Dle říš. zák. ze dne 7. května
1874, m. n. ze dne 31. prosince 1877, ř. z. č. 5.
z r. 1878, zák. ze dne 31. prosince 1894, zák. č.
7 z r. 1895 zřízeny jsou v jednotlivých obcích
k vydržování kostelů tak zvané
ťKostelní konkurenční výbory.Ť
Tyto výbory mají podle shora uvedených zákonů
právo k úhradě výdajů na vydržování
kostela, sestavovati rozpočet a poplatníkům
přifařené obce předpisovati kostelní
přirážky domovní daní třídní
a pozemkové. Berní správy a berní
úřady pak poplatníkům tyto přirážky
předpisují a na nich je vymáhají.
Přes to, že zákon č. 50 ze dne 7. května
1874, zákon ze dne 31. prosince 1994, č. 7 z r.
1895 stanoví, že jinověrci nejsou povinni přirážky
ony platiti, vymáhány jsou tyto přirážky
i na bezvěrcích.
V daném případě jedná se o
postup herní správy v Místku, která
vymáhá 102%ní kostelní přirážky,
předepsané kostelním konkurenčním
výborem v Paskově, i na těch bezvěrcích,
kteří úředními doklady berní
správě prokázali, že již v r. 1919
z církve římsko-katolické vystoupili.
Na odvolání postižených berní
správa odkazuje na kostelní konkurenční
výbor, aby žádali o vyškrtnutí
ze seznamu.
Kostelní konkurenční výbory však
v zájmu svém, aby nebyly zkráceny o přirážky,
žádosti tyto nevyřizují a postižení,
aby se vyhnuli exekucím, jsou nuceni zaplatiti přirážky,
neprávem jim předepsané.
Poněvadž podobné stížnosti docházejí
z jiných míst, činí podepsaní
tento dotaz:
1) Jest pan ministr vnitra ochoten naříditi kostelním
konkurenčním výborům, aby žádosti
jinověrců a bezvěrců o vyškrtnutí
ze seznamu příslušníků církve
římsko-katolické okamžitě vyřizovaly?
2) Jest pan ministr vnitra ochoten dáti vypracovati a Národnímu
shromáždění ke schválení
předložiti návrh zákona, kterým
by dosavadní nejasná ustanovení svrchu uvedených
zákonů byla novelisována a kterým
by jak práva tak i povinnost, jakož i poměr
příslušníků církve, jinověrců
a bezvěrců byl jasně vyznačen?
3) Jest pan ministr financí ochoten dáti berním
správám příslušná nařízení,
aby nepředpisovaly kostelní přirážky,
jestliže poplatník prokáže, že jest
jinověrcem neb bezvěrcem?
V poslední době se stalo, že ceny živočišných
a rostlinných produktů poměrně klesly,
na druhé straně však v drobném udržují
se staré ceny. Jde hlavně o rozpětí
mezi cenami ušlechtilého obilí a cenami mouky.
Porovnáme-li kursovní ceny příkladně
žita, které se na pražské plodinové
burse prodává za Kč 128.- za 1 q a ceny mouky
ve velkém Kč 230.- a Kč 235.- a detaile
až Kč 290.- za 1 q vidíme rozpětí,
které neodpovídá přiměřenému
občanskému zisku.
Tento zjev jeví se i u chleba, kde výrobci v poslední
době ceny na nátlak veřejnosti nepatrně
snížili, ne však v poměru k nákupu
mouky.
Také nutno je poukázati na rozdíl cen živého
dobytka proti cenám masa a uzenářského
zboží prodávaného v drobném.
Ceny masa v Praze u porovnání s cenami na masném
trhu vykazují značný neúměrný
rozdíl, který roste nesolidností, spíše
bezohledností meziobchodníka, komisionáře
a v neposlední řadě i detailisty.
Porovnáme-li ceny masa u několika řezníků,
třeba v téže ulici nebo obvodě, shledáváme
značné rozdíly cen masa syrového,
které dosahují u stejného mnohdy druhu až
Kč 4.- na 1 kg.
Vysoké ceny masa udržované neoprávněnou
spekulaci volají v Praze po zvýšení
cenové kontroly a nabádají k ostražitosti
před řetězovými obchodníky,
jimiž se naše trhy opět hemží.
Konstatujeme, že na venkově není lépe.
Naopak cenová hladina živočišných
a rostlinných produktů je proti Praze nepříznivější
a svědčí o tom, že se nevěnuje
dosti pozornosti těmto obchodům hlavně v
průmyslových střediscích a pohraničních
městech.
Slyšíme mnohé stížností
z venkova na ceny masa; je zajímavo, že velkořezníci
z venkovských měst sjíždějí
se do Prahy na trhy, ceny doma neúměrně a
rozdílně zvyšují, ač nákupní
prameny mají většinou tytéž a nepodléhají
tak vysokým poplatkům potravní daně
jako obchodníci pražští.
Také ceny uzenářských výrobků
volají po nápravě, neboť výrobci
uzenářského zboží udržují
trvale tytéž ceny jako loňského roku,
ač uznalá sami zlevnění nákupu.
Jakost uzenářských výrobků
je kapitolou, o níž nutno se zmíniti; a pozoruhodné
jsou často se opakující otravy uzenářskými
výrobky.
To volá po zvýšení trestu těm,
kteří závadné zboží vyrábějí
a prodávají.
Navrhujeme proto revisi velkoobchodu masem a očištění
trhů od živlů spekulujících zvláště
nyní, kdy výdělkové poměry
se nijak nezlepšují a nezaměstnanost je stále
tak veliká.
Voláme znovu po ochraně drobného spotřebitele
v městech zejména průmyslových, po
revisi dílen, chladíren masa, kdež u velkořezníků
na spekulaci se hromadí zásoby, při nichž
často zaviňuje nedostatečná manipulace,
že maso se zkazí a znehodnotí a pak se uvede
do prodeje jako závadné zboží uzenářské.
Zdá se, že velkokomisionáři a velkořezníci
očekávají zavedení cel a zákaz
dovozu z ciziny a shromažďují proto ve velkém
měřítku maso v chladírnách,
aby při pozdější konjunktuře
mohli je draho prodati. Takto udržují vysoké
ceny masa, třebas producenti je prodávají
nyní levněji než dříve.
Táží se proto podepsaní:
1) je-li p. ministr ochoten provésti šetření
o příčinách těchto zjevů
a zakročiti, aby prodejní ceny životních
potřeb byly úměrné cenám nákupním?
2) je-li ochoten působiti k tomu, aby byly sníženy
ceny masa, je-li ochoten působiti ke snížení
cen uzenářských výrobků, mouky,
chleba, a bílého pečiva, aby přiměřeně
odpovídaly občanskému zisku a cenám
nákupním?
Zemská politická správa v Opavě prý
se svolením ministerstva vnitra věnovala Československému
Červenému Kříži nepoužité
a odložené hlasovací lístky, které
zbyly z voleb do Národního shromáždění
(poslanecké sněmovny a senátu), konaných
dne 15. listopadu 1925. Na základě tohoto nařízení
byly nyní slezské obce vyzvány, aby zbylé
tiskopisy odevzdaly do 1. března 1926 okresní politické
správě.
Podepsaní pokládají toto opatření
za přehmat jmenovaných úřadů,
pro něž není zákonného podkladu.
Naopak podle ustanovení § 29 zákona z 15. října
1925 náklady na rozmnožení kandidátních
listin (hlasovacích lístků) musí hraditi
z polovice stát a z polovice kandidující
politické strany. Státní úřady
musily by si tedy k věnování těchto
lístků a československému Červenému
Kříží dříve než vydají
takové rozkazy obcím, zajisté především
vyžádati souhlasu politických stran.
Podepsaní táží se tedy pana ministra
vnitra:
1.) Víte a těchto přehmatech politických
úřadů?
2.) Schvalujete svrchu uvedená opatření nebo
co zamýšlíte proti tomu podniknouti?
Proti rozhodnutí ministerstva veřejného zdravotnictví
a tělesné výchovy ze dne 30. listopadu 1923
č. 33269/VI, jímž bylo zamítnuto jako
neodůvodněné odvolání města
Karlových Varů proti nařízení,
aby lázeňské domy a prameny v Karlových
Varech byly označeny česky, podalo město
Karlovy Vary v neprošlé lhůtě v březnu
1924 stížnost nejvyššímu správnímu
soudu. Ačkoliv od té doby uplynula téměř
2 léta, nejvyšší správní
soud dosud ještě nerozhodl. Ba město nedostalo
dokonce ještě ani odpovědi dotčeného
ministerstva.
Podepsaní se teď táží vlády:
ví-li, jak nejvyšší správní
soud prodlévá s rozhodnutím, což se
rovná odepření práva, co jest příčinou,
že nejvyšší správní soud v
tomto případě selhal a co podniklo nebo podnikne,
aby v tomto případě nejvyšší
správní soud byl donucen nalézti právem?
Pane ministře!
V pražských továrnách na prádlo
vypovězena byla dnem 1. února t. r. ke dni 15. února
platná, kolektivní smlouva pracovní. Jako
důvod k výpovědi byl požadavek továrníků,
zrušiti náhrady za 1. květen a 28. říjen.
Zavedení nového súčtovacího
řízení u švadlen, dle něhož
mají ze svého hraditi nítě, které
k výrobě potřebují.
Zástupci dělnictva vešli s organisací
zaměstnavatelů v jednání, které
po třech schůzích rozbito bylo pro neústupnost
podnikatelů.
Zřekne-li se dělnictvo dosavadní náhrady
za tyto zákonem uznané svátky, má
se tím otevříti cesta, aby jinak bídně
placené dělnictvo pod tlakem těžkých
hospodářských poměrů bylo donuceno
i v tyto svátky pracovati a aby zákon ten byl porušován
a v očích veřejnosti snížen.
Zavedení súčtovacího řízení,
krásná to slova pro nové zotročení
dělnictva dle něhož má dělnice
za 1 metr nití zaplatiti továrníku 1/2 haléře!
Odporuje to však nejen dosavadním zvyklostem, ale
i platným zákonům živnostenským.
Oba tyto požadavky zaměstnavatelů roztrpčily
část dělnictva těchto továren
do té míry, že dělnictvo některých
továren zastavilo práci, načež ostatní
majitelé továren zbylou část dělnictva
vyloučili z práce, takže dnes nepracuje v Praze
200 dělnic a dělníků.
Aby zaměstnavatelé dodali svému diktátu
působivosti, byla v závodech vyvěšena
vyhláška tohoto znění:
ťPočínaje dnem 15. března t. r. přijímáme
do práce dělnictvo za těchto podmínek:
1. Dosavadní způsob naturálního vydávání
nití dělnictvu změněn bude v systém
súčtovací na základě těchto
zásad:
Pro jednotlivé druhy prací platí výměr
nití předložený dělnickým
onganisacem a připojený k této vyhlášce.
Obnos připadající na spotřebu nití
za jednotlivé práce připočten bude
k dosavadním mzdovým sazbám, při čemž
cena jednoho metru obnášeti bude 1/2 haléře.
Nítě budou prodávány dělnictvu
správou závodu, přičemž zdůrazňujeme,
že dle výše uvedeného nebude dělnictvo
hraditi nítě z dosavadních mezd, nýbrž
z obnosu připočteného k dosavadním
sazbám. Přiložený výměr
spotřeby nití zavádí se na čtyři
týdny na zkoušku, během které doby bude
provedena revise spotřeby u těch druhů práce,
kde stanovený výměr jest nedostatečný.
Revise těchto jednotlivých položek stala by
se za účasti organisací odborových.
Eventuelní ztráty, které by z titulu nedostatečného
výměru nití v některých případech
dělnictvo během zkušební doby utrpělo,
budou firmou za zkušební dobu nahraženy.
2. Co do placení 1. května a 28. října
bude postupováno dle konečné smluvní
dohody, uzavřené mezi organisacemi.
3. Dosavadní mzdy zůstávají beze změny.
4. V ostatním zůstávají v platnosti
pracovní podmínky dosavadní kolektivní
smlouvyŤ.
11. března 1926. | Podpis firmy: |
Dělnictvo továren na prádlo pracuje za úžasně
trudných poměrů. Převážná
většina dělnic, chce-li dosáhnout výdělku
stačícího uhájiti nuzný život,
musí bráti si z továren práci domů
a pracovati po 8hodinné době pracovní ještě
dlouho do noci doma. Průměrná mzda těchto
dělnic je hluboko pod nutným minimem existenčním,
činí celých 60 až 65 Kč týdně
průměrem.
Pokus fabrikantů uvésti v nevážnost
zákony státu, zrušiti via facti zasvěcené
svátky státní a přidržeti dělnictvo,
aby ze svých hubených mezd hradilo materiálie
nutné k výrobě, pobuřuje pracovní
vrstvy státu do míry nejkrajnější.
Pane ministře, podepsaní interpelanti se táží:
1.) Co hodlá podniknouti vláda, aby zjednala respekt
k zákonům republiky?
2.) Jaké opatření učiní, aby
dělnictvo bylo chráněno před pokusem
přidržeti je, aby ze svých mezd přispívalo
na materiálie nutné k provozu podniků?
Ministerstvo školství a národní osvěty
výnosem ze dne 20. listopadu 1925, č. 135.997 zrušilo
prý pro nedostatečnou docházku státní
německou krajkářskou školu v Hengsterenben.
Tímto opatřením bylo zrušeno učiliště
trvající 24 let, které podstatně přispělo
k tomu, že se zdokonalilo a uchovalo paličkování
krajek, které poskytovalo obyvatelstvu této osady
skrovný zdroj příjmů. Připouštíme,
že docházka do krajkářského kursu
jako školní docházka vůbec, poklesla.
Než u krajkářských škol jest tím
do jisté míry vinna státní správa
sama.
Žákyně docházející do
krajkářského kursu jsou již ve věku,
kdy musí přispívati k výdělku
svých rodičů. Jest tedy nutno, aby při
pracích ve škole dostaly odměnu přiměřenou
ostatním mzdám, poněvadž touto odměnou
musí přispívati na své živobytí.
Mzda (žákovská podpora) ve státních
kursech značně však pokulhává
za ostatními mzdami. Dalším důvodem
pro úbytek žákyň bylo, že onemocněla
německá učitelka. Náhradní
učitelka, kterou opatřila státní vyučovací
správa, nedovedla tolik německy, aby mohla skutečně
prakticky vyučovati. Později byla vůbec odvolána,
takže tam nebyla vůbec žádná učitelka.
A pak byl kurs prostě zrušen. Ostatně do německé
krajkářské školy v Hengtererben docházelo
ještě ve školním roce 1924/1925 mnohem
více žaček (36) než do většiny
českých krajkářských kursů.
V krušnohorských osadách jinak chudých
na výdělečné zdroje jest paličkování
krajek hlavním výdělkem obyvatelstva a tedy
také obyvatelů Hengstererben. Do nejbližší
takové školy nelze děti posílati, poněvadž
jest to přes hodinu cesty a poněvadž při
nesmírně obtížných komunikačních
a povětrnostních poměrech jest ohroženo
zdraví dětí docházejících
do školy. Zrušením kursu jest tedy pro budoucnost
ohrožena skrovná výživa obyvatelstva hengsteredbenského,
poněvadž pro špatný výcvik nebude
již lze dosíci, aby paličkované krajky
byly způsobilé konkurence.
Mimo to musíme také poukázati k tomu, že
československá vyučovací správa
zrušila již v Rudohoří 3 krajkářské
školy. Jsou to školy v Hirschenstandu, Sauersacku a
Zwittermühle. Počet německých krajkářských
škol klesl tedy v Rudohoří na 14. Ministerstvo
školství, místo aby podporovalo hlavní
území domácího krajkářství,
zkouší zavésti vyučování
krajkářství v krajinách, kde výroba
krajek nebyla nikdy obvyklá jako na příklad
v Hlučíně, kde mají býti zřízeny
takovéto kursy.
Tážeme se pana ministra, je-li ochoten naříditi,
aby německá krajkářská škola
v Hengstererben byla opět otevřena tak, aby bylo
zaručeno bezvadné vytrčování?
V chebském městském divadle provozuje se
již několik týdnů opereta ťAnneliese
von DessauŤ. V posledním jednání, při
zasnoubení mladého Dessauera mává
se říšským praporem. Děj sám
uvádí obecenstvo pro svou vznešenost v pochopitelné
nadšení. To jest ovšem nad rozum chebské
státní policie a skutečně, po několika
představeních barvy černo-červeno-zlatá
byly pro další představení zakázány.
Podle tohoto přehmatu chebské státní
policie postupovalo se i v Aši a tamější
politický úřad se ovšem k této
zlomyslnosti ihned připojil.
Jest jisto, že zde jde opět jednou především
o to, aby německé obyvatelstvo, pro něž
černo-červeno-zlatá barva jest barvou národní,
bylo uraženo. Že jest to však zároveň
velmi citelnou urážkou sousední Německé
říše, jejímiž říšskými
barvami jsou dnes černo-červeno-zlata, to malí
vládci v našich německých městech
jistě neuznávají. Jak zahanbujícím
domem musí působiti tento postup na četné
říšskoněmecké návštěvníky
divadla, může posouditi jen ten, kdo aspoň
částečně vidí, jak v široké
evropské cizině stále více klesá
úcta k Československé republice.
