Pan dr Hnídek ve svém exposé konstatoval
s povzdechem, že náš vývoj poměrů
hospodářských neobešel se bez určitých
otřesů, že bylo asi 177 mzdových sporů,
stávek, ale těší se, že stávka
přestává býti tím nejúčelnějším
prostředkem boje, že se přežívá
a že místo stávky nastane jistě správný
prostředek vyrovnávati spory mezi zaměstnavatelem
a zaměstnancem: totiž rozhodčí soud.
Myslím, že pan generální zpravodaj dobře
neodhaduje skutečnosti. Podtrhl jsem, že skutečně
kapitalisté po dobrém nevydají své
kořisti a že jenom bojem možno dělnictvu
dosíci skutečně příznivého
podílu na všeobecné konjunktuře. Tento
boj se nedá zdržovati, třída dělnická,
která je dosud roztříštěna, instinktivně
vyciťuje, že se musí spojiti a že společným
bojem musí si tento svůj podíl obhájiti.
A rozhodčí soudy? Pánové, promiňte,
my máme před soudy v Československé
republice všechnu úctu a vážnost, ale
zkušenosti, které dnes jsou, velmi málo opravňují
k naději, že skutečně soudy budou konati
svou povinnost. Jde o soudy rozhodčí. Kdo v nich
bude rozhodovati? Snad zemědělské rady, v
nichž rozhoduje jedině proti nám zuřící
kapitalistická třída? Obchodní a průmyslové
komory, v nichž vůbec zastoupeni nejsme? Budou rozhodovati
byrokraté? Tak velikou máme nedůvěru
k zřízením těchto rozhodčích
soudů, poněvadž jsme přesvědčeni,
kdyby tyto rozhodčí soudy přišly ke
správnému názoru na mzdové otázky,
že jim bude scházeti exekutiva a moc, aby skutečně
donutily své zaměstnavatele, aby konaly své
povinnosti.
A tak je potřebí smířiti se s tím,
jak to na světě je. Na celém světě
oživují mzdové boje, tato vlna bojů
přirozeně dostaví se také k nám.
Úspěchy hospodaření státního
dějí se na útraty dělníků.
Rozpočet nám předložený je rozpočet
kořistící buržoasie a jest její
věcí, aby zaň nesla odpovědnost a
důsledky. Čsl. sociální demokracie
bude hlasovati proti rozpočtu. (Výborně!
Potlesk poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
Štětka. Uděluji mu slovo.
Posl. Štětka: Paní a pánové!
Státní rozpočet pro rok 1928 je program reakčního
kapitalistického systému, podle kterého se
má nejen pokračovati ve vykořisťování
a vyssávání pracující třídy,
nýbrž r. 1928 se chce vyssávání
pracující třídy zdvojnásobiti.
Toho dokladem jsou zvýšené položky u daní
nepřímých, daní a dávek vybíraných
na pracující třídě a zatěžujících
pracující třídu. Je to také
vidno u daně domovní třídní,
která se zvyšuje u dělnických domků
z jedné místnosti až o 10 Kč, včetně
přirážek samosprávných, ale zato
je snížena u domů s více místnostmi
až o 10 Kč z jedné místnosti, ba dokonce
residence a zámky nejsou zdaněny vůbec, a
nebude se z nich platiti žádná domovní
daň třídní.
Tak vypadá třídní rozpočet
v jednom směru a v druhém směru v rozpočtu
jde třídní zášť až
do nepříčetnosti, zejména proti samosprávě,
která se buržoasii v Československé
republice vymknula z rukou, jako je to potvrzeno výsledky
z posledních voleb do obcí.
Aby celý reakční systém vládnoucí
třídy v tomto státě byl odhalen v
pravém světle, porovnám při této
příležitosti dva světy, nový
svět, svět řízený dělníky
a pracujícími rolníky, ve kterém je
samospráva pokládána za základ státu,
a svět kapitalistický, jako systém reakce,
ve kterém není samosprávy vůbec.
Vyložiti vznik a působení sovětské
soustavy znamenalo by vykládati celou historii ruské
revoluce. Sovětská soustava nebyla vymyšlena
jako celek a shora nadiktována jako je tomu u soustav kapitalistických
států a jako tomu bylo zvláště
při tvoření Československé
republiky, nýbrž ruská soustava vytvořila
se spontánně zdola, s postupem a vývojem
ruské revoluce. Proto souvisí její vývoj
co nejšířeji s vývojem společenských
sil na území bývalé ruské říše.
Proto není pouhým politickým systémem,
nýbrž proniká veškeré složky
života společnosti na prostranství SSSR. Její
vývoj ještě daleko není ukončen.
V SSSR. jsou ještě nedostatky ve směru hospodářském,
které jsou však odstraňovány soustavnou
prací na výstavbě socialistického
státu a samosprávy zvlášť. Pokusím
se v krátkosti vyložiti sovětskou soustavu
s porovnáním soustavy československé
na dvou příkladech, a to na politické a hospodářské
samosprávě.
Sovětská soustava vznikla z revoluce, proto byla
a jest velmi různě posuzována podle toho,
jaké má pozorovatel stanovisko k ruské revoluci
vůbec. Sovětský politický systém
záleží v tom, že podkladem veškeré
politické struktury jsou sověty. Rusko jest republikou
sovětů, dělnických, vojenských
a selských delegátů. Všechna moc centrální
i lokální náleží těmto
sovětům.
Základem celého sovětského aparátu
jsou sověty delegátů. Sověty delegátů
jsou vesnické nebo městské, t. j. rady zvolené
z občanstva jedné vesnice nebo jednoho města.
Vyššími orgány jsou sjezdy sovětů.
Rozdíl mezi sověty a sjezdy sovětů
je v tom, že sověty trvají po celou dobu, na
kterou jsou zvoleny, t. j. v zásadě jeden rok, kdežto
sjezdy sovětů se za svého funkčního
období - též rok - scházejí jen
v určitou dobu. Jinak přechází jejich
pravomoc na výkonné orgány, jež si zvolily.
Nyní přirovnejme, v jakém stupni je provedena
stavba politické moci v tomto státě. V Československé
republice je oddělena státní moc, tedy moc
výkonná, od lidu vůbec; od pracujících
zvláště. Pracující třída
nemá žádného vlivu ani práva
na výkonnou moc ve státě a pokud ji dosti
nepatrnou měla v samosprávách, byla zrušena.
Lid je v Československé republice povolán
jednou za 4 léta v obci, jednou za 6 až 8 let ve státě,
aby zvolil své zástupce, kterým se ve státě
nedává vůbec žádná výkonná
moc. Nemají také naprosto žádného
vlivu na státní správu, a dožadují-li
se plnění povinností od státu pro
ty, které zastupují, mohou býti napřed
ujištěni, že se dostanou nejdále do kriminálu,
jak jsme toho byli svědky loni při projednávání
cel. Pokud se týče obcí, kde volení
zástupci lidu měli jakés-takés právo,
bylo jim reformou finančního hospodářství
v samosprávách a reformou veřejné
správy vzato. Ze zástupců lidu mají
býti podle té široké demokracie v Československu
naděláni roboti, ne vykonavatelé vůle
občanů, kteří si je zvolili, nýbrž
mají z nich býti naděláni prostě
vykonavatelé vůle státní byrokracie,
která není občanstvem volena, nýbrž
jmenována, a to podle přání a potřeby
třídy majetné.
V ústavní listině Československé
republiky hned v čl. I se praví: "Lid je jediným
zdrojem veškeré státní moci v republice
Československé."
Ale jakmile tento lid volá po svých právech,
jakmile tento lid volá po plnění povinností
státem vůči němu, tu místo
práva dostává se tomuto lidu pendrekem přes
hlavu, ba dokonce i ta nejprimitivnější práva
lidská jsou šlapána a v krvi utápěna.
(Výkřiky posl. Sedorjaka.) V tom je tedy,
pánové, podstatný, ba ohromný rozdíl,
který vynikne tím více, díváme-li
se na výstavbu státu kapitalistického a na
výstavbu státu proletářského
s hlediska hospodářského.
Pánové, "veškerá moc pochází
z lidu" je psáno v ústavě Československé
republiky. Nyní se podívejte, jak rozumějí
výkonné moci dělníci a rolníci
v SSSR a jak je prováděna podle ústavní
listiny v ČSR.
V SSSR každý sovět, počínaje
vesnickým i městským sovětem až
k nejvyšším sovětům centrálním,
jest v mezi své kompetence nejvyšší vládní
mocí v území, pro které je zvolen.
Vyšší sjezd sovětů kontroluje celou
činnost nižšího sjezdu a naopak. Každý
sovět (sjezd sovětů) má tedy pro určité
území určitý díl plné
vládní moci, t. j. určitou moc zákonodárnou,
výkonnou a soudní. Sovět (sjezd sovětů)
nevykonává všechny funkce technicky sám,
nýbrž různými orgány, samozřejmě
na vyšších stupních stále složitějšími.
Tyto orgány však jsou všechny z něho volbami
vytvořeny, na něm závislé a jemu odpovědné.
Orgány ty však jsou jen technickou pomůckou;
vznikly z důvodů složitosti úkolů
na vyšších stupních a nikoliv ze zásady
o dělbě moci.
Tu je možno říci, že se v sovětu
(sjezdu sovětů) soustřeďuje plnost vládní
moci pro určité území, při
čemž plenum sovětů, sjezdu sovětů,
samo si ponechává úlohu dávati všeobecné
směrnice, kdežto konkretní úkoly provádí
svými vlastními, ze sebe zvolenými orgány.
To jsou zásady, na nichž spočívá
veškerá moc pracujících v SSSR.
V sovětském úle jest na 140 milionů
pracujících včel, které nestrpí
trubců, ti mohou býti dobře živeni jen
v kapitalistických státech, jmenovitě v ČSR,
která má na trubce rozšířenou
vlastní líheň, kterou stále a stále
ti nenávidění komunisté ohrožují
a proto musí býti na ně vydávány
a se vší přísností prováděny
středověké barbarské předpisy.
Nyní přejdu od soustavy politické k soustavě
hospodářské, kterážto soustava
je spjata v jednom jediném celku v SSSR.
Hospodářská soustava je rovněž
vybudována od nejnižšího orgánu
vesnického sovětu ve výstavbě k nejvyššímu
orgánu státního sovětu. U nás
je to obráceně. Toho nejlepším dokladem
je suspendování samosprávy. Naproti tomu
v SSSR je samospráva pokládána za nejdůležitější
hospodářskou složku k vybudování
socialistického státu.
Velmi dobrou ilustrací pro poměry v samosprávě
v Rusku je poslední zpráva gubernského moskevského
sovětu, vydaná za dobu od 1. října
1925 do 1. října 1926. Z této zprávy
vidíme, že revoluce nejen nezničila samosprávu,
nýbrž že tato v pozměněných
formách dosahuje svého plného rozvoje. Jen
tehdy, srovnáme-li množství různých
úkolů a povinností moskevského sovětu
s poměry u nás, zjistíme, že téměř
vůbec srovnání nelze provésti pro
nicotnost a nemohoucnost naší samosprávy.
Co je stěžejním úkolem moskevského
gubernského sovětu? Předně co největší
rozvoj národního hospodářství
v gubernii, za druhé zlepšení obstarávání
potřeb a zájmů dělníků.
Tyto úkoly plněny byly uskutečňováním
zprůmyslovění země, cestou rozvoje
těžkého i obráběcího průmyslu,
stavbou nových továren a dílen, rozvojem
a upevněním selského hospodářství.
