
služební soulad mezi železniční
správou a zaměstnanci.
V důsledku toho táží se podepsaní
vlády:
1. Nechá vláda dojíti v desátém
výročí samostatnosti státu k nesmrtelné
ostudě podání asi 12.000 žalob železničních
zaměstnanců na Slovensku a Podkarpatské Rusi
proti železničnímu eráru pro nedodržení
smluvních závazku, daných co do slovenské
a podkarpatoruské výhody, aneb přiměje
železniční erár, aby se smírným
způsobem se svými zaměstnanci vyrovnal
a tím této ostudě předešel?
2. Jest vláda ochotna sděliti podepsaným,
co v této věci zařídila, aneb zaříditi
hodlá?
Podepsaní navrhují, aby rozprava
o této naléhavé interpelaci byla zahájena
ihned.