Podepsaní táží se pana ministra pro
věci zahraniční:
1.) Ví o urážce německých říšských
barev, která byla spáchána zákazem
chebské státní policie a ašského
politického úřadu?
2.) Chce-li svého kolegu v ministerstvu vnitra upozorniti
na tyto mezinárodní poklesky jeho orgánu
a
3.) je-li ochoten naříditi, aby tento zákaz
byl neprodleně odvolán?
Jest potěšitelným zjevem, že naše
dobytkářství po válce tak brzy se
vzchopilo, že naši zemědělci mohli vypěstovati
tolik dobytka jatečného i chovného, že
nabídka úplně uspokojuje poptávku
na našem trhu. Přes to však jest k nám
ještě veliký příhon dobytka.
Tak byl k. př. dovozní kontingent hovězího
dobytka z Polska, činící 16.000 kusů,
blahovůlí Československa více než
6 násobně překročen, nyní má
býti tento dovoz povolován jen v rámci vymezeného
kontingentu, jelikož má býti připuštěn
ještě dovoz kvalitního dobytka z jiných
států, hlavně však z toho důvodu,
že na domácích trzích jeví se
velké přebytky dobytka domácího původu.
Podle předběžné statistiky s počátku
ledna tohoto roku vzrostl stav hovězího dobytka,
chovaného v naší republice asi o 50 proti roku
1920, a opět až 10% proti době předválečné.
Počet vepřového dobytka, jehož dovoz
z Polska není vůbec kontingentován, je dosud
v povolovacím řízení blahovolně
novolován tak, že vzrostl asi o 150% proti roku 1920
a je rovněž již větší než
před válkou.
Za takových poměrů dochází
ke krisi domácí produkce dobytka, a ta ohrožuje
toto velmi důležité odvětví zemědělského
podnikání. Krise tato jest patrna zvláště
v přítomné době, kdy při velké
nabídce krmiv následkem nesmírného
poklesu cen obilí, bylo by možno účelným
výkrmem dobytka alespoň částečně
odvrátiti, katastrofální následky
všeobecného poklesu zemědělských
produktů.
Situace na trzích dobytčích utvářila
se v posledních měsících tak, že
dobytek domácího původu nelze ani za nejnižší
cenu odprodati. V důsledku toho dostavuje se současně
krise i na trhu průmyslových výrobků,
poněvadž ochromena jest platební a nákupní
schopnosti zemědělství, závislá
v největší míře na rentabilite
dobytkářství. Přihlížejíce
k těmto skutečnostem táží se
podepsaní:
1.) Vědí páni ministři obchodu a zemědělství
o tomto neutěšeném stavu zemědělství?
2.) Jsou páni ministři ochotni učiniti rychlá
a účelná opatření pro omezeni
nadměrného dovozu dobytka jiných států?
3.) Jsou páni ministři ve své působnosti
ochotni vydati směrnice pro dovoz dobytka vepřového,
aby dovoz tento byl omezen pouze na míru nejnutnější
a nebyl povolován v nynějším rozsahu,
který domácí produkcí ohrožuje,
nemaje podstatného vlivu na snížení
cen masa a tuků?
4.) Co zamýšlí zařídit paní
ministři k zamezení krise dobytkářské
a k opětnému zvýšení rentability
tohoto podstatného odvětví zemědělského?
Mut év december 17.-én délután, midőn
Beregazász város palgármestere elnüllete
alatt lanácsülés volt a
városházán, megjelent ott a szolgabiróság
küküldöttje Vince Hugóval, az ottani kerskedelmí
kör elnökével és egy zsupáni
leiratot adott át a polgármestrenek, amely szerint
a zsupán felaszlafija a város képvíselőfiestűletét
s a város vezetését - Vince Hugóra
bizza - aki mellé öttagu direktoriumot nevez ki.
Indokolás semmi. Ami van üs, oly
csekélység és olyasnní, aminek alapján
egy várost ünkorrányzatától megfoszbamí
nem lehet.
Kérdem a Belügyminiszter Unat:
Van-e tusoanása Beregszász város képvislőtesületének
feloszlatásáról?
Hajlandó-e azonnal visszaállitaní
a városnak az önikormányzatát o kormánybizfios
visszahivásával s a város régi, megváfasztott
vezetőségnek jogaiba való visszahelyezésével?