Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

hodlajíce sjednati o tom úmluvu, Vysoké Smluvní Strany jmenovaly svými zmocněnci:

kteří, předloživše své plné moci, shledané v dobré a náležité formě, dohodli se takto.

činná služba bývalých civilních státních zaměstnanců a vojenských osob rakouských, dne 3. listopadu 1918 ještě nedaných na odpočinek a nepřevzatých do služeb žádné z vysokých Smluvních Stran, považuje se za ukončenu dnem 3. listopadu 1918 anebo dnem pozdějším, kterého byli dáni na odpočinek státem nebo se souhlasem státu, na jehož vrub podle těchto ustanovení připadají.

Osoby v článku 1. uvedené obdrží odpočivné požitky počínajíc 1. prosincem 1923 od Vysoké Smluvní Strany, jejímiž státními příslušníky se staly podle mírové smlouvy St. Germainské bud ipso facto nebo opcí nebo reklamací, pokud měly nárok na odpočivné požitky nebo na odbytné podle ustanovení bývalého císařství Rakouského, platných v den 3. listopadu 1918 a důsledkem svých započitatelných služebních let, bez ohledu na svoji služební způsobilost v době skončení činné služby.

Rozhodně jsou vyloučeny osoby,

1. které odmítly službu ve státě, jehož příslušníky se staly, anebo které nesložily slib, (přísahy úředně od nich požadovaného, anebo

2. které opustily svoji službu, anebo

3. které vlastní vinou nevyhověly všeobecné nebo zvláštní výzvě, aby nastoupily službu, nebo aby podaly přihlášku za tím účelem anebo

4. jejichž převzetí do, služeb bylo v zájmu veřejném odmítnuto.

Výši odpočivných požitků stanoví stát, který břímě příslušného odpočivného požitku přebírá.

Odpočivné nebo zaopatřovací požitky pozůstalých po osobách zmíněných v článku 1., a pozůstalých, kterým odpočivné nebo zaopatřovací požitky v den 3. listopadu 1918 ještě povoleny nebyly, připadají počínajíc 1. prosincem 1923 na vrub oné Vysoké Smluvní Strany, které by podle předcházejících ustanovení připadlo břímě odpočivných požitků příslušných zaměstnanců, vyjma případ, kdy vdova (sirotek) nabyla státní příslušnosti jiné Smluvní Strany podle mírové smlouvy St. Germainské buď ipso facto nebo opcí nebo reklamací. Tu připadne břímě odpočivných nebo zaopatřovacích požitků Smluvní Straně posléze zmíněné.

Pokud jde o určení výše odpočivných neon zaopatřovacích požitků, bude platiti ustanovení článku 2. odstavce 3.

Placení odpočivných požitků osobám bydlícím v cizině může býti učiněno závislým na podmínce, že příslušná strana přeloží své bydliště do státu, jehož státní příslušnosti nabyla. Příslušný stát může však výjimečně a je-li prokázáno, že návrat pensistův do vlasti působí z jiných obzvláště důležitých důvodů nesnáze, povoliti, aby odpočivné požitky byly vypláceny v cizině. Pro placení odpočivných požitků lze stanoviti přesně vytčené podmínky. Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že učiní opatření, aby návrat pensistů do vlast byl usnadněn.

Ustanovení článku 1. až 4: budou platiti pro zaměstnance společných správ bývalé monarchie Rakousko-uherské i zemské správy Bosny a Hercegoviny, kteří nebyli převzat do služeb některé Vysoké Smluvní Strany dne 3. listopadu 1918 ještě nebyli dáni na odpočinek, jakož i pro odpočivné požitky těch to zaměstnanců a jich pozůstalých za podmínky, že tito zaměstnanci (pozůstalí) byli dne 3. listopadu 1918 příslušníky bývalého císařství Rakouského.

Vysoké Smluvní Strany se zavazují že budou platiti odpočivné požitky náležející podle této úmluvy osobám, jichž se tato úmluva týče, na žádost, kterou třeba podati do roka po účinnosti této úmluvy, při placení započtou se zálohy, podpory a jiné platby, od 1. prosince 1923 kteroukoli Smluvní Stranou vyplacené.

Výplaty provedené do dne, kdy mírová smlouva St. Germainská stala se účinnou, považovati jest za vzájemně vyrovnané, že když byly provedeny na základě dohod mezi některými z Vysokých Smluvních Stran.

Pokud by se některé z Vysokých Smluvních Stran nevzdaly náhrady vzájemnými dohodami, které by sjednaly, jest dlužnický stát povinen státu, který platbu provedl, nahraditi platby (zálohy, podpory) provedené snad po účinnosti mírové smlouvy St. Germainské (16. července 1920) jiným státem nežli tím, který podle předcházejících ustanoveni jest od 1. prosince 1923 ku placení zavázán. Platbu dlužno snížiti nebo zastaviti na žádost, včasně doručenou, toho státu, na jehož vrub se provádí. Měna, ve které se provede vzájemné vyrovnání a náhrada uvedených plateb, jakož i směnný kurs, budou stanoveny dohodám, které ujednati náleží příslušným státům.

Ustanovení předchozího odstavce nejsou na újmu zvláštním úmluvám o - tomto předmětu již sjednaným.

Vzejdou-li mezi Vysokými Smluvními Stranami spory o státní příslušnost osob, jichž se týče tato úmluva, navazují se Vysoké Smluvní Strany, že budou běžné platby prozatím poskytovati i nadále, dokud nebude zjištěna státní příslušnost osoby, o kterou jde, s výhradou náhrady státem, jehož státní příslušnosti oprávněná osoba nabude.

Na žádost oprávněné osoby nebo příslušného státu, bude spor předložen do roka rozhodčímu soudu příslušnému pro otázky státního občanství.

Předchozí ustanovení článku 1. až 7. nedotýkají se vnitřních zákonů a předpisu, pokud jde o poměr mezi každou z Vysokých Smluvních Stran a jejími vlastními příslušníky.

Pro civilní zaměstnance správ bývalého dvora, jakož i pro zaměstnance bývalé kabinetní kanceláře, kterým byly odpočivné požitky již přiznány nebo jim náležely, jakož i pro jejich pozůstalé, náleží užíti padle jejich smyslu ustanovení úmluvy sjednané v Římě dne 6. dubna 1922 mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinci? a Československem o odpočivných požitcích přiznaných bývalou vládou rakouskou.

Pokud jde o zaměstnance, kteří clo 3. listopadu 1918 ještě nebyli dáni na odpočinek a kteří nebyli převzati do služeb některé z Vysokých Smluvních Stran, náleží užíti podle jejich smyslu ustanovení první části této úmluvy.

První a druhý odstavec tohoto článku týká se jen osob, které byly dne 3. listopadu 1918 příslušníky bývalého císařství Rakouského.

Úprava odpočivných a zaopatřovacích požitků bývalých skutečných (pragmatikálních) zaměstnanců správy svěřenských statků bývalého panovnického rodu rakousko-uherského anebo některé z jeho větví vyhrazuje se zvláštním dohodám, jež by súčastněné státy sjednaly.

Pro odpočivné požitky (včetně "provisí", platy z milosti, odbytné a drahotní přídavky, které dne 3. listopadu 1918 byly již přiznány nebo již náležely, budou podle svého smyslu platiti ustanovení úmluvy sjednané v Římě dne 6. dubna 1922 mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o odpočivných požitcích přiznaných bývalou vládou Rakouskou.

Vysoké Smluvní Strany se zavazuji, že budou na. účet příslušného státu prozatím nadále vypláceti odpočivné požitky zaměstnancům a jich pozůstalým v prvním odstavci zmíněným až do dne, kdy příslušný stát převezme definitivně placení těchto odpočivných požitků, což dlužno podle možnosti uspíšit.

Ustanovení obsažená v odstavci 2., 3: a 4., článku 6., části I. budou platiti také pro platby (odpočivné požitky, zálohy, podpory), o nichž se mluví v prvním odstavci tohoto článku.

Pokud jde o zaměstnance, kteří do 3. listopadu 1918 nebyli ještě dáni na odpočinek a kteří nebyli převzati do služeb některé z Vysokých Smluvních Stran, budou podle svého smyslu platiti ustanovení první části této úmluvy.

Ustanovení článků 10. a 11. budou rovněž platiti pro zaměstnance (pozůstalé) bývalých zemských drah v Bosně a Hercegovině a bývalé c. a k. vojenské dráhy Banjaluka-Doberlin, pokud tito zaměstnanci byli dne 3. listopadu 1918 příslušníky bývalého císařství Rakouského. Úprava rozdělení fondů těchto drah zůstavuje se dohodě, kterou bude sjednati mezi všemi súčastněnými státy.

Podle přiloženého seznamu, který jest podstatnou součástí této úmluvy, bule rozdělen majetek těchto fondů:

1. pensijního ústavu pro úředníky a podúředníky c. k. rakouských státních drah,

2. provizního ústavu pro sluhy a výpomocné zřízence c. k. rakouských státních drah,

3. pensijního fondu bývalé c. k. priv. Severní dráhy císáře Ferdinanda (odděleni A),

4. pensijního fondu bývalé c. k. priv. Severní dráhy císaře Ferdinanda (oddělení B),

5. pensijního ústavu bývalé c. k. priv. české Severní dráhy (pensijní fond A),

6. pensijního ústavu bývalé c. k. priv. České Severní dráhy (pensijní fond B),

7. pensijního fondu pro úředníky převzaté ze služby priv. Rakousko-Uherské společnosti státních drah do služby c. k. rakouských státních drah,

8. provisního fondu pro podúředníky, sluhy, manipulantky a dělníky převzaté ze služby priv. Rakousko-Uherské společnosti státních drah do služby c. k. rakouských státních drah.

9: pensijního ústavu bývalé c. k. priv. Rakouské Severozápadní dráhy,

10. pensijního ústavu bývalé c. k. priv. Jihoseveroněmecké spojovací dráhy.

Vysoké Smluvní Strany zjistivše, že hodnota fondů uvedených v předchozím článku nestačí k úhradě pensijního břemene, se dohodly, že rozdělí tyto fondy v poměru pensijního břemene, podle této úmluvy na každý stát připadajícího, které však lze stanoviti jen přibližně.

Za účelem tohoto rozdělení budou nemovitosti všech těchto fondů i s právy a závazky knihovně na nich zajištěnými přiděleny Vysoké Smluvní Straně, na jejímž území jsou.

Pohledávky fondů budou přiděleny Vysoké Smluvní Straně, na jejímž území je bydliště nebo sídlo dlužníkovo.

Pohledávky a dluhy mezi ráznými fondy k rozdělení určenými, a pohledávky, dluhy mezi některým fondem k rozdělení určeným a bývalým c. k: erárem považuji se za zrušené.

Podle tohoto přídělu je podíl království Italského na dělbě fondů úplně uhrazen, podíly ostatních Vysokých Smluvních Stran jsou uhrazeny částečně, až na království Srbů, Chorvatů a Slovinců, na jehož území takových nemovitostí není.

Proto budou mezi příslušné státy rozděleny titry in natura, a to každá skupina, zvlášť, počítaje v to i titry slosované, ale do 15. října 1923 ještě neproplacené, podle tohoto klíče.

Zůstanou-li podle tohoto rozdělovacího klíče ještě titry nedělitelné, rozdělí se tyto nedělitelné hodnoty - pokud jejich vyrovnání se neprovede vzájemnou výměnou - mezi jmenované státy podle skutečného výtěžku prodeje těchto nedělitelných zbytků.

Rozdělení provede komise, která bude svolána do Vídně ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy tato úmluva stane se účinnou, v komisi budou zastoupeny všechny státy mající podíl na rozdělení titrů.

Titry slosované po 15. říjnu 1923 anebo případný výtěžek jejich proplacení v původní měně rozdělí se podle výše uvedeného rozdělovacího klíče. Kupony splatné po 15. říjnu 1923 anebo výtěžek jich proplacení v původní měně případnou státu, který obdrží příslušný titr.

Výtěžek z titrů slosovaných a do 15. října 1923 proplacených, jakož i hotové peníze budou přiděleny republice Rakouské. Rovněž výtěžek z kuponů všech titrů - pokud tyto kupony byly proplaceny do 15. října 1923 - a titry válečných půjček budou přiděleny Rakousku.

Naproti tornu přejímá. republika Rakouská závazek, že sama vyrovná, půjčku na běžném účtu ve výši 12 milionů korun, která byla uzavřena u Pokladny válečných půjček při upisování válečných půjček a úplně uvolní titry za tuto půjčku zastavené a dá je bez jakéhokoli zatížení k disposici pro rozdělení.

Republika Československá postoupí renty papírové, renty stříbrné a renty investiční bývalého císařství Rakouského, jež by jí podle rozdělovacího klíče výši uvedeného příslušely, z poloviny království Srbů, Chorvatů a Slovinců a z poloviny republice Rakouské, výměnou za jiné titry, kterých se oběma těmto státům dostane a které budou voleny společnou dohodou za stejných podmínek postoupí republika Polská republice Rakouské renty papírové a renty investiční příslušející Polsku, rovněž vypěnou z a jiné titry příslušející Rakousku.

Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že vydají státům, kterým nemovitosti nebo pohledávky jsou přiděleny, všechny příslušné doklady a písemnosti, které mají.

Spolková vláda rakouská dá bezplatné povolení k vývozu titrů, které se mají vydati ostatním Vysokým Smluvním Stranám a postará se, bude-li nutno, o zrušení rakouského okolkování.

Fondy, které se mají rozděliti, považují se touto úmluvou za likvidované.

Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že při převzetí pensijního břemene vydají si navzájem příslušné potřebné spisy a doklady a že po třicet let ode dne, kdy tato úmluva staré se účinnou, uschovají příslušné hlavní knihy a písemnosti.

Kromě toho se dohodly, že při provádění této úmluvy budou si vzájemně pomáhati, že budou si v této věci dopisovati přímo s příslušnými ústředními úřady bez prostřednictví diplomatických zastupitelstev, že dovolí orgánům súčastněnými státy k tomu ustanoveným používání a zkoumání, případně opisování spisů a ze si poskytnou nejkratší cestou potřebných vysvětlení.

Tato úmluva bude co nejdříve ratifikována.

Každý stát zašle svoji ratifikaci vládě rakouské, která o tom zpraví všechny ostatní podpisující státy.

Ratifikace zůstanou uloženy v archivech vlády rakouské.

Tato úmluva stane se účinnou po ratifikaci všemi Vysokými Smluvními Stranami v den složení poslední ratifikace.

Čemuž na svědomí zmocněnci svrchu jmenovaní podepsali tuto úmluvu.

Dáno ve Vídni, dne třicátého listopadu roku tisíc devět set dvacátého třetího v jediném exempláři francouzském, který zůstane uložen v archivech vlády rakouské a jehož ověřené opisy budou vydány všem podpisujícím státům.

Za

1. Vysoké Smluvní Strany prohlašují, že jsou ochotny zkoumati s největší blahovůlí žádosti o placení odpočivných požitků v cizině a že budou přihlížeti ku zvláštním poměrům žadatelů i tehdy, byla-li dřívější žádost odmítnuta.

2. a) Italská delegace prohlašuje, že vláda italská prozkoumá s veškerou blahovůlí otázky nabytí italského státního občanství zaměstnanců v předcházející úmluvě zmíněných, jichž opční přihlášky anebo reklamace nebyly ještě vyřízeny.

b) Vysoké Smluvní Strany prohlašuji, že jsou ochotny sjednati dvojstranné dohody o úpravě požitků zaměstnanců, kteří byli propuštěni, ježto nenabyli státního občanství státu, jemuž sloužili po dobu několika let po 3. listopadu 1918.

Za