Tyto úkoly svědčí o tom, že z
revoluce vyrostla nová silnější samospráva
s novými a důležitějšími
úkoly. Jestliže u nás samospráva zabývá
se rozvojem průmyslu a zemědělství
jen v míře velmi skrovné a ve většině
v těch skrovných případech jen nepřímo,
omezujíc se na plnění povinností plynoucích
z jejího postavení jako součástky
kapitalistického zřízení společenského,
nestojí v Rusku tento jinak důležitý
úkol samosprávy na místě prvém
v době nynější, samospráva stala
se platným a důležitým činitelem
proletářského státu, a proto nemůže
býti v daném okamžiku ani jinak, nežli
že rozvoj průmyslu a selského hospodářství
staví na místo prvé.
V době, kdy u nás novou úpravou finančního
hospodářství obci donucovány jsou
obce valnou část svých vydání
krýti pomocí dávek z kapes nejširších
vrstev občanstva, v Rusku snaží se poplatnost
širokých vrstev občanských co nejvíce
omeziti.
V kapitalistických státech stalo se pravidlem, že
čím má kdo méně, tím
více musí platiti na vydržování
státního aparátu. Přesto, že
státní aparát v kapitalistickém státě
je nástrojem v rukou buržoasie pro potlačení
dělnické třídy a chudších
vrstev obyvatelstva, musí z větší části
dělnická třída svými daněmi
a dávkami tento aparát vydržovati, i když
již odmyslíme si ono zásadní nazírání,
že kapitalisté vůbec neplatí daní,
protože nepracují. To jest třídní
politika buržoasie. Nemůže býti netřídního
státu a proto i v Rusku musí býti prováděna
třídní politika. Rozdíl jest jen v
tom, že stát dělnický dělá
politiku dělnickou, tedy protiburžoasní. Třídní
politiku je nejlépe viděti na politice v každém
státě. Je-li v sovětském Rusku samospráva
základem státu, na níž stát proletářský
je budován, není tomu tak v kapitalistických
státech, kde samospráva nemá docela žádný
nebo jen nepatrný význam, jmenovitě v Československu.
V Československu byla samospráva jako taková
ubita finančním zákonem daňové
reformy, reformy finanční samosprávy a reformy
veřejné správy. V důsledku toho jí
Engliš ve svém rozpočtu na r. 1928 zpívá
pohřební píseň. Zaujatost ministra
financí v ČSR vůči samosprávě,
vůči obcím vede tak daleko, že se v
rozpočtu operuje i nepravdami. Používá-li
ministr financí ke svému tvrzení cifer, o
nichž sám v důvodové zprávě
na str. 178 praví, že není možno bráti
cifer sdělených samosprávou zvláště
obcemi se zárukou, tedy říká ministr
financí, že nejsou správné, ale o několik
řádek doleji tentýž ministr financí
tvrdí, že "výdaje samosprávné
mají tendenci prudce vzestupnou".
Odkud p. ministr financí čerpal tyto zprávy
tak určitě vyjádřené, nemohl
jsem zjistiti. Proto v zájmu samosprávy činím
dotaz na p. ministra financí, aby ve sněmovně
pověděl, ale určitě, jak přišel
k tomu, že rozpočtové výdaje jmenovitě
obcí stouply o celou miliardu; dále, aby p. ministr
pověděl, kdo se samosprávou fixluje, zda
ministerstvo financí anebo zemský správní
výbor, neboť to je doposud záhadou, kterou
musí p. ministr vysvětliti, a to proto, že
letošního roku na krajinské výstavě
v Ml. Boleslavi byly také vystaveny diagramy o samosprávě,
kde bylo znázorněno do všech podrobností
ciferně hospodářství samosprávy.
Mohlo by se mi vytknouti, že lidé nemající
akademického vzdělání nemohou posuzovat
diagramickou početní soustavu a proto k tomu podotýkám,
že tyto diagramy měly jednu velikou přednost,
totiž že byly doplněny ciframi, které
- ať byly černé nebo zelené - viděl
tak dobře dělník jako profesor nebo doktor,
a musel je také viděti i ministr. Diagramy o samosprávě,
zejména o obcích, mluvily docela něco jiného,
než se stále opakuje z ministerstva financí
o samosprávě, jmenovitě o obcích.
Je zapotřebí - a já to zdůrazňuji
- aby p. ministr financí si nebral na pomoc ducha pí
Silbertové, neboť je zde nebezpečí,
když vinou pí Silbertové dostala se věda
na hromadu hnoje, aby se tam také nedostalo celé
ministerstvo financí a to proto, že by pak byly odkryty
ty skryté ruce, které fixlují buď v
takovém zemském výboru s diagramem anebo
ve státním rozpočtu, neboť zde nemáme
těch produktivních stolků, které by
umožňovaly také pomocí pí Silbertové
tento eskamoterský výkon. Hned při projednávání
reformy finančního hospodářství
v obcích slyšeli jsme s těchto míst,
že obce zatížily enormně veliké
podniky, takže prý jsou konkurence neschopny, ba bylo
docela zde tvrzeno, a to všeobecně, že obce žijí
nad své poměry.
My jsme hned tehdy řekli, že takovéto ječení
lidí, kteří buď ve světové
válce, anebo po ní v důsledku pozemkové
reformy buď přímo nakradli anebo vyšvindlovali
těžké miliony a pohádkové residence,
chce všemi prostředky zabrániti tomu, aby z
nakradeného nemuseli nic vraceti. Aby nemuseli vraceti
všechno, o to se postarali u nás tak zv. reformisté,
kteří se velmi snaživě činili,
aby všichni přežraní parasité byli
nám zachováni i pro budoucí doby, aby nás
měl napříště kdo vyžírat
a okrádat.
Jaká je však skutečnost a holá pravda
o tíživém břemenu samosprávy,
jmenovitě obcí, ukazuje diagram zemského
výboru, ve kterém se praví, kolik obcí
v Čechách z 8100 vybíralo obecní přirážky
r. 1926, a to: žádné přirážky
nemělo 1100 obcí. Do 100% přirážek
mělo 1858 obcí, do 200% přirážek
mělo 2496 obcí, do 500% přirážek
mělo 1896 obcí, do 1000% přirážek
mělo 715 obcí, do 2000% přirážek
mělo 180 obcí a přes 2000% přirážek
jen 38 obcí.
Zde jest však potřebí se podívati na
ta místa, kde přirážky stouply přes
1000%, tedy předválečných 100% přirážek.
Co bylo příčinou vzestupu přirážek
v těchto obcích? Což, pánové,
není s dostatek známo, že na př. v takových
průmyslových místech, zejména hornických,
jako na Kladně, v Příbrami, Březových
Horách a jinde vyrostly po válce a zejména
v dnešní době takové poměry,
že obce jsou před hotovým krachem vinou vaší,
ne že by stavěly byty atd., ne že by plnily sociální
péči zdravotnictví a jiné úkoly,
nýbrž prostě, že se nemohou obce udržeti
ani, jak tomu říkáme po česku, "v
kůži". Bylo také zde dokazováno
při projednávání reformy finanční,
a to velmi živě, že obce nehospodaří,
zejména že zbytečně vyhazují
peníze na bytovou péči, sociální
a zdravotní péči zvláště.
Toto tvrzení vycházelo od agrární
strany a celé zbohatlé buržoasie.
Mám zde rozsah skutečného vydání
z 8100 obcí v Čechách, a to z diagramů
zemského správního výboru, ve které
se praví, že na komunální veřejnou
službu školskou, zdravotní a sociální
v těchto obcích r. 1926 z celkové potřeby
1.291,264.255 Kč všeho vydání bylo vydáno
pouze na školské a sociální účely
243,738.555 Kč, t. j. necelých 19%. Ale naproti
tomu vydání na komunální službu
hospodářskou, zemědělskou, stavbu
silnic a dluhy, tedy vydání pro buržoasní
třídu, vyžádala si 1.047,525.500 Kč,
což činí 81%.
Konečně velká okresní města
nemají ani zdaleka tak veliké zatížení
přirážkové, jak se stále tvrdilo.
I tento fakt je potvrzen diagramem zemského výboru,
ve kterém se praví: "Mezi 30 městy,
na př. Ml. Boleslav, která r. 1914 měla 10.33,7
obyvatel, kterýžto počet r. 1925 vzrostl na
17.220, jevila se potřeba značná pro tak
značný vzestup. Ale zatížení
Ml. Boleslavi stouplo jen šestkráte, ba dokonce jsou
místa, na př. Hořice, která zvýšila
vydání naproti předválečnému
jen 31/2krát. Praha sama vykazuje
přes neúplnost diagramů - a to je dlužno
přičísti zemskému výboru k
dobru - vzestup jen osmkrát, a snad v celých Čechách
nejzatíženější město Beroun
při počtu obyvatel r. 1914 11.177, který
stoupl r. 1925 na 11.404, má zatížení
přirážkové proti předválečnému
jen desetinásobné." Z uvedeného je tedy
patrno, jak všechno to štvaní proti samosprávě
bylo inscenováno jen proto, aby samospráva, kterou
buržoasie nemá přece jenom tak dokonale ve
svých rukou, jak se to ukázalo v obecních
volbách, byla zrušena a aby veškerá moc
byla dána do rukou byrokracie, která je služkou
buržoasie. Tento fakt je také potvrzen rozpočtem
na r. 1928. Rozpočet tento je třídní,
je sdělán jako celé zákonodárství
v Československé republice k ochraně a podpoře
třídy majetné proti třídě
pracující, k jejímu zbídačení
a úplnému zotročení.
Třídní ráz rozpočtu je nejen
zřejmý v daňových předpisech,
ale je zřejmý hlavně ve skupině III.
Podíl samosprávných svazků. Zde si
nemohlo ministerstvo financí dáti ujíti příležitost,
aby nezahýbalo ciframi i proti přirozené
početní morálce, jak na příkladech
dokáži.
Skupina III. Podíl samosprávných svazků,
má 7 položek, z nichž jedna jediná slouží
pro obce jako takové, ale jenom ještě z části.
Ještě z letošního rozpočtu dostávaly
obce ze třech položek státního rozpočtu
státní příděl, ale v rozpočtu
na r. 1928 se to scvrklo na jednu, a ta je ještě podařená.
Uvědomíme-li si tu skutečnost, že podle
finanční novely dostanou státní příděl
z domovní daně jenom ty obce, které r. 1926
měly více než 150% přirážek
- to znamená, že v Čechách z 8100 obcí
nedostanou příděl na dani domovní
4157 obcí - tedy polovina obcí nedostane ničeho,
leč by upadly do zvláštní finanční
katastrofy, a dostaly cestou milosti nějakou náhradu
z fondu samosprávných svazků, což jest
napřed vyloučeno. Také pan ministr financí
to sám potvrdil. Naproti tomu však všechny obce
i ty, které nic nedostanou a které ani nebudou míti
přirážky k dani pozemkové, musejí
odevzdati 10% daně pozemkové, třeba zvláštní
přirážkou vybíraných.
Dále finanční novela zrušila §
27, podle kterého mohly obce průmyslových
míst anebo obce mající zaměstnané
občany dělníky ve velkém průmyslu
požadovati anebo ukládati těmto podnikům
jakési dávky k uhrazení výloh se zmrzačeným
dělnictvem a na veřejnou správu obce vůbec.
Podle přání velikých podniků
bylo toto nedostatečně opatření zrušeno
a tak zůstává těmto obcím,
aby plnění sociálních úkolů
prováděly tím, aby svým zmrzačeným
občanům, vyšlým z velkých podniků,
dávaly jen tak zv. žebračenky, které
mají tyto opravňovati jednou denně jísti,
a to jen tehda, dostanou-li co. Naproti tomu však obcím,
i těm chudým, je ukládána povinnost
§em 21 finanční novely, že obce jsou povinny
ze svých příjmů, která jim
finanční novela omezila do nemožna, platiti
20% nákladů, použije-li jejich chudý
příslušník veřejné nemocnice,
porodnice, anebo ústavu choromyslných anebo jiných
ústavů. Jaké strašné důsledky
bude míti toto ustanovení, ukazuje se již dnes,
neboť budeme svědky toho, že sice porodnice tady
budou, ale chudé ženy budou roditi ve chlévě,
na mezi a cestě, neboť málokterá obec
bude chtíti vydati potvrzení pro přijetí
do podobného ústavu. Budeme zde svědky, zejména
v roce, kdy se bude oslavovat 10leté výročí
trvání tohoto státu, že budou se lidi
roditi, a to podle přání vašeho, na
stromě, ale pověšeni na provaze a dále
že budou umírat třeba dobří republikáni
za plotem jenom proto, že jsou chudí a nemají
prostředků, aby zabránili hrozící
chorobě. Obce budou se zdráhat, nemajíce
finančních prostředků v důsledku
finanční novely, dáti poukaz na veřejné
ošetření v podobných ústavech,
neboť je zákon nejen k tomu svádí, nýbrž
to i nařizuje. Dnes vám, pánové, všichni
ti 100%ní vlastenci a pravověrní republikáni
kašlou na vaše humánní zásady.
Jejich zásadou je a zůstane, pokud řád
kapitalistický potrvá, "peníze"
a zase peníze. A čerta se kdo stará o toho,
kdo peníze nemá. Peníze a zase peníze,
které jsou zásadou kapitalistické společnosti,
o jejichž základy se tak dobře stará
ministr financí ve svém rozpočtu, budou také
příčinou nemoci a konečně smrti,
na kterou i samospráva dodělá.
Pan ministr financí ve svém rozpočtu říká,
že příděl pro samosprávné
svazky je zvýšen, ale podíváme-li se
blíže na tuto položku, vidíme tam hotové
eskamoterství. Už ve škole jsme se učili
při dělení, že, když se nám
nedostává, musíme si vypůjčit,
a to tam, kde to jde. Ministerstvo financí si pamatuje
velmi dobře tuto školskou zásadu. Pan ministr
financí vykládá, že se položka
zvyšuje o 120 mil. Kč na samosprávné
svazky. Ale tato pravda se neudrží, podíváme-li
se na stránku 175 důvodové zprávy
státního rozpočtu na rok 1928, kde čteme
doslovně toto: "že ve skupině podílů
samosprávných svazků reservuje se na učitelské
platy okrouhle o 160 mil. Kč více, nežli v
roce minulém", což znamená, že se
položka pro samosprávné svazky tímto
scvrkne více než o 40 mil. Kč proti rozpočtu
r. 1927. Tedy pan ministr financí si vypůjčil
160 mil. Kč, aby zvýšil v očích
nespokojených samosprávných pracovníků
položku, která se samosprávou nemá docela
nic společného, leda to, že je a zůstane
světovou ostudou, že v Československé
republice nemáme ve státním rozpočtu
položku na platy učitelů, o nichž hned
Komenský řekl, že jsou základem státu,
a tento základ státu musí býti tedy
podle Englišova vzoru živ na úvěr
a z půjček. Tedy pěkný to máme
základ, který je vydržován a živen
z půjčky na výpověď, která
může býti kdykoliv, nebudou-li učitelé
řádně chodit do kostela, vypovězena,
jak zde hrozil páter Roudnický, a pak se
ocitnou učitelé na dlažbě bez platů.
Ještě markantněji vynikne tato záhadná
položka, když si ji srovnáme podle skutečnosti
za dobu tří let. V rozpočtech na léta:
1926, 1927, 1928 vidíme úhrnné položky
na podíl samosprávných svazků podle
theorie p. dr Engliše takto: pro rok 1926 794,027.000,
pro rok 1927 1.039,607.000, pro rok 1928 1,158.466.000 Kč.
Podívejme se však, kolik z těchto položek
dostanou obce, kterých je v Československé
republice 15.400. Obce ve skutečnosti dostaly anebo dostanou
z toho r. 1926 134 mil. Kč, r. 1927 144 mil. Kč.
r. 1928 však jen 68,325.000 Kč. Odečteme-li
10% daň pozemkovou, která bude obcím srážena,
pak vidíme, že r. 1928 dostanou obce jen 55,325.000
Kč na všech přídělech ze státní
pokladny. Tedy připadá na jednu obec r. 1926 870
Kč, r. 1927 935 Kč a r. 1928 360 Kč na podílu
ze státních přídělů.
Při počtu obyvatel v Československé
republice znamená to na jednu hlavu roční
zatížení r. 1926 10 Kč, r. 1927 11 Kč,
r. 1928 4 Kč.
Tak vypadá rozpočtová zpráva v cifrách
ministerstva financí. Podle státního závěrečného
účtu je to ještě horší.
O tom u příležitosti projednávání
státní účetní uzávěrky
za r. 1926 si ještě pohovoříme.
Zbývá mi ještě porovnání
rozpočtu Československé republiky s rozpočtem
SSSR., pokud se týče samosprávy. Ve státních
rozpočtech SSSR. a Československé republiky
jsou ohromné protiklady, co do povahy i co do obsahu. Moji
klubovní kolegové porovnali již rozpočet
kapitalistického státu, jakým je Československá
republika, s rozpočtem státu dělnického,
jakým je SSSR., zbývá jen srovnání
státního rozpočtu ve směru samosprávy
SSSR. k samosprávě v Československé
republice, které ve skutečnosti není. A tu
na konkrétním případě dokazuji,
jak ohromně je pamatováno v rozpočtu SSSR.
na samosprávu, co naproti tomu v kapitalistickém
státě, kterým je Československá
republika, je samospráva hotovou nulou.
Příděly samosprávných svazků
vzrostly z 249,500.000 zlatých rublů r. 1925 a 1926
na 441,600.000 zl. r., v letech 1926 a 1927, tedy o 77% více
na ruskou samosprávu, co naproti tomu v Československé
republice byly výdaje na samosprávu sníženy,
a to z 1039 mil. Kč r. 1926 na 998 mil. Kč. r. 1928,
tedy o 40 mil. pro r. 1928 příděly pro samosprávné
svazky poklesly. To znamená, že o celých 35%
méně bude dáno samosprávám
než v roce minulém. Tento fakt, pánové,
nesmažete ze světa, kdybyste s vaší číselnou
produkcí dělali eskamotáž, jakou chcete.
Tomuto porovnání musí rozuměti každý,
kdo není zaslepen anebo nezaprodal svůj rozum za
hrst čočovice, o níž tak přilehavou
báseň napsal světec český,
tedy světec váš, a která je na dnešní
poměry v Československé republice jako ušitá.
Končím, když jsem byl porovnal dva světy:
Jeden svět, to je proletářský stát
SSSR., kterého jsme ctiteli my komunisté a s námi
celá dělnická třída, jenž
umožňuje všem pracujícím nejen
lidský život, ale všechno, co jako člověk
k žití potřebuje, a skutečná
občanská práva. Druhý svět,
to jest svět kapitalistický, kterého jste
ctiteli vy a s vámi všichni karabáčníci
a vydřiduchové, který vám dává
výsady k ukojení všech chtíčů,
k blahobytu bez práce na úkor všech pracujících,
pro které nemáte leda brambory a pendreky, a nejsou-li
s nimi spokojeni, pak váš demokratický prostředek
končí bajonety a kriminály, o které
opíráte celou tu vaší demokracii.
Pánové, říkáme vám ty
věci otevřeně. My všechny ty vaše
svinstva odkrýváme, všem vašim persekucím
za toto odkrývání se smějeme a pracujeme
všemi prostředky k tomu, aby jednoho dne rozlehla
se po celém světě, tedy i v Československé
republice píseň internacionály, jejíž
posvátná melodie sjednotila a vedla ruské
dělníky a sedláky k osvobození a která
sjednotí a povede i dělníky v ČSR.
k osvobození a k zániku řádů
kapitalistických a k zániku výsad starého
světa. Tím dnem bude ohlášeno do celého
světa, tedy i v tomto státě, smrt kapitalistického
zřízení, na jehož hrobě zavlá
vítězný prapor, vyšlý z dělnického
utrpení a práce, prapor nového života.
(Potlesk komunistických poslanců.)