Středa 15. května 1991

(Hlasování v 11.44 hodin.) Budeme hlasovať o vládnom návrhu zákona (tlač 467) v znení uznesenia Snemovne žudu a Snemovne národov.

Hlasovať budú poslanci Snemovne žudu. Kto súhlasí s predloženým návrhom zákona v znení príslušného uznesenia, nech zdvihne ruku a stlačí tlačidlo! (Devadesát devět.) Deväťdesiatdeväť. Ďakujem.

Kto je proti? (Nula.) Nikto. Ďakujem.

Kto sa zdržal hlasovania? (Dva.) Dvaja. Ďakujem.

Budeme hlasovať v Snemovni národov. Pýtam sa, kto z poslancov Snemovne národov súhlasí s predloženým návrhom zákona v znení príslušného uznesenia, nech zdvihne ruku a stisne tlačidlo! (Osmdesát sedm.) Osemdesiatsedem. Ďakujem.

Kto je proti? (Nula.) Nikto. Ďakujem.

Kto sa zdržal hlasovania? (Tři.) Traja. Ďakujem.

Konštatujem, že po súhlasnom uznesení obidvoch snemovní Federálne zhromaždenie schválilo zákon, ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 92/1949 Zb., branný zákon v znení neskorších predpisov.

(Poznámka redakce: usnesení FS č. 133, SL č. 213, SN č. 213).

Do poludňajšej prestávky prerokujeme ešte jeden armádny zákon, a síce

8

vládny návrh zákona, ktorým sa mení a doplňuje zákon č. 73/1973 Zb., o brannej výchove (tlač 468) a návrh uznesení Snemovne žudu a Snemovne národov (tlač 611).

Predtým by som vám rád prečítal jedno prehlásenie, ktoré som obdržal.

Prehlásenie poslancov Federálneho zhromaždenia za maďarské kresťansko-demokratické hnutie a ESW. Poslanci MKDH a ESW oznamujú svojim kolegom poslancom, že pán poslanec Rajczy od 18. 12. 1990 nie je členom poslaneckého klubu MKDH a ESW a žiadne styky s ním neudržiavajú. S jeho prejavmi a spôsobmi prejavov nesúhlasia a dištancujú sa od neho. Podpísaní poslanci Magyár, Molnár, Szöcs, Niedoba, Varga, Bugár, Duray, Boros, Batta, Novitzký, Vince. (Potlesk.)

Hlási sa s technickou poznámkou pán Rajczy.

Poslanec SN L. Rajczy: Musím konštatovať, že sa tento výrok nezakladá na pravde, ako ho prečítal predseda. Ja som totiž nikdy nebol členom tohoto klubu.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: V poriadku. Prosím teraz pána ministra Luboša Dobrovského, aby nám odôvodnil príslušné návrhy, ako sú v tlači 611, event. 468. Bude to, myslím, jeho posledná dnešná povinnosť u nás.

Ministr obrany ČSFR L. Dobrovský: Vážené Federální shromáždění, mám takový pocit, že zde mám dnes benefici. Je to už naposledy, kdy vás budu obtěžovat svým vystoupením...

Návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 73/1973 Sb., o branné výchově, byl zpracován podle plánu legislativních prací vlády k překlenutí období do přijetí nového branného zákonodárství po přijetí nové ústavy.

Novela sledovala a sleduje odstranění nesouladu zákona o branné výchově s platným právním vztahem a společenskými změnami. Především reaguje na zrušení článku 4 Ústavy o vedoucí úloze Komunistické strany Československa ve společnosti, změnu článku 16 Ústavy o výchově a vzdělávání v duchu vědeckého světového názoru, marxismu-leninismu a návrhu zákona o soustavě základních a středních škol.

Podstatná změna byla navržena ve třetí části zákona, kde brannou výchovu žáků, učňů a studentů vzhledem k novelizaci příslušných zákonů měla nahradit branná výchova mládeže.

Smyslem návrhu bylo, aby v rámci výchovného systému na školách, ve školských zařízeních a sdruženích probíhala humanitární a vlastenecká výchova mládeže fakultativním způsobem - tzn. zapracováním jednotlivých jejích prvků do různých vyučovacích předmětů, jiných forem vyučování a zájmové činnosti nebo naplnění činnosti jednotlivých sdružení.

Vzhledem ke změnám systému řízení, plánování a financování je v novele stanoveno, aby si orgány a organizace vytvářely materiální a finanční prostředky na brannou výchovu ze svých zdrojů. Současně byla navržena povinnost federálnímu ministerstvu obrany, aby zabezpečilo materiálně a finančně brannou přípravu vojáků v záloze, přípravu branců a přípravu občanů k civilní obraně ze svého rozpočtu. Ovšem výbory Federálního shromáždění branně bezpečnostní, výbory ústavní, výbory sociální a kulturní dospěly k názoru, že novela není nezbytně nutná a při využití zkušeností z Francie, Velké Británie a Spolkové republiky Německo, kde branná výchova není upravena v samostatném zákoně, bylo doporučeno zákon o branné výchově bez náhrady zrušit.

Já bych chtěl ovšem v této souvislosti velice důrazně upozornit na závažnou okolnost, že zákon o branné výchově, jeho důsledky se dotýkají škol a dětí, pronikají do kompetence republikových vlád kromě jiného. Domnívám se také, že výchova k obraně vlasti by měla být v centru naší pozornosti. Před malou chvílí jsem tady argumentoval k některým názorům, které vyslovil pan poslanec Jégl a myslím, že bych je mohl i v souvislosti s touto novelou do jisté míry zopakovat. Myslím si, že zrušením tohoto zákona bez náhrady - a obávám se toho - bude význam občanské odpovědnosti za obranu vlasti přece jenom snížen. Už samotným tím aktem bude zpochybněna tato míra odpovědnosti.

Proto bych doporučoval, abyste této věci věnovali ještě jednou pozornost, zvážili i jiné možnosti řešení a navrhuji jednu z možných variant: přijmout navrhovanou novelu, která je dočasná samozřejmě, až do přijetí nových zákonů, které otázky výchovy k obraně vlasti nově upraví.

Zrušením tohoto zákona bude zkomplikována řada věcí. Do složitých situací se dostanou jak školství v republikách, tak i federální ministerstvo obrany bude mít jisté problémy a potíže s přípravou branců k výkonu vojenské základní služby. V situaci, kdy směřujeme stále k radikálnějšímu, pronikavějšímu snižování délky vojenské základní služby, je pro výcvik vojáků základní služby předodvodní příprava, která je upravována i tímto zákonem, velice důležitá. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem pánu ministrovi. Návrh prerokovali výbory branné a bezpečnostné a výbory ústavnoprávne Snemovne žudu a Snemovne národov.

Branné a bezpečnostné výbory predložili návrh uznesení Snemovne žudu a Snemovne národov v tlači 611. Je to v podstate návrh zrušovacieho zákona. Prosím spoločných spravodajcov o prednesenie správ. Za Snemovňu žudu vystúpi poslanec Jégl.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec P. Jégl: Pane předsedající, dámy a pánové poslanci, předložená novela zákona o branné výchově reaguje na zrušení článku 4 Ústavy o vedoucí úloze KSČ ve společnosti a na změnu článku 16 Ústavy o vzdělávání v duchu vědeckého světového názoru marxismu-leninismu a též odstraňuje rozpor s novelizovaným zákonem o soustavě základních a středních škol a se zákonem o vysokých školách, v nichž byly školy zbaveny povinnosti realizovat ve výchově a vzdělávání brannou výchovu.

Návrh sice podstatně mění obsah zákona, nicméně jeho koncepce zůstává jednak stále odvozena z původního zákona o branné výchově, tj. zákon č. 184/1937 Sb., jehož ridigní charakter byl adekvátní tehdejší mezinárodně politické situaci, a jednak poznamenána implantací postulátů "vědeckého světového názoru" do zákona o branné výchově z roku 1973.

V současnosti se branná výchova, nebo lépe řečeno výchova k obraně, jako samostatný předmět na školách v České republice již nevylučuje. Byla vypuštěna z učebních osnov a její prvky zařazeny do jiných předmětů. Občanské nauky, tělesné výchovy, biologie a dalších. Ve Slovenské republice je branná výchova nově koncipována, jakožto výchova humanitární.

Návrh novely projednávaly ve Federálním shromáždění výbory sociální a kulturní, ústavně právní a výbory branné a bezpečnostní - jako výbory garanční. Všechny ve svých usneseních k této věci shodně navrhují, aby zákon o branné výchově ve znění pozdějších předpisů byl zrušen. Předpisem, který měnil a doplňoval zákon o branné výchově, se rozumí zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění z 11. března 1976, které se ve svém třetím článku zabývá kompetenčními vztahy mezi federálním ministerstvem obrany a federálním ministerstvem vnitra při provádění branné výchovy, resp. přenáší řízení branné výchovy ze společné působnosti těchto dvou ministerstev do výlučné působností ministerstva obrany. Výbory branné a bezpečnostní vyjádřily přesvědčení o potřebě realizace výchovy občanů k obraně státu, nicméně neshledaly k tomuto účelu nutnost existence zákona o branné výchově, byť v novelizované formě. Zrušení zákona je chápáno jako možné řešení problémů, které nezpůsobí žádné vážné komplikace pří výchově občanů k obraně státu, ani nakonec při přípravě branců specialistů pro jisté specifické potřeby armády, jako jsou řidiči, obsluha radiolokátorů apod. Tu může federální ministerstvo obrany nakonec realizovat s externími organizacemi na základě hospodářských smluv.

Před projednáváním ve federálním parlamentu se návrhem zabývaly národní rady. Ústavně právní výbor České národní rady, ústavně právní výbor Slovenské národní rady a výbor Slovenské národní rady pro sociální politiku, zdravotnictví a sociální vztahy s návrhem souhlasily, branně bezpečnostní výbor Slovenské národní rady a výbor Slovenské národní rady pro vzdělání, vědu, kulturu a sport ho odmítly bez bližšího zdůvodnění.

Výbor branně bezpečnostní Slovenské národní rady doporučuje vypracovat mimo to právní úpravu, která by tvořila právní rámec osvojení zručnosti potřebných pro ochranu před účinky napadnutí cizí mocí, před účinky živelných pohrom, nehod či jiných nebezpečí, která ohrožují životy nebo zdraví občanů.

Branná výchova či výchova k obraně - pokud se jedná o Evropu - není v žádné vyspělé evropské zemi kodifikována samostatným zákonem. Výjimkou je Švýcarsko, to však má zcela specifický miliční způsob obrany. V Československu by výchova k obraně měla být v budoucnosti zakomponována v novém zákonu o obraně, jenž by měl být předložen po schválení nové ústavy federace.

Jakožto zpravodaj Sněmovny lidu k této novele zákona o branné výchově vám v souladu se zmíněnými usneseními výborů v této věci doporučuji přijmout zákon tohoto znění:

Zákon o zrušení zákona č. 73/1973 Sb., o branné výchově ve znění zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 17/1976 Sb.

§ 1: zrušují se:

1. zákon č. 73/1973 Sb., o branné výchově;

2. článek III zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 17/1976 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o obraně Československé socialistické republiky, zákon o působnosti federálních ministerstev a zákon o branné výchově.

§ 2: tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1991. Děkuji vám.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Prosím teraz spravodajcu výborov Snemovne národov poslanca Karola Stomeho, aby predniesol spravodajskú správu.

Společný zpravodaj výborů SN poslanec K. Stome: Pane předsedo, dámy a pánové poslanci, pokud jde o faktické procedurální otázky a výsledek těchto procedurálních pochodů, tak se připojuji ke svému kolegovi inženýru Jéglovi. Chtěl bych se jen zmínit o několika dalších důvodech, které vedly parlamentní výbory k tomu, aby navrhly a doporučily plénu Federálního shromáždění zákon o branné výchově zrušit jako takový.

Podíváme-li se na zákon, o který jde, tak zjistíme, že sestává z osmi částí, přičemž základní ustanovení, která uvádějí důvody, proč tento zákon byl vůbec vydán a proč má platit, se většinou vypouštějí, až na pár řádků.

Druhá část hovoří o řízení branné výchovy, tedy to, co se odpůrcům tohoto zákona nelíbí pro naprosto odlišné pojetí.

Pokud jde o část tři, hovoří o branné výchově mládeže, která je rovněž návrhem vypuštěna.

Zůstává tedy část čtvrtá, kde se hovoří o přípravě branců a koncipuje se tak nově, že přes federální ministerstvo obrany se provádí tato výchova přes občanská sdružení, která se smluvně k takové činnosti zaváží. Dovolte mi, abych obrátil vaši pozornost na to, že když se někdo jako občanské sdružení zabývá touto výchovou, tak může vychovávat v branné výchově i bez smluvního zavázání a pokud by se smluvně nezavázal, tak to činit stejně nemůže, a zůstalo by to pouze na resortu, což je rozdíl v pojetí, které proti novele zaujal parlament.

Posléze je tu část šestá, která má své oprávnění, je částí o civilní obraně. Jsou to § 17 § 18 příslušného zákona číslo 73/1973 Sb., ve znění opatření předsednictva FS číslo 17/1976 Sb. Ty jsou ovšem téměř doslova obsaženy v zákoně číslo 40/1961 Sb., o ochraně republiky a také podřazeny pod ustanovení § 17 a § 18, takže civilní obranu pod tímto označením těchto paragrafů máme v téměř obdobném znění v obou zákonech, tedy v tom, který jsem citoval, i v tom, o kterém právě jednáme.

Posléze je tu část sedmá, která hovoří o zájmové branné činnosti. Je to část zejména deklaratorní a opět akcentuje občanská sdružení, tedy organizace, které mají blízko k brannosti.

Nakonec je tu část osmá, která hovoří o právech a povinnostech orgánů a organizací a účastníků branné výchovy, hovoří o náhradě škody, pracovním volnu a o všech konsekvencích, které vyrůstají z toho, že někdo provádí brannou výchovu.

Lze říci, že tento zákon by zůstal torzem v civilní obraně, obsaženým v jiném zákoně a v tom stavu bychom ho měli zanechat; ne tak v pojetí podle tří výborů, které tento zákon projednávaly a v návrhu tak podporujícím koncepci, o které hovořil kolega Jégl.

Musím konstatovat, že závěrem i výbory, které mám čest zastupovat, navrhují, aby zákon na základě tohoto předloženého návrhu byl zrušen jako takový ve svém znění zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 17/1976 Sb.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Otváram rozpravu. Ako jediný sa písomne prihlásil pán poslanec Zdeněk Brůžek. Dávam mu slovo.

Poslanec SN Z. Brůžek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vřele doporučuji přijetí návrhu branných a bezpečnostních výborů na zrušení zákona o branné výchově. Chtěl bych se na něj podívat z hlediska školského. Jako pedagog jsem nucen potvrdit, že tak zvaná branná výchova na školách byla snad nejvíce zasažena totalitní koncepcí výchovy a vzdělávání. Byl vytvořen a vypracován systém sledování a kontroly branně výchovných center a prvků téměř ve všech předmětech, jehož cílem byla dehumanizace, falšování historie a hrubá militarizace: Naštěstí se toto úsilí minulo účinkem, což dokázala mladá generace především v listopadových dnech roku 1989. Láska k vlasti, odhodlání k její obraně ohrožení, úcta k jejím dějinám - to vše se nedá nadekretovat nějakým zákonem. To je výslednicí dlouhodobé výchovy a působení v rodinách i ve škole.

Minulé generace učitelů dokázaly vychovat statisíce statečných a odhodlaných bojovníků za národní svobodu a státní samostatnost, za demokracii a humanismus. Věřím a jsem přesvědčen, že i v současném školství přes všechny známé problémy je dostatek takových učitelských osobností, které nepotřebují směrnice, dekrety a zákony, ale mají ten známý vyšší princip mravnosti v sobě. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Kto ďalší si praje vystúpiť v rozprave? Prosím, pán poslanec Musílek.

Poslanec SL J. Musílek: Pane předsedající, kolegové a kolegyně, už toho bylo řečeno poměrně dost. Já, jako kantor, bych se jen připojil k tomu, co říkal kolega Brůžek i k tomu, co říkali zpravodajové. Sám jsem si dělal jistý průzkum jak v učitelské veřejnosti, tak na některých pedagogických ústavech. Všude jsem zjistil, že je odpor k tomuto zákonu. Branná výchova se skutečně jako vyučovací předmět nikde nevyučuje. Když se vyučovala, tak byla tímto zákonem povýšena na jakýsi lukrativní a prioritní předmět, který měl jisté výsady před ostatními.

Dostalo se mi expertízy od učitelské veřejnosti. Všude bylo navrhováno zrušit dosavadní zákon. Když se zamyslím nad významem pro civilní obranu a pro přípravu branců, myslím, že můžeme hledat jiné formy, jak přípravu branců uskutečňovat, nikoliv v občanských sdruženích, která vznikají na bázi bývalého Svazarmu a civilní obrana nakonec - jak už tady bylo řečeno - bude zcela jistě zařazena do nového návrhu zákona o obraně státu.

Z těchto důvodů se ztotožňuji s oběma zpravodaji a doporučuji přijmout návrh na zrušení zákona číslo 73/1973 Sb.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem, pán kolega Musílek. Kto ďalší sa hlási do rozpravy? Nikto. Rozprava je skončená. Udežujem slovo pánu ministrovi Dobrovskému.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP