Středa 15. května 1991

Ministr obrany ČSFR L. Dobrovský: Dámy a pánové, sliboval jsem vám, že to bylo poslední vystoupení, ale zřejmě jsem to špatně odhadl. Teprve toto bude moje poslední vystoupení.

Chtěl bych se zmínit jen o jakési formální stránce věci. Myslím, že situace je taková, že Federální shromáždění se ve skutečností novelou zákona o občanské výchově vlastně nezabývalo a novela tak, jak byla předložena, se stala podnětem svébytné zákonodárné aktivity Federálního shromáždění. Je li tomu tak, pak samozřejmě nemám důvod, abych se k tomuto návrhu jakýmkoliv způsobem vyslovoval, ani ho podporoval, ani ho odmítal. Z toho, co tady bylo řečeno, i ze zpráv obou zpravodajů, i z vystoupení obou pánů poslanců se mi zdá být zřejmé, že je to tak, jak jsem řekl.

Novela zákona, jak byla vládou předložena, projednána ve skutečnosti nebyla a vznikla nová zákonodárná iniciativa. K tomu se ovšem já teď v této chvílí nemohu vyjadřovat. Děkuji.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Prajú si vystúpiť spravodajcovia? (Ne.) Navrhujem teda, aby sme tlač 611 prerokovali ako komplexný pozmeňovací návrh a hlasovalo sa o ňom ako o prvom.

V prípade, že tlač 611 bude schválená, nebude treba hlasovať o tlačí 468. V prípade, že sa tak nestane, nechám hlasovať aj o tlačí 468. Súhlasia spravodajcovia s týmto postupom? (Zpravodaj poslanec K. Stome: Já za svou osobu ano.) Ďakujem, pán poslanec Jégl tiež? (Ano.) Prosím, posaďte sa, pristúpime k hlasovaniu.

Na prijatie tohto návrhu zákona je potrebná nadpolovičná väčšina poslancov prítomných v obidvoch snemovniach. Začneme hlasovaním v Snemovni žudu.

Konštatujem, že je prítomných 89 poslancov Snemovne žudu a snemovňa je schopná sa uznášať. Budeme hlasovať o texte tlače 611 návrhu uznesenia Snemovne žudu a Snemovne národov k vládnemu návrhu zákona, ktorým sa mení a doplňuje zákon č. 79/1973 Zb., o brannej výchove (tlač 468). Podstatou návrhu je text tohto znenia: "O zrušení zákona č. 73/1973 Zb., o brannej výchove v znení opatrení Predsedníctva Federálneho zhromaždenia č. 17/1976 Zb., § 10 zrušuje zákon č. 73/1973 Zb., o brannej výchove odstavca 2 článok 3 zákonného opatrenia Predsedníctva Federálneho zhromaždenia č. 17/1976., ktorým sa mení a doplňuje zákon o ochrane ČSFR, zákon o pôsobnosti federálnych ministerstiev a zákon o brannej výchove, § 2: Tento zákon nadobúda účinnosť dňom 1.7.1991."

(Hlasování ve 12.12 hodin.) Budeme teda hlasovať o tlači 611 a začíname v Snemovni žudu. Pýtam sa poslancov Snemovne žudu, či súhlasia s predloženým návrhom uznesení (tlač 611)? Kto súhlasí, nech zdvihne ruku a stisne tlačidlo! (Hlasuje se.) (Osmdesát jeden.) Osemdesiatjeden. Ďakujem.

Kto je proti? (Nikdo.) Nikto. Ďakujem.

Kto sa zdržal hlasovania? (Jedenáct.) Jedenásť. Ďakujem.

Teraz budú hlasovať spoločne obidve časti Snemovne národov. Konštatujem, že Snemovňa národov je schopná uznášať sa. Kto súhlasí s predloženým návrhom uznesení tlače 611, nech zdvihne ruku a stisne tlačidlo! (Hlasuje se.) (Sedmdesát šest.) Sedemdesiatšesť. Ďakujem.

Kto je proti? (Nikdo.) Nikto. Ďakujem.

Kto sa zdržal hlasovania? (Čtrnáct.) Štrnásť. Ďakujem.

76 za, nikto proti, 14 sa zdržalo hlasovania.

Dovožte mi teda konštatovať, že súhlasným uznesením obidvoch snemovní Federálneho zhromaždenia Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky schválilo zrušenie zákona č. 73/1973 Zb., o brannej výchove v znení opatrení Predsedníctva Federálneho zhromaždenia č. 17/1976 Zb.

(Poznámka redakce: usnesení FS č. 128, SL č. 207, SN č. 207)

Skôr, ako vyhlásim prestávku, niekožko oznámení. Poslanci, ktorí majú vycestovať na budúci týždeň do USA, nech sa bezprostredne po vyhlásení prestávky dostavia k podpredsedovi Snemovne národov pánovi Sokolovi, má im niečo oznámiť.

Po vyhlásení prestávky sa zídu podpredsedovia výborov ústavnoprávnych, predsedovia výborov hospodárskych a výborov pre životné prostredie a spravodajcovia výborov snemovní v miestnosti č. 026 na prerokovanie návrhu uznesení k vládnemu návrhu zákona o patentových zástupcoch (tlač 526 a 607).

Schôdza klubu poslancov KSČM bude v budove federálnej rady 30 minút po skončení spoločnej schôdze. Ďalšie oznámenia budú nasledovať neskôr. Ďalší bod po prestávke bude prerokovanie návrhu poslanca Miloša Zemana na zmenu zákona č. 167/1990 Zb., o štátnych sviatkoch.

Poslanec SN M. Tahy: Vzhžadom na to, že komisia určená na dopracovanie návrhu zákona o pôde ešte dnes po obede pokračuje v činnosti a tlač o svojom rozhodnutí poskytne zrejme po 15.00 hodine, budú hospodárske výbory o tomto probléme rokovať zajtra po ukončení pléna v miestnosti 209.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Vyhlasujem prestávku do 14.00 hodiny.

(Jednání přerušeno ve 12.16 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.02 hodin.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Vážené Federálne zhromaždenie, vážené poslankyne a poslanci, budeme pokračovať v našom rokovaní. Ďalším bodom programu je

14

návrh poslanca Miloša Zemana na zmenu zákona 167/1990 Zb., o štátnych sviatkoch, o dňoch pracovného kžudu a o pamätných a významných dňoch (tlač 300) a návrh uznesení Snemovne žudu a Snemovne národov (tlač 620),

ktoré podža § 39 odstavec 4 zákona o rokovacom poriadku Federálneho zhromaždenia predkladajú výbory ústavnoprávne.

Prosím kolegu pána poslanca Miloša Zemana, aby svoj návrh odôvodnil.

Poslanec SN M. Zeman: Pane předsedající, vážené Federální shromáždění, dovolte mi úvodem jednu stručnou osobní poznámku. Dnes je to zhruba rok, co ideu, která je předmětem dnes překládaného návrhu zákona, jsem předložil tehdejšímu parlamentu formou pozměňovacího návrhu a tento návrh nebyl kvalifikovanou většinou přijat. Upřímně řečeno, nevím jestli to více vypovídá o tom návrhu, nebo tom parlamentu, ale osobnost poznámky spočívá v tom, že George Peter ve své knize Princip nekompetence rozdělil lidi do dvou skupin.

V první skupině jsou ti, kteří, když se jim něco nepovede, jdou od toho, v té druhé skupině pak jsou ti, kteří, když se jim něco nepovede, tak to zkoušejí znova a znova. If you don't succeed try try again. A protože patřím do druhé skupiny, dovoluji si vám po roce opět předložit tento návrh.

A teď bych přešel k vlastnímu tématu. Chtěl bych opravit sám sebe a pana předsedajícího a poděkovat legislativnímu odboru, který mne upozornil, že ve skutečnosti předkládám, jak také máte v tisku uvedeno, návrh na novelizaci zákona, který byl přijat v roce 1951, nikoliv v roce 1990. Protože právě v roce 1951 tehdejší Národní shromáždění vyhlásilo 9. květen státním svátkem, a to jako Den osvobození Československa Rudou armádou. Počínaje rokem 1945 vedly se dost rozsáhlé diskuse o tom, který z květnových dnů má státním svátkem být. Prezident Beneš tehdy navrhoval, aby to byl 5. květen, den zahájení Pražského povstání. Já sám bych z pragmatických důvodů doporučoval, abychom jakékoliv povstání slavili nikoliv na základě data jeho začátku, ale data jeho konce, když tedy víme, jak ono povstání ve skutečnosti dopadlo. A tak se i skutečně stalo, ovšem s tím, že den ukončení tohoto povstání byl fakticky posunut.

Dovolte mi proto, abych vás zhruba 5 - 7 minut zdržoval historií. Co se vlastně v oněch posledních květnových dnech stalo?

7. května byla v Remeši podepsána kapitulace německých branných sil. Kapitulační akt vstoupil v platnost 8. května. Na tom nic nemění fakt, že na nátlak Stalina, který se z prestižních důvodů nespokojil s tím, že ho v Remeši zastupoval pouze málo známý generál Susloparov si vynutil opakování podpisu kapitulačního aktu v Berlíně za přítomnosti maršála Žukova. To za prvé.

Za druhé došlo k tomu, že 8. května byla v Praze podepsána generálem Toussaintem, což vzdor francouzskému jménu byl velící generál Wehrmachtu, kapitulace, kde se generál Toussaint zavazoval, že do 8. května odpoledne německá armáda opustí Prahu, složí na okraji města těžké zbraně a zavazuje se potlačit případné zbytky odporu zfanatizovaných jednotek SS. Dokument z dobového tisku jsem dal všem kolegům v dispozici, originál tohoto kapitulačního protokolu je ve Vojenském historickém archivu.

Můžeme tedy považovat za prokázané, že k osvobození Československa od fašismu došlo 8. května, budeme-li právě den kapitulačního aktu považovat jako tento termín. Pokud ne, tak bych doporučoval, abychom tento svátek slavili 11. května, neboť tehdy u Milína došlo k poslední bitvě v českých zemích, kdy byly likvidovány jednotky SS prchající do amerického zajetí, ale chtěl bych varovat před tímto kritériem, protože jeho aplikace např. na japonská válčiště, by vedla k tomu, že válka v Tichomoří by skončila v roce 1983, kdy se poslední zbloudilí japonští vojáci, bojující ve Filipínských džunglích, vzdali filipínské armádě.

Jestliže tedy zachováme princip této dotace podpisem kapitulačního protokolu, pak samo datum je jasné. Teď se ještě musíme ptát, proč došlo k 9. květnu. Jak známo, americká armáda byla 5. května na úrovni Plzně a Rokycan, tedy 60 - 70 km od Prahy. Generál Patton, jak připomíná ve svých pamětech, chtěl na Prahu postupovat, byl by tam za 6 hodin. Důkaz je velice jednoduchý, spojovací jednotky generála Pattona pronikly 6. května do Prahy a navázaly styk s pražskými povstalci, aniž by jim v postupu na spojovací cestě mezí Plzní a Prahou kdokoli bránil. V Praze na barikádách zahynulo 3 700 lidí. Zahynuli mimo jiné i proto, protože na Stalinův příkaz maršál Antonov odmítl Eisenhowerův návrh, aby americká vojska obsadila Prahu. S poněkud pošetilým zdůvodněním, že by došlo k promíchání vojsk, třebaže tam v té době sovětská vojska ještě nebyla, protože začala pochodovat až 7. května.

Je na naší představivosti, jak málo chybělo k tomu, aby se z Prahy stala druhá Varšava, aby se k těm 3 700 lidí, kteří bohužel do značné míry padli zbytečně, nepřidaly ještě desítky tisíc dalších včetně civilních obyvatel.

Jedním z pozitivních, i když vcelku nahodilých faktorů, které tomu zabránily, bylo mimo jiné i úsilí armády generála Vlasova opatřit si na poslední moment alibi, ať už předchozí kolaborantskou minulost této armády hodnotíme jakkoliv. Došlo tedy k tomu, že se začala vytvářet osvoboditelská legenda, která do jisté míry přispěla k modifikaci psychologických postojů československého obyvatelstva, usnadnila i Únor 1948, usnadnila i předchozí volební úspěch komunistické strany v roce 1946, která nám byla každoročně 9. května připomínána a velice výrazně nám byla připomenuta i 21. srpna 1968 a ve dnech následujících.

Tato legenda tedy byla mnohonásobně zneužita, třebaže se neopírala o historické skutečnosti. Ostatně, jak dopadli velitelé Pražského povstání a jeho politická reprezentace v čele s profesorem Albertem Pražákem? Za komunistického režimu prakticky všichni skončili ve vězení, mnozí v dlouholetém vězení jako např. generál Kutlvašr, mnozí byli popraveni, jako např. štábní kapitán Nechanský. Na Pražské povstání se mělo zapomenout. Mělo být téměř vymazáno z historie nebo měla být jen nedůležitou předehrou před tím, než sovětské tanky byly uvítány v Praze.

Chtěl bych zdůraznit, že to, co zde říkám, nemá nic společného s laciným antikomunismem nebo s laciným antisovětismem. Vážím si hrdinství sovětských vojáků stejně jako jakýchkoliv jiných vojáků, kteří padli na našem území. Není jejich vinou, ale vinou jejich vedení, že došlo k tomu, k čemu došlo a že k tomu v mnoha případech došlo zbytečně.

Skončil bych tedy tím, že nenavrhuji nic jiného než vrátit se k historické pravdě, ať už je jakákoli, bez ohledu na momentální politické konjunkturální nálady. V závěru mně zbývá, i když se o to částečně pokusím v závěrečném slově, reagovat na některé argumenty, které byly proti tomuto návrhu až dosud vznášeny.

Jak vám ještě patrně sdělí kolegové zpravodajové, Česká národní rada tento návrh podporuje, Slovenská národní rada zaslala vyjádření, že se nevyjadřuje, federální vláda, jak jsem byl na ústavně právním výboru informován, prý nemá námitky proti této změně, ale současně doporučuje další novelizaci tohoto zákona v jiných směrech, což ovšem není můj problém, sociální a kulturní výbor byl proti, jeden z ústavně právních výborů byl pro a druhý hlasováním v počtu sedmi hlasů pro, žádný proti a 7 se zdrželo se de facto tímto remízovým výsledkem vyjádřil proti.

Budu reagovat pouze na tři argumenty, které zazněly nejčastěji. První argument - zrušme 9. květen vůbec.

Vážení kolegové, všechny by nás mohl smést hněv našeho pracujícího lidu, kdybychom mu v naší nepříliš utěšené ekonomické situaci sebrali další den pracovního volna. Druhý důvod - vždyť, jak je to ve skutečnosti jinde? Jinde je to samozřejmě různé. Francie slaví den ukončení 2. světové války 7. května, protože Remeš, jak známo je ve Francii, kde se kapitulace 7. května podepsala. Velká Británie slaví Victory Day 8. května, Sovětský svaz a jeho satelity 9. května a většina ostatních zemí s výjimkou asi dvou nebo tří tento svátek neslaví vůbec, což je jejich svaté právo. Pro nás by to ale mělo a mohlo symbolizovat návrat do Evropy, lépe řečeno jeden z četných návratů, který jsme v naší historii podstoupili.

Poslední, to znamená třetí argument, který mě obzvlášť dojal. Vždyť my jsme si zvykli na 9. květen a proč bychom měli cokoliv měnit. Padl dokonce návrh, slavme dál 9. května a nezdůvodňujeme proč to slavíme právě devátého. Představte si jakéhokoliv žáka, který se ptá učitelky, co se stalo 9. května a ona mu může odpovědět, že sovětské tanky vjely do Prahy. Dobový tisk píše, že sovětské tanky byly přivítány v osvobozené Praze. To není nic antisovětského, to je pouze konstatovaná skutečnost.

Nejsem pro to, abychom zatáhli záclonky a dělali, že jedeme. Nejsem pro to, aby učitelé nemohli svým žákům pravdivě odpovídat. Jsem pro to, abychom ani v maličkostech nežili ve lži. Proto se domnívám, že je můj návrh oprávněný a vřele ho doporučuji přízni tohoto Federálního shromáždění. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem pánu poslancovi Zemanovi. Trochu som zahanbený poznámkou, že som zle citoval zákon pri novelizácii, kde som spoluúčinkoval ako spravodajca svojho času. Ide o zákon 93/1951. Tak je to myslím správne.

Návrhy prerokovali ústavnoprávne a výbory sociálne a kultúrne obidvoch snemovní. Prosím teraz spoločnú spravodajkyňu výborov Snemovne žudu Zuzanu Tvrdú, aby predniesla svoju spravodajskú správu.

Společná zpravodajka výborů SL poslankyně Z. Tvrdá: Vážený pán predsedajúci, vážené kolegyne a kolegovia, návrh zákona, ktorým sa mení a doplňuje zákon č. 93/1951 Zb., o štátnych sviatkoch, dňoch pracovného vožna a o pamätných a významných dňoch v znení neskorších predpisov prerokovali a zaslali svoje stanoviská Česká národná rada, Slovenská národná rada, vláda Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky, výbory sociálne a kultúrne a výbory ústavnoprávne Federálneho zhromaždenia.

Môžem konštatovať, že s výnimkou Českej národnej rady a ústavnoprávneho výboru Snemovne žudu všetci zaujali k tomuto návrhu negatívne stanoviská.

Vzhžadom na to, že ide o otázku, u ktorej je potrebné, aby sa z vecného hžadiska vyjadrili historici, bola zvolaná k tejto veci porada expertov. K tejto otázke sa vyjadrila Československá akadémia vied a Ústav pre súčasné dejiny ČSAV, konkrétne dr. Viliam Prečna, ktorý vo svojom znaleckom posudku neodporučil prijať tento návrh, a teda ani zmenu z 9. na 8. mája. Okrem vedeckých argumentov uvádza vo svojom posudku v bode č. 2 skutočnosť, že v Československu v historickej pamäti českej a slovenskej verejnosti je koniec vojny a oslobodenie od fašizmu spojené s dátumom 9. máj. Založiť tradíciu štátneho sviatku slávením 8. mája by v Československu nemalo oporu v spoločenskom povedomí, ktoré je rozhodujúce pre také akty, ako je štátny sviatok.

Na výboroch sociálno-kultúrnych bolo prečítané stanovisko historického ústavu Slovenskej akadémie vied, konkrétne dr. Michala Barnovského a dr. Ivana Kamenca. Toto stanovisko je zhodné so zamietavým stanoviskom Československej akadémie vied. V tomto stanovisku sa argumentovalo, že presun z 9. a 8. mája je neprijatežný a pokiaž má byť tento sviatok oslavovaný ako štátny sviatok, tak nech sa oslavuje naďalej 9. máj, čo sa zhoduje aj s argumentáciou, ktorú uvádzal aj dr. Prečan z ČSAV.

Pre úplnosť treba dodať, že sme tiež dostali aj vyjadrenie dr. Václava Kurala - ide však iba o telefonickú informáciu, ktorú zaznamenal pracovník Kancelárie Federálneho zhromaždenia - nejde teda o oficiálny znalecký posudok dr. Kurala.

Pre rôznosť názorov na túto otázku sme si vyžiadali stanovisko z Federálneho ministerstva zahraničných vecí, aby sme vedeli, akým spôsobom je ukončenie druhej svetovej vojny oslavované v iných krajinách. Z tohto stanoviska vyplynulo, že sa v týchto krajinách oslavuje tento sviatok rôzne. Napríklad v Rakúsku oslavujú tento sviatok 9. mája. Švajčiarsko, ktoré nebolo účastníkom vojny, si pripomína koniec vojny tiež 9. mája. V Nemecku, ktoré z pochopitežných dôvodov koniec vojny neoslavuje, je 9. máj cirkevným sviatkom. Vo Francúzsku si pripomínajú tento sviatok dňom 8. mája ako Deň víťazstva a koniec vojny. Ďalšie krajiny, ktorých výpočet by bol dlhý, oslavujú tento sviatok v rôzne dni. Napríklad 5., 8., 9. mája. Celkove sa však dá povedať, že sa tento sviatok oficiálne neoslavuje ako štátny sviatok.

Vážené dámy, vážení páni, ako spoločná spravodajkyňa Snemovne žudu som povinná vás informovať, že výbor ústavnoprávny ako garančný výbor Snemovne žudu tento návrh zákona odporúča prijať tak, ako vám je predložený v parlamentnej tlači 620. Podotýkam, že výbory ústavnoprávne sa návrhom zaoberali bez vecnej rozpravy. Ďakujem vám za pozornosť.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Teraz dávam slovo spoločnému spravodajcovi výborov Snemovne národov poslancovi Michalovi Horskému.

Společný zpravodaj výborů SN poslanec M. Horský: Vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, vážené dámy a páni, navrhovaná zmena zákona 93/1951 Zb., o štátnych sviatkoch, o dňoch pracovného pokoja a o pamätných dňoch v znení zákona č. 65/1965 Zb., zákona č. 56/1975 Zb., zákonného opatrenia Predsedníctva Federálneho zhromaždenia č. 141/1988 Zb. a zákona č. 167/1990 Zb. predpokladá v § 1 zmenu iba dvoch slov - namiesto slov ''9. máj'' nahradiť slovami ''8. máj''. Je to nepochybne jedna z najstručnejších zmien zákona, aký sme v našej histórii zatiaž posudzovali a schvažovali. Preto i moja správa bude vežmi stručná.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP