Pátek 25. listopadu 1927

Slávna snemovňa! Keď som venoval toľko slov otázkam slovenského priemyslu, urobil som to preto, ako som predtým už spomenul, že mne na srdci leží osud slovenského malého človeka, slovenského robotníka, ktorý horko ťažko v cudzích službách zarába svoj chlieb pre seba a svoju rodinu. Šťastie, veľké štastie pre neho, keď si ho môže zarábať doma, nie je nútený ako slovenský drotár, slovenský podomový obchodník, slovenský trhovec túlať sa svetom po cudzích mestách, keď nie je nútený sťahovať sa za more do Argentíny, Kanady na dlhé roky alebo navždy, aby sa často pre svoj národ navždy ztratil. Sledoval som bedlive činnosť slovenského úradu práce pri umiesťovaní zemedelského sezónneho robotníctva zo Slovenska v zemiach českých, v Rakúsku a v Nemecku, a ľutujem len, že nemá dostatočných prostriedkov, aby pre toto robotníctvo vybudovať sa mohli riadné karantény pre jeho sústreďovanie a uľahčený mu dovoz deputátu z cudziny. Neutešené pomery robotníctva sú toho príčinou, že často príliš podlieha vlivu rozkladných živlov, utieka sa k extrémom a radikalizmu. Bohapustá demagogia, ako ukazujú posledné voľby, nedonáša už také plody ako predtým, bude však treba ešte mnohej práce, než podarí sa robotníctvo vyviesť z jej vôd. Postupujúca racionalizácia v priemysle nesmie priniesť výhody len majiteľom výrobných prostriedkov, ale aj veľkej armáde pracujúcich.

Z reči, ktorú povedal minulý týždeň v Prahe riaditeľ Medzinárodného úradu pre priemyslovú racionalizáciu Pavel Devinat, najlepšie vidíme, že racionalizácia má v sebe nielen hospodársku, ale aj sociálnu povahu a výsledky jej musia patriť celej verejnosti. Robotníctvu musí priniesť zkrátenie pracovnej doby, zvýšenie zárobku, zvýšenie životného standartu, zkrátenie pracovnej doby, ktorá pohne aj otázkou využitia voľnej doby robotníctva, pečlivosť o zušľachtenie, vzdelanie, možnosť venovať sa rodine.

Slávna snemovňa! Ač práve sme v sociálnom zákonodarstve v určitej defenzíve, ťažko by bolo vyčerpať program sociálnych otázok a problémov, ktoré treba ešte riešiť. Každý deň prináša problémy nové v sociálnej politike. Čo Slovák, čo Čech, to malý človek, robotník, začiatok existencie. A tomuto malému človeku robotníkovi treba venovať najviac pečlivosti. Naša politika musí mať vždy v sebe element sociálny.

Slávna snemovňa! Ak preberám bližšie rozpočet ministerstva zemedelstva a ak srovnávam jeho číslice s výdavkami iných ministerstiev, nemôžem iné, než vysloviť svoje poľutovanie nad tým, že tento dôležitý rezort má k dišpozícii nepomerne malé prostriedky. Bolí ma to tým viac, ako Slováka, keď si uvedomujem, že z celkového 3 mil. počtu obyvateľstva na Slovensku prislúcha 1,818.595 duší, čiže 60,60 % poľnohospodárstvu, lesníctvu a rybárstvu. Zvýšenie výdavkov ministerstva zemedelstva z 204,600.000 Kč r. 1927 na 216,135.000 Kč r. 1928 ani zďaleka nezodpovedá požiadavkom, ktoré len Slovensko má voči tomuto rezortu.

Nesmieme zabúdať, že stav zemedelský bol a je vždy základom každého štátu a s osudom jeho, ako historia učí, začínaly a končily dejiny národov. Hriechy, ktorých sa štát dopustil voči zemedelstvu, boly vždy útokom na jeho jestvovanie. Aj vodcovia boľševizmu pomenovali svoj štát štátom zemedelcov a robotníkov, uznávajúc dôležitosť zemedelského stavu nie pre jeho početnosť a faktickú moc, ako ukazuje neláska sovietov voči dedine a neobľuba boľševikov na dedine, ale pre jeho význam v každom štáte vôbec.

Ten, kto by písal sústavnú historiu zemedelstva od prevratu do dnešných dňov na Slovensku, či sa to týka produkcie rastlinnej, živočišnej, zemedelského školstva, zemedelskotechnickej služby, zemedelského úverníctva, družstevníctva, veterinárskej služby, kolonizácie, lesníctva, sociálne-politickej činnosti v obore zemedelskom atď., môže konštatovať ohromný pokrok odo dňa, kedy na slovenskú slobodnú zem vstúpila noha oslobodeného Slováka. Ak jestvoval pred prevratom na Slovensku len zemedelský robotník, proletár, a maďarský veľkostatkár, rastie tu dnes mohutný, zdravý a početný stav zemedelský, ktorý s úspechom začína hospodáriť na pôde vlastnej. Prácu túto musíme mu však umožniť a uľahčiť.

Slovensko je hlavným producentom pšenice v našej republike, z plochy obilnej pripadá naň 23 až 24%, v žite je na prvom mieste, v jačmeni na druhom mieste, v ovse na druhom (po Česku), v produkcii kukuričnej na prvom mieste, taktiež pri prose. Slovensko produkuje toľko chlebovín, že ich nezkonzumuje a môže ich dodávať do iných častí republiky, ktoré nie sú sebestačné, môže ich aj vyvážať. Slovensko môže dodávať aj rôzné druhy zelenín, pre ktoré má veľmi výhodné podnebie. Zásobuje, ako vieme, četné veľké centrá a mestá v zemiach českých.

Výnosnosť pôdy je však ešte príliš pod normálnym stavom a preto treba starať sa o zavedenie čo najintenzívnejšieho hospodárenia. Štát náš je prinútený dovážať v dôsledku vlastnej nesebestačnosti ohromné kvantá chlebovín (pšenice). Prevedením meliorácie, úpravy korýt riek, parcelovaním pozemkov získaly by sa ohromné komplexy pôdy doteraz vôbec alebo nie dostatočne využitej. Na nedávnej schôdzi čsl. zemedelskej akademie v Košiciach bolo konštatované, že len na východnom Slovensku prevedením meliorácie zvýšil by sa výnos pôdy o 1,350.000 q obilnín, 2,240.000 q zemiakov, 1.100.000 q cukrovky a 2,000.000 q krmív, čo reprezentuje výnos pôdy asi 240.000 ha.

Celková činnosť zemedelsko-technická v rokoch 1918 až 1924 vyžiadala si na Slovensku na reguláciach, zaisteniach brehov, odvodnení pozemkov ebonážou alebo otvorenými odpady, zavodnením, hradením bystrín a rôznymi inými rekultivačnými prácami asi 16,760.689 Kč, na čo štát prispel asi 10 mil. Kč, čiže 64 %. Avšak tempo, ktorým sa prevádzajú tieto práce, nemôžeme označiť za dostatočné. Žiadam, aby najmä pri hradení bystrín, riek, ktoré pri povodniach každoročne pôsobia ohromné škody, postupovalo sa urýchlene. Žiadam, aby na zveľadenie rastlinnej výroby zvýšily sa položky na nákup ušľachtilých osív, dobrej sadzby zemiakovej, venovala sa zvýšená pozornosť ľanárstvu, zvýšené položky na zemedelské pokusníctvo, hubenie škodcov rastlín, na zemedelské výstavy a exkurzie "subvencovanie nákupu strojov a umelých hnojív. Je treba, aby zvýšená pozornosť venovala a ovocinástvu, vinárstvu a zeleninárstvu. Je žiaducné, aby ministerstvo zemedelstva vypracovalo čím skôr nový zákon o víne. Nech e umožnené obyvateľstvu západného Slovenska zpeňažiť svoje plodiny vo Viedni, ako predtým. Nie menej pečlivosti vyžaduje aj obor produkcie živočišnej, zušľachtenie domácej rasy, žrebčince a súvisiace s tým otázky mliekarstva, podpora družstevných mliekarieň, syrárieň, zpeňažovania živočišných produktov, chov hydiny, rybárstvo, včelárstvo a pestovanie hodvábnika, veterinárna služba atď.

Ťažisko pozemkovej reformy prenáša sa na Slovensko. Pozemkový úrad má už dosť zkúseností, aby sa vyvaroval všetkého, čo dalo podnet ku nepriaznivej kritike agrárnej reformy. Žiadam, aby sa pri nej na Slovensku uplatňovala bezpodmienečne zásada: Slovenská pôda Slovákom. Som presvedčený, že hovorím z duše všetkého ľudu, ktorý tu reprezentujem, keď toto žiadam ako podmienku á úspešného prevádzania pozemkovej reformy na Slovensku. Ako druhú podmienku staviam odpolitizovanie pozemkovej reformy. Pozemková reforma nie je dielom jednej politickej strany, ale dielom celého národa a nech slúži celému národu.

Posledné udalosti v rozpočtovom výbore daly podnet ku rôznym, nie vždy objektívnym dôsledkom a preto nedržím za vhodnú túto dobu, aby som konkrétné prípady uvádzal, učiním tak inokedy.

Chcem otázku pozemkovej reformy podrobiť prísnej síce, ale objektívnej kritike. Na teraz len to chcem vo všeobecnosti poznamenať, že ma bolí, nesmierne bolí, že práve z radov tých najchudobnejších, najmenších ľudí dochádza na prevádzanie pozemkovej reformy najviac sťažností.

Slávna snemovňa! Nereklamujem pre Slovákov a katolíkov, ktorých tu zastupujem, nič viac, ale aj nič menej, ako im patrí: spravodlivosť vo všetkom.

Len krátko som sa zmienil o ťažkostiach v štátnej správe, v súdnictve, v hospodárskych a sociálnych pomeroch na Slovensku, ktoré ťažkosti sú celou verejnosťou intenzívne pociťované a ktoré v tejto chvíli rozrušujú.

V tejto dobe, keď táto verejnosť bola vyrušená z kľudnej práce i zo shovievavosti k nedostatkom v štátnej správe akciou anglického lorda, pokladal by som za veľmi vhodné v záujme štátu, aby bolo všetkým potrebám Slovenska i s finančnými obeťami vyhovené. A jestliže sa oficielne uznala oprávnenosť maďarských snáh na revíziu trianonských hraníc a ak bol tento kompromisný názor aj overený, tak musím poznamenať, že otriasol dôveru roduverných Slovákov v povinovatú ochranu štátu proti všetkým snahám maďarským o reštitúcii predošlých pomerov. Niektorí vlastenci na Slovensku označili takéto slová zahrávaním s dôverou občianstva vo štát, lebo sťažujú prácu tých politikov na Slovensku, ktorých jedinou snahou je: odvrátiť od Slovenska všetko, čo rozrušuje, znepokojuje a odďaľuje konsolidačnú prácu.

Blížiace sa desaťročné trvanie republiky Československej nebude môcť poprieť veľkú prácu, ktorá sa na Slovensku v každom smere vykonala, ale pre slovenský národ bude toto desaťročie tým radostnejšia, čím viac pozná, že Slovensko je v pečlivosti a snahách vlády republiky Československej skutočne bratskou zemou a že má zábezpeku o tom, že i v budúcnosti ňou zostane, a to v nenaštrbenom stave.

Prehlašujem, že ja i moja strana budeme hlasovať pre prechod ku špeciálnej debate. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr Luschka. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Luschka (německy): Slavná sněmovno! Státní rozpočet pro rok 1928 jeví se, jak musí býti přiznáno a uznáno, po), stránce výdajové o 167 milionů Kč nižší než vykazoval rozpočet pro rok 1927. Schvalujeme snahu směřující k snížení výdajů státních, byť bychom raději viděli ještě větší snížení, třeba bychom si pro budoucnost u mnohých kapitol přáli, aby úmysly úsporné silněji vystupovaly a třeba bychom chtěli vložiti i vládě na srdce co nejdůrazněji Zostřenou úspornou praxi pro hospodaření podle rozpočtu, pokud jde o všechny výdaje na prestiž. Nemáme o tom žádných pochybností, že methody byrokratického sestavení a tím i konečného stanovení rozpočtu, jež za všečeské koalice byly zavedeny a ještě stále jsou v platnosti, neodpovídají názorům o parlamentarismu. Pokládáme za nutnou změnu těchto method podle jiných v tom směru vzorných sněmoven. Rozpočtové právo našeho Národního shromáždění bylo by podstatně tím zvýšeno a vlastně teprve tak dána možnost přezkoušení číselného materiálu ve sněmovně. V předložených číslech vykazují všechna ministerstva až na ministerstvo zásobování, jehož další ponechání snad vůbec může se zdáti pochybným, zvýšení výdajů a jen podstatně příznivější předběžný rozpočet všeobecné správy pokladní dociluje konečné aktivní saldo.

Zvláště ministerstvo zahraničních věcí vykazuje, jak známo, téměř 50% zvýšení proti roku minulému. Ministr zahraničních věcí odůvodnil to ve výboru a pokládal při tom také za nutno prohlásiti, že pro něho není ve změně vnitřně-politické sestavy důvodu, aby podrobil revisi své zahraničně-politické směrnice. Doufám, že s tím ještě nebyl spojen úmysl, aby německým ministrům a německým vládním stranám působil tím nesnáze. Proti takovému počínání museli bychom se co nejrozhodněji ohraditi. (Souhlas poslanců něm. strany křesťansko-sociální.) Nemůžeme zahraniční politiku odloučiti od celkové politiky státní a musíme žádati, aby v obou došel zřetelně výrazu duch smíření všech národností žijících ve státě. (Souhlas poslanců německé strany křesť. sociální.)

Při této příležitosti nemohu nevysloviti přání, aby také zahraniční propaganda, zde v zemi jmenovaná službou informační, pro kterou používá se značných úvěrů, pohybovala se stejným směrem. K tomu je třeba, aby slovník úředních projevů byl poněkud revidován, aby se mnohá rána v životě německého cítění skutečně mohla zaceliti. (Souhlas poslanců něm. strany křesť. sociální.) V tom smyslu bylo by svrchovaně na místě, aby jinak psala i "Prager Presse", jejíž akcie se nacházejí v portefeuillu pana ministra, při projednávání národnostních, kulturních a sociálních otázek. Pan ministr dr Beneš pravil v zahraničním výboru zcela správně, že propagandou, jak se vyjádřil, v duchu nenávisti a nepřátelství zasívají se jen nové spory mezi státy a že tato propaganda spočívá většinou na nesprávnostech, neúplnostech, nesprávných statistikách, podvržených dokladech a nesprávně vyložených projevech, a proto se vyslovil proti ní. Důsledně musila by se podle toho zahraniční propaganda na něm závislá samozřejmě pohybovati jen na této dráze. (Souhlas poslanců něm. strany křesť. sociální.) Souhlasíme se zahraniční propagandou, jež si klade za cíl potírati všude ducha zášti a nepřátelství, podporovati odzbrojovací hnutí a posilovati myšlenku Svazu národů, nikdy však s plány, jež mohou býti s to, aby stále nově jitřily mezinárodní rány doby poválečné a působily proti přirozenému vývoji mocenských poměrů v Evropě v duchu protiněmeckém. To je časová politika a politická morálka, o které pan ministr přece nedávno ve výboru měl malou přednášku. Je jen zvláštní, že v téže době vyšly jeho válečné paměti ve vídeňské "Neue Freie Presse", o jichž objektivnosti a mravní ceně by bylo možno, se důkladně příti, (Souhlas poslanců něm. strany křesť. sociální.) Při této kapitole musím se vší upřímností říci, že my, jako všechny menšiny, jsme menšinovou politikou Svazu národů těžce zklamáni. Pokud Svaz národů nežádá a nekontroluje přesné provádění smluv o ochraně menšin svou autoritou stojící nad státy, nýbrž spíše popřává sluchu pletichám, zůstávají ustanovení mírových smluv o ochraně menšin bezobsažným kusem papíru a diskreditují své původce v mravním soudu světa. Proto zraje vždy víc a více u všech menšin bez rozdílu národnosti také poznání - a to dosvědčují sjezdy menšin - že dosavadní zajištění ochrany menšin v Evropě nedostačuje a že tento problém tak nadmíru důležitý pro mír v Evropě může býti řešen jen ve směru vlastního práva národnostní proti národům většiny.

Stejného poznání došel asi také ministr školství dr. Hodža když mluvil nedávno v rozpočtovém výboru o menšinové politice jako o jedné z rozhodujících osudových otázek. Připomenul bych panu ministrovi hned staré přísloví: "Bis dat. qui cito dat. Dvakrát dává, kdo rychle dává." Příčina k tomu je beztak dána zákonem o reformě správy, jenž nutně vyžaduje novelisace zákona z 9, dubna 1920 o správě školské. Od nejrychlejšího předložení takového návrhu zákona očekáváme základní kámen k národnostní školské samosprávě, jež jediná může býti s to, aby zastavila národnostní boj o školy a na jeho místo dosadila míru lovné zápolení o nejvyšší výkony národů ve škole jako pramen všeobecného blaha. Uznání hodná vůle pana ministra - a chci v ni věřiti - nesmí ztroskotati na odporu a na předsudcích mnohých podřízených, převzatých z dřívější doby.

Školské poměry, jaké jsou, jsou v mnohých krajích a v mnohém ohledu trvale prostě nesnesitelné. Nejkřiklavějším případem toho jest - musím jej opět a opět uváděti - okres Hlučín, kde ve 3 tuctech obcí - okres má vůbec jen 38 obcí - tisíce německých obyvatel a státních občanů proti všeobecným zákonům školským jest stále ještě nuceno z nedostatku německých škol v domovské nebo v sousední obci, posílati své děti do cizích škol nebo udržovati jako pomoc z nouze nákladné soukromé vyučování jen proto, poněvadž jim se stále ještě z marných důvodů odnárodňovacích upírá kulturní statek vlastní školy. 400 německých dětí musí takto choditi do opavských škol. Nyní je vlakové spojení tak zařízeno, že ty ubohé děti musí dojeti do Opavy již v 6.51 hod. ráno, aby teprve zase v 18.20 hod. večer mohly jeti domů, mají-li některého dne ještě odpolední vyučování. Není-li ho, mohou použíti také teprve vlaku o 13.22 hod, z Opavy, takže se právem může tvrditi, že musí býti celý den na cestě, aby vůbec jen mohly do školy docházeti. Pánové, není to neodpovědné, takovým fysickým přepínáním již předem ohrožovati úspěch školy a činiti takový rozdíl v zacházení mezi dětmi německé a české národnosti, aby již od časného rána byla duše malého dítěte otravována národnostní záští? Soukromé vyučování je pomocí z nouze, jež byla zavedena, aby v nejkrajnějších případech při platové schopnosti rodičů byla zjednána náprava proti nešvarům, o nichž tu byla řeč. 190 dětí musí ho používati, a byly také při soukromém vyučování až do nedávna vystaveny všem šikanám, jež při tom jsou myslitelny. Tato věc byla násilně tak zpolitisována, že se prý již zdá nerozřešitelnou. A přece je výsledek velmi pochybný. V jedné osadě Bolaticích chodí 37 dětí do soukromého vyučování, 45 do cizích škol, to činí celkem 82, k německému vyučování jich bylo přihlášeno 202. 120 jich nemělo možnosti, aby se jim dostalo německého vyučování a proto byly nuceny choditi do českých škol. Jaký byl výsledek? Z těch zbylých chodí nyní 5 do školy v Berlíně a v Ratiboři. Zda tímto způsobem se vychovávají lepší občané, o tom možno silně pochybovati.

Na druhé straně vidíme, jak české školy v německých obcích jen tak ze země rostou pro sotva hrstku dětí. Kde je zde odpolitisování školy? A přece musí dojíti k tomu, nemá-li býti v našem německém lidu zničena víra ve spravedlnost. Pro každý národ je škola otázkou životní. A jsem přesvědčen, že nemůže býti dán lepší důkaz pro vůli po míru mezi národnostmi, než národnostní samosprávou školskou, jež nikomu nečiní bezpráví, vlastnímu národu však zaručuje jeho přirozené právo. Nežádáme tudíž ničeho nepatřičného, jestliže žádáme nejrychlejší loyální nápravu nynějších nešvarů. Mám za to ostatně, že i sociální vzestup národa je podmíněn dobrou školou. Morálka školy je morálkou budoucího pokolení a vzdělání národa je jednou z nejdůležitějších podmínek blahobytu národa, na němž všechny národnosti ve státě mají stejnou měrou zájem. Vždyť mnohé sociální otázky čekají na nejrychlejší vyřízení, pro něž dobré školní vzdělání bude a může býti pro budoucnost velmi cennou podporou. Především bude musiti vláda státu v otázkách sociálních přistoupiti k zlepšení odpočivných požitků t. zv. staropensistů, jež zásadně jistě se také setká se souhlasem všech stran, a nyní tím spíše, že přece je známo, že účetní uzávěrky státní za léta 1925 a 1926 vykazují značné přebytky, jichž zajisté zcela oprávněně mělo by býti použito na takové účely. Lid schvaluje také bez rozdílu požadavek zrušení různých rozdílů mezi státními pensisty vůbec, jimž přece jen náhoda okamžiku pensionování přinesla nestejné nakládání. Myšlenka, že státní zaměstnanci mají zůstati bez ochrany a nevinnými obětmi státoprávních změn, je mnohým nesnesitelnou, nejen staropensistům a jiným kategoriím pensistů, které jsou hůře postaveny. Stejné právo pro všechny je i zde cílem snah mé strany. Osud t. zv. staropensistů nestrpí dalších odkladů. Stejnou měrou musím zde vzpomenouti i pensistů z restrikce, kteří často v kvetoucí síle pracovní před dvěma léty museli opustiti své povolání, aby byli odkázáni jen na pensijní požitky, jež stojí daleko za požitky těch, kteří často jen několik dnů později, avšak podle nového zákona platového, byli pensionováni. I zde vyžaduje sociální svědomí vyrovnání a ohledu,

Ne na posledním místě dlužno zde vzpomenouti také bývalých poddůstojníků bývalé rakousko-uherské armády, kteří byli převzati do československého vojska a pak často po létech jednoho dne byli opět propuštěni, a to bez odbytného a bez výslužného. Bylo by velmi na snadě, aby těmto poddůstojníkům byla opět dána možnost reaktivování, aby opět byli přijati, již proto, aby se mohlo rychle odpomoci nedostatku déle sloužících poddůstojníků, na který si stěžoval pan ministr národní obrany. Tím bylo by také dříve zrušeno prozatímní prodloužení doby vojenské služby, jež je způsobováno nedostatkem poddůstojníků a tím také odůvodňováno, čehož agitačně využívají oposiční strany.

Dále patří k sociálním úkolům, jež na nás čekají, péče o ony staré nuzné osoby, jež nespadají pod zákon o sociálním pojištění a pro které chudinská péče obcí nemůže býti přiměřeně nebo vůbec postačující, dále nejrychlejší novelisace nemocenského a pensijního pojištění soukromých zaměstnanců, úrazové pojištění dělníků zemědělských a lesních, sanace bratrských pokladen a přechod od gentského systému k pojištění pro případ nezaměstnanosti, zároveň urguji vyřízení návrhu sen. Stolberga, Scholze a druhů, o zákonné úpravě poměrů sociálního pojištění na Hlučínsku, kterým se vláda vyzývá, aby v nejkratší době předložila návrh zákona, ve kterém by bylo upraveno přezkoušení osob podle dřívějších říšskoněmeckých zákonů již pojištěných a k pojištění oprávněných, jakož i uznání získaných nároků a čekatelských nároků v provedení čl. 312 versailleské smlouvy mírové. Nemohu než vysloviti politování, že tato důležitá materie byla dosud projednávána jen zcela nedostatečně nebo často dokonce opačně praksí a cestou nařizovací. Zdá se mi nepochybným, že všechny tyto uvedené úkoly jsou sociální povinností, jejíhož splnění musíme se v mezích finanční možnosti domáhati se vší rozhodností.

Pokud jde o komunikace, konstatuji k problémům dopravním všeobecný zjev, že v mnohých oborech dopravních prostředků zjistitelný ohromný pokrok techniky při železnicích, alespoň u nás, zůstal pozadu. Vlaková spojení udržují se nejvýše na stavu doby předválečné a dokonce se zhoršila. Tu je přece pochopitelno, že auto a letadlo musejí býti stále většími soupeři železniční dopravy. Myslím, že železniční správa učiní proto dobře, jestliže na jedné straně pokračující hospodárnosti provozu, na druhé straně dalekosáhlým vyhovováním potřebám osobní a věcné dopravy, vykoná, co je jí jen možno. Bude třeba, aby zvláště tratě automobilové dopravy k doplnění železniční sítě byly tu podporovány a aby se jim nepřekáželo. A tato společná práce všech dopravních odvětví a dopravních možností přinese jistě více užitku, než omezování dopravních prostředků, jako jsou auta a letadla, jimž přece patří budoucnost. Zda státní dráhy mají býti pronajaty či nikoliv, to týká se obyvatelstva jen potud, že touží po zlepšení vlakových spojení a zlevnění sazeb. Kdo to učiní, je lhostejno, jen když se to stane. Tak na př. by mohly to by bylo podstatné zlepšení - býti zbytečně dlouhé a nejvýše tamním nádražním hostincům prospěšné zastávky v pohraničních stanicích dále zkráceny. Rychlíky by často mohly býti učiněny tím, čím mají býti, totiž rychlíky, kdežto ve skutečnosti jimi nejsou. Typickým případem je spojení Slezska přes severní Moravu a východní Čechy do Prahy. Jsem nucen opětovně používati tohoto tak zvaného sudetského rychlíku přes Hanušovice a Králové Hradec. Myslím, že by se pro tuto cestu snadno dalo dosíci i ve slezském hornatém terrainu zlepšení doby jízdy, když ne jinak, tedy zavedením motorových vozů, jež by při malé osobní dopravě také plně stačily a překonaly mnohé obtíže. Za všech okolností jest v zájmu oživení a podpory hospodářství, aby se otázkám dopravním věnovala všude blahovolná podpora a aby se dopravnictví u nás rozvíjelo. Prvé desetiletí nově vzniknuvšího státu brzy uplyne. S rozhodující strany bylo přece před několika týdny s poukazem na to již upozorňováno, že v zájmu příznivého vyúčtování bilance za toto desetiletí má býti ještě mnoho vykonáno a zlepšeno, aby dopadlo četně. Svrchovaně příznivou příležitostí k tomu byla by změna pohnutek k pozemkové reformě. Nemohu se při nejlepší vůli připojiti ke chvále, jíž se stále ještě ostentativně dostává pozemkové reformě. Schvalujeme programově pozemkovou reformu o sobě a jsme si plně vědomi jejího sociálního významu, je-li řešena sociálně. My si však netajíme, že provádění pozemkové reformy má vady, v mnohém ohledu, k jichž odstranění by snad při dobré vůli v jubilejním roce mělo dojíti, kdyby se skutečně chtěl této pozemkové reformě získati list slávy v dějinách. Myslím, že směrnicí může býti všeobecně vytříbený úsudek těch lidí, kteří, a to je důležité, chtějí viděti pozemkovou reformu řešenu národnostně a materielně nezaujatě jako sociální problém a jen jako takový. Tu se sjednocují naše přání s národnostními myšlenkami. Neboť také v národnostním směru očekáváme pro sebe mnohé zlepšení v jubilejním roce, především silnější proniknutí viditelného dorozumění mezi národnostmi v tomto státě. Neklamou-li všechny známky, stává se přece myšlenka dorozumění svou přitažlivou silou vždy více společným statkem všech národů v tomto státě, a proto také my, poznavše to v pravý čas, jsme jako německá strana na tomto díle smíru od samého počátku spolupracovali činně a přejímáme za tento krok, tento pokus, plnou odpovědnost před dějinami svého národa, jež budou o tom souditi věcněji a spravedlivěji, než často se cítí povinna činiti přítomnost. Byli jsme si však také vždy vědomi toho, že nejsou nepatrné obtíže, jež při tom budeme musiti překonati - konečně každý počátek je těžký - a jež povstanou tím, že chceme dosíci, samozřejmě zachovávajíce si své názory, splnění svého programu a nikoli zdání, že vzdáváme se programu a svých úmyslů. Naše celé postavení je ovládáno duchem, abychom přesvědčili své druhy při díle dorozumění o spravedlnosti své věci a svého stanoviska a tím dobyli německému národu uvnitř tohoto státu jeho rovnoprávnost, toť vysoký cíl, jenž hoden je vší práce a námahy. Naše stanovisko k životním zájmům našeho lidu je přece známo na rozhodujících místech a nikdy se nezměnilo. Na této střední čáře, kterou jsme tím, jak doufáme, nalezli, budou se musiti dříve neb později všichni setkati k společnému blahu. Proto není třeba také, aby se pro tento krok otevřela mezi sudetskými Němci propast a všechny agitační protiakce jednotlivých politických stran za tím účelem nemají přece při vyspělosti našeho národa vyhlídky na trvalý úspěch. Naše skutečná politická pospolitost osudů všech Němců v tomto státě je nejsilnějším činitelem a silnější než politická fantasie nebo jakékoliv stranické sobectví. Snažíme se, abychom ani politicky nerušili jednotnosti se svým národem a jeho stranami a tuto danou skutečnost abychom nechali se rozvinouti i v politickém životě. Chováme se proto umírněně k ostatním německým stranám a k jejich názorům, což bohužel na druhé straně často nemůžeme pozorovati. Kde se objeví propast, snažíme se ji překlenouti. To je pravda. Také zpravodajství v cizině, jež se pohybuje jiným směrem, je nesprávné. Tak se stalo, že zpráva o německém sjezdu menšin v Rize v létě t. r. byla, v zahraničním tisku podána tendenčně. Není pravda, že rozpory mezi aktivisty a negativisty velmi nepříjemným způsobem na německém sjezdu menšin na sebe narazily, jak tvrdil jistý pan František Bacher, člen vrchního vedení německé demokratické strany svobody, v "Neue Freie Presse" z 19. srpna 1927, a tím vyvolal docela jiný dojem, než skutečně vznikl při tomto sjezdu. Je pravda, že na tomto sjezdu byly přítomny jen německé, a nikoliv mezinárodní menšiny, a že také my Němci, zastoupeni sen. dr Brunarem a mnou, jsme byli podle programu vyzváni, abychom tam podali situační zprávy podle nazírání svého politického stanoviska, že jsme své vývody s obou stran vedli ve smířlivém a věcném tónu a že jsme si na konci zpráv sjezdových za ohlušujícího potlesku celého shromáždění potřásli ruce. Je proto naprosto nemístné a klamné hlásati, že nesouhlas byl všeobecně a nepříjemně nápadným. Takové tendenční zpravodajství nepřinese jistě všemu Němectvu také naprosto žádného zisku. Naším přesvědčením jest, že ten, kdo z německých stran neustále potírá německé strany vládní, může dosíci jedině toho, že se postavení německých vládních stran uvnitř vládní většiny oslabí a že z toho nevznikne žádný prospěch, nýbrž jen nejvýše škoda pro celý německý národ.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP