Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Ustanovení původního znění § 13 br. zák. nyní již nevyhovuje vzhledem ke změnám v organisaci branné moci po vydání branného zákona. Rotmistři z povolání nepatří nyní organisačně k mužstvu; co do platů jsou gážisty mimo služební třídy; je proto potřebí, činiti rozdíl mezi rotmistry, kteří jsou samostatnou organisační skupinou a poddůstojníky, kteří organisačně patří k mužstvu.

Ustanovením nově vloženého druhého odstavce má býti opatřena možnost, vyhovující absolventy škol pro výchovu důstojníků v záloze, kteří při zkoušce praktické se osvědčí, jmenovati již za presenční služby důstojníky (podporučíky) tak, aby do důstojnických hodností mohli přijíti přibližně po stejně dlouhé činné službě jako jednoroční dobrovolníci před převratem. Podrobnosti stanoví ministerstvo národní obrany se zřetelem na roční potřebu důstojníků v záloze. Pokud platového postavení podporučíků presenční služby se týče, má se jim dostati služného podporučíkům v záloze příslušejícího [služné stupně a) osmé platové stupnice]; naproti tomu se jim však nedostane nároku na přechodné ubytování, jaký mají podporučíci v záloze nýbrž ubytování provede voj. správa v kasárnách. Ostatní náležitosti jejich budou určeny vládním nařízením.

Není nemožné, že se bude nastoupení u některých zbraní díti ve dvojím nástupním termínu; též pro některé kategorie branců (lékaře a zvěrolékaře) bylo již nyní povoleno všeobecně nastoupiti do presenční služby až 1. dubna. Podle dosavadního právního stavu nastávalo by v takových případech zařadění 1. října a pak by až do 1. dubna byly takové osoby v poměru trvale dovolených. Je však účelné, stanoviti pro takové osoby jako i den zařadění den dotčeného odchylného nástupního termínu. Tím způsobem se ušetří též nutnost, vésti takové osoby ve zvláštní evidenci jako vojenské osoby mimo činnou službu. Toto ustanovení ovšem nemůže platiti v případech, kdy dotčené osobě, na niž by se vztahoval všeobecný nástupní termín jiný než 1. říjen, bude povolen odklad presenční služby; taková osoba se zařadí vždy 1. říjnem roku odvodního, a bude pak až do svého nastoupení do presenční služby v poměru "mimo činnou službu" (na trvalé dovolené).

Změnou zde provedenou se sjednává soulad s příslušnými předpisy trestního řádů (§ 401, 401 a) trestního řádu z r. 1873, ve znění podle zákona č. 142/1912 ř. z. a § 509 uh. tr. ř. z r. 1896), a rozšiřuje se ustanovení tohoto paragrafu i na vojenský výcvik, kterým jsou povinni příslušníci náhradní zálohy.

Tento paragraf je doplněn bližším ustanovením o povinnosti k další činné službě za nabytý zvláštní výcvik (zdokonalení výcviku) vzhledem k novým mezitím zavedeným institucím (vojenská hudební škola, škola pro odborný dorost letectva atd.).

Poznamenati sluší, že tento závazek pojmově patří do činné služby normované § 17 branného zákona a nikoli do dobrovolné další činné služby, jakou má na mysli § 19, ježto tu jde o službu povinnou a nikoli dobrovolnou.

Vymezení pojmu zákonité presenční služby jeví se potřebným, proto se navrhuje v tom směru příslušný doplněk v tomto § 4.

Z ustanovení původního § 18 br. zák. se přejímá ustanovení o nahrazování presenční služby zameškané vazbou, při čemž se částečně pozměňuje dosavadní ustanoveni tak, že není potřebí, aby k pravoplatnému odsouzení (potrestání) musilo dojíti za presenční služby; nahrazovací povinnost nastává též tehdy, když trestní řízení zahájené za presenční služby jest skončeno pravoplatným rozsudkem teprve po propuštění z činné služby. Další změnu zavádí novelisovaný § 18 potud, že stanoví nahrazovací povinnost již tehdy, když čas odňatý službě trestem nebo vazbou přesahuje úhrnem (sám o sobě nebo spolu s jiným zameškání a ztrávenou dovolenou) dobu dovolené bez zvláštních důvodů; dovolená tato činí podle nynějších předpisů při 18 měsíční presenční službě v prvním roce dvakrát po 7 dnech a v druhém roce 7 dní a při 14 měsíční presenční službě dvakrát po 8 dnech. Změna tato je nutná proto, aby byl jednak získán potřebný soulad s ustanovením, týkajícím se nahrazovací povinnosti při udělení delších dovolených, po případě při překročení dovolených, jednak, aby celé doby presenční služby - obzvláště při presenční službě krátkodobé - bylo použito k intensivnímu výcviku, resp. aby odnímání službě z různých důvodů nepřekračovalo dobu dovolené bez zvláštních důvodů.

Z téhož důvodu má též novelisovaný § 18 ustanovení o povinnosti nahrazovati zameškanou službu v jiných případech (při zběhnutí, samovolném vzdálení, nemoci a zdravotní dovolené). Pokud se pak specielně zameškání presenční služby pro nemoc nebo pro zdravotní dovolenou týče, budou podrobnosti obsaženy ve vládním nařízení, v němž bude též uvedeno, jakého minimálního rozměru musí takové zameškání dosící, aby byla potřebí je nahrazovati. Při tom bude pamatováno na to, aby nahrazovací povinnosti bylo vyloučeno zameškání nemocí získanou přímým vlivem služby (úrazy ve službě), dále nakažlivými nemocemi a nemocemi, na jejichž vývoj měla vliv zvýšená námaha za vojenské služby. K odst. (3) se poznamenává, že se osoby, přeložené na trvalou dovolenou stávají osobami mimo činnou službu; doba v tomto poměru ztrávená se arci do presenční (další činné) služby nečítá; výjimky stanoví se v branných předpisech.

Ustanovení tohoto paragrafu doplňuje návrh výslovnou zmínkou o déle sloužících. Je to instituce, jíž je nezbytně potřebí, aby byl výcvik armády při krátkém trvání presenční služby zdolán, a pro níž je třeba opatřiti různé výhody, aby bylo skutečně dosaženo počtu, jehož k výcviku mužstva při krátké presenční službě je nezbytně potřebí. Pro tyto déle sloužící má býti opatřeno po 8leté (a v některých případech po 5leté) službě v poměru déle sloužících umístění v státních (veřejných) a některých soukromých službách (viz o tom osnovu zákona o umísťování déle sloužících v státní a jiné veřejné službě, č. tisku 501 posl. sněm.). Poznamenati sluší, že dosažení dostatečného počtu déle sloužících je nezbytnou podmínkou zkrácení 18měsíční presenční služby.

Poněvadž přítomná osnova zavádí novou instituci v branném poměru, jest třeba tuta instituci včleniti v rámec jednotlivých ustanovení branného zákona, což se děje na místě dosavadního § 20, jehož ustanovení bylo částečně vsunuto do § 9 ve znění osnovy, částečně do tohoto paragrafu. Jest přirozeno, že do náhradní zálohy bude třeba vřaditi kromě osob odvedených přes kontingent též osoby, které nezaviněně byly odvedeny později než v odvodním stáří pravidelném, jakož i cizince, kteří nabyli čs. státní příslušnosti po skončení 22. roku věku. Poněvadž tyto osoby budou podrobeny jen kratšímu výcviku, nelze je zařadit do vycvičené zálohy. Cvičení ve zbrani jest jím stanoviti podle jejich věku podle ustanovení § 22 br. zák.

Návrh ponechává ustanovení tohoto paragrafu zásadně nedotčena, zavádí však některé změny:

a) Zvyšuje počet cvičení o jedno čtyřnedělní cvičení u mužstva, které bylo vřaděno do náhradní zálohy a vykonala jen 12 nedělní vojenský výcvik, nebo bylo jako přebytečné propuštěno z činné služby dříve, než vykonalo presenční službu v předepsaném trvání; o rozdílu mezi náhradní zálohou a přebytečnými srovn. poznámky k § 2 osnovy zákona o kontingentu.

b) Pro rotmistry v záloze se stanoví táž povinnost k cvičením jako pro důstojníky v záloze, a to proto, že rotmistři nejsou osobami mužstva, jak z novelisovaného § 13 patrno.

c) Kromě toho se výslovně stanoví možnost, že se souhlasem osoby cvičením povinné může býti povoleno u některých zbraní vykonati větší počet kratších cvičení, při čemž by ovšem celková úhrnná délka těchto cvičení zůstala normální, jakož i možnost cvičení dobrovolných, jež mají obzvláštní význam pro některé speciální zbraně, na př. letectvo a p.

d) Dále pamatuje se tu na možnost, aby ve výjimečných případech - bude-li toho za účelem zvýšení branné schopnosti vojska nezbytně potřebí - bylo lze na výjimečné cvičení povolati mimořádně aspoň část zálohy též z jiných důvodů než při zavedení nové výzbroje, na př. na cvičení v obraně proti leteckým útokům určité oblasti, cvičení pohotovosti jednotlivých vojenských částí ve zvlášť ohrožených oblastech, cvičení ve službě protiplynové a pod. Dosud pamatoval tento paragraf jen na taková cvičení, která mají býti doplňkem k obvyklému vojenskému výcviku dosaženému v presenční službě; kromě toho lze povolati zálohu též na výjimečné cvičení z důvodu zavedení nové výzbroje.

e) Konečně se tu děje zmínka též o povinnosti nahrazovati zameškanou dobu cvičení.

Doplněk tohoto paragrafu jest nutný se zřetelem na zavedení náhradní zálohy.

Vzhledem k tomu, že rotmistři z povolání svým služebním poměrem blíží se důstojníkům z povolání, jest třeba přiměřeně doplniti § 25 br. zák.

Dosavadní § 27 br. zák. je doplněn ustanovením o tom, že z naléhavých důvodů lze v mimořádných případech povolati příslušníky určitých speciálních odvětví k výjimečné činné službě na dobu nezbytné potřeby. Takové ustanovení je nejen nutné v případech rozsáhlých živelních katastrof, nýbrž i v jiných výjimečných případech, a je na ně též v cizím zákonodárství pamatováno (viz na př. čl. 52, odst. (4), francouzského branného zákona z r. 1923).

Kromě toho bylo sem pojato ustanovení o tom, že lze přidržeti k výjimečné činné službě příslušníky četnictva, pohraničních stráží a pohraniční finanční stráže, již před vyhlášením mobilisace nebo před vypuknutím války (na př. k ostraze hranice), v kterýchžto případech nastává pak účinnost § 28, lit. b), branného zákona. Takové ustanovení je nanejvýš nutné, poněvadž zvláště v napjatých poměrech před mobilisací na vojenské ostraze hranic velice záleží. Toto ustanovení je tím nutnější, že po velkou část roku bude v činné službě toliko jeden ročník mužstva, z počátku neúplně vycvičený.

Původní § 28 branného zákona se doplňuje ustanovením o osobách, které nabyly československé státní příslušnosti po 31. prosinci roku, v němž dosáhly 40. rok věku. Takové osoby nepodléhají pravidelné branné povinnosti a nebylo by je vlastně lze podrobiti "opětnému" odvodu, poněvadž u žádného odvodu nebyly. Tyto pochybnosti navrženou stylisací mizejí. Krom toho se doplňuje tento paragraf výslovnou zmínkou o tom, v jakém poměru jsou dotčené osoby k branné moci po dobu svého použití podle § 28 br. zák., aby po té stránce nebylo pochybností. "

Doplněk k § 30 branného zákona má odstraniti pochybnosti, které se v praxi vyskytly, jsou-li osoby, jichž se věc týče, až do rozhodnutí příslušných úřadů vojenskými osobami.

Se zřetelem k zákonu o úsporných opatřeních č. 286/1924 Sb. z. a n., je zamýšleno provésti účelné decentralisování a zjednodušení, aby nemusilo ve všech případech uvedených v § 31 branného zákona rozhodovati ministerstvo národní obrany, nebo ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra. Proto stanoví navržená novela, že povolení k vystěhování budou udíleti vojenské úřady (a nikoli výslovně ministerstvo národní obrany, jak byla po dle § 31 až dosud) a ve vládním nařízení (branných předpisech) bude kompetence stanovena decentralisačně. Ježto tu jde o povolení k vystěhování s hlediska branného zákona, to jest s hlediska propuštění z branné moci nebo z povinností branným zákonem uložených, není dohodování ministerstva národní obrany s ministerstvem vnitra (nebo vojenských úřadů s úřady politickými) nutné, a v zájmu zjednodušení agendy a se zřetelem na provedení zásad vytýčených zákonem o úsporných opatřeních se od takového dohodování upouští.

Rovněž je tu pamatováno na to, aby vládním nařízením mohlo býti stanoveno, že ve výjimečných případech lze upustiti od podání formální žádosti za povolení vystěhování. Ministerstvo národní obrany má tu na mysli hlavně případy našich příslušníků usedlých v Americe, kteří tam nabyli americké státní příslušnosti podle amerických zákonů, avšak zdráhají se podati žádost za propuštění ze státního svazku československého, vycházejíce z právního nazírání amerického zákonodárství; jest účelné, aby v zájmu upravení evidence (výmazu osob, které jsou pro vojenskou evidenci zbytečnou přítěží), jakož i v zájmu zjednodušení bylo v takových případech nejsou-li ovšem v konkretním případě okolnosti proti tomu mluvící - možné provésti propuštění z branné moci (a pak propuštění ze státního svazku), aniž bylo potřebí podávati výslovnou žádost.

Rovněž stran osob, kterých se týkají ustanovení §§ 30, 31 a 33 zák. čl. L/1879 uh., jakož i v případech, kdy se českoslovenští státní příslušníci stali příslušníky cizího státu podle mírových smluv a jiných mezistátních ujednání, bude potřebí stanoviti ve vládním nařízení určité odchylky od normálního postupu.

Aby pak odstraněny byly vyskytnuvší se pochybnosti, lze-li dvouletou lhůtu prodloužiti, bylo o tom výslovné ustanovení pojato do novelisovaného § 31.

Ustanovení těchto paragrafů bylo třeba doplniti s ohledem na zřízení náhradní zálohy.

Ze stejných důvodů, jaké byly uvedeny v poznámkách k § 31 je zamýšleno i v případech uvedených v § 36 branného zákona provésti zásadu decentralisační tak, aby nebylo potřebí rozhodování politických úřadů II. stolice, nýbrž, aby se vystačilo s rozhodováním úřadů I. stolice.

Vedle toho je zde učiněna výslovná zmínka o osobách vykonávajících vojenský výcvik nebo další činnou službu (počítajíc v to i dobrovolnou další činnou službu podle § 19 br. zák.), jakož i o vojenských gážistech ve výslužbě dočasně aktivovaných a o osobách v místním zaopatření invalidovním; všechny tyto osoby potřebují k sňatku povolení vojenských úřadů; aby se odstranily pochybnosti v praxi se vyskytující, je tu též výslovně stanoveno, zda a pokud potřebují povolení k sňatku osoby na trvalé dovolené.

Aby odstraněny byly vyskytnuvší se pochybnosti, že § 6 branného zákona nemá výslovné trestní sankce, pojímá osnova příslušné ustanovení do novelisovaného § 40, jež ovšem bude platiti jen tehdy, není-li čin přísněji trestný.

Doplněk tohoto paragrafu se navrhuje proto, aby se výslovně pamatovalo na novou instituci náhradní zálohy. Analogon lze nalézti v § 68 branného zák. z r. 1912.

Doplněk se navrhuje též s ohledem na náhradní zálohu.

Trestní sazby branného zákona se doplňují dolní hranicí, jež má význam pro odvolací právo. Podle civilního trestního řádu, platného v Čechách, na Moravě a ve Slezsku § 283, 464) a podle vojenského trestního řádu (§ 332, 333) řídí se totiž přípustnost odvolání tím zdá bylo použito práva mimořádného zmírnění trestu (zmírnění trestu pod minimum sazby), čili nic; bylo-li zmírnění použito, nemá odsouzený práva se odvolati, kdežto veřejný žalobce tuto možnost ztrácí, jestliže onoho zmírnění nebylo použito.

Proto téměř všechna, trestní ustanovení určují vedle nejvyšší míry trestu, též jeho dolní hranici. Trestní ustanovení branného zákona dosud tomuto požadavku nevyhovovala.

Aby nebylo pochybností, vyslovuje § 65 br. zák. v novém znění expressis verbis zásadu již dříve praktikovanou, že náklady, jež obcím (správám matrik) vznikají z jejich součinnosti při provádění branného zákona, platí tyto úřady ze svého.

Tímto ustanovením se zavádí odchylky od dosavadního stavu potud, že z osvobození od kolků se vyjímají podání, jimiž se žadatel domáhá zvláštní výhody pro sebe nebo pro svého příslušníka, nebo které se branné povinnosti přímo nedotýkají.

Toto ustanovení jest účelné a vyhovuje též všeobecným zásadám o povinnosti poplatkové, jakož i tendenci zákona dávkového.

Vzhledem, tomu, že je potřebí učiniti potřebné přípravy organisační a jiné k uskutečnění výcviku náhradní zálohy, stanoví se účinnost zákona tak, aby platil teprve pro odvody prováděné v roce 1928.

Ustanovení § 10, týkající se novelisace branného zákona, mohou nabýti účinnosti ihned dnem vyhlášení.

Vláda doporučuje, aby tato její předloha byla přikázána v obou sněmovnách výboru brannému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.