Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Státní pozemkový úřad rozhodnutím ze dne 7. září 1926, č. j. 103.940/26 a ze dne 2. prosince 1926, č. j. 91.796/26 propustil pražskému arcibiskupství ze záboru lesní a zemědělské objekty v Týně nad Vlt. a sice v celkové výměře 1496 ha 54 a 11 m². Propuštění těchto objektů ze záboru jest příslušným výměrem Státního pozemkového úřadu podmíněno zachováním některých podmínek, kterým majitel má se podrobiti a je zachovávati. Kdyby podmínky zachovány nebyly, má pozemkový úřad právo, převzíti majetek znova do záboru a provésti zde příslušné řízení přídělové.

V podmínkách, uložených správě arcibiskupských statků v Týně nad Vlt., výslovně se v bodu třetím stanoví, že ťv revíru Semenec a v revíru Hněvkovickém nebudou prováděny žádné holoseče, nýbrž pouze seč výběrová a že podvolení se daným podmínkám a jejich přesné plnění v celku i jednotlivě tvoří další výminku přiznaného ponechání uvedených nemovitostí, takže, nepřistoupí-li žadatel na podmínky tyto, rozhodnutí samo (o zrušení záboru) jest pokládati za neučiněné, nedodrží-li se pak v budoucnu některá z daných podmínek,- vzchází pro Státní pozemkový úřad právo, nemovitosti uvedené a podle § 20 žadateli ponechané, pokládati dále za zabrané a je ihned převzíti a přiděliti.

Budiž konstatováno, že správa arcibiskupského panství v Týně n. Vlt. nedodržela tuto podmínku při hospodaření na objektech, které jí ze záboru půdy byly vráceny a v r. 1927-28 provádí porážku dřevní hmoty ve výše jmenovaných revírech čistou holosečí, čímž interes zákona o zachování přírodních krás přivádí ad absurdum.

Městská obec v Týně n. Vlt., která se o příděl tohoto, kdysi jí patřícího majetku podle přídělového zákona ucházela a která na zachování přírodních krás svého okolí má krajní zájem, když zjistila, jakým způsobem podmínky Státního pozemkového úřadu jsou zachovávány, rozhodla se, ke zjištění pravého stavu vyžádati si názor povolaného úředního znaku. Za tím účelem požádala lesmistra a soudního znaku krajského soudu v Táboře, p. Jar. Rodra, aby podal svůj odborný posudek o těžbě dřeva v revírech Semenec a Hněvkovice, a zda při způsobu těžby v těchto revírech zachovány jsou podmínky, na které správa panství při vrácení a převzetí lesů ze záboru přistoupila.

Znalecké dobrozdání, vydané městskému úřadu v Týně n. Vlt. dne 14. května t. r. a podepsané výše uvedeným odborníkem jako soudním znakem, zní takto:

Byl jsem dožádán obcí města Týna n. Vlt., abych se vyjádřil resp. podal odborný. úsudek, zda forma mýtební porážky hospod. roku 1927-28, uskutečněná na arcibiskupském lesním velkostatku Týně n. Vlt. v revírech Semenci a Hněvkovice, odpovídá způsobem jejího výkonu podmínkám, za kterých Státní pozemkový úřad v Praze na žádost vlastníka zabrané půdy, t. j. pražského arcibiskupství; propustil vltavotýnské lesy ze záboru. Vyhovuje této žádosti provedl jsem dne 10. května b. r. u přítomnosti zástupce města Týna n. Vlt. na předmětných objektech nestranné šetření o jehož výsledku sobě dovoluji podati následující znalecké dobrozdání.

Pražské arcibiskupství co vlastník zabrané lesní půdy velkostatku Týna n. Vlt. žádalo Státní pozemkový úřad, aby podle § 20 zákona ze dne 30. ledna 1920, čís. 81 Sb. z. a n. propustil ze záboru jeho celý majetek vltavotýnský, tedy nad výměru, ustanovenou podle § 11 zák. ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 Sb. z. a ň.

Na vysvětlení poznamenávám, že jest účelem dotčeného § 20 přídělového zákona, aby při provádění pozemkové reformy nebyly rušeny krásy přírodní a ráz krajiny etc.; Státnímu pozemkovému úřadu jest dán příkaz, aby na žádost vlastníka zabrané půdy propustil ze záboru plochy, jež jsou přírodními krásami etc. Dané propuštění jest ale vázáno uznáním podmínek, stanovených tímto úřadem, kteréžto podmínky mají právě zabezpečiti nerušené další trvání krás přírodních etc.

Pražské arcibiskupství sice použilo zákonné možnosti k zpětnému získání všech zabraných lesů velkostatku Týna n. Vlt. - pochopitelně s kladným výsledkem, neboť veškeré souvislejší lesní komplexy lze považovati za krásy přírodní - ale nesplnilo podmínky, za kterých Státní pozemkový úřad v Praze tamní lesní majetek propustil ze záboru. Rozhodnutím ze dne 7. září 1926 k č. j. 103.940/26-II/1 a ze dne 2. prosince 1926 k č. j. 91.796-II/2 propustil totiž Státní pozemkový úřad v Praze na základě § 20 zákona ze dne 30. ledna 1920, čís. 81 Sb. z. a n. vlastníku zabraného majetku, t. j. pražskému arcibiskupství lesní velkostatek Týn n. Vlt. ze záboru v jeho původní rozloze s výhradou, že budou splněny a trvale dodržovány oboustranně uznané a stanovené podmínky. V intimátu Státního pozemkového úřadu v Praze data 7. září 1926 k č. j. 103.940/26-II/1, týkajícím se propuštění ze záboru vyjma jiných nemovitostí též arcibiskupských revírů Semenes a Hněvkovice, jest mezi ostatními stanovena ad 3 podmínka, že v obou zmíněných polesích nebudou prováděny žádné holoseče, nýbrž pouze seč výběrová.

A dále: ťŽe podvolení se všem, tudíž i této podmínce (ad 3) a její přesné splnění tvoří další výminku přiznaného ponechání shora uvedených lesních komplexů, takže nedodrží-li se budoucně i tato podmínka (ad 3), vzchází pro Státní pozemkový úřad právo, nemovitosti ony podle § 20 zákona ze dne 30. ledna 1920, čís. 81 Sb. z. a n. ze záboru propuštěné., pokládati dále za zabrané a je ihned převzíti a přiděliti.Ť

V dalším obsahu zmíněného intimátu uvádí Státní pozemkový úřad:

ťZjistiv provedeným úředním řízením a šetřením, že plochy obou revírů spadající pod ustanovení druhé věty § 20 přídělového zákona, vyhovuji příkazu, danému první větou téhož § 20 a ponechávám vlastníku plochy ty atd.Ť

Lze proto míti důvodně za prokázáno, že Státní pozemkový úřad svými odborníky úředně na místě zjistil skutečný stav a potřebu dalšího pěstování a výchovy porostu v revírech Semenci a Hněvkovice, jakož i celkovou konfiguraci plochy i terénu obou lesních jednotek s patřičným zřetelem na jejich krajinný charakter a na základě tohoto zjištění správně se rozhodl pro obsahovou stylisaci hospodářského způsobu těžební methody v podmínce ad 3 uvedené. Jako znalec strany stěžující nemohu rozhodovati, z jakých důvodů opomenula resp. provedla lesní správa velkostatku Týna n. Vlt. v revírech Semenci a Hněvkovice těžbu dřeva z etátu hospod. roku 1927 až 28 tvarem holopasečným na místo předepsanou seči výběrovou; prostě konstatuji, že:

a) V obou polesích se stala porážka dřevní hmoty z hlavní těžby ročníku 1927-28 čistou holosečí,

b) která v revíru hněvkovickém za daného stavu jednotlivých lesních skupin mýtných a polomýtných oblastí předpokládala v těchto porostech provedení jedině správného způsobu hospodaření tmavou, po případě výběrovou sečí.

Pod označením těžby výběrové jest rozuměti onen způsob lesního hospodaření, kde pečlivá snaha lesního odborníka napomáhá přírodě k dosažení přirozeného tvaru porostní obnovy cestou přirozeného zmlazování mateční dřevinou, kterou postupně odstraňuje, aniž by násilně, poněvadž rušivě zasahovala do kompaktní dřevní zásoby - na rozdíl od formy holopasečné, která bez zřetele na poměry: krajinné scenerie, stanoviska, místního klima a stavu těženého lesa poráží hmotu na souvislém celku určité plochy. Není sporu, že pouze výkonem seče výběrové, zhodnocující v sobě všechny podmínky zdárného pěstění a výchovy nových porostů a současně zabezpečující na dlouhou řadu let produkční schopnost cenné kmenoviny, možno zachovati dnešní krajinnou neporušitelnost lesního teritoria, které si představujeme jako souvislou, tedy holými plochami uměle nerušenou lesní oblast.

Po shlédnutí pozastavovaných míst v revírech v Semenci a Hněvkovice, na kterých byla provedena v hospod. r. 1927-28 hlavní mýtební poruba, znalec se přesvědčil, že ani u jedné z vykácených sečí nebyly zachovány podmínky, předepsané Státním pozemkovým úřadem, t. j., nebylo použito seče výběrové, nýbrž výhradně tvaru holopasečného.

Toho patrným důkazem jsou:

tedy celkem v obou revírech Semenci a Hněvkovice 20 holosečí v rozloze asi 9.4000 ha.

Byla-li lesní správa arcibiskupského velkostatku Týn n. Vlt. při tomto všeobecně praktikovaném a hospodářského roku 1927-28 se týkajícím holopasečení vedena snahou:

a) Zvýšiti nahromaděním těžby v rámec holých ploch výnos hmoty a tím i peněžitého efektu na majetku ze záboru propuštěném,

b) snížiti tamže správní a provozní režii k finančnímu prospěchu majitele,

c) nebylo by oproti těmto důvodům vážných námitek, kdyby se jednalo o majetek nezabraný a žádnými podmínkami jeho hospodářské soustavě nadřízenými úřady neomezený.

Poněvadž v daném případě jde ale o majetek ze záboru propuštěný, kterážto propuštění vázal státní pozemkový úřad v Praze určitými výhradami, dlužno spatřovati v opomenutí těchto výhrad resp. podmínek zásadní porušení obapolně smluvené a uznané dohody a z těchto příčin poškození hospodářské substance a stability propuštěných lesních celků, jakož i krásy lesa a krajinné scenerie.

Nebylo-li v revíru Semenci použito při porážce hmoty ustanoveného pasečení sečí výběrovou a z tohoto opomenutí vzešlo porušení místních přírodních krás a rázu krajiny, tím více nutno pozastaviti provedení holých sečí v revíru hněvkovickém jehož malebnou polohu, dobré stanovisko, vnější i vnitřní strukturu k těžbě schopných porostů, příznivé místní klima, jakož i v určitých oblastech tohoto polesí na značné rozloze se rozprostírající mladý a nadějný obrost smrku a jedle, povstalý přirozeným zmlazením matečné dřeviny, považuje znalec za školský příklad a ukazovatele k ekonomickému pěstění a výchově lesa cestou přirozenou.

Teprve po pečlivém shlédnutí hněvkovického revíru se znalec přesvědčil o jedině správném a účelném rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, povinně hospodařiti v tomto ze záboru propuštěném lese pouze sečí výběrovou.

Lesní správa arcibiskupského velkostatku Týna n. Vltavou se přes dané podmínky rozhodla zmýtiti v hněvkovickém revíru v těžbě v hospodářském roce 1927-28 ustanovenou plochu cca 4.5000 ha holosečí, takže vděčné, ale odborně poněkud namáhavé místní přirozené zmlazení, t. j. způsob jeho udržování zůstaly nepovšimnuty.

Se stanoviska lesohospodářského budiž zvláště podotknuto, že na třech místech byly založeny holoseče do porostů kompletovaných přirozeným zmlazením jedlí, kterýžto nárost bez předchozí přípravy na postupnou reakci světla, byl při výtahu klad z 80 zničen a zbytek rychlým odstraněním hlavního porostu, dnes vysazený přímé intensitě slunečních paprsků, nebude schopen další vegetace.

Na základě všech shora uvedených a přímo v zájmových objektech zjištěných důkazů lze míti za prokázáno, že vlastník lesních revírů Semenec a Hněvkovice, propuštěných Státním pozemkovým úřadem v Praze podle §u 20 přídělového zákona ze záboru, nehospodařil na těchto lesních komplexech způsobem obapolně ujednaným a stanoveným, tedy, že nevyhověl podmínkám v § 20 tohoto zákona obsaženým - zda vědomým způsobem, nelze znalci rozhodovati.

Po tomto konstatování interpelovaných faktů odborníkem jistě povolaným, učinil městský úřad v Týně n. Vlt. ve věci samé rozklad k Státnímu pozemkovému úřadu a žádá, aby, poněvadž zde nebyly splněny podmínky tohoto úřadu, byly objekty vltavotýnského arcibiskupského panství znovu do záboru pojaty, provedeno řádné přídělové řízení, kde nový nabyvatel by podmínek Státním pozemkovým úřadem uložených náležitě šetřil.

Případ sám jest vážným vykřičníkem poměrů, jaké urychleným propuštěním zabraných objektů původním vlastníkům zavládly. Město Týn vykonalo jen svou povinnost, jestliže stálo zde a stojí na stráži veřejných zájmů. Jde také o majetek, který mu kdysi patřil, neprávem byl mu po bělohorské bitvě odňat a jehož marně se domáhá.

Podepsaní se táží:

Jest vláda ochotna uložiti Státnímu pozemkovému úřadu, aby v důsledcích stížnosti města Týn nad Vltavou a znaleckého dobrozdání lesního znaku krajského soudu v Táboře, p. J. Rodra, nařídil urychlené a přísně nestranné komisionelní řízení o tvrzeních ve stížnosti města a znaleckém posudku obsažených?

Potvrdí-li úřední šetření, že podmínky propuštění ze záboru zde splněny nebyly, převezme Státní pozemkový úřad tyto objekty znovu a provede o nich řádné řízení přídělové, kde by obec vltavotýnská svůj komunální interes mohla uplatniti?

Obce Šenov, Žilina a Loučka tvoří s Novým Jičínem hospodářský celek.

Podle posledního sčítání lidu měl Nový Jičín 13.226 a s uvedenými obcemi 19.157 obyvatelů! Nynější počet obyvatelstva lze aspoň odhadnouti na 20.000.

Město Nový Jičín je sídlem krajského a okresního soudu, okresní politické správy, 6 finančních úřadů, státního policejního komisařství atd. Vojenskou posádku tvoří jeden prapor 40. pěšího pluku.

V městě jsou dvě střední školy, v Žilině hospodářská střední škola a ve všech jmenovaných obcích je vysoce vyvinuté české a německé národní školství. Dále jest ve městě zemská polepšovna.

Nový Jičín s přilehlými obcemi má výslovně průmyslový ráz. Je tam dohromady 25 velkých a středních závodů, z toho 3 továrny na klobouky, 10 továren textilních, 12 továren na výrobu různých strojů, plechového zboží, automobilů, tiskáren atd., které zaměstnávají dohromady přes 300 úředníků a cca 4.700 dělníků. Roční výroba obnášela v roku 1927 circa 320,000.000 Kč.

Dále dlužno ještě uvésti státní továrnu na tabákové výrobky s cca 900 dělníky a roční výrobou v ceně cca 200,000.000 Kč, lihovar v Šenově a pivovar v Loučce, pak větší počet velkoobchodů a velkoživností a obchodů a živností středního významu s mnohými zaměstnanci a dělníky.

Je-li postavení státních gážistů v každém průmyslovém středisku do jisté míry obtížné, poněvadž nemohou konkurovati ani s lépe placenými soukromými zaměstnanci, ani se středními obchodníky a živnostníky, kteří mohou část drahoty na konsumenty přesunouti, je postavení jejich specielně v Novém Jičíně horší nežli jinde za jinak stejných poměrů. Nový Jičín má totiž velmi špatné vlakové spojení se světem - pouze lokálkou - kdežto blízké ohromné průmyslové středisko Moravská Ostrava má vhodné spojení na všechny strany a absorbuje celý kraj až po Lipník nad Bečvou, který tam téměř výhradně gravituje. Tak se stává, že lze v Moravské Ostravě mnohé životní potřeby za výhodnějších a levnějších podmínek nakoupiti, nežli v daleko menším Novém Jičíně.

Bytové poměry státních gážistů jsou pro častá překládání velmi neutěšené a zhorší se samozřejmě s postupným rušením ochrany nájemníků. Velká část zaměstnanectva bydlí v bytech nevýhodných a nepřiměřených, mnozí dokonce v nouzových bytech anebo v podnájmu. Zřízením okresního zastupitelstva se poměry ještě zhorší.

