Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Senát Národního shromáždění republiky Československé projednal a v 90. schůzi dne 1. července 1927 přijal s některými změnami a doplňky vládní návrh zákona (tisk sen. 415 a 459) o potulných cikánech a podobných tulácích.

Tento návrh zákona řeší velmi palčivou otázku, jak upraviti soužití kočovných cikánů a jiných potulných živlů v naší republice uprostřed ostatního obyvatelstva republiky. Svým potulným životem, svou náchylností k zahálce, žebrotě, krádeži a násilí, cikáni stali se svízelí, nebezpečím a postrachem usedlého obyvatelstva, které ode dávna naléhavě se domáhalo a domáhá ochrany před těmito živly. Jest to zejména obyvatelstvo venkova, které jest nejvíce jimi ohroženo, neboť cikáni vyhledávají ponejvíce krajiny řidčeji obydlené, kde dozor orgánů veřejné bezpečnosti není tou měrou intensivní jako v oblastech hustěji osídlených a městech. Důsledky poměrů válečných a poválečných, zejména též v sousedních státech cikány značně prostoupených (Maďarsko, Rumunsko), vystupňovaly ještě dále cikánskou kalamitu v naší republice a specielně na venkově až ke katastrofální míře. Zdá se, že do území našeho nekontrolovatelně přešly nové živly cikánské ze zahraničí a že nastal i jistý přesun jejich směrem k západu. Také methody cikánů doznaly změny zvýšenou útočností a zločinnou odvahou, která vyvrcholila v četné odvážné loupeže a nezastavila se ani před ničením lidských životů. Tím způsobena byla situace přímo katastrofální a obyvatelstva na venkově zmocňovala se přímo panika, neboť nebylo si jisto ani majetkem, ani životem. Bohužel, dosavadní prostředky zákonné, hlavně praeventivní, jako rak. zákon z r. 1873 a uhers. z r. 1913 a příslušná nařízení prováděcí, neposkytovala dosti prostředků k ovládnutí této kalamity, která živena jsouc mimořádnými poměry přerostla úřadům a bezpečnostním orgánům přes jich síly. Zdá se též, že jisté reformní snahy v trestnictví, směřující k jisté mírnosti ve vyměřování trestů a jich výkonu, pokud běží o tyto vrstvy obyvatelstva, nepadly na pravou půdu a spíše zvyšovaly odvahu ku zločinnosti a ohrožovaly tak nemístnou humanitou tím více klidné a pracující členy společnosti.

Nezbývá proto, než řešiti celou otázku od základu. Dosavadní předpisy zákonné, čelící proti tuláctví, neměly po většině na zřeteli specielní poměry cikánské kalamity, tím méně stupeň, na který tato v poslední době vyvrcholila. Běží nyní o to, aby specielně cikánská otázka byla vyřešena, a to je problémem, který si obrala osnova vládní, vypracovaná ministerstvy vnitra a spravedlnosti.

Autoři osnovy musili si položiti otázku, jak zakročiti proti potulným cikánům. Bylo zjevno, že republika nemůže potulných cikánu zákonem ani přes noc vypuditi, ani je učiniti přes noc usedlými občany. S druhé strany je zřejmo, že potulný život cikánský je semeništěm mravní zkázy, zločinnosti, zdravotních závad (přenosu nakažlivých nemocí atd.) a že potulný život nutno postupně, avšak energicky omezovati a potlačovati.

Osnova stojí proto na zásadě, nevydávati absolutních zákazů nebo příkazů, nýbrž dáti administrativním úřadům vydatná zmocnění a prostředky k obmezení kočování a jeho výstřelků. Praví o tom motivy vládní osnovy: "Bude pak záležeti na prostředcích, jež administrativa bude míti po ruce, zvláště ovšem po stránce finanční, zda a v jakém rozsahu bude lze jednotlivá opatření tohoto zákona prováděti."

Vůči tomu dlužno vysloviti očekávání, že vláda bude si plně vědoma své povinnosti, chrániti klidné občanstvo před ohrožením jeho majetků a životů potulnými živly a že nepřipustí, aby intence zákona ztroskotaly nedostatkem finančních prostředků, neboť obyvatelstvu neběží o záhon, nýbrž o skutečné zajištění jeho bezpečnosti.

Zákon sám zakládá se tedy na jistém kompromisu vůči potulnému živlu cikánskému a snaží se potulnictví uvésti v jistý řád a soulad se zájmy ostatního obyvatelstva. Jak uvedeno, nutno se spřáteliti s tím, že potulnictví cikánů nelze přes noc vykořeniti, ale přes to nutno říci jasně a otevřeně, že potulnictví se svými všemi morálními a jinými závadami není trvale slučitelno se životními principy převážné většiny klidného a prací se živícího obyvatelstva, a že nelze od tohoto žádati, aby se dalo mizivou menšinou obyvatel, která nechce se přizpůsobiti morálce obrovské většiny, zneklidňovati a ohrožovati na majetku a životu. Nutno proto říci, že cílem zákona a administrativy jej provádějící nemůže býti setrvání na nějakém kompromisu, nýbrž postupné odstranění tuláckého života a přizpůsobení resp. podrobení oněch tuláckých vrstev morálce a životním způsobům spořádaného obyvatelstva. Kdo tomu se nepodrobí, toho stát a jeho společnost občanská nemůže trvale snésti mezi sebou jako rovnocenného a rovnoprávného člena společnosti. Zákon stojí na principech lidskosti, neboť lidskost žádá též ochranu spořádaných živlů ve státě proti neukázněným, vůči nimž dlužno použíti plné rozhodnosti a kázně v zájmu celku.

Za tohoto předpokladu lze se spřáteliti s principy; na kterých osnova zákona jest zbudována.

Pokud běží o obsah osnovy, uvésti jest toto:

Zákonný pojem "potulných cikánů", na něž se zákon má vztahovati, není vymezen jen ethnograficky (rasou), nýbrž rozšiřuje se i na jiné tuláky, po cikánsku žijící (ať již s cikány neb samostatně).

Netýče se tedy zákon "cikánů" vůbec, nýbrž jen "potulných cikánů", což výslovně třeba vytknouti. Předpokladem pro výjimečná opatření není zde tedy rasa, nýbrž způsob života (potulnictví).

Zákon nemá se též dotýkati cikánů jednotlivců, nýbrž jen potulných cikánů v tlupách. Na jednotlivé potulné cikány budou se ovšem vztahovati platné zákony o tuláctví, jichž unifikace jest vyhražena teprve kodifikaci našeho trestního práva.

Osnova obsahuje jednak opatření preventivní (soupis, evidenci, výchovu dětí),

jednak opatření represivní (zápověď kočování bez zvláštního povolení, zápověď tvoření tlup atd.).

Stěžejní zásady a předpisy, na nichž založena jest vládní osnova, jsou tyto:

1. Zavádí se soupis a evidence potulných cikánů, jehož provedení upraveno bude vládním nařízením § 2. Tomuto účelu slouží té antropometrická a daktyloskopická zjišťování, ku kterým bezpečnostní úřady budou oprávněny.

2. Zavádí se povinný průkaz totožnosti pro potulné cikány (osobní legitimace).

3. Kočování v rodinách a s vozidly a tažnými a pod. zvířaty jest vázáno na povolení úřadu, který může povolení odepříti neb je omeziti na určité území, jistý směr a pod.

4. Vydává se absolutní zákaz držení zbraní, střeva a pod.

5. Kočující a tábořící tlupy nesmějí přesahovati rámec rodiny.

6. Tábořiti lze jen na místech úřadem (obec. starostou, stát. policejním úřadem) vykázaných. Jistá území mohou býti potulným cikánům vůbec zakázána.

7. Cizozemští cikáni jsou z pobytu v republice vůbec vyloučení.

8. Potulní cikáni mohou býti podrobeni lékařským prohlídkám a nutným opatřením zdravotním, jejich zvířectvo pak opatřením zvěropolicejním.

9. Potulným cikánům mohou býti děti do 14 let, nemohou-li o ně řádně pečovati, dáti jim potřebnou výchovu, odňaty a předány do péče řádných rodin neb vychovávacích ústavů (v ústavech mohou podrženy býti dle potřeby až do dokonaného 16. roku). Tato hranice věková byla usnesením senátu zvýšena (viz níže). Náklad nese stát.

10. Osnova obsahuje trestní předpisy proti porušení zákona a vydaných příkazů a zákazů.

11. Osnova upravuje příslušnost úřadů se zřetelem na potřebu rozhodování vůči potulnému elementu. Zejména zavádí se pro odnětí dítek a jich umístění příslušnost okresního soudu neb poručenského úřadu I. stolice, v jichž obvodě rodina byla přistižena.

12. Při potrestání soudem podle § 18 (pro držení zbraní neb střeliva) vysloviti jest vždy příslušnost policejního dohledu. Při jiných trestech může politický úřad vysloviti, že se odsouzený dává pod policejní dohled.

Pokud běží o výlohy spojené s prováděním tohoto zákona, zejména s prováděním opatření ku zjišťování totožnosti (§ 3), přejímá tyto po většině stát, pokud nejde o takové výlohy, které vyplývají z povinnosti obce pobytu starati se o chudé.

V příčině zákazu užívání zbraní, budiž vzhledem k různosti judikatury, která by mohla zavdati příčinu k pochybnostem, zdůrazněno, že zákaz se týká všech zbraní v technickém slova smyslu, ovšem ne pouze zbraní střelných.

Senát Národního shromáždění provedl některé změny a doplňky ve vládní osnově, z nichž zmínky zasluhuje zejména:

V zájmu zjišťování totožnosti pojal senát do osnovy ustanovení (§ 3, odst. 2.) podle něhož se zakazuje každé jednání, jímž se úmyslně maří zjišťování totožnosti. Mimo to opravňují se úřady, aby mohly totožnost též jinak zjistiti.

Za účelem ulehčení styku s úřady připouští se zněním senátu, by různá hlášení a vracení legitimací mohla se konati u nejbližší četnické stanice (místo u politického úřadu). Hlásiti jest též narození dítek (§ 4).

Důležitou změnu provedl senát tím, že zvýšil věk dítek, do kterého lze tyto odníti potulným cikánům, ze 14 na 18 let a věk, do kterého lze ponechati tyto v ústavech, do 21 let. Lze souhlasiti s názorem senátu, že opatření toto "může nejsnáze otázku potulných cikánů zlikvidovati" (§ 12, odst. 6.).

Senát zbavuje dále obce povinnosti hraditi různé výdaje, vzniklé z umístění cikánských a jim podobných tuláckých dítek (§ 12, odst. 7.). Ustanovení toto lze vítati, ježto obce byly náhodným pobytem cikánů postihovány často beze své viny velikými výlohami a to i tehdy, neběželo-li o jejich příslušníky (nedala-li se příslušnost zjistiti).

Senát vyslovuje dále osvobození cikánských legitimací od kolku a osvobození všech úředních úkonů podle tohoto zákona od poplatků za úřední úkony.

Ustanovení toto jest pokládati rovněž za vhodné.

S osnovou zákona a potulných cikánech nerozlučně souvisí další vládní osnova o zřízení nucených pracovních kolonií a o změně některých ustanovení trestního práva" (č. tisku senátu 445). Běží tu jak o řešení otázky, jak přidržeti k práci živly práce se štítící, tak i o rozšíření instituce policejního dozoru na území Slovenska a Podkarpatské Rusi, kde není pro ni dosud, zákonného podkladu. Dále náleží sem vládní návrh zákona, jimž se doplňují a mění zákony o četnictvu a sborech stráže bezpečnosti (tisk 448 senátu), obsahující zejména úpravu předpisů o užívání zbraní četnictvem a stráží bezpečnosti.

Uzákonění těchto dalších předpisů jest nutným předpokladem pro to, aby zákon o potulných cikánech mohl s úspěchem býti uveden v život. Jest si proto přáti, aby také tyto osnovy; které právě se projednávají senátem Nár. shromáždění, byly co nejrychleji též poslaneckou sněmovnou vyřízeny. Vzhledem k této souvislosti uvedených předpisů obsahuje osnova ustanovení, dle kterého zákon, sice nabude účinnosti dnů po vyhlášení, avšak s výjimkou §§ 4 a 5 (jednajících o legitimacích a o udílení povolení ke kočování), u nichž začátek účinnosti ustanoví vládní nařízení. Lze vysloviti očekávání, že vláda, se stejnou pohotovostí, se kterou připravila osnovu zákona, připraví též vydání vládního nařízení a uvede předpisy zákona v plnou platnost.

Ústavně-právní výbor navrhuje, aby poslanecká sněmovna Národního shromáždění schválila zákon ve znění připojeném.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Za potulné cikány podle tohoto zákona pokládají se cikáni z místa na místo se toulající a jiní tuláci práce se štítící, kteří po cikánsku žijí, a to v obojím případě i tehdy, mají-li po část roku - hlavně v zimě - stálé bydliště.

(1) Potulní cikáni se sepisují a vedou v patrnosti jak určí vládní nařízení.

(2) Potulní cikáni jsou povinni na vyzvání k soupisu takovému se dostaviti a udávati při něm správná osobní data (přezdívky) svá i osob, s nimiž se potulují.

(1) Bezpečnostní úřady a orgány mohou ke zjištění totožnosti prováděti u potulných cikánů kdykoli zjišťování anthropometrická, daktyloskopická i jiná, zejména zvláštních známek (jizev, vad, tetování a pod.) a přikázati jim, aby po dobu, než jejich totožnost bude zjištěna, nejdéle však po 14 dnů, nevzdalovali se z určitého místa, jakož i učiniti vhodná opatření k zajištění tohoto příkazu.

(2) Jednání, kterým zjišťování totožnosti úmyslně se maří, zvláště též odstraňování rozlišujících známek, se zakazuje, v takových případech mohou bezpečnostní úřady neb orgány totožnost též jinak zajistiti.

(1) Každý potulný cikán starší 14ti let obdrží od politického úřadu I. stolice zvláštní průkaz totožnosti (legitimaci cikánskou), v němž budou uvedena jeho osobní data (§ 2), popis osoby, jakož i připojen otisk prstů. Dále buďtež do tohoto průkazu zapsána obmezení, jež cikánu byla uložena, byl-li dán pod policejní dohled. Děti mladší 14ti let buďtež zapsány v průkazu osoby, s níž žijí.

(2) Každý potulný cikán jest povinen nositi cikánskou legitimaci stále u sebe a ji na požádání předložiti bezpečnostnímu úřadu nebo orgánu. Rovněž jest povinen ohlásiti nejbližšímu politickému úřadu nebo nejbližší četnické stanici veškeré změny v osobních datech osob v ní uvedených a narození dítek nejpozději do osmi dnů, ztrátu legitimace do tří dnů.

(3) Zemře-li osoba, jíž legitimace cikánská byla vydána, budiž legitimace vrácena nejbližšímu politickému úřadu I. stolice neb nejbližší četnické stanici. Učiniti jsou tak povinny osoby, jež se zemřelým žily.

(1) Cikáni smějí jen, obdrží-li k tomu povolení (list kočovnický) politického úřadu I. stolice, kočovati v rodinách nebo s vozidly, jakož i se zvířaty určenými li tahu nebo k nošení nákladů.

(2) V listě kočovnickém budiž udáno, pro které osoby platí, a dále kolik a jaká vozidla nebo zvířata smějí býti s sebou vzata. List zní na jméno hlavy rodiny.

(3) V listě kočovnickém může býti v zájmu veřejné bezpečnosti předepsán též směr a druh cesty, může býti určeno území, v němž kočování jest dovoleno, nebo mohou býti uložena i jiná obmezení. Není-li tomu tak, platí povolení ke kočování pro obvod celého státu.

(4) Povolení ke kočování, na jehož vydání nemá nikdo nároku, vydává se nejdéle na dobu jednoho roku a může býti kdykoliv politickým úřadem I. stolice odňato nebo změněno. Na požádání musí býti kočovnický list předložen kdykoli bezpečnostnímu úřadu nebo orgánu k nahlédnutí a to od osoby, na jejíž jméno zní, nebo není-li přítomna, od nejstaršího člena rodiny.

(5) List tento nenahrazuje průkazů, jež padle zvláštních předpisů jsou nutny ku provozování kočovných řemesel nebo jiných živností, jakož i ku provozování kočovných podniků zábavných.

Držení jakýchkoli zbraní, střeliva a výbušných látek jest potulným cikánům naprosto zapovězeno.

Potulní cikání nesmějí kočovati a tábořiti v tlupách přesahujících rámec rodiny (§ odst. 1.).

(1) Tábořiti v rodinách nebo i jednotlivě přenocovati smějí potulní cikáni jen na místech a po dobu, jež jim určí do odvolání obecní starosta (státní policejní úřad). Při tom lze výjimkou z ustanovení §u 7 povoliti, aby po dobu nezbytné potřeby tábořilo více rodin na jednom místě.

(2) Po dobu táboření buďtež listy kočovnické (§ 5) uloženy na potvrzení u obecního starosty (státního policejního úřadu).

Cizozemským potulným cikánům jest pobyt v Československé republice zakázán, nevykáží-li se zvláštním povolením ministerstva vnitra.

Politické úřady II. stolice mohou určití území a obce, do nichž jest potulným cikánům přístup vůbec zakázán, nejsou-li tam příslušni. Zákaz tento budiž uveřejněn v Úředních novinách a kromě toho vyznačen na tabulkách u silnic při vstupu do takového území nebo obce. Náklady na tabulky nesou obce, v nichž jsou tabulky umístěny.

(1) Potulní cikáni mohou býti kdykoli podrobeni k rozkazu politického úřadu I. stolice, v případech nutných k rozkazu obecního starosty lékařské prohlídce a všem opatřením nebo obmezením, jichž, jest třeba v zájmu zdraví jejích nebo zdravotnictví veřejného (tak ku př. očkování, desinfekce, ostříhání, isolace, nucené dodání do léčebných ústavů atd.).

(2) Vhodná opatření zdravotní a veterinární mohou býti vykonána, i na jejich movitém majetku a zvířatech.

(3) Náklady opatření těchto nese stát, pokud je nemohou hraditi cikáni sami, nebo pokud nejsou ku placení po právu povinny jiné fysické nebo právnické osoby.

(1) Děti mladší 18ti let mohou býti potulným cikánům odňaty, nemohou-li o ně náležitě pečovati a zvláště jim dáti potřebnou výchovu. V každém případě lze jim odníti děti cizí.

(2) Děti cikánům odňaté buďtež dodány do péče řádných rodin nebo vychovávacích ústavů, v nichž by bylo postaráno nejen o jejich náležitou výchovu, nýbrž i o vhodnou přípravu pro praktický život. V ústavech takových budou děti podrženy tak dlouho, pokud je toho třeba, nejdéle do dosažení zletilosti.

(3) Vychovávacímu ústavu přísluší nad dětmi těmi všechna práva, která náležejí jinak rodičům nebo poručníkům. Byl-li dítěti ustanoven před odevzdáním do ústavu poručník, nebude vykonávati svého úřadu po dobu, po kterou je dítě zadrženo v ústavě.

(4) O odnětí dětí potulným cikánům a odevzdání jich do péče rodinné nebo do vychovávacího ústavu rozhoduje na oznámení politického úřadu I. stolice okresní soud, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi poručenský (sirotčí) úřad I. stolice, v jejichž obvodě rodina (děti) byla přistižena. O řízení před těmito soudy (úřady) platí všeobecná ustanovení o řízení před poradenskými (opatrovnickými) soudy a poručenskými (sirotčími) úřady.

(5) Vládní nařízení určí vychovávací ústavy sloužící k výchově takových dětí.

(6) Politický úřad I. stolice může prozatímně děti vhodně umístiti. Z opatření takového není odvolání.

(7) Náklady vzniklé předběžným umístěním nebo odevzdáním do péče rodinné nebo zadržením v ústavě vychovávacím, hradí stát, pokud nejsou k tomu po právu povinny osoby třetí, obec tato povinnost nestíhá.

(1) Pokud není čin přísněji trestný, trestají se přestoupení příkazů a zákazů uvedených v §u 2 až v §u 5, v §u 7 až v §u 10, nebo příkazů a zákazů podle těchto ustanovení vydaných, jako přestupky vězením (uzamčením) do jednoho měsíce, přestupky §u 6 vězením (uzamčením) do tří měsíců.

(2) Při odsouzení pro přestupky podle §u 5 odst. 1., prodá představenstvo obce, kde vozidla a zvířata jsou uschována, tyto veřejnou dražbou, nenaloží-li jinak s nimi odsouzený sám nebo nevrátí-li se mu a stržený peníz uloží pro něho u obecního úřadu, při odsouzení podle § 6 prohlásí se zbraně, střeliva, a výbušné látky za propadlé ve prospěch státu. Prokáže-li se v obou případech, že věci byly odcizeny, vrátí se poškozenému, a byly-li zatím prodány, vyplatí se mu stržený za ně peníz.

Stíhati a trestati přestupky uvedené v §u 13 přísluší politickým úřadům I. stolice, sbíhají-li se však s jinými činy soudně trestnými, soudům.

(1) Soud má v odsuzujícím rozsudku pro přestupky uvedené v §u 13 vždy vysloviti, že lze odsouzeného dáti pod policejní dohled.

(2) Přísluší-li potrestání úřadu politickému, může tento úřad v trestním nálezu zároveň vysloviti, že odsouzený se dává pod policejní dohled.

(1) Pokud se-mluví v zákoně tomto o politických úřadech I. stolice rozumějí se tím v místech, kde jsou státní policejní úřady, tyto úřady.

(2) Příslušnost úřadů řídi se podle místa dočasného pobytu potulných cikánů, v řízení trestním podle místa přistižení.

Obce jsou povinny při provádění tohoto zákona spolupůsobiti. Zvláště náleží jim konati hlášení o potulných cikánech a prováděti zajišťovací opatření podle §u 3. Podrobnosti určí vládní nařízení.

(1) Ustanovení tohoto zákona nedotýkají se platnosti všeobecných předpisů rázu policejního (ku př. o hlášení, o vypovídání a vyhošťování, o postrku, o cestovních pasech atd.), jakož i předpisů o provozování kočovných řemesel nebo jiných živností, podomního obchodu a kočovných podniků zábavných.

(2) Platnosti pozbývají veškerá dosavadní ustanovení týkající se potulných cikánů.

Listiny podle tohoto zákona vydané jakož i žádosti za ně, dále podání směřující k provádění tohoto zákona, jsou kolku a poplatku prosty.

Zákon tento nabývá účinnosti 8 dní po vyhlášení, kromě §§ů 4 a 5, u nichž začátek účinnosti ustanoví vládní nařízení.

Zákon tento provede ministr vnitra, v dohodě s ministry financí, spravedlností, sociální péče, školství a národní osvěty, veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a zemědělství.