Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Paragraf 55 voj. trestního řádu výslovně stanoví povinnost voj. divisního soudu, aby obsadil rozhodující senát příslušníky oné stavovské skupiny, jejímž příslušníkem jest obžalovaný.

V poslední době množí se stížnosti do nezákonné prakse vojenských divisních soudů, které k hlavním přelíčením s četnickými gážisty povolávají jako přísedící rotmistry. V tomto směru jest zvláště pozoruhodna prakse divisního soudu v Plzni kde pomíjení bodu druhého §u 55 voj. tr. řádu se stalo zvykovým zlem.

Podstata i forma služby u četnictva jest od podstaty i formy služby u vojska nebetyčně rozdílná a nemůže býti tudíž sporu, že přísedící z řad rotmistrů nemohou býti informovanými soudci v trestních věcech služby četnické.

Ježto i voj. tr. řád, vycházeje z téhož názoru, stanovil povinnost soudů divisních, aby povolávaly za přísedící k hlavním přelíčením příslušníky oné stavovské skupiny, jejímž příslušníkem jest obžalovaný a opačná prakse jest nejen protizákonná, ale i podrývá důvěru v právní základy státu, táží se podepsaní pana ministra národní obrany:

jsou tyto poměry panu ministru známy a hodlá pán ministr naříditi, aby odstavec druhý §u 55 voj. tr. řádu byl přísně dodržován i v případech, kdy se jedná o obžalované z řad četnických gážistů?

V periodickém tiskopise "Deutsche Böhmerwaldzeitung", ročník 49, vycházejícím v Českém Krumlově vyšel v čísle 18 ze dne 5, března 1927, na stránce 2, článek s nadpisem: "Na památku hrdinů padlých 4. března". Českokrumlovská okresní správa politická zabavila tento článek podle §u 487 trestního zákona pod číslem 6013 ze dne 4. března 1927, pro toto místo:

"Uprostřed této vážné slavnostní nálady padly rány české soldatesky. Brzy po té zazněl zemí výkřik, že v Kadani, v Mostě, ve Znojmě, ve Šternberce a v Bruntálu němečtí bratří a sestry stali se obětí zběsilého šovinismu."

Českobudějovický krajský soud potvrdil zabavení nálezem T1 4/27 ze dne 6. března 1926. V uvedeném místě spatřuje soud zkrucování skutečných událostí, aby se mohly zlehčiti úřední a veřejné rozsudky dále veřejné nadávání samostatnému oddílu československého vojska, čímž bylo projeveno zamýšlené zlehčování celého stavu občanské společnosti, což jest přečinem podle §u 300 tr. z. a přestupkem podle §u 496/II tr. z.

Jest nepochopitelné, proč okresní politická správa nařídila zabavení, a jak mohl soud dospěti k tomuto odůvodnění konfiskace. Postřílení pokojných německých občanů českými vojáky dne 4. března 1919 nebude mocí popříti jistě žádný československý úřad, proto nelze také mluviti o zkrucování skutečností. Zabavené místo nelze také vyložiti jako urážku samostatného oddílu československého vojska, poněvadž v té době nebyly ještě ani vytýčeny hranice Československé republiky, ani vůbec nebylo lze v té době mluviti o nějakém československém vojsku.

Proto zabavení, nařízené úřadem, a jeho potvrzení soudem není nutným úředním výkonem na ochranu státní autority nebo vážností československého vojska, nýbrž naopak čirou svévolností, při níž šlo jen o to, aby onomu časopisu byla vědomě způsobena škoda.

Podepsaní táží se tedy pana ministra vnitra a pana ministra spravedlnosti:

1. Vědí-li o postupu svých podřízených úřadu u Českém Krumlově a v Českých Budějovicích?

2. Jsou-li ochotní osobně zakročiti, zabavení zrušiti a prohlásiti je za neplatné?

3. Jsou-li ochotni naříditi podřízeným úřadům, aby příště upustily od zbytečného šikanování německých časopisů konfiskacemi?

V Praze, dne 20. dubna 1927.

Vláda zaujala stanovisko, že úřad předsedy okresní správní komise jest neslučitelný s mandátem ve sněmovně. Pro toto stanovisko musili se této funkce vzdáti také dva naší členové sněmoven, předsedové okresní správní komise v Karlových Varech a ve Falknově. Nechceme se zabývati otázkou, lze-li ustanovení ústavy, která se týkají županů nebo okresních náčelníků podle župního řádu, jen tak beze všeho užíti také na jmenované členy okresních správních komisí, avšak jest jisto, že takováto prakse musí býti prováděna jednotně a ve všech případech. Pan ministr při jednom zakročení striktně také prohlásil, že na neslučitelnosti mandátu s funkcí předsedy okresu bude trvati ve všech případech bez výjimky. Přes toto prohlášení učiněné ve vší formě, musíme však konstatovati, že členové sněmoven, příslušníci vládních stran zastávají úřad předsedy okresní správní komise dále, že se tedy s příslušníky většinových stran nakládá také v této otázce jinak než se členy oposičních klubů.

Vyzývajíce vládu, aby přesně zjistila příslušná data a prohlašujíce, že jsme ochotni, kdyby to nemohla učiniti, dodati jí scházející zprávy, tážeme se pana ministra:

Jest ochoten podle svého vlastního závazného prohlášení upraviti otázku neslučitelnosti sněmovního mandátu s místem předsedy okresní správní komise ve všech případech stejně a bez zřetele, ke které straně dotčený člen sněmovny patří?

Na náš někdejší dotaz (D 528/II.) ve svrchu uvedené věcí odpověděl pan ministr pro věcí zahraniční dne 18. března t. r. a odůvodňoval odmítavé chování kamenického konsulátu k vedení svazu tím, že

1. ve svazu jsou dva politické směry, které se vzájemně potírají;

2. že zavlékání politických třenic do takovéto organisace jest nepřípustné;

3. že za ně jsou odpovědny vedoucí orgány svazu a

4. že československé zastupitelské úřady mají snahu spolupracovati jen s oněmi příslušníky svazu, kteří svou "loyalitu vůči státu dávají na jevo."

Odpověď pana ministra pro věcí zahraniční obsahuje především vesměs zcela všeobecná tvrzení a ani jediné skutečnosti, kterou by tato tvrzení mohla býti dosvědčena. Orgán svazu válečných poškozenců, vdov a sirotků z Československé republiky v Německu, "Der Kriegsverletzte", odpovídá na tato všeobecná obvinění v čísle 6 takto:

"Tato odpověď se naprosto neshoduje se skutečnostmi. Není pravda, že ve svazu jsou dva směry politického zabarvení, které se vzájemně potírají. Svaz skládá se ze členů všech stranických směrů. Byl a jest však přes to přese vše stranicko-politicky úplně nestranný. Na schůzích a sjezdech svazu nesmí se jednati o stranicko-politických otázkách. Co dělají či nedělají členové mimo svaz, a v které politické straně pracují, do toho svazu nic není. Tyto dva směry politického zabarvení existují pravděpodobně jen v mozcích konsulárních úředníků nebo v údajích denunciantů. Svaz jest čistě zájmovým společenstvem československých válečných poškozenců v Německu a hájí neohroženě zájmů československých válečných poškozenců. V tomto směru jedná vedení věcně, avšak bezohledně. To jest to, co se pokládá za neloyalitu a co činí vedení u konsulátu neoblíbeným. Spíše by se dalo snad tvrditi, že tyto proudy existují u konsulátu. Dřívější správci konsulátu byli sice také přísní, avšak spravedliví. Nynější se však vměšují do organisačních věcí, do nichž jím nic není.

Není pravda, že konsulát vychází místním skupinám našeho svazu co nejvíce vstříc. Na důkaz toho, že se konsulát nechoval odmítavě jen k vedení, nýbrž i k místním skupinám a okresním vedením, uvádíme tento případ:

Zmocněnec místních skupin v Saské Kamenici zakročil u konsulátu v různých věcech válečných poškozenců, avšak věc mu vyřízena nebyla, a bylo mu řečeno, že jeho osoba není u konsulátu již ráda viděna. Dále byla nynějšímu okresnímu předsedovi odepřena data odeslání spisů, jichž potřeboval k úpravě záležitostí válečných poškozenců Zemským úřadem v Praze. Vedení svazu pokládá v zájmu hnutí za svou povinnost co nejrozhodněji se postaviti proti pokusům lidí mimo organisaci, avšak i členů organisace, kteří zamýšlejí, i když zastřeným způsobem, organisaci roztříštiti.

Není správné, tvrdí-li se, že dočasným přerušením styků se svazem nebyli váleční poškozenci poškozeni. Lze tvrditi, že vyřízení různých otázek válečných poškozenců bylo zdrženo odepřením zpráv důvěrníkům. Věc má se prostě takto: konsulátu v Saské Kamenici bylo sice věcné avšak důsledné chování vedení svazu nepříjemné. Určitá místa uvedla však v život novou organisaci, která se nazvala loyální a měla býti uklidňujícím mluvčím. Naše organisace líčila totiž poměry vždy tak jak skutečně byly a to jest celá výtka, která se činí naší organisaci. Nechce se dáti používati za uklidňujícího mluvčího. Proto jest označována za neloyální, proto má zmizeti a učiniti místo organisaci, která jest ochotna sloužiti konsulátu. Proto se činí pokus zanésti do naší organisace prostřednictvím různých osob roztříštění a tím ochromiti její sílu."

K tomu podotýkají podepsaní toto:

Jest všeobecně známou věcí, že v celé spoustě odborových organisací a sociálních sdružení, jako jest zmíněný svaz, v nichž jsou sdružení příslušníci různých politických směrů, dochází k bojům těchto směrů o vedení a správu, aniž dosud úřadům napadlo tuto věc zakazovati, zde zasahovati a přerušovati s nimi styk. Rovněž neznáme také žádného zákonného nebo jiného nařízení, že úřady mají jednati jen s takovými státními občany, jako jsou také příslušníci jmenovaného svazu, kteří dávají na jevo svou loyalitu ke státu. Dosud se podle ústavy vždy tvrdilo, že před zákonem - a zde jde o zákonité nároky příslušníků svazu a před úřadem jsou si všichni státní občané rovni. Toto místo odpovědí pana ministra pro věci zahraniční jest úplně nejasné.

Proto se tážeme pana ministra:

1. Které dva politické směry existují ve jmenovaném svazu, jak se vzájemně potírají, které skutečnosti může pro to pan ministr uvésti a na jakých výpovědích, šetřeních a jiných důkazech zakládá se toto jeho tvrzení?

2. Na jakém zákonném nebo jiném platném ustanovení zakládá se názor pana ministra, že politické třenice v takovéto organisací jsou nepřípústné, jakož i prakse kamenického konsulátu, že existují-li takovéto politické třenice, nemá se s organisací jednati?

3. Na základě jakých důkazů tvrdí pan ministr, že za takovéto politické třenice jsou odpovědny vedoucí orgány svazu?

4. Jakým způsobem, jakými činy a opominutími zanedbali příslušnici svazu projeviti svou loyalitu ke státu?

5. Na jakých zákonných nebo jiných ustanoveních zakládá se pojem"loyality" ke státu vůbec a zvláště povinnost občana státu k loyalitě?

6. Kterým zákonem nebo nařízením nebo příkazem, podle kterého zákona bylo uloženo zastupitelským úřadům Československé republiky v cizině, aby jednaly jen s takovými státními občany, kteří projevují svou loyalitu?

7. Bylo těmto zastupitelským úřadům nařízeno, aby svůj postup k těmto státním občanům zařídily podle jejich politického smýšlení a na jakém zákoně se takovéto nařízení zakládá?

8. Proč okresnímu správci jmenovaného svazu pro okres konsulátu kamenického, Antonínu Romischovi, byly dne 11. června t. r. konsulárními úředníky oddělení pro sociální péči dány odpovědi jen všeobecné a poznamenáno, že konsulát jedná jen s každou stranou samotnou?

V Prostějově trvá stávka krejčovského a stavebního dělnictva a její průběh jest úplně klidný. Stávku vede stávkový výbor, složený ze zástupců všech odborových organisací, a při jednání s přednostou okresní politické správy v Prostějově zaručil se stávkový výbor, že bude, působiti k tomu, aby nikde nedošlo k výtržnostem. Úsilí stávkového výboru se podařilo, že klid nebyl nikde dosud porušen. Dne 12. července konána byla schůze stávkujícího dělnictva krejčovského, na níž podávána byla zpráva o jednání se zaměstnavateli. Stávkující rozhodli hlasováním, že nemohou přijati nabízené ústupky zaměstnavatelů. To stalo se odpoledne. K večeru vydali zaměstnavatelé provokativní plakát, v němž jednak vybízeli dělníky k nástupu do práce, jednak hrozí trestním oznámením pro zpronevěru těm, kdož do tří dnů nevrátí zaměstnavatelům hotovou i nedohotovenou práci neb materiál. Zaměstnavatelé byli, si patrně vědomi provokativního obsahu plakátu, který dali vylepiti v městě a proto současně vyžádali si na úřadu četnickou asistenci. Ještě téhož večera a v noci přijelo do Prostějova přes 100 četníků, kteří zesílili četnickou posádku v místě, takže Prostějov jest proměněn přímo v četnický tábor. Zaměstnavatelé rozšiřují zprávy, že proti stávkujícím bude použito nejen četnictva, nýbrž i vojska. Tyto zprávy jsou zřejmě povahy provokativní. Poněvadž dosavadní průběh stávky byl úplně klidný, táží se podepsaní pana ministra vnitra:

1. Ví pan ministr o povolání četnických záloh do Prostějova?

2. Ví pan ministr, k jakému účelu se to stalo?

3. Stalo-li se tak pro stávku, tážeme se, zda pan ministr pokládá toto opatření za přiměřené při dosavadním naprostém klidu a při záruce stávkového výboru?

4. Nepokládá-li pan ministr povolání četnictva za účelné, tážeme se zda jest ochoten vydati nařízení, aby četnictvo z Prostějova bylo neprodleně odvoláno?

Požadavky novodobého pokroku v oboru telegrafie a vývoj radiotelegrafie určují státní správě důležité úkoly finančního a národohospodářského rázu. Dosavadní postup v těchto věcech vzbuzuje však velmi vážné obavy, zda jsou při něm dosti poctivě zastávány zájmy státní. Jsouť v příkrém rozporu s těmito zájmy události, k nimž v poslední době došlo za součinnosti československé poštovní správy.

Několik světových firem v oboru průmyslu telegrafního usiluje proniknouti do republiky a ovládnouti naši výrobu i trh. A tu bylo jedné z těchto firem vyhraženo ministerstvem pošt a telegrafů privilegované postavení při dodávkách pro telefonní ústřednu.

Ve své odpovědi na interpelaci poslance Remeše, týkající se nezákonného postupu při objednávkách poštovní správy u firmy Siemens-Halske proaradil pan ministr pošt, že je to věc ještě horší, nežli interpelanti mohli tušiti. Pan ministr nejenom zadal této firmě z volné ruky dodávku za 60 milionů, ale zaručuje ji i pro budoucnost výhradně všechny dodávky automatických telefonů.

Tvrdí-li se v odpovědí, že běží tu pouze o pokračování a rozšiřování dnešních zařízení doplněním dodávek a prací, jež jsou nezbytně spojeny s původní zadávkou, neodpovídá to skutečnosti. Neboť na jiném místě popisuje táž odpověď rozsáhlý plán automatických ústředen Velké Prahy, rozvržený na dlouhou řadu let, pro které ministerstvo pošt vyhradilo firmě Siemens-Halske všechny dodávky, vyřazujíc celý domácí odborný průmysl z účasti na tomto podnikání.

Při tom však událo se ještě něco jiného, co vrhá na rozhodování pana ministra pošt divné světlo. Domácí továrna na telegrafní zařízení "Zenith" byla financována peněžním ústavem strany lidové, a oba podniky ocitly se v tísní, o níž pronikly do veřejností zprávy, potlačené zásahem pana ministra spravedlnosti. V tutéž dobu, kdy pan ministr pošt a telegrafů zadával firmě Siemens-Halske z volné ruky 60 milionovou objednávku se zárukou všech dalších dodávek automatických telefonů, koupila tato firma za značný peníz továrnu "Zenith" a sanovala tím obchod zmíněného ústavu strany lidové. Pasíva továrny byla hražena ze státních dodávek firmou Siemens.

Tážeme se proto:

1. Hodlá vláda vyšetřiti pronikání zahraničního kapitálu průmyslového k nám, podporované panem ministrem pošt na úkor domácí výroby?

2. Co hodlá vláda učiniti, aby pan ministr pošt nezneužíval svého úředního postavení k pokoutnímu sanování zkrachovaných hospodářských, podniků lidové strany na účet veřejný?

Dělnictvo, zaměstnané u vojenské správy buď v arsenále, nebo ve vojenských zásobárnách a technických referátech, bylo pro stáří zaopatřenou tak zv. zaopatřovacího ústavu pro civilní zaměstnance voj. správy ve Vídni.

Tento ústav byl v r. 1919, na usnesení kolegia zmocněnců ve Vídni, výn. likv. ministerstva války, odd. 7., čís. 1683, zrušen. - Zaplacené příspěvky však nikdo z těchto pojištěnců zpět neobdržel.

Ministerstvo národní obrany vyplácí v náhradu tak zv. časový přídavek, ročně 200 - 300 Kč, který prospívá mladším zaměstnancům, kteří byli pojati ještě do sociálního pojištění. Ti však, kteří již překročili 65. rok věku, nebyli pojati do sociálního pojištění a byli připraveni o veškeré výhody zrušeného rakouského pensijního zaopatření. M. N. O. zastavilo dokonce i v některých případech pensi vdovám po zemřelých zaměstnancích.

K jakým důsledkům vede neurovnání shora uvedené záležitostí, dokazuje případ dělníka Jana Zelenky, nar. 21. srpna 1853, který pracuje u místního technického referátu v Terezíně jako pomocný dělník od r. 1897, to jest plných 30 let a jest nyní 73 roků stár. Od r. 1908 do r. 1918 platil si na pens. pojištění u zaopatřovacího ústavu pro civilní zaměstnance voj. správy ve Vídni. Tento 73 letý stařec jest nucen choditi do práce, poněvadž nemá z čeho býti živ a nemá nároků ani na pensi ani na rentu soc. pojištění. Již před rokem podal si žádost o pensi z milosti, která dosud není vyřízena.

Veškeří bývalí zaměstnanci Rakouska, převzatí do služeb republiky, byli převzatí bez újmy svých nabytých práv, jen zmínění zaměstnanci voj. ústavů byli takto poškozeni.

V důsledku toho táží se podepsaní pana ministra národní obrany:

1. Jest pan ministr ochoten učiniti vhodná opatření, aby zmíněným zaměstnancům vojenských podniků bylo přiznáno starobní zaopatžení v jakékoliv formě?

2. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, co v té věci zařídil aneb zaříditi hodlá?

Dopravní tarify na čsl. drahách stanovené pro dopravu surovin pro výrobu cukru,jakož i pro dopravu surového a hotového cukru zaviňují citelné poškozování obyvatelstva, jednak zdražováním cen cukru, jednak nestejnou cenou řepy. Pěstitelé řepy na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku dostávají za řepu o 1,- až 2,50 Kč za cent méně než pěstitelé řepy v Čechách, proto, že doprava cukru z Moravy, Slezska a Slovenska do Ústí n/Labem jest následkem vzdáleností daleko dražší.

Tyto zvýšené dopravní výlohy zaviňují, že cukrovary čím, jsou vzdálenější od stanice Ústi n/L. mohou pěstitelům řepy tím méně platiti za dodanou řepu. Ačkoliv výrobní náklady při pěstění řepy jsou téměř stejny, zpeněží řepaři na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku daleko laciněji. Tomuto těžkému poškozování pěstitelů řepy může býti zabráněno tím, když budou zlevněny dopravní tarify při delších vzdálenostech dopravy.

Pronikavé snížení dopravních tarifů nutno zavésti hlavně na Slovensku, kde musí býti řepa dopravována po dráze až ze vzdáleností přes 100 km.

Tyto příčiny jakož i drahá doprava surového cukru do rafinerií zaviňují citelné zvyšování režie výroby cukru a způsobují jeho velké zdražování.

Další zdražování cukru působí státní daně spotřební a daň obratová. Ty činí při 1 q cukru 209,- Kč. V Německu, kde činily tyto daně při 1 q cukru našich 168,- Kč, byly právě tyto daně sníženy o 50%. Z 21 ř. marek sníženy tyto daně za 10,50 ř. marek, mimo to ale zvýšena v Německu cla na cukr z 10 na 15 ř. marek. Má-li býti u nás docíleno snížení ceny cukru, čehož se veškeré spotřební vrstvy dovolávají, pak jest nezbytně třeba, aby i v Čsl. republice sníženy byly cukerní daně spotřební a z obratu a zvýšeny přiměřeně celní tarify cukerní.

Podepsaní se táží:

Jste páni ministři ochotni učiniti co nejrychleji všecka potřebná opatření ke snížení dopravních tarifů na drahách při dopravě řepy, cukru surového a hotového, jakož i pronikavé snížení daně spotřební a obratové z výroby a spotřeby cukru, a zvýšení celních tarifů pro dovoz řepy a cukru, aby mohly býti přiměřeně sníženy ceny cukru?

Na trati vlárské dráhy jest stanice, vlastně-zastávka Černovice u Brna. Stanice tato zařízena jest opravdu způsobem, který se stává v poslední době naprosto nemožným. Na stanici této vstupuje do vlaku podle informací od význačného činitele železničního denně nejméně 2.000 osob všech vrstev; ponejvíce dělníků, drobných živnostníků a školní mládeže ze širokého venkova kolem Brna. Přes tento počet lidí není na této zastávce ani nejprimitivnějšího zařízení, které by sloužilo potřebám občanstva.

Není ani střechy, pod níž by se ukryli čekající na vlak před deštěm, není úkrytu, v němž by se mládež školní chrániti mohla před často třeskutou zimou, takže hrozí úhona jejímu zdraví. Bylo by nepochopitelno, kdyby poměry ty měly při dnešní obrovské frekvenci tratí dále místo co by měla býti zřízena čekárna taková, aby byla ochranou proti přírodním živlům.

Bylo by jistě na čase, aby železniční správa odstranila tuto ostudu v největší blízkosti vnitřního města Brna, jestliže železniční správa bývalé monarchie pro venkovský český lid neměla tohoto pochopení.

Podepsaní se táží:

1. Zná pan ministr tyto poměry?

2. Jest pan ministr ochoten dáti zevrubně vyšetřiti tento nedostatek a učiniti opatření, aby na stanici Černovice u Brna byla postavena čekárna s nejnutnějšími opatřeními pro obecenstvo?

3. Jest pan ministr ochoten sděliti tazatelům, co hodlá učiniti?

Na prvé stránce č. 31 časopisu "Jagerndorfer Zeitung" ze dne 17. dubna 1927 vyšel článek poslance dr A. Koberga s nadpisem "Smutné velikonoce". Z tohoto článku krnovská okresní politická správa zabavila tyto věty: "Jednou šli dva bratři nic zlého netušíce tmavým lesem. Tu upadli mezi lotry, kteří je oloupili až na košili. Zarmoucení a plni ran šli oba oloupení dále a radili se, co počíti. Jeden navrhl, aby nejprve nabyli čerstvých sil a ozbrojili se, a aby pak společně s ostatními kmenovci dobyli neprávem odňatého majetku. Druhý však z nich ze slabosti zmalomyslněl, nechal svého bratra v tísni a běžel za loupežníky, a dal se u nich najmouti. Blahosklonně ho přijali a za mzdu mu dali jeden z tisíců dukátů, které ukořistili. A nový lupič se tím hlasitě chlubil. Druhý bratr nechtěl v tom však viděti nějaký úspěch a vyzýval opět ke společnému postupu proti loupežníkům." Zabavením tohoto místa byla způsobena tiskaři a vydavateli časopisu "Jägerndorfer Zeitung" značná škoda, poněvadž právě přes velikonoce nemohl svůj časopis nikde vyložiti, neboť na Bílou sobotu odpoledne po zabavení nebylo ovšem možno nový výtisk opatřiti. Rozhodně jest však příznačné, že týž článek bez závady a nezkráceně vyšel v různých jiných časopisech v Československé republice, tak na příklad v časopise "Volksruf" číslo 30 ze dne 16. dubna 1927 v Mostě a "Freudenthaler Zeitung" číslo 30 ze dne 16. dubna 1927 v Bruntále. Jen krnovská okresní politická správa spatřovala v tom přečin podle §u 14, odst. 5 zákona na ochranu republiky, podle něhož bylo zabavení provedeno, ačkoliv jest k tomu skutečně třeba velmi mnoho bystrozraku, aby se v tomto nevinném vyprávění našlo něco protizákonného.

Proto se táží podepsaní pana ministra vnitra:

1. Víte o příliš horlivé censurní praxi krnovské okresní politické správy?

2. Jak vysvětlíte, že článek "Smutné velikonoce" vyšel v mnoha časopisech v republice nezávadně a jen v Krnově, v bydlišti pisatele, poslance dr. Koberga, byl zabaven?

3. Co zamýšlíte učiniti, abyste příště zamezil takovéto předbřeznové censurování?