Stavební poměry jsou velmi nepříznivé. Domek o 2 pokojích s příslušenstvím stojí 65 - 70.000 Kč, což vyžaduje asi 4 - 4.500 Kč úrokování a amortizace. Peníz to naprosto nedostižitelný pro většinu zaměstnanců, kteří nevládnou soukromým jměním.

Stavební náklad v Novém Jičíně vyrovná se stavebnímu nákladu v předměstích brněnských a pražských, kde se nabízejí domky o 3 pokojích ke koupi za 90.000 - 96.000 Kč.

Též ceny živnostníků jsou zde mnohem vyšší, nežli v mnohých stejně velikých městech. Oproti menším městům jsou ceny ty aspoň o 20 - 30 procent vyšší. Zařazením Nového Jičína s obcemi Šenovem, Žilinou a Loučkou, tvořícími celek o cca 20.000 obyvatelích, jenž svým hospodářským významem předčí mnohá daleko větší města, do skupiny C činžovného a postavení jich na roveň bezvýznamným městečkům se 2-4.000 obyvateli (na příklad Dačice, Jemnice, Žďár, Uh. Ostroh, Val. Klobouky, Vizovice atd.), stala se Novému Jičínu s přilehlými obcemi velká křivda, neboť v takových malých městečkách jsou průměrně drahotní poměry aspoň o 10-15 procent příznivější nežli v Novém Jičíně.

Proto s ohledem na mimořádné poměry nahoře popsané dovolují si podepsaní tázati se vlády, zdali jest ochotna s největším urychlením zařaditi Nový Jičín a přilehlé obce Šenov, Žilinu a Loučku do skupiny B činovného podle §u 12, bod 7. zákona ze dne 24. Vl. 1926, čís. 103 Sb. z. a n.?

V Mírově byla nákladem přes 40 mil. korun čsl. zbudována trestnice a nyní dochází k jejímu rušení, aniž bylo rozhodnuto, jak bude použito evakuovaných budov a ubikací. K trestnici patří 19 jednopatrových domků o 4 bytech, celkem 76 bytů dvoupokojových a 13 úřednických bytů o třech až šesti pokojích. V trestnici samé jsou zařízeny různé dílny řemeslnické v 23 místnostech, nemocniční sály, škola, pekárna, prádelna, moderní kuchyně, kotelna, kanceláře, vězeňské místnosti atd., celkem asi 290 místností. Kolem trestnice jest park a zelinářství. V posledních dvou letech bylo investováno několik mil. Kč na zařízení vodovodu, kuchyně a prádelny.

Zrušení Mírovské trestnice omlouvá se - humanitou. Na Mírově jsou drženi nepolepšitelní zločinci a nad těmi se ustrnuli směrodatní odborníci z ministerstva spravedlnosti a uznali, že z důvodů zdravotních není možno dále ponechati trestance v budově starého hradu mírovského. Budova prý nemá kanalisace, účelně zařízených samovazeb, vedle jiných předstíraných nedostatků. Tisíckráte hůře bydlí desetitisíce spořádaných rodin, nezaměstnaných a bez bytů.

Jako druhý důvod likvidace mírovské trestnice je uváděno docílení úspor. Nebude prý potřeba tak značného počtu dozorců. Ačkoliv statistika dobře ukazuje, že ani za dnešního stavu není mírovský trestanec nejdražší, nechceme o docílení úspor pochybovati. Mluví-li se o šetrnosti, musíme důrazně poukázati na milionové investice: vodovod, kotelna, kuchyně, prádelna, kteréžto byly provedeny v poslední době, kdy již o zrušení trestnice jednáno a snad už dokonce rozhodnuto bylo. Bylo by záhodno věděti, zda při výpočtech nákladů na trestance v novém umístění byla vzata v úvahu jako pasivní položka 40,000.000 Kč, které po přestěhování zůstávají na Mírově ležeti jako mrtvý kapitál, investovaný v budovách, zařízení a příslušenství bývalé trestnice. Že opuštěné budovy a zařízení musí min. spravedlnosti považovati za pasivum, vysvítá z toho, že do dneška nemá pro ně vhodného využití. I když se mluvilo, že v uvolněných místnostech zřízen bude na Mírově ústav pro padlé dívky, nebo výchovná kolonie cikánů, nutno považovati tyto instituce jako uměle vyvolané k vyplnění prázdných místností a nikoliv jako z nutnosti vyplývající: ony nejsou schopny zaktivovati kapitál representující cenu budov a zařízení.

Podle zprávy ťPozoraŤ ze dne 20. května 1928 vyslovil se vysoký státní úředník v min. spravedlnosti k deputaci mírovské české menšiny, jež žádala ponechání mírovské trestnice, že tato česká menšina je uměle vypěstovanou květinou a hřebem na českém těle. Tato provokace svědčí o tom, že min. spravedlnosti asi nezáleží ani na osudu české školy v Mírově, pro niž stát postavil nákladem půl milionu Kč školní budovu, že je mu lhostejný osud českých živnostníků, kteří se na Mírově usadili. Nemůže býti ale lhostejno vládě čsl. republiky a českému lidu vůbec, aby takto znehodnocovaly se 10ti miliony státního majetku, aby ubíjely se existence těch, kteří šli na jazykové pomezí jako živnostníci hledat obživu, aby ubíjelo se české menšinové školství státem draze vydržované. Táží se proto podepsaní pana min. spravedlnosti, zdali zprávy o přemístění mírovské trestnice jsou pravdivé. V případě ano, zdali je ochoten zaříditi nové šetření, jež by vzalo v potaz znehodnocení tak obrovského státního majetku na Mírově, jež nastalo by zrušením trestnice,. a uvažovaly by o tom, zdali zrušením mírovské trestnice nezpůsobí velikou hmotnou škodu všeobecnou?

Pak-li již o přemístění mírovské trestnice je definitivně rozhodnuto, táží se podepsaní pana min. spravedlnosti,- zdali je ochoten s veřejností sděliti, jak účelně bude opuštěných ubikací a obytných domů i veškerého zařízení trestnice použito, aby přinášelo státu potřebnou amortisaci a aby v občanstvu rozptýleny byly obavy, že samo ministerstvo Čsl. republiky nedbá zásady úporného šetření a hospodárného nakládání se státním majetkem?

U krajského soudu v Olomouci byl veden spor mezi Elektrizitätsgenossenschaft v Berouně Moravském jako žalobkyní a firmou Ladislav Pechánek a spol. jako žalovaným o zaplacení většího peněžního obnosu. Spor nebyl ukončen pro konkurs uvalený na jmění firmy L. Pechánek a spol. Žalovaná firma popírala oprávněnost požadovaných peněz a spor její není ukončen dosud.

Tento civilní spor má však svůj základ v národnostní zášti. Ladislav Pechánek je předsedou odboru Národní jednoty v Mor. Berouně a o jeho existenční zničení usiluje německá většina v čele s Emanuelem Hyklem. Společnost elektrická ovládaná Hyklem, zkonstruovala si fiktivní pohledávku za firmou Lad. Pechánek a spol. v částce 58.000 Kč, prý za krádež elektr. proudu. Emanuel Hykl šel v protičeské zášti tak daleko, že způsobil, aby elektrická společnost vymohla si na výše uvedený obnos zajišťovací exekuci, kterou prováděl dne 14. března 1928 soudní vykonavatel od okresního soudu ve Dvorci a jako intervenující za domnělého věřitele, Em. Hykel. Pro posouzení ducha panujícího u okresního soudu ve Dvorcích, svědčí výrok okresního soudce Dr. Františka Mildnera: ťBringen sie mir recht viel Material gegen den Pechanek, ich werde schon dem Čechen einheizen!Ť

V instrukcích pro soudní vykonavatele je, že musí postupovati při exekuci tak, aby dotčená strana nebyla provokována, urážena a výkon, že má býti proveden co nejšetrněji. Soudní vykonavatel však trpěl. aby intervent Em. Hykel, člověk osmkrát trestaný, dopouštěl se při exekuci urážek manželky pana Pechánka a byt v pravém slova smyslu devastoval. Soudní vykonavatel trpěl tato urážlivá slova Hykelova pronesená k manželce pana Pechánka: ťVidíte kam jste to přivedli. - Nyní já jsem zde pánem.- Já půjdu i přes mrtvoly.Ť Při rabování knihovny ponechal v ní Hykel české svazky s posměšnými slovy: ťTo je česká literatura, ta nemá cenu!Ť Vysmíval se, že při přihlašování dluhující částky do konkursu se stal omyl, který mu dává právo využíti ho proti ni. Soudní vykonavatel nezakázal urážení nešťastné paní, nervově choré, ba trpěl. aby Hykel přímo zběsile vyházel všechnu korespondenci ze zásuvek na zem na hromadu, stále volaje, že půjde přes mrtvoly, aby přeházel vše ve skříních, v prádelníku, aby si prohlížel korespondenci Národní jednoty, jejíž je Pechánek předsedou, aby nábytek z bytu byl vynášen nešetrně na dvůr do veliké vrstvy sněhu, do něhož byly i naházeny originály obrazů. Surovost tuto pozorovali dva svědci, jež jsem ochoten uvésti. V továrně byly zabaveny stroje a vše na vozech bylo ostentativně odváženo přes celé město do staré tovární budovy. V zásuvce zabaveného umyvadla byly rodinné skvosty a peněžní obnos kol 10 000 Kč, kteréžto věci, jak nyní bylo zjištěno, byly ve skladišti, kde nábytek je uložen, ukradeny.

Soudní vykonavatel k celému vzrušujícímu jednáni interventa klidně přihlížel, trpěl urážení nemocné paní, trpěl nešetrné nakládání s nábytkem a obrazy, trpěl v pravém slova smyslu devastování bytu a proto táží se podepsaní pana min. spravedlnosti, zdali je ochoten tento neuvěřitelný, bohužel však pravdivý případ národní zaujatosti státních orgánů proti spořádané, vzorné české rodině dáti co nejpřísnější vyšetřiti a vinníky potrestati, aby se podobný případ ne mohl opakovati.

V Mor. Berouně je zřízeno rolnické lnářské družstvo, jehož ředitelem je Wilhelm Dreiseitel, na jehož dveřích do poslední doby byl tento nápis: ťČechen und Juden haben keinen Zutritt!Ť Této lnárně, která ještě v roku 1924 zaměstnávala 60 dělníků a dnes zaměstnává daleko menší počet, která je rok od roku pasivní, v jejíž okruhu rok od roku klesá počet pěstitelů lnu, jejíž bilance svědčí o neschopnosti vedení podniku, dostalo se loni od min. zemědělství 400.000 č státní subvence pod záminkou podpory akce zvelebení Inářství. Podle zpráv v Mor. Berouně kolujících, jedná se letos v min. zemědělství o státní subvenci tomuto podniku 900.000 Kč.

Z této lnárny vychází organisování všech protičeských akcí, státní subvence jsou zbytečně vyhazovány na podporování německého šlendriánu a nikoliv na zvelebení lnářství, protože i němečtí rolníci nemají k tomuto podniku důvěru a osevnou plochu lnu rok od roku zmenšují.

Udělování tak obrovských subvencí pasivnímu a života neschopnému podniku je mrháni peněz státních a proto táží se podepsaní pana ministra zemědělství, zda je ochoten přísnou a nestrannou revisí zjistiti hospodaření podniku po stránce obchodní, k jakému účelu bylo loni povolených 400.000 Kč po užito, zda opravdu osevné plochy lnu ubývá a způsobiti, aby na příště podniku onomu se subvence neudělovaly?

Své doby byl vyvlastněn lesní velkostatek knížete Jana Lichtensteina, ředitelství v Adamově a vyvlastněná část byla převedena do správy státní školy zemědělské v Brně. Tímto převedením byly obce Babice n. Sv., Bílovice, Řicmanice, Kanice, Březina, Proseč, Bukovina, Křtiny, Habrůvka, Olomoučany, Adamov a Útěchov, nalézající se vesměs v obvodu tohoto velkostatku, vyňaty nejen z jakékoliv účasti a podílu na lesní reformě, ale převodem jmenovaného velkostatku do rukou státní školy zemědělské v Brně se stav obcí a jich obyvatelstva zhoršil. Správa velkostatku jednak vůbec zakázala vstup do lesů, jednak vstup do lesů činí odvislý na zvláštní doporučení hodné dobrozdání obcí v obvodu velkostatku a to pouze na dvě dopoledne v týdnu; po většinu měsíců v roce je však vstup do lesů zakázán vůbec.

Pokud lesy náležejí panství Lichtensteina, byly v soukromém provozu, nečinily se chudému obyvatelstvu nižádné překážky, aby si obstaralo chrastí a dřevo sbíráním dříví v lesích, sbíráním lesních plodin, jahod, borůvek, malin, hub a léčivých bylin, levným prodejem nebo zdarma poskytováním trávy na lesníich pasekách. Kromě toho bylo dovoleno zdarma nebo za levný peníz hrabati lesní listí jako stelivo pro užitkové zvířectvo; levně koupiti stavební materiál a pod. Tyto výhody, jakmile byl velkostatek převeden do státní správy mizely, až nedávno naříkaným zákazem vstupu do lesů byly zrušeny. Tím se ještě více zhoršila beztak již špatná situace chudobného obyvatelstva ve jmenovaných obcích, mnohdy odkázaného po celé měsíce pouze a jedině na tržbu z odprodeje nasbíraných lesních hub nebo jiných lesních plodin. Nikdo z tamějšího obyvatelstva nechodí na houby nebo na borůvky z luxusu, nýbrž z nutnosti spotřeby. Také nechodí nikdo z luxusu, pohrabovati listí nebo vyžínat trávu v pasece, takže vystavování nějakých zvláštních doporučení obcemi je bezcenná formalita a žádá-li toho státní správa, pak jen proto, aby občanstvo zbytečně trápila.

Obyvatelstvo, jak uvedeno v resoluci vpředu citovaných obcí, předpokládalo, že lesní reforma bude sloužiti nejširšímu obyvatelstvu, že bude prostředkem pro zlepšení nejen'stavu venkovských obcí, ale zejména nejchudšího obyvatelstva. Veškerým právem v resoluci, určené ministerstvu zemědělství, poukazují obecní zastupitelstva na to, že aktu pozemkové reformy bylo tu zneužito; aby agrární a průmyslový kapitál zmocnil se lesů a aby monopolním postavením, které se mu dostalo, vyrubal lesy, které mají především sloužiti obcím a jejich obyvatelstvu.

Zpředu jmenované obecní správy poukazují mezi jiným také na to, že tamní správa státních lesů jde v čele zdražovatelů stavebního materiálu, zejména dřeva, a že správa státních lesů byla první, která zdražila stavební dřevo. Odpovídá to duchu zákona o stavebním ruchu. Z lámání stavebního kamene a z kopání písku vybírá státní správa poplatky mnohem vyšší nežli jaké jsou u jiných velkostatků nebo soukromníků. Dřívější výhody na žádost obcí nebo jednotlivců, aby si mohli nalámati kámen a nakopati písek k účelům stavebním bezplatně, poskytované ve značné míře bývalou správou - úplně odpadly.

Nejhůře a nejtížeji je zákazem vstupu do státních lesů postižena chudina. Obyvatelstvo tamních obcí je z převážné většiny obyvatelstvo chudé a to znamená zhoršení jeho dosavadního stavu. Vesnická chudina sbíráním hub a lesních plodin a jich odprodejem doplňovala si skrovnou existenci, stejně jako domkáři a chalupníci vyžínáním trávy z lesních pasek docilovali od koz mléko, jediný to produkt venkova, určený ponejvíce pro děti.

Jestliže se tamní obyvatelstvo bouří proti takovému nesmyslnému zákazu vstupu do lesů pro sbíráni hub a lesních plodin, vzmáhá se jej odpor a nenávist proti ředitelství státních lesů a jeho úřednictvu, pak veškerým právem, neboť v nich opatřuje nové panstvo, které, jak jsme vpředu ukázali, je horším onoho panstva, vzešlého z rodu hrabat a knížat.

Obecní správy činí proto dobře a právem, jestliže za tohoto stavu odmítají odpovědnost a záruku za pořádek, který tamní správa státních statků svým nesmyslným zákazem o přístupu do lesů sama porušila.

Podepsaní se proto táží pana ministra zemědělství:

1. Jest pan.ministr ochoten naříditi tamější státní správě, aby ihned odvolala a zrušila zákon o vstupu do státních lesů.

2. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby k účelům stavebním pro obce a nezámožné jednotlivce byl, jako za dřívější správy, poskytován stavební materiál, jako nalámání kamene a kopání písku, bez poplatku a aby lesní dřevo k témuž účelu bylo poskytováno za režijní cenu, když o to požádají?

3. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, co v té věci podnikl aneb co hodlá zaříditi?