II.
Zákon
ze dne...................................
o starobním a invalidním pojištění samostatných živnostníků a obchodníků.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Na koho se vztahuje pojistná povinnost.
§ 1.
Pojištěním povinni a pojištění dle ustanovení tohoto zákona jsou všichni, kdo v Československé republice jakožto majitelé nějaké živnosti nebo podle pachtovní a nájemní smlouvy nebo podobného smluvního poměru, nikoli však dle § 56 živnostenského řádu (převod dědictvím, pozůstalostí, konkursem) provozují živnostenský podnik spadající pod ustanovení živnostenského řádu a z tohoto důvodu jsou povinni přistoupiti ke společenstvu (gremiu), jež podléhá živnostenskému řádu.
§ 2.
Z pojistné povinnosti jsou vyňati:
1. Kdo teprve po dovršení 55. roku života poprvé zahájí výdělečnou činnost, zakládající pojistnou povinnost dle tohoto zákona;
2. ti, jejichž činnost, zakládající pojistnou povinnost, jest pouze jejich vedlejším povoláním vedle hlavní výdělečné činnosti, spojené s vyššími příjmy;
3. ti, kdo na základě dřívějšího zaměstnání již požívají invalidního nebo starobního důchodu (pense, provise a pod.), pokud tyto požitky dosahují nejnižších čák invalidních a starobních důchodů, jichž lze podle tohoto zákona nabýti, nebo je přesahují;
4. ti, jež podle tohoto zákona dlužno pokládati za invalidy, i když nedostávají invalidního důchodu.
Předmět pojištění.
§ 3.
Předmětem pojištění jest čekatelství na:
1. invalidní důchod,
2. starobní důchod,
3. vdovský důchod,
4. příspěvky na vychování,
5. pohřebné.
Čekací doba.
§ 4.
K dosažení nároku na pojistné dávky vyjmenované v §u 3 vyžaduje se vedle splnění zvláštních podmínek dokončení čekací doby 60ti příspěvkových měsíců (5 let). Za příspěvkové měsíce čítají se jen ty kalendářní měsíce, za něž byl skutečně zaplacen nejmenší nebo vyšší příspěvek.
Požadavek, aby uplynula čekací doba, odpadá, nastala-li invalidita nebo smrt pojištěnce úrazem.
Invalidní důchod.
§ 5.
Nárok na invalidní důchod dle tohoto zákona má pojištěnec bez ohledu na své stáří, je-li neschopný k výdělku (invalida).
Za invalidu podle tohoto zákona dlužno pokládati toho, kdo pro tělesnou nebo duševní vadu není s to, aby provozoval živnost, kterou naposled provozoval anebo jinou, jejíž provozování lze od něho požadovati při spravedlivém posuzování jeho schopností, jeho hospodářského postavení a jeho rodinných poměrů.
Je-li pojištěnec pro nemoc nezpůsobilým provozovati svojí živnost, počíná nárok na invalidní důchod teprve po půlročním trvání nemoci.
Za invalidu dlužno pokládati i bez průkazu nezpůsobilosti k výdělku toho, kdo dovršil 60. rok života a neprovozuje výdělečné činnosti.
Na invalidní důchod však nemá nároku, kdo si přivodil invaliditu zúmyslně anebo dopouštěje se zločinu nebo přečinu, jenž zjištěn byl trestním soudem. V takovém případě může pojišťovna věnovati invalidní důchod zcela nebo z části příslušníkům rodiny pojištěnce, kteří mají vůči němu zákonité právo na výživu.
§ 6.
Výše invalidního důchodu řídí se dle výše a doby placení příspěvku a stáří pojištěnce a vyměří se tak, že při uplynutí čekací doby počíná nejmenší částkou a za každý další plný příspěvkový rok stoupá o 3% této nejmenší částky až do doby, kdy připadne starobní důchod.
Nastane-li neschopnost k výdělku před uplynutím čekací doby (§ 4, odst. 2.) stanoví se invalidní důchod tak, jako kdyby příspěvky byly bývaly dále placeny ve výši posledního měsíčního příspěvku, před úrazem skutečně zaplaceného, nepřetržitě až do uplynutí čekací doby.
§ 7.
Pro prvních 10 let po tom, kdy počne účinkovati pojištění, založené tímto zákonem, platí sazba přiložená k tomuto zákonu. Napříště bude podle nabytých zkušeností znovu ustanovena zákonem.
§ 8.
Požívání invalidního důchodu počíná prvním dnem kalendářního měsíce jenž následuje po tom, kdy nastala neschopnost k výdělku. Nelze-li spolehlivě určiti dobu pozbytí výdělečné způsobilosti, jest pokládati za ni den, kterého byla učiněna přihláška nároku na invalidní důchod.
Jakýkoli nárok na invalidní důchod za dobu delší než 3 měsíce přede dnem podání žádosti o nárok u župní úřadovny (§ 50) jest vyloučen.
§ 9.
Požívání invalidního důchodu zanikne:
a) smrtí oprávněného příjemce,
b) nastane-li opět výdělečná způsobilost.
V případě druhém oživnou opět čáky dříve nabyté (do doby, kdy nastane invalidita).
O starobním důchodu.
§ 10.
Invalidní důchod náleží bez průkazu o výdělečné nezpůsobilosti jakožto starobní důchod, dovršil-li pojištěnec 65 let svého života. Pro nabytí starobního důchodu nemá vlivu, zdali pojištěnec jest ještě dále výdělečně činným.
Požívání starobního důchodu počíná prvním dnem kalendářního měsíce, jenž následuje po jeho připadnutí a končí smrtí oprávněného příjemce.
Požívání starobního důchodu lze odsunouti s tím výsledkem, že se mezi tím zvýší o částku, která se zřetelem na rovněž se zvyšující čáky na vdovský důchod a příspěvky na vychování odpovídá přírůstku premiové reservy. Při odsunutí starobního důchodu odpadá další placení příspěvků.
O vdovském důchodu.
§ 11.
Nárok na vdovský důchod má vdova, jestliže její zemřelý muž bral v době své smrti důchod, jemu podle tohoto zákona přiřčený, anebo kdyby na takovýto důchod byl měl nárok pro případ výdělečné neschopnosti.
§ 12.
Nároku na vdovský důchod však není v následujících případech:
1. Jestliže od uzavření sňatku neuplynulo ještě 6 měsíců; leda že by smrt pojištěncova nastala následkem úrazu, který se udál po uzavření sňatku;
2. jestliže pojištěnec uzavřel sňatek po 55. roce svého věku a manželství netrvalo alespoň 5 let;
3. jestliže pojištěnec již v době uzavření sňatku bral důchod, podle tohoto zákona přiřčený;
4. jestliže v době úmrtí pojištěnce bylo manželství soudně rozvedeno nebo soudně rozloučeno z viny vdovy;
5. jestliže vdova rozsudkem trestního soudu usvědčena z toho, že úmyslným jednáním zavinila anebo spoluzavinila smrt manželovu.
§ 13.
Vdovský důchod činí polovici důchodu, který muž podle tohoto zákona skutečně bral anebo na kterýž by byl měl v době svého úmrtí nárok, jsa výdělečně nezpůsobilým.
Tento důchod počne bráti prvním dnem kalendářního měsíce, jenž následuje po smrti manželově, a zaniká opětným provdáním anebo úmrtím vdovy.
V případě opětného provdání obdrží vdova trojnásobný roční důchod jakožto odbytné.
O příspěvcích na vychování.
§ 14.
Nárok na příspěvek na vychování má každé dítě do 18 let, jestliže zemřelý otec nebo zemřelá matka v době úmrtí brali invalidní nebo starobní důchod dle tohoto zákona anebo jestliže by na něj byli měli nárok při výdělečné nezpůsobilosti.
Nemanželské děti však mají jen tehdy nárok založený na pojištění svého otce, bylo-li otcovství soudně zjištěno anebo ještě za života otcova mimosoudně uznáno.
Zanechal-li pojištěnec osiřelé vnuky do 18 let, jejichž výživu hradil hlavně ze svých prostředků, náleží také jim příspěvek na vychování vedle dětí zemřelého.
§ 15.
Příspěvek na vychování činí pro každé jednostraně osiřelé dítě čtvrtinu a pro každé oboustranně osiřelé dítě polovinu invalidního nebo starobního důchodu, kterýž podle tohoto zákona bral jeden ze zemřelých rodičů anebo na který by byl měl v případě výdělečné nezpůsobilosti nárok v době svého úmrtí. Byli-li oba rodičové pojištěni a zemřeli, dlužno vyměřiti příspěvek na vychování pro každé oprávněné dítě po jedné čtvrtině obou důchodů, jež tvoří základ.
Příspěvky na vychování nesmějí však při jednostraně osiřelých dětech, pokud otec ještě žije, přesahovati tři čtvrtiny důchodu, pokud matka béře vdovský důchod, celého důchodu a při oboustranně osiřelých dětech 11/2 násobný důchod, jenž jest základem pro vyměření. Stalo-li by se tak při použití normálních sazeb, dlužno všechny příspěvky na vychování ve stejném poměru zkrátiti.
Vnuci oprávnění k nárokům jsou na roveň postavení jednostraně osiřelým dětem.
§ 16.
Požívání příspěvků na vychování začíná prvním dnem kalendářního měsíce, který následuje po jejich připadnutí a končí smrtí anebo dovršením 18. roku. Věnuje-li se však dítě s dobrým prospěchem vyššímu nebo odbornému studiu, budiž mu příspěvek na vychování dále poskytován až do dokončení studia, nejdéle však do dovršení 24. roku.
O pohřebném.
§ 17.
Nárok na pohřebné mají pozůstalí pojištěnce, který bral důchod dle tohoto zákona anebo jenž jsa výdělečně nezpůsobilý byl by měl v době své smrti nárok na důchod.
Pozůstalými rozuměti jest manželku (manžela), děti, rodiče a sourozence. Pohřebné náleží tomu, kdo zaplatil pohřeb.
Pohřebné činí 24 násobný nejnižší měsíční příspěvek.
Odbytné jednou pro vždy.
§ 18.
Nárok na odbytné jednou pro vždy mají vdova, a nezůstala-li vdova anebo nemá-li vdova nároku na důchod, stejným dílem děti pojištěncovy, zemřel-li před uplynutím čekací doby nikoli následkem úrazu (§ 4) a jsou-li ostatně splněny podmínky pro požívání vdovského důchodu (§§ 11, 12) případně příspěvků na vychování (§ 14).
Odbytné náleží v dvojnásobné roční částce invalidního důchodu, vypočítaného dle §u 6, odstavec 2.
O nezvěstnosti.
§ 19.
Příslušníkům rodiny, uvedeným v předchozích ustanoveních, náležejí pojistné dávky i v tom případě, je-li pojištěnec nezvěstným. Za nezvěstného pokládati dlužno pojištěnce, nedal-li přes rok o sobě nějaké zprávy o tom, že žije a odůvodňují-li také jinaké okolnosti domněnku, že již není na živu. Za den úmrtí dlužno při tom pokládati den, kterého o něm došla poslední věrohodná zpráva.
O převodu, zastavení a zabavení.
§ 20.
Převod (cesse), zastavení a zabavení čák a nároků pojištěncových a jeho příslušníků rodiny, vyplývajících z tohoto zákona, jsou přípustny a mají právní účinek jen potud, pokud se dějí:
1. k úhradě nároků těch osob, které mají oproti oprávněnému příjemci zákonitý nárok na poskytování vyživy;
2. k úhradě záloh, jež pojištěnci k jeho vlastní žádosti poskytla pojišťovna na účet pojistných nároků po jejich připadnutí, avšak před jejich poukazem.
Jak se požitky vyplácejí, kdy odpočívají a jak se promlčují; následky nenáležitého braní požitků.
§ 21.
Všechny důchody a příspěvky na vychování se vyplácejí v měsíčních splátkách napřed. Měsíční příspěvky se při tom zaokrouhlují na 10 h nahoru.
Oprávnění příjemci mají na žádost pojišťovny před každou výplatou podati potvrzení o životě nebo o vdovství ve formě, tímto ústavem předepsané.
Odbytné a pohřebné vyplatí se po podání průkazu o právu vybrati požitky.
§ 22.
Právo na všechny druhy důchodů jakož i na příspěvky na vychování odpočívá:
1. pokud oprávněný příjemce odpykává trest na svobodě delší jednoho měsíce, při čemž však starobní, invalidní a vdovské důchody poukázati dlužno členům rodiny, kteří mají zákonité nároky na výživu vůči oprávněnému příjemci;
2. pokud oprávněný příjemce má své trvalé bydliště v cizině. Trvá-li doba tohoto pobytu jeden rok, budiž oprávněnému příjemci dáno k jeho žádosti odbytné ve výši poloviny kapitálové hodnoty jeho nároků.
§ 23.
Nároky na dávky v tomto zákoně stanovené jakož i na jejich braní zaniká mimo případy zvlášť stanovené v předchozích ustanoveních promlčením. Promlčení řídí se dle ustanovení všeobecného zákoníka občanského; avšak promlčecí lhůta pro uplatňování nároku na braní důchodu činí 10 let od vzniku práva na nárok, pro uplatňování nároku na odbytné (§ 18) jeden rok ode dne úmrtí a pro nárok na jednotlivou splátku důchodovou jeden rok od doby splatnosti této splátky.
§ 24.
Bral-li někdo protiprávně nějakou dávku, v tomto zákoně stanovenou, budiž mu odňata po případě budiž dávka snížena na správnou výši částky nenáležitě přijaté buďtež vráceny. Vyloudil-li někdo požitky, které bral, nesprávnými údaji, musí nehledě k zodpovědnosti podle trestního práva nahraditi také ještě pojišťovně 5%ní úroky. K úhradě náhrady lze z důchodu, který mu snad nadále přísluší, srážeti až jednu třetinu tohoto důchodu.
O léčení.
§ 25.
Pojišťovna jest oprávněna vynaložiti zvláštní náklady, aby odvrátila invaliditu, která pojištěnci hrozí, anebo aby invalidu učinila opět k výdělku způsobilým.
Za tím účelem může pojištěnce nebo příjemce invalidního důchodu dáti na vlastní náklad do některého léčebného ústavu a pojištěnec resp. invalida jest povinen vyhověti dotyčné výzvě, nebrání-li mu v tom obzvlášť závažné poměry rodinné nebo výdělečné. O tom, zda-li tu jsou takovéto okolnosti, rozhoduje v případě pochybnosti rozhodčí soud.
Při bezdůvodném odporu může pojišťovna odepříti invalidní důchod. Byl-li do léčebného ústavu dán příjemce invalidního důchodu, který není povinen starati se o příslušníky rodiny, budiž mu po dobu tohoto umístění vyplácena jen třetina důchodu.
O věcném plnění na místě peněžních dávek.
§ 26.
Místo důchodu lze oprávněnému příjemci s jeho svolením případně se svolením jeho poručníka poskytovati volné zaopatření v některém zaopatřovacím ústavu. Rovněž lze celého důchodu nebo jeho části použíti k tomu, aby se výživa oprávněného příjemce zcela anebo z části zajistila jinakým způsobem.
O zániku pojistné povinnosti, o dobrovolném pokračování v pojištění.
§ 27.
Pojistná povinnost zaniká:
1. Není-li více splněna některá z její podmínek,
2. připadnutím invalidního nebo starobního důchodu.
Netrvalo-li pojištění, zaniklé podle č. 1., ještě 5 let, zanikají s ním také všechny nároky z něho.
Trvalo-li pojištění, zaniklé podle č. 1., již 5 let, nikoli však ještě 10 let, jest pojištěnec oprávněn pokračovati v pojištění s nejnižším příspěvkem.
Trvalo-li pojištění již alespoň po 10 let, má pojištěnec na vůli, buď v pojištění s nejnižším příspěvkem pokračovati anebo žádati, aby se mu bez dalšího placení premií poskytlo čekatelství na starobní důchod, připadající při dovršení 65 let věku, který se zakládá na 9 desetin účetně nashromážděné premiové reservy jakožto čistá premie jednou pro vždy. V tomto případě zaniknou všechny ostatní čáky.
Trvalo-li pojištění již 25 let a nepoužije-li pojištěnec svého práva pokračovati dobrovolně v pojištění, zredukují se čáky na starobní, vdovský důchod a na příspěvky na vychování se započtením 95 setin účetně nashromážděné premiové reservy jakožto čistá premie jednou pro vždy.
Odstěhuje-li se ten, kdo vystoupil z pojistné povinnosti, trvale do ciziny, budiž mu k jeho žádosti poskytnuto odbytné ve výši poloviny ceny čák v hotovosti, jichž nabyl placením svých premií.
O opětném nastoupení pojistné povinnosti.
§ 28.
Stane-li se ten, kdo podle tohoto zákona vystoupil z pojistné povinnosti, opětně povinným pojistiti se podle tohoto zákona, započítají se plně čáky dříve nabytě po srážce dávky, poskytnuté snad podle §u 27.
Ochrana čák těch osob, které postupně dle různých zákonů o sociálním pojištění se stánou povinnými se pojistiti, upravená jest §em 64.
O opatření prostředků.
§ 29.
Prostředky potřebné podle pojistně technických zásad k úhradě čák, z tohoto zákona vyplývajících, k úhradě správních výdajů a k utvoření bezpečnostní reservy opatří se pojistnými příspěvky (premiemi) pojištěných. Pro prvních 10 let účinnosti tohoto zákona budiž na utvoření bezpečnostní reservy rozpočteno 5% čisté premie.
Nejmenší premie.
§ 30.
Ministr sociální péče v dohodě s ministrem obchodu, vyslechna pojišťovnu, státní živnostenskou radu a obchodní a živnostenské komory, ustanoví nařízením částku, kterou každý pojištěnec jest povinen platiti měsíčně předem jako nejmenší premii.
Stanoviti lze ji různě podle místních tříd anebo podle druhů živností.
O zvýšeném měsíčním příspěvku.
§ 31.
Každý pojištěnec jest oprávněn, po přihlášce u pojišťovny platiti měsíčně vyšší příspěvek nežli nejmenší příspěvek, avšak zvýšení příspěvku musí činiti 10 Kč nebo násobek toho a nesmí přesahovati 100 Kč.
Zvýšení pojistných dávek, vyplývající ze zvýšení příspěvku, nastane teprve po uplynutí čekací lhůty, stanovené v §u 4, počítaje ode dne, kdy poprvé byl zaplacen zvýšený příspěvek.
Zvýšenou premii lze po uplynutí celé řady let po přihlášce u pojišťovny snížiti, ale nikoli pod nejmenší příspěvek (§ 30). Snížení čák, z toho plynoucí, stanoveno budiž s účinností ode dne splatnosti první zmenšené premie.
O příspěvcích jednou pro vždy.
§ 32.
Každý pojištěnec jest také oprávněn, vedle měsíční premie po přihlášce u pojišťovny zaplatiti příspěvky jednou pro vždy v částce 100 Kč anebo jejich násobku, avšak suma příspěvku jednou pro vždy nesmí přesahovati 10.000 Kč.
Zvýšení čák, vyplývající z příspěvků jednou pro vždy, nabývá účinnosti teprve po uplynutí čekací doby, stanovené v §u 4, počítaje ode dne zaplacení. Nastane-li pojistný případ před uplynutím čekací doby, vrátí se příspěvek jednou pro vždy se 4%ními jednoduchými úroky.
Nejvyšší výměra čák.
§ 33.
Nejvyšší výměra čák, jichž nabýti lze podle tohoto zákona, stanoví se tak, že starobní důchod při dovršení 65. roku věku nesmí přesahovati 600 Kč měsíčně.
Organisace provozu. Pojišťovna pro samostatné.
§ 34.
Pojištění předepsané v tomto zákoně provedou výhradně obě pojišťovny pro samostatné, které se k tomu účeli zřídí v Praze.
Pojišťovna I jest pro pojištěnce české národnosti, pojišťovna II pro pojištěnce německé národnosti.
Příslušnost k té neb oné pojišťovně řídí se prohlášením, jež učiní pojištěnec.
Kde se nadále používá výrazu >pojišťovna< bez dalšího připojení, vztahuje se tento výraz stejnou měrou na každý z obou ústavů.
§ 35.
Pojišťovna může vlastním jménem nabývati práv a vstupovati v závazky, žalovati před soudem a býti žalována. Pojišťovna má sídlo v Praze. Jejím řádným soudem jest věcně příslušný soud v Praze.
§ 36.
Členy pojišťovny jsou samostatně výdělečně činné osoby, pro kteréž jest ústav dle §u 34 pojistně příslušným.
§ 37.
Pro pojišťovnu zřízeny buďtež stanovy. Tyto stanovy jakož i každá jejich změna vyžadují státního schválení.
Stanovy obsahovati mají obzvláště ustanovení o následujících věcech:
1. Jak se volí členové představenstva, správního výboru, rozhodčího soudu a vrchního rozhodčího soudu jakož i náhradníci těchto úředních činitelů;
2. jak se svolává představenstvo, jaké jsou předpoklady pro jeho schopnost se usnášeti, jak se usnáší a jaký jest obor jeho působnosti;
3. jak se sestavuje a zkoumá roční uzávěrka;
4. zastoupení pojišťovny na venek a forma právně závazných aktů;
5. forma pro legitimace představenstva a úředníků ústavu;
6. forma, v jaké se mají díti vyhlášky ústavu;
7. forma přihlášek a odhlášek;
8. předpoklady, za kterých možno odmítnouti volbu za člena představenstva, správního výboru, rozhodčího soudu a vrchního rozhodčího soudu jakož i za náhradníka;
9. stanovení směrnic, dle kterých se mají zřizovati fondy u společenstev a jiných živnostenských a obchodních korporací na podporu schudlých samostatných živnostníků, kteří jsou dočasně anebo trvale nezpůsobilí platiti příspěvky na pojištění, a jak se těchto fondů má používati.
§ 38.
Pojišťovna podléhá státnímu dozoru dle ustanovení, platných pro jiné pojišťovny a podle zvláštních ustanovení v tomto zákoně obsažených. Státní dozor bude prováděti oddělení ministerstva sociální péče pro tento obor pojištění zvlášť zřízeně.
Představenstvo pojišťovny.
§ 39.
Představenstvo pojišťovny, které obstarává správu ústavu, pokud tato správa není přenesena na správní výbor a na ředitelství, skládá se z předsedy a 20 členů.
§ 40.
Předsedu jmenuje ministr sociální péče vždy na 4 roky; musí býti státním občanem Československé republiky, příslušeti národnosti pojištěných v ústavě a bydleti v Praze.
Představenstvo volí ze svého středu dva místopředsedy.
§ 41.
Členy představenstva a stejný počet náhradníků volí členové pojišťovny ze členů pojišťovny písemně přímou volbou.
Voleno budiž dle systemu poměrného zastoupení a vázaných kandidátních listin.
K volbě oprávněni jsou všichni pojištěnci, kteří k pojišťovně náleželi určitého dne, od něhož do vypsání voleb nesmí uplynouti méně než jeden měsíc a ne více nežli dva měsíce.
Členové představenstva musí býti státními občany Československé republiky. Z volitelnosti do představenstva jsou vyloučeni, jimž odňato bylo volební právo a volitelnost dle §u 5 zákona ze dne 31. ledna 1919, čís. 75 Sb. z. a n. o řádu volení do obecních zastupitelstev.
Členové představenstva a jejich náhradníci se volí na dobu 4 let.
Odstupující představenstvo zůstává v úřadě, až jeho činnost převezme nové představenstvo.
§ 42.
Představenstvo může bez újmy své vlastní zodpovědnosti přenésti jednotlivé věci správnímu výboru, užším výborům anebo placeným úředníkům,
§ 43.
Členové představenstva spravují svůj úřad jako úřad čestný, ale dlužno jim nahraditi hotové výlohy jakož i za případné práce, které vyžadují větší námahy, poskytnouti přiměřené odměny.
§ 44.
Představenstvo jest povinno sejíti se aspoň dvakrát do roka.
Na každý způsob jest představenstvu vyhraženo:
1. Voliti členy správního výboru a jejich náhradníky;
2. stanoviti obor působnosti správního výboru a ředitelstva;
3. usnášeti se o výroční zprávě a účetní závěrce;
4. usnášeti se o případných změnách stanov;
5. stanoviti náhrady a odměny pro činovníky ústavu, kteří úřadují jako čestní funkcionáři;
6. ustanovovati definitivní úředníky;
7. usnášeti se o trvalých služebních požitcích úředníků, zaměstnanců a sluhů (platovém schematu), jakož i o platech zaopatřovacích (pensijním normálu);
8. usnášeti se o služební pragmatice pro úředníky, zaměstnance a sluhy;
9. usnášeti se o jednacím řádě s výhradou státního schválení;
10. usnášeti se o zřizování župních úřadoven a jejich jednacím řádu (§ 47) s výhradou státního schválení.
a) O správním výboru.
§ 45.
Běžné věci pojišťovny vyřizuje správní výbor, který se skládá z předsedy, jeho zástupce a šesti členů představenstva (případně 6 náhradníků).
Ředitelé buďtež přibíráni ke schůzím správního výboru s hlasem poradním.
V případě potřeby lze k jednání správního výboru přibírati také jiné osoby, které nejsou členy představenstva, aby podali dobrozdání.
K žádosti alespoň tří členů správního výboru dlužno předložiti předmět jednáni představenstvu, aby o něm rozhodlo s konečnou platností.
b) O ředitelství.
§ 46.
Výkonným orgánem ústavní správy jest ředitelství, které se skládá alespoň ze 2 členů. Jeden z nich musí býti pojišťovacím matematikem, a jest zodpovědným matematikem ústavu, jeden musí býti znalý práva.
Členy ředitelstva jakož i vedoucí úředníky župních úřadoven lze jmenovati anebo propouštěti pouze se svolením ministra sociální péče.
Placení úředníci pojišťovny buďtež vzati do přísahy a podléhají disciplinární moci představenstva.
Župní úřadovny.
§ 47.
Pojišťovna zřídí župní úřadovny, které jejím jménem vyřizují věci, jež jsou jim přikázány zákonem, stanovami anebo jednacím řádem, jenž pro župní úřadovny bude vydán.
Župní úřadovna vyvíjí svoji činnost v území příslušné župy a má své sídlo v sídle župní správy.
Do oboru působnosti župní úřadovny spadají obzvláště tyto věci:
1. přijímati přihlášky, vésti evidenci osob povinných pojištěním a kontrolovati pojistnou povinnost,
2. předpisovati a vybírati pojistné příspěvky,
3. vésti zápisy o skutečnostech, které rozhodují pro čáky pojištěných,
4. přijímati přihlášky nároků, jimiž pojištění anebo jejich pozůstalí se domáhají pojistných dávek dle §u 3 tohoto zákona, jakož i opatřovati rozhodnutí důchodové komise o nich (§ 48),
5. vypláceti všechny pojistné dávky podle tohoto zákona a kontrolovati důchodce,
6. spravovati fondy pro podporu účelů, jež souvisejí s pojištěním, které jest upraveno tímto zákonem,
7. podávati zprávy o zdravotních poměrech pojištěných ve svém oboru podle předpisů, jež vydala pojišťovna v dohodě s ministerstvem zdravotnictví, jakož i předkládati pojišťovně doklady a statistické výkazy s případným podáváním návrhů na odstranění toho, co ruší nebo překáží účeli provádění a správy starobního a invalidního pojištění,
8. podávati návrhy na péči o řádné odborné vzdělání úřednictva jakož i rozšíření znalostí tohoto zákona a jím upravených úkonů starobního a invalidního pojištění. Jest úkolem župní úřadovny, aby k tomuto účeli navázala styky s příslušnými osvětovými, zdravotními a jinými institucemi,