Pánové, co bychom byli
bývali raději slyšeli a potřebovali
od vás, to jest jedna věc To jest ochrana a podpora
hospodářské produkce, tak aby zemědělec,
který to přivedl tak daleko, že nyní
stojí přede žněmi, mohl také
tuto úrodu si zabezpečiti. A tu, pánové,
musíme opětně konkurovati velmi těžce
s vaším průmyslem a s jiným, když
se jedná o uhlí na mlácení, o benzin
a o jiné věci, my potřebujeme zajištění
pracovních sil, my potřebujeme pořádek,
potřebujeme ochranu před sabotáží,
před krádeží, před úmyslným
ničením naší úrody,... (Posl.
dr. Němec: To nedělá národní
demokracie!)... před níž právě
stojíme. O to se jedná, pánové, že
místo demagogických návrhů měli
jste přiložiti ruku k dílu, abyste přispěli
k tomu, zabezpečiti tuto úrodu, od které
jsme odvislí. (Potlesk.) Další věcí
jest, starati se o to, abychom pro příští
období měli dostatek zboží, které
bychom mohli z ciziny přivážeti. K tomu jest
třeba, aby cizina mohla míti důvěru
k tomuto státu, aby měla důvěru k
naší společnosti a neviděla zde, že
se strany předhánějí v demagogii,
místo, aby pracovaly vážně na hospodářských
věcech.
Dovolte mi, abych skončil
jednou věcí. Je to malá anekdota z revolučních
dob francouzských. Revoluční dav táhne
městem a uvidí mnicha, jehož pro svou zábavu
chce pověsiti na lucernu. Když ho přitáhli
až k lucerně, tu tento mnich praví: "A
bude tato lampa lépe svítiti, když na ní
budu viset?" Já se ptám: "Bude ten zemědělec
vám lépe sloužiti, když ho budete insultovati
a drážditi, místo, abyste ho podporovali?"
(Výborně! Hlučný potlesk.)
Předseda:
Slovo má dále p. kolega Jaroš.
Posl. Jaroš: Velectěné
shromáždění!
Není tomu dávno, po
23. květnu, byly se strany státoprávní
demokracie, najmě se strany jejího žurnálu,
nám ty výtržnosti házeny na krk a bylo
nám vytýkáno, že jsme je inscenovali
a že chceme tímto způsobem sem zaváděti
bolševické manýry. Marné bylo naše
ohražování, že s tím nemáme
nic společného, že to vypuklo spontánně,
že se projevila duše davu proti těm nesnesitelným
poměrům, tak jak se projeví a projevuje všude
jinde.
Dnes činí s výtky
vládě, v níž většinu mají
socialisté, že ve svém prohlášení
nezdůraznila, že chce potírati lichvu, že
chce přivoditi zlevnění životních
prostředků, zkrátka vyčítá
se jí chabost. Aniž bych chtěl býti
obhájcem vlády, v níž socialisté
mají většinu, mohu ujistiti pány, že
oba socialistické kluby budou jeviti tolik vůle
a snahy, aby v otázce cenové nastalo u nás
určité vakuum a aby byla tak umožněna
cesta průmyslu a obchodu, od jehož rozvoje závisí
existence naší republiky.
Ale jestli si dnes pánové
z dvou táborů vzájemně vytýkají
hříchy, tedy můžeme říci,
že pánové ze státoprávní
demokracie nemají co vytýkati agrárníkům
a agrárníci nemají co vytýkati pánům
ze státoprávní demokracie, poněvadž
bude vina na obou stranách stejná. Jestli mají
pravdu v jednom, jest to, že zdražení počalo
u zemědělských produktů. (Výkřiky.)
A jestli lze přiznati agrárníkům veliký
kus viny, neučinil bych jim výtku v té jejich
politice cenové ani tak velikou, jako v tom, že nedovedli
zabrániti, aby lichva se zemědělskými
produkty na venkově se neděla. (Výkřik:
Proč tomu nedovedete zabrániti také v průmyslu?)
Mluvme si otevřeně
a upřímně, poněvadž tím
spíše chyby můžeme napraviti a odstraniti.
Vy jste neměli toho zájmu v počátku
války, zejména abyste nabádali lidi k tomu,
aby neprodávali dráže. Vám to snad do
jisté míry hovělo, vy jste si snad nedovedli
uvědomiti ty hrozné následky, které
to s sebou může přinésti. Dnes ovšem
přiznáváme, že sedlák, i kdyby
prodal ten produkt dráže, vzhledem k tomu, že
nastalo ohromné zdražení všech jiných
věcí, nemá vlastně již ničeho.
Co získal, získal v prvních dobách
války.
Pan ministr Prášek
zde prohlásil, že, má-li se začíti
se snižováním, musí se začíti
společně; a to jest správné. Říkáme-li,
že jsou vinni sedláci, že se zdražovaly
zemědělské výrobky, pak nesmíme
té výtky ušetřiti ani průmysl
a obchod. Odůvodňovati to, pánové,
tím způsobem, že proto musilo nastati zdražení
průmyslových výrobků, poněvadž
nastalo zdražení výrobků zemědělských,
nedá se dobře říci. Řeknu vám
příklad. Mám v jedné ústředně
možnost nahlédnouti do praktik různých
nepoctivých průmyslníků i různých
nepoctivých obchodníků. Když jest zde
obchodník, který má měsíčně
obratu 1,000.000 K a zákonem stanovenu má zde mzdu
v určitém procentu, která mu vynáší
60.000 měsíčně, čili ročně
3/4 mil., táži se, jaký
je zde ještě důvod, aby výrobek, který
mu byl svěřen k obhospodařování
státem, zdražil okamžitě o 50, 100 i 200%?
A to není jen jednotlivec, tento nemrav, tato hlíza,
ta jest rozlezlá všude. A nejsou to jen obchodníci,
jsou to nereelní průmyslníci. A neříkejte,
pánové, že nejsou to čeští
průmyslníci. Není to pravda. Jsou to také
čeští průmyslníci. Neříkejte,
že nemáme tak bohatých takových průmyslníků,
kteří si z války pomohli. Řeknu, máme
mnoho bohatých průmyslníků, kterým
nejen příznivá konjunktura pomohla ve válce,
ale máme lidi, kteří nepoctivým způsobem,
ničemnou lichvou zdělali ohromné miliony.
Máme lidi, kteří se před válkou
vyrovnávali, dnes mají 20, 30, 40, 50 milionů.
Máme lidi, na které neplatí žádný
zákon. Máme lidi, kteří se smějí
k tomu, kteří si z toho dělají žert,
kteří říkají: Na mě
bylo krátké Rakousko, na mě bude krátká
také republika. Tedy toto si musíme přiznati,
těch lidí jest dnes mnoho a jest třeba, aby
vzájemným úsilím tomuto bylo čeleno.
Až dosud jsme toto však nikde neviděli. Úřady
počínají si chabě. Mohu říci,
že v mnohých případech jsem učinil
udání, žádal drakonické opatření,
ale přišel ferman z ministerstva: Poněvadž
jest to první případ, nechť se to promine.
(Hlas: Ze kterého ministerstva?) Obchodu. (Hlasy:
To dělal Stránský! Výkřiky.)
Tedy, pánové, v takové
době, kde jednotlivci ztratili jakýkoliv smysl pro
morálku a čest, kteří jsou již
tak zkaženi tou dobou, že každé napomínání
jest marné, má-li býti zjednána náprava,
jest třeba býti tvrdým. A i v tom prvním
případě, poněvadž to neomlouvá,
když dělník nebo negramotný člověk
dopustí se poklesku proti zákonu, jest trestný
stejně. Tím spíše musí býti
inteligentní člověk, když ví,
že republika existuje 7 měsíců, když
zákony byly publikovány ve všech listech a
v úředním listě, když byla poslána
nota, vlastně ferman o tom, jak si má počínati,
a přece zákon překročuje, neomlouvám
žádným způsobem.
Dnes cena průmyslových
výrobků je tak vysoká, že mnohému
není vůbec možno dnes určitou věc
si opatřiti. Já vám chci ukázati na
jednom případě z Karlínska, kde si
sedlák dal vydělati kůže, že nejenom
průmyslník požádal a také mu
je musil dodati 5 q pšenice, 5 q bramborů, 1/2
q hrachu a dal mu jenom polovičku zboží zpátky.
Jiný případ: Vy víte, že v odívání
jsou ohromné obtíže, poněvadž zde
není látek a není zde kůží.
Bylo učiněno opatření, aby proti továrnám,
které lichvaří, které neodvádějí
zboží, které stěžují situaci
a chtí přivoditi všemožným způsobem
zdražení produktů, bylo přísně
zakročeno. My jsme učinili prohlídky v jednotlivých
továrnách. Byla to firma Winternitz v Kralupech,
která má za 11/2 milionu v
jamách, která od počátku války
a republiky neodvedla kousek kůže, která nám
na krk posílala dělníky, že jí
nepřidělujeme suroviny, my jsme jí tak dlouho
nechtěli dát, dokud nebude odváděti,
po 27. květnu nepřihlásila vůbec zásob,
jak ministerstvo zásobování nařídilo.
Když jsme žádali ministerstvo obchodu, aby tam
byla nucená správa zavedena, dostali jsme ferman
před několika dny, že se nucená správa
nezavádí a že se ponechává majiteli,
aby vyráběl sám, a jenom pověřeni
jsme tím, abychom jej kontrolovali.
To jest člověk, který
dělal to největší darebáctví
ve válce, který vozil denně zásoby
potajmu ze své továrny, který je prodával
za horentní ceny, člověk, kterému
železniční přednosta nechal jednou chytit
zásoby kůže na dráze, nepřihlásil
se k tomu svému zboží, člověk,
který vozil automobilem v bednách zboží
pryč, a proti němu úřady si počínají
tak chabým způsobem. Totéž možno
říci o firmě Taussig v Žalhosticích,
která má tisíce a tisíce kůží,
o které je nouze, v jamách, a ani nařízení
přísná nic nepomáhají, zejména
v severních Čechách, kde politické
úřady straní přímo průmyslníkům,
je každá akce v tomto směru bezvýslednou.
(Posl. Johanis: Jaroši, uveď toho Heřmana
na Benešovsku, co dělal s těmi dělníky!)
Třetí továrník Heřman v Benešově,
který měl 10.000 kusů kůží
v jamách neodvedených několik měsíců,
vymlouval se, že nemá uhlí, tříslo.
Když se zjistilo, že všechno to jest lež,
a když se mu udělala prohlídka v továrně,
byl přinucen, aby vyráběl. A ten člověk
nechal vypláceti sta podpor nezaměstnaným
jenom proto, aby si za jeden až dva miliony ukryl zboží
v jamách. Mohl bych uvésti továrníka
na Kuklensku, který říká: Má
žena má na sobě celý velkostatek, má
za čtvrt milionu brillantů na sobě.
Nejsem z těch, kteří
by chtěli agrárníky hájiti, velmi
mnoho viny nesou na svých bedrech. Také v kruzích
průmyslových a obchodnických panují
ještě větší zlořády
a já řeknu: Je-li kde větší bohatství,
jest to zde. Zde i u jedné branže najdete majetku
za 1/4 neb 1/2 miliardy
K.
Třetí věc, o
které nutno se zde zmíniti, jsou neurovnané
poměry mezi cenami u nás a cenami na Slovensku.
Pánové, máme republiku 7 měsíců,
ale při nejlepší vůli nemůžeme
docíliti toho, aby ceny různého zboží
na Slovensku byly takové jako u nás. Jsou věci,
které na Slovensku jsou třikrát tak drahé
jako u nás, a to má za následek, že
od nás produkty z továren se vozí na Slovensko
a ze Slovenska se deklarují jako slovenské zboží
a dovážejí k nám za dvojnásobnou,
trojnásobnou cenu. Jsou věci, které mají
u nás maximální cenu 5.60
K, ale na Slovensku mají směrnou cenu 14 až
16 K.
Počítáme-li,
že továrník vyrobí produktů tisíc
kusů týdně, znamená to rozdíl
mezi cenou zboží vyrobeného jedním továrníkem
v Čechách nebo na Moravě a mezi cenou zboží
vyrobeného jedním továrníkem na Slovensku
800.000 až 900.000 K za 14 dní. Tyto poměry
jsou neudržitelné. Na Slovensku se vymlouvají,
že musí mít vyšší ceny, poněvadž
jest nedostatek uhlí. S tou otázkou uhelnou třeba
také u nás udělat pořádek.
Průmyslníci se vymlouvají, že nemohou
dostat jeden vagon uhlí, ale chce-li uhlí kompensační
za 30 K jeden q, může ho dostati, kolik vagonů
chce. V tomto směru jest třeba ovšem co nejrychlejší
nápravy, a zejména jest třeba, aby ministr
veřejných prací ty věci náležitě
vzal do ruky a aby zejména byla věnována
náležitá peče pověstným
inspektorátům, které mají největší
vinu na tom, že se dějí ku př. takové
případy, že nějaký vrchní
číšník někde na stanici blízko
uhelného revíru měl k disposici 3 až
40 vagonů uhlí, které prodává.
A ve čtvrtém případě
přiznejme, že hodně viny na našich celých
drahotních poměrech nese nešťastná
politika jak obchodní, tak finanční, která
se až dosud prováděla. Jsou-li některé
věci příliš drahé, provádí-li
se lichva, co to znamená? Znamená to, že co
nejrychleji, pokud jen možná a za všech okolností
se to musí dovážeti. To se u nás vědělo.
Mluvte s průmyslníky, mluvte s obchodníky.
Naříkají si, že kategoricky byli odmítáni,
a důsledky toho se teprve dostaví. Dnes již
máte odvětví průmyslová, kde
se výroba zastavuje, a až přijde zima, bude
republika vyplácet sta milionů podpor v nezaměstnanosti,
poněvadž v příhodném okamžiku
se situace propásla.
My nechceme ani v nejmenším
bráti nějak do ochrany agrárníky.
Víme, že vinu nesou, víme, že oni jsou
jediní a že v jejich rukách vězí,
má-li nastati odbourávání cen. Víme,
že i otázka mezd s tím souvisí, víme,
že stálé a stálé zvyšování
cen nemá pro dělníka účelu,
když nemůže dostati, čeho nevyhnutelně
k živobytí potřebuje. Víme, že
existence naší republiky - jak jsem pravil na začátku
- jest odvislá od toho, aby se obchod a průmysl
hnul. Chceme k tomu ochotně spolupůsobiti a pracovati,
ale nestačí jen projednávati zde takovéto
návrhy, nýbrž je třeba, aby v lůně
každé strany byla dobrá vůle a aby se
proti příslušníkům bez rozdílu,
je-li to sedlák, obchodník nebo i dělník,
když to provádí, bezohledně postupovalo.
(Výborně! Potlesk.)
Předseda:
Slovo má dále pan kol. Bezděk.
Posl. Bezděk: Vážené
Národní shromáždění!
Když jsme se koncem listopadu
vraceli z front, měli jsme velikou radost, že přicházíme
domů, ale radost ta byla zkalena tím, že když
jsme přišli, neměli jsme co jísti. Oslazovali
jsme si tento těžký stav tím, že
nabyli jsme kýžené svobody. Ustavičně
bojovali jsme proti lichvě. Co to bylo demonstrací,
řečí, i šibenice na to musily přijíti,
velectění, ale ta náprava jenom velmi pozvolna
postupuje. Jisto je, velectění, že někde
se musí přece jen začíti, aby náprava
v tomto zlořádu nastala.
Tento návrh, který
byl podán dnes, nás poněkud překvapil
a myslím, že zde hrají motivy politické
také velkou úlohu. Ale ve věci samé
nutno jenom souhlasiti. Předpokládám však,
že otázka tato patří korporacím
a výborům, které měly snad o této
záležitosti předem pojednat. (Výborně!)
Jisto je, že my ve městech,
zvláště průmyslové dělnictvo,
drahotou a lichvou potravinami trpíme nejvíce. Ale
na druhé straně také jisto je, že rolník
veškeré své potřeby musí velmi
draze platit. Má-li dělník nárok a
právo domáhat se zvýšení mezd,
domáhá-li se úředník zvýšení
služného, má přirozeně totéž
právo i rolník, aby žádal za svůj
výrobek patřičné ceny. Proti tomu
by se nedalo ničeho namítati.
Ale jak již jsem podotkl, nutno
někde začít s odbouráváním
přemrštěných cen potravin a tu nutno
počít tam, kde zdražení potravin v první
řadě počalo. A tu bych předpokládal,
že krok tento jest nutno učiniti. Je nutno učiniti
to spravedlivě: zlevniti potraviny a nutné živobytí,
ale také veškeré ostatní potřeby.
(Výborně!) My potřebujeme míti
lacinější nejen chléb, ale také
košile, oblek, boty, a co naše ženy dělnické
v městech zkusí s uhlím, na to právě
bylo zde poukázáno se strany pana kolegy Jaroše.
Já jménem československé
lidové strany prohlašuji:
Aby konečně nastaly
v naší republice poněkud spořádané
a klidné poměry, nutno v prvé řadě
čeliti drahotě. Čeliti musíme drahotě
všech životních potřeb, nejen potravin.
Chceme míti levné potraviny, ale také levné
prádlo, oblek i boty, jakož i veškeré
potřeby v domácnosti i hospodářství.
Činí-li se počátek proti zdražování
potravin, hlavně chleba, pak krok ten jen vítáme.
Zdůrazňujeme však, že nutno se postarati,
aby rolník také veškeré své potřeby
levně opatřiti si mohl. (Výborně!
Potlesk).
Předseda:
Slovo má pan ministr Houdek. Uděluji mu je.
Ministr výživy a zásobování
Houdek: Ctené Národné shromaždenie!
Dotaz podaný na mňa,
bol vlastne adresovaný na firmu druhů. Pán
minister Prášek na značnú čásť
celého dotazu odpovedel. Ja chcem len stručne odpovedeť
na vývody, ktoré boly adresované mňa.
Ceny obilia dosiaľ nie sú
stanovené. Možno že budú určené
tak, ako je to v dotaze, ale opakujem, dosiaľ sa ešte
rozhodnutie nestalo.
Mojou intenciou je potraviny nezdražovať.
Keď i ustálime cenu obilnín, ešte nebude
väčšia, než ako sa obilie predávalo
priemerne sväčša. Nerozumiem tým prehnané
ceny úžernícke, ale cenu, za akú väčšinou
bolo predávané zbožie v Čechách
i na Slovensku. Návrh, aby cena obilnín bola snížená
na poloviciu, myslím, že nenie odôvodnený
a ani vážne - povedal by som - mienený. Zaráža
ma pri tom práve to, že tento návrh prišiel
z tých kruhov, ktoré často hromžia na
stranícke pretrásanie otázok, ktoré
sú pre celý štát vážné.
Aká bude úroda, o tom dnes určitosťou
súdiť nemožno. Ja môžem počítať
len s tou úrodou, ktorá vymlátená
dostane sa skutočne pod strechu.
Vývody z nezaručených
predpokladov viedly by snáď na mýlne cesty,
na ktoré sa ja dať nemôžem. Považujem
za svoj úkol snižovať ceny potravinových
článkov a iných výrobkov, slepo však
sa pustiť do snižovania bez ohľadu na to, aká
je situácia vnútorná a aká situácia
sa utvara okolo nás, bolo by pre republiku našu sebavraždou.
- Pánom dotazovateľom je známa naša finančná
situácia, majú príležitosť o nej
sa dozvedeť dôverne zo svojich kruhov. - Výživa
a vôbec zásobovacie pomery naše žlepšia
sa so zlepšením finančnej situácie republiky.
Toto zlepšenie finančné nie je možné
na deň, potrebuje času. Starosťou vlády
je s chuťou a bez úmoru na tom pracovať. V zájme
štátu však je treba, aby politické strany
a triedy zbytočne sa nedrážďily, lebo
ten keď budeme mať poriadok vo svojej republike, budeme
môcť zabezpečiť jej budúcnosť
(Souhlas.) Čo sa týka úžery s
rozličnými výrobky, či priemyslovými
či zemedelskými, sľubujeme s tohoto miesta,
že budem ich vždy bezohľadne prenásledovať.
(Výborně!) Nikdy sa nebudem ohliadať,
kdo je dotyčný úžerník. Môže
zastávať neviem aké vysoké miesto, môže
byť v kterejkoľvek strane, pokutovať ho predsa
len budem. Jedno však prosím, aby títo úžerníci
nenachádzali snáď i v poslancoch svojich zastancov,
ktorí by na mne vymáhať chceli odpustenie alebo
zmiernenie trestu. (Výborně! Potlesk.)
Předseda:
Ke slovu není nikdo dále přihlášen,
debata je skončena, přistoupíme
k hlasování. Prosím pány, aby zaujali
svá místa.
Ve smyslu § 70. a 67., který
jest k tomu přibrán, jest debatu o naléhavém
dotazu skončiti hlasováním, schvaluje-li
Národní shromáždění prohlášení
čili nic. Národní shromáždění
může se však usnésti, že hlasování
odkládá. Poněvadž nebyl návrh
na odklad učiněn, přistoupíme ku hlasování
o tom, schvaluje-li Národní shromáždění
prohlášení vládní čili
nic.
Kdo schvaluje prohlášení
ministerská, učiněná v této
debatě o naléhavém dotazu, prosím,
aby povstal. (Děje se). To jest většina.
Prohlášení ministerská
prohlašuji za schválená
a tím tento odstavec denního pořádku
jest vyřízen.

