Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Zrušiti byt připojením jeho nebo jednotlivých jeho částí k jinému bytu nebo k jiným místnostem, používati bytu nebo jednotlivých jeho částí k jiným účelům než k bydlení nebo míti v téže obci dva nebo více bytů jest dovoleno pouze se svolením okresního úřadu.

(2) Žádati za svolení ke zrušení bytu nebo k používání bytu k jiným účelům než k bydlení jest oprávněn vlastník domu, jiná osoba jen se souhlasem vlastníka domu.

(1) Svolení podle § 1 může býti dáno, zřídí-li žadatel v obci náhradní místnosti způsobilé k obývání, nebo není-li v obci nedostatek bytů, jinak jen z důležitých příčin, na příklad lze-li připojením bytu nebo jednotlivých jeho částí l jinému bytu zameziti přeplnění bytu, nebo jde-li o použití bytu nebo jednotlivých jeho částí k účelu, který jest ve veřejném zájmu, anebo potřebuje-li žadatel dvou nebo více bytů. v téže obci pro výkon svého povolání.

(2) Svolení podle § 1 k používání jednotlivých částí bytu k jinému účelu než k bydlení není potřebí pro místnosti, kterých majetník bytu a osoby žijící s ním ve společné domácnosti užívají k výkonu svého povolání.

Stavební změny za příčinou zrušení bytů nebo za příčinou jejich používání k jiným účelům než k bydlení, smějí býti stavebním úřadem povoleny jen, vykáže-li se vlastník domu svolením podle § 1.

Připuštění místností k obývání podle § 1 nařízení ministra sociální péče v dohodě s ministrem vnitra a spravedlnosti ze dne 28. března 1918, č. 114 ř. z., o opatřeních bytové péče zůstávají v platnosti, dokud nebudou odvolána úřadem příslušným k udělení stavebního povolení nebo povolení obývacího.

Vlastník domu jest povinen nepronajaté a neobydlené místnosti, které se hodí k obývání a kterých nepotřebuje pro sebe nebo pro své zaměstnance, na příkaz okresního úřadu pronajmouti za byt do 15 dnů po pravoplatnosti příkazu.

(1) Nepronajme-li vlastník domu místností do lhůty stanovené v § 5, určí nájemníka do 8 dnů okresní úřad.

(2) Pronajme-li vlastník domu místnosti do lhůty stanovené v § 5, avšak nenastěhuje-li se do nich nájemník do lhůty stanovené za tím účelem okresním úřadem, může okresní úřad prohlásiti nájemní smlouvu za zrušenou a určí nájemníka do 8 dnů po pravoplatném zrušení nájemní smlouvy.

V obcích s více než 10.000 obyvateli může býti stanoveno pravoplatným usnesením obecního zastupitelstva, schváleným zemským úřadem a vyhlášeným způsobem v místě obvyklým, že vlastníci domů smějí do 31. prosince 1930 pronajímati beze svolení obce byty pouze

1. těm, kdo v obci nebo v některé z obcí okolních vykonávají své povolání jako veřejní funkcionáři nebo jako veřejní nebo železniční zaměstnanci,

2. těm, kdo mají v obci práva domovské,

3. majetníkům a zaměstnancům podniku důlního, továrního, živnostenského, zemědělského neb obchodního v obci,

4. těm, kdo se stěhují z bytu do bytu v obvodu obce, měli-li již byt ve vlastním domě nebo byt naturální nebo služební anebo byt najatý od vlastníka domu,

5. státním občanům československým, kteří se stěhují z ciziny.

(1) Obec s více než 10.000 obyvateli může ustanoviti vyhláškou, uveřejněnou způsobem v místě obvyklým, že vlastníci domu jsou povinni do 31. prosince 1930 oznamovati jí ve lhůtě vyhláškou stanovené každé uprázdnění. a každý pronájem bytů nebo jiných místností. Ve vyhlášce může býti uložena také nájemníkům povinnost, aby oznamovali každý podnájem a každé uprázdnění místností daných do podnájmu.

(2) Obec může naříditi určitý způsob oznamování.

(3) Oznámení jsou prosta kolků.

(1) Uprázdní-li se byt, obývaný aspoň ode dne 19. srpna 1922 státním zaměstnancem, tím, že tento zaměstnanec byl přeložen do jiné obce, může jej okresní úřad, v jehož obvodu jest byt, zajistiti pro jiného státního zaměstnance.

(2) Byty zajištěné podle odst. 1. nebo podle § 13 zákona ze dne 11. července 1922, č. 225 Sb. z. a n., a zákona ze dne 26. dubna 1923, č. 87 Sb. z. a n., o mimořádných opatřeních bytové péče mohou býti znovu zajištěny.

Byl-li byt zajištěn podle § 9, jest vlastník domu povinen pronajmouti jej ode dne, kterého se zruší nájemní smlouva, a není-li tu nájemní smlouvy, ode dne, kdy se byt uprázdní, státnímu zaměstnanci, kterého mu označí úřad, který byt zajistil.

Zajištění bytu zaniká, neoznačí-li úřad vlastníku domu ještě před počátkem výpo vědní lhůty, následující po pravoplatném zajištění, státního zaměstnance, kterému byt musí býti pronajat, nebo neoznámí-li mu označený státní zaměstnanec nejpozději pátého dne této výpovědní lhůty, že byt přijímá.

Vyklidí-li přeložený státní zaměstnanec zajištěný byt dříve, než se skončí nájemní po měr, nesmí vlastník domu brániti státnímu zaměstnanci, pro něhož byt byl zajištěn, a který mu oznámil, že byt přijímá, aby se se svolením dosavadního nájemníka nastěhoval, do zajištěného bytu.

Zajistiti nelze:

1. bytů, z nichž byla státním zaměstnancem nebo vlastníkem domu již platně dána výpověď,

2. bytů v domech stavebních sdružení, která byla ministerstvem sociální péče uznána za obecně prospěšná,

3. bytů, kterých vlastník domu potřebuje pro sebe nebo pro své ženaté nebo vdané děti.

Byla-li před počátkem výpovědní lhůty, následující po pravoplatném zajištění, zrušena nájemní smlouva mezi státním zaměstnancem, pro něhož byl byt zajištěn, a vlastníkem domu, zajištění bytu nezaniká a úřad, který jej zajistil, může vlastníku domu označiti jiného státního zaměstnance.

Přeložený státní zaměstnanec jest povinen uposlechnouti vyzvání úřadu, jemuž jest přidělen, aby do určité doby nájemního poměru nezrušoval, nebo, byl-li mu v novém služebním místě patřen byt, nájemní smlouvu o svém bytu v určité lhůtě vypověděl.

Ke státním zaměstnancům počítají se také vojenští gážisté a příslušníci četnictva. Totéž, ca o státních zaměstnancích, platí obdobně a zaměstnancích železnic, sloužících veřejné dopravě, mimo zaměstnance drah pouličních a o učitelstvu veřejných škol obecných a občanských.

Obce, které podle § 70 zákona ze dne 11. března 1921, č. 100 Sb. z. a n., o stavebním ruchu byly do 30. června 1921 zmocněny, aby provedly opatření podle zákona ze dne 30. října 1919, č. 592 Sb. z. a n., o zabírání bytů obcemi, a stát, zastoupený ministerstvem sociální péče, pokud naň podle § 16, odst. 1., zák. č. 225/1922 Sb. z. a n. přešla práva a závazky společných bytových úřadů, mohou činiti veškerá opatření, nutná za účelem správy a vrácení bytů zabraných a za účelem zabezpečení svých práv a splnění svých povinností ze zabrání pro ně vyplývajících.

(1) Zabrání bytů a místností, provedená podle nařízení ze dne 22. ledna 1919, č. 38 Sb. z. a n., o zabírání bytů obcemi a podle nařízení ministra Československé republiky s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 30. dubna 1919, č. 76/3577 pres., "Úradné Noviny", ročník I, č. 13., a podle zák. č. 592/1919 Sb. z. a n. zůstávají v platnosti nejdéle do 31. prosince 1930.

(2) Ode dne 1. ledna 1931 jest o všech bytech zabraných a o bytech, jejichž správa přešla na stát se společných bytových úřadů, míti za to, že byla o nich mezi uživatelem a vlastníkem domu L?činěna nájemní smlouva.

Na úhradu výloh, spojených s likvidací společných bytových úřadů, budiž do státního rozpočtu zařaděna příslušná úhrada.

(1) Přestupky § 1 a přestupky vyhlášky obce podle § 7 trestá okresní úřad pokutou do 10.000 Kč, při nedobytnosti vězením do jednoho měsíce. V trestním nálezu může býti zároveň stanovena lhůta, do níž ten, kdo se dopustil přestupku, jest povinen zjednati stav vyhovující zákonu nebo vyhlášce.

(2) Úřad příslušný k potrestání může vysloviti beztrestnost s podmínkou, že do stanovené lhůty bude zjednán stav vyhovující zákonu nebo vyhlášce.

(3) Kdo uvede vlastníka domu v omyl za tím účelem, aby od něh o najal byt proti ustanovení vyhlášky obce podle § 7,.může býti potrestán podle odst. 1.; vlastník domu uvedený v omyl jest beztrestný.

(4) Přestupky vyhlášky obce podle § 8 trestá okresní úřad pokutami do 2000 Kč, při nedobytnosti věcním do 5 dnů.

(1) Působnost okresního úřadu podle tohoto zákona vykonává, pokud není jinak ustanoveno, ve městech se zvláštním statutem magistrát a ve městech se zřízeným magistrátem městský notářský úřad. O zajišťování bytů podle §§ 9 až 16 ve městech se zvláštním statutem a ve městech se zřízeným magistrátem rozhoduje zemský úřad.

(2) Proti rozhodnutí obce, kterým bylo odepřeno svoleni k pronájmu bytu podle § 7, může vlastník domu podati u obce do 15 dnů odvolání, o němž rozhoduje nadřízený politický úřad s konečnou platností. V rozhodnutí obce budiž uvedeno též odůvodnění a poučení 0 opravném prostředku.

(3) Proti určení nájemníka podle § 6 a proti označení státního zaměstnance podle § 10 není odvolání.

(4) Proti rozhodnutí zemského úřadu, kterým nebylo schváleno usnesení obecního zastupitelstva podle § 7, nebo kterým byl zajištěn byt podle §§ 9 až 16, není opravného prostředku.

Ustanovení tohoto zákona o vlastníku domu vztahují se i na jeho zákonného nebo smluvního zástupce a na trvalého nebo dočasného uživatele nebo poživatele domu.

Ustanovení § 31, odst. 1., č. 4., zákona 0 ochraně nájemníků ze dne 28. března 1928, č. 44 Sb. z. a n., o bytech, zajištěných podle § 13 zák. č. 225/1922 Sb. z. a n. a zák. č. 87/1923 Sb. z. a n., a o bytech, pro které byl určen nájemník podle § 2, odst. 2., téhož zákona, platí též o bytech, zajištěných podle §§ 9 až 16, a o bytech, pro které byl určen nájemník podle § 6.

(1) Ustanovení §§ 1 až 16 se nevztahují

1. na domy, jakož i na přestavby, přístavby a nástavby domů, pro něž bylo uděleno nebo se udělí úřední povolení stavební po 27. lednu 1917, na Slovensku a Podkarpatské Rusi po 12. listopadu 1916, a v jiných domech na místnosti, které byly teprve po 1. květnu 1924 nově zřízeny nebo z neobytných na obytné upraveny,

2. na budovy státu, země, okresu, obce nebo některého fondu těmito korporacemi spravovaného a na byty jimi najaté, kterých užívají jejich zaměstnanci jako bytů služebních,

3. na budovy, kterých korporace a ústavy, humanitní, zdravotnické, osvětové a kulturní a sociálně pojišťovací ústavy používají pro svoje účely,

4. na domy a objekty, které jsou ve vlastnictví nebo správě železnic nebo železničních fondů,

5. na místnosti, za něž jejich majetníci zřídili místnosti náhradní podle § 9 zák. č. 592/1919 Sb. z. a ň.,

6. na letní byty a na byty pronajímané pravidelně lázeňským hostům v místech lázeňských,

7. na byty a úřadovny zástupců cizích států,

8. na místnosti zabrané podle zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 304 Sb. z. a n., o zabírání budov nebo jejich částí pro účely veřejné a na místnosti získané pro školu a pro bydlení podle zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., a zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 295 Sb. z. a, n., o školách národních a soukromých ústavech vyučovacích a vychovávacích,

9. na místnosti pronajímané u provozování živnostenského přechovávání cizinců.

(2) Účinnost §§ 1 až 6 zanikne v obcích uvedených v § 31, odst. 2., zák. č. 44/1928 Sb. z. a n. dnem, kterého v nich pozbudou účinnosti ustanovení uvedeného zákona. V těchto obcích může býti dána výpověď z bytů zajištěných podle §§ 9 až 16 tohoto zákona a podle § 13 zák. č. 225/1922 Sb. z. a n. a zák. č. 87/1923 Sb. z. a n. jen z důvodů uvedených v §§ 1 až 3 zák. č. 44/1928 Sb. z. a n.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1928. I po tomto dni zůstávají však v platnosti ustanovení §§ 2 a 13 zák. č. 225/1922 Sb. z. a n. a zák. č. 87/1923 Sb. z. a n. pro případy, ve kterých byl již vlastník domu vyzván k pronájmu bytu, nebo ve kterých bylo vydáno rozhodnutí o zajištění bytu. Ustanovení §§ 1 až 16 pozbudou účinnosti dnem 31. prosince 1930.

Provésti tento zákon náleží ministru sociální péče v dohodě s ministry spravedlnosti a vnitra.

Zákonem ze dne 11. března 1921, č. 100 Sb. z. a n., o stavebním ruchu, bylo po 30. červnu 1921 zrušeno zabírání bytů obcemi, což bylo podnětem 1 vydání zákona ze dne 11. července 1922, č. 225 Sb. z. a n., o mimořádných opatřeních bytové péče, jehož účelem bylo zabezpečiti do té oby, nežli se podaří překonat.i bytovou tíseň rozvojem stavebního ruchu, co nejhospodárnější využití dané zásoby bytů. Tímto svým účelem zákon o mimořádných opatřeních bytové péče nejen se stal nutným doplňkem zákona o ochraně nájemníků, nýbrž jest i způsobilý přispěti k zabránění nebo aspoň zmírnění nepříznivých účinků uvolnění výpovědního práva. Zákon o mimořádných opatřeních bytové péče byl novelován zákonem ze dne 2. dubna 1923, č. 87 Sb. z. a n.

Byla-li zákonem ze dne 17. prasince 1927, č. 183 Sb. z. a n., prodloužena působnost zákona o mimořádných, opatřeních bytové péče do vydání nového zákona, nejdéle do 30. června 1928, byla tím jednak uznána nutnost revise dosavadních ustanovení tohoto zákona, jednak nutnost odsunouti novou úpravu zákona do doby, kdy také bude upravena ochrana nájemníků, což se stalo zákonem ze dne 28. března 1928, č. 44 Sb. z. a n.

Při dosavadním provádění zákona o mimořádných opatřeních bytové péče se objevilo, že některá jeho ustanovení jsou takřka zcela nepraktická, některá že již nevyhovují změněným poměrům. Zejména jest nutno, aby zákon byl přizpůsoben novému zákonu o ochraně nájemníků a zákonu ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., o organisaci politické správy.

Osnova nového zákona zachovává v celku hlavní zásady zákona dosavadního, v jednotlivostech však obsahuje podstatné změny.

Ustanovení §§ 1 a 3 až 5 dosavadního zákona jsou nyní shrnuta do §§ 1 a 2 osnovy. V praxi se neosvědčilo ustanovení o zákazu slučování bytů zejména v těch případech, kde strany byly ochotny poskytnouti náhradu zřízením místností nových. Také omezení, stanovené dosavadním zákonem pro případy připojování jednotlivých místností k jiným bytům, ukázalo se zbytečným tam, kde se připojením nezmenšoval počet bytů. Z toho důvodu váže osnova pouze zrušení bytu připojením jeho nebo jednotlivých jeho částí k jinému bytu nebo k jiným místnostem na svolení úřadu.

Ustanovení osnovy o tom, že používati bytu k jiným účelům než k bydlení nebo míti v obci více než jeden byt, jest dovoleno jen s úředním svolením, jsou v podstatě převzata ze zákona dosavadního. Vypuštěno bylo ustanovení § 4 dosavadního. zákona, které podrobně vypočítávalo příklady dovoleného používání částí bytu k výkonu povolání, ježto veškeré tyto případy lze zahrnouti pod všeobecné ustanovení § 2, odst. 2., osnovy.

Ustanovení § 3 osnovy kryje se v podstatě s ustanovením § 6 dosavadního zákona, ustanovení § 4 osnovy pak s ustanovením § 21, odst. 2., dosavadního zákona.

Ustanovení § 8 dosavadního zákona, kterými byla stanovena hranice, do které jest dovoleno rozšířiti byt, bylo vypuštěno jako nepraktické, ježto rozšíření bytu v konkrétním případě bude stejně podmíněno úředním svolením, ať již jako připojení nových místností k bytu nebo jako používání dvou nebo více bytů podle osnovy.

K četným stížnostem zavdávalo podnět znění § 2 dosavadního zákona, které připouštěla obcházení zákona fingováním nájemních smluv s osobami, které neměly potřeby ani úmyslu do najatého bytu se stěhovati. Proto byla pojato do osnovy nové ustanovení § 6, odst. 2. Tato zostření dosavadních zákonných ustanovení jest odůvodněno tím, že nyní, kdy podle zákona o ochraně nájemníků nové nájmy jsou z ochrany vyloučeny, není již u vlastníka domu důvodu, aby ve svém domě nechával byty prázdné, a to ani v tom případě, když mu jde o to, aby si zabezpečil byt pro kupce domu.

Ustanovení §§ 9 a 12 dosavadního zákona bylo převzato do osnovy jako §§ 7 a 8 a bylo omezeno jen na obce s více než 10.000 obyvateli, ježto pro malé obce ustanovení ta nemají praktického významu, aby bylo čeleno obcházení zákona tím, že osoba, které směl býti byt pronajat jen s úředním povolením, nastěhuje se do obce jako podnájemník, bylo v osnově ustanovení § 7, čís. 4., proti obdobnému ustanovení dosavadního zákona rozšířeno tak, aby podnájemníkům nebylo všeobecně možno pronajímati samostatné byty bez úředního svolení.

Zajišťování bytů přeložených státních zaměstnanců podle § 13 zákona o mimořádných opatřeních bytové péče osvědčilo se v podstatě velmi dobře a byla tohoto opatření v praxi hojně používáno, o čemž svědčí bohatá judikatura nejvyššího správního soudu. Osnova rozvádí zásady obsažené v § 13 dosavadního zákona podrobněji v §§ 9 až 16, při čemž byla volena textace vylučující různé pochybnosti, k nimž zavdávalo podnět znění dosavadní.

Ačkoliv zásoba bytů, které možno zajistiti, časem přirozeně se vyčerpává, omezuje osnova i nadále zajišťováni jen na byty, ve kterých státní zaměstnanci bydleli již 19. srpna 1922, a nerozšiřuje zajišťování na byty později najaté, aby vlastníci doma se neobávali pronajímati byty státním zaměstnancům. Naproti tomu osnova stanoví, že nemají býti zajišťovány byty, ze kterých vlastník domu se svolením soudu podle zákona o ochraně nájemníků dal již výpověď, a byty v domech obecně prospěšných stavebních sdružení, což bylo také v praxi již obecně zachováno. Mimo to vylučuje osnova zajišťování bytů v případě, potřebuje-li vlastník domu uprázdněného bytu pro sebe nebo pro své ženaté nebo vdané děti.

Ustanovení §§ 17 až 19 osnovy již za účel definitivně a úplně zlikvidovati zabírání bytů obcemi podle zákona ze dne 30. října 1919, č. 592 Sb. z. a n. Jde pouze a velmi omezený počet bytů, svého času zabraných nebo jinak získaných společnými bytovými úřady, které jsou dosud ve správě státu.

Ustanovení § 20 osnovy uvádějí přesněji nežli § 18 dosavadního zákona, které přestupy nohou býti trestány a vyměřuje tresty mírnější.

V § 21 jest upravena kompetence pro řízení ve shodě se zákonem č. 125/1927 Sb. z. a n. a nařízením ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb. z. a n.

V § 23 osnova rozšiřuje ustanovení zákona o ochraně nájemníků, pokud se týkají zachování ochrany pro byty zajištěné a pro byty, pro které byl určen nájemník podle zákona o mimořádných opatřeních bytové péče, také na obdobné případy upravené novým zákonem.

Do § 24 byla pojata ustanovení § 20 dosavadního zákona. Znění odst. 1., čís. 1., o novostavbách bylo upraveno ve shodě se zákonem o ochraně nájemníků. V čís. 0. téhož odstavce jsou uvedeny letní byty z byty pronajímané pravidelně lázeňským hostům v místech lázeňských, o kterých dosavadní zákon jednal pouze v §§ 2 a 9.

Ustanovení § 24, odst. 2., osnovy jest důsledkem ustanovení § 31, odst. 2., zákon, o ochraně nájemníků. Poněvadž ustanovení o zajišťování bytů v těchto obcích mají působiti i nadále, bylo nutno chrániti byty v obcích těch zajištěné alespoň proti výpovědi.

Vláda doporučuje, aby osnova byla přikázána v obou sněmovnách výboru sociálně-politickému k podání zprávy ve lhůtě co možno nejkratší, ježto navrhovaná úprava musí nabýti účinnosti nejpozději dnem 1. července 1928.