Středa 29. dubna 1936

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. dr Novotný. Dávám mu slovo.

Posl. dr Novotný: Slavná sněmovno!

Prve, než se budu zabývati osnovou zákona o obraně státu, musím, ač nerad, učiniti několik poznámek. Tyto poznámky adresuji panu dr Clementisovi ze strany komunistické, který užil ve své odpolední řeči několika nehorázností, jež se dotýkaly nejenom mé politické skupiny - národního sjednocení, nýbrž, řekl bych, i tohoto celého slavného shromáždění.

Pan dr Clementis, mluvě o špionáži a zrádcování, obracel se velmi nápadně a zcela otevřeně do našich stran, při čemž použil výroku "dr Kramář a Stříbrný nikdy neobhájí republiku, protože jsou známí jako zrádci národa". (Posl. Špaček: Psí hlas do nebe nejde!)

Vážení, odpovím na to jenom několika slovy. Dr Kramář byl kdysi zrádcem za toho starého Rakouska, a zatím, co tento dr Kramář stál ve stínu šibenice, vyhříval se pan dr Šmeral na výsluní přízně zkomírajícího rakouského Habsburského domu (Výborně! Tak jest! - Potlesk.)

Vážené shromáždění, a to druhé, to padlo na hlavu všech zde přítomných: Pan dr Clementis, byv snad vyprovokován některým z pánů ľudovců, řekl: "já sem chodím a řečním zde, abych vás tady jednou za čas vypral". Pan dr Clementis nechť vezme na vědomí, že toto slavné shromáždění není žádným sborem andělů, že i na slunci jsou skvrny, i na nás jsou skvrny, ale my ty skvrny, třeba stojíme v oposici proti této vládě, dovedeme zase vyčistiti sami, svojí státotvornou činností tam, kde stát potřebuje našich sil, kde obrana tohoto státu potřebuje naší vůle a také naší práce. Ale pan dr Clementis by se měl pokusiti o očištění skvrn svých ruských spolubratrů (Správně!), těch skvrn rudých z krve těch nevinných obětí, prolité po celé Rusi i na dálných ostrovech bílé smrti. (Výborně!) Tolik jako odpověď panu dr Clementisovi.

Vážené shromáždění, nyní bych navázal tak trošičku na řeč předešlého řečníka kol. posl. Vičánka, který vypočítává základy obrany státu. Vypočítává poklady, které zákon o obraně státu chce střežiti, a já věru postrádám mezi těmi poklady poklad nejcennější, který má býti majetkem každého občana v tomto státě, to jest zdraví lidské. Vážené shromáždění, dovolte mi tudíž, abych jako jediný český lékař v tomto parlamentě poukázal na některé důležité body, které ve snaze podepříti stát a národ proti jeho nepříteli vnějšímu i vnitřnímu nesmí býti nikdy přehlíženy.

Jest nesporno, že zdraví národa je základem také jeho obrany, bez níž si nedovedu představiti všecka další opatření, směřující k obraně tohoto státu. Vždyť co je to brannost? Není-liž to schopnost jednotlivců snášeti největší strasti, nejtěžší břemena duševní i hmotná v době válečné? Život je boj a válka je boj o existenci státu a národa. Tato válka, tento boj, stejně doléhá na mladíka jako na starce, stejně na muže jako na ženu, doléhá stejně na fysickou jako na psychickou stránku každého jedince v době válečné. A úkolem naším, který z tohoto pověděného právě vyplývá, musí býti: zušlechťovati od počátku každého jedince po stránce duševní i fysické. My, kteří jsme tuto samozřejmost od počátku naší samostatnosti hlásali, my, kteří jsme s nelibostí nesli různé zvrácenosti ve výchově naší mládeže, my, kteří jsme s hrůzou pozorovali, že záměrně v tělo i krev našeho národního dorostu vlévá se neúcta, neláska, nenávist i proti nejzasloužilejším občanům tohoto státu, a to jednak vražednými tiskovinami, jednak také hyperdemokratickou pseudointeligencí, národ nedomyšlenými hesly o pacifismu a humanismu otravující, my opravdu s láskou vítáme, že tento zákon o obraně státu spatřuje po dlouhé době konečně světlo světa.

Vyžadovalo by to velmi mnoho práce vypočítávati tu všecky zvrácené metody, všecky směry, které ve výchově našeho národa od převratu spíše podlamovaly, než podpíraly brannost národa. Máme-li uvěřiti slovům Ludendorffovým, pak budoucí válka nebude válkou posiční, nýbrž válkou totální. Touto válkou bude stejně trpěti voják v zákopech, jako pracující občan v zázemí, který zde bude tvořiti hospodářskou základnu, bez které se žádná armáda neobejde. A tu musí býti smysl naší činnosti, řekl bych, stěžejní, starati se nejenom o fysické a psychické zdraví národa, nýbrž také zabezpečiti jeho hospodářskou základnu.

Zákon o obraně státu, o kterém dnes diskutujeme, zdá se býti výslednicí těchto snah. Pravím úmyslně "zdá se býti", neboť všecko to, co se u nás dálo po dlouhou dobu měsíců, ba let, co se zákon tvořil a připravoval, směřovalo spíše k pravému opaku. Vážené shromáždění, nebudu mluviti o tom, jak se v tomto státě často podrývala kázeň v naší armádě ať už činiteli uvnitř armády nebo mimo armádu stojícími. Nebudu mluvit o tom, že se v tomto slavném parlamentě našli jednotlivci i celé skupiny, které, kdykoliv se jednalo o podepření naší armády, nikdy neměly jasného stanoviska a dobré vůle armádu podepřít, podepříti její hmotný blahobyt, blahobyt důstojnictva, délesloužících a rotmistrů a také našeho četnictva, jediných to přátel v dobách nejhorších, kteří ochraňují netoliko náš majetek a naše životy, nýbrž také vše, co s těmito životy souvisí. Vážené shromáždění, nebudu o tom všem mluvit, jenom řeknu tolik: co nám budou platny zákony na obranu

státu, když se najdou v těchto zlých poměrech vždy jednotliví lidé, ať v armádě či mimo armádu, kteří proto, že nebylo porozuměno jejich hmotným potřebám, zradí svůj národ, zradí svůj stát, naplijí ve vlastní svůj štít a půjdou za tím zvonícím zlatem.

Vítáme-li dnes tuto osnovu zákona o obraně státu, pak bych ještě raději vítal příslib, že bude také učiněno zadost tolika přáním a tolika volání o pomoc se strany našeho státního úřednictva, hlavně nižších kategorií, poněvadž správně placený a spokojený úředník je základem každého spořádaného státu, jeho bezpečnosti, je základem právní jistoty občanstva. Tuto spokojenost bych rád viděl nejen mezi státními úředníky, nýbrž ve všem občanstvu našeho státu.

Chtěl bych, a volám na všechny strany, aby to hodně bylo slyšet, aby byl konečně učiněn konec hrůzovládě v některých resortech naší státní správy, zejména v resortu ministerstva železnic, o které jsme v poslední době tolik slyšeli. Neboť, vážené shromáždění, sebe lepšími zákony neubráníme stát, nebude-li ovládán duchem národní solidarity a národního souručenství. (Správně!)

800.000 lidí je dnes na dlažbě i se svými rodinami, 800.000 lidí bere t. zv. podporu v nezaměstnanosti. Nebudu mluviti o tom, náleží-li tato podpora zedníku v zimě nebo ledaři v létě. Ale jsou lidé, kteří ve 20 letech nepoznali u nás ovoce a dobrodiní práce. Mezi nimi jsou už i ti, kteří byli zvyklí nositi v kapse několik legitimací, což se stalo smutnou příhanou našeho sociálního života. Jak chcete uchrániti bezpečnost státu s touto armádou nezaměstnaných, zevnitř i zevně rozedraných lidí, jsoucích namnoze bez přístřeší, bez všeliké radosti a zájmu o to, co se kolem nich děje, a majících jenom jednu touhu, aby nějak naplnili svůj prázdný žaludek? Jak chcete z této armády lidí vychovati zdravou generaci, která by jednou byla nejen oporou státu, nýbrž v nichž by měl stát pevnou obranu pro všechny případy? Armáda lidí tuberkulosou a jinými nakažlivými chorobami podlomených, armáda lidí neřestmi zdeptaných nebude nikdy pevnou a dobrou obranou státu. A tu má veliký úkol naše samospráva. Ve spojení se státními zdravotnickými ústavy by se měla starat, aby podepřela u nás především matku a kojence, ochranu matek a dětí a péči o mládež. Konečně už musíme také u nás dojíti k poznání, že je nutno škrtnouti aspoň částečně enormní dávky ze sportovních podniků, pokud ovšem mají vztah k tělovýchově.

A tu bych, vážení, měl také přání, aby zákon o branné předvýchově spatřil co nejdříve světlo světa, neboť tento zákon správně pochopený a správně prováděný může nám nejlépe zabezpečiti dobré, zdravé vojáky. Brannost národa je určena už v zárodečném jádru generací, je určena výchovou v době vzrůstu, ale také přirozeným výběrem a nekončí se ani nezačíná brannou výchovou, nýbrž v přípravách před ní a v péči po ní o vše, co je v republice zápasu schopno.

Podívejme se do škol! Už několik pánů řečníků se našimi školami obíralo, ale já musím nicméně také utrousit několik poznámek. I tam je hrůzovláda, i tam se najdou lidé, žádnou stranu nevyjímaje, kteří jako učitelé uplatňují zásady své politické příslušnosti a otravují mladé, útlé naše duše, budoucí národní dorost. Učme jej kázni, bázni, poslušnosti, lásce k lidstvu a k bohu, velkým národním ideám, šlechetné lásce k vlasti, s nimiž jsme pracovali po celá desítiletí od dob probuzenských až k 28. říjnu a jimiž jsme také zvítězili.

V době, kdy si dáváme zákon o obraně státu, je velmi nevhodné, ba, řekl bych, přímo nebezpečné mluvit o tom, že by mělo ministerstvo zdravotnictví zmizet, že by mělo býti zlikvidováno. Pokládám jako lékař za svou svatou povinnost upozorniti ještě na to, že lékařstvo to bylo, které v dobách války i bezprostředně po ní, v dobách naší mladé svobody, když jsme tolik potřebovali podpory našeho zdravotnictví, chápalo svou povinnost ke státu a k národu, a lékařstvo volá dnes zase: Pozor, nedotýkejte se zdravotnictví v době, kdy okolní státy věnují veškeren zřetel zdraví národa jakožto základu brannosti, v době, kdy okolní státy se pečlivě starají a vynakládají enormní finanční náklady na podepření zdravotnictví, bylo by velmi velkou škodou a újmou pro naši obranu, kdybychom zrušili ministerstvo zdravotnictví a tělesné výchovy. (Posl. Špaček: Jenomže, pane kolego, jsou těmito ministry doktoři práv, filosofie atd.!) Ano, to je naše stará bolest, a říkám to všude, není snad resortrtu ministerského, ve kterém by se přece aspoň trochu nezřelo k tomu, aby zde byl odborník. Prosím, vezměme si tedy to naše ministerstvo zdravotnictví, které má náhodou to štěstí, že je zde muž, který si zdravotnických otázek jistě všímal jako veřejný činitel v Brně z Brna je, myslím, pan ministr dr Czech, že ano? - i jako snad dohlédající orgán na tamější nemocenskou pojišťovnu, a pokud vím z jeho exposé, tyto otázky mu nejsou cizí. Ale námět kol. Špačka je jistě zdravý, a jistě my lékaři budeme se dožadovati práva, aby také ministerstvo zdravotnictví, tak důležitý resort naší státní správy, bylo obsazeno odborníkem lékařem. Ostatně, (obrácen k posl. Špačkovi) pane kolego, zástupci Ústřední jednoty čsl. lékařů v osobním slyšení u pana ministra 28. října minulého roku rozvinuli zde plán na úpravu našeho veřejného zdravotnictví a jistě v tomto plánu ani na tuto otázku nebylo zapomenuto, neboť jediné ministerstvo zdravotnictví podepřené prací odborníků lékařů, odborníků právníků i techniků může býti obhájcem zásad vyslovovaných lékařstvem, lékárnictvem, veterinářstvem, zkrátka všemi složkami našeho veřejného zdravotnictví, které podpírají zdárný vývoj národního zdraví.

Co platen bude, slavná sněmovno, zákon o obraně státu, když budeme nadále svěřovati zdraví své laikům? Mám totiž na mysli zákon z r. 1934, č. 171, jímž se novelisuje zákon č. 303 z r. 1920 a jímž opětovně 3 ročníkům čili okrouhle asi 6000 zubních techniků, laiků se svěřuje tak důležité odvětví mediciny na úkor lékařstva, na úkor zdraví národa i jeho brannosti. Je to, vážení, za tu všechnu práci lékařskou přímo úder lékařstvu ve tvář, je to přímo výsměch lékařstvu, jím se staví Československá republika hodně do pozadí za ostatní kulturní národy Evropy.

Ministerstvo zdravotnictví vybavené vší zákonnou mocí musí býti ohniskem, z něhož se budou šířiti všecky prospěšné pokyny podpírající oba tvary našeho národního zápasu, tvar mírový i tvar válečný. Toto ministerstvo musí se vším úsilím prováděti všecky programové body, jak je ve svém exposé loňského roku nastínil ministr veř. zdravotnictví, hlavně musí se postarati o to, aby zmizel ten zastaralý, nemožný zákon zdravotnický z r. 1870 a maďarský z r. 1876, jimiž zdraví naše v mnohých a mnohých ohledech se spíše podlamuje nežli podpírá. Ministerstvo zdravotnictví musí svými zásahy míti na zřeteli hlavně brannou předvýchovu, v tomto směru musí zasahovat i do zdravotnických otázek ministerstva nár. obrany. Ministerstvo zdravotnictví musí věnovat v této době, a to urychleným způsobem pravím, urychleným způsobem - co největší pozornost všem otázkám pasivní obrany státu.

Vážené shromáždění. Tato otázka je jednou z nejdůležitějších. Jděte se podívat po Praze - o našich venkovských obcích ani nemluvím - zdali máme řádné kryty pro případ náletů nepřátelských letadel, a vážení, věc jde u nás tak daleko - toto sdělení jsem dostal dnes odpoledne - že tam, kde by byla možnost udělati nějaký takový kryt, dokonce i s dosti malým nákladem, se těchto věcí nedbá. Státní tiskárna přestavovala svůj dům, měla plány na kryt aspoň pro své dělnictvo, a víte co se stalo? Protože ještě není prováděcího nařízení k zákonu o obraně státu, vypustilo to jednoduše stavební družstvo ze svého programu. Prosím, co je zde dnes dalekosáhlých možností! Zámožní občané si stavějí na venkově vily, domy. Jak by bylo snadné s nepatrným nákladem prohloubit sklepy, udělat z nich sklepní ochranu pro nejbližší příležitost! Tvrdí se, že evakuace pomůže v této neblahé otázce. Evakuace v době, kdy bude hlášen nálet, nám nepomůže nic. Tady by měl mluvit pan ministr železnic, jak jsme připraveni na evakuaci, ale také, jak jsme připraveni na brannost národa in puncto svážení válečného i lidského materiálu na frontu proti nepříteli. Zatím co Německo má obrzděno svůj vozový park tak, že jeho vozy mohou jezdit 75 km rychlostí a jsou dobře vypravené, my nemáme ani polovičku vozů a ty jezdí 40 km rychlostí. Mám na mysli nákladní vozy, ve kterých se obyčejně sváží válečný materiál i vojsko v době války. A tak to jde se vším. Sotva se začalo mluvit o maskách, už se našli čiperní lidé, kteří dávají dohromady společnost, aby se vyzískalo hodně peněz; za chvíli z toho bude kartel, při kterémž bude každý tu masku platit krvavými penězi a chudý člověk se bude moci zadusit, poněvadž nebude mít peněz na zakoupení nezbytné masky, potřebné pro takovou konflagraci válečnou.

Vážení, i po jiné stránce není ministerstvo zdravotnictví na výši doby. My nemáme jistě dostatečných zásob léčiv, drogů, očkovacích látek, ať pro preventivnívní očkování nebo pro očkování léčebné, nemáme dostatek technických přístrojů, a budiž zde žalováno, slavné shromáždění, že jdeme tak daleko, že kdyby nám rozbili několik pohraničních nemocnic i s celou aparaturou, že si v tuzemsku neopatříme ani jeden náhradní roentgen, protože třeba že se u nás roentgeny vyrábějí, přece jen se k nám určité součástky musejí dovážeti z ciziny. Jsou to hlavně roentgenové lampy, ačkoli máme přece u nás vyspělý sklářský průmysl.

Se zdravotnickými otázkami se stýkáme i v jiných resort ech státní správy, v ministerstvech školství, nár. obrany, soc. péče, vnitra i spravedlnosti. Je třeba, aby práce těchto ministerských zdravotnických odborů se stýkala. Tím nechci snad říci, že by zdravotnická agenda v jednotlivých resortech detailně prováděná byla na závadu věci samé. Tato agenda jednotlivých ministerstev má dokonce už svou dobrou tradici, ale děje se tu určitá chyba, že právě v těchto resortech se často rozhodují důležité zdravotnické otázky nejen bez porady lékařů, nýbrž vůbec za jejich nepřítomnosti.

Organisace zdravotnické služby po stránce hospodářské a finanční se dotknu jen letmo. U nás je snaha vystavěti vždy najednou něco velkolepého. Vůbec chceme míti všechno ihned. V tomto směru, ať to stojí co stojí, opičíme se rádi po bohaté cizině a zapomínáme, že z vajíčka se také nevylíhne najednou kapoun. Je třeba usměrňovat se a řídit vývojem a národními potřebami. Ale my vystavíme nemocnici nebo státní ústav jako mrakodrap, na př. na severu, buď je to v Chomutově nebo v Liberci, mají nemocnici asi 10 poschoďovou, která stojí už pět let, ale není v provozu, je tudíž naprosto neproduktivní, za to když se má někde v horském kraji, kde je opravdu třeba podepřít zdraví malých lidí, postavit nemocnička, moc se mluví, jezdí se z kanceláře do kanceláře, z ministerstva do ministerstva, až věc na konec zůstane pro formální důvody někde vězet v šuplíku některého pana sekčního šéfa a ticho po pěšině, nic se dále neděje. Na důkaz, že tomu skutečně tak jest, dovolím si opakovat věc, kterou zde již jednou přednesla posl. Zeminová. Týká se nemocnice v Chrudimi, tedy ve městě, ve kterém žiji. Svého času padla z úst hlavy tohoto státu slova - bylo to u příležitosti vypsání půjčky práce: Když lidé chtějí pracovati, nesmějí peníze zahálet. V Chrudimi lidé pracovat chtějí, je tam několik set pracujících rukou, peníze tam jsou na hromadě, místo tam je, plány jsou schváleny, je zkrátka a dobře chuť všech do práce, i toho primáře a sekundářů, kteří se rádi vystěhují ze starých špinavých místností, ale formální důvody budou možná ještě léta nutit naše pacienty po těžkých operacích válet se na shnilé podlaze plné otvorů, z nichž vylézají všelijací živočichové, kteří vzdorují hygienickým opatřením tak, jako formální důvody výstavbě nemocnice.

Vážené shromáždění! Mohl bych uvésti mnoho případů, jak se u nás postupuje, ale snad budu míníti také jindy příležitost hovořiti o tom před tímto slavným shromážděním. Čas kvapí a proto uvedu jenom jeden strašlivě drastický případ, jak jsme připraveni na obranu státu, jak jsme připraveni na obranu zdraví lidského jako základu vší práce k obranně státu směřující.

Prosím, v Pardubicích onemocněla nedávno lékařka. Budiž, to je jedno, lékařka jako jiný pacient, ale byla to lékařka - lidumil, lékařka charitativní, která byla známa zejména svojí činností v kruzích chudobných rodin, chudobných lidí, dr Jelínková. Tato onemocněla erysipelem, růží, dostávala příznaky otravy krve, sepse, a tu léčící lékař primář dr Řehoř si vzpomněl na prontofil, lék, který sice u nás formálně nebyl povolen, ale který na skladě v Československé republice je a který v obdobném případě - kolego Špačku, ty to můžeš vědět - v Ostravě zachránil dr Špitra. Pan lékárník Prouza, slavná sněmovno, telefonoval firmě Chemosan a žádal o opatření tohoto léku. A víte, co mu bylo odpověděno? Bylo mu odpověděno, že si musí podati žádost k ministerstvu zdravotnictví, ale že ho upozorňují, aby na tuto žádost dal kulaté razítko nemocnice, která to potřebuje. Kdyby tam bylo razítko jiného tvaru, hranaté nebo elipsovité, že tato žádost bude nevyřízená vrácena zpět. Jestliže má kulaté razítko rozhodovati o životě, o existenci nebo nebytí člověka, pak to s tou zdravotnickou obranou státu vypadá velmi špatně. (Výkřiky posl. Špačka.)

Máme brániti zdraví národa. Zmínil jsem se o nespokojenosti naší inteligence, zejména nižších kategorií státního zaměstnanectva, ale vážená sněmovno, 400 Kč má klinický asistent 11 let po doktorátu, člověk, který za nepřítomnosti svého šéfa má na svých bedrách plnou odpovědnost za ty chudáky, kteří se tam ucházejí o pomoc. Za 400 Kč měsíčně se nedají dělati žádné zázraky a nedá se také vyvolati u této kategorie lidí nějaká zvláštní spokojenost a láska k povolání. (Posl. Špaček: Ani kdyby bylo razítko!) Ba, ani kdyby bylo razítko, a přece úkol lékařů je tak na výsost postavený, a přece se zapomíná na prospěch toho lékaře. Tisíce bab kořenářek, tisíce ranhojičů pomáhají ujídat krajíček chleba našim lékařům, a k tomu přistupuje asi 10 % cizích příslušníků, kteří všelijakými podfuky, sit venia verbo, získali u nás státní příslušenství a dělí se o existenci s naším lékařským dorostem, podtínajíce životadárné kořeny jeho existence. A lékař stojí na stráži lidského zdraví od zrodu člověka, on s ním kráčí životem přes všechno utrpení, on s ním kráčí až ke hrobu. On zná jeho strasti, on zná jeho slasti, on rozumí jeho bolestem, jeho žalu, on rozumí jeho potřebám. A proto jsme, slavná sněmovno, jisti, že zákon o obraně státu po stránce zdravotnické nutnosti otevře mnoho a mnoho očí, neboť poznají, že v přípravách k obraně státu je nutno podepříti zdraví národa jakožto nejcennější jeho poklad, neboť jen ve zdraví národa může se vyvíjeti kultura národa k radosti národů celého světa. Jen zdravý národ může demokratická myšlenka vésti k ušlechtilému nacionalismu, t. j. k lásce k vlasti a národu, k práci pro tento národ, jejímž vrcholným cílem musí býti zabezpečení občanské svobody a svobody přesvědčení. (Potlesk poslanců nár. sjednocení.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP