Pátek 25. listopadu 1927

Naším úkolem zůstává, abychom na základě tohoto poznání za všech poměrů dále razili dosavadní cestu jako jedině možnou, jejíž theoretické posouzení ovšem nestačí pro praktický život, abychom německému národu vybojovali jeho přirozená a zákonná práva. Myslím, že zde mohou a mají všichni Němci ve státě spolupomáhati, aby to nejen rychleji, ale také účinněji uskutečnili a na životu, jak to bývá, dobyli více kompromisů, než snad za daných poměrů dosud mohlo býti. Pokládáme za svou povinnost v tom smyslu politicky pracovati, pro nikoho jiného než pro svůj vlastní národ. A bude ovšem věcí vlády, aby co nejdříve umožnila splnění životních zájmů našeho národa, jež přece jdou zároveň se zájmy státními. V tomto očekávání budeme hlasovati pro rozpočet, na důkaz své poctivé vůle k positivní práci a aby na všech stranách zůstala otevřená cesta k loyální spolupráci a k splňujícímu skutku. (Potlesk poslanců něm. strany křesť. sociální.)


Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Jílek. Dávám mu slovo.

Posl. Jílek: Soudruzi a soudružky, paní a pánové! Také v Československu potvrzují se slova komunistů o parlamentarismu. Ačkoliv až dosud byl parlament pro buržoasii pouze zástěrkou, přestává jí i v této formě vyhovovati. Švehla by nejraději přenesl celou parlamentní činnost do výborů, pro tisk a veřejnost uzavřených. Věříme, že by byl nejraději, kdyby se v parlamentě nemusilo vůbec hlasovat, neboť šestihlasová většina není vůbec většinou a při tom vyžaduje velkých schopností makléra, aby tuto spornou většinu udržel vůbec pohromadě. Jak dlouho bude možno tajit výsledek obecních voleb, je další otázkou. Řekl-li president Masaryk v poselství proneseném po jeho druhém zvolení presidentem, že republika je vládou lidu, lidem pro lid, spory a boje jsou jen o to, co je blahem republiky a lidu, je to jen fráze, jak je také viděti z toho, že vláda nemající většinu neodstoupila a vládne.

Až dosud nebyl nikdy parlament výrazem skutečné vůle lidu, ba ani ústavou mu zaručená práva nebyla respektována. Pěkným dokladem pro to je pomocná akce ruské a ukrajinské emigraci. Akce tato byla zahájena pouhým usnesením ministerské rady v květnu 1921. Teprve nyní, to jest až po 7 letech obsahuje rozpočet ministerstva zahraničí položku 19 milionů Kč pro ruskou emigraci, přes to, že bylo r. 1922 vyplaceno cca 66 milionů Kč, r. 1923 cca 62 milionů Kč, r. 1924 cca 99 mil. Kč, r. 1925 cca 73 mil. Kč, r. 1926 cca 71 mil. Kč. To je dohromady za těchto 5 let 371 mil. Kč, průměrně ročně 74 mil. Kč, dále za r. 1927 a 7 měsíců r. 1921 117 mil. Kč, celkem tedy 489 mil. Kč, půl miliardy Kč státních peněz vydaných bez rozpočtu, bez schválení parlamentu pouze na základě usnesení ministerské rady. Co je potom zákonodárná moc? Jak vidíme, pouhá zástěrka kontrarevoluční buržoasie. Reformisté jsou spoluodpovědni. Odpovědné vlády by měly býti postaveny za tuto činnost před soud a odsouzeny. My se však neoddáváme illusím. Panstvo si neublíží. Při tom budou měšťáci svorně křičet o nutném šetření. Mají-li zaplatiti na sociální pojištění prvních 10 let 285 mil. Kč, bědují, že toho naše hospodářství nesnese. Půl miliardy, a k tomu nezákonně, na kontrarevoluci, to hospodářství snese.

V Italii, Portugalsku, Polsku a ještě v některých jiných státech jsou již měšťáci dále. Tam už takové zástěrky nepotřebují. Buržoasní diktatura řádí tam již veřejně. V Československu u měšťáků neschází na vůli. Také by nejraději parlament poslali ke všem čertům, jenže jejich možnosti jsou v tomto směru silně omezené. Hospodářská perspektiva není růžová, poněvadž sám měšťácký národohospodář dr Uhlig píše v 10. čísle "Národohospodářského obzoru", že tato konjunktura v nynější Československé republice stojí a padá s konjukturou v Německu, jež jest především vybudována na zahraničním úvěru, které tedy v každém okamžiku náhoda může přestřihnouti nit života. Německé hospodářství oceňují "Národní Listy" minulý týden takto: "Podle měsíční zprávy Disconto-Gesellschaft nedoznal vývoj konjunktury v Německu v poslední době valné změny. Nelze se ovšem domnívati, že vzestupné tempo konjunktury může býti trvalé, a je spíše možno čekati ustrnutí. Snahy po docílení ještě vyšších obratů ve výrobě a obchodu nutně narazí na hranici možnosti opatřiti si kapitál. Pomocí zahraničního kapitálu bylo možno posunouti tuto hranici více nahoru, než by bývalo bylo možné toliko s domácím kapitálem, ale pokračovati v dosavadní politice uvěřování v cizině nebylo by radno. Hospodářství dnes pracuje za poslední své kapitálové reservy. Likvidita jeho se již počíná zhoršovati."

Tedy velmi smutná perspektiva. Rychle se blíží konec částečné konjunktury v Německu a tím i u nás, při čemž se ukáže chvastounství o konsolidaci poměrů za buržoasní vlády.

Diktátorským snahám buržoasie v Československu brání dále existence masové komunistické strany, pevně již spojené s masami pracujícího lidu. Nechce-li již více pracující lid hladověti ve prospěch měšťáků a je-li zde již vůdce nespokojeného pracujícího lidu, je těžko měšťákům uskutečňovati své plány. Jsou proto měšťáci se svými pomocníky reformisty úplně bezradni. Tvoří různé kombinace. Jejich dvě vládní garnitury zůstávají zbožným přáním. Druhá garnitura pod vedením dr Meissnera nemůže vyjeti ze státní vozovky. Schází jí kola. Těší-li se posl. Bechyně, že nějak pomůže komunistické straně Československa tlučením jen do výsledků koaliční vlády, marně se těší. Komunistická strana Československa nepřestane tlouci do principu koaliční vlády. Dr Beneš posuzuje věci trochu reálněji. Podle sdělení dr Kopeckého byl pro oktroj, řídě se heslem presidenta Masaryka: "Naše doba je zřejmě dobou přechodnou, také politicky a státně." Agrární "Venkov" při tom pomáhal přípravou zfašisování odborových organisací. Chtěl z nich vytvořiti organisace "třídního míru", odpolitisovati je a zameziti tak všechny stávky, poněvadž "stávky jsou projevem diktátu dobře organisované menšiny". Smí-li někdo diktovati, jsou to podle "Venkova" měšťáci, nikdy však dělníci. Selhaly plány Benešovy, selhaly plány "Venkova", selžou i plány posl. Bechyně. Komunistická strana Československa zůstane stranou sociální revoluce, která nikdy nezamění diktatury proletariátu za shnilý parlamentarismus.

Jako v krisi parlamentarismu, tak také v řešeni problému odbytiště jsou měšťáci s reformisty bezradní. Místo se Sovětským svazem spojuje se čsl. zahraniční politika s dvěma úpadkovými mocemi: s reakční Anglií a katolickým Římem. Masarykova zásada "Řím musí býti souzen a také odsouzen" změnila se v jednání s papežem Piem Xl o jeho "spolupráci" s československou reakční vládou. Pod patronancí bratra Beneše vyjednává se s Vatikánem o konkordát, upravující definitivně platy kněžstva, zaručující klerikálům výhradní vliv na školu, vylučující ze záboru statky "mrtvé ruky". Na zakrytí pravé podstaty vyjednávání mluví se také o právu jmenovati biskupy, a úpravě diecesních hranic. Husovy oslavy panstvo již dohodlo. Hus bude slaven pouze co dobrý vlastenec a bez oficielní účasti vlády. Za to o Václavském tisíciletí budou nositi čsl. ministři nebesa nad papežským nunciem. Snadno prohospodařili svoji husitskou tradici. Sibiřská anabase nevychovala odbojné lvy. Dr Beneš kloní se před politickou silou katolicismu, který je dnes nejpevnějším pilířem kultury a společenského řádu měšťácké poválečné Evropy. Dnes nepovoluje Šrámek. Jen dr Beneš cosi blábolí, že se nejedná o konkordát. Masarykovo "kdo přiložil ruku svou na pluh, nechť neohlíží se nazpět" se tu důkladně uplatňuje.

Současně opouští československá zahraniční politika svoji dosavadní orientaci na Francii a orientuje se na Anglii. Snadno se zapomněly všechny ty vzletné přípitky na bratrství s Francií! A když se nepodařilo usmířiti Francii s Anglií, jde orientace na Anglii v době jejího úpadku. Jinak také nelze nazvati nynější stav Anglie, o kterém píší "Lidové Listy" 20. listopadu 1927 takto: "- nynější konservativní vláda Baldwinova je v situaci dosti kritické. Její hospodářství je velmi kritisováno od vlastních stoupenců. Neplní prý daných slibů. Slíbila omeziti vydání a vydala již o 40 mil. liber více než její předchůdci. Daně jsou čím dál tíživější. Hospodářská situace se nelepší. Počet nezaměstnaných činí stále asi 1 milion dělníků, od roku 1922 situace v průmyslu železářském, ocelovém, textilním a mechanickém je čím dále horší. Vláda sice tvrdí, že situace není beznadějná, avšak sama přiznává, že naděje mnoho není."

Tak "Lidové Listy", orgán pátera Šrámka.

"Národní Listy" páně Kramářovy ještě hůře. Píší: "Situace v anglickém uhelném průmyslu beznadějná. V přední části listu psali jsme tyto dny o bouřlivých schůzích anglické dolní sněmovny. Příčinou je neutěšená situace v uhelném průmyslu. Situace tato všeobecně se pokládá za kritičtější nežli byla loni před vypuknutím hornické stávky. Během roku byla zastavena definitivně těžba celkem na 286 uhelných dolech. Ze dvou milionů horníků jest asi čtvrt milionu nezaměstnaných a velké procento ze zbylých je zaměstnáno jen částečně. Na závodech, které pracují pro export, je situace nejvýš vážná a bída obyvatelstva prý strašná. Tak pokládá se situace za beznadějnou. "Times" píše o věci velmi pessimisticky. Ztráty daly by se krýti, kdyby však byla naděje do budoucna na zlepšení. Zdá se, že vytrvalost je již u konce. Dnes je již nemožné vrátiti se k návrhům královské uhelné komise z roku 1926, na, sanaci a racionalisaci. Jediná naděje na záchranu je v dohodě mezi doly a hornictvem o plánu, jak vyjíti z těžké krise." Jak viděti, nesplnilo se v Anglii proroctví pronesené při úmrtí soudruha Lenina Masarykem, že "v Anglii zvítězila sociální demokracie bez revoluce krvavé, v Anglii zvítězil Marx zralejší a zvítězil nemarxicticky svou hlavní a rozhodující taktikou, parlamentarismem, revolucí hlasovacího lístku." "Příklad Anglie" - napsal Masaryk - "politicky myslící utvrdí v přesvědčení, že revoluce krvavá je taktika stará." Mac Donaldova vláda žila z milosti měšťáků 9 1/2 měsíce a i přesto, že dala slib že nebude socialisovati, byla měšťáky bezohledně svržena. Ani Baldwinovi se nedaří stabilisovati hospodářství Anglie, takže je dobře, ponechal-li si Masaryk zadní dvířka větou: "Nelze vylučovati krvavou revoluci každou, ale to pravidlo musí se zdůrazniti, že je oprávněna teprve po vyčerpání všech ostatních pokusů nápravy."

Dalšího opaku se dožíváme v proroctví o dlouhém míru. Ženevský protokol ze září 1924 není již památným mezníkem zabezpečení světového míru. Válka za 99 let z rozmluvy s Vanderveldem zůstává jen zbožným přáním některých pacifistů. Anglie již docela veřejně buduje protisovětskou frontu. V Československu postačila akce lorda Rothermerea, aby dr. Dérer sliboval věrnost reformistům v boji proti Sovětům a proti bolševismu, aby předseda vlády Švehla ujížděl do Londýna v průvodu "strejce Fialy", aby připravil vlídné přijetí říkáníčkům dr. Hodži. Tajná diplomacie v nejnovějším vydání. Jednání o lidu bez vědomí a vůle lidu. Proto jejich dohody valné ceny nemají. Pracující lid v Československu uvědomuje si akutní válečné nebezpečí, vede proti němu energický boj, při tom si neustále připomíná Leninovo napomenutí: "Dají ti pušku, vezmi ji a přičiň se, dobře se naučiti zacházeti se zbraní. Proletáři musí to uměti, nikoli aby stříleli na své bratry, dělníky z jiných zemi, jak k tomu radí zrádci socialismu, nýbrž aby bojovali proti buržoasii vlastní země, aby učinili konec vykořisťování, bídě a válkám. Konec nikoli zbožným přáním, nýbrž vítězstvím nad buržoasií, odzbrojením buržoasie."

Pracující lid v Sovětském Svazu před 10 lety dobyl politické moci, svrhl panství buržoasie, dělníka učinil pánem v továrně, pracujícímu rolníku dal půdu. Upevnil svou politickou a hospodářskou moc. Znovu zřídil výrobu. Industrialisuje svůj protelářský stát. Diktatura proletariátu je pevnou záštitou vítězné sociální revoluce. Sovětské zřízení je nejširší demokracií pracujícího lidu. Rozvoj hospodářský a kulturní je v Sovětském Svazu zajištěn. Pracující lid koná s radostí svou práci, při čemž uplatňuje Leninovo: "Kdo nepracuje, ať nejí a nevládne."

Naproti tomu krachuje kapitalistické hospodářství. S ním krachuje liberální demokracie. Parlamentarismus, který je nástrojem vládnoucí třídy, krachuje také. Buržoasie již nevyhovuje. Kapitalismus dovede organisovati jen smrt a vraždění. Proto na místo diktatury buržoasie diktaturu, proletariátu!

Pracující lid v Československu nastupuje již do jednotné fronty proletářské k boji za vládu dělníků a pracujících rolníků. Buržoasie a její pomocníci mají z tohoto nástupu pracujících strach. Neradi by se loučili se svými výsadami. Proto hrozby rozpuštěním KSČ, surová persekuce, zvlášť v pašalicích agrárních veličin. Při tom panstvo spekuluje na oposici komunistické strany. Marné však všechno.

Pracující lid jasně poznává, že jedinou stranou, která bojuje poctivě za zájmy pracujících, je strana komunistická. V důsledku toho roste k ní důvěra širokých mas. Reakční vláda buržoasního bloku nemá za sebou většinu voličů. Pánové, ani se stanoviska měšťácké demokracie nemáte právo vládnouti, odstupte proto a vypište nové volby!

K dělnictvu voláme: Nespoléhejte se na parlament, pokračujte v budování jednotné fronty! (Potlesk poslanců strany komunistické.)

Předseda (zvoní): Listina řečníků k povšechné rozpravě je vyčerpána, je tudíž tato rozprava skončena. Za účelem vyvětrání přerušuji schůzi na 3/4 hodiny, to jest do 7 hodin večer.

(Schůze přerušena v 6 hod. 10 min. večer opět zahájena v 7 hod. 18 min. večer.)

Předseda (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi. Uděluji slovo zpravodaji p. posl. dr Hnídkovi k doslovu.

Zpravodaj posl. dr Hnídek: Slavná sněmovno! Vyhrazuji si doslov ke konci speciální debaty a navrhuji nyní, aby se přešlo k debatě speciální a aby za podklad její byl vzat návrh výboru rozpočtového. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Podle §u 53 jedn. řádu hlasuje se po skončené rozpravě povšechné, má-li osnova, a je-li jich několik, která z nich, býti základem rozpravy podrobné, když se předem bylo hlasovalo o podaném snad návrhu na přechod k dennímu pořadu.

Páni posl. Haken a soudr. a posl. Schäfer a soudr. podali mně návrhy podle §u 47 jedn. řádu, aby se přes osnovu přešlo k pořadu.

Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Kdo souhlasí s návrhy pp. posl. Hakena a soudr. a pp. posl. Schäfera a soudr., aby se přes osnovu přešlo k pořadu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrhy ty jsou zamítnuty.

Dám tudíž hlasovati o návrhu pana zpravodaje, jejž učinil v doslovu, aby osnova státního rozpočtu a finančního zákona podle zprávy výborové byla vzata za základ rozpravy podrobné.

Kdo souhlasí, aby osnova finančního zákona a státního rozpočtu vzaty z byly podle zprávy výborové za základ rozpravy podrobné, nechť pozvedne ruku. (Děje se.).

To je většina. Sněmovna se tedy usnesla přejíti k rozpravě podrobné na podkladě osnovy doporučené zprávou výborovou. Nebude-li námitek, projednali bychom před zahájením podrobné rozpravy druhá čtení z pořadu dnešní schůze, (Námitky nebyly.) Námitek není.

Projednáme tedy nyní nejprve odst. 2. pořadu, jímž jest:


2. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se zrušují některé předpisy omezující volné nakládání nemovitostmi v Podkarpatské Rusi (tisk 1086).

Zpravodajem výboru zemědělského jest pan posl. inž. Černý. Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. inž. Černý: Nejsou.

Předseda: Není tomu tak. Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím vyřízen jest 2. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

3. Druhé čtení osnovy zákona o zařízení a působnosti báňských úřadů (tisk 1255).

Zpravodajem výboru ústavně-právního jest p. posl. dr Daněk. Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr Daněk: Nejsou.

Předseda: Není tomu tak.

Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čteni prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.) To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Nyní rozhodneme ještě o resolucích.

Podány byly 3 resoluční návrhy posl. Bečko a soudr., které byly přečteny ve 104. schůzi posl. sněmovny. Žádám pana zpravodaje, aby se o nich vyslovil.

Zpravodaj posl. dr Daněk: Vyslovuji se proti všem podaným resolucím.

Předseda: Budeme o těchto resolucích hlasovati.

Kdo souhlasí s prvním resolučním návrhem posl. Bečko a soudr. o rozšíření určitých horních zákonů také na Podkarpatskou Rus, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh jest zamítnut.

Kdo souhlasí s druhým resolučním návrhem posl. Bečko a soudr. o nové osnově trestních ustanovení horního zákona z r. 1854, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. I tento resoluční návrh jest zamítnut.

Kdo souhlasí s třetím resolučním návrhem posl. Bečko a soudr. o vybavení báňských úřadů na Slovensku a Podkarpatské Rusi, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. I tento resoluční návrh jest zamítnut.

Tím vyřízen jest 3. odstavec dnešního pořadu.

Vrátíme se nyní k odst. 1 pořadu:

Ad 1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 1224) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1928 (tisk 1260) a rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném ve 102. schůzi posl. sněmovny dne 25. října 1927.

Přistoupíme k rozpravě podrobné, a to podle částí stanovených ve včerejší 105. schůzi.

Zpravodaj p. posl. dr Hnídek vzdal se slova, které mu podle §u 43 jedn. řádu v podrobné rozpravě přísluší, zahájíme proto rozpravu o prvé části rozpravy podrobné, t. j. části politické, do které náleží tyto kapitoly rozpočtu ze skupiny I. Vlastní státní správa: 1. President republiky a kancelář presidenta republiky, kap. 2. Zákonodárné sbory, kap. 3. Předsednictvo min. rady, kap. 4. Ministerstvo zahraničních věcí, kap. 5. Ministerstvo nár. obrany, kap. 6. Ministerstvo vnitra, kap. 7. Ministerstvo spravedlnosti s Nejvyšším soudem, kap. 8. Ministerstvo pro sjednocení zákonů a organisace správy, kap. 9. Nejvyšší správní soud a Volební soud.

K této části rozpravy jsou přihlášeni tito řečníci: na straně "proti" pp. posl. Hrušovský, Kaufmann, inž. Kallina, dr Dérer, David, na straně "pro" pp. posl. dr Slávik, dr. Kubiš, Špaček, dr Feierfeil, Macháček a G. Navrátil. Prvním řečníkem na straně "proti" je p. posl. Hrušovský, který se vzdal slova.

Dávám slovo prvnímu řečníku na straně "pro", p. posl. dr Slávikovi.


Posl. dr. Slávik: Slávna snemovňa! Všeobecne je známe, že naší sudcovia sú prepracovaní a my, náš parlament, napriek tomuto so dňa na deň uvaľujeme na toto súdnictvo nové a nové úkoly, avšak nestaráme sa aspoň o polepšenie hmotného stavu tohoto najvážnejšieho faktora verejného života. Mojím pevným presvedčením je, že darmo sa pokúša pán minister spravedlnosti odstrániť nedostatok sudcov snížením čakateľskej doby potrebnej k vymenovaniu za sudcu, a že dotiaľ, kým sudcom nebude zabezpečený plat primeraný ich významným výkonom, bude mať ministerstvo spravedlnosti vždy málo sudcov.

Preto navrhujem, aby sudcovia dostali svoj zvláštny status a aby boli, lepšie platení, ako ostatní štátni úradníci s vysokoškolským vzdelaním.

Zdá sa, že tento môj návrh matematicky odporuje rovnosti kvalifikácie a spravedlivosti. Keď ale uvážime význam výkonov sudcov a ostatných štátnych úradníkov pri rovnakej kvalifikácii, musíme uznať, že vo výkonoch týchto je veľký rozdiel v ich význame. Kým i najvyšší štátny úradník - mimo sudcu - vybavuje výhradne otázky čiste materiálneho rázu, dotiaľ sudcovi mimo takýchto záležitostí sverené je rozhodovanie i nad cťou, osobnou slobodou, ba i nad životom človeka. A keď je výkon sudcu tak významný, nikto nemôže závidieť sudcovi väčší plat, ako má iný štátny úradník s tou samou kvalifikáciou. Od sudcu so dňa na deň požadujeme vyššie a všestrannejšie vzdelanie, o čom nám zreteľne rozpráva chystaný nový trestný zákonník, podľa ktorého bude sudca - a nie sám zákon - kvalifikovať ten či onen trestný čin za zločin alebo prečin. Teda sudca mal by byť nieľen dobrým juristom, lež i prvotriednym psychologom a sociologom.

Z tohoto dôvodu úroveň sudcu treba zvýšiť, čo sa docielí iba dľhšou praksou. A voči tomuto sa dozvedáme o návrhu zákona, podľa ktorého sudcovskí čakateľia už po dvoch rokoch môžu byť menovaní za sudcov. Týmto sníži sa priemerná úroveň nášho súdnictva, ktoré na teraz je pýchou a ústavnou zárukou občianskej slobody.

K tomuto takmer zúfalému pokusu nútené je ministerstvo spravedlnosti ohromným nedostatkom sudcovského dorastu. To, že aký je číselný pomer medzi pravotárskym a sudcovským dorastom, dobre vysvitá z počtu prihlásivších sa ku zkúškam. Kým v Košiciach prihlasili sa k sudcovskej zkúške iba dvaja kandidáti, zatiaľ kandidátov pravotárstva sa prihlásilo 24. Teda dvanásťkrát menej je sudcovského dorastu, ako pravotárskeho, hoci pravotárska dráha je preplnená, voči čomu zasa na území bratislavskej súdnej tabule je uprázdnené 47 a na území košickej súdnej tabule je nezaplnené 60 sudcovských miest.

Tetno smutný stav sudcovského povolania berie svoj pôvod v neprimeranom, nízkom plate za kvantitu a kvalitu vykonanej práce. Pre mizerné platenie sudcov hrozí našej justícii priamo katastrofa, lebo na tento čas ide za sudcu iba ten, kto je alebo priveľký v idealista, alebo kto sa nevie dostatočne uplatniť na voľnej dráhe.

Zapracovaní sudcovia prepracovanosťou umierajú nám za pracovnými stoly a preto našou povinnosťou je starať sa o sudcovský dorast, k čomu však nevedie cesta sníženia čakateľskej doby a tak i úrovne súdnictva. Jediná a správna cesta k tomuto je: poskytnúť sudcom zvláštny status a tak polepšiť ich platy natoľko, aby bez hmotných starostí o svoju rodinu celou dušou sa mohli venovať ich vznešenému a nadmieru významnému povolaniu.

Výrok p. posl. Bolena, že sudcovia vynášajú rozsudky na komando, je nielen urážlivý, lež aj absolútne nespravodlivý. O smýšľaní strany komunistickej podľa tohoto výroku utvorí si mienku súdna verejnosť.

Teraz hodlám rozprávať o akcii a protiakcii lorda Rothermerea